Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné

Tradiční nauka hovořila o limbu, tedy stavu, v němž duše dětí, které umírají nepokřtěné, netrpí žádnými tresty, neboť se nedopustily osobních hříchů, nezasluhují však z důvodu prvotního hříchu odměnu blaženého patření. Tato teorie, vypracovaná teology ve středověku, se nikdy nestala součástí dogmatických definic učitelského úřadu, i když ji magisterium ve svých výrocích zmiňovalo až do II. vatikánského koncilu. Tato studie Mezinárodní teologické komise dospívá k závěru, že existují teologické a liturgické důvody pro naději, že děti, které zemřely nepokřtěné, mohou být spaseny a uvedeny do věčné blaženosti, i když zjevení o tom nepodává výslovné učení.