Jsi požehnáním

Autor se v knížce snaží podělit o své zkušenosti s žehnáním a klade si otázku, proč dnes roste potřeba získat požehnání. Když o ně člověk prosí, touží uchýlit se pod Boží ochranu a zcela konkrétně zakusit, že Bůh je i s ním. Život dítěte se také zdárně vyvíjí pouze za předpokladu, že se může stále znovu ujišťovat o milující blízkosti své matky. Něco podobného lze říci o požehnání.

Náš život se vydaří jen tehdy, budeme-li moci znovu a znovu zakoušet, že na nás hledí přátelská Boží tvář, že si nás Bůh váží, že nás má rád. V požehnání se setkáváme s mateřským Bohem. Pronášíme-li nad někým slova požehnání, měla by vyjadřovat právě tuto mateřskou a něžnou Boží lásku. Žehnat je oprávněn každý křesťan, a protože je sám Bohem požehnán, stává se také požehnáním pro druhé. Požehnání pak vnáší do zranitelného a křehkého lidského života život božský.