Velké postavy českých dějin

Don Quijote v labyrintu světa. Knoz se věnuje Karlovu výjimečnému vzdělání, nabytému v předních střediscích humanistické učenosti, i jeho neobyčejně intenzivním cestám po Evropě, kariéře válečné i politické. Můžeme sledovat Karlovu účast při utváření zemského práva i jeho angažmá ve stavovském povstání, kdy mu připadla nevděčná role „mezi dvěma stranami“, s vazbami jak na odbojnou nekatolickou šlechtu, tak na císařský dvůr. Karel starší ze Žerotína, přední šlechtický stoupenec Jednoty bratrské, zůstal své víře přes všechny dějinné zvraty věrný – podporoval osobně mladého duchovního Jednoty Jana Amose Komenského, poskytoval na svých panstvích ochranu bratrským duchovním a i po Bílé hoře tak po jistou dobu udržoval stav předbělohorské náboženské tolerance. Rozporuplné a složité vztahy poutaly Žerotína ke skupině pobělohorských vítězů, například ke kardinálovi Františku z Dietrichsteina nebo Karlovu švagru, generalissimu Albrechtovi z Valdštejna. V závěru života se Karel starší na krátký čas odebral do exilu ve slezské Vratislavi, poslední dny mu však bylo dopřáno strávit ve vlasti. Významné místo v životě Karla staršího ze Žerotína zaujímá jeho činnost coby mecenáše kulturních a uměleckých děl, stavitele zámků, podporovatele literární tvorby a budovatele knihovny výjimečné velikostí i uspořádáním. Práce T. Knoze neopomíjí ani tyto stránky osobnosti muže vpravdě renesančního záběru, stejně jako jeho svět vnitřní, víru a zbožnost. Hlavním pramenem monografie je soubor korespondence Karla staršího, zahrnující stovky dopisů adresovaných často nejvýznamnějším myslitelům a teologům tehdejší Evropy. I díky tomu se čtenáři dostane jedinečné příležitosti poznat složitou a mnohostrannou osobnost moravského šlechtice – Dona Quijota ve spletitém labyrintu světa krizového období našich dějin.

První československý premiér. První předseda československé vlády, jeden z vůdčích představitelů českého politického života v době Rakouska, za 1. světové války i v prvorepublikovém období patří k osobnostem, jež v našich dějinách zanechaly hlubokou, avšak nejednoznačnou stopu. Zpočátku spojenec a spolupracovník T. G. Masaryka, postupně se s masarykovskou linií rozešel a ke konci života se dostal již na skutečný okraj politického života, coby předseda krajně pravicové národně demokratické strany a tvrdý kritik „hradní“, masarykovské politiky. Martina Lustigová sleduje ve své práci životní i politickou dráhu Karla Kramáře jako mladočeského poslance a aktivního politika na říšské úrovni, jeho zatčení a proces v letech 1915–1916, kdy byl odsouzen pro velezradu a vyzvědačství, a především účast v politickém životě první republiky, s krátkodobým vrcholem v pozici předsedy čs. vlády. Autorka rozebírá politické postoje a směřování Karla Kramáře, jeho výraznou orientaci na Rusko a tzv. politický neoslavismus i jeho prosazování (proti představám republikánské většiny) království jako budoucího uspořádání Československa. Můžeme tak sledovat životní příběh muže, který se nakonec nestal vůdcem národa, byť pro takové postavení měl nesporně předpoklady.