Svätí a blahoslavení

Úsvit nových dějin. Příběh statečné ženy z dob zániku západořímské říše poukazuje na duchovní skutečnost: povolání k životu a nová doba autentického křesťanství může vyrůst třeba i na zbořenisku starého světa.

Panónske legendy. Staroslovenské rukopisy Život Konštantína Cyrila a Život Metoda sú najstaršie a najvýznamnejšie pramene, ktoré svedčia o pôsobení solúnskych bratov a umožňujú nazrieť do náboženských, politických a kultúrnych kulís Veľkomoravskej ríše. Ich vierohodnosť dosvedčujú mnohé iné pramene.Nové vydanie týchto výnimočných písomných pamiatok, pretlmočených do súčasného jazyka a bohato ilustrovaných výnimočným umelcom Stanom Dusíkom, umožňuje dôverne nazrieť do ďalekej minulosti, keď prvý štátny útvar na našom území, založený našimi dávnymi predkami, prijal kresťanskú a tým aj civilizačnú misiu byzantských kňazov, ktorí mu okrem iných vzácnych darov priniesli aj prvé písmo.

Nedávno blahoslavený „Boží ajťák“, jak se mu taky přezdívá, si během pár let získal srdce lidí po celém světě. Skvělý komiks francouzských autorů nám přibližuje jeho příběh.Odporúčame: Môj syn Carlo Acutis (2024)

Drobná knížka provází poutníky z Čech, Moravy a Slezska významnými kostely a místy Věčného města. Autor věnuje zvláštní zřetel českým stopám v Římě. Bezprostředním podnětem k sepsání tohoto malého průvodce centrem západního křesťanství se stala postava sv. Anežky České, její svatořečení v roce 1989 a připomínka této události při Národní pouti do Říma v roce 2019. Čtenář je proto uveden i do života a díla sv. Anežky a seznámí se s jejími stopami v našich dějinách.

Sv. Leonard sa narodil koncom 5. storočia vo Francúzsku. Pochádzal zo vznešeného rodu. Rodičia z neho chceli mať udatného vojaka (Leonard = tvrdý lev). Ako mladík slúžil v čestnej stráži Chlodovika (Ludviga) I., prvého kresťanského kráľa Frankov. Napriek tomu, že bol Leonard pohan, vyznačoval sa láskavosťou k svojim blížnym, najmä zajatým a uväzneným. Kráľ Chlodovik mal za manželku zbožnú Klotildu, dcéru kresťanského francúzskeho kráľa. Pod jej vplyvom na Vianoce 496 prijal krst v meste Remeš z rúk biskupa sv. Remígia. Spolu s ním bol pokrstený aj Leonard, ktorému bol kráľ krstným otcom. Leonard sa horlivo vydal na cestu kresťanskej dokonalosti po boku biskupa Remígia, ktorý ho napokon vysvätil za diakona a neskôr za kňaza. Leonard rozdal svoj majetok chudobným a stal sa horlivým kňazom. Zatúžil po samote, neskôr sa uchýlil do kláštora a stal sa mníchom. V roku 500, keď zomrel opát kláštora sv. Maxim, ktorý bol vzorom sv. Leonarda, opustil kláštor, šiel do mesta Limoges a v blízkej hore sa usadil ako pustovník. Pokrmom mu boli lesné plody a byliny. Kráľ Chlodovik vybudoval pri pustovni kaplnku ku cti Božej Matky. Sv. Leonard začal hlásať Božie slovo okolitému ľudu a pod jeho vplyvom sa veľa hriešnikov obrátilo k Bohu. V tom čase kráľ Theodobert, ktorý panoval nad Akvitániou, bol na poľovačke. Sprevádzala ho manželka, ktorá bola v požehnanom stave. Zrazu sa jej priťažilo a ocitla sa v nebezpečenstve života, lebo lekári jej nevedeli pomôcť. Až na príhovor sv. Leonarda, ktorý sa modlil za ľahký a šťastný pôrod, porodila zdravé dieťa a aj sama sa celkom uzdravila. Kráľ mu z vďaky ponúkol štedré dary. Sv. Leonard všetko odmietol a prosil kráľa, aby mu daroval les, kde mal pustovňu. Kráľ mu les daroval a pomohol mu tam postaviť kláštor i chrám. Tak vznikol preslávený kláštor sv. Leonarda v Noblaku. U kráľa si vyprosil milosť, aby mohol kajúcich alebo nevinných väzňov prepúšťať na slobodu. Vyslobodení väzni a zajatci z vďačnosti skladali svoje väzenské reťaze k stenám Leonardovej kaplnky. Sv. Leonard bol celý život pokorným Božím služobníkom. Dožil sa vysokého veku. Zomrel 6. novembra 559. Pochovali ho v chráme v Noblatu, ktorý dal postaviť. Vo Francúzsku je sv. Leonard vzývaný ako patrón väzňov a šťastného pôrodu. V Nemecku ho uctievajú ako patróna proti nákaze zvierat. Na príhovor sv. Leonarda sa stalo veľa zázrakov za jeho života i po smrti.

Werflova Píseň o Bernadettě, je vlastně dokumentární román, který na základě faktů vypravuje o životě Bernadetty Soubirousové, chudobného a neduživého děvčátka z pyrenejského podhůří. Autor jej napsal r. 1941, krátce poté, co se mu podařilo uprchnout před hitlerovským nacismem z okupované Francie. O pohnutkách, které ho k tomu vedly, říká: ,,V červenci roku 1940 jsem ve chvíli velké tísně slíbil před jeskyní v Lurdech, že vyváznu-li z nebezpečí a bude-li mi dopřáno dospět k spásnému pobřeží Ameriky, zazpívám Píseň o Bernadettě, a to dříve než se pustím do nějaké jiné práce...“

František… miloval Boha a skutečně a doopravdy miloval lidi. Nemiloval lidstvo, nýbrž lidi, a nemiloval křesťanství, nýbrž Krista. Nemůžete číst evangelium, a přitom považovat ukřižování za jakýsi dodatečný nápad či zvrat nebo nehodu v Kristově životě; očividně je smyslem příběhu jako hrot meče, toho meče, který pronikl srdce Matky Boží. A nebudete moci číst příběh muže nazývaného Zrcadlo Kristovo, aniž byste chápali jeho závěrečné období jakožto muže bolesti, aniž byste oceňovali vhodnost toho, že v oblaku tajemství a osamělosti přijal nehojící se věčné rány, které mu nezpůsobila lidská ruka a které uzdravují svět. (ukázka)Prorockou esej o svatém Františkovi napsal Chesterton roku 1923. Zdá se, že promlouvá k dnešnímu čtenáři a k mentalitě doby snad ještě aktuálněji než tenkrát.Kniha je českým vydaním slovenského titulu: Svätý František z Assisi (2014).

Pútavý životopis významnej postavy v dejinách františkánskeho rádu.„Na ceste medzi Benátkami a Veronou pozoroval brat Vincent spoločníka, aby mu mohol v potrebnej chvíli povedať slovko, ktoré by ho vytrhlo z vyčerpávajúcich myšlienok. V tomto prípade však mal dôvod na zádumčivosť. Blížili sa totiž k prahu učencov a štúdií. Aj starý žiak Giovanniho di Buccio vedel, aký ťažký oriešok je kázať učeným ľuďom. Tí sa vo Verone zhormaždili okolo Guarina Guariniho, vodcu humanistov, a i sám Giovanni di Buccio by sa pred nimi cítil ako polobarbar. Brat Vincent pripomenul Bernardínovi, že do Verony ide kázať v mene „toho, od ktorého, pochádza aj veda“. Nezostávalo iné, iba v neho dôverovať."

Kniha obsahuje pobožnost patnácti čtvrtků svaté Rity, novény, tridua, litanie a modlitby ke svaté Ritě. V závěru knihy pak najdeme barevnou obrazovou přílohu. Vyšlo s církevním schválením.Odporúčame do vašej pozornosti publikácie z edície: Rita medzi nami.

Myšlienky svätého Pavla. Benedikt XVI. 28. júna 2008 otvoril Rok sv. Pavla. Katolícka cirkev si ním pripomína dvetisíc rokov od narodenia apoštola národov. Kniha myšlienok svätého Pavla, ktoré z jeho listov vybral a tematicky usporiadal kňaz Marián Gavenda, nejednému z nás prehĺbi poznanie Pavlových listov, a tak vytvorí osobnejší vzťah k jubilujúcemu velikánovi Cirkvi.

Románově zpracovaný životopis sv. Martina z Toursu (asi 315–397) čtenáře zavede do období raného konstantinského křesťanství v Říši římské. Syn vznešeného tribuna se skrze otroky sbližuje s křesťanstvím, od slibně počínající vojenské kariéry ho poznávání a naplňování evangelia do písmene přivádí ke kněžství, k poslání apoštola, k svatosti.Historické postavy v konkrétních událostech, boj proti bludným naukám, budování základů naší dnešní civilizace, stálá konfrontace žitého křesťanství s dobovou morálkou činí knihu čtenářsky přitažlivou

Biskup Hopko je pre nás duchovným darom, ktorého život majú veriaci poznať. Predstaviť im ho chce tento životopis, ktorý vychádza ako príležitostná publikácia k blahorečeniu.

Básnici a svätí. Známy slovenský literárny kritik a spisovateľ Ján Elen Bor (vlastným menom Ernest Žatko, 1907 - 1991) tvoril najprv na Slovensku a potom aj v emigrácii. V texte o Augustínovi, ktorý sa nachádza v prvej autorovej knihe s názvom "Návraty k minulosti", díva sa na Augustína predovšetkým ako na literáta, ktorého "Vyznania" sú aj literárnym dielom.

Sekretárka Božieho Milosrdenstva. Životopis sestry Faustíny, v ktorom sa dozviete aj ako vznikol Denníček, ktorý napísala sestra Faustína počas celého svojho života. O jej pôsobení v kongregácii, o jej svätorečení, o Svätyni Božieho milosrdenstva v Krakove – Lagiewnikoch. Kniha je plnofarebná, tlačená na kriedovom papieri a obsahuje fotografie.

Autorem je francouzský premonstrát, který za knihu získal ocenění Francouzské akademie. Kniha je psána živě, moderním jazykem, s odkazem na všechny dostupné prameny, s komentářem nutným pro některé skutečnosti Norbertovy doby.Osobnost svatého Norberta (1080-1134), českého zemského patrona, zakladatele premonstrátského řádu je i dnes aktuální.

Kronika pozemského putování svatého Prokopa. Oblíbená sympatická postava sázavského světce sv. Prokopa k sobě stále přitahuje zájem české společnosti, věřící i nevěřící. Svatý Prokop je v chápání českého člověka přímo vzorem svatosti: tak nějak si naši lidé představovali a představují světce: chudého, skromného, laskavě ochotného ku pomoci nejenom ve věcech duchovních, ale i světských, hmotných.A navíc českého, obhájce nejcennějšího pokladu národa, jeho řeči. Sázavský klášter, který založil se stal ostrovem slovanského jazyka, staroslověnštiny uprostřed latinizujícího prostředí střední Evropy. Na Sázavě se používal jak staroslověnský, tak latinský jazyk, stejně jako římský i východní obřad.Proto se také Sázava stala symbolem boje proti pronikající germanizaci, takže její odkaz byl v dějinách často vyzvedáván právě v obdobích pro český (a slovanský vůbec) jazyk nejnebezpečnějších. Avšak není bez zajímavosti, že největšího rozkvětu kultu a uznání se sv. Prokopovi dostalo v době vlády Karla IV., jenž založením kláštera v Praze „Na Slovanech“ jasně naznačil směr vývoje, kterým by si přál vidět rozvoj země v budoucnosti: ve směřování k sjednocené církvi západní i východní.

Súbor pramenných textov súvisiacich s cyrilo-metodskou misiou na našom území a s jej bezprostredným pokračovaním sprístupňuje slovenskému čitateľovi základné, ale aj menej známe texty, ktoré poukazujú na korene našej duchovnej a kultúrnej tradície a sú neoddeliteľnou súčasťou prvej písomne zaznamenanej fázy našich národných dejín.Mnohé z nich boli naposledy publikované pred viacerými desaťročiami a sú bežnému čitateľovi už ťažšie dostupné. Zoznam bulharských arcibiskupov je v slovenskom preklade publikovaný po prvý raz.

Vzrušujúci životný príbeh. S hlbokou náklonnosťou rozpráva Vreni Mert príbeh vzrušujúceho života svätého Vincenta Pallottiho (1795 – 1850). Vincent Pallotti objavil potenciál spolupráce v Cirkvi pre všetkých – klerikov aj laikov, čo bolo v jeho dobe celkom nezvyčajné.Spolu s nimi sa zasadzoval za chudobných a siroty Ríma, za vojakov, väznených a chorých. Zároveň udržiaval kontakty v najvyšších politických a cirkevných kruhoch, aby ich získal pre svoje plány, za ktoré bojoval, niekedy aj napriek všetkým prekážkam.

Muž blahoslavenstiev. Pier Giorgio sa narodil roku 1901 v bohatej rodine v Taliansku. Mohol bezstarostne žiť, zabávať sa, on sa však rozhodol, že bude radšej banským inžinierom, aby mohol stáť po boku tých, ktorí na tom boli najhoršie. Bol dynamický, plný života. Mal rád prírodu a poéziu. Bol nadšeným turistom a horolezcom.Tento mladík žil len dvadsaťštyri rokov, no stačili mu na to, aby sa stal blahoslaveným. Pier Giorgio može byť pre nás vzorom, ako sa i my, uprostred našich všedných každodenných povinností i radostí, môžeme stávať svätými. V závere nájdete krátke modlitby a deviatnik k bl. G. Frassatimu.

Rozsievač radosti. Píše sa rok 1515. František I. pokračuje vo vojnách s Talianskom, ktoré pred ním viedli Karol VIII. a Ľudovít XII. , a presvedčivým víťazstvom pri Marignane signalizuje nástup na trón. Do Francúzska vstupuje renesancia sprevádzaná veľkolepým sprievodom umení, krásnym jazykom, rafinovaným prepychom, no v Taliansku sa z nej už život vytráca, jej lesk pohasína. Hrdá Florencia vycizelovaná ako šperk, kolíska umelcov a géniov, je kvetom polostrova. Fra Angelico vtisol svojím štetcom pečať nesmrteľnosti Kláštoru sv. Marka a Brunelleschi, Dona-tello, Michelangelo sa priam predbiehali, kto mu daruje čarokrásnejšie veľdielo. Po Lorenzovi Nádhernom z vplyvnej rodiny Medicijovcov nastúpil ako guvernér kardinál Július: pre mesto nastali pokojnejšie dni a zavládol v ňom väčší poriadok ako pod veľkovojvodom, hod slávnosti sa konali i naďalej. A vtedy, 12. júla, v chudobnom mestskom dome uzrelo svetlo sveta novorodeniatko, Filip, budúci pilier Cirkvi a jeden z jej najväčších svätcov. Jeho narodenie nevzbudilo pozornosť. Muža, ktorý raz bude robiť toľko nezvyčajných vecí, nepredpovedal nijaký prorok.

Kto bola Mária Gorettiová? V čo dúfalo toto dievča? Kde bralo odvahu a silu pre svoj ťažký život? Prečo ju pápež Pius XII. vyhlásil za svätú? Čo má jej život spoločné so životom dnešných mladých ľudí? V čom im môže byť vzorom i posilou? Dočítate sa, že Mária Gorettiová bola nenápadné dievča. Obliekalo sa veľmi jednoducho, chodievala bosá, bola skromná, málovravná, nevedela ani čítať ani písať. Keď mala deväť rokov, zomrel jej otec. Matka prevzala práce na poli a Mária sa starala o dom a pre svojich štyroch súrodencov sa stala druhou mamou. V daždi i horúčave chodievala niekoľko kilometrov peši na prípravu na prvé sväté prijímanie. Ako levica sa bránila proti zvodným útokom a nakoniec ako Kristus na kríži odpustila svojmu vrahovi. Vezmite, čítajte a zoznámte sa s jej hrdinským životným príbehom. „Samozrejme, že z lásky k Ježišovi mu odpúšťam, a chcem, aby bol so mnou v nebi. " To sú slová ani nie dvanásťročného dievčatka, ktoré vo vysokej horúčke a v strašných bolestiach leží v nemocnici v Nettune a prežíva posledné chvíle života. Je nedeľné popoludnie 6. júla 1902. Dievča sa volá Mária Gorettiová a je dcérou chudobnej rodiny vysťahovalcov. Otec im zomrel. Je to skoro ešte dieťa a nevie čítať ani písať. Napriek tomu jej meno v krátkom čase obletí celý svet. Lekári sa ju zo všetkých síl snažili vytrhnúť z pazúrov smrti. Mária, ktorú všetci rodinne volajú Marietta, dve hodiny znášala beznádejný chirurgický zákrok, ktorý jej robili bez anestézie. Lekári však dokázali iba zastaviť krvácanie a zašiť štrnásť bodných rán, ktoré zničili jej mladé telo. Vražedný nôž, dlhý dvadsaťštyri centimetrov, spôsobil veľmi hlboké rany a zasiahol životne dôležité orgány: srdce, pľúca, bránicu a ďalšie vnútorné orgány. Sú to mučivé chvíle, v ktorých sa, žiaľ, očakáva predpovedaný koniec. A predsa jej matka Assunta, všetci lekári a nemocničný personál žasnú nad neočakávaným pokojom, ktorý vyžaruje z tváre malej Márie. Nie že by ju nič nebolelo. Veď chvíľami sa zdá, že od bolesti blúzni. No v jasných chvíľach Marietta všetkých dojíma: modlí sa krátke a jednoduché modlitby, dostala aj sväté prijímanie,…

Jedným z najčastejšie používaných mužských mien na svete je meno Michal. Patrónom všetkých nositeľov tohto populárneho mena je svätý archanjel Michal. Spolu s archanjelom Gabrielom a Rafaelom patrí Michal medzi najvýznamnejších anjelov. Knižka pútavým spôsobom predstavuje starším deťom život, skutky a pôsobenie archanjela Michala.

Vyprávění o životě svaté Julie Billiartové. Vyprávění o životě svaté Julie Billiartové, zakladatelky školského řeholního institutu Sester naší Paní.Za Francouzské revoluce ve jménu rovnosti, volnosti a bratrství se odehrávaly hrozné krutosti. Král a královna, šlechtici a kněží umírali na popravišti. Další lidé byli pronásledováni a štváni pro své politické a náboženské přesvědčení. Bůh byl ve jménu rozumu odsunut.K pronásledovaným patřila i žena z lidu: Julie Billiartová. Bydlela v malé vesnici Cuvilly v Pikardii, pocházela z chudé selské rodiny a dlouhá léta byla ochrnutá. Proč ji revolucionáři pronásledovali? Julie Billiartová nejen s neochvějnou věrností věřila v Krista. Žila touto vírou a měla dar zprostředkovat ji druhým. Proto ji chtěli upálit.Napoleonovo převzetí moci znamenalo sice konec revoluce, ale morální i materiální bída přetrvávala. Kdo se měl ujmout chudých, vykořeněných a zklamaných? Julie Billiartová zasvětila svůj život službě chudým. Ani později nezůstala ušetřena protivenství, zápasů a pronásledování. Neochvějně hlásala Boží dobrotu a nesla ji po namáhavých cestách francouzskou a belgickou zemí, dokud ji nedostihlo poslední zavolání našeho Pána.

Aj pápež bol človek úsmevu. Vedel udalosti nadľahčiť, rozptýliť trému ľudí, vylúdiť na perách úsmev. Hovoria o tom aj krátke epizódky z jeho života.

Knihy čerpající z pokladů duchovní tradice. Texty jsou bohatě doprovázeny barevnými reprodukcemi.

Terezie z Lisieux, génius Ducha. Předmluva Guy Gauchera.Z obsahu: Promluvy o svaté Terezii od Dítěte JežíšeSvatá Terezie od Dítěte Ježíše, učitelka mystického života"Nikdy jsem nepotkala člověka, jehož duše by se podobala duši mé sestričky tak, jako duše otce Marie-Eugena..." (Matka Anežka od Ježíše)

Bůh sv. Jana od Kříže. Kdo a jaký je Bůh? Věčná otázka zaměstnávající člověka. Tím zajímavější je odpověď těch, kdo se s ním "setkali" - mystiků. Tento sborník představuje pohled sv. Jana od Kříže na téma Bůh.

Po stopách španělské mystiky v českém baroku. Monografie věnovaná významné osobonosti barokní spirituality. Jméno Marie Elekty nám samo o sobě nic neříká. Nepatřila prostě k významným osobnostem, o kterých se mluví dlouhá staletí. A nás od ní děli několik set let, přesněji řečeno tolik jako od doby "temna", urpostřed kterého žila. Celá kniha našeho předního znalce barokní doby je mnohem více než obyčejným životopisem. Velice systematicky začleňuje naše dějiny do celého proudu evropských duchovních i politických dějin a jasně sleduje nit vedoucí od Terezie Veliké k její následovnici, zakladatelce pražského Karmelu a jeho první převorce. Skvělá publikace pro nadšence historie, stejně tak obdivovatele široké rodiny Karmelu.Ponúkame Vám tiež: Novénu ke cti Nejsvětější Trojice na přímluvu matky Marie Elekty od Ježíše, OCD (1605-1663)

V roku 2002 uplynie desať rokov od kanonizácie sv. Klaudia La Colombiera. Tento jezuita sa stal známy predovšetkým ako duchovný vodca veľkej šíriteľky úcty k Ježišovmu Srdcu – sv. Margity Márie Alacoque.

Svatý Damián de Veuster. Kniha líčí život svatého Damiána de Veuster (1840–1889), belgického kněze, který dobrovolně zasvětil svůj život malomocným na ostrově Molokai. Na malomocenství tehdy neexistoval lék, nemocní byli na ostrov vyhošťováni, aby se zamezilo šíření nemoci. Kdo byl na ostrov vyhoštěn, věděl, že tady už zemře. Poměry tu panovaly otřesné: Mnozí nemocní vedli nevázaný život podle hesla: „Jezme, pijme, hodujme, vždyť zítra zemřeme.“ Panovalo tu právo silnějšího. Vláda z Honolulu sice do kolonie posílala jídlo, na lékaře či nemocnici ale jaksi pozapomněla, natož aby řešila duchovní péči o nemocné.Otec Damián žil na ostrově Molokai šestnáct let, než se sám nakazil a nemoci podlehl. Postupně získal spolupracovníky, vybudoval tam kostel, vodovod, dřevěné domky, nemocnici, dva sirotčince. Snažil se obyvatele smysluplně zaměstnat, založil pro ně i pěvecký sbor a kapelu. Mnohé přivedl ke křesťanské víře, protože nekázal jen slovy, ale hlavně svým životem.Roku 1995 byl Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného a Benedikt XVI. jej roku 2009 připočetl k zástupu kanonizovaných svatých. Diváci vlámské televize VRT ho nedávno zvolili v anketě největší Belgičan všech dob.Je patronem lidí stižených malomocenstvím a nemocí AIDS. Jeho socha stojí před vládní budovou v Honolulu, hlavním městě Havajských ostrovů, ale i v budově Kongresu USA ve Washingtonu.

Mystik z Mallorky (1531–1617). Svatý Alfons Rodriguez (1531–1617) je mystik, kterého historici křesťanské spirituality staví po boku klasiků duchovního života tehdejšího vrcholu španělské mystiky Karmelu. K jezuitům vstoupil až ve čtyřicítce svého věku. Předtím se věnoval obchodu a žil jako otec dvou dětí v manželství. Na ostrově Malorka jako řeholní bratr bezmála dalších čtyřicet let zastával funkci vrátného. Své mystické zkušenosti zachytil v Pamětech. Podle výroků posledních papežů je uznáván za patrona úzkostlivých povah a také těch, kteří se v životě obtížně rozhodují.„Jednou jsem přisluhoval při mši svaté a nebyl jsem zrovna dosti usebraný a skromný. A tu najednou vidím na evangelní straně stát Pána Ježíše v dlouhém rouchu, splývajícím až na zem. Tahy jeho tváře vyzařovaly neobyčejnou velebnost. V celém jeho zjevu se zračila vlídnost až zarážející. Kouzlo jeho skromnosti mě očarovalo. Ježíš projevil přání být mi v tom vzorem. Skromnost Ježíšova zjevu ve mně vzbudila hluboké poznání a nepopsatelnou duchovní rozkoš. Ihned jsem se zkoumal, zda moje myšlenky, slova a skutky odpovídají Ježíšově skromnosti. Ježíšův vznešený a přitom skromný zjev se mi nesmazatelně vryl do duše a nedal mi pokoj. Opět a opět byl mi popudem k následování jeho skromnosti.“

75 svatých, kteří na cestě ke svatosti hřešili, trpěli a zápasili. Kdo jsou svatí, o kterých se dočtete v této knize? Ženy a muži, kteří se vzepřeli tomu, co od nich očekávalo okolí, kteří to nikdy nevzdali, kteří zažili těžko uvěřitelná dobrodružství, kteří žili nenápadně a obyčejně, kteří pocházeli z velmi komplikovaných rodinných poměrů, kteří ke svatosti dospěli skrze utrpení jejichž zmařené plány otevřely cestu pro ještě lepší věci, kteří zažili neúspěch, kteří brali svůj život s velkou pokorou jejichž velkorysost změnila svět, jejichž minulost byla velmi hříšná kteří byli milosrdní. V příbězích z jejich života se tak může najít každý z nás.

život, osobnost a dílo. František z Pauly (1416–1507) se jako sedmnáctiletý rozhodl odejít do jeskyně u Cosenzy v Kalábrii, kde poté žil dlouhá léta jako poustevník. Svým kajícím životem přitáhl velký počet následovníků a založil poustevnickou kongregaci, změněnou později v přísný řád Nejmenších bratří. Papež Alexandr VI. nazýval Františka z Pauly věrným napodobitelem Krista a druhým Františkem z Assisi.Prostí lidé z Kalábrie ho nazývali otcem. Spolubratři, kteří s ním přicházeli do styku, poznali na vlastní kůži pevnost jeho charakteru, rozhodnost i zdravou tvrdohlavost, s kterou usiloval o život v duchu řehole. Vyžadoval pokoru a odříkání především od sebe, a tak jeho spolubratrům nevadila určitá přísnost, s kterou je řeholním životem provázel. Morosiniho kniha je plodem dlouhodobého historického zkoumání a představuje zatím nejspolehlivější životopis sv. Františka z Pauly. Přístupným a poutavým způsobem jsou zde zachyceny rozhodující události světcova života i doby a jeho význam pro univerzální církev.

„Šesť ľudí, ktorí sa nespovedali už tridsať, ba až štyridsať rokov, vošlo do Kostola Panny Márie so zámerom vyspovedať sa. Otec Newman sa každého z nich opýtal, prečo si vybrali práve túto chvíľu. Vo všetkých prípadoch bola odpoveď rovnaká: smrť Svätého Otca. Otec Newman vtedy vyhlásil: ,Uplynuli len štyri hodiny od pápežovej smrti, a všade sa už rozlieva milosť.'"Keď Ján Pavol II. zomieral, bol som v New Yorku. Pracoval som pre televízne spravodajstvo NBC. Z nášho popoludňajšieho priameho prenosu ma najviac oslovila úcta, s akou sa ľudia, dokonca aj nábožensky vlažné osoby, vyjadrovali o Svätom Otcovi. Henry Kissinger, nositeľ Nobelovej ceny za mier, americký diplomat, mi povedal, že Ján Pavol II. mal oveľa väčší vplyv na osud sveta než akákoľvek iná osobnosť 20. storočia. Táto myšlienka ma sprevádzala počas cesty do Ríma, kde som deň po pápežovej smrti stretol ľudí z celého sveta. Chceli si uctiť Svätého Otca a poďakovať mu za jeho svedectvo viery. Človek, ktorý pozná Rím, si len ťažko dokáže predstaviť toto, zvyčajne chaotické a hlasné mesto ponorené do atmosféry meditácie a ticha. Takto to bolo v priebehu celého týždňa po smrti Svätého Otca. Druhého apríla mi zatelefonoval môj priateľ, kňaz z Južnej Karolíny, práve vo chvíli, keď som cestoval na Kennedyho letisko so zámerom odletieť do Ríma. Vyrozprával mi istú udalosť.Dovoľte mi, aby som ju citoval tak, ako bola uverejnená v knihe Božia voľba. „Jay Scott Newman, kňaz z katolíckeho Kostola Panny Márie v Greenville v Južnej Karolíne, odišiel od televíznych správ o pápežovej smrti a zamieril do svojho kostola na popoludňajšiu spoveď. Neskôr zatelefonoval svojmu priateľovi a povedal mu, že práve ,prežil tri najdôležitejšie hodiny svojho kňazstva'.

Otec Maxmilián Maria Kolbe je známý tím, že v létě 1941 v koncentračním táboře v Osvětimi nabídl svůj život za otce několika dětí a po dvou týdnech zemřel v bunkru hladu. Už méně se ví, že i jeho předchozí život byl v mnoha ohledech hrdinský a výjimečný. V nelehké době vybudoval s bratřími v Polsku rozsáhlý tiskový apoštolát. Krátce před 2. světovou válkou dokonce odjel na Dálný východ, aby založil misii v Japonsku. Na začátku války s velkým rizikem ukrýval v klášteře mnoho židovských uprchlíků. Velice ctil Pannu Marii; pod jejím vedením založil Rytířstvo Neposkvrněné – její duchovní armádu, která dodnes působí po celém světě.

Duchovnosť sestry Faustíny je veľmi "zdravá", lebo na jednej strane chráni pred svätuškárstvom (čiže sústredením kresťanského života len na modlitbu), tým, že prikazuje konať skutky milosrdenstva, a na druhej strane predchádza praktickému horizontalizmu, ktorý by chcel náboženstvo vtesnať len do charitatívnej pomoci, lebo vyžaduje živý kontakt s Bohom.Kniha (nielen) pre ctiteľov Božieho milosrdenstva, ale pre všetkých, ktorí chcú rásť v duchovnom živote, no nechcú rásť v pýche.

Autorka v podobe "rozprávok" podáva milý obraz vernej, oddanej manželky, starostlivej, milujúcej matky a všestranne rozdávajúcej sa lásky.Svätá Zdislava, spoločensky vysoko postavená osobnosť, sa s pôvabnou samozrejmosťou skláňa k jednoduchým ľuďom, k trpiacim osobám a k ich potrebám. Len pomôcť a pomôcť, kde a ako sa len dá! Cítiť dych nadprirodzena, závan Krisovej lásky: "Čo ste urobili jednému z mojich najmenších, mne ste urobili!" Táto láska svätej Zdislavy, tak dojímavo rozdávajúca sa tu na Zemi, je ešte dojímavejšie umocňovaná a uplatňovaná videním dobrého Boha z tváre do tváre v nebeskej blaženosti.

Pápežské dokumenty o sv. Cyrilovi a Metodovi z rokov 868 - 2012. Publikácia sleduje cestu našich vierozvestcov vo výbere pápežských dokumentov z rokov 868 - 2012 v jednom zväzku. Zostavili Viliam Judák, Peter Liba.

Osobnosť a odkaz svätého Pavla sa stali dôvodom toho, aby Svätý Otec pri príležitosti dvojtisíceho výročia jeho narodenia vyhlásil Rok svätého Pavla. Kniha čitateľovi pomôže hlbšie spoznať osobu apoštola národov a preniknúť do súvislostí medzináboženských vzťahov.

Premonštrát s chrbtovou kosťou. Blahoslavený Peter Adrián Toulorge se narodil roku 1757 v Muneville-le-Bingard v Normandii. Po skončení štúdia v seminári v Coutances bol roku 1782 vysvätený na kňaza a menovaný za kaplána v Doville, kde bol farárom premonštrát z opatství Blanchelande. A tak Peter vstúpil do toho istého opátstva. Počas Francúzskej revolúcie sa dozvedel, že zákon z 26. augusta 1792 zakazuje pôsobenie v pastorácii všetkým kňazom, ktorí nezložia prísahu na novú ústavu. Domnieval sa, že to platí tiež aj pre neho, preto sa rozhodol odísť na ostrov Jersey patriaci k Británii. Štátni úradníci ho nechali odísť. Neskôr však zistil, že proticirkevný zákon sa naňho nevzťahuje a vrátil sa do Francúska. Pristál v Portbailu a tajne vykonával svoje kňazské povinnosti, kým ho v septembri 1793 neobvinili a nezatkli. Súdny tribunál však nemal žiadny dôkaz, že bol na ostrove Jersey. Po chvíli váhania sa Adrián rozhodol priznať pravdu, aj keď vedel, že sa ako katolícky kňaz vydáva nebezpečenstvu smrti. Noc pred popravou napísal svojmu bratovi: „Raduj sa, brat môj, že mi Boh dovoľuje nielen trpieť vo vezení, ale tiež zomrieť pre nášho Pána Ježiša Krista. Nechcem, aby si trúchlil nad mojím osudom, skôr by si sa mal radovať a hovoriť so mnou: Nech je Pán pochválený! Prajem ti svätý život a nebo na konci tvojich dní. To isté prajem svojej sestre, synovcovi a celej rodine.“ Peter Adrián zomrel 13. októbra pod gilotínou na tržnici v Coutances. Bol pochovaný na cintoríne svätého Petra.