Spoločenské vedy

Zjednotenie cirkvi zo židov a z národov pre Kristov návrat. Predstavte si situáciu, že jedna rodina má jedináčika syna. Je milovaný, vyrastá s tým, že jedného dňa všetko zdedí… A potom sa jedného dňa rodičia rozhodnú, že si adoptujú ešte niekoľko ďalších detí. Ten syn sa naštve. Jednoducho nedokáže zniesť to, že on už nie je ten jediný a napokon odíde z domu.Rodinka funguje ďalej. Adoptované deti sa cítia akoby boli vlastné…Zrazu po dlhom, dlhom čase sa prvorodený syn, vlastný syn opäť vráti domov. Ako zareagujú adoptované deti? Príjmu ho naspäť? Dajú mu naspäť pozíciu prvorodeného syna? Uvedomia si, že on je vlastný syn a ony sú len adoptované?Keď apoštol Pavol v 11. kapitole Listu Rimanom predstavuje Boží plán s Izraelom a národmi, vykresľuje obraz „Olivového stromu“ a nazýva ho tajomstvom. Je tak ohromený Božou múdrosťou, že volá: „Ó, hĺbka Božieho bohatstva, múdrosti a poznania! Aké nepochopiteľné sú jeho súdy a aké nevyspytateľné jeho cesty. Veď kto poznal Pánovo zmýšľanie? Alebo kto bol jeho radcom?“ (Rim 11,33-34)V knihe Tajomstvo olivového stromu sa vám autor pokúsi poodhaliť toto tajomstvo.

Zjednotenie cirkvi zo židov a z národov pre Kristov návrat. Predstavte si situáciu, že jedna rodina má jedináčika syna. Je milovaný, vyrastá s tým, že jedného dňa všetko zdedí… A potom sa jedného dňa rodičia rozhodnú, že si adoptujú ešte niekoľko ďalších detí. Ten syn sa naštve. Jednoducho nedokáže zniesť to, že on už nie je ten jediný a napokon odíde z domu.Rodinka funguje ďalej. Adoptované deti sa cítia akoby boli vlastné…Zrazu po dlhom, dlhom čase sa prvorodený syn, vlastný syn opäť vráti domov. Ako zareagujú adoptované deti? Príjmu ho naspäť? Dajú mu naspäť pozíciu prvorodeného syna? Uvedomia si, že on je vlastný syn a ony sú len adoptované?Keď apoštol Pavol v 11. kapitole Listu Rimanom predstavuje Boží plán s Izraelom a národmi, vykresľuje obraz „Olivového stromu“ a nazýva ho tajomstvom. Je tak ohromený Božou múdrosťou, že volá: „Ó, hĺbka Božieho bohatstva, múdrosti a poznania! Aké nepochopiteľné sú jeho súdy a aké nevyspytateľné jeho cesty. Veď kto poznal Pánovo zmýšľanie? Alebo kto bol jeho radcom?“ (Rim 11,33-34)V knihe Tajomstvo olivového stromu sa vám autor pokúsi poodhaliť toto tajomstvo.Johannes Fichtenbauer (nar. 1956 vo Viedni) je držiteľom magisterského titulu v odbore Katolícka teológia. Pôsobil ako hlavný diakon v rímskokatolíckej arcidiecéze vo Viedni pod vedením kardinála Schönborna.

Sborník z ekumenické konference Teologie jako věda. Sborník z ekumenické konference Teologie jako věda, kterou uspořádala na své domovské fakultě katedra systematické teologie Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v říjnu 2005.Těžiště sborníku tvoří tři hlavní příspěvky z této konference: Martin Vaňáč mapuje osudy teologické fakulty (potažmo teologických fakult) v dějinách Univerzity Karlovy; Tomáš Machula se z pohledu teologa, který je doma i v oblasti filosofie a přírodovědy, zaměřil na pojem vědy a vědeckosti teologie; Jan Štefan pak předložil svůj koncept teologie, která by při své vědeckosti byla především opravdu teologická, a to se zvláštním zřetelem na postavení systematické teologie.Vedle toho sborník obsahuje překlady tématicky souvisejících textů dvou německy píšících teologů: Oswalda Bayera a Karla Bartha. Současně s touto publikací vychází také sborník Evangelická teologie pod drobnohledem, který seznamuje s aktuální podobou studia na ETF UK. Obě publikace jsou určeny nejen adeptům a studentům teologie, ale všem čtenářům se zájmem o moderní a serióz­ní přemýšlení o křesťanství.

Když apoštol Pavel v 11. kapitole listu Římanům představuje Boží plán s Izraelem a ostatními národy, vykresluje ho pomocí obrazu ušlechtilé olivy a nazývá jej „tajemstvím“. Naprosto uchvácen Boží moudrostí volá: „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘“ (Ř 11,33–34).Autor se ve své knize snaží toto velké tajemství poodhalit.Johannes Fichtenbauer se narodil roku 1956 ve Vídni. Vystudoval katolickou teologii a více než dvacet let sloužil jako vrchní jáhen vídeňské arcidiecéze pod vedením kardinála Christopha Schönborna (byl zodpovědný za přípravu trvalých jáhnů a ekumenismus). Nyní působí jako předseda Evropské sítě komunit (ENC) a také jako evropský ředitel iniciativy TJCII, o níž je mimo jiné tato kniha.