Paměť a identita

Autobiografie slavných lidí jsou oblíbenou četbou. Vede nás k tomu zájmu trocha lidské zvědavosti. Vždyť všichni slavní světa jsou konec konců lidé jako my a rádi bychom je uviděli z tohoto hlediska. Ale má to i hlubší podklad. Když např. W. Churchil napsal své vzpomínky na světovou válku, posloužilo to i k lepšímu pochopení historie.

Velké události byly známé, ale teď se zjevilo i pozadí důležitých rozhodnutí. Dozvídáme se nejenom co se stalo, ale také proč se to přihodilo a jakou skutečnou zásluhu či vinu mají ti, kdo tu hráli velkou úlohu. Ten poslední úsudek může být i silně negativní. Ukáže se, že jdou dějiny světa svou cestou a že jednotliví lidé tu jsou jenom jakoby loutky na scéně, která je řízena vyšší zákonitostí.

V tomto duchu napsal L. N. Tolstoj svůj pověstný román Vojna a mír. Vědomě si přál dokázat, že i velký Napoleon, když se na něj díváme jako na osobu, znamenal pramálo. Kdyby tu nebyl on, byl by tu jiný, běh světa by šel stejně. Nesmírně větší důležitost tu má masa prostého neznámého lidu, který uprostřed vojny vytváří mír.