Knihy s tematikou vojny

Vzťahy kresťana k blížnemu. zodpovednosť za nadprirodzenú spásu blížnehozodpovednosť voči osobným duchovným dobrám blížneho: sloboda, pravda, česť, kultúrazodpovednosť za telesné zdravie a za telesný životzodpovednosť v sexuálnom životezodpovednosť kresťana v sociálno - ekonomickej oblasti

Jak vymíraní obyvatel a invaze pristěhovalců ohrožuji naši zemi a civilizaci. Buchanan v knize popisuje zánik Západu. Příčinu vidí ve ztrátě jeho hodnot, především potom ve ztrátě židovské a křesťanské víry. Vinu za to dává idejím čtyř myslitelů, „Čtyřem, kteří stvořili revoluci“, marxistickým teoretikům G. Lukácsovi, Gramscimu, Adornovi a Marcusovi. Ti jsou podle něj zdrojem kulturní revoluce a pokračování studené války, kulturní války. Jejím důsledkem potom jsou pokles porodnosti (vymírání obyvatel Západu), masové přistěhovalectví ze zemí třetího světa, interrupce, antikoncepce a vytváření světové vlády. Statistická čísla uváděná v knize v případě České republiky, jejíž obyvatelstvo je v podstatě produktem této revoluce, patří k nejhorším v západním světě. Nesmírně poutavá kniha, kterou však čtenář může strávit pouze tehdy, zbaví-li se všech svých předsudků k náboženství a víře.

Život blahoslaveného Mikuláše Barrého. V knize Poutník temnou nocí máme shromážděny nejdůležitější informace o životě a apoštolském působení paulánského řeholníka, blahoslaveného Mikuláše Barrého (1621–1686). Narodil se v relativně zámožné rodině v Amiens. Navštěvoval jezuitské školy, po dokončení svého vzdělání vstoupil k paulánům a byl vysvěcen na kněze.V složité době poznamenané třicetiletou válkou a náboženskými nepokoji viděl kolem sebe velké množství lidí trpících duchovní žízní a žijících v hluboké náboženské nevědomosti, kterým byla církev povinna nabídnout alternativu. Jádrem Barrého díla je založení nové řeholní rodiny, Sester Dítěte Ježíše. Sestry nežily v klauzuře: jejich posláním bylo evangelizovat a vzdělávat zanedbanou mládež. Pod jejich vedením vyrůstaly odolné osobnosti, schopné svěřit se do Boží náruče a ochotné nasadit se pro druhé.Barré často říkal: „Cokoli dostává chudé a opuštěné dítě, dostává dvakrát Ježíš Kristus.“ Světec dobře věděl, jak důležité je žít v Boží blízkosti. I proto své poslání pevně zakotvil v rozjímání o tajemství vtělení. Svým životem ukázal, že vše, co děláme pro Boha, nás s ním sjednocuje, a apoštolát představuje jednu z cest k svatosti. Barrého citlivý přístup k vedení a výchově je příkladem i pro dnešní vychovatele, katechety a duchovní rádce. V knize najdeme velké množství autentických myšlenek tohoto světce: úvahy, přednášky, dopisy duchovním svěřencům, poznámky a stručné písemné rady.

Karel Fořt v rozhovoru s Janem Paulasem. Jako kluk slýchával od tatínka, který byl četníkem, humorné i napínavé historky. Později sám mnohá dobrodružství zažíval. Už jako skaut se dostal do spárů gestapa, jako bohoslovec byl totálně nasazen do Německa a se štěstím přežil několik bombardování. V roce 1948 byl vysvěcen na kněze a působil na Šumavě, kde se pastoračně staral i o neodsunuté sudetské Němce.Když kolem něj začal komunistický režim stahovat smyčku, na poslední chvíli utekl za hranice a zamířil na misie do Alžírska. Působil na Sahaře a ve městě sv. Augustina, kde zažil i nelítostný národně osvobozenecký boj. Odešel před komunisty do Německa, kde postupně vybudoval celou síť českých center. Sám vedl českou farnost v Mnichově, působil v rádiu Svobodná Evropa (pod pseudonymem Otec Karel) a stal se významnou osobností českého exilu. Na to vše vzpomíná – často s humorným nadhledem – v knize rozhovorů s Janem Paulasem. Mluví i o řadě osobností, s nimiž se setkal. Mimo jiné to byli Pavel Tigrid, Karel Kryl, Jan Čep, Ivan Diviš, Karel Schwarzenberg, Václav Dvořák, Anastáz Opasek, Jaroslav Škarvada, Joseph Ratzinger a další.

O životě, oběti a smrti pravoslavného kněze ThDr. Vladimíra Petřka, jeho rodičů a sourozenců. Životní příběh pravoslavného kněze Vladimíra Petřka, který se zapojil do domácího odboje v období „heydrichiády“ a poskytl asyl a pomoc gestapem pronásledovaným československým parašutistům. Kniha – na základě dochovaných dopisů, doposud nezveřejněných archivních materiálů a v neposlední řadě i díky pamětnické výpovědi dvou doposud žijících sester Vladimíra Petřka – přináší velmi realistický pohled na období nacistické okupace naší země. Zároveň přináší svědectví o obětavé křesťanské lásce a odvaze, která je ochotna přinést oběť nejvyšší.

Keď si bystrá a energická Američanka Betty brala v najkrajších rokoch života svojho ošetrujúceho lekára, nelákala ju vidina blahobytu na výslní miestnej spoločenskej smotánky. A už vonkoncom sa nedala zviesť iránskym pôvodom svojho partnera. Úprimne ho ľúbila a ani tri roky romantického vzťahu k tomuto amerikanizovanému Iráncovi jej nenaznačili, akú trpkú príchuť bude mať pre ňu moslimský svet, keď ho zakúsi na vlastnej koži. Na konci dovolenky v Teheráne v manželovej rodine zistí, že ju spolu s jej päťročnou dcérkou čaká netušené a absurdné poddanstvo v cudzom ovzduší a v úplne vzdialenej kultúre. Dlhé mesiace jej trvá, kým si v prísnom svete islamu nájde nových priateľov, ktorí jej pomôžu uskutočniť dramatický únik. Povinne zahalená do čádoru, v ukrutných podmienkach vojny s Irakom, prenasledovaná nepochopením, nachádza Betty na svojej dobrodružnej ceste z iránskeho zajatia oporu vo svojej dcérke, bez ktorej by nedokázala žiť.

Životní příběh statečné ženy. Osvěžením pro duši a srdce je ponořit se do vyprávění paní Toničky Hofmanové. Zatímco výpovědi lidí formovaných postmodernou bývají mnohoznačné a komplikované, příběh s dosud otevřeným koncem, který se čte jedním dechem, je narýsován jasnými a živými konturami - jak česká krajina v krkonošském podhůří - a to na pozadí doby: první republika, válka, náběh k novému životu ve svobodě, doba komunistické totality s pronásledováním a vězněním, vykročení do vytoužené svobody.

Dlouhá válka mezi islámem a křesťanstvím (7. až 21. století). V současné době snad nemine den, abychom neslyšeli o násilných činech a atentátech spáchaných těmi, jež jsme si navykli nazývat poněkud podivně „fundamentalisty“ či „islamisty“, ačkoli to jsou jen muslimové zabíjející a umírající pro to, co pokládají za svou víru, svou svobodu, své tradice, svá práva. Ať si to přiznáváme nebo ne, zdá se, že Západ je dnes s muslimy, a tedy s islámem, ve válečném stavu.Jaký obrázek se nám naskytne, obrátíme-li se do minulosti? Procházíme-li zběžně dějiny, ať už dávné nebo novější, vynořují se před námi všeobecně známé historické události: bitva u Poitiers, křížové výpravy, dobytí Cařihradu, obléhání Vídně, alžírská válka, útok na Světové obchodní centrum v New Yorku a celá řada dalších. Podíváme-li se na ně ovšem blíže, ukazuje se, že všechny jsou jen epizodami jediného konfliktu, který začal v roce 632 a trvá podnes. Neuplynul rok, neuplynul měsíc, ba snad ani týden, kdy by nebyla prolita křesťanská nebo muslimská krev. Neměli bychom našim současníkům připomenout a ukázat, že události, které nás aktuálně zaměstnávají a naší současností tolik otřásají, jsou pouze pokračováním bezmála čtrnáct set let trvajícího konfliktu?Válka mezi islámem a křesťanstvím, ať už vyhlášená a otevřená, se svými velkými bitvami, dobytými městy, obsazenými zeměmi, vyhlazováním obyvatelstva, nebo skrytá a záludná – tato válka je realitou, a to navzdory často připomínanému a leckdy skutečnému přátelství, vzdor dlouhým obdobím příměří a pokojného soužití, bez ohledu na vše, co si křesťané a muslimové vzájemně přinesli a čím se obohatili, a přes vzájemný obdiv, který k sobě kdy chovali. Tato válka vlastně nikdy doopravdy neskončila.Kniha Střet náboženství, která představuje první ucelenou historii střetávání islámského a křesťanského světa, pokrývá téměř čtrnáct století a pojednává o událostech odehrávajících se na čtyřech kontinentech. České vydání knihy je doplněno několika desítkami barevných a černobílých map.

Dobrovolníkem uprostřed válečného konfliktu. Dvacetiletý Vojtěch Bílý strávil jeden školní rok jako učitel-dobrovolník na karmelitánské misii ve Středoafrické republice (SAR). Po jeho příjezdu zde vypukla občanská válka mezi muslimskými okupanty a původním křesťanským obyvatelstvem.Na Vojtovi tak náhle bylo s minimem prostředků a zkušeností vytvořit dětem v misijní škole ostrůvek bezpečí, konstruktivní práce a normality. Kromě toho se Vojta spolu s charismatickým představeným misie P. Aureliem Gazzerou zapojil do monitorování zločinů a po jeho boku se účastnil pokusů o smírčí jednání mezi znesvářenými stranami.Poznal tak „zevnitř“ fungování obávaných povstaleckých skupin Séléka a jejich bojovníky, motivované především touhou po prestiži a majetku, jež jsou v chudé, prakticky nefungující zemi nedostatkovým zbožím.

Autor, syn vlivného sovětského činovníka, který zahynul při stalinských čistkách, popisuje své dobrovolné zatčení, cestu do služeb NKVD, metody vyškolování agentů, svou činnost informátora a provokatéra zahrnující i jeho blízké a přátelé, válečná léta v Sovětském svazu, způsob, jakým sovětský režim nakládal s vlastními válečnými hrdiny i svůj konečný útěk na Západ. Několik posledních kapitol je věnováno krátkému autorovu působení v poválečném Československu.

V románu Tobiáš z blat, volně inspirovaném biblickou knihou Tobiáš, sleduje autorka osud ženy, která jako mladá dívka odešla z chudého Polska a poté, co ji Amerika nepřijala, se usadila ve Francii, ve Vendée, v krajině močálů. Židovka Debora, to je celé století se všemi neštěstími, předčasnými úmrtími, válkami a holokaustem.Se svou přívětivou umíněností, s níž zůstává po boku živých, aniž by zapomněla na mrtvé, se Debora stává životní osou, kolem níž se odvíjejí osudy ostatních postav vyprávění, především Tobiáše. Román začíná ve chvíli, kdy pětiletý Tobiáš v prudkém dešti bezhlavě šlape na tříkolce.V bezradném zoufalství ho otec poslal k čertu a on tam má namířeno. Od minulosti k přítomnosti pozvedá Sylvie Germainová tíhu, která doléhá na život každého člověka, a na pomoc si přivolává anděly.

Historie posledních 170 let starověkého Říma. Období krize a zániku republiky představuje středobod dějin starověkého Říma, říše, která zásadním způsobem ovlivnila dějiny našeho kontinentu. Práce zřejmě nejvýznamnějšího německého znalce římských dějin, profesora Karla Christa, zabírá období od druhé punské války po nástup augustovského principátu, tj. od r. 200 do r. 30 př. n. l.Bouřlivé politické události těchto necelých dvou staletí jsou propojeny s analýzami sociálních, hospodářských, kulturních a duchovních dějin. To autorovi umožnilo postihnout komplikovanou epochu přerodu římského impéria plasticky a do hloubky, a zároveň si klást otázky přesahující horizont konkrétních událostí.Krize a pád římské republiky je tak současně příběhem mimořádných osobností, jejichž odkaz se stal obecným dědictvím evropských dějin a kultury – bratří Gracchů, Sully, Caesara, Cicerona, Catona či Octaviana-Augusta, a zamyšlením nad proměnami, přetvářením a vzestupem státního celku, jehož právní, správní, ekonomická struktura poznamenává evropské dějiny až do našich dnů. Ke knize je připojena podrobná tabulka nejdůležitějších událostí daného období.

Proč se některým zemím nedaří a co s tím. Profesor ekonomie a znalec ekonomiky afrických zemí Paul Collier nabízí ve své aktuální knize převratný pohled na problém světové chudoby a její řešení. Podle Colliera je většina tzv. „rozvojových zemí“ dnes fakticky na vzestupu a náleží do globální ekonomiky. Zhruba miliarda lidí v asi padesátce nejchudších zemí však zůstává tímto pozitivním vývojem naprosto nedotčena.Tím, co těmto zemím brání v rozvoji, jsou „pasti“ různého druhu („past ozbrojeného konfliktu“, „past špatné vlády v malé zemi“ atd.), jejichž vinou dochází k trvalé stagnaci, nebo dokonce k propadu. Právě identifikace těchto pastí a možné cesty k jejich odstranění tvoří jádro knihy.Collier přitom zkoumá problém chudoby na základě přesných ekonomických analýz a dat. Konvenční pomoc nejchudším zemím se podle něj často míjí účinkem, protože bývá krátkozrace vedena emocemi bez hlubšího prozkoumání možných negativních efektů, a tedy i bez možnosti jim zamezit. Collier proto předkládá zcela novou strategii k odstranění stávajících „pastí“, zahrnující aktivity v právní, ekonomické, v krajní podobě i vojenské oblasti.

Autentické vzpomínky českých mužů, kteří v letech 1941 a 1942 bojovali v československých uniformách u severoafrického Tobruku. Kniha mapuje osudy dobrovolníků od jejich odchodu do emigrace po roce 1939 až po přesun československé jednotky na Britské ostrovy v roce 1943.Líčí složité útěky přes Polsko a Sovětský svaz na Blízký východ, zformování 11. pěšího praporu a jeho bojovou cestu přes Sýrii a Palestinu do Egypta a dále k libyjskému Tobruku, kde se českoslovenští vojáci společně s Brity, Poláky a příslušníky dalších národností spolupodíleli na obraně tohoto strategicky významného přístavního města obklíčeného německým Afrikakorpsem.Přináší přímá svědectví o jejich vytrvalosti, odhodlání a statečnosti, se kterou vzdorovali přesile a nakonec zvítězili. Vzpomínky pamětníků doplňuje také historický komentář a historiografický popis významné bitvy.

a sedm dalších elegií o zlých dnech. Nová kniha významného českého prozaika vycházející z osobních vzpomínek na bolestivé události českých dějin:„Tři škaredé středy zasáhly do života starší generace – i do mého života – způsobem krutým, poznamenaly nás, ve dvacátém století nás okradly o velkou část mládí a většinu z nás o čtyři desetiletí, v nichž jsme nemohli o sobě rozhodovat sami:Ve středu 15. března 1939, do ostravských ulic padal mokrý sníh, obsadil Hitlerův wehrmacht zbytek pomnichovského Československa, Čechy a Moravu, ve středu 25. února 1948, v den zastřený mrazivou mlhou, ukončila komunistická strana pod vedením Klementa Gottwalda nesnadný, ale přece jen slibný vývoj poválečné československé demokracie, a za ranního svítání do letního oparu zahalené středy dne 21. srpna 1968 k nám pod komandem Sovětské armády a Moskvy vpadla vojska tak zvaného Varšavského paktu.Na všechny tři škaredé středy nerad vzpomínám, ale nedokázal jsem je zapomenout.“Ota Filip (1930)Prozaik a publicista původem z Moravy (nar. v Ostravě 1930) píšící česky i německy. Jako jeden z prvních politických vězňů „normalizace“ se pod tlakem režimu vystěhoval do SRN. V Mnichově se stal významným autorem německým i evropským, držitelem řady vyznamenání a cen, předním publicistou a komentátorem (FAZ, Die Zeit). Je autorem řady románů: Cesta ke hřbitovu, Blázen ve městě, Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy, Poskvrněné početí, Valdštejn a Lukrecie, Děda a dělo, Touha po Procidě (dosud jen německy), Kavárna Slavia, Sedmý životopis, Sousedé a ti ostatní, 77 obrazů z ruského domu

Rok 1986, konec července. Didier Lefevre odjíždí z Paříže na svou první fotografickou misi. Uprostřed války mezi Sověty a mudžáhidy má doprovázet tým Lékařů bez hranic do nitra Afghánistánu. Tato mise poznamená jeho život stejným způsobem, jakým tato válka poznamená současné dějiny. Album Fotograf, vystavěné na křižovatce osudů jednotlivců a geopolitiky, na průsečíku kresby a fotografie, je o náročném putování mužů a žen, kteří se pokoušejí napravit to, co jiní zničili. Slavné komiksové album z afghánské války fotografa Didiera Lefévra a výtvarníka Emmanuela Guiberta.