Životopisy

Rozhovor s rodiči blahoslavené Chiary Luce. V této knize manželé Badánovi dávají nahlédnout do všech tajemství jejich rodiny, v nichž vychovali dceru, kterou papež slavnostně vepsal do seznamu blahoslavených.Franz Coriasco, který knihu napsal, je autorem rozhlasových, televizních a divadelních pořadů. Působí také jako hudební kritik a umělecký poradce.

Malá brožurka se základními údaji ze života sv. Dominika Savia a s malým výběrem zázraků na světcovu přímluvu. Obsahuje také modlitby: novéna (27. dubna až 5. května),modlitba nastávající matky a prosba o pomoc v úsilí o svatostměsíční památný denNa závěr je podána informace o památném dni v měsíci pro ty, kdo chtějí takto sv. Dominika uctívat.

Osudy biskupa Josefa Hloucha. Dne 16. června 1972 se českobudějovická veřejnost rozloučila se svým biskupem Mons. ThDr. Josefem Hlouchem, mučedníkem komunistického režimu... Pocházel z chudých poměrů, narodil se 26. března 1902 v Lipníku u Třebíče. Absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a kněžský seminář v Olomouci. Na kněze ho vysvětil v roce 1926 olomoucký arcibiskup Leopold Prečan. V duchovní správě působil na různých místech, nejdéle v průmyslových Hodolanech.V létě 1947 byl jmenován českobudějovickým biskupem. Pak přišel únor 1948. Pro komunistickou vládu se pro své postoje stal třídním nepřítelem. V červnu 1949 byl internován ve své rezidenci, v březnu 1952 odvezen mimo diecézi a vězněn pod dohledem příslušníků StB v utajovaných objektech. V opuštěnosti a naprosté izolaci od svého "milionu duší", jak nazýval své diecézany, vznikla i proslulá sbírka duchovních úvah Minutěnka. Svého úřadu se mohl znovu ujmout až v červnu 1968.I přes počínající normalizaci dokázal zrekonstruovat katedrálu v Českých Budějovicích a zřídit klášter na Lomnici. Psychicky utýrán církevním tajemníkem zemřel dne 10. června 1972. Josef Hlouch, citlivý a jemný intelektuál, neměl sílu vzdorovat hrubému a nelidskému režimu. Svou lásku k lidem vyznal i ve své závěti, kde napsal: "Všechny vás v srdci na věčnost nesu."

Strhující a proslulé románové zpracování osudů Oskara Schindlera – bezohledného kariéristy, válečného zbohatlíka, milovníka elegance, přepychu, alkoholu a krásných žen, jenž ve stínu osvětimských komínů našel svoji lidskost a riskoval nejen majetek, ale i vlastní život, aby nedopustil vyvraždění tisícovky „svých židů“.Román sugestivně líčí vývoj a střety individualit – obětí, pasivních účastníků a iniciativních vykonavatelů – zapojených do obrovité byrokratické mašinerie zla. Steven Spielberg použil motivy románu pro natočení slavného stejnojmenného filmu.

Život, názory a dílo. Teolog naděje, kalábrijský mnich Jáchym z Fiore (cca 1135–1202), který bude brzy blahořečen, je dnes již rehabilitovaný pečlivým vědeckým zkoumáním jeho skutečných spisů.Opěvovaný Dantem jako moudrý muž, nesprávně hodnocený filo­sofy coby „utopický znalec příchodu Antikrista“, myslitel, jenž chtěl hovořit o souvislostech mezi smyslem lidských dějin a chválou za Boží dobrodiní, je představen italským specialistou, který působivě vykresluje jeho značně dramatický život.

(1176-1243). Z němčiny přeložený životopis svaté Hedviky Slezské (1176–1243), tak blízké naší Anežce České, představuje jedinečnou osobnost spojující kulturu několika zemí: Čech, Polska a Německa. Její pozoruhodný život rovněž ukazuje propojení charismatu manželství s impulzy z řeholního života.

Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla.

Vědci, umělci, křesťanští filantropové. Soubor medailonků osobností z kulturního, vědeckého, ale i občansky angažovaného života.

Nové latinské „Martyrologium Romanum“ neboli nový seznam církevně uznávaných světců, uspořádaný podle kalendáře z r. 2001, je oproti předešlému z r. 1938 mnohem bohatší - o stovky nových svatých a blahoslavených, kteří žili a zemřeli ve 20. století. Jsou mezi nimi nejen osoby duchovní, ale také velký počet laiků, mučedníků i vyznavačů. A o těchto nových svatých laicích pojednává studie Mons. J. Němce. V dodatku je připojeno několik poznámek z historie apoštolátu laiků.

Kniha vzpomínek, kterou edičně a redakčně připravili publicisté Aleš Palán a Jan Paulas, představuje želivského opata, politického vězně a jednu z nejvýznamnějších postav českého duchovního života 20. století Bohumila Víta Tajovského. Autorům se podařilo nashromáždit řadu svědectví a vzpomínek na jeho osobu. Jsou mezi nimi i lidé již zesnulí jako například Anastáz Opasek, Ivan Medek, či Luboš Hruška; mají zpracovány vzpomínky Jaroslava Meda, Jiřího Reynka, Zdeňka Rotrekla a dalších. V rámci chystané knihy oslovili i mnohé další osobnosti, které měly příležitost se s opatem Tajovským stýkat. Kniha tak bude zahrnovat vskutku reprezentativní výběr lidí, kteří na Vítovu osobnost vzpomínají, a bude doplněna řadou dopisů a jiných dokumentů, které se k osobnosti Víta Tajovského vážou. Text doplňuje řada fotografií, mnohdy dosud nikde nepublikovaných. Editoři pátrali v řadě archivů a byli v kontaktu s mnoha pamětníky.

Najodvážnejšie výpravy všetkých čias. Už pred stáročiami brázdili odvážni dobrodruhovia pevniny aj moria, aby poskladali mapu našej planéty. Dnes už je väčšina zemského povrchu precestovaná, a tak si ľudia stanovujú nové hranice v hlbinách oceánov alebo vo výškach nad Zemou.Prečítajte si o skutočných dobrodružstvách cestovateľov po súši, vode, vzduchom, cez púšť či po snehu, od Krištofa Kolumba až po Jurija Gagarina. Odporúčame pre mládež od 10 rokov.

Jeden muž staví cestu k míru… kámen za kamenem, školu za školou. Mortensonův příběh protkaný dramatickými momenty, romantikou a dobrými skutky, nám připomíná moc myšlenky dobra a sílu obsaženou v rozhodnutí jednotlivce vytrvat ve své práci tváří v tvář obrovským překážkám. V roce 1993 se horolezec Greg Mortenson ocitl po neúspěšném pokusu zdolat vrchol K2 na chudém pákistánském venkově v pohoří Karakoram. Dobrosrdečnost místních obyvatel ho dojala natolik, že přislíbil vrátit se zpět a postavit zde školu.Tři šálky čaje je příběh o tomto slibu a neuvěřitelných výsledcích, kterých se podařilo dosáhnout. Za více než deset let postavil Mortenson na tomto nebezpečném území, kde se zrodil Tálibán, ne jednu ale pětapadesát škol, navštěvovaných převážně dívkami. Jeho příběh plný ohromující odvahy se stal testamentem síly lidskosti.

Predkladaný deviaty zväzok Zobraných literárnych a mysliteľských diel Pavla Straussa, ktorý vychádza signifikantne na storočnicu autorovho narodenia, má z hľadiska vari prozreteľnostného osobitné postavenie v rámci toho všetkého, čím sa Strauss do slovenskej kultúry zapísal.Naskytuje v podstate akýsi súhrnný pohľad na jeho počiatočné životné hľadanie, pri etablovaní sa ako osobnosť. Preklenuje dúhovým oblúkom obdobie od jeho literárnych začiatkov až po jeho konverziu, a to konverziu hneď dvojitú: jednak v dominantnosti literárneho jazyka jeho tvorcu, jednak - a to najmä - v jeho svetonázorovom a náboženskom smerovaní. To oboje sa dá totiž z nadhľadu sledovať iba na Straussovej nemeckej poetickej tvorbe, ktorá stojí na začiatku jeho literárnych úsilí a umelecko-estetických ambícií.

Tento komplet pripravovaný pri príležitosti blížiacej sa autorovej storočnice (roku 2012) ho predstaví ako všestranného autora európskeho formátu, vzdelaného kritického mysliteľa a prenikavého intelektuála s kresťanským svetonázorom. Jeho diela môžu pomáhať prekonávať šíriaci sa nihilizmus a dehumanizáciu človeka, kultúry, spoločnosti 21. storočia. On nielen postuluje, ale sám prináša - ako spisovateľ a mysliteľ - do modernej slovenskej literatúry nové pozitívne a humanistické perspektívy.

Román o papežství po jaderné katastrofě. Románová fikce o křesťanství po celosvětové jaderné katastrofě při které zahyne papež a většina kardinálského sboru.

prvý mučeník Cirkvi. Na hlavu, na nohy, na plecia mladého muža dopadá kamenné krupobitie. Mladík sa zo všetkých síl snaží stáť na nohách, hlavu drží hrdo vztýčenú a pohľad upiera k nebu ďaleko za oblaky. Ako to, že nerepce proti tým, čo ho práve kameňujú, ale dokonca sa za nich horlivo modlí a hovorí: „Pane, nezapočítaj im tento hriech." Prečo sa dialo kruté kameňovanie svätého Štefana? V knihe nájdu odpoveď nielen hrdí nositelia tohoto mena, ale i tí, ktorí chcú lepšie spoznať prvého mučeníka katolíckej Cirkvi.

František, Hyacinta, Lucia. V roku 1917 sa Panna Mária zjavovala trom malým deťom, pastierikom, vo Fatime. Katolícka cirkev uznala v roku 1930 pravosť týchto zjavení a Fatima sa stala známym postugalským pútnickým miestom. Kniha opisuje priebeh zjavení, približuje životné osudy detí, ich duchovné posolstvo, ale aj najdôležitejšie spisy o zjaveniach, ako i zoznam a krátku charakteristiku najznámejších pútnických miest na celom svete.Odporúčame Vám: FATIMA - CELÁ PRAVDA.

mp3. Ak sa niekto narodí v černošskom gete, vyrastá v neúplnej rodine a v škole ho považujú za jedného z najhorších, potom asi nie je ťažké predstaviť si, „čo asi z toho dieťaťa bude“. Život však niekedy prináša nečakané rozuzlenia. Na začiatku Ben Carson – chlapec bez perspektívy, ktorý nevie, či nájde v živote zmysluplné uplatnenie. Na konci Ben Carson – známa kapacita v odbore neurochirurgia, muž z novinových titulkov, ktorý prináša nádej mnohým pacientom a ich blízkym.Skutočný príbeh interpretuje Ivo Gogál a Ľudmila Mandžárová.Celkový čas: 451 min.Titul je dostupný aj v printovej verzii Zlaté ruky (2012).

Metoděj Minařík O.Carm. (1912-2003). Z dopisu P. Metoděje rodné sestře Marii na začátku roku 1982:"To je pěkné, že sis v ty vánoční dny přečítala v dopisech vzpomínky na maminku, na Pepu a na všechny. To v nás probudí novou láskyplnou vděčnost. Máš pravdu, že ke stáří docela jinak prožíváme spojení mezi sebou, celkově spojení s různými lidmi, ale právě také se sourozenci. Já to také cítím. Já jsem Vás měl všechny vždycky velmi rád, ale teď k Vám všem cítím ještě něco docela zvláštního, jsem s Vámi vnitřně úplně spojen. Ano, ke konci nás zcela naplní milost Boží a je takřka hmatatelná, skutečně ji zakoušíme. A to je krásné a milé. Tyto milostiplné věci jsou vždy spojeny s oběťmi, se zkouškami. Ale to už patří k věci."

Vynikajúci a známy románopisec Wilhelm Hünermann opisuje život svätého Martina z Tours, jednu z najpôsobivejších postáv kristianizácie Európy. Vidíme syna pohanského tribúna hnať sa po panónskych stepiach, stretáme ho ako dôstojníka v légii sabarských kopijníkov, sme svedkami zaodenia žobráka polovicou plášťa. Spoznáme ho aj ako pustovníka, otca rehoľníkov a biskupa, apoštola Galie. 

„Svätý je ten, cez ktorého k nám prúdi svetlo!“ zvolal akýsi chlapec. Nuž, po prečítaní tejto knižky mu určite dáme všetci za pravdu. Ján Mária Vianney tak bezvýhradne nasledoval Krista, že z jeho postojov a činov stále vyžaruje láskyplné svetlo evanjelia na každého z nás. Nevyspytateľné sú Božie cesty. Vybral si chlapca, ktorý bol chudobný a nie príliš nadaný. Práve k tomuto človeku však potiahnu na spoveď zástupy z celej krajiny – hoci ho ledva vysvätia a spočiatku mu zakážu spovedať. Ak si prečítame knihu so zreteľom na historické súvislosti, azda pochopíme, v čom tkvie svätosť a ako k nej treba kráčať. V Arse skutočne zanikli krčmy a vybudovali sa školy. Prostý Ján Krstiteľ Mária Vianney len trestal sám seba za neprávosti iných, postil sa, trýznil, rozdával, úpenlivo sa modlil. Obetoval celého seba za všetkých a tak nasledoval Krista. A čo my?  

Nové vydanie knihy Žobrák z Granady (2011).Katolícky autor bestselerov Wilhelm Hünermann opisuje v strhujúcom románovom životopise pohnutý život Jána z Boha (1495-1550). Po dobrodružnej etape svojho života, kedy bol pastierom a cisárskym vojakom, stáva sa dobrodincom chudobných a chorých. Do histórie sa zapísal ako "Žobrák z Granady" a zakladateľ rehole Milosrdných bratov. Pápež Alexander VIII. ho v roku 1690 vyhlásil za svätého.

Abbé Pierre (1912) je po dlhé roky až do dnešných čias najpopulárnejšia osoba vo Francúzsku. V roku 1938 musel opustiť prísny kláštorný život, lebo mal tuberkulózu. Počas vojny pracoval v odboji a po oslobodení sa stal poslancom a živým svedomím národa. V roku 1949 založil Emauzské spoločenstvo, ktoré je dodnes rozšírené v 32 krajinách sveta. V týchto spoločenstvách spolu žijú a pracujú bezdomovci a ľudia, ktorých spoločnosť odsunula na okraj. Do záchrany týchto ľudí abbé Pierre ako prvý zapojil média.Od svojich dvadsiatich rokov si abbé Pierre zaznamenával myšlienky, z ktorých sa roku 1995 zrodila kniha Testament. Ako svedok storočia, ktoré sa skončilo, v nej opisuje svoju životnú púť viery a vedie nás k prameňu, ktorý inšpiruje jeho život a skutky.

Svätý Benedikt Menni. Prežiť svoj život vo vernosti svojmu povolaniu je určite túžbou každého rehoľníka. Svätý Benedikt Menni je nám príkladom vo vernosti v láske k Bohu i blížnym. Dokazuje to skutočnosť, že bol na sviatok Krista Kráľa 21. novembra 1999 svätorečený. Táto publikácia nám predstavuje život milosrdného brata Benedikta Menniho, chce povzbudiť nielen rehoľníčky a rehoľníkov, ale každého angažovaného kresťana pri napåňaní svojho povolania. 

Ferko Skyčák bol mimoriadnou osobnosťou. Svojim myslením i činnosťou stál na čele „kňazskej moderny" v medzivojnovom období. On urobil zo Spišskej kapituly jedinečné teologicko-kultúrne učilište, zhromaždil okolo seba pozoruhodné vedecké osobnosti. Ladislav Hanus si naňho spomína ako na osobnosť žiarivých kvalít, iniciatívneho, dynamického, európsky rozhľadeného, ako i na vynikajúceho kňaza, pedagóga a publicistu. 

Pokračovateľ v diele troch svätých Košických mučeníkov.

Josemaría Escrivá de Balaguer.

Politika, cesta svätosti. Strhujúci život „Otca Európy“ je svedectvom dejín, ale zároveň i nádherným príkladom duchovného života. Politici sa môžu tiež stať „svätými“ a Európa môže byť príbytkom bratstva. Pripomíname si žiarivú osobnosť Roberta Schumana a jeho humanistickú víziu Európy práve v období, keď sa v myslení verejnosti mieša politika a ekonomické záležitosti, ktoré neprajú napredovaniu. Robert Schuman čerpal svoj humanizmus zo silnej kresťanskej viery...

8.2.2001 prebehlo sto dní môjho pobytu v Ríme. Akcií bolo veľa, ale kým som neodovzdal prezidentovi TR, Malty a kapitánom regentom San Marina poverovacie listiny, nemohol som vystupovať ako mimoriadny a splnomocnený veľvyslanec. V Quirináli som ich odovzdal 7.12,2000, v San Marine 24.1.2001 a na Malte 8.2.2001. 7.11. som bol pozvaný za člena klubu Diplomacia, ktorý som potom často navštevoval. Som vďačný grófke Marise Pinto Olori del Poggio, noblesnej, vzdelanej a aktívnej žene, ktorá ma trpezlivo predstavovala členom klubu.7.11. bol hosťom zaminir Maďarska (MR) J. Martonyi. 21.11. doživotný senátor G. Andreotti. Veľvyslanci kandidátskych krajín do EÚ (KK) vystupovali skromne a snažili sa vyvolať dobrý dojem o svojich krajinách. Bol som prekvapený sebavedomím fúzatého Martonyiho: nie MR potrebuje EÚ, ale EÚ potrebuje MR, ktoré sa tam bez problémov dostane. Andreotti si ma pamätal z minulých stretnutí, pýtal sa, ako sa darí J. Čarnogurskému.16.11. som sa zúčastnil na hudobnej súťaži V. Bucchiho, talianskeho moderného skladateľa. V hre na organ zvíťazila s peknou finančnou prémiou Slovenka B. Šuňavská. spolu s členom poroty majstrom F. Klindom ma navštívili. Hlavná organizátorka súťaže bola sestra šéfa Radikálnej strany M, Pammelu. Videl som ju v meste, mala na sebe plagáty s protestom proti úradom, ktoré jej dali na súťaž málo peňazí. Podujatie pripravovala celý rok, do poroty sme jej vždy dali nášho špičkového umelca. 21.11. som špeciálom navštívil školu E. Matteiho v Miláne. firma ENI otvárala 44. ročník energetiky. Aj my sme tam mali 2 študentov, s ktorými som sa stretol. Pozývali len krajiny významné v energetike – Irán. Saudskú Arábiu. Irak, Venezuelu atd'.. kvôli tranzitom medzi ne zaradili aj nás.     

Novodobí mučedníci z Alžírska. Osud mnichů z Tibhirine se dostal do pozornosti širší veřejnosti poté, co o nich francouzský režisér Xavier Beauvois natočil film O bozích a lidech (Velká cena poroty filmového festivalu v Cannes 2010). Příběh se odehrál v trapistickém klášteře v Alžírsku v polovině devadesátých let minulého století. Komunita zde pokojně žila uprostřed muslimské většiny. Kdo byli tito mužové? Jaké životní zkušenosti měli za sebou a co si plánovali do budoucna? Kdo a proč je v březnu 1996 unesl a brutálně zavraždil? Podle oficiální verze byli mniši uneseni a popraveni islamistickými teroristy. Závěry soudního vyšetřování ani další pátrání novinářů však tuto možnost jednoznačně nepotvrzují.

Marie Tereza Scrilli žila v letech 1825–1889, tedy v období sjednocování Itálie. Některé důsledky těchto politických procesů se dotkly i její řeholní kongregace, jejíž rozkvět během svého života nespatřila. Hlavní částí publikace Spisy Matky Marie Terezy Scrilli je Vlastní životopis, který zachycuje její duchovní a dějinnou zkušenost.V části Osobní poznámky jsou shromážděny některé úvahy a záměry Matky Scrilli, které si napsala během dvou kurzů duchovních cvičení.Třetí část knihy tvoří Řehole, Konstituce a Pravidla tereziánských sester oblátek slavné Panny z hory Karmel.Čtvrtá část pak obsahuje téměř všechny dochované dopisy Matky Scrilli.Publikace vykresluje osobnost zakladatelky dnešního Institutu Naší Paní z Karmelu, která vše snášela s mírností a s jistotou, že plní Boží vůli, třebaže Boží plány nejsou vždy plány lidskými.

Joachim Badeni v rozhovoru s Alinou Petrowou-Wasilewiczovou. Joachim Badeni, OP (1912–2010) se narodil v Bruselu jako syn hraběte Ludvíka Badeniho. Ve čtyřech letech ztratil otce, dětství pak prožil na Ukrajině a v Polsku, kde vystudoval práva. Účastnil se jako voják 2. světové války, od roku 1943 ve štábu generála W. Sikorskiego v Anglii. Tam prožil své obrácení a povolání ke kněžství. V Anglii vstoupil do noviciátu dominikánů, v roce 1945 složil řeholní sliby.Teologii vystudoval v Polsku a po vysvěcení na kněze byl pověřen pastorací vysokoškolské mládeže, jíž se věnoval postupně v Poznani, Wroclavi a Krakově. Působil rovněž v hnutí charismatické obnovy. V Polsku byl známý svými popularizačními pořady v rádiu a jako autor řady úspěšných titulů. Zemřel nedávno ve věku 98 let v klášteře dominikánů v Krakově.„Tak málo je zapotřebí, aby člověk dostal úplně všechno.“ (Joachim Badeni)Autor uvádí čtenáře do modlitby jako ten, kdo poznal její cenu, ale i úskalí. Srozumitelným a přívětivým způsobem nabízí množství inspirací i praktických rad ohledně modlitby. Vnímá modlitbu jako něco životodárného, nikoliv jako tíživou povinnost věřících lidí. Ukazuje ji jako přístupnou každému člověku, nikoliv jako záležitost křesťanské elity. V jeho knížce najdou povzbuzení a světlo jak začátečníci v modlitbě, tak i zralí křesťané, kteří už o modlitbě četli leccos.

Ludvík Armbruster v rozhovoru s Alešem Palánem. Český jezuita Ludvík Armbruster prožil v Japonsku půl století, dokonale si osvojil jazyk, vyučoval na tamní univerzitě a navázal mnohá přátelství. Když mluví o Tokiu, říká „u nás“. Doma se ale cítí i v Česku. Díky této šíři perspektivy je rozhovor s ním něčím víc než jen ochutnávkou exotiky.

Hugh O'Flaherty se narodil v Irsku ve městě Killarney. Byl nadšeným sportovcem. Závodil jako boxer, házenkář a hráč golfu. Od útlého věku ale věděl, že jeho povoláním je být knězem. Po svém vysvěcení působil nejprve jako apoštolský delegát v Egyptě, Haiti, Santo Domingo a Československu, poté v Římě u Svatého stolce, kde začala jeho nejnáročnější práce. Po kapitulaci Itálie v roce 1943 se Řím dostal pod velení plukovníka Herberta Kapplera z obávaného útvaru SS, který začal s deportacemi italských Židů do Osvětimi. Kappler byl známý nepřítel Židů, který je pronásledoval na každém kroku.O'Flaherty, který byl v té době ve Vatikánu hlavou Svatého Officia, se vrhl do činnosti na záchranu Židů a válečných zajatců z nacistické likvidační mašinerie. Zorganizoval sofistikovaný tým, který zahrnoval muže a ženy mnoha národností, náboženství a politických názorů. Kappler se neustále pokoušel O'Flahertyho zavraždit, ale přesto O'Flaherty pokračoval ve svém úsilí. Zachránil spolu se svými spolupracovníky tisíce Židů a válečných zajatců. Po válce byl O'Flaherty za své hrdinské činy v různých spojeneckých zemích vyznamenán státním vyznamenáním.

Lidský příběh prvního z apoštolů. V každé etapě svého života – jako člověk, křesťan, mnich, opat – jsem našel ve svatém Petrovi průvodce, který šel přede mnou se stejnou povahou, jakou mám já, se stejnou lidskou ubohostí a protikladností. Petr je evangelijní svatý, který je více než všichni ostatní takový, jací jsme my – má blízko k našemu lidství a právě tím ke Kristu. Petra můžeme vždy následovat – vede nás stále k Ježíši, sjednocuje nás s Ježíšem, neboť své vlastní slabosti nikdy nedovolil, aby odloučila jeho srdce od Krista, ani tehdy ne, když ho zapřel.

Franz Liszt. Predkladaná práca má za cieľ reagovať hlavne na tie otázky života a diela tohto mimoriadneho génia, ktoré dosiaľ neboli zodpovedané. Ide o identitu, pôvod Františka Liszta. Zároveň Liszta predstavuje nielen ako klavírneho virtuóza, skladateľa a dirigenta, ale tiež ako spisovateľa, politika a intelektuála.

Georges Cottier v rozhovoru s Patricem Favrem. Georges Cottier (1922) byl patnáct let teologem papežského domu Jana Pavla II. Z teologického hlediska připomínkoval různé papežské dokumenty, a měl tak bezprostřední vhled do papežova myšlení a záměrů, úspěchů i strádání. Klíčovým tématem jeho rozhovoru s novinářem P. Favrem je tedy osobnost a pontifikát Jana Pavla II.

Životopis jezuitu (1934 – 1973), ktorý po dvojročnom kňazskom pôsobení zomrel pri záchrane topiaceho sa miništranta.

Václav Dvořák im Gespräch mit Jan Mazanec. Das tschechische Original des Interviewbuches mit Václav Dvořák ist unter dem Titel Čím to je, že jste tak klidný? (Wie kommt es, dass Sie so ruhig sind?) erschienen. Dvořák bietet darin Einblick in sein durch den Nationalsozialismus und vor allem den Kommunismus geprägtes Leben – ein leidvolles Schicksal, das ohne Rückhalt im Glauben nicht zu „überleben“ gewesen wäre.