Životopisy

Ďábel se nás bojí. Páter Elias Vella pochází z Malty, ale domovem je mu celý svět. Patří do řehole františkánů – minoritů a přednáší zejména o osvobozování od Zlého a vnitřním uzdravení. Jeho knihy vycházejí v mnoha jazycích, pravidelně navštěvuje Slovensko i sousední Česko. Známý exorcista v knize otevřeně mluví o své životní cestě, vlastních bolestech i radostech a nabízí praktické rady ve věcech modlitby, manželství a boje proti ďáblovi. Jeho dlouholeté zkušenosti jsou vzácné a jeho laskavé rady působí jako uklidňující náplasti na bolavé duše.

Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Biografický slovník Mučedníci a oběti pro Krista zachycuje životní osudy katolických křesťanů všech národností žijících v českých zemích, kteří násilně zahynuli v období dvou totalitních režimů 20. století. Perzekuci kněží, řeholnic, řeholníků, katolických laiků, v mnoha případech i celých rodin a řeholních společenství zachycuje 260 detailně zpracovaných životopisných hesel. Cennou součástí publikace je i 239 portrétních fotografií mučedníků a mučednic z českých i zahraničních zdrojů. Slovníková příručka je rozčleněna do tří oddílů. První zachycuje běsnění nacistických okupantů za druhé světové války (1938–1945). Druhý připomíná kněžské a řeholní oběti tzv. divokého odsunu Němců v roce 1945. Třetí část shromažďuje poznatky o obětech komunistického režimu (1948–1989).Kniha, na níž se pod vedením Jana Stříbrného podílelo čtyřicet autorů, je dosud nejúplnější prací o svědcích víry a obětech z řad katolických křesťanů v naší zemi.„Martyrologium je plné úžasných svědectví lidské statečnosti, věrnosti a hrdinství obyčejných lidí. Nebyli to superhrdinové z filmů, ale normální lidé, kteří se dostali do mimořádně těžkých okolností a obstáli v nich, dozráli v utrpení a osvědčili hrdinské ctnosti. Vítám tyto životopisné portréty svědků Kristových jako malé splacení dluhu našim velkým předkům i jako nabídku pomoci současné generaci poučit se z dějin, aby se v naší generaci nemusely opakovat jejich bolestné zkušenosti.“Jan Graubner, arcibiskup pražský

Jiří Zajíc není postava, která by se dala snadno přehlédnout nebo zařadit. Má odvahu jít proti proudu, a i proto jeho život není žádná idyla. Kde se objeví, tam přináší svěží vítr, kritičnost i nové výzvy. Přesně tyto rysy má i tato kniha rozhovorů, v níž nejen upřímně a velmi otevřeně bilancuje svůj život, své zdary i prohry, ale především dává spoustu podnětů k přemýšlení – třeba o naší nedávné minulosti, o stavu české společnosti po pádu komunismu, o výchově mládeže, médiích, občanských postojích či křesťanské přítomnosti ve 21. století. Svěží hovory zakončují Zajícovy vybrané eseje, v nichž tato témata promýšlí do hloubky.„Jiří má mnoho darů, ale za nejdůležitější pokládám dar věrohodnosti. Co všechno on na sebe nepoví! Takže i ti, kteří ho neznají, získají při četbě tohoto rozhovoru pocit jistoty, že tak to opravdu bylo, že tak to on skutečně vnímal, cítil, myslel. Zkrátka mu uvěří. To je, když se píše o sobě, obtížně dosažitelná meta. On jí dosáhl. Proto se nebudete moci odtrhnout.“ (Z předmluvy Petra Pitharta)

Autobiografické spisy. E-kniha je z technických důvodů k dispozici pouze v PDF.Terezie z Lisieux (řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté Tváře, 1873–1897) se narodila jako poslední z devíti dětí Zélie a Ludvíka Martinových. Maminka jí zemřela v pěti letech. Ve třinácti Terezie zažívá „vánoční milost“, zdroj velké vnitřní síly pro budoucí chvíle. V patnácti se plní její touha a vstupuje na Karmel v Lisieux. Zde brzy pomáhá s formací novicek a vedle autobiografických spisů píše divadelní texty, básně a modlitby. O Velikonocích 1896 se u ní projevují první příznaky tuberkulózy, na niž o rok a půl později umírá. Její duchovní poselství působí blahodárně od její smrti dodnes. „V době, kdy se ohlašoval nový věk – větší a mocnější, ale zároveň nepokojnější a roztříštěnější než předešlé doby – poslal Bůh Terezii od Dítěte Ježíše, aby ukázala na Lásku a učila nás Lásku milovat.“ – bl. Marie-Eugène od Dítěte Ježíše, vlastním jménem Henri Grialou, bosý karmelitán, znalec díla sv. Terezie z Lisieux a popularizátor karmelitánské spirituality „Konečným bodem příběhu jejího života jsou důvěra a láska: dvě slova, která jako majáky osvěcují celou její cestu svatosti, aby mohla vést i ostatní po stejné cestě její malé cesty důvěry a lásky – duchovního dětství. Dětská důvěra se svěřuje do Božích rukou neoddělitelně od mocného a radikální závazku opravdové lásky, která je naprostým sebedarováním navždy, jak říká světice, když rozjímá o Marii: Milovat znamená dát všechno a dát sebe sama.“ – Papež Benedikt XVI., 6. dubna 2011 Autobiografické spisy svaté Terezie z Lisieux (1873–1897), vydávané v novém českém překladu pod názvem Příběh jedné duše, patří k nejvzácnějším pokladům křesťanské duchovní literatury. Prostinká literární forma v sobě skrývá prorocký rozměr, který autorce vysloužil vzácný titul učitelka církve. Terezie připomíná všem křesťanům, že Bůh evangelií je Bůh milosrdný, proto je víra v něho světlem i uprostřed temnot a dětská důvěra v Boha lékem na existenciální úzkost. Terezička nás učí krásné a odvážné cestě duchovního dětství, která je vlastně jen znovuobjevením původního poselství evangelia. Terezie nás do vztahu k milosrdnému Bohu učí zapojovat také naše slabosti a hříchy. Lásku k Bohu i bližnímu pak projevíme nejlépe nejmenšími a každodenními skutky lásky. Jak sama opakovala: „Láska se nesplácí jinak než láskou.“

Jakmile jsem se začetl do rukopisu mladého východoslovenského pedagoga Matúše Marcinčina, okamžitě jsem věděl, že Karol Strmeň svého biografa a vykladače našel. Mottem posuzované knihy mohlo by být - a právě nyní, teď a tady ve střední Evropě - pětiverší stárnoucího básníka:Taký je básnik v politike sily, jak jahňa, ktoré s vlkmi hovorí.Najradšej by ho umlčali, zbili: bez hraníc svietia jeho obzory.A pravda je vždy pravda, moji milí.S obrovským vcítěním je zde podán literárně i teoreticky promyšleně koncipovaný celistvý obraz dialektiky dramatického života onoho niterného, myslitelského, přitom spontánně kreativního básnického zjevu Karola Strmeňa a jeho úctyhodného díla. Strmeň byl nej vyspělejším a umělecky nejerudovanějším i nejpronikavějším představitelem slovenského poválečného katolického exilu. Všecky aspekty autor monografie podal brilantně, objektivně, přesně, nadto s výjimečnou bravurou slovesnou. Kniha o krystalu na zapomenutém ostrově je velkou knihou o básníkovi s rysy geniality. Strmeňa objevuje v jeho všestrannosti a složitosti, nás, kdo jsme básníka ctili již dřív, utvrzuje v přesvědčení o jeho výjimečnosti. Současně přibližuje i lidské, intimní tahy na jeho portrétu, stejně klasické jako jeho dílo, a otevírá zároveň prostor pro další výzkum dějin slovenského verše. Kéž by v Česku vyšla podobně koncepční a skvěle zvládnutá biografická monografie o některém z velkých českých básníků! Na Slovensku vědí, kde hledat těžce vydobývanou strmeňovskou PRAVDU. - Martin KučeraPo univerzitnej téze Kornela Piačka obhájenej v Montreale v roku 1954 ide o prvú fundovanú monografiu o životných osudoch a literárnom diele Karola Strmeňa, ktoré vzniklo v exile. Autor vracia do slovenskej literatúry špičkového slovenského básnika, ktorý s Jozefom Cígerom-Hronským, Rudolfom Dilongom, Jánom L. Doránskym, Petrom Klasom, Stanislavom Mečiarom, Jozefom A. Mikušom, Štefanom Náhalkom, Jánom Okáľom, Mikulášom Šprincom, Eugenom Vesninom, Františkom Vnukom, Gorazdom Zvonickým a Andrejom Žarnovom v dobrovoľnom vyhnanstve položil základy slobodnej slovenskej kultúry. - Jozef M. RydloVďaka osobe Matúša Marcinčina sa po trojzväzkovom výbere z pôvodného básnického diela Karola Strmeňa našiel aj erudovaný vykladač tejto poézie, čím významne približuje básnikovo dielo slovenskej kultúrnej a literárnej obci. Strmeňova jedinečná znalosť svetovej poézie zrkadlená v jeho vlastnej poézii vyžaduje nemalú kompetenciu, ktorou však Marcinčin disponuje. Jeho náklonnosť k dráme ako literárnemu druhu sa vhodne premietla do štruktúry tejto jeho literárnohistorickej práce. - Peter Tollarovič

Životní vzpomínky Mons. Pavla Dokládala, zakladatele Fatimského apoštolátu v České republice. Mládí, kněžské začátky, pronásledování od StB, roky ve Šlapanicích, Třebíči, počátky mariánské spirituality, Koclířov… Celou knihou se jako zlatá nit vinou slova sv. Pavla: „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.“ (Flp 4,13) Kniha je nejen osobním svědectvím, ale též pomyslnou kronikou české katolické církve za posledních několik desítek let a vrcholí třemi ústředními tématy: Eucharistie, Panna Maria a Církev.

Příběh o Josefovi z Nazaretu. Číta: Václav Baur Celkový čas: 12 hodín 43 minút V tomto románovém příběhu o Josefovi z Nazaretu se autor ujímá náročného úkolu převyprávět život významné biblické postavy, která je spojena s narozením a dětstvím Ježíše Krista. Zachycuje nesnáze jeho každodenního života stejně jako napjatou atmosféru tehdejší doby, v níž Židé očekávali příchod Mesiáše, politické události na dvoře Heroda Velikého, vládcovy intriky, zvrácenosti a zločiny. Vychází při tom z biblických pramenů i z rozsáhlého literárního materiálu tehdejší doby. Autor se opět prokázal jako výborný vypravěč příběhů, který však nesleví z věrohodnosti, když rekonstruuje kulturní pozadí, ve kterém se Josefův život odehrával.

Číta: Dušan Jamrich, Jozef Šimonovič Celkový čas: 1 hodina 46 minút Život Konštantína a Život Metoda približujúce život solúnskych bratov, ktorí v 9. storočí priniesli vieru na naše územie, patria medzi najstaršie a najvýznamnejšie písomné pamiatky.Záver audioknihy tvorí Proglas a modlitba Otčenáš v staroslovienčine.

Kniha přináší česko-německou edici třiceti šesti dochovaných listů, které český katolický kněz, jezuita Adolf Kajpr (1902–1959), odeslal z nacistického a z komunistického žaláře. Poskytuje pozoruhodné svědectví o kritických etapách v životě této mimořádné osobnosti českého katolicismu a o době, v níž žila. Větší část dopisů ilustruje Kajprovo věznění v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau (1941–1945). Menší část listů pak vzešla z jeho věznění v komunistických věznicích (1950–1959). Prošel jich sice několik, listy se však uchovaly pouze z Leopoldova na Slovensku. Úvodní studie Vojtěcha Novotného přináší životopis tohoto českého jezuity a ediční poznámku, jež osvětluje okolnosti, za nichž korespondence vznikla.

A čas medzi ránom a večerom je môj život. Slovo na úvodV životopise, ktorý práve otvárate, nájdete viacero zdanlivo nepodstatných epizód môjho života. Banalitami sú však len na prvý pohľad. Kapitoly o družstevnej výstavbe, o štúdiu na vysokej škole, o výletocl s deťmi či o prázdninách na chate sú síce drobnými, ale dôležitými kameňmi domu, ktorým bol náš spoločný život.Vit de Larigaudie raz povedal: „Je jedno, č škrabeš zemiaky, alebo staviaš katedrálu, ak to robíš z lásky." My sme zväčša škrabali tie zemiaky. Avšak všetky drobnosti, ktoré napĺňali náš život, boli navzájom prepojené láskou a modlitbou. Ony sú spojivom všetkých našich činností, ktoré tvorili náš každodenný život. Tento bol neraz ťažký, ale i krásny. Veď v ňom boli mozole našich rúk a nespočetné hodiny spoločnej práce. 1 Teto treba priznať význam aj týmto maličkostiam, ktorvmi bola vydláždená naša spoločná cesta životom. Vďaka Ti, Mária, že si po tejto ceste kráčala so mnou. Je mi veľmi ľúto, že ti to nemôžem povedať do očí, ale že Ty to vieš. Ty si odišla, aby som ja mohol ísť ďalej za Tým, ktorý bol zmyslom nášho spoločného života. Vďaka Ti, Mária.Marián

Memoáre Jána Košiara sú výrazným svedectvom doby, v ktorej žil, a tak ako všetky dobré knihy tohto žánru určite potešia pamätníkov, poučia zvedavých a poslúžia aj ako študijná literatúra o slovenských historických reáliách. Ním (doteraz) prežitý ľudský príbeh oplýva dynamizmom a pestrosťou, čo nachádza patričný odraz v pútavo zaznamenanom, často dramatickom rozprávaní.Autor ako 23-ročný vysokoškolák odchádza v roku 1983 za svojím snom, ktorý doma realizovať nemohol, aby na Pápežskej Lateránskej univerzite v Ríme vyštudoval teológiu a v roku 1987 bol vysvätený za kňaza. Patril k blízkym spolupracovníkom biskupa Pavla Hnilicu SJ, zúčastňoval sa na živote slovenského exilu a bol pri mnohých významných katolíckych aktivitách, spolupracoval so slovenským vysielaním Vatikánskeho rozhlasu a BBC. V roku 1990 sa vrátil na Slovensko a venoval sa najmä apoštolátu médií. Bol zástupcom šéfredaktora Katolíckych novín, pracoval v Slovenskej televízii a bol redaktorom slovenskej redakcie Vatikánskeho rozhlasu. Pôsobil v diplomatických službách Zvrchovaného rádu maltézskych rytierov v Bielorusku (2008 – 2012). V súčasnosti je duchovným organizácie Politickí väzni – Zväz protikomunistického odboja a pôsobí aj v Trnavskej arcidiecéze.

Vyprávění o mladém mnichovi bratru Theofanovi ze Sept-Fons napsal otec Samuel, nynější převor kláštera v Novém Dvoře, několik týdnů po jeho smrti v roce 1989 jako svědectví o souboji se zákeřnou nemocí. Když bezmála dvacet let po těchto událostech pročítal český překlad, došel k závěru, že biblický obraz, kterým by se dal vystihnout životní osud tohoto mladého mnicha, je unesení proroka Elijáše na ohnivém voze. Bůh vzal bratru Theofanovi s překvapivou silou vše, co mu dal, a on se podvolil.

Život človeka prináša so sebou stretnutia náhodné, stretnutia zámerné, či cielené a z toho potom vznikajú vzájomné väzby ľudí, ktorí sa v priateľskom súzvuku prelínajú v určitých intervaloch po celý život. Táto kniha Jána Sucháňa jemne a s citom formou zamyslení odhaľuje čaro vnútorných pocitov na hranici života a odchodu do večnosti ako i spomienok na dlhoročnú spoluprácu so speváčkou Janou Kociánovou. Jeho spomienky na obľúbenú umelkyňu sú vhodne doplnené fotografiami z jej speváckej kariéry i z ich spoločných hudobno-slovných vystúpení a okrajovo nám umožňuje aj pohľad do jej súkromia.

Setkání s Dominikem Dukou a rozhovor s ním ve mne zanechal hluboký dojem, protože jsem v něm poznal velmi vzdělaného člověka, který má v sobě i velký lidský rozměr. Knihu o Dominiku Dukovi jsem se rozhodl napsat poté, co jsem měl možnost se s ním setkat osobně a poznat i jeho demokratické názory, které dokáží reflektovat dobu. Dominik Duka je tím, kdo dokáže naslouchat druhým, a přesto má jasné vidění světa. Jeho život je velké dobrodružství plné zvratů. Setkání s Dominikem Dukou je vždy přínosem a něčím novým, co vás obohatí a zároveň donutí k zamyšlení. Tato kniha se rodila v nelehké osobní době a v mnohých chvílích byla pro mne záchranou. Věřím, že každý čtenář si v ní najde to své a bude mít podobný pocit názorově blízkosti jakou k Dominikovi Dukovi sdílím já.

Autobiografický příběh o konverzi k víře, hledání duchovní cesty, zápasech s překážkami, nemocemi a krizemi, na němž by nebylo nic zvláštního, kdyby do něho nevstoupil známý katolický kněz a lékař Ladislav Kubíček, brutálně zavražděný 11. 9. 2004 na faře v Třebenicích u Litoměřic. Autorka prožila s jeho pomocí nečekané a podivuhodné duchovní, duševní i tělesné uzdravení. Příběh se odehrává na pozadí pestrých událostí v litoměřické diecézi v letech 2003-2010, kdy byl za podivných, dodnes nevysvětlených okolností odvolán biskup Pavel Posád, kterého věřící milovali.

Rozhovory s prvou slovenskou veľvyslankyňou vo Vatikáne Dagmar Babčanovou. Žena v srdci Cirkvi – Dagmar Babčanová, hlboko veriaca žena s charizmou pokory a mnohých životných skúseností, sa teší výsade, že bola prvou ženou, ktorá ako veľvyslankyňa reprezentovala Slovensko vo Vatikáne. Na stránkach knihy rozhovorov, ktoré s ňou viedol vedúci slovenskej redakcie Vatikánskeho rozlasu páter Leopold Slaninka SJ, sa dočítate o osobitostiach atmosféry za múrmi vatikánskych palácov, o nezabudnuteľných stretnutiach s pápežmi Jánom Pavlom II. a Benediktom XVI., o ďalších veľkých osobnostiach, ktoré pôsobia v centre Cirkvi, o živote diplomata. Osobitné miesto v knihe majú kapitoly, ktoré sú spomienkou na Jána Pavla II. a ktoré sú vyznaním vzťahu pani veľvyslankyne k životným hodnotám. Kniha obsahuje fotografickú prílohu.

"Její jméno působilo jako hvězda naděje, která vyvede romský lid z bludného kruhu nepochopení mezi Romy a gádži. Elena Lacková (* 22. března 1921 ve Veľkém Šariši - 1. 1. 2003 v Košicích) napsala první romskou hru, nacvičila ji se svými příbuznými v chatrči cikánské osady; psalo se o ní s obdivem v novinách, pozdvihla romipen z bláta ignorantského opovržení... Znovu jsem začala za Ilonou jezdit v roce 1976... A Ilona vyprávěla. Vyprávěla věci, o kterých nemluvila, když byl její muž naživu. Nic špatného - pouze uvolněné zvažování a hodnocení vlastního života. Bylo to fantastické a já začala natáčet. Natáčely jsme celé dlouhé večery, týden, deset dní, po celou dobu, co jsem u ní bydlela... Ilonina životopisná a zároveň etnologicky nesmírně zajímavá vyprávění jsem jezdila natáčet několikrát za rok po dobu osmi let. Průběžně jsem je přepisovala z magnetofonu a narůstaly mi stránky a posléze i fascikly romských textů. Při přepisování jsem znovuprožívala trans jako při Ilonině vyprávění. Zároveň jsem čím dále tím více pociťovala, že se nesmírně proviním na Iloně, na Romech i na Neromech, pokud její výpověď nesdělím dál." (Z předmluvy Mileny Hübschmannové.) Životopisná mozaika z prostředí romské menšiny. Vyprávění s fantaskními prvky, ale také výpověď ženy, která prožila dvě totality a zápasí o svou tradiční víru.

Kronika pozemského putování svatého Prokopa. Oblíbená sympatická postava sázavského světce k sobě stále přitahuje zájem české společnosti, věřící i nevěřící. Svatý Prokop je v chápání českého člověka přímo vzorem svatosti: tak nějak si naši lidé představovali a představují světce: chudého, skromného, laskavě ochotného ku pomoci nejenom ve věcech duchovních, ale i světských, hmotných. A navíc českého, obhájce nejcennějšího pokladu národa, jeho řeči.Sázavský klášter, který založil, se stal ostrovem slovanského jazyka, staroslověnštiny uprostřed latinizujícího prostředí střední Evropy. Na Sázavě se používal jak staroslověnský, tak latinský jazyk, stejně jako římský i východní obřad. Proto se také Sázava stala symbolem boje proti pronikající germanizaci, takže její odkaz byl v dějinách často vyzvedáván právě v obdobích pro český (a slovanský vůbec) jazyk nejnebezpečnějších. Avšak není bez zajímavosti, že největšího rozkvětu kultu a uznání se sv. Prokopovi dostalo v době vlády Karla IV., jenž založením kláštera v Praze „Na Slovanech“ jasně naznačil směr vývoje, kterým by si přál vidět rozvoj země v budoucnosti: ve směřování k sjednocené církvi západní i východní. Karel ho – prvního našeho světce, jenž nezemřel násilnou smrtí – také bez zaváhání postavil do řady našich přímluvců, větší to armády, jak krásně napsal Jaroslav Durych, než jaká byla a je tady na zemi...

Kniha pojednáva o živote a diele Vladimíra Sergejeviča Solovjeva (1853 - 1900), popredného ruského religiózneho filozofa, básnika, teológa, dramaturga, otca ruského symbolizmu, "proroka" ekumenickej utópie a duchovného otca „revolúcie ducha", ktorý zanechal hlbokú stopu v literatúre a filozofii Ruska a zároveň predložil antimarxistickú mesiášsku utópiu.Religiózna filozofia Solovjeva sa sformovala ešte v období jeho štúdia na Moskovskej univerzite. Po duchovnej kríze a období „ateizmu a nihilizmu", ako 18 ročný prekonáva toto svoje negatívne obdobie života a s plnou vervou sa vrhá do štúdia vied, nielen prírodných, ale aj duchovných. Začal študovať prírodné vedy a filozofiu, veľmi skoro prišiel k záveru, že tieto vedy nie sú v stave uspokojiť duchovné otázky a hľadania človeka. A tak ešte ako adolescent zmenil svoje názory, a to na údiv mnohých pod vplyvom Benedikta (Barucha) Spinozu.Solovjev tvrdil, že láska, dokonca aj v sexuálnom význame tohto slova – je ideálnym ľudským stavom. Láska núti človeka, aby dobrovoľne obetoval svoj egoizmus, nestrácajúc pritom individuálnosť. Milovaný nami blížny, ktorý vo svojom ideálnom vtelení je súčasne aj naším protikladom, a našim odrazom, prebúdza v nás silu, dovoľujúcu premôcť všetku moc egoizmu.Podľa Solovjeva, spása človeka, národa a spoločnosti je možná iba prostredníctvom vzdania sa sebalásky a skrze zamilované zliatie muža so ženou, človeka s prírodou, individuálneho s obecným a veriaceho so Sofiou – mytológia, siahajúca koreňmi ku gnosticizmu, do času raného kresťanstva, a tiež ku kabale.

...alebo Čriepky zo života P. Radima Jáchyma OFM slovom i obrazom. Zbierka spomienok českého františkána, ktorý pôsobil na Slovensku.

Denník Rudolfa Komanderu (1921 – 1953) je významným dokumentom o ideovom a politickom zápase mladej slovenskej generácie v povojnovej Európe. Zároveň je kronikou Slovenského revolučného odboja, predstavuje autentické svedectvo o počiatkoch formovania slovenskej politickej emigrácie v Rakúsku a Nemecku, vývoji názorov mladej generácie nielen na otázky exilu, ale aj na aktuálny vnútropolitický vývoj na Slovensku. Približuje aj jej predstavy o budúcom demokratickom usporiadaní Slovenskej republiky.Jedinečnosť výpovednej hodnoty denníka podčiarkuje fakt, že je jedným z mála autentických dokumentov o činnosti Slovenského revolučného odboja. Mladá slovenská generácia, ktorá sa bezprostredne po skončení vojny v ňom organizačne zjednotila, predstavuje začiatky formovania moderného kresťansko-sociálneho hnutia, ktoré sa v západnej Európe postavilo na obranu demokratických hodnôt a pričinilo sa o zastavenie nástupu svetového komunizmu.Dvadsiate výročie vzniku samostatnej Slovenskej republiky je príležitosťou, aby sme sa s viac ako polstoročným odstupom pozreli na našu nedávnu minulosť a uvedomili si, kde sú skutočné začiatky zápasov nášho národa o demokraciu, slobodu a štátnu nezávislosť.

Z Komenského díla vybral a okomentoval Jan Hábl. Jan Amos Komenský, teolog, jazykovědec, spisovatel, myslitel evropského i světového formátu, otec moderní pedagogiky, filosof, poslední biskup Jednoty bratrské, humanista a především člověk, který prožil nesmírně těžký život. Mor, požáry, války, ztráty nejbližších, pronásledování, exil. Obstál v tak těžkých životních zkouškách? Nejen to. „Učitel národů“ dokázal své životní rány zúročit a stal se mimořádným hlasem, který k nám dodnes intenzivně promlouvá.Tato malá knížka obsahuje 52 aktuálních zamyšlení na každý týden v roce, vybraných z nadčasového odkazu Jana Amose.Jan Hábl je pedagog, komeniolog a kazatel Církve bratrské. Působí jako profesor na Univerzitě Hradec Králové, zabývá se obory na rozhraní pedagogiky, etiky a historie. Svůj výběr z Komenského díla doprovodil stručnými pedagogickými „lekcemi“ a zasvěceným doslovem.

Kniha britského spisovateľa a katolíckeho filozofa Gilberta K. Chestertona Svätý Tomáš Akvinský nie je klasickým životopisom. Aj keď v úvodnej poznámke autor čitateľa skromne uisťuje, že nechce byť ničím väčším než „len populárnou skicou veľkej historickej osoby, ktorá by mala byť pre svet viac známa“, predkladá nám takmer filmový príbeh stredovekých kultúrnych dejín prostredníctvom výnimočného farbistého štýlu rozprávania o tejto postave z dejín kresťanskej Európy. Cez optiku triezveho rozumu a pravdivosti rozvíja svoj postoj k svetu a viere, pričom ako východiskový bod mu slúži samotný sv. Tomáš Akvinský. Obaja títo veľkí muži majú pritom, ovládaní vášňou pre pravdu, schopnosť vyjadriť neviditeľné a ťažko uchopiteľné veci takým spôsobom, ktorý sa pre čitateľa stáva inteligentným zážitkom.

25 otázek a odpovědí. Kdo jsou zakladatelé světových náboženství? Jak se jmenují jejich posvátné knihy? Jak uctívají Boha a které tradice zachovávají židé, křesťané, muslimové či sikhové? Svět je dnes jednou velkou globální vesnicí. Chceme-li se vyhnout náboženským konfliktům, je třeba objevovat, co nás spojuje a co odlišuje. Tato příručka nás seznamuje s Abrahámem, Mojžíšem a Davidem, s Ježíšem, apoštoly Petrem a Pavlem i Martinem Lutherem, s Mohamedem, Buddhou a guruem Nánakem. Nakonec si můžeme srovnat znění zlatého pravidla („co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim“) v různých duchovních směrech. Knížku plnou faktů i zajímavostí ocení mladí i dospělí čtenáři, učitelé a studenti společenských věd a základů evropské kultury. Stane se vhodným průvodcem pro ty, kdo neznají světová náboženství do hloubky a hledají přístupný text, jenž je do pestrého světa náboženství uvede.

S novinármi slovenského exilu na stránkach Slovenských hlasov z Ríma. Monografia má charakter zakladajúceho diela pre dejiny slovenskej žurnalistiky, a to konkrétne v oblasti slovenskej exilovej publicistiky predovšetkým v období po roku 1945, s presahmi až do súčasnosti. Jadrom publikácie je dvadsaťtri podobne štruktúrovaných rozhovorov autora s predstaviteľmi slovenských exilových periodík, ktoré boli uverejňované v mesačníku Slovenské hlasy z Ríma od roku 1978 do roku 1990. Samotné rozhovory odkrývajú základné charakteristiky toho-ktorého exilového periodika, jeho históriu, poslanie, čitateľské zázemie a materiálne zabezpečenie, vízie do budúcnosti, vzťahy k ostatnej exilovej tlači a mnohé iné. Spolu vytvárajú neoceniteľnú mozaiku publicistiky slovenských exulantov v druhej polovici 20. storočia. Problematiku fundovane dopĺňajú texty prof. Emílie Hrabovec a Františka Vnuka, ako aj rozhovor Matúša Marcinčina s autorom. Kniha vyniká aj podrobnými dokumentárnymi a bibliografickými informáciami a osobitne cenný je bohatý obrazový materiál.ObsahVečný Rím (Stanislav Mečiar)Niekoľko myšlienok na margo Zaviatych rozhovorov o zaviatych dejinách slovenského exilu (Emília Hrabovcová)[I]Jozef M. Rydlo, bibliograf a kronikár slovenskej literárnej tvorby v zahraničí (František Vnuk)[II]Slovák v Amerike - Rozhovor s Michalom J. KrajsomJednota - Rozhovor s Jozefom C. KrajsomHorizont - Rozhovor s Jozefom Špetkom Slovensky štít - Rozhovor s Františkom Chajmom Slobodne Slovensko - Rozhovor s Krištofom Greinerom Ave Maria - Rozhovor s Andrejom Pírom Slovensky život v Argentíne - Rozhovor s Evou Jankovičovou-JoštiakovouSlovak Heritage - Rozhovor s Janom BelianskymListy sv. Františka - Rozhovor s Rudolfom Dilongom / Rozhovor s Teodorikom J. Zúbkom Most - Rozhovor s Mikulášom Šprincom Posol - Rozhovor so Štefanom Senčíkom / Rozhovor s Rajmundom OndrušomBulletin Svetového kongresu Slovákov - Rozhovor s Jánom Okáľom Kanadsky Slovák - Rozhovor s Mariánom JankovskýmSlovak Studies - Rozhovor s Michalom LackomEcho duchovného prúdenia dneška - Rozhovor s Rajmundom Ondrušom Krajansky pozdrav - Rozhovor s Vojtechom Zemanom Informačne správy - Rozhovor s Pavlom G. Dobišom Slowakei - Rozhovor s Vojtechom Buckom Život – La Vie - Rozhovor s Františkom RevesomMladý Slovak - Rozhovor s Vojtechom Zemanom Slovak Studies Association Newsletter - Rozhovor s Louise B. Hammerovou Novy život - Rozhovor s Víťazoslavom HroncomObežnYk - Rozhovor s Pavlom Šiškom Národné noviny - Rozhovor s Josephom Stefkom Slovakia - Rozhovor s Mariánom Markom StolárikomSlovenské správy/Slowakische Nachrichten - Rozhovor s Františkom Kollárom Slovenské hlasy z Ríma - Interview s Andrejom Paulinym v Šaštíne 22. marca 2005 (Viliam Jablonický)[III]Vznik a zánik vybraných mienkotvorných periodík slovenského politického exilu (1945 – 1989)[IV]„Chýbajú mi všetky exilové časopisy bez rozdielu.“ Ako vznikali rozhovory s novinármi slovenského exiluna stránkach Slovenských hlasov z Ríma? Interview s Jozefom M. Rydlom (Matúš Marcinčin)[V]Noviny a ich redaktori, dokumentáciaSupíš periodíkBibliograficky súpis rozhovorovZoznam redaktorov a redaktoriek exilových periodíkŽivotopisne profily redaktorov a redaktoriek[VI]Bibliografické hesláPramene a literatúraSúhrnyO autoroviMenný register

Číta: František Kreuzmann, Dominika Býmová, Zbigniew Czendlik Celkový čas: 9 hodín 38 minút Audioknižní podoba jednoho z nejprodávanějších titulů posledních let.Není kněz jako kněz - Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Audiokniha je pohledem do jeho soukromí i do jeho hlavy. Jeho názory na život, důležité světské i církevní věci, na Boha samotného i na lidskou víru jsou zajímavé, poučné a místy velmi překvapující. Vyprávění formou rozhovoru o práci faráře, víře v Boha, o postavení současné církve v ČR, o protestantech, svobodě, dobru a zlu, stáří či výchově dětí je prokládáno různými životními příběhy Zbigniewa Czendlika.Knižní předloha získala ocenění Kosmas Cena čtenářů Magnesia Litera 2016 a ocenění "Český Bestseller", prodalo se již více než 80.000 výtisků.

Číta: Jan Vlasák, Radovan Lukavský Celkový čas: 59 minút Původní LP alba 11 1232-1 věnované návštěvě Svatého Otce Jana Pavla II. u nás vydal Supraphon v roce 1990.Scénář alba napsali Jiří Šrámek a Tomáš Vondrovic, dokumentární zvukové záběry byly pořízeny se souhlasem pražského arcibiskupství ve spolupráci s Čs. rozhlasem v dubnu 1990

Kniha obsahuje pasáže z knih Józefa Tischnera a rozhovorů s ním ve výběru a uspořádání spisovatele Wojciecha Bonowicze. Úryvky jsou přehlídkou témat, která polský filosof a katolický kněz vnímal jako naléhavá a opakovaně se k nim vracel, i charakteristik osob, které zaujaly důležité místo v jeho životě. Celek nabízí souvislý úvodní vhled do Tischnerova myšlení a dává je poznat v jeho konkrétnosti, šíři i hloubce, včetně neodmyslitelného smyslu pro humor.

Číta: Kardinál Miloslav Vlk Celkový čas: 2 hodiny 25 minút Zvukové memoáry kardinála Miloslava Vlka, jeho zamyšlení a duchovní texty. Z vyprávění emeritního pražského arcibiskupa lze čerpat duchovní sílu, moudrost i životní nadhled. Vypráví o svém dětství, o složité cestě životem obyčejného člověka, ale i o činnosti v církevních a společenských kruzích, vzpomíná na svá setkání s papežem Janem Pavlem II. Tento nevšední lidský příběh je výpovědí o nečekaných životních zvratech, zrcadlí se v něm velké události našich dějin. Kardinál Vlk je nejen poutavým vypravěčem svých osudů, ale i interpretem vlastních úvah a meditací o smyslu Velikonoc, Vánoc a dalších křesťanských slavností. Ohlédnutí za svou životní poutí připravil kardinál Vlk u příležitosti svých osmdesátin. Přes všechen světový věhlas zůstal a je především člověkem, který se dokáže radovat s radujícími i plakat s plačícími.

Číta: David Matásek, Jana Franková Celkový čas: 7 hodín 18 minút Je třetí adventní neděle roku 1949. V malém kostelíku v Číhošti na Vysočině se při kázání faráře Josefa Toufara třikrát zakýve oltářní křížek.Do následného církevního objasňování vstoupí komunistická STB. Toufara unese a v kobkách valdického vězení nelidským mučením donutí k doznání, že kříž rozhýbal pomocí složité konstrukce sám, na příkaz z Vatikánu. 25.února 1950 Josef Toufar umírá na následky mnoha těžkých poranění.Spisovatel Miloš Doležal věnoval objasnění případu i zachování památky Josefa Toufara mnoho let. Ze schůzek s pamětníky i podrobným pátráním v archivech sestavil strhující obraz rovného a odvážného člověka.Kniha Jako bychom dnes zemřít měli vyšla poprvé v roce 2012 a téhož roku obdržela titul Kniha roku v anketě Lidových novin.Audiokniha obsahuje tři bonusové kapitoly, které nejsou obsahem knihy:Dopis Josefa Toufara studentu Karlu Vránovi do Říma Příběh exhumace a pohřbení ostatků J. Toufara Příběh vzniku knižní předlohy

Tomáš Halík. Číta: Tomáš Halík Celkový čas: 42 minút Velmi osobně laděný autorův výběr z jednotlivých pasáží mapuje hlavní zastávky a setkání jeho života - od dětství přes studijní léta a kněžské svěcení po klíčové okamžiky jeho veřejného působení. Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D., je vzděláním filozof, sociolog, teolog a religionista. Jeho knihy a články vycházejí ve významných nakladatelstvích v řadě světových jazyků. Doma i v zahraničí získal prestižní ceny za literaturu.

Jen málokdo poznal papeže Benedikta XVI. tak dobře a tak zblízka jako Georg Gänswein. A proto má smysl číst jeho vzpomínky. Jejich užší spolupráce začíná v roce 1996, kdy byl Joseph Ratzinger už respektovaným i mediálně stále kritizovanějším prefektem Kongregace pro nauku víry. Jeho osobním sekretářem se Gänswein stal v roce 2003, zůstal jím po papežské volbě v roce 2005 a stál při něm při odstoupení z papežského úřadu v roce 2013 i dál, až do Benediktovy smrti na sklonku roku 2022. Gänswein líčí a interpretuje klíčové události církevních i světových dějin od 90. let do současnosti. Dokládá, jak inspirativním myslitelem, bystrým teologem i vlídným a pokorným člověkem byl Joseph Ratzinger – papež Benedikt XVI. Kniha nám přibližuje nejen to, jak funguje Vatikán a jeho instituce, ale také věrohodně dosvědčuje, že to, co papež Benedikt hlásal druhým, sám i žil a hlavní oporou mu přitom byla křesťanská víra, naděje a láska.

Alexander Schmemann (1921–1983) byl jedním z nejvýznamnějších pravoslavných teologů 20. století. Od roku 1951 až do své smrti působil v Semináři sv. Vladimíra, jenž se i pod jeho vedením stal jedním z důležitých duchovních center pravoslaví ve Spojených státech. Otec Alexander však byl víc, než jen profesor nebo děkan fakulty. Na srdci mu ležela zejména jednota pravoslaví, jeho „katolicita“, jež by dokázala překonat tíhu dědictví nacionalismů v diaspoře. Snažil se formovat církevní obce, které by dokázaly žít svou víru naplno, v radosti z Kristova zmrtvýchvstání. Radost ze vzkříšení, radost z podílu na Božím království v liturgii, prostupovala nejen jeho přednáškami, promluvami do rádia, knihami, ale celým jeho životem. Ti, které doprovázel, vzdělával, vychovával na něj dodnes vzpomínají jako na někoho, koho tato radost cele opanovala a rozlévala se tak na všechny kolem.Tento výbor z deníků z posledních deseti let jeho života, který čtenářům předkládáme, odhaluje nejen tuto radost, hluboký vztah ke Kristu, ale obsahuje také trefné postřehy týkající se společenských nešvarů, politických událostí i vnitřních zápasů křesťanství.

Otec Anton Konečný sa narodil v roku 1944. Kňazom sa stal v dobe totality. Keď nastalo obdobie slobody, venoval sa náročným úlohám, akou bola napríklad aj obnova kňazského seminára a teologických štúdií v Košiciach. V publikácii V službe jednoty sa delí o svoje skúsenosti od mladosti až po súčasnosť. Knihu zostavoval tri roky, počas ktorých spomínal na minulé fakty a udalosti, overoval si ich v záznamoch a cez rozhovory s priateľmi, hľadal vhodné fotografie a všetko triedil a prehodnocoval. Oživenú minulosť napokon zoradil do tridsiatich statí.Autobiografia obsahuje najdôležitejšie úseky jeho života, ktoré vytvárajú tri chronologické okruhy: obdobie pred vysviackou, obdobie po vysviacke a obdobie na dôchodku v Zakarpatsku. Hlavnou časťou knihy sú úlohy a práce na obnove kňazského seminára a fakulty v Košiciach po roku 1990.

Matúš Kocian v rozhovoru s Lukášem Senftem. Rozhovor s katolickým knězem, entomologem, objevitelem více než pěti desítek nových živočišných druhů a ilustrátorem vědeckých publikací Matúšem Kocianem je unikátním dialogem o člověku v přírodě, o stvoření a lidech jako tvorech myslících i bezbřeze konzumujících. Je svědectvím křesťana o tvořivé Boží moci a svobodě člověka i varováním před ubýváním přírody kolem nás a ekologickými hrozbami vyplývajícími z našeho životního stylu. Knížka obsahuje i autorovy svěží biblické meditace, 16 originálních barevných ilustrací a dvě modlitby za stvoření. Předmluvu napsal prof. Bedřich Moldan.

Zborník z vedeckej konferencie, Bratislava 14. máj 201910. mája 2019 sme si pripomenuli 30. výročie úmrtia Jĺ J. Dominika Tatarku, významnej osobnosti slovenského kultúrneho prostredia. Pri tejto príležitosti zorganizoval Ústav pamäti národa v spolupráci s Katedrou slovenskej literatúry a literárnej vedy Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave a Univerzitnou knižnicou v Bratislave dňa 14. mája 2019 interdisciplinárnu vedeckú konferenciu, ktorej výstupom je tento zborník. Zámerom príspevkov bolo poukázať na šírku Tatarkovej literárnej tvorby a jeho pôsobenie na spoločensko-politickom poli na pozadí rozmanitých historických míľnikov, v kontexte nepretržitej aktuálnosti jeho osobnosti ako jedinečného fenoménu.Osobnosť a dielo Dominika Tatarku proti noci dvadsiateho storočia - Ornamenty a deformity v algoritme ikonického rozprávania. Spisovateľ Tatarka v desaťročí 1959 - 1969 - Dominik Tatarka - publicista (Cesta spisovateľa od šéfredaktora Hlasu ľudu k šéfredaktorovi Kultúrneho života) - Tvorba Dominika Tatarku v poľských prekladoch - Dominik Tatarka a politické procesy v rokoch 1948 - 1954 - Dominik Tatarka - slovenský ľavicový intelektuál v 50. rokoch 20. storočia - Dominik Tatarka a katolícka cirkev

Sbírka nejpoutavějších výroků královny Alžběty II. o víře čerpá z jejích každoročních vánočních poselství i z velikonočního poselství o covidové uzávěře v roce 2020. Je rozčleněna do deseti oddílů podle klíčových témat: osoba Ježíše Krista; služba a podpora; mír a dobrá vůle; víra a naděje; světlo a život; pravda a odvaha; láska; péče a soucit; odpuštění a smíření; úcta a tolerance. Kristův život a učení byl pro královnu vždy inspirací a oporou: „Ježíš vztahoval ruce v lásce, přijetí a uzdravení, stal se vzorem smíření a odpuštění. Jeho příklad mě naučil, že mám respektovat a vážit si všech lidí…“ Boží láska je určena všem, nikdo není mimo její dosah, ani ti, které většina společnosti odsouvá na okraj. Ježíš je středem a hlavním důvodem radosti křesťanů, ale víru je třeba vyjadřovat skutky. „Jádrem křesťanské víry je odpuštění, které dokáže uzdravit rozvrácené rodiny, obnovit přátelství a usmířit rozdělená společenství,“ zdůrazňuje královna Alžběta II.

25 otázek a odpovědí. Papež na nás občas působí jako postava z minulosti. Zčásti je to pravda: vždyť papežství je mostem mezi tradicí a naší současností. Přesto ale mají nástupci apoštola Petra a služebníci služebníků Božích na prvním místě hlásat Kristovo poselství modernímu světu. Poctivě a současným jazykem jako papež František, Benedikt XVI. nebo Jan Pavel II. Mnozí papeže milují, ale jiní jeho roli ani tomu, co říká, nerozumí. Tato knížka nás přehlednou a čtivou formou seznamuje s tím, jak papežství vzniklo, v čem spočívá papežova služba současnému křesťanství i katolické církvi a čím je papež užitečný světu kolem nás. Nechybí základní chronologie, vysvětlení volby papeže a seznámení s jeho každodenními aktivitami. Dotkneme se i papežských návštěv v naší zemi.

Tradice očního lékařství ve Zlíně, špičková v evropském měřítku, má svého zakladatele Karla Kuběnu (1927-2019), rodáka z valašských Bordovic. Poznejme blíže životní osudy očního specialisty, jehož rukama prošly za dlouhou lékařskou praxi (léčil do devadesáti let) zástupy vděčných pacientů. V předložené monografii jsou osobní paměti doc. Kuběny doplněné o vzpomínky rodiny, spolupracovníků a dalších lidí, kteří měli tu čest trávit v blízkosti špičkového odborníka svůj čas. Své místo v knize mají i střípky příběhů pacientů, které léčil.

Komentár kardinála Jána Chryzostoma Korca ku krížovej ceste, ktorou prešiel vo svojom zápase o vieru, nádej a budúcnosť svojho národa. Ján Szelepcsényi je slovenský dirigent, hudobný skladateľ, kritik, diplomat a vysokoškolský pedagóg. Slová v čereni sú záznamom jeho stretnutí s kardinálom Jánom Chryzostomom Korcom a prinášajú komentáre ku krížovej ceste, ktorou kardinál prešiel vo svojom zápase o vieru, nádej a budúcnosť svojho národa. Autor sa s Jánom Korcom zoznámil v čase jeho pôsobenia v kňazskom seminári. Sporadické stretnutia v rám­ci televíznych diskusií v roku 1997 nakoniec prerástli do väčšieho projektu, pozostávajúceho z 15 polhodinových televíznych relácií, ktoré boli venované rozmanitým otázkam spoločenského i duchovného života. Príprava na tieto vystúpenia umožnila autorovi bližšie spoznať názory kardi­nála Korca. Szelepcsényiho zámerom bolo, aby na skvosty myslenia nesadol prach zabudnutia, nevšímavosti a ľahostajnosti.