Time management jako duchovní úkol

Recenzia z blogu

Knihu psychológa a sociológa Fridricha Ässländera a benediktínskeho mnícha so širokým spoločenským rozhľadom Anselma Grüna – Time management jako duchovní úkol vydalo Karmelitánské nakladatelství . Preto som očakávala, že pôjde o vyslovene kresťanskú, alebo dokonca katolícku literatúru. Ale kniha je koncipovaná oveľa všeobecnejšie. Zaradila by som ju skôr k mnohým knihám o “osobnom rozvoji”.

Je písaná predovšetkým pre ľudí, ktorí sú hnaní množstvom požiadaviek okolia i svojich vlastných očakávaní a túžob. Vychovaní európskou kultúrou sme často preťažení a naučení pracovať “ako hodinky” – podľa daného rozvrhu, alebo podľa svojho dokonalého plánu – tak aby sme všetko stihli. Aj mnohá v poslednom čase vydávaná literatúra nám radí ako ešte efektívnejšie využívať čas, aby sme toho stihli viac – viac práce, viac zábavy, viac “radostí”… viac, viac, viac.

Ale človek nie je stroj. Máme svoje telesné, ale aj duchovné potreby. Kniha Time management jako duchovní úkol sa venuje práve napĺňaniu týchto potrieb. Aby sme samým naháňaním sa za “šťastím” nestratili skutočnú radosť, ktorá žije v nás. Pomáha nám nájsť rovnováhu medzi činnosťou a odpočinkom, modlitbou a prácou. Dnešnému uponáhľanému človeku pripomína, že každá vec má svoj čas. A keď tento čas tvrdošijne využívame na iné, už sa nikdy nevráti, nemôžeme ho “chytiť za pačesy” ak už prešiel okolo nás.

Mnohé myšlienky nájdené v knihe som už poznala, ale našlo sa aj viacero takých, ktoré ma zaujali a obohatili. Kniha je navyše doplnená o praktické tipy a cvičenia, pomocou ktorých ľahšie môžeme preniesť nadobudnuté vedomosti do praxe svojho vlastného života. V závere ma potešili cenné rady, ako môžeme eliminovať, alebo aspoň znížiť mnohé vyrušenia, ktoré často rapídne znižujú efektívnosť našej práce, alebo tipy na efektívne vedenie schôdze a pod.

Kniha je popretkávaná myšlienkami viacerých duchovných smerov. Miestami je citovaná biblia, alebo regula benediktínov, ale často v nej nájdeme aj myšlienky budhizmu, konfucia, zenových majstrov, či východných filozofov. Nie je to vyslovene kresťanská literatúra. Ale práve preto ju iste ocenia aj tí, ktorí žiadne konkrétne náboženstvo nevyznávajú.

Autorka recenzie: Eva Letitia Baranovičová

Vydavateľská anotácia

Čas jakožto omezená doba života nás upozorňuje na to, že je náš život konečný a vlastně velice krátký. Kolik času nám ještě zbývá? Nevíme. V praktickém duchovním životě bychom měli chápat každý den jako možný poslední den našeho života a měli bychom si připomínat, že smrt jistě přijde a že právě ona dělá z našeho života tak cennou věc. Teprve vědomí vlastní smrti dělá z života jedinečnou a drahocennou šanci. Každý den, když se ráno probouzíme, dostáváme darem nový den dlouhý 24 hodin.

Smrt nás vybízí především k tomu, abychom tento den prožili vědomě, abychom dobře utvářeli přítomný okamžik a abychom tento dar vděčně přijali. Dejme se probudit a přijměme pozvání, abychom dobře využili každého dne a abychom jej žili tak, že se večer budeme moci s vděčností ohlédnout za naplněným dnem. Svatý Benedikt napomínal své mnichy, aby si denně připomínali vlastní smrt (srov. Benediktova řehole 4,47).

Nehodlá tím nahánět strach ze smrti, ale směřuje k přesnému opaku, chce, abychom se jí přestali bát. Jednoho pouštního otce se jednou kdosi zeptal, proč se nikdy nebojí. Odpověděl, že je to proto, že si každodenně představuje, že nastal jeho poslední den. Tato představa nás vybízí, abychom každý okamžik prožívali vědomě a vděčně. Na tom, jak zacházíme se svým časem, rozhodujícím způsobem závisí spokojenost se životem a pracovním výkonem. Dobrý časový management se však nevztahuje pouze na efektivnost a disciplinovanost lidské činnosti, jeho součástí je i orientace podle skutečných hodnot, tázání po tom, co je podstatné, a snaha o správnou míru v životě.

Recenzia: Time management jako duchovní úkol na stránke blog.zachej.sk.