Životopisy

Život svatých Cyrila a Metoděje a příběh Velehradu. Poutavé vyprávění o životě svatých Cyrila a Metoděje napsal autor pro moravské a české děti a mládež. Tak jako příchodu soluňských bratří předcházela touha poučit se a poznat křesťanské učení, tak i vzniku této knihy předcházelo přání vycházející ze společenství Matice velehradské mít k dispozici dílo, které by-podobně jako tehdy-pomohlo srozumitelným způsobem oslovit zejména děti a mládež. Tato kniha potvrzuje, co připomínal papež Jan Pavel II, že opravdová víra vždy vytváří a zanechává za sebou i ryzí kulturu. Před každým čtením této knihy by bylo vhodné pomodlit se z modlitby sv. Cyrila slova, která i po staletích znějí naléhavě: "Slyšte Slovo, Slovo, jež živí lidské duše, Slovo, jež sílí srdce i rozum, Slovo, jež vede k poznání Boha."

O cestě z deprese, Bohu, sportu, svatosti a církvi. Boromejka Angelika Pintířová je pořád v pohybu. Pracuje v pasťáku, moderuje pořad v Českém rozhlasu, angažuje se v Papežských misijních dílech nebo ve Sdružení Ackermann-Gemeinde a ještě k tomu dokončuje doktorát.Zatímco dřív ji velké množství činností a zvýšený pocit odpovědnosti přivedly do deprese, ze které jí pomohly až léky, dnes už ví jak zpomalit a udělat si čas na odpočinek. V knižním rozhovoru odpovídá nejen na to, jestli se na lidi s psychickými problémy nedíváme v katolickém prostředí skrz prsty, ale také na otázky výchovy dospívajících, kněžského svěcení žen, hledání Boží vůle, smrti nebo svatosti. Co se naučila během sabatického roku v Rusku a Rumunsku? Smířila se díky službě u umírajících s vlastní smrtí? Proč čte Bibli všemi smysly? Proč si nebe představuje jako mistrovství světa v hokeji? A proč by křesťan měl být až do konce pořád v pohybu? S Angelikou Pintířovou si povídá Anežka Wiewiorková, redaktorka podcastového projektu Bez filtru.Sestru Angeliku Pintířovou pro knihu nafotila Jana Podhorská z Katolického týdeníku.Ivana Angelika Pintířová, SCB (1963), je česká řeholnice, boromejka, vychovatelka mládeže, rozhlasová moderátorka a diecézní ředitelka pro Papežská misijní díla. Po tajném vstupu do kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského vystudovala pedagogiku a ošetřovatelství, ale také DAMU, působila jako představená v několika řádových domech. Veřejné aktivity Angeliky Pintířové dalece překračují úzký řeholní rámec, je mediálně činná, aktivní na sociálních sítích, kde všude úročí své zkušenosti mj. z práce s delikventní mládeží. Je známá také jako jedna ze ošetřovatelek Václava Havla v posledních dnech jeho života. V roce 2022 obdržela Medaili za zásluhy o stát.Anežka Wiewiorková (*1994) je česká moderátorka, redaktorka Radia Proglas, spolutvůrkyně podcastu Bez filtru a publicistka.

Gaucherova kniha je nejlepším uvedením do života svaté Terezie z Lisieux pro širokou čtenářskou obec. Autor se tu důsledně opírá o Tereziiny rukopisy, dopisy, básně, divadelní hry i modlitby. Kdo vlastně byla mladá francouzská karmelitka, která ve čtyřiadvaceti letech umírá na tuberkulózu? Byla ženou, která se toužila stát mučednicí a apoštolkou - a přitom usínala při modlitbě v kapli. Na rozdíl od jiných nevyhledávala přehnanou askezi – viděla v ní živnou pudu pro sebelásku, a tak se raději celým srdcem soustředila na Ježíše. O její vášnivé lásce ke Kristu a malé duchovní cestě čteme v Příběhu jedné duše.Hlavním poselstvím této autobiografie je to, že dělat všechno s láskou k Bohu může úplně každý. Terezie potlačuje v našich vztazích s Bohem jakékoli kalkulace a znovu dává Duchu Svatému v našem vnitřním životě místo, které mu patří. Její život je zázrak. Jen Bůh mohl z tak nenápadného stvoření udělat nejuctívanější světici naší doby.

75 svatých, kteří na cestě ke svatosti hřešili, trpěli a zápasili. Kdo jsou svatí, o kterých se dočtete v této knize? Ženy a muži, kteří se vzepřeli tomu, co od nich očekávalo okolí, kteří to nikdy nevzdali, kteří zažili těžko uvěřitelná dobrodružství, kteří žili nenápadně a obyčejně, kteří pocházeli z velmi komplikovaných rodinných poměrů, kteří ke svatosti dospěli skrze utrpení jejichž zmařené plány otevřely cestu pro ještě lepší věci, kteří zažili neúspěch, kteří brali svůj život s velkou pokorou jejichž velkorysost změnila svět, jejichž minulost byla velmi hříšná kteří byli milosrdní. V příbězích z jejich života se tak může najít každý z nás.

Z úvodu:Život každého človeka má všeobecné črty, ale aj veľa zvláštností a jedinečností. V každej dobe k tomu pristupujú ďalšie zvláštnosti, ktoré vtláča do života čoveka doba, v ktorej človek žije. Veď čo už nám iné zostáva, občas aj so smiechom povieme: „Veď musíme sa prispôsobiť". Sú ľudia, ktorí sa prispôsobujú, ale sú aj takí, ktorí chcú, aby sa svet a ľudia prispôsobili im. Všetko závisí od osobných daností človeka, ktoré sme dostali v génoch po našich rodičoch, či ešte aj vzdialenejších prarodičoch, ale samozrejme aj od výchovy a prostredia, v ktorom sme vyrástli. Často však krútime hlavou a nechápeme, kde sa to v tom človeku berie. Ako je možné, že napríklad deti sú tak rozdielne. Často až extrémne rozdielne. Ako mohol toto urobiť? Veď sme ho vychovali inak. Všetci dobre poznáme tieto vety, veď občas ich vyslovujeme aj my sami. Hľadáme odpovede a občas ich nájdeme aj za pomoci iných ľudí, ktorí majú iný pohľad na veci ako my, alebo aj za pomoci psychológov. Občas však odpoveď hľadáme márne. Niekedy si vyčítame, že sme asi niečo my podcenili či zanedbali. Inokedy dávame za vinu zlým kamarátom či prostrediu, ktoré vytvára...

Dietrich von Hildebrand, všeobecně považovaný za jednoho z největších katolických filozofů 20. století, je známý díky svým četným knihám, ale až do této práce se o jeho pozoruhodném a inspirativním životě mnoho nevědělo. Kniha, kterou napsala jeho manželka Alice, rovněž velmi uznávaná katolická myslitelka, je fascinujícím, dojemným a místy strhujícím vyprávěním o skutečně velkém muži církve, který pro víru mnoho vytrpěl.Vychází z velmi dlouhého „dopisu“, který Dietrich napsal své ženě na sklonku svého života, a vypráví jeho příběh od slavného mládí s jedinečnou intelektuální a kulturní formací, přes konverzi ke katolicismu, jeho velkou vášeň pro pravdu a krásu, rozsáhlé spisy o křesťanské filozofii a teologii až po jeho neochvějný a rozhodný odpor k nacismu, díky němuž se stal výraznou osobností, která zázrakem unikla popravě. Silný životopis neúnavného bojovníka proti bezpráví, oddaného syna církve, muže, který měl „duši lva“.Dietrich von Hildebrand byl mužem výjimečným v mnoha směrech. Jeho rozsáhlé dílo o křesťanské filosofii, spirituální teologii a na obranu nauky církve ho řadí mezi velké myslitele dvacátého století. Neochvějný a rozhodný odpor proti totalitě, ať už v podobě národního socialismu či marxismu-leninismu, přesvědčení, za něž za svého života draze platil, dokládá jeho velice jasný mravní pohled a ochotu trpět za to, co poznal jako pravdivé.Z předmluvy kardinála Josefa Ratzingera

Pútavé portréty vyše 50 osobností, ktoré žili na našom území od 9. storočia až po súčasnosť. Nechýbajú medzi mená ako sv. Gorazd, sv. Ivan, sv. Bystrík, ale aj Ján Transcius -Tranovský, Anna Kolesárová, František Munk či Titus Zeman. Zoznam uzatvára osobnosť 20. a 21. storočia Ján Chryzostom Korec, ktorého autor nazýva „svedkom, vyznávačom a mysliteľom“.Každá z predstavovaných osobností je hviezdou na „slovenskom duchovnom nebi“, hodná obdivu a nasledovania. Ich život sa vyznačuje pevným hodnotovým systémom zakoreneným v láske k Bohu, ktorý usmerňoval celý ich život, v mnohých prípadoch končiaci rozhodnutím obetovať sa za spoznanú pravdu.Kniha otrasie človekom, ktorý prežíva svoj život apaticky a vlažne, vyburcuje nerozhodného, otvorí oči ťarbavému, strhne mladého, lebo v palete týchto príťažlivých osobností si každý nájde vzor. Vnímavého čitateľa až ohromí, koľko vzácnych, presvedčivých a krásnych postáv sa vyformovalo na našom území. Či sú to biskupi, kňazi, rehoľníci, laici, muži či ženy, známi i menej známi, všetci prispeli do bohatej mozaiky Cirkvi. Svojou vytrvalosťou, vernosťou a pracovitosťou prenikli aj do štruktúr svetovej Cirkvi, takže ich slávi nielen Európa, ale takmer všetky kontinenty.

V roku 1933 ujde päťročná Hannah Pick-Goslarová so svojou rodinou z nacistického Nemecka do Amsterdamu, kde čoskoro nadviaže priateľstvo s dievčaťom, s ktorým má mnoho spoločného.Jej nerozlučnou kamarátkou sa stane bystrá, úprimná a veselá Anna Franková. Niekoľko krásnych rokov si v amsterdamskej štvrti Rivierenbuurt vychutnávajú bezstarostné detské hry, vzájomné návštevy a spoločné večere.­Keď v júni 1942 nacistická okupácia Európy naberie na obrátkach, dôjde k ich náhlemu odlúčeniu. Anna spolu s celou rodinou Frankovcov zdanlivo bez stopy zmiznú a zostanú po nich len neumyté riady z raňajok a neustlané postele. Kým si Hannah márne láme hlavu nad osudom svojej priateľky a dúfa, že je v bezpečí, jej rodinu postihne neľahký osud. Zajmú ich, pošlú do internačného tábora Westerbork a nakoniec Hannah so svojím otcom, mladšou sestrou Gabi a starými rodičmi skončí v transporte do tábora Bergen-Belsen.V hrôzostrašných podmienkach, kde je smrť všadeprítomná, sa Hannah dozvie správy o svojej drahej priateľke. Hannah sa pustí do zúfalej snahy o záchranu Anny bojujúcej o prežitie a neváha pritom riskovať vlastný život.Z tohto úchvatného biografického románu vyžaruje nádej, sila a schopnosť vzdorovať okolnostiam. Hannin príbeh o prežití navzdory všetkému je svedectvom nezlomnej sily priateľstva, lásky a spomienok.

Jiří Zajíc není postava, která by se dala snadno přehlédnout nebo zařadit. Má odvahu jít proti proudu, a i proto jeho život není žádná idyla. Kde se objeví, tam přináší svěží vítr, kritičnost i nové výzvy. Přesně tyto rysy má i tato kniha rozhovorů, v níž nejen upřímně a velmi otevřeně bilancuje svůj život, své zdary i prohry, ale především dává spoustu podnětů k přemýšlení – třeba o naší nedávné minulosti, o stavu české společnosti po pádu komunismu, o výchově mládeže, médiích, občanských postojích či křesťanské přítomnosti ve 21. století. Svěží hovory zakončují Zajícovy vybrané eseje, v nichž tato témata promýšlí do hloubky.„Jiří má mnoho darů, ale za nejdůležitější pokládám dar věrohodnosti. Co všechno on na sebe nepoví! Takže i ti, kteří ho neznají, získají při četbě tohoto rozhovoru pocit jistoty, že tak to opravdu bylo, že tak to on skutečně vnímal, cítil, myslel. Zkrátka mu uvěří. To je, když se píše o sobě, obtížně dosažitelná meta. On jí dosáhl. Proto se nebudete moci odtrhnout.“ (Z předmluvy Petra Pitharta)

Autobiografické spisy. E-kniha je z technických důvodů k dispozici pouze v PDF.Terezie z Lisieux (řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté Tváře, 1873–1897) se narodila jako poslední z devíti dětí Zélie a Ludvíka Martinových. Maminka jí zemřela v pěti letech. Ve třinácti Terezie zažívá „vánoční milost“, zdroj velké vnitřní síly pro budoucí chvíle. V patnácti se plní její touha a vstupuje na Karmel v Lisieux. Zde brzy pomáhá s formací novicek a vedle autobiografických spisů píše divadelní texty, básně a modlitby. O Velikonocích 1896 se u ní projevují první příznaky tuberkulózy, na niž o rok a půl později umírá. Její duchovní poselství působí blahodárně od její smrti dodnes. „V době, kdy se ohlašoval nový věk – větší a mocnější, ale zároveň nepokojnější a roztříštěnější než předešlé doby – poslal Bůh Terezii od Dítěte Ježíše, aby ukázala na Lásku a učila nás Lásku milovat.“ – bl. Marie-Eugène od Dítěte Ježíše, vlastním jménem Henri Grialou, bosý karmelitán, znalec díla sv. Terezie z Lisieux a popularizátor karmelitánské spirituality „Konečným bodem příběhu jejího života jsou důvěra a láska: dvě slova, která jako majáky osvěcují celou její cestu svatosti, aby mohla vést i ostatní po stejné cestě její malé cesty důvěry a lásky – duchovního dětství. Dětská důvěra se svěřuje do Božích rukou neoddělitelně od mocného a radikální závazku opravdové lásky, která je naprostým sebedarováním navždy, jak říká světice, když rozjímá o Marii: Milovat znamená dát všechno a dát sebe sama.“ – Papež Benedikt XVI., 6. dubna 2011 Autobiografické spisy svaté Terezie z Lisieux (1873–1897), vydávané v novém českém překladu pod názvem Příběh jedné duše, patří k nejvzácnějším pokladům křesťanské duchovní literatury. Prostinká literární forma v sobě skrývá prorocký rozměr, který autorce vysloužil vzácný titul učitelka církve. Terezie připomíná všem křesťanům, že Bůh evangelií je Bůh milosrdný, proto je víra v něho světlem i uprostřed temnot a dětská důvěra v Boha lékem na existenciální úzkost. Terezička nás učí krásné a odvážné cestě duchovního dětství, která je vlastně jen znovuobjevením původního poselství evangelia. Terezie nás do vztahu k milosrdnému Bohu učí zapojovat také naše slabosti a hříchy. Lásku k Bohu i bližnímu pak projevíme nejlépe nejmenšími a každodenními skutky lásky. Jak sama opakovala: „Láska se nesplácí jinak než láskou.“

Kniha přináší česko-německou edici třiceti šesti dochovaných listů, které český katolický kněz, jezuita Adolf Kajpr (1902–1959), odeslal z nacistického a z komunistického žaláře. Poskytuje pozoruhodné svědectví o kritických etapách v životě této mimořádné osobnosti českého katolicismu a o době, v níž žila. Větší část dopisů ilustruje Kajprovo věznění v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau (1941–1945). Menší část listů pak vzešla z jeho věznění v komunistických věznicích (1950–1959). Prošel jich sice několik, listy se však uchovaly pouze z Leopoldova na Slovensku. Úvodní studie Vojtěcha Novotného přináší životopis tohoto českého jezuity a ediční poznámku, jež osvětluje okolnosti, za nichž korespondence vznikla.

A čas medzi ránom a večerom je môj život. Slovo na úvodV životopise, ktorý práve otvárate, nájdete viacero zdanlivo nepodstatných epizód môjho života. Banalitami sú však len na prvý pohľad. Kapitoly o družstevnej výstavbe, o štúdiu na vysokej škole, o výletocl s deťmi či o prázdninách na chate sú síce drobnými, ale dôležitými kameňmi domu, ktorým bol náš spoločný život.Vit de Larigaudie raz povedal: „Je jedno, č škrabeš zemiaky, alebo staviaš katedrálu, ak to robíš z lásky." My sme zväčša škrabali tie zemiaky. Avšak všetky drobnosti, ktoré napĺňali náš život, boli navzájom prepojené láskou a modlitbou. Ony sú spojivom všetkých našich činností, ktoré tvorili náš každodenný život. Tento bol neraz ťažký, ale i krásny. Veď v ňom boli mozole našich rúk a nespočetné hodiny spoločnej práce. 1 Teto treba priznať význam aj týmto maličkostiam, ktorvmi bola vydláždená naša spoločná cesta životom. Vďaka Ti, Mária, že si po tejto ceste kráčala so mnou. Je mi veľmi ľúto, že ti to nemôžem povedať do očí, ale že Ty to vieš. Ty si odišla, aby som ja mohol ísť ďalej za Tým, ktorý bol zmyslom nášho spoločného života. Vďaka Ti, Mária.Marián

Setkání s Dominikem Dukou a rozhovor s ním ve mne zanechal hluboký dojem, protože jsem v něm poznal velmi vzdělaného člověka, který má v sobě i velký lidský rozměr. Knihu o Dominiku Dukovi jsem se rozhodl napsat poté, co jsem měl možnost se s ním setkat osobně a poznat i jeho demokratické názory, které dokáží reflektovat dobu. Dominik Duka je tím, kdo dokáže naslouchat druhým, a přesto má jasné vidění světa. Jeho život je velké dobrodružství plné zvratů. Setkání s Dominikem Dukou je vždy přínosem a něčím novým, co vás obohatí a zároveň donutí k zamyšlení. Tato kniha se rodila v nelehké osobní době a v mnohých chvílích byla pro mne záchranou. Věřím, že každý čtenář si v ní najde to své a bude mít podobný pocit názorově blízkosti jakou k Dominikovi Dukovi sdílím já.

Autobiografický příběh o konverzi k víře, hledání duchovní cesty, zápasech s překážkami, nemocemi a krizemi, na němž by nebylo nic zvláštního, kdyby do něho nevstoupil známý katolický kněz a lékař Ladislav Kubíček, brutálně zavražděný 11. 9. 2004 na faře v Třebenicích u Litoměřic. Autorka prožila s jeho pomocí nečekané a podivuhodné duchovní, duševní i tělesné uzdravení. Příběh se odehrává na pozadí pestrých událostí v litoměřické diecézi v letech 2003-2010, kdy byl za podivných, dodnes nevysvětlených okolností odvolán biskup Pavel Posád, kterého věřící milovali.

Rozhovory s prvou slovenskou veľvyslankyňou vo Vatikáne Dagmar Babčanovou. Žena v srdci Cirkvi – Dagmar Babčanová, hlboko veriaca žena s charizmou pokory a mnohých životných skúseností, sa teší výsade, že bola prvou ženou, ktorá ako veľvyslankyňa reprezentovala Slovensko vo Vatikáne. Na stránkach knihy rozhovorov, ktoré s ňou viedol vedúci slovenskej redakcie Vatikánskeho rozlasu páter Leopold Slaninka SJ, sa dočítate o osobitostiach atmosféry za múrmi vatikánskych palácov, o nezabudnuteľných stretnutiach s pápežmi Jánom Pavlom II. a Benediktom XVI., o ďalších veľkých osobnostiach, ktoré pôsobia v centre Cirkvi, o živote diplomata. Osobitné miesto v knihe majú kapitoly, ktoré sú spomienkou na Jána Pavla II. a ktoré sú vyznaním vzťahu pani veľvyslankyne k životným hodnotám. Kniha obsahuje fotografickú prílohu.

"Její jméno působilo jako hvězda naděje, která vyvede romský lid z bludného kruhu nepochopení mezi Romy a gádži. Elena Lacková (* 22. března 1921 ve Veľkém Šariši - 1. 1. 2003 v Košicích) napsala první romskou hru, nacvičila ji se svými příbuznými v chatrči cikánské osady; psalo se o ní s obdivem v novinách, pozdvihla romipen z bláta ignorantského opovržení... Znovu jsem začala za Ilonou jezdit v roce 1976... A Ilona vyprávěla. Vyprávěla věci, o kterých nemluvila, když byl její muž naživu. Nic špatného - pouze uvolněné zvažování a hodnocení vlastního života. Bylo to fantastické a já začala natáčet. Natáčely jsme celé dlouhé večery, týden, deset dní, po celou dobu, co jsem u ní bydlela... Ilonina životopisná a zároveň etnologicky nesmírně zajímavá vyprávění jsem jezdila natáčet několikrát za rok po dobu osmi let. Průběžně jsem je přepisovala z magnetofonu a narůstaly mi stránky a posléze i fascikly romských textů. Při přepisování jsem znovuprožívala trans jako při Ilonině vyprávění. Zároveň jsem čím dále tím více pociťovala, že se nesmírně proviním na Iloně, na Romech i na Neromech, pokud její výpověď nesdělím dál." (Z předmluvy Mileny Hübschmannové.) Životopisná mozaika z prostředí romské menšiny. Vyprávění s fantaskními prvky, ale také výpověď ženy, která prožila dvě totality a zápasí o svou tradiční víru.

Kronika pozemského putování svatého Prokopa. Oblíbená sympatická postava sázavského světce k sobě stále přitahuje zájem české společnosti, věřící i nevěřící. Svatý Prokop je v chápání českého člověka přímo vzorem svatosti: tak nějak si naši lidé představovali a představují světce: chudého, skromného, laskavě ochotného ku pomoci nejenom ve věcech duchovních, ale i světských, hmotných. A navíc českého, obhájce nejcennějšího pokladu národa, jeho řeči.Sázavský klášter, který založil, se stal ostrovem slovanského jazyka, staroslověnštiny uprostřed latinizujícího prostředí střední Evropy. Na Sázavě se používal jak staroslověnský, tak latinský jazyk, stejně jako římský i východní obřad. Proto se také Sázava stala symbolem boje proti pronikající germanizaci, takže její odkaz byl v dějinách často vyzvedáván právě v obdobích pro český (a slovanský vůbec) jazyk nejnebezpečnějších. Avšak není bez zajímavosti, že největšího rozkvětu kultu a uznání se sv. Prokopovi dostalo v době vlády Karla IV., jenž založením kláštera v Praze „Na Slovanech“ jasně naznačil směr vývoje, kterým by si přál vidět rozvoj země v budoucnosti: ve směřování k sjednocené církvi západní i východní. Karel ho – prvního našeho světce, jenž nezemřel násilnou smrtí – také bez zaváhání postavil do řady našich přímluvců, větší to armády, jak krásně napsal Jaroslav Durych, než jaká byla a je tady na zemi...

V tieni inkvizície. Otče, chcem ísť tou istou cestou ako Kristus, chcem mať tento podiel na milosti. V tom je celé šťastie môjho života. Zdá sa mi, že je to pre mňa lepšie ako akékoľvek iné dary. Odteraz chcem vždy, ihneď a rozhodne odstrániť všetko, čo nie je dobré, nebudem sa trápiť pre všetky ničomné a zdanlivé veci, ktoré sa časom pominú, ale sa od nich čo najrýchlejšie oslobodím. S veľkou láskou objímem to, čo ma v živote a v spôsobe života pripodobňuje Kristovi. Amen. (Mary Ward)

Autobiografia. Autobiografia vychádza pri príležitosti 80. narodenín autora.Predstaviť 80 rokov rušného života, ktorý sa odvíjal vo veľmi rušnom histo­rickom období, nie je ľahké. Pokúsil som sa o to. Ďakujem všetkým, ktorí mi v tom pomáhali. Zamyslenie sa nad minulosťou mi oživilo spomienky na hrdinský život mo­jich rodičov, najmä mamičky, ktorá ma sprevádzala takmer na všetkých úsekoch mojej životnej krížovej cesty. Ťažko viem vyjadriť vďačnosť toľkým dobrým ľuďom, ktorí mi hmotne i duchovne pomáhali v rozličných situáciách. Iba nekonečná Božia dobrota môže odplatiť všetko to dobro, ktoré mi preukázali láskaví a veľkodušní ľudia. Napokon ďakujem aj všetkým svojim prenasledovateľom za to, že mi po­mohli ujasniť si a plnšie prežívať vážnosť a veľkosť rehoľného povolania.

...alebo Čriepky zo života P. Radima Jáchyma OFM slovom i obrazom. Zbierka spomienok českého františkána, ktorý pôsobil na Slovensku.

Denník Rudolfa Komanderu (1921 – 1953) je významným dokumentom o ideovom a politickom zápase mladej slovenskej generácie v povojnovej Európe. Zároveň je kronikou Slovenského revolučného odboja, predstavuje autentické svedectvo o počiatkoch formovania slovenskej politickej emigrácie v Rakúsku a Nemecku, vývoji názorov mladej generácie nielen na otázky exilu, ale aj na aktuálny vnútropolitický vývoj na Slovensku. Približuje aj jej predstavy o budúcom demokratickom usporiadaní Slovenskej republiky.Jedinečnosť výpovednej hodnoty denníka podčiarkuje fakt, že je jedným z mála autentických dokumentov o činnosti Slovenského revolučného odboja. Mladá slovenská generácia, ktorá sa bezprostredne po skončení vojny v ňom organizačne zjednotila, predstavuje začiatky formovania moderného kresťansko-sociálneho hnutia, ktoré sa v západnej Európe postavilo na obranu demokratických hodnôt a pričinilo sa o zastavenie nástupu svetového komunizmu.Dvadsiate výročie vzniku samostatnej Slovenskej republiky je príležitosťou, aby sme sa s viac ako polstoročným odstupom pozreli na našu nedávnu minulosť a uvedomili si, kde sú skutočné začiatky zápasov nášho národa o demokraciu, slobodu a štátnu nezávislosť.

Z Komenského díla vybral a okomentoval Jan Hábl. Jan Amos Komenský, teolog, jazykovědec, spisovatel, myslitel evropského i světového formátu, otec moderní pedagogiky, filosof, poslední biskup Jednoty bratrské, humanista a především člověk, který prožil nesmírně těžký život. Mor, požáry, války, ztráty nejbližších, pronásledování, exil. Obstál v tak těžkých životních zkouškách? Nejen to. „Učitel národů“ dokázal své životní rány zúročit a stal se mimořádným hlasem, který k nám dodnes intenzivně promlouvá.Tato malá knížka obsahuje 52 aktuálních zamyšlení na každý týden v roce, vybraných z nadčasového odkazu Jana Amose.Jan Hábl je pedagog, komeniolog a kazatel Církve bratrské. Působí jako profesor na Univerzitě Hradec Králové, zabývá se obory na rozhraní pedagogiky, etiky a historie. Svůj výběr z Komenského díla doprovodil stručnými pedagogickými „lekcemi“ a zasvěceným doslovem.

Jediná oficiální autobiografie papeže Františka.Papež František se ohlíží za svým pozoruhodným životem, přibližuje své dětství i dospívání a události, které ho přivedly k volbě životního poslání. S odvahou a upřímností se věnuje i zásadním tématům současnosti, jako je válka a mír, migrace, environmentální krize, postavení žen, sexualita, technologický rozvoj či budoucnost církve.Knihu doplňují vzácné fotografie, včetně soukromých a nepublikovaných materiálů.

Kardinál František Tomášek, církev a stát (1965-1992). V pestrém příběhu pražského arcibiskupa a kardinála Františka Tomáška se odrážejí všechny jeho obavy a starosti, ale i naděje a pevná víra.Tomášek ve svém životě přijal různé role a pozice. Zásadní pro něj byl II. vatikánský koncil. Když se vyjadřoval k církevní a politické situaci v Československu, stavěl na svém teologickém vzdělání, duchovní intuici, zkušenostech katechety i argumentech těch, jimž důvěřoval. Jakkoli na počátku komunistického režimu nevynikal rozhodností, pod tlakem stále častějších konfliktů s komunistickou mocí postupně dozrávaly jeho vůdčí schopnosti.I ve vysokém věku dokázal naslouchat rozmanitým názorům z různých stran a na jejich základě se pak rozhodoval. Nikdy se neskrýval se svou jasnou představou o zbožnosti, ale současně byl otevřený novým podnětům. Byl pevně zakotvený v církevním učení a věrný svým katolickým kořenům a zároveň dokázal obhajovat nejen církevní, ale i občanská a lidská práva.Tím vším je inspirací i pro současnou církev. Právě včas rozpoznal znamení času a adekvátně na ně reagoval. V paměti národa zůstává výraznou a charismatickou osobností veřejného života, která navzdory svému věku uměla věci řešit novým způsobem. Církve a křesťané vystupovali v jeho době jako svébytní a plodní aktéři společenského dění.

Františkánské sestry a světice. Knížka Ludmily Pospíšilové je nejen poutavým životopisem dvou světic, ale i srozumitelným úvodem do františkánské spirituality a skvělým nahlédnutím do jejích kořenů. Hluboký vztah mezi svatou Klárou a svatou Anežkou totiž patří k mimořádným jevům v dějinách spirituality.Klára prožívala hluboké duchovní porozumění s Františkem z Assisi a v lásce ke Kristu se stala jeho duchovní dcerou. Anežka Přemyslovna se stala klariskou v době, kdy byl František už několik let mrtvý. Právě Klára jí ovšem předá to, co sama dostala od Františka, a tak se stává její duchovní matkou. Lze říci, že Anežka Česká ve svém duchovním i řeholním úsilí čerpala přímo od zdroje.Publikace je cenná svým komplexním přístupem i řadou jedinečných detailů a souvislostí (františkánská chudoba, pokora a minorita; vztah sv. Anežky ke sv. Ludmile; založení Anežského kláštera aj.).Ludmila Jana Pospíšilová, OSF (1960), řeholnice a spoluzakladatelka Institutu františkánských studií, absolventka Papežské univerzity Antonianum a KTF UK. Jejím starším bratrem je teolog Ctirad Václav Pospíšil. Ještě během studia na střední zdravotní škole vstoupila roku 1977 do postulátu Kongregace Školských sester sv. Františka a po maturitě v roce 1979 do noviciátu. Následně začala žít v jedné z tajných františkánských komunit. Doživotní sliby složila v roce 1987. Po listopadu 1989 studovala dva roky v Římě. Následoval jednoroční pobyt v USA a působení v Liberci. V roce 2000 stála u založení Institutu františkánských studií, který pomáhá františkánům i dalším zájemcům poznat krásu a hloubku františkánské spirituality tak, aby „duch sv. Františka z Assisi přinášel pokoj a dobro celé církvi i všem lidem dobré vůle“. Publikuje texty věnované františkánské spiritualitě.

Nájdime opäť radosť. „Úsmev je pohladenie, veľmi hodnotný dar.“ Téma radosti zaujíma ústredné miesto v celom učení pápeža Františka a v „chorých časoch“ je ešte dôležitejšia. Boh je radostný, dosvedčuje pápež v úvahách, ktoré sú manifestom znovuzrodenia. Obsahujú oslobodzujúcu revolúciu evanjelia a vlastne celého kresťanstva. Na svete nie sme preto, aby sme na ľudí kládli povinnosti či trápenie, ani ťažšie bremená než tie, čo už nesú, ale aby sme svedčili o nádhernom, novom prekvapujúcom horizonte. Pravá radosť nie je prchavý pocit nadšenia, ani iluzórny protijed tých, čo ignorujú utrpenie – rodí sa z našej nádeje, z konkrétnej nádeje, ktorú nám nikto a nič nebude môcť vziať. Radosť má vždy posledné slovo. A želanie úsmevu a jeho šírenie je prvý krok, aby sme radosť prežili, aby sme sa obnovili, znovuzrodili.Súčasťou knihy je aj rozhovor so Svätým Otcom: Úsmev v búrke.

Začiatky Hnutia fokoláre na Slovensku. Hnutie fokoláre sa zrodilo v roku 1943 v talianskom Tri-dente počas druhej svetovej vojny, keď sa mladá učiteľka Chiara Lubichová so svojimi priateľkami rozhodla odpovedať na všadeprítomnú nenávisť láskou. V krytoch počas bombardovania si pri čítaní evanjelia zaumienili svojím osobným príkladom zapáliť oheň pre Krista v ľudských srdciach a obnoviť medzi ľuďmi vzájomnú lásku a jednotu. Prvé schválenie tomuto laickému cirkevnému hnutiu pod názvom Máriino dielo udelil v roku 1962 pápež Ján XXIII. a potvrdili ho aj ďalší pontifikovia. Jeho jadrom je spiritualita spoločenstva v duchu Ježišovej modlitby: „Aby všetci boli jedno“ (Jn 17,21). Členovia hnutia šíria lásku k opustenému Ježišovi na kríži a usilujú sa byť „soľou" a „kvasom" sveta.Kniha, ktorú držíte v rukách, opisuje históriu príchodu Máriinho diela (Hnutia fokoláre) na Slovensko. Na dotvorenie historického kontextu približuje osobu zakladateľky Chiary Lubichovej (1920 – 2008), zrod hnutia v Taliansku a jeho postupné šírenie po celom svete, teda aj do socialistického Československa. K tvorbe tejto publikácie prispelo okrem zostavovateľov ďalších tridsaťdeväť spoluautorov. Svojimi spomienkami sprostredkúvajú čitateľom Boží impulz v dušiach tých, ktorí boli alebo ešte sú účastníkmi tohto Božieho dobrodružstva.Vydajte sa spoznávať či pripomínať si momenty, počas ktorých sa tvorilo fokoláre na Slovensku, pripájali sa mladí, vetvy rehoľníkov i kňazov. V tejto „kronike“ zaznamenávajúcej hlavne roky 1962 – 1980 stretnete najvýznamnejšie osobnosti zviazané s Hnutím fokoláre u nás, ktoré si nezaslúžia zabudnutie.

9 dní s Carlem Acutisem: příběh. „Máš leukémii.“ – Daniel se právě dozvěděl asi nejhorší zprávu, jakou si může teenager vyslechnout. Jeho rodiče jsou v šoku. Lékaři vidí jeho budoucnost tak půl na půl. Co bude dál? Daniel se v zoufalství obrátí o pomoc na svého faráře. Kněz ho seznámí s osudem Carla Acutise, chlapce v jeho věku, s velmi podobnými zájmy – který ale už není mezi živými. Daniel si nejdřív pomyslí, co je to za nápad... Ale jak se snaží vyrovnat se svou nejistou budoucností, vzniká mezi ním a svatým chlapcem Carlem pozoruhodné pouto, snad i přátelství. Jste mladí a zajímají vás svatí, ale jejich životopisy se vám zdají nudné nebo nepravděpodobné? Pak je tento svižně napsaný příběh z covidové doby, v němž vystupuje „Boží ajťák“ Carlo Acutis, určen právě vám.

Kniha britského spisovateľa a katolíckeho filozofa Gilberta K. Chestertona Svätý Tomáš Akvinský nie je klasickým životopisom. Aj keď v úvodnej poznámke autor čitateľa skromne uisťuje, že nechce byť ničím väčším než „len populárnou skicou veľkej historickej osoby, ktorá by mala byť pre svet viac známa“, predkladá nám takmer filmový príbeh stredovekých kultúrnych dejín prostredníctvom výnimočného farbistého štýlu rozprávania o tejto postave z dejín kresťanskej Európy. Cez optiku triezveho rozumu a pravdivosti rozvíja svoj postoj k svetu a viere, pričom ako východiskový bod mu slúži samotný sv. Tomáš Akvinský. Obaja títo veľkí muži majú pritom, ovládaní vášňou pre pravdu, schopnosť vyjadriť neviditeľné a ťažko uchopiteľné veci takým spôsobom, ktorý sa pre čitateľa stáva inteligentným zážitkom.

25 otázek a odpovědí. Kdo jsou zakladatelé světových náboženství? Jak se jmenují jejich posvátné knihy? Jak uctívají Boha a které tradice zachovávají židé, křesťané, muslimové či sikhové? Svět je dnes jednou velkou globální vesnicí. Chceme-li se vyhnout náboženským konfliktům, je třeba objevovat, co nás spojuje a co odlišuje. Tato příručka nás seznamuje s Abrahámem, Mojžíšem a Davidem, s Ježíšem, apoštoly Petrem a Pavlem i Martinem Lutherem, s Mohamedem, Buddhou a guruem Nánakem. Nakonec si můžeme srovnat znění zlatého pravidla („co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim“) v různých duchovních směrech. Knížku plnou faktů i zajímavostí ocení mladí i dospělí čtenáři, učitelé a studenti společenských věd a základů evropské kultury. Stane se vhodným průvodcem pro ty, kdo neznají světová náboženství do hloubky a hledají přístupný text, jenž je do pestrého světa náboženství uvede.

S novinármi slovenského exilu na stránkach Slovenských hlasov z Ríma. Monografia má charakter zakladajúceho diela pre dejiny slovenskej žurnalistiky, a to konkrétne v oblasti slovenskej exilovej publicistiky predovšetkým v období po roku 1945, s presahmi až do súčasnosti. Jadrom publikácie je dvadsaťtri podobne štruktúrovaných rozhovorov autora s predstaviteľmi slovenských exilových periodík, ktoré boli uverejňované v mesačníku Slovenské hlasy z Ríma od roku 1978 do roku 1990. Samotné rozhovory odkrývajú základné charakteristiky toho-ktorého exilového periodika, jeho históriu, poslanie, čitateľské zázemie a materiálne zabezpečenie, vízie do budúcnosti, vzťahy k ostatnej exilovej tlači a mnohé iné. Spolu vytvárajú neoceniteľnú mozaiku publicistiky slovenských exulantov v druhej polovici 20. storočia. Problematiku fundovane dopĺňajú texty prof. Emílie Hrabovec a Františka Vnuka, ako aj rozhovor Matúša Marcinčina s autorom. Kniha vyniká aj podrobnými dokumentárnymi a bibliografickými informáciami a osobitne cenný je bohatý obrazový materiál.ObsahVečný Rím (Stanislav Mečiar)Niekoľko myšlienok na margo Zaviatych rozhovorov o zaviatych dejinách slovenského exilu (Emília Hrabovcová)[I]Jozef M. Rydlo, bibliograf a kronikár slovenskej literárnej tvorby v zahraničí (František Vnuk)[II]Slovák v Amerike - Rozhovor s Michalom J. KrajsomJednota - Rozhovor s Jozefom C. KrajsomHorizont - Rozhovor s Jozefom Špetkom Slovensky štít - Rozhovor s Františkom Chajmom Slobodne Slovensko - Rozhovor s Krištofom Greinerom Ave Maria - Rozhovor s Andrejom Pírom Slovensky život v Argentíne - Rozhovor s Evou Jankovičovou-JoštiakovouSlovak Heritage - Rozhovor s Janom BelianskymListy sv. Františka - Rozhovor s Rudolfom Dilongom / Rozhovor s Teodorikom J. Zúbkom Most - Rozhovor s Mikulášom Šprincom Posol - Rozhovor so Štefanom Senčíkom / Rozhovor s Rajmundom OndrušomBulletin Svetového kongresu Slovákov - Rozhovor s Jánom Okáľom Kanadsky Slovák - Rozhovor s Mariánom JankovskýmSlovak Studies - Rozhovor s Michalom LackomEcho duchovného prúdenia dneška - Rozhovor s Rajmundom Ondrušom Krajansky pozdrav - Rozhovor s Vojtechom Zemanom Informačne správy - Rozhovor s Pavlom G. Dobišom Slowakei - Rozhovor s Vojtechom Buckom Život – La Vie - Rozhovor s Františkom RevesomMladý Slovak - Rozhovor s Vojtechom Zemanom Slovak Studies Association Newsletter - Rozhovor s Louise B. Hammerovou Novy život - Rozhovor s Víťazoslavom HroncomObežnYk - Rozhovor s Pavlom Šiškom Národné noviny - Rozhovor s Josephom Stefkom Slovakia - Rozhovor s Mariánom Markom StolárikomSlovenské správy/Slowakische Nachrichten - Rozhovor s Františkom Kollárom Slovenské hlasy z Ríma - Interview s Andrejom Paulinym v Šaštíne 22. marca 2005 (Viliam Jablonický)[III]Vznik a zánik vybraných mienkotvorných periodík slovenského politického exilu (1945 – 1989)[IV]„Chýbajú mi všetky exilové časopisy bez rozdielu.“ Ako vznikali rozhovory s novinármi slovenského exiluna stránkach Slovenských hlasov z Ríma? Interview s Jozefom M. Rydlom (Matúš Marcinčin)[V]Noviny a ich redaktori, dokumentáciaSupíš periodíkBibliograficky súpis rozhovorovZoznam redaktorov a redaktoriek exilových periodíkŽivotopisne profily redaktorov a redaktoriek[VI]Bibliografické hesláPramene a literatúraSúhrnyO autoroviMenný register

Číta: František Kreuzmann, Dominika Býmová, Zbigniew Czendlik Celkový čas: 9 hodín 38 minút Audioknižní podoba jednoho z nejprodávanějších titulů posledních let.Není kněz jako kněz - Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Audiokniha je pohledem do jeho soukromí i do jeho hlavy. Jeho názory na život, důležité světské i církevní věci, na Boha samotného i na lidskou víru jsou zajímavé, poučné a místy velmi překvapující. Vyprávění formou rozhovoru o práci faráře, víře v Boha, o postavení současné církve v ČR, o protestantech, svobodě, dobru a zlu, stáří či výchově dětí je prokládáno různými životními příběhy Zbigniewa Czendlika.Knižní předloha získala ocenění Kosmas Cena čtenářů Magnesia Litera 2016 a ocenění "Český Bestseller", prodalo se již více než 80.000 výtisků.

Číta: Jan Vlasák, Radovan Lukavský Celkový čas: 59 minút Původní LP alba 11 1232-1 věnované návštěvě Svatého Otce Jana Pavla II. u nás vydal Supraphon v roce 1990.Scénář alba napsali Jiří Šrámek a Tomáš Vondrovic, dokumentární zvukové záběry byly pořízeny se souhlasem pražského arcibiskupství ve spolupráci s Čs. rozhlasem v dubnu 1990

Kniha obsahuje pasáže z knih Józefa Tischnera a rozhovorů s ním ve výběru a uspořádání spisovatele Wojciecha Bonowicze. Úryvky jsou přehlídkou témat, která polský filosof a katolický kněz vnímal jako naléhavá a opakovaně se k nim vracel, i charakteristik osob, které zaujaly důležité místo v jeho životě. Celek nabízí souvislý úvodní vhled do Tischnerova myšlení a dává je poznat v jeho konkrétnosti, šíři i hloubce, včetně neodmyslitelného smyslu pro humor.

Číta: Kardinál Miloslav Vlk Celkový čas: 2 hodiny 25 minút Zvukové memoáry kardinála Miloslava Vlka, jeho zamyšlení a duchovní texty. Z vyprávění emeritního pražského arcibiskupa lze čerpat duchovní sílu, moudrost i životní nadhled. Vypráví o svém dětství, o složité cestě životem obyčejného člověka, ale i o činnosti v církevních a společenských kruzích, vzpomíná na svá setkání s papežem Janem Pavlem II. Tento nevšední lidský příběh je výpovědí o nečekaných životních zvratech, zrcadlí se v něm velké události našich dějin. Kardinál Vlk je nejen poutavým vypravěčem svých osudů, ale i interpretem vlastních úvah a meditací o smyslu Velikonoc, Vánoc a dalších křesťanských slavností. Ohlédnutí za svou životní poutí připravil kardinál Vlk u příležitosti svých osmdesátin. Přes všechen světový věhlas zůstal a je především člověkem, který se dokáže radovat s radujícími i plakat s plačícími.

Číta: David Matásek, Jana Franková Celkový čas: 7 hodín 18 minút Je třetí adventní neděle roku 1949. V malém kostelíku v Číhošti na Vysočině se při kázání faráře Josefa Toufara třikrát zakýve oltářní křížek.Do následného církevního objasňování vstoupí komunistická STB. Toufara unese a v kobkách valdického vězení nelidským mučením donutí k doznání, že kříž rozhýbal pomocí složité konstrukce sám, na příkaz z Vatikánu. 25.února 1950 Josef Toufar umírá na následky mnoha těžkých poranění.Spisovatel Miloš Doležal věnoval objasnění případu i zachování památky Josefa Toufara mnoho let. Ze schůzek s pamětníky i podrobným pátráním v archivech sestavil strhující obraz rovného a odvážného člověka.Kniha Jako bychom dnes zemřít měli vyšla poprvé v roce 2012 a téhož roku obdržela titul Kniha roku v anketě Lidových novin.Audiokniha obsahuje tři bonusové kapitoly, které nejsou obsahem knihy:Dopis Josefa Toufara studentu Karlu Vránovi do Říma Příběh exhumace a pohřbení ostatků J. Toufara Příběh vzniku knižní předlohy

Tomáš Halík. Číta: Tomáš Halík Celkový čas: 42 minút Velmi osobně laděný autorův výběr z jednotlivých pasáží mapuje hlavní zastávky a setkání jeho života - od dětství přes studijní léta a kněžské svěcení po klíčové okamžiky jeho veřejného působení. Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D., je vzděláním filozof, sociolog, teolog a religionista. Jeho knihy a články vycházejí ve významných nakladatelstvích v řadě světových jazyků. Doma i v zahraničí získal prestižní ceny za literaturu.

Jen málokdo poznal papeže Benedikta XVI. tak dobře a tak zblízka jako Georg Gänswein. A proto má smysl číst jeho vzpomínky. Jejich užší spolupráce začíná v roce 1996, kdy byl Joseph Ratzinger už respektovaným i mediálně stále kritizovanějším prefektem Kongregace pro nauku víry. Jeho osobním sekretářem se Gänswein stal v roce 2003, zůstal jím po papežské volbě v roce 2005 a stál při něm při odstoupení z papežského úřadu v roce 2013 i dál, až do Benediktovy smrti na sklonku roku 2022. Gänswein líčí a interpretuje klíčové události církevních i světových dějin od 90. let do současnosti. Dokládá, jak inspirativním myslitelem, bystrým teologem i vlídným a pokorným člověkem byl Joseph Ratzinger – papež Benedikt XVI. Kniha nám přibližuje nejen to, jak funguje Vatikán a jeho instituce, ale také věrohodně dosvědčuje, že to, co papež Benedikt hlásal druhým, sám i žil a hlavní oporou mu přitom byla křesťanská víra, naděje a láska.

Alexander Schmemann (1921–1983) byl jedním z nejvýznamnějších pravoslavných teologů 20. století. Od roku 1951 až do své smrti působil v Semináři sv. Vladimíra, jenž se i pod jeho vedením stal jedním z důležitých duchovních center pravoslaví ve Spojených státech. Otec Alexander však byl víc, než jen profesor nebo děkan fakulty. Na srdci mu ležela zejména jednota pravoslaví, jeho „katolicita“, jež by dokázala překonat tíhu dědictví nacionalismů v diaspoře. Snažil se formovat církevní obce, které by dokázaly žít svou víru naplno, v radosti z Kristova zmrtvýchvstání. Radost ze vzkříšení, radost z podílu na Božím království v liturgii, prostupovala nejen jeho přednáškami, promluvami do rádia, knihami, ale celým jeho životem. Ti, které doprovázel, vzdělával, vychovával na něj dodnes vzpomínají jako na někoho, koho tato radost cele opanovala a rozlévala se tak na všechny kolem.Tento výbor z deníků z posledních deseti let jeho života, který čtenářům předkládáme, odhaluje nejen tuto radost, hluboký vztah ke Kristu, ale obsahuje také trefné postřehy týkající se společenských nešvarů, politických událostí i vnitřních zápasů křesťanství.

Otec Anton Konečný sa narodil v roku 1944. Kňazom sa stal v dobe totality. Keď nastalo obdobie slobody, venoval sa náročným úlohám, akou bola napríklad aj obnova kňazského seminára a teologických štúdií v Košiciach. V publikácii V službe jednoty sa delí o svoje skúsenosti od mladosti až po súčasnosť. Knihu zostavoval tri roky, počas ktorých spomínal na minulé fakty a udalosti, overoval si ich v záznamoch a cez rozhovory s priateľmi, hľadal vhodné fotografie a všetko triedil a prehodnocoval. Oživenú minulosť napokon zoradil do tridsiatich statí.Autobiografia obsahuje najdôležitejšie úseky jeho života, ktoré vytvárajú tri chronologické okruhy: obdobie pred vysviackou, obdobie po vysviacke a obdobie na dôchodku v Zakarpatsku. Hlavnou časťou knihy sú úlohy a práce na obnove kňazského seminára a fakulty v Košiciach po roku 1990.