Kázne, príhovory

Kázání kardinála Journeta, z nichž je kniha sestavena, míří přímo k podstatě věci. Vedou totiž naši pozornost k základním pravdám křesťanské existence: k božským ctnostem, darům Ducha svatého a přebývání Trojice v duši věřícího. Tak jak v evangeliu zaznívá jedna z nejkrásnějších definic křesťanské bytosti: »Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí?« (1 Kor 6,19). Aby však mohlo v hlubinách člověka vibrovat jedinečné a neopakovatelné znamení, musí se ztišit hlasy a lomoz pocházející zvenčí i z něho samého. Ztišení a mlčení duše se pak promění ve chválu a uctívání…

Vybrané aspekty pohrebných kázní. Dôvod napísania tejto knihy: Na Slovensku je ročne 51000 – 54 000 pohrebov. Ak by na jednom bolo len 50 ľudí, tak sa dostávame k číslu, ktoré ukazuje, že za rok sa pohrebov zúčastní skoro polovica populácie Slovenska. Pohrebné reči a kázne sú veľká príležitosť pre komunikáciu s veriacimi i tými, ktorí svoju nádej v Krista nevkladajú. Plné využitie tejto príležitosti ku komunikácii prispeje k spracovávaniu straty z perspektívy viery a zefektívni misijné úsilie cirkví. Kvôli lepšiemu preniknutiu do možností pohrebných kázní som roku 2008 robil terénne analytické pozorovania v jednom slovenskom krematóriu na vzorke 100 pohrebov. Sledoval som, ako pracujú duchovní jednotlivých cirkví, ale aj občianski rečníci a dospel som k záveru, že pohrebné kázne a reči majú priestor pre zlepšenie svojej kvality. Ako jeden z príkladov môžem uviesť pohreb, na ktorom mal pán farár pekne vypracovanú biblistiku v pozadí svojej kázne, ale pozostalí to vnímali takto: „Pán farár tam musel povedať to svoje, ale my by sme boli radšej, keby povedal viac o Miškovi.“ Tento dojem vznikol preto, lebo neboli schopní spojiť si to, čo povedal pán farár so svojou situáciou. Nevideli, že im prináša niečo, čo má pre nich zmysel.Ak si to nedokážu spojiť účastníci pohrebu, musí sa o to pokúsiť duchovný. Ale to nie je jediná črta, ktorú by bolo dobre skvalitňovať.

Autor vysvetľuje prostredníctvom Klementa Alexandrijského, pokladaného za prvého kresťanského teoretika kázania, prečo sa motív Orfera objavil v starokresťanských katakombách, prečo patristická teológia stotožňuje Orfea s Kristom.

Jednadvacátý svazek edice Thesaurus přináší další ze sbírek kázání svatého Bernarda z Clairvaux, tentokrát pro liturgické mezidobí. Soubor obsahuje 38 kázání pro různé příležitosti: na Zvěstování Páně, Narození svatého Jana Křtitele, na Svatých apoštolů Petra a Pavla, Nanebevzetí a Narození Panny Marie, na Svatého Michaela archanděla, na Všech svatých či na Výročí posvěcení kostela. Svatý Bernard chce ve svých posluchačích prohlubovat touhu po Bohu, seznamuje je s prostředky, jak se s Bohem v pravdě a lásce sjednocovat, jak vést život prosté, vroucí modlitby a odevzdanosti do Božích rukou. Své promluvy adresuje svým spolubratřím mnichům, s užitkem si je ovšem může přečíst každý, kdo touží odpovídat na Boží volání. Ať mnich, či laik, ať člověk staletí minulých, či člověk dneška, všichni jsme napříč stavy a staletími povoláni stát se Božími dětmi, růst v poznání a milování Boha směrem k blaženému patření na jeho tvář. Svatý Bernard nám k tomuto putování s Bohem a k Bohu nabízí mnoho užitečných rad.

Materiály k príhovorom roku C. (Advent, Vianoce, Pôst, Veľká noc)

Krédo. Anton Hlinka, kňaz a člen rehole Saleziánov Dona Bosca (* 31. 10. 1926 vo Valaskej Belej), publicista, spisovateľ, editor.Po dvojročnej pedagogickej praxi a jednoročnom pracovnom tábore emigroval na príkaz predstavených v lete 1951 do Talianska. Až do roku 1991 žil v zahraničí.Po skončení štúdia teológie, filozofie a psychológie prednášal ako docent filozofie v seminároch saleziánskej rehole v Rakúsku, Nemecku a Taliansku. Od roku 1971 do 1991 pôsobil ako spisovateľ, novinár a slobodný dopisovateľ rozhlasových staníc Slobodná Európa,Stephanus a Hlas Ameriky. Jeho hlas sa stal dôverne známym po celom Slovensku a bol vzpruhou pre všetkých trpiacich a prenasledovaných pre kresťanský svetonázor a v boji za ľudské práva.Z tohto obdobia pochádzajú i jeho silne angažované publikácie o situácii Cirkvi na Slovensku (APARTHEID, 1976; 20 + 10 JAHRE DANACH, 1978; SILA SLABÝCH A SLABOSŤ SILNÝCH 1982). Napísal desiatky štúdií a článkov cirkevno-politického, filozofického a teologického charakteru a venoval sa aj prednáškovej činnosti v Európe a zámorí.Významná je jeho prekladateľská, editorská a vydavateľská činnosť. Prostredníctvom tajnej siete tímov, ktoré Hlinka organizoval, dopravovali sa knihy 15 rokov za podpory sponzorov na Slovensko. (V 70. rokoch sa takto prepašovalo na Slovensko asi 350 tisíc kníh.)Anton Hlinka je aj autorom kníh, ktoré vyšli v opakovaných vydaniach v zahraničí, a neskôr, po r. 1989 i na Slovensku (K širším obzorom, Cesty k nekonečnu, Svetlo z Lisieux, Myslitelia a myšlienky, Viera veľkých vedcov, Keď zakvitne rumovisko, séria kníh kázní Ozvena slova 1-3).Bolo len samozrejmé, že po páde železnej opony pokladal Hlinka za svoju mravnú povinnosť vrátiť sa do vlasti (1991). Predstavení ho uvoľnili pre spoluprácu s Konferenciou biskupov Slovenska vo funkcii tajomníka jej komisie pre masmédiá a kultúru.A tak pokračuje vo svojej bohatej činnosti pre Cirkev a národ na Slovensku - aj ako spisovateľ (Ozvena slova 4-5, Každý sa môže zmeniť), publicista, prednášateľ; je zakladateľom a rektorom Slovenskej katolíckej akadémie. Za najdôležitejšiu „parketu“ svojho apoštolátu však pokladá rozhlasové sväté omše, televízne či rozhlasové náboženské relácie, ako aj analýzy a reakcie na udalosti dňa v tlači - v čom vidí najúčinnejšie spôsoby evanjelizácie nášho, do kritickej miery duchovne a mravne doráňaného národa.

Snažil jsem se do těchto kázání vtělit své nejhlubší myšlenky, myšlenky téměř umírajícího člověka. A pokud kážu, činím tak výhradně proto, že kázání je nějak obsaženo v mé přirozenosti, podobně jako když slavíci zpívají…“ Farář Richard Wurmbrand (1909–2001) byl čtrnáct let vězněn v Rumunsku komunistickým režimem, z toho téměř tři roky strávil v podzemní samotce. Právě zde sestavoval kázání, která následně promlouval ke svému neviditelnému společenství. Jednotlivá kázání se také snažil uchovávat v paměti a proto si je znovu a znovu opakoval, někdy i ve zveršované podobě. Tyto v češtině dosud nepublikované úvahy jsou ovocem mimořádných okolností, nesmírného strádání a utrpení, kterým autor ve vězení procházel. Je v nich obsažen zvláštní, niterný a výsostně osobitý přístup k biblickému poselství, který může být i pro nás inspirací při kladení otázek a hledání odpovědí o Božích cestách a soudech.

Antonove kázne treba chápať so zreteľom na kultúru začiatku 13. storočia. Neustále sa v tomto diele odvoláva na Písmo a jeho alegorický a maravoučný výklad uprednostňuje pred výkladom doslovným. Používa výrazové prostriedky, myšlienkové pochody a štruktúru kázne či prednášky bežné vo vtedajšej dobe. Odvoláva sa i na diela klasikov, používa dlhé citáty z oblastí prírodných vied. Všetko to robí s úmyslom poskytnúť poučenie pre kresťanský ľud.

Súborné dielo 4. zväzok. Tajomstvá svätej omše vznikli v rokoch 1966-1967 ako podklady pre deväťdňovú duchovnú obnovu tesne po Druhom vatikánskom koncile. Aj s takým veľkým časovým dostupom sú úvahy Emila Krapku o slávení Božieho ľudu stále aktuálne a sú dôkazom toho, že v uplatňovaní myšlienok Koncilu nás čaká ešte dlhá cesta. Tri cykly nedeľných homílií Káž Božie slovo nie sú iba homiletickou pomôckou pre kňazou, ale aj možnosť systematicky prehlbovať svoju účasť na bohato prestretom stole Božeho slova, ktorá sa ponúka laikom.

Kázne, príhovory a rozlúčky pri pohreboch a pietnych príležitostiach.

Homílie. Homílie svätca Josemaríu Escrivu de Balaguer, zakladateľa Opus Dei, hovoria ku všetkým. Autor je presvedčený, že keď sa Božie slovo ohlasuje s Kristovou láskou, jednotlivo si nájde cestu do každého srdca. Učí, ako sväto prežívať svoj obyčajný život, s ľudskou a kresťanskou poctivosťou, s nadprirodzeným zmyslom. Dáva riešenia mnohých situácií, ktoré by sa nám na prvý pohľad mohli zdať nezvládnuteľné.

Augustin je uznáván jako nejvýznamnější křesťanský filosof a teolog latinského starověku. Křesťanské myšlení, nauku a teologii si lze bez něj jen těžko představit. Většinu svého života ale Augustin sloužil jako biskup jednoho afrického města. Těžiště jeho činnosti spočívalo v kázání, a v nich vyjevuje posluchači a čtenáři ještě jinou tvář než ve svých teologických traktátech či slavných Vyznáních. Způsob, kterým káže, a to, o čem, káže, mělo nesmírný vliv na další generace křesťanských kazatelů. Jeho kazatelský odkaz zůstává inspirativní až dodnes.Současně svazek hledá inspiraci pro dnešní chápání a prožití Vánoc. Augustinova kázání dávají nahlédnout, co bylo pro křesťany prvních století důležité, proč věnují tolik pozornosti události, kdy se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi.Odkud se vlastně oslava Vánoc vzala?Hledala v nich raná církev pouze nástroj, jak se postavit pohanským oslavám zimního slunovratu? Nebo lze ze starověkých svědectví vyčíst ještě jiný příběh?I to je téma, jemuž se knížka věnuje a které může čtenáři pomoci prohloubit vlastní vztah ke křesťanskému slavení Vánoc.Kniha obsahuje úvodní studii, která představuje Augustina jako kazatele, snaží se čtenáři přiblížit, kde a proč se ve starověku vzala oslava Vánoc a jakým způsobem ji církev slavila, a uvést jej do hlavních témat Augustinovy teologie Vánoc.Hlavní část svazku pak představuje:český překlad 17 Augustinových kázání na Narození Páněa 10 promluv na svátek Zjevení Páně, Epifanie – mezi těmito kázáními nalezneme i texty objevené teprve v posledních desetiletích.Knihu doplňují biblické a jmenné rejstříky a doprovází ji ilustrace motivů starokřesťanského umění spojeného s vánoční tematikou.

Co se mění a nemění v katolickém učení o manželství?. Manželství je dnes různými faktory oslabováno a někdy i relativizováno. Přesto se stále těší značné vážnosti a je vyhledáváno muži i ženami, kteří v něm hledají naplnění své odvěké touhy po lásce, partnerství, rodině a dětech. Knížka Jedno tělo reflektuje to, co o manželství učí katolická církev. Autor ukazuje, na jakých biblických základech toto učení stojí a jak se napříč staletími vyvíjí. Jako historik se především zamýšlí nad otázkou, co se v církevním učení ohledně manželství v dějinách mění a proměňuje a co naopak zůstává trvalé a neměnné.

Kazatelské umění Bernarda z Clairvaux je oceňováno a obdivováno podnes. Jeho nejvýraznější zdroj, patrný na první pohled, je znalost Písma. Některé pasáže Bernardových kázání jsou vystavěny téměř výhradně z biblických citátů jako z kamenů Božího slova, dnes (hodie) se naplňujícího v duších jeho posluchačů. Bernard z těchto živých kamenů systematicky buduje stále nové stavby, které uchvacují vždy originální architekturou myšlenek, hlubokým psychologickým vhledem a nesmírnou šíří praktického záběru, máme-li praxí na mysli duchovní život. Bernardovou snahou možná není ani tak Písmo vykládat, jako spíše ho vnášet do života svých posluchačů a tak jej proměňovat. Jak k tomu výstižně poznamenává H. de Lubac: „(Bernard) Písmo neosvětluje, ale spíš vše, a především lidské srdce, osvětluje Písmem.“ Takové světlo potřebuje každé lidské srdce, aniž by na tom něco změnil běh staletí.Buďte bdělí v duchu, bratři, aby svátostná tajemství této doby nepřešla kolem vás bez užitku. Hojné je požehnání. Nastavte čisté nádobky pro přijetí: zbožné duše, bdělé smysly, střízlivé touhy, čistá svědomí; to vše nastavte tak velkým darům milostí. Vždyť vás k tomu vybízí nejen zvláštní způsob života, k němuž jste se sliby zavázali, ale i pozornost celé církve, jejímiž jste syny. Přece všichni křesťané v tomto Svatém týdnu projevují obvyklým, nebo i více než obvyklým způsobem zbožnost, kázeň, pokoru a vážnost, aby ukázali, že jaksi trpí spolu s trpícím Kristem. Kdo by byl tak málo zbožný, že by nebyl sklíčen lítostí? Kdo tak zpupný, že by se nepokořil? Kdo tak hněvivý, že by neodpustil? Kdo tak nestřídmý, že by se nepostil? Kdo tak neřestný, že by zapomněl na zdrženlivost? Kdo tak ničemný, že by nekonal pokání v těchto dnech? Jistě je to tak správné. Je zde přece utrpení Páně, které až dodnes hýbe zemí, trhá skály, otevírá hroby. Blízko je také jeho zmrtvýchvstání, při němž budete slavit slavnost Nejvyššího Pána, který vykonal veliké věci. Kéž byste také s nejvyšším nadšením a dychtivostí pozvedali své duše do výšin! Nemůže se na světě stát nic lepšího, než co Pán v těchto dnech učinil, nic užitečnějšího nemohlo být světu doporučeno, než aby tímto věčným obřadem každý rok slavil s touhou duše jeho památku a šířil všude připomínku jeho veliké dobrotivosti. To obojí je kvůli nám, protože v obojím jsou pro nás plody spásy, v obojím je život našeho ducha. Podivuhodné je tvé utrpení, Pane Ježíši, které odvrátilo utrpení nás všech, přineslo smíření za všechny naše nepravosti a není bez účinku na žádnou naši zhoubnou chorobu. Vždyť co je tak smrtelné, že by to tvou smrtí nebylo zrušeno?

Blahozvesť v horizonte ľudskej skúsenosti. Sestry a bratia! Toto je moja prvá rozhlasová kázeň na pôde Slovenska. Azda kázeň netypická. Ale čo je už typické v tejto krajine? Musíme sa naučiť pozerať tvrdej realite do očí, nazývať veci ich pravým menom, robiť veľkodušné rozhodnutia a stáť za nimi. A Boh, ktorý je uprostred svojho ľudu, istotne požehná našu službu. Marcové sčítanie ludu ukázalo, že asi 70 percent obyvateľstva Slovenska sa hlási ku kresťanskej viere. Sem-tam počuť hlasy, ktoré spochybňujú túto štatistiku alebo hodnotu či nosnosť tých veriacich alebo takzvaných „veriacich“ - podľa nich. Tieto prvé porevolučné roky ukážu, či sme naozaj kresťania. Opovážim sa tvrdiť, že to nedokážu plné kostoly ani mohutné púte (hoci v minulosti zohrali nesmieme dôležitú úlohu), ale náš súkromný a verejný život, angažovanie kresťanov v každodennom živote - tak v práci, ako v škole, v parlamente a vo vláde, v úrade a v nemocnici, v rozhlase a v televízii, v novinách a v literatúre, v továrňach a na univerzitách. Ale sa tam musíme dostať. A podať tam výkon, vytvoriť novú klímu. Ak by sme sa však dali ovládať lenivosťou alebo malomyseľnosťou, tak by sme dali dôkaz, že to s tou drvivou väčšinou nie je celkom pravda. Kresťanstvo je náboženstvo humanistické v plnom zmysle slova. Ide mu o Boha, ale aj o človeka. A o človeka mu ide v zmysle večnom* ale i pozemskom, či časnom. Ide mu o duchovné, ale aj o hmotné dobro - aj preto, že jedno bez druhého vytvára protirečivú situáciu, napätie v človeku i v spoločnosti. Ježišovu výzvu - Hľadajte najprv kráľovstvo nebeské a ostatné sa vám potom pridá -treba chápať vo vzťahu k celému evanjeliu. To Božie kráľovstvo sa musí dajakým spôsobom cítiť už tu na zemi, a to tým, že zavládne väčšia spravodlivosť, väčšia harmónia medzi ľuďmi, že sa vytvorí ovzdušie vzájomnej dôvery, zmyslu pre spoluprácu, pre vzájomnú úctu, pomoc, znášanlivosť, zmierlivosť, toleranciu a demokraciu. Dnes je toto tým znamením kríža, pod ktorým zvíťazíme.Na konci omše sa kňaz obracia na veriacich slovami: Iďte v mene Božom! To znamená: Choďte, vaša úloha sa začína. Tak a podobne sa Ježiš často vyjadroval a pri Poslednej večeri tú úlohu špecifikoval: Choďte, aby ste prinášali ovocie a „aby vaše ovocie zostalo“ (pozri Jn 15, 16). Použil množné číslo. Nepochybne tým chcel naznačiť, že jeho učeníci musia byť navzájom stále spojení, že veriaci musia byť voči sebe solidárni. Tak bude ich pôsobenie účinné. Lebo bude v ich strede On - On, ktorý „premohol svet“. Preto sa nebojme. Boh dodrží slovo a po čase to pocíti celý národ. Na všetkých úrovniach. Iste, tma ešte trvá, ale s Bohom v našom strede už vlastne svitlo ráno.28. „cez rok“ B - 13.10.1991 Prvá rozhlasová kázeň vo vlasti

Zbierka Zdravé telo v kóme prináša výber z kázní Daniela Pastirčáka, kazateľa Cirkvi bratskej s výnimočným darom obrazotvornosti. Dvanásť textov poskytuje nečakané pointy a nové interpretácie dávnych biblických príbehov a premieta ich múdrosť do aktuálnej súčastnosti.

II. diel 2008 - 2009. Druhý zväzok diela Apoštolské cesty Benedikta XVI. mapuje cesty Svätého Otca v rokoch 2008 – 2009, keď navštívil Spojené štáty americké, Austráliu, Francúzsko, africké krajiny Kamerun i Angolu, Svätú zem a Česko. Autor každú cestu výstižne charakterizuje a prináša aj podstatné časti homílií a príhovorov, ktoré na týchto cestách odzneli.Knihu obohacuje aj farebný fotodokumentačný materiál a mapky navštívených štátov.

Promluvy II. - Květná neděle, Svatý týden, Slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Živým jazykem a v živých obrazech, jež svědčí o živém, důvěrném vztahu k Bohu, vykládá kardinál Meisner obsah velikonočního tajemství Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Odvážnými slovy hovoří o „zlidštění Boha“, které má za následek „zbožštění člověka a země“. To je vysoká a vznešená představa o Bohu, který je z lásky s námi, ale též o člověku, který je od svých osobních Velikonoc – křtu – v Boží náruči. Proto platí, co již před dávnými časy zdůraznil papež Lev Veliký: Křesťane, poznej svou důstojnost!

Prednášky v Únii žien, Bratislava 2003. Ako povedal Svätý otec, tajomstvá svetla majú vyzdvihnúť Ježiša Krista a prehĺbiť náš vzťah k nemu. Vzývajme stále Ducha Svätého lebo “nikto nemôže z hĺbky srdca povedať: ‘Ježiš Kristus je Pán,’ iba v Duchu Svätom”.Na Michelangelovom obraze Posledného súdu v Sixtínskej kaplnke je niekoľko desiatok postáv. Medzi nimi aj zohnutý muž, vyťahujúci na ruženci ako na lane z predpeklia dve alebo tri postavy. Michelangelo vyjadril ruženec ako čosi dynamické, čo padajúcim do zatratenia pomáha dostať sa hore. Nestačí teda hovoriť o recitovaní modlitby, cez tajomstvá ruženca svetla chceme pochopiť hĺbku zachraňujúcich slov tejto modlitby.Ľuďom, čo ruženec poznajú len “z diaľky”, sa niekedy javí ako “omieľanie” slov. Kto však skúsil modliť sa ruženec skutočne sústredene, zistí, že kontemplácia slov Zdravasu cez príslušné tajomstvo pomáha “prenikať mu pod kožu”, stále hlbšie a hlbšie. Veď aj keď niekto rozjíma o nejakom slove, stále si ho opakuje; a pritom neznie prázdno a nezmyselne. Opakovanie udržuje myseľ koncentrovanú na jednu jedinú myšlienku. Takto prežívaná modlitba má byť vlastne celoživotný proces - kto sa modlí ruženec každý deň, vie, ako ho drží v duchovnom živote.

Zamyslenia inšpirované evanjeliom. V zhone povinností, pod tlakom rozhodnutí a termínov je človek otrokom každodennosti. Modlitba, rozjímanie, bohoslužba privádza človeka k pokoju - a to je dnes prepych. Zišlo vám niekedy na um, že žijete v prepychu? Viac sa dočítate v tejto zaujímavej trilógii.

Texty erudované, svěží, vtipné, dialektické bez sebevědomého patosu – tato sbírka kázání odráží věrně osobnost Jana Štefana, profesora teologické fakulty a studentského faráře. Nejste bohoslovci? Nezažili jste profesora Štefana „v akci“? Tato knížka vám pomůže nahlédnout jeho ojedinělý teologický, literárně zdatný a přitom pokorně lidský přístup.

Pomôcka pre pohrebné príhovory.

O kázni a dáždnikoch je názov jedného zo stodvadsiatich krátkych príbehov tejto knihy. V príbehoch, skutočných či vymyslených, sa ukrýva morálne poučenie, kresťanská múdrosť a nechýba im vtip. Dopĺňajú ich citáty z myšlienok a písomného odkazu veľkých osobností. Dielko poskytuje široké možnosti využitia pre prácu vychovávateľa, katechétu i kňaza. Je zároveň osviežujúcim čítaním pre veľkých i malých.