Babičky a andělé

Eduard Martin jako „sběratel a archivář“ postřehů ze života zachycuje radostné i smutné příběhy svých bližních do krátkých vyprávění, která předal svým čtenářům už v pěti knížkách (Andělské vteřiny, Kniha radosti, Andělé nás neopouštějí, Andělské dopisy a Schody do ráje).

Život přijímá jako možnost mít rád, usmívat se, potěšit, podělit se o svá pozorování, své zkušenosti a o jejich poselství. Jeho příběhy, jež tvoří jakási jádra povídek, v sobě nesou přesah, metaforu a nabízejí archetypické poznání, které se nevztahuje pouze ke konkrétnímu vyprávění, ale mělo by se dotýkat i životní situace toho, kdo onen příběh čte. Za zachycených životních postřehů prosvítá naděje, tak potřebná pro život každého z nás.