Knihy o duchovnom živote

Autor úspěšné knihy Dobré zprávy pro špatné dny dále rozvádí své úvahy o produchovnělém životě a o tom, že objev vlastní duše znamená pro život člověka zásadní obrat. Ten v této knize sleduje v jednotlivých „stupních duše“, aby opět na základě svých bohatých zkušeností ze života a kněžského působení v New Yorku a v rozhlasové stanici, na základě mnoha setkání a seznámení se s osudy řady lidí ukázal, že život nikdy neztrácí svůj smysl a vždy nabízí víc, než by člověk čekal. Otec Paul Keenan byl newyorský kněz a ředitel radiového vysílání pro newyorskou arcidiecézi. Deset let vedl pořad „As You Think“, kde vedl neformální rozhovory o spiritualitě a inspiraci s řadou osobností.

Úvahy a podněty k zamyšlení. Kniha je souborem statí na základní témata křesťanské víry z oblasti věrouky, biblistiky, morálky, liturgie a liturgického roku a duchovního života. Autor nezamýšlel své dílo jako systematickou příručku, ale jako "podněty k zamyšlení". Víra je víra, ale je třeba, aby jí člověk využíval také jako světla pro svůj rozum a každodenní život. Otci Františkovi se podařilo napsat knihu, ve které je shrnuto to podstatné pro orientaci a formování vážných zájemců o dobrý a hluboký křesťanský život v běžných podmínkách každodenního života. Knihu lze žánrově zařadit mezi katechismus, punkta k rozjímání, katechetické hodiny, psychologizující úvahy nad tématy víry, zdravou současnou apologetiku, ale také osobní vyznání věrného a poctivého kněze.

Eseje o místech, silách a dracích. Jak se podílíme na vytváření posvátné krajiny? Aby něco fungovalo na duchovní úrovni, tak to nejprve musí fungovat na hmotné úrovni. Na začátku se vždy jedná o vodu, půdu a les. Místo samo nás vede - upravíme pramen a cítíme, že to chce něco dalšího. Jedná se o účast na podstatě, kterou dál rozvíjíme.Tvorba posvátné krajiny: aby něco fungovalo na duchovní úrovni, tak to nejprve musí fungovat na hmotné úrovni. Na začátku se vždy jedná o vodu, půdu a les. Místo samo nás vede - upravíme pramen a cítíme, že to chce něco dalšího. Jedná se o účast na podstatě, kterou dál rozvíjíme. Žijeme ve společnost mrtvých lidí, protože ta jediná má budoucnost. Znamená to vrátit se do historie, anebo až do pravěku. Zalézt do země a oslovovat prostor mezi hvězdami.

Život Božích synů jako cesta k uzdravení. Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího… Tak to vyznáváme při každé nedělní bohoslužbě a už od nejútlejšího dětství, či případně od prvních kroků na cestě za Kristem, se učíme oslovovat tohoto všemohoucího Boha slovy „Otče náš“.Je však synovský (resp. dceřiný) vztah k nebeskému Otci též tou nejzákladnější osnovou, na níž je utkáván náš běžný každodenní život? Není víra v Boha Otce pouze jednou ze vznešených pravd, k nimž se sice hlásíme, ale pro jistotu (či z velké úcty) je radši necháváme bezpečně uloženy někde ve skřínce se svátečními šaty?Francouzský dominikán Jean-Claude Sagne ve své knize ukazuje, že víra v Boha Otce mezi sváteční a tudíž málo používané oděvy rozhodně nepatří. Ukazuje, jak živý vztah k nebeskému Otci prozařuje všechny oblasti lidského života a naplňuje je svobodou a radostí.

Spiritualita v kontextu příběhů osobností "stříbrného věku" ruského myšlení a ruské emigrace. Kniha Karla Sládka se pokouší velmi čtivým a přesto řemeslně zdatným způsobem o uchopení ruské spirituality 19. století a první poloviny 20. století. Text, který rozebírá náročné otázky, je psán velmi přesvědčivě a s patřičnou akribií.