Beletria

„Túto knihu venujem bralu pohostinnosti a slobody, tomu kútu starobylej normandskej zeme, na ktorom žije ušľachtilý národík mora, drsnému i pôvabnému ostrovu Guernesey, ktorý je teraz mojím útočišťom a bude pravdepodobne mojím hrobom. V. H.“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

Rajská záhrada ako mnohé iné Hemingwayove diela nesie silnú autobiografickú pečať. Hrdinom je mladý spisovateľ David Bourne a rajskou záhradu sú medové týždne, ktoré trávi so svojou mladučkou manželkou Catherine na juhofrancúzskom pobreží a v Španielsku. Milujú sa, relaxujú, popíjajú, David chytá ryby... Aký by to však bol raj bez diabla? V tomto prípade je ním Catherinino pokušenie a príchod zvodnej sokyne Marity. Toto dielo vyšlo v origináli roku 1986, teda až po spisovateľovej smrti, a v slovenskom preklade prvý raz roku 1991. Vydavateľstvo Ikar ho ponúka čitateľom v prepracovanej jazykovej úprave.

V románe Rudin nastolil problematiku ruskej inteligencie. Hlavný hrdina Rudin je výrazným predsatviteľom takzvaných zbytočných ľudí. Sú to ľudia, ktorých schopnosti sa nemohli uplatniť pre nepriaznivé spoločenské pomery. Hoci mali veľké plány, nemali dosť energie a odvahy, a preto rezignovali.

„Túto knihu venujem bralu pohostinnosti a slobody, tomu kútu starobylej normandskej zeme, na ktorom žije ušľachtilý národík mora, drsnému i pôvabnému ostrovu Guernesey, ktorý je teraz mojím útočišťom a bude pravdepodobne mojím hrobom. V. H.“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

Povídkový výbor, který ze zralých próz Boženy Němcové sestavila, uspořádala a doslovem opatřila literární historička Jaroslava Janáčková. Ideu dívky-ženy na útěku kongeniálně propojila s útěky spisovatelčinými. Nejintenzivněji se motiv útěku, vzdoru a potřeby svobodné volby životní cesty promítl do hádankami obestřené lyrické prózy Čtyry doby. Ještě donedávna ji mnozí chápali jako pouhou autorčinu autobiografickou zpověď, připomínající svým určením soukromý dopis. Teprve na prahu 21. století však byla Čtyrem dobám plně přiznána jejich nesporná myšlenková a umělecká exkluzivita. B. Němcová se v této nebývale odvážné a otevřené próze (snad prý vůbec poprvé) rozhodla vyslovit revoltu moderní ženy proti slepým společenským konvencím, vůči nimž se sama po celý život vytrvale a statečně vyhraňovala. Originálním způsobem do ní vtiskla svou vlastní potřebu svobody, nezávislosti a seberealizace. Motiv svérázného osvobodivého „útěku" spojuje i její další ženské povídkové postavy našeho výboru - Báru (Divá Bára), Madlu (Dobrý člověk), Katušku (Chyže pod horami) a Verunku (Cesta z pouti).

„Na Novú točňu neprichodí nikto, iba keď má tam robotu, a jediní, ktorí mávajú tam riadne čo hľadať, sú tuleni. V letných mesiacoch prichodí ich ta z chladného šedého mora na stá a stá tisíc, lebo pobrežie Novej točne núka najprimeranejšie útulky pre tuleňov; lepšieho miesta niet na celom svete… “ Klasika zo Zlatého fondu SME.

Slávny román francúzskeho spisovateľa, autora vyše 60 dobrodružných a sci-fi kníh, Julesa Verna. Literatúra pre mládež zo Zlatého fondu SME.

Soubor povídek s detektivní zápletkou, obsahující témata z černé kroniky. Zdánlivě neřešitelné záhady jsou tu často logicky vysvětleny, ale nenaznačeno, na čí straně je zlo, což je výsledek autorova vyznávání filozofie relativismu. Povídkám je vlastní živý hovorový styl, srozumitelnost, zaměření na detail. Příběhy propojuje postava komisaře Mejzlíka či vypravěče. Kniha je doporučenou školní četbou.

Povídka z pera klasické autorky o statečné dívce Báře, která je ideálem průbojné ženy a která svým životem a konáním popírá dobovou konvenční představu o pasivní úloze ženy ve společnosti, je trvale hodnotnou četbou určenou nejen těm, co jsou momentálně ve školních lavicích.

Tri časti tohto románu vznikali postupne, z poviedok, ktoré spisovateľ spočiatku uverejňoval samostatne. Prvá vyšla v roku 1934, druhá v roku 1936 a tretiu, ktorá zjednocuje celú knihu, začal písať v Španielsku, kde sa na strane republiky zúčastnil na boji proti fašizmu. V konečnom zhrnutí týchto poviedok na ucelený román sa nepochybne odrážajú Hemingwayove najprogresívnejšie myšlienky a skúsenosti, ktoré nadobudol v tomto boji a pod ktorých dojmom román uzavrel. Pritom sám námet diela vzišiel zo sociálnych a hospodárskych pomerov v USA za veľkej hospodárskej krízy na začiatku tridsiatych rokov. Román má dve hlavné témy. V prvej, ktorá je vyjadrená už v názve knihy, spisovateľovi ide o zobrazenie rozdielov medzi svetom bohatých a svetom chudobných – tých, čo majú, a tých, čo nemajú. Hemingway sa v žiadnom zo svojich románov nezaoberal ekonomickými a sociálnymi problémami s takou dôkladnosťou a hĺbkou, ako to urobil v tomto diele.

Hemingwayov autorský výber poviedok vyšiel roku 1938, v slovenčine prvý raz roku 1961. V textoch akoby sa premietal celý spisovateľov život – ocitneme sa uprostred Afriky pod Kilimandžárom, v michiganských lesoch, na talianskom fronte, v povojnovom Francúzsku či Španielsku. Poviedky vychádzajú v novom slovenskom preklade Vladislava Gálisa.

Soubor povídek s detektivní zápletkou, obsahující témata z černé kroniky. Zdánlivě neřešitelné záhady jsou tu často logicky vysvětleny, ale nenaznačeno, na čí straně je zlo, což je výsledek autorova vyznávání filozofie relativismu. Povídkám je vlastní živý hovorový styl, srozumitelnost, zaměření na detail. Příběhy propojuje postava komisaře Mejzlíka či vypravěče. Kniha je doporučenou školní četbou.

Divadelná hra Williama Shakespearea v preklade slovenského básnika Vladimíra Roya. Dvojičky sú často príčinou úsmevných situácií — a keď je dvojičiek hneď dvoje, o zábavu čitateľa je postarané. A nielen čitateľa, komédiu malo možnosť zhliadnuť množstvo divákov na javiskách viacerých slovenských divadiel. Klasika zo Zlatého fondu SME.

S láskavým humorom napísaná kniha o radostiach i strastiach záhradníka v priebehu celého roka. Skvost českej klasickej literatúry na Zlatom fonde SME.

Literárna postava geniálneho detektíva Sherlocka Holmesa s jeho pomocníka doktora Watsona preslávila svojho tvorcu po celom svete. Vo všetkých príbehoch s týmto slávnym detektívom nájdeme typickú atmosféru stupňujúceho sa napätia, suchý anglický humor a neúprosnú logiku v odhaľovaní naoko neriešiteľných prípadov, ktoré ani po toľkých rokoch od svojho vzniku nestrácajú svoje čaro.

Záhadný obraz vdýchne nádej a krásu do najtemnejších kútov Osvienčimu a do jedného z najosamelejších sŕdc na Manhattane.Súčasnosť: Obchodníčke s umením Sere Jamesovej sa pred dvomi rokmi pred oltárom zrútil svet. Túžba po rozptýlení v nej nanovo rozdúcha záujem o záhadný portrét, ktorý videla v detstve – obraz mladej huslistky s prenikavo modrými očami. Počas pátrania po ňom sa spoznáva s Williamom Hanoverom, vnukom bohatého kalifornského magnáta, ktorý môže byť kľúčom k nájdeniu strateného diela. Sera a William spoločne odkrývajú príbeh maľby: dramatické osudy rakúskej huslistky Adele von Bronovej.Viedeň, 1942: Keď obľúbenkyňa rakúskej aristokracie, talentovaná huslistka a dcéra vysokopostaveného predstaviteľa Tretej ríše Adele začne s pašovaním Židov z Viedne, riskuje všetko. Jej život oplývajúci bohatstvom a privilégiami sa v zlomku sekundy mení na realitu, kde vládne hlad a ostnatý drôt.Sera postupne odhaľuje históriu obrazu a zároveň nachádza krásu na tých najnečakanejších miestach: v pochmúrnom osvienčimskom tábore a v hlbokých zákutiach svojho utrápeného srdca.

Paměť rodu je především pamětí jazyka. Autorka zaznamenala „dědova vyprávění“. Paměť rodu je především pamětí jazyka. Jazyk předků autorka v dalších textech proměňuje ve vlastní výpověď.

Fantóm Opery – inšpirácia umelcov, povera riaditeľov, výplod fantázie baletiek, ich matiek, uvádzačiek, šatniarok a vrátničiek? Autora pri pátraní v archívoch Národnej hudobnej akadémie ohromila prekvapujúca spätosť javov súvisiacich s fantómom a tragédiou rodiny grófa de Chagny, ktorá rozvírila pokojnú hladinu Paríža: unesená speváčka Kristina Daaé, zmiznutie vikomta de Chagnyho a smrť jeho staršieho brata grófa Filipa, ktorého telo našli na brehu jazera, rozprestierajúceho sa v podzemí Opery. Príbeh Fantóma stvoril francúzsky spisovateľ Gaston Leroux, ktorý ho v rokoch 1909 až 1910 vydával na pokračovanie. Román sa preslávil aj vďaka početným filmovým spracovaniam.

Dokonale zohratí manželia neváhajú v túžbe po moci páchať krvavé zločiny, lady Macbethová ako ich režisérka a Macbeth ako ich vykonávateľ. Najkratšiu a zároveň najnapínavejšiu Shakespearovu tragédiu si každý prečíta so zatajeným dychom!

O learn to read what silent love hath writ: To hear with eyes belongs to love´s fine wit.Nauč sa čítať mlčanlivé hlásky! Očami počuť – to je múdrosť lásky.Takto nás oslovuje sonet 23, jeden zo 154, ktoré tvoria azda najslávnejšiu zbierku sonetov všetkých čias, vydanú v Londýne roku 1609 bez autorovho vedomia pod názvom Shake-speares Sonnets. Určite by aj čitateľa hociktorej modernej básne nadchlo to dvojveršie o láske, ktorá počúva očami – a očiam ani ušiam sa nechce veriť, že tie verše majú už štyristo rokov.Kniha Sonety vychádza vo vydarenom preklade Ľubomíra Feldeka.

Katarína je nielen jednou z najkrajších, ale i jednou z najemancipovanejších autorových hrdiniek. Ktovie, či pokora, ktorú predvádza na záver, nie je len ukážkou, ako vedia ženy pri ovládaní mužov šikovne striedať stratégie.

My, tône z bájneho lesa, ak niekoho dotkneme sa, nuž si pomyslite len, že sme boli iba sen. Takto sa lúči škriatok Puk s divákmi v závere čarovnej Shakespearovej hry Sen svätojánskej noci, ktorá dokázala aj v knižnej podobe očariť milióny čitateľov. William Shakespeare (1564 – 1616) nebol len veľký dramatik – bude sa o ňom vždy hovoriť ako o najväčšom básnikovi divadla. Aj nový slovenský preklad je dielom básnika – hru preložil Ľubomír Feldek. Preklad sa opiera o najlepšie anglické kritické vydanie THE ARDEN SHAKESPEARE.

Neobyčajný príbeh, v ktorom hudba znamená prežitie .Jeden z najznámejších príbehov prežitia počas druhej svetovej vojny zachytáva osudy hudobníka v okupovanej Varšave, rovnomenný film nakrútený podľa knihy získal troch Oscarov.Władysłavovi Szpilmanovi zachránila život hudba, a nie raz. A nielen v časoch, keď vojna odkryla v ľuďoch to najhoršie i najlepšie: brutalitu i veľkodušnosť, odvahu i zbabelosť. Spomienky mladého poľského hudobníka opisujú vojnové roky v okupovanej Varšave, od septembra 1939 až do konca vojny. Prišiel počas nich nielen o prácu, ale aj o celú rodinu a rodné mesto, ktoré nacisti zrovnali so zemou. Autor v knihe presvedčivo líči „relatívne normálne“ prvé mesiace vojny, narastajúci teror, hlad a strach. Odchyľuje sa od stereotypov: bez toho, že by sa čokoľvek pokúšal relativizovať, je jedna z postáv, ktorá mu zachránila život Nemec, podľa jeho spomienok však mnoho neprávostí a zverstiev páchali nielen nacisti. Kniha vyšla prvý raz v roku 1946, v tom čase ešte pod názvom Smrť mesta a v nízkom náklade. Prvé vydanie bolo cenzurované, lebo príbeh nezapadal do oficiálnej verzie dejín, neskôr ho poľskí stalinisti úplne stiahli z predaja. Nebolo mysliteľné, aby „dobrí“ patrili k nepriateľskej armáde a rovnako sa nepatrilo spomínať podiel ukrajinských a litovských jednotiek na masakroch vo varšavskom gete. Až po päťdesiatich rokoch vyšiel v nemeckom vydavateľstve Ullstein Pianista v neupravenej podobe, v akej ho poznáme aj my.

​Autentický príbeh z nedávnych slovenských dejín. Autentický príbeh z nedávnych slovenských dejín. Miriam Grossmanová nemala ľahký život. Počas Slovenského štátu prišla o svojich najbližších, ktorým sa už nepodarilo odísť do Palestíny. Jej spomienky sa spájajú s rodným domom a so susedmi, ktorí jej zachránili život. Spomienky si nechávala pre seba, nechcela nimi priťažiť synovi. Až na sklonku života sa rozhodla svoj príbeh nahovoriť do diktafónu a zanechať ich synovi, ktorého pre emigráciu vyše dvadsať rokov nevidela.

Skutočný príbeh o žene, ktorá zachránila viac ako 2500 detí z varšavského geta. Strhujúci príbeh o Irene Sendlerovej – hrdinke, ktorá sa stala ženskou verziou Oskara Schindlera a zachránila pred smrťou a deportáciou 2 500 detí z nacistami okupovaného Poľska.V roku 1942 dostáva mladá sociálna pracovníčka Irena Sendlerová povolenie vstúpiť do varšavského geta ako verejná zdravotná špecialistka. Počas svojej práce sa snaží dostať k židovským rodinám, chodí od dverí k dverám a prosí rodičov, aby jej dôverovali a zverili jej svoje deti. Tie potom postupne pašuje cez múry geta a presviedča svojich kamarátov a susedov, aby ich ukrývali. V extrémnych podmienkach a s pomocou lokálnych obchodníkov, obyvateľov geta a svojej osudovej lásky sa Irene nakoniec podarilo prepašovať do bezpečia tisíce detí. Mnohé pritom putovali mestskými odpadovými kanálmi, skrývala ich však aj v truhlách a posúvala cez tajné priechody v opustených budovách. Okrem toho na vlastné riziko schovávala tajné zoznamy, v ktorých figurovali mená a skutočné identity židovských detí. Urobila tak s nádejou, že príbuzní ich vďaka tomu budú vedieť po vojne nájsť. To, čo vtedy Irena nemohla tušiť, je, že deväťdesiat percent týchto rodín zahynie.Autorke Tilar Mazzeovej sa v knihe Irenine deti podarilo vyrozprávať úžasný príbeh tejto odvážnej a statočnej ženy, ktorá riskovala vlastný život, aby zachránila nevinné deti pred holokaustom.

Julienova rodina a ďalšie tisíce židov zomreli strašnou smrťou v koncentračných táboroch. Jedna z mojich dvoch najlepších kamarátok má vytetované číslo, ktorého sa nikdy nezbaví. Druhá zomrela pod rukami doktora Mengeleho, ktorého meno vyslovila Olive len pošepky a cez zovreté pery. Ako jej mám po tom všetkom povedať, že som odišla do Nemecka a vzala si Nemca v nacistickej uniforme?Bohémske 20. roky 20. storočia v Paríži. Geraldine de Laffont tancuje vo vzduchu na čiernych stuhách. Jej životom je divadlo Folies Bergére a jeden nemecký muž. Je mladá a bezstarostná, až kým pritvrdo nedopadne na zem – jej stuhy sa zmenia na nacistické vlajky a milovaný muž má odrazu nacistickú uniformu.Zdrvená Geraldine poznačená príchodom vojny stráca viac ako len vlastné ilúzie. Osud jej vracia lásku, ale berie viac, ako je človek schopný uniesť. Jej mrazivý príbeh je ako zostup do neznámeho podzemia. Začnete v krásnom zámku a pôjdete hlbšie... chodby času vás prevedú životom odvážnej ženy a vzápätí vás nepripravených hodia z pompéznych divadelných dosiek do zbombardovaných Drážďan. Okázalé chodby Reichstagu v Berlíne i šesť mŕtvych detí vo vodcovom bunkri. Ako hlboko sa dá ukryť pravda?O mnoho rokov neskôr prichádza do Paríža Júlia rozhodnutá vypátrať svoje korene. Skutočnosť, že zdedila zámok, však zďaleka nie je takým šokom ako to, že otvorí Pandorinu skrinku a vypustí z nej všetky hrôzy, ktoré musela prežiť jedna nešťastná... Tanečnica.

Povídky Půlnočního deníku psala Gertruda Goepfertová na základě záznamů svých tehdejších snů v průběhu 60. let, v době, kdy se starala zejména o vlastní rodinu. Soustavnému psaní se tehdy nemohla věnovat, ale zapsané sny byly, jak říká, „jako hotové románky, které uvázly v mysli, v paměti jako vzpomínky na ,prožitou noc‘“. Jejich síla netkví prvotně v tom, jaké události jsou v nich popisovány. Sebevědomí autorčiných textů má své opodstatnění ve způsobu, jakým Goepfertová z těkavých snů vybudovala beletristický text, který pojednává neskutečné obrazy a situace věcně a s odstupem. Fantasknost dění je střídmou stylizací, prostou nadnesenosti, paradoxně podtrhována a zvýrazňována.

"Publikácia Rytier a pevec Viliam Turčány vychádza k 90. narodeninám tohto významného slovenského básnika a prekladateľa, vedeckého pracovníka SAV na poli literatúry, PhDr. Viliama Turčányho, CSc., Dr.h.c., ktorého si svet aj Slovensko uctili mnohými oceneniami za jeho skvelú a mnohorakú prekladateľskú, odbornú a umeleckú tvorbu. Úvodnú časť publikácie tvoria reminiscencie a zdravice vinšovníkov – rodákov a priateľov, ktorí majstra poznajú a čosi s ním prežili, aj lídrov významných inštitúcií básnikovho rodného kraja, vďaka ktorým kniha vyšla a ich poslaním je chrániť naše kultúrne dedičstvo. Vzácnosťou sú dva autentické rozhovory, v ktorých si Viliam Turčány zaspomínal... Publikáciu obohacujú ilustrácie Viliamovho „dvorného“ ilustrátota a priateľa, akademického maliara Doc. Jozefa Ilavského, uverejnené v Turčányho zbierkach básní. Cieľom monografie je pripomenúť autorskú tvorbu tohto majstra pera, doktora literatúry, zachytenú v recenziách a literárnokritických hodnoteniach, zozbieraných z literárnych časopisov, novín, kníh či samotných Turčányho zbierok básní a pokúsiť sa o literárnu analýzu a syntézu. Zámerom autorky je zacieliť pohľad na vlastné básne tohto veľkého básnika, múdreho a srdcom vznešeného človeka a inšpirovať čitateľov, aby ich čítali a poznali, lebo sú čistým prameňom, hodné toho, aby pretvárali dnešný svet a pomáhali mu znovu nájsť hodnoty."

„Olahová […] umělecky využívá romské zázemí, ale nepíše pro vyhraněnou skupinu čtenářů. Otázku, nakolik jsou její povídky romské a nakolik neromské, nechme zodpovězenou nejednoznačně, ale rozhodně nekončeme frází, že na tom nezáleží. Záleží na tom“ (Jan Červenka). Některými rysy povídky upomínají na folklorní vyprávění (vychází z ústního, sedí se v kruhu, přebírá se iniciativa vypravěčská z osoby na osobu, rezidua romské paramisi či nějakého podobného žánru), těmi změnami poloh, jako by někdo jiný najednou začal s jiným příběhem, který se volně navazuje, postava představuje jen formální rámec, nemá nutně identitu, a odběhnutími, která se klopotně vracejí, aby se udržel „syžet“, a samosebou i tím moralismem, který je ale přítomný i ve (zpravidla) jednodušších příbězích E. Olahové ze života. Jazyk vyprávění není individualizován, dokonce i vyprávění samo je přizpůsobeno žádoucímu schématu, podřízeno prvořadému cíli: sdílení.

Paměti architekta. Paměti architekta Jana Sokola (1904–1987) osvětlují dlouhou cestu za smyslem života, práce a víry. Volba architektury vymezila prostor ke studiu i tvoření, doba někdy pomáhala, jindy stavěla těžké překážky. O minulém pro přítomné a budoucí píše autor v první části knihy. Druhá část, Moje plány, shromáždila architektovo dílo, vycházející z koncepcí zakotvených historicky, technicky i umělecky. Ideje a plány se ale často nedaly realizovat jinde než na pracovním stole. Tam přesto i drobné úkoly nalézaly váhu symbolu, v hledání přinášely pevnou oporu reality.

Adepti jsou nenahraditelný zdroj poučení o době, ve které se necítí dobře. V noci se adeptům zdá o pekle, kde má sestra v Umění dlouhé zahnuté nehty. Odevzdanost, vytrvalost, trpělivost činí adepty velice nápadnými. Ve vzhledu není mezi adepty a západními žádný zásadní rozdíl. Od adeptů lze těžko očekávat, že se budou chtít prosazovat ve světě, kde se stal symbolem nesmrtelnosti generální Mojžíš. Adepti jsou adepti. Těla adeptů tvoří text Adeptů. Má ovšem někdo předpoklady adepty pochopit, když o nich neučí ve škole? Adepti budou zázrak. I na tykání určitě dojde. Tuto kompozičně i tvarově náročnou prózu psal autor v letech 1997–2007. Odvolává se na hermetickou tradici evropského myšlení, již však zároveň oživuje a přenáší do současnosti, když se snaží dění současného světa a jeho postav vidět právě skrze tuto myšlenkovou mřížku. Základní otázkou románu je, jak může vnímavý, otevřený člověk žít v současném světě, jaké jsou rámce, které si vytváří, aby obhájil svoje jednání a přítomnost.

a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek. Devatero pohádek patří mezi nejoblíbenější klasické české pohádkové knihy. Kouzlo pohádek o psech, kočkách, ptácích, vodnících, pošťácích, doktorech, loupežnících, tulácích i policistech dotvářejí ilustrace Josefa Čapka.

Svazek první. V prvním svazku básnického díla Čana (1946-1997, od roku 1968 ve Švýcarsku a Izraeli) vycházejí sbírky Červen, Balady za šesťák a romance po korunce a Zpěvy skoro sokolské. V Čanově poezii se spojuje ironie s vážností, hravá nadnesenost a zpěvnost s disonancí a tíhou. Jak už naznačují názvy tří sbírek, je silně ukotvena v dialogu s českou básnickou tradicí. Tu Čan rozvíjí do hlasu mimořádně svěžího a osobitého.

Kniha o Jakubu Demlovi. "Kniha je souborem mých prací věnovaných Jakubu Demlovi, které vznikaly v letech 1968–2008,“ píše o tomto svazku jeho autor Vladimír Binar. „Soustřeďuje texty různého charakteru a podob – vedle rozsáhlejší monografické studie se zde objevují články, přednášky, doslovy, studie, komentáře, ediční návrhy, průvodce životopisným a místopisným labyrintem básníkova života a jeho vydavatelskou činností, soubory postav vystupujících v jeho ,theatrum mundi‘, dokonce i interview věnovaná vydávání Demlova díla a tomu, jak zasahovalo do mého života. Přes různorodost těchto textů, věřím, že ve svém celku podají základní obraz dramatického i tragického dění Demlova života, stejně jako vývoje a tvarové podoby jeho díla – jedinečného útvaru v dějinách české literatury. Kniha obsahuje bibliografii knižního díla Jakuba Demla od Jiřího Dostála.

Spisovatelka a překladatelka Heda Kaufmannová (1905–1981) pocházela z pražské židovské sekularizované rodiny. Po nacistické okupaci se zapojila do odboje. Od roku 1942, kdy odmítla nastoupit do transportu, žila v ilegalitě. Z celé její česko-německé židovské rodiny zahynuli téměř všichni v nacistických koncentračních táborech. V sedmi vzpomínkových kapitolách se obrací do vlastní rodiny a k nejranějším etapám svého života. Ve svých textech postupně mapuje své rodové kořeny, ohledává a komponuje zasuté střípky s utkvělými detaily o příbuzných, jejich povahových rysech a vzorech chování. Vzpomínky, jež se vážou k průběhu běžného rodinného života, práce i volného času, zpřítomňují hluboce zažitou blízkost a důvěru. Stejně plasticky působí i kapitoly věnované školní docházce do obecné a měšťanské školy a později dívčího lycea, spolužačkám a pedagogům. Humor a ironie jsou výrazným stylovým znakem jejího literárního projevu. Do dnešní doby tato kniha přináší kromě jiného zprávu o zázemí ženy, která se mnohokrát osvědčila svou statečností a odhodláním vzdorovat nepříznivým životním okolnostem.

Hlava žáru zachycuje, jak se ustavovaly básnické vidění a poetika Vladimíra Binara od konce padesátých let a proměňovaly v následujícím desetiletí. První část tvoří výbor z básnických sbírek a textů z let 1959–1968, výrazných zvláště svou bohatou, světelnou i temnou obrazností. Druhá, paralelní část, nazvaná Kolokvia I, uvádí čtenáře do světa, z nějž imaginativní a duchovní podoba autorových veršů a lyrických próz vyrůstá. Kniha získala cenu Nadace Český literární fond.

Spolehlivé znění klasického díla české literatury (vycházející z edice Karla Janského ve Spisech z roku 1959) s obrazovým doprovodem Oldřicha Hamery (nar. 1943), výrazného českého grafika, mj. jediného žáka a spolupracovníka Vladimíra Boudníka, ale také vydavatele samizdatových publikací v edici Explozionalismus (např. výběru z Máchových deníků s ilustracemi Jiřího Koláře či textů Ladislava Klímy). Hamerovy monotypy na téma Máchova Máje, vznikající průběžně více než třicet let, představují průhledy do krajiny se snovými rysy, v níž se objevují motivy korespondující s motivy Máchova veledíla. Nejde tedy o nějaký narychlo vytvořený koncept, ale evidentně o výtvarníkovo „osudové“ téma. Pouze v nakladatelství Triáda k zakoupení též číslované výtisky a číslované výtisky s originální grafikou.

V pořadí třetí básnická sbírka básníka a spisovatele (nar. 1962), nazvaná Moře, obsahuje zhruba 90 básní, rozčleněných do pěti oddílů – Nezvěstný, Kodrcá Velký vůz, Moře, Slyšíš? a Řvou lvi. Oddíly Kodrcá Velký vůz a Slyšíš? představují básnické cykly, básně sepjaté opakujícími se „refrény“ (refrénem je i samotný motiv Moře, objevující se průběžně ve všech oddílech). Kolmačkova poezie i próza je vysoce hodnocena v kontextu současné české literatury (román Stopy za obzor byl mj. nominován na Státní cenu), v nejnovější básnické sbírce se autor pokouší navázat na svá předchozí díla, zároveň však utváří svou poetiku novým způsobem. Sevřená, lapidární výpověď je v daleko menší míře vázána na rým a „lyrický záznam“, více se akcentuje „příběhovost“ a jednotné velké téma (Moře jako obraz světa za koncem vesnice, jako obraz nejistoty, živelnosti a zároveň životadárného pohybu).

Próza Anny Blažíčkové Psí víno by mohla nést v názvu i slovo „cesta“, bohaté na konotace, jimiž text oplývá. Protagonisté knihy tu nasedají na koňský povoz, aby se vydali za humna, zatímco se nám před očima odehrává pátravé putování do minulosti za vlastními kořeny. Barevný zášleh „psího vína“ z titulu se i dále po cestě připomíná tu i onde rozžehovanými obrazy minulého i současného života, z nichž se odvíjejí úvahy nad bytostně důležitými přirozenými hodnotami, které tak těžko zahlédáme v současném světě – snad proto, že spatřit je lze právě až z odstupu podobného ohlédnutí. Zeje v tom názvu též kontradikce opojnosti nápoje, který uvolňuje mysli, a upřesňující, uzemňující trpkosti vína bohužel jen „psího“. Oproti velké části literární produkce, jež zachycuje jen interesantní či skandální děje, nebo nás vystavuje svévolným literátským konstrukcím, se této próze daří uchopit a vyjádřit radostné a povznášející, ale i trapné a zoufalé situace takovým způsobem, že nově osvětlují a proměňují naši vlastní životní zkušenost. Kniha je cenná právě svou neokázalou, avšak jedinečně povzbudivou a vzpruživou mocí a otvírá čtenáři cestu zpět do smysluplného světa.

Purpur. Významné odvetvie obchodu v Rímskej ríši, ktorému dominujú muži. Jedna žena sa však rozhodne uchopiť opraty úspechu a vydáva sa na neuveriteľnú cestu veľkej odvahy, pevnej vôle a skutočného priateľstva. A popritom zmení svet.Prv než sa Lýdia stala predavačkou purpuru, bola jednoduchou dcérou remeselníka, ktorá milovala tri veci: svojho otca, domov zdedený po predkoch a farbenie látok. Podlou zradou však prichádza o všetko. Lýdia uteká do Filíp s tajnými receptúrami otcových farbív, aby si tam založila vlastnú dielňu. Vďaka odhodlaniu a vzťahom, do ktorých občas vstupuje šťastnou náhodou – a, samozrejme, vďaka otcovmu vzácnemu farbivu – sa vypracuje na jednu z popredných obchodníčok v meste. Napriek tomu ju neustále prenasleduje strach. To sa však zmení, keď stretáva apoštola Pavla, vypočuje si jeho slová plné nádeje a stáva sa prvou európskou kresťankou. Pred tajomstvami minulosti však nemožno utekať navždy. Keď napokon vyplávajú na povrch, Lýdia sa musí rozhodnúť, či bude pevne stáť vo viere, alebo sa poddá strachu, ktorý ju celý život ovládal.