Spoločenské vedy

Nejvýznamnějším Ravaissonovým spisem je však krátké pojednání O zvyku (De l’habitude, 1838). Ravaisson v něm vychází především z Aristotela, ale i z francouzských spiritualistů (Maine de Biran) a přírodovědců přelomu 18. a 19. století. Svou analýzu zvyku zasazuje na jedné straně do kontextu obecné filosofie přírody, aby stanovil, jaký typ jsoucna může získat zvyk (trvalou dispozici). Na druhé straně vztahuje fenomén zvyku k filosofii ducha, neboť duch, který získává určitý návyk, přestává být plně sebevědomý a plně svobodný, získává zčásti neměnnou "přirozenost".Fenomén zvyku ukazuje na ontologickou jednotu přírody a ducha. Jak v oblasti přírody, tak v oblasti svobody, která se stala zvykem, nacházíme tutéž nereflektovanou spontaneitu.

Komunikační schopnost člověka je narušená v případě, že některá rovina jeho jazykového projevu působí rušivě vzhledem ke komunikačnímu záměru. Může jít o různě závažná narušení, mezi něž patří jak špatná výslovnost sykavek či koktavost, tak neschopnost artikulovat po cévní mozkové příhodě.Terapie, která musí být podložená důkladnou diagnostikou, se snaží problém odstranit nebo nalézt způsoby kompenzace. Kniha navazuje na publikaci Diagnostika narušené komunikační schopnosti (Portál, 2003). Popisuje východiska, cíle, metody a formy terapie u široké škály poruch komunikace. Zabývá se terapií narušeného vývoje řeči, palatolalie a velofaryngální dysfunkce, poruch hlasu, dyslalie, afázie, koktavosti, dysartrie, breptavosti a specifických poruch čtení. Autory knihy jsou přední slovenští a čeští odborníci.

Pokus o praktickou filosofii. Výsledky moderní evoluční biologie naznačují, že mravnost v lidských společnostech není jen nějakou konvenční „nadstavbou“, nýbrž navazuje na podstatné rysy všeho živého a rozvíjí je specificky lidskou kulturou. Jednající člověk tak není jen svébytná osoba, odpovídající pouze za své vlastní činy, nýbrž nese faktickou odpovědnost i za to, co ve své kultuře a společnosti přebírá.Tato nesmírně široká odpovědnost se musí v současných společnostech rozdělit, podobně jako se dělí a specializují i naše činnosti. Není to však jen břemeno, které by náš život omezovalo, nýbrž může mu také dávat obsah a smysl, který v současné společnosti citelně chybí. A právě tento chybějící smysl, stejně jako společná naděje, jsou možná jednou z hlavních příčin často připomínané „krize“ současných společností.Společný náboženský základ starších společností nemůže filosofie sice nahradit, může však připomenout, bez čeho se ani moderní pluralitní společnosti patrně neobejdou. Knížka, v řadě bodů přepracovávající předchozí autorovu knihu Etika a život, vznikla z přednášek na Karlově univerzitě a je určena studentům, učitelům etické výchovy a všem, kdo si o budoucnost nejen české společnosti dělají starosti.

Připomínka doby těsně po válce z oblasti jižní Moravy, pojednává o odsunu Němců z pohraničí.

Klemens Metternich (1773–1859) patřil nejen ke klíčovým osobnostem evropské politiky a diplomacie 19. století, ale jeho postava a politické činy dodnes provokují k rozmanitým a protichůdným interpretacím, především v českém prostředí, které ho vnímalo optikou národního obrození s jeho stereotypy.O to více je zapotřebí publikace, v níž Alan Sked, který působí na London School of Economics, představuje Metternicha v pozitivnějším, i když kritickém světle. Snaží se nejen proniknout k motivům jeho jednání a zmapovat působení v rámci celé jeho kariéry, ale odpovídá na mnoho podstatných otázek: Jakou úlohu měl Metternich při Napoleonově pádu?Proč byl Metternich nepochopen, ba nenáviděn přes své mnohočetné úspěchy?A byl opravdu v letech 1815–1848 předním evropským státníkem, který udržel v Evropě mír?Skedova práce je však též pokusem o celkové hodnocení Klemense Metternicha a pronikavým vhledem do osudů habsburské monarchie a jejích politických i kulturních dějin v době koncertu velmocí.

Publikace mapuje vybrané podoby proměn pojetí svobody od antiky po současnost.V historické části knihy je prostor věnován antickému myšlení (od Aristotela přes helénismus až k pozdní antice), řecké i latinské patristice (Órigenés a Řehoř z Nyssy, Julián z Aeclana a Augustin), středověku (Jan Duns Scotus), období renesance (Paracelsus) a osvícenství (Kant).V části zaměřené na filosofii dvacátého století a na současné koncepce se jednotliví autoři zabývají myšlením Emmanuela Lévinase, Hannah Arendtové a Bernarda Williamse.Pozornost je věnována také fenomenologickému přístupu, personalismu a vybraným dílčím problémům: koncepci všeobecných práv a svobod, filosofickému poradenství, tématu prvního hybatele i problematice neurobiologické.

Práce historika V. Vlčka je prvním dílem, které souhrnně zpracovává dramatické osudy řeholí v 50. a 60. letech v českých zemích. Autor vychází z bohatého archivního materiálu (soudní spisy, svazky StB, akta církevních tajemníků), odborné literatury i z četných vzpomínek pronásledovaných duchovních. Kniha mapuje osudy řeholníků obecně (monstrproces Machalka a spol., likvidace řeholí v roce 1950 – Akce K, pobyt v centralizačních a internačních táborech, u PTP, série procesů), ukazuje obvyklý postup od zatčení, přes drastické vyšetřování, soudní přelíčení až po věznění, ale zachycuje také jednotlivé případy odsouzených řeholníků.Autor rovněž popisuje tajné řádové aktivity a specifický odpor řeholníků proti totalitnímu režimu, zmiňuje řeholní emigraci, osudy mučedníků a neopomíjí ani kolaboraci. Důležitou součástí díla jsou medailony významných osobností z řad členů řeholí, přehled procesů, statistika perzekuce a fotografie perzekuovaných. Druhá část díla přináší českému čtenáři dosud nepříliš známá fakta o martyriu katolické církve s důrazem na řády v ostatních komunistických zemích střední a východní Evropy. Vše doplňuje jmenný rejstřík, který je dobrým pomocníkem pro orientaci v textu.

Religiozita a spiritualita v současné společnosti. Studie k podobám současné religiozity v České republice. Kniha shrnuje kvalitativní výzkum religiozity ve dvou českých městech střední velikosti - České Lípě a Mikulově - který probíhal v letech 2007-08 v rámci projektu Detradicionalizace a individualizace náboženství v ČR; výzkum byl inspirován šetřením Lancasterské univerzity v Kendalu.

Jedna z cest k duchovnímu bohatství obrazů Vyšebrodského oltáře. Výklad filosofa a biologa Zdeňka Neubauera směřuje především k osvojení symbolické řeči obrazů tohoto slavného oltářního cyklu, vyjadřujícího pochopení sakrální skutečnosti doby, která stále představuje duchovní základy naší současnosti.Knihu provázejí barevné celostránkové ilustrace.

Otázka identity ženy v súčasnosti. V pozornosti autorky je žena, ktorú v kontexte modernej a postmodernej spoločnosti považuje za „druh ohrozený“. Porovnáva koncepcie, ktoré sa sformovali z tradičného kresťanského myslenia, feminizácie a nového feminizmu. Kniha je určená čitateľom, ktorých zaujíma spoločenskovedná problematika, najmä filozofické reflexie aktuálnych problémov z hľadiska modernej kresťanskej filozofie.

Uvedení do filozofie nejen pro mladou generaci. Francouzský filozof Luc Ferry si ve své světoznámé knize předsevzal zasvětit čtenáře do základních myšlenek filozofie a seznámit je s hlavními otázkami a mezníky dějin evropského filozofického myšlení.Ačkoli je kniha určena především laickému publiku, její autor se ve svém výkladu neuchyluje k zjednodušování, které by mohlo vést ke zkreslenému pochopení velkých filozofických témat.

aneb o kosmogonickém tajemství Velikonoc. Pronikavý rozbor velikonočních obřadů zaměřený na zasvěcení do tajemství Vzkříšení jakožto spásy světa jeho znovustvořením: "Spása duše souvisí s nápravou, přerodem lidské "přirozenosti". Uvidíme, že o "přírodu" a"přirozenost" v těchto obřadech jde především. V mysterijní zkušenosti splývá přirozenost duše s přirozeností veškerenstva a spása vlastní se spásou světa.Obé se setkává v 'srdci přirozenosti', které - tak jako Noemova Archa či Archa Úmluvy - zachraňuje, uchovává a chrání kosmický řád stvoření, zatímco svět sám dochází své obnovy skrze tajemný průchod nestvořenem, otevřený Kristovým Zmrtvýchvstáním. Událostí Vzkříšení povstává svět ze svého nebytí - tak jako fénix z vlastního popele."

Co bývala kdysi Florianova Stará Říše a Reynkův Petrkov a později Magorovo Vydří, to byla v devadesátých letech 20. století Rolečkova Hluboká: dům na Vysočině, ve kterém se scházejí radikální katolíci a vytvářejí stranou od moderního světa i od oficiální církve svoji "kontrakulturu", svůj originální životní styl a svou nauku, jež se v případě Hluboké nazývá "mahájánový katolicismus".Dějiny této skryté komunity rekonstruuje a do širších kulturních kontextů vsazuje studie Martina C. Putny. Její zašlý svět evokují dobové apokryfy a meditace Aleše Rolečka a fotografie Štěpána Bartoše.

Jeruzalémské sny lze číst mnoha způsoby, jako humoristický román, podobenství, cestopis, generační výpověď, ale také jako bedekr neboli „basolu“.Tak se v dávných dobách jmenovaly průvodce pro židovské poutníky směřující do Jeruzaléma, které měly usnadnit cestu, připravit cestovatele na možná úskalí a pomoct jim udělat si představu o vzdálenostech.

Výchova kluků má oproti výchově dívek svá specifika. Dívky bývají klidnější, citovější, více zaměřené na péči o mladší sourozence, zatímco kluci jsou živější, často agresivnější, rychle se specializují na koníčky, sport nebo práci s počítačem a je třeba k nim mít odlišný přístup než k dívkám.Australský výchovný poradce Steve Biddulph uplatňuje dlouholeté zkušenosti z vedení rodičů a praktické znalosti výchovných postupů. Provází rodiče vývojovým obdobím od narození po dospívání jejich dětí se smyslem pro přesnou výchovnou radu a také pro humor. Respektuje vývojové odlišnosti mezi chlapci a dívkami a snaží se vést rodiče k moudrému rozlišování vývojových specifik obou pohlaví.

Prvé slovenské ucelené dejiny Uhorska, ktorého súčasťou boli aj Slováci. I keď sa o to pokúsili v minulosti viacerí autori, vždy išlo iba o zlomok z tohto obdobia. Súčasní významní historici Vladimír Segeš a Ivan Mrva sa bravúrne zhostili úlohy napísať komplexnú knihu obsahujúcu množstvo kvalitných historických reálií zo stredovekého a novovekého Uhorska, ktoré dokresľujú dobové umelecké obrázky a historické rytiny či už panovníkov, bitiek, alebo významných listín či kroník.Od prvých Arpádovcov po rok 1918 tu prebieha takmer plastický obraz sledu udalostí dejín Uhorska, preto táto publikácia zaujme pozornosť tých, ktorých zaujíma história, ale prispeje aj k rozvoju informovanosti žiakov a študentov. Ministerstvo školstva tento titul zaradilo do zoznamu odporúčaných didaktických pomôcok určených pre stredné školy.

Kniha nadväzuje na text, ktorý bol vydaný v roku 2003 pod názvom Vyučovanie v otázkach a odpovediach. (E. Petlák, J. Komora). Uplynulých desať rokov potvrdilo, že jeho obsah splnil svoje poslanie. Presvedčili o tom mnohé listy od čitateľov, ktorým kniha pomohla pri štúdiu, pri kvalifikačných a atestačných skúškach učiteľov, pri hľadaní odpovedí na niektoré aktuálne otázky edukačného procesu.Na základe požiadaviek čitateľov boli spracovane odpovede na vybrané otázky. Tie boli vybrané na základe rozhovorov s učiteľmi a študentmi, v ktorých sa dožadujú odpovedí na tie oblasti, ktoré sa dnes v súvislosti s edukáciou často akcentujú. Okrem niektorých, takpovediac každodenne pertraktovaných aspektov edukácie, boli do knihy zaradené aj aktuálne aspekty, napr. pohľad na edukáciu v 21. storočí, neuropedagogické a neurodidaktické aspekty edukácie, psychodidaktický prístup k edukácii a pod.

Klíčová témata humanistické psychologie z pohledu jejího zakladatele. Carl Rogers je považován za zakladatele humanistické psychologie a terapie zaměřené na člověka. Základní předpoklad tohoto přístupu spočívá v tom, že lidé disponují ve svém nitru obrovským potenciálem k osobnostnímu rozvoji.Tento potenciál je možné využít a podpořit růst každého člověka. Partnerem pro takovou podporu může být terapeut, psycholog, ale i učitel, rodič, nadřízený. Je však třeba, aby terapeut akceptoval klienta a projevoval mu zájem, důvěru a porozumění.

Autor vzpomíná na holocaust, který rozvrátil jeho rodinu, avšak nevěnuje se jen svým osobním zážitkům, ale popisuje vývoj v Německu od událostí těsně před válkou, za války, po jejím skončení a zejména v dalších poválečných letech. Po celý život se zasazuje o demokratické Německo, kde by mohli vedle sebe žít Židé a ostatní národnosti, lidé různých náboženských vyznání.Paul Spiegel tíhl k novinářství, kultuře a politické práci. Byl vášnivým bojovníkem za lidská práva pro všechny. Ve své knize zachytil až neuvěřitelnou situaci lidí, kteří přežili holocaust v koncentračních táborech, anebo v úkrytech. Ve své vlasti pak žili dosti obtížně, mimo jiné i kvůli necitlivému přístupu spojenců, kteří s nimi někdy zacházeli úplně stejně jako s jejich mučiteli. Židy, kteří se z Německa nechtěli vystěhovat, však někdy odsuzovali i sami Židé. Kniha obsahuje i autorovy nezapomenutelné projevy na obhajobu lidských práv. Vážili si jej Turci - muslimové, katolíci, protestanté i čelní němečtí politikové.Paul Spiegel zemřel v roce 2006, ve funkci prezidenta Rady Židů v Německu. Nejvyšší představitelé země ho pro jeho zásluhy o Německo a o prosazování lidských práv vyznamenali a ve svých projevech vysoce oceňovali.

V románu Tobiáš z blat, volně inspirovaném biblickou knihou Tobiáš, sleduje autorka osud ženy, která jako mladá dívka odešla z chudého Polska a poté, co ji Amerika nepřijala, se usadila ve Francii, ve Vendée, v krajině močálů. Židovka Debora, to je celé století se všemi neštěstími, předčasnými úmrtími, válkami a holokaustem.Se svou přívětivou umíněností, s níž zůstává po boku živých, aniž by zapomněla na mrtvé, se Debora stává životní osou, kolem níž se odvíjejí osudy ostatních postav vyprávění, především Tobiáše. Román začíná ve chvíli, kdy pětiletý Tobiáš v prudkém dešti bezhlavě šlape na tříkolce.V bezradném zoufalství ho otec poslal k čertu a on tam má namířeno. Od minulosti k přítomnosti pozvedá Sylvie Germainová tíhu, která doléhá na život každého člověka, a na pomoc si přivolává anděly.

Hunové, Řím a Evropa. Nová kniha autorky úspěšné práce Stěhování národů Jarmily Bednaříkové hledá odpovědi na otázky, odkud Hunové přišli, jaká byla ­jejich původní společnost a kul­tura v Asii i proč v Evropě zapůsobili tak apokalyptickým dojmem.Příchodem Hunů do Evropy ve 2. polovině 4. století po Kr. vyvrcholilo tzv. velké stěhování národů. Noví nájezdníci, vynikající jízdní lukostřelci, si začali podmaňovat „barbarský“ svět od Černomoří a dolního Podunají až k hornímu Dunaji.Nová kniha autorky úspěšné práce Stěhování národů Jarmily Bednaříkové hledá odpovědi na otázky, odkud Hunové přišli, jaká byla jejich původní společnost a kultura v Asii i proč v Evropě zapůsobili tak apokalyptickým dojmem. Představuje prameny, které zachytily jejich historii a způsob života.Sleduje ničivé hunské vpády na území římského Východu a dlouhodobou spolupráci Západořímanů s Huny, která však skončila největší bitvou doby velkého stěhování národů. Všestranně popisuje život v evropské hunské říši, soustřeďuje se na velké osobnosti 5. století, zejména na postavu hunského krále Attily, který se v r. 451 vypravil na své tažení za ovládnutím světa, a jeho přítele a pozdějšího soupeře, „posledního Římana“ Aëtia.Kniha se zabývá tradicí Hunů, Attily a Aëtia v evropské minulosti i současnosti. Jaký byl „Bič Boží“ v sedle rychlého koně a jak jej viděla staletí po jeho smrti? Jaký podíl měli Hunové na úpadku římské říše a jaký na počátcích vývoje středověké Evropy?

Populárně vědecká kniha Syn člověka je poutavým vyprávěním o životě Ježíše Krista. Čtenář se dozví nejen důležitá fakta o zakladateli křesťanství, ale vstoupí i do moderní kritické diskuse o biblických dějinách a původu evangelií.

Od epochy objevů po současnost. Čtvrtý, závěrečný svazek byl napsán řadou významných specialistú, religionistú a etnologú, neboť Eliade krátce před svou smrtí již neměl dost sil, projekt sám dokončit. Dvanáct kapitol je věnováno především náboženským světúm Austrálie, Oceánie, Japonska, Číny, Indonésie, západní a východní Afriky a Severní, Jižní a centrální Ameriky. Poslední kapitola se zabývá náboženskou kreativitou a procesem sekularizace v Evropě od dob osvícenství se zvláštním zaměřením na německou filosofii.

Od Gautamy Buddhy k triumfu křesťanství. Dějiny náboženského myšlení představují Eliadeho poslední velké dílo. Na rozdíl od své starší knihy Traité d’histoire des religions, kde se pokusil o systematický výklad morfologie projevů posvátna napříč nejrůznějšími kulturami i dějinnými epochami, líčí zde Eliade jednotlivá náboženství lidstva v jejich dějinách; toto dílo zároveň vyjadřuje autorovo přesvědčení o základní jednotě náboženských dějin lidstva, které zároveň ukazuje jako dějiny krizí, inovací a proměn náboženského vědomí člověka, které se nepřestává vyvíjet.Druhý svazek Dějin je věnován náboženstvím starověké Číny, Indie, Evropy a Íránu a také judaismu až po vznik křesťanství.

O tom, jak globální oživení víry mění svět. Současné problémy ve světě nespočívají v náboženství samotném, nýbrž ve spojení náboženství s autoritářskou mocí. Autoři poukazují na návrat víry v Boha do veřejného i soukromého prostoru všude na světě, a zároveň nutí čtenáře, aby se nedívali na náboženství jen z hlediska dobra a zla, nebo pravdy a lži, ale aby zaujali přemýšlivější postoj a uvážili především užitečné světské role církví.

Spis O strachu z bohů pochází z raného období jeho tvorby. Plútarchos v něm podrobuje velice ostré kritice všechny iracionální projevy náboženské víry, její přepjaté či pathetické projevy. Jeho úvahy o nepraktičnosti takové zbožnosti stojí poměrně blízko názoru epikúrejských filosofů, kteří odmítali jakoukoli formu božího působení v rámci tohoto světa a všechny neobvyklé jevy vykládali jako projev pouhé náhody vyplývající z běžných fyzikálních procesů. Přestože si Plútarchos vyškolený platónskou theologií zachovává vůči atheismu přírodních filosofů určitou distanci, oceňuje jejich střízlivý postoj k náboženským jevům a tento názor si do jisté míry uchovává i v pozdější době, kdy se stává členem kolegia delfských kněží. V jeho racionálním přístupu k tradičním formám zbožnosti se tak odkrývají meze filosofického chápání náboženské víry.

aktuální trendy. Války o suroviny budou podle názorů mnohých odborníků dominantním typem ozbrojených konfliktů v tomto století. Nárůst poptávky, vyčerpávání snadno dostupných ložisek ropy stejně jako neklid v mnoha producentských zemích zintenzivňují mezinárodní soupeření o dostupné zdroje fosilních paliv.Jiné charakteristiky vykazují často opomíjené konflikty o obnovitelné přírodní zdroje – vodu, půdu či dřevo. Napětí v mnoha oblastech světa narůstá a soupeření se často odehrává nikoli na mezistátní, ale spíše vnitrostátní rovině. U mnoha přírodních zdrojů je základní příčinou problémů nejen zvyšování poptávky či spotřeby, ale také zvyšující se míra znečištění životního prostředí.Například enormní zátěž přírody v Číně se stane podle některých analytiků hlavním „spouštěčem“ radikální transformace tamního politického systému. Monografie Přírodní zdroje a ozbrojené konflikty – aktuální trendy přináší podrobný vhled do šesti konfliktních oblastí.Rozebíráno je například vysoce aktuální, ale málo diskutované surovinové bohatství Afghánistánu, dále střety o koltan v Demokratické republice Kongo, konflikty o vodní zdroje na horním Nilu a jiné. Tato publikace může sloužit jako neocenitelná pomůcka pro orientaci v současném světě, využití nalezne v rukou akademických pracovníků, politiků, analytiků, novinářů i studentů bezpečnostních studií či mezinárodních vztahů.

Tradiční zvyky a popěvky, známé méně obvyklé české velikonoční koledy s ilustracemi a kolážemi ze starých obrázků a pohlednic připomenou svěží náladu nejkrásnějších svátků jara.

Archetypy a opakování. V této knize si Eliade klade otázky po smyslu historické existence člověka. Jak sám uvádí v předmluvě, vhodným podtitulem knihy by mohl být „Úvod do filosofie dějin“. Není to však spekulativní analýza pojmu dějin, ale zkoumání základních představ o světě v tzv. archaických společnostech, které sice žijí své dějiny, ale snaží se od nich odhlížet, dokonce je popírat.Archaický člověk, který je pro Eliadeho šifrou pro náboženského člověka vůbec, věří, že profánní svět konkrétních lidských dějin je úpadkovým způsobem existence. Skutečný a smysluplný je pouze mytický čas absolutního počátku, kdy všechno bylo „nové“. Pouze účastí na posvátném světě bohů a héroů, který zde byl „v onom čase“ (in illo tempore), člověk skutečně jest, a pouze opakováním počátečních vzorů jejich jednání nabývá smyslu i jeho jednání.Dějinný pobyt člověka se stává snesitelným jen periodickým obnovováním světa, tedy „věčným návratem“ k prvotním paradigmatům, archetypům, a jejich reaktualizací.

Co přineslo křesťanství našemu světu, kultuře, politice, představám o nás samých? Známý německý autor v této knize zauvažoval nad stále se opakující otázkou, která znepokojuje lidskou mysl. Odpověděl si na ni jedinečným způsobem, totiž tak, že ukázal, jak by vypadal náš svět bez křesťanství – bez jeho hodnot, antropologie, bez specificky křesťanského pochopení času, přírody, státu, práce nebo umění.Maierův text nechce být pouhou obranou jednoho významného světového náboženství. Křesťanství je mu nevypočitatelným, rozporuplným a přitom kouzelným impulsem, který radikálně ovlivňuje lidské rozhodování, které vyvolává nepřehlédnutelné působení na všechny oblasti lidského života a na společenství, v nichž lidé žijí. Autor přitom čtenáře vybízí, aby si jeho intelektuální podněty doplnili svým vlastním pozorováním.

Publikácia českého historika Petra Kubíka sa zaoberá ťažiskovými oblasťami spolupráce dvoch štátov stojacich na jednej strane frontovej línie počas druhej svetovej vojny. Zahŕňa okrem politických, obchodných a vojenských vzťahov aj kultúrne a športové kontakty.Základom práce je autorova dizertácia, ktorú absolvoval na Karlovej Univerzite v Prahe (oponentmi práce boli prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc., doc. PhDr. Jan Němeček, DrSc. a prof. Dr. Milan Stanislav Ďurica, SDB). Autor, ktorý pri výskume čerpal z prameňov v slovenských českých i talianskych archívoch, venuje pozornosť aj obrazu oboch krajín v domácej tlači, či podmienkam a možnostiam cestovania medzi nimi.Publikáciu dopĺňajú prílohy obsahujúce napríklad ukážky diplomatických správ, či biografické medailóny vtedajších slovenských diplomatov.

Krycie meno "Harry". Francúzsky diplomat Xavier Rouard vo svojich memoároch vydáva svedectvo o vlastných skúsenostiach s československou Štátnou bezpečnosťou. Komunistická rozviedka ho sledovala a preverovala počas jeho 16-mesačného pobytu vo funkcii spolupracovníka obchodného oddelenia francúzskeho veľvyslanectva v Prahe v rokoch 1984 – 1985.Chcela ho získať pre svoju činnosť a nasmerovať na niektorý cieľ súvisiaci s NATO. Xavier Rouard porovnáva realitu s pohľadom ŠtB na jeho osobu a svoje rozprávanie dopĺňa prepisom a komentovaním dôležitých dokumentov z proveniencie ŠtB.Kniha s úmyslom osloviť slovenského aj francúzskeho čitateľa je napísaná v dvojjazyčnej slovensko-francúzskej verzii.

Karol Sidor (16. 7. 1901 Ružomberok – 20. 10. 1953 Montreal, Kanada) – bol slovenský štátnik, politik, novinár spisovateľ. V tridsiatych rokoch 20. storočia bol výraznou osobnosťou slovenskej a česko-slovenskej politickej scény a slovenskej žurnalistiky.Hoci bol jednou z vedúcich osobností Hlinkovej slovenskej ľudovej strany, po nátlaku nacistického Nemecka bol od marca 1939 odstavený z aktívnej politiky. V rokoch 1939 – 1945 pôsobil ako vyslanec Slovenskej republiky pri Svätej stolici. Po roku 1945 bol jednou z vedúcich osobností slovenského politického exilu.Karol Sidor začal písať svoj denník v decembri 1916 ešte ako študent a písal ho až do svojej smrti. Denníky z rokov 1930 – 1939 predstavujú unikátny pohľad reprezentanta nastupujúcej mladej laickej generácie v Hlinkovej slovenskej ľudovej strane nielen na vývoj v samotnej strane, ale sú aj významným dokumentom o zavŕšení dvadsaťročného zápasu za autonómiu Slovenska a o prvých mesiacoch existencie samostatného Slovenského štátu.

Očami ŠtB a ulice. Ide o druhé vydanie publikácie, pričom prvé Ústav pamäti národa vydal v roku 2009. Kniha prostredníctvom obrazového materiálu, dobových dokumentov z proveniencie rodiacich sa občianskych hnutí a komunistickej strany, ako aj denných situačných správ Štátnej bezpečnosti zo Slovenska dokumentuje prelomové udalosti konca roku 1989. Koncepcia publikácie vychádza z komparácie pohľadov na udalosti objektívom amatérskych, ale aj profesionálnych fotografov s pohľadom príslušníkov Štátnej bezpečnosti. Materiály ŠtB pritom ukazujú, akou optikou sa táto inštitúcia prakticky až do generálneho štrajku 27. novembra 1989 pozerala na rozmáhajúce sa protirežimné demonštrácie a ich organizátorov – stále ich vnímala komunistickou optikou ako „prostriedok rozvratu štátu".Podstatnú časť publikácie tvoria fotografie. Z prvých revolučných dní je ich málo, čo je pochopiteľné, veď strach z fotografovania na verejnosti sa odbúraval iba pomaly. S rastom eufórie, nadšenia a nádeje na skorú zmenu, rástol aj počet fotografií a videozáznamov. Je medzi nimi aj veľké množstvo málo známych fotografií od súkromných osôb, ktoré dokumentujú priebeh Nežnej revolúcie v jednotlivých regiónoch Slovenska. Fotografie dopĺňajú plagáty, letáky, výzvy, vyhlásenia, karikatúry a humorné kresby dokresľujúce atmosféru revolučných dní.

Sborník statí a studií. V dějinách umění došlo během 20. století k několika významným objevům - jedním z nich bylo odhalení umělecké hodnoty a krásy ruských středověkých ikon. Publikace obsahuje překlady pěti zásadních studií ruských autorů (Je. N. Trubeckoj, P. Florenskij, S. N. Bulgakov, B. Uspenskij, S. S. Averincev), v nichž je ikonomalba zkoumána z různých teoretických východisek - od tzv. ikonologické školy, přes teologii kultury a sofiologii, až po sémiotiku a komparativní literární historii.Knihu uvádí studie M. Luptákové "Od masky k osobnosti. Zobrazení naplněného lidství v ikoně" a uzavírá doslov M. Řoutila "Objevování ruské ikony v 19. a 20. století. Sběratelé, mecenáši, restaurátoři a kunsthistorici ve službách umění".Kniha je bohatě ilustrována barevnými i černobílými reprodukcemi ikon, fresek a mozaik, a to jak z vrcholného období ruské ikonomalby, tj. 15.-16. století, tak ikon z prostředí ruské emigrace a současného Ruska.

Jak už se čtenáři mohli dozvědět z předešlých svazků „Rukopisů z Nag Hammádí“, byly v prosinci 1945 v blízkosti vesnice Nag Hammádí v horním Egyptě objeveny papyrové kodexy obsahující (jak dnes víme) 52 koptsky psaných spisů. Třetí svazek řady přináší v českém komentovaném překladu další tři z nich: Požehnaný Eugnóstos, Moudrost Ježíše Krista a Zjevení Adamovo.

Život a vláda východořímského císaře. Jednou z výrazných změn, k nimž došlo v pozdní antice, bylo přenesení hlavního města říše z Říma do nově založené Konstantinopole, která se na dalších tisíc let stala centrem východořímské, resp. byzantské říše. Jejím nejvýznačnějším panovníkem byl bezpochyby císař Justinián I. (527–565), jemuž je věnována tato monografie německého historika M. Meiera.V českém překladu je tato kniha vůbec první publikací, jež se podrobněji zabývá dobou Justiniánovou – přitom války proti Vandalům, Gótům i Peršanům, kodifi kace římského práva, povstání Nika, ale i bohatá umělecká činnost za vlády Justiniánovy, kterou přibližuje obrazová příloha, tvoří významné období dějin na přelomu mezi antikou a středověkem.

Religionisticko - teologický přehled se zabývá vývojem a strukturou religionistiky jako vědního oboru, vztahem religionistiky a teologie a přináší přehled náboženských systémů včetně důkladné charakteristiky spektra náboženských směrů s přihlédnutím k situaci v České republice.Těžištěm knihy jsou kapitoly autorovi tematicky zvláště blízké. Týkají se nové religiozity, problematiky sektářství a mezináboženského dialogu. Knihu ocení studenti religionistiky a teologie i učitelé společenskovědních oborů.

Antologie. Reprezentativní ekumenicky pojatá antologie přináší zásadní studie předních křesťanských teologů i těch myslitelů, které křesťanství inspirovalo při promýšlení základních problémů lidské existence. Její texty ukazují, že dvacáté století patří k nejnapínavějším obdobím teologického bádání, ale také, jak se myšlení o Bohu vzrůstající měrou prosazuje v dnešním světě. Celek knihy se v bohatě členěném tematickém spektru soustřeďuje na otázky, jak lze dnes hovořit o Bohu, o Ježíši Kristu a o evangeliu. Jednotlivé oddíly jsou uspořádány tak, že se čtenář postupně seznamuje se základními tématy filosofickými a teologickými a poté s ústředními problémy náboženství, církví, ekumenismu i se vztahy víry a moderního myšlení. Z povahy textů je zřejmé, že jejich autorům nejde jen o teoretické uvažování, ale především o praktickou službu člověku, který hledá východiska z myšlenkového labyrintu moderní doby.

Jsme takzvaně naivní, čteme-li (uprostřed světa relativizovaných hodnot) životy osobností církve, biblických postav nebo světců? Sborník příspěvků několika autorů zodpovídá tato zásadní témata. Vychází ze studijního semináře CMTF UP v Olomouci.