Životopisy

Výber z publikovaných i nepublikovaných textov autora. Kniha obsahuje výber z celoživotnej tvorby Janka Silana. Nie je len reedíciou známeho, ale rozširuje podobu Silanovej poézie najmä o básne z obdobia publikačného zákazu.Prináša tak nové postupy tvarovania, ktoré vychádzajú z tlaku tematických zmien (samota, strach, túžba po ľudskom teple, transcendovanie bolesti, humor ako prejav životného nadhľadu).Výber je podnetom na prehĺbenie reflexie o živote a diele Janka Silana.Na priloženom CD sa nachádzajú audionahrávky vybraných básní.

Edita Steinová (1891-1942) byla svatořečena r. 1998 a jako spolupatronka Evropy patří k nejvýznamnějším světeckým postavám nejen naší doby, ale i dějin církve.Kniha Joanne Mosleyové představuje čtenářům Editu jako ženu, jež svou odvahu čerpala z každodenního setkávání s Bohem. Svým vnímáním podstaty duchovního života daleko předběhla svou dobu, například v tom, že modlitbu nestaví do protikladu k angažovanosti pro svět, ani nevnímá zasvěcený život jako „útěk ze světa“ nebo „zřeknutí se světa“, ale jako službu pro druhé a pro svět.

Setkání, které změnilo život Matky Terezy. Kniha P. Josepha Langforda o spiritualitě Matky Terezy je plodem jejich šestatřicetiletého přátelství. Otec Langford se nejprve zaměřuje na duchovní zkušenost, kterou Matka Tereza prožila 10. září 1946 v Indii. Vnitřním zrakem viděla Ježíše na kříži a jeho slovo „Žízním“ zasáhlo srdce Matky Terezy natolik, že ovlivnilo směr jejího dalšího života.Žízeň pro ni byla symbolem touhy: Bůh touží po naší lásce, po všem, co je v nás. Matka Tereza toužila odpovědět na tuto Boží žízeň celým srdcem, celým svým životem. Z tohoto niterného vztahu s Ukřižovaným vyrostlo celé její obrovské dílo. Touha odpovědět na Kristovu lásku byla skrytým ohněm, který prozařoval její život i službu a zapaloval zástupy následovníků.

Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: Matka Tereza - Viera v temnote.Nemůžeme dělat velké věci, můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou. Matka Tereza je moderní ikonou a příkladem lidské dobroty, empatie a lásky. Jak se však Agnes Bojaxhiu, prostá dívka ze zapadlého kouta východní Evropy stala tak významnou, mezinárodně uznávanou osobností? Publikace Grega Wattse přináší biografii jejího života, od doby, kdy se jako mladá řeholnice vydala do ulic Kalkaty, aby se tam starala o nemocné a umírající. Postupně se stala hlasem slabých a chudých. Její vize vyústila v založení Kongregace Misionářek lásky, která dnes působí ve více než 120 zemích světa. Autor předkládá barvitý hluboce lidský portrét této inspirující ženy. Uvádí i četné kritiky, s kterými se Matka Tereza setkávala, a dokumentaristicky ukazuje jejich neoprávněnost. I přes záporné hlasy přicházející zvenku a duchovní temnotu, kterou prožívala uvnitř, však pokračovala ve svém díle, které se dotklo velkého množství životů lidí na celém světě. Zatímco si svět myslel, že Matka Tereza má horkou linku k Pánu Bohu, ona celou dobu bojovala s pocity prázdnoty, vyprahlosti modlitby a odmítnutí Bohem. Kniha ukazuje život M. Terezy tak, jak to dosud žádná z knih vydaných v češtině nedělá. Navíc přináší velmi originální a málo dostupné fotografie.

Pro měsíce leden, únor, březen. Jako nás nikdy nepřestává udivovat krása stvoření, právě tak, a ještě více, nás svou krásou fascinuje duchovní svět. Svatí jsou jako hluboko v zemi zakořeněné stromy, které se tyčí vysoko k modrému nebi, nebo jako hvězdy, které září v temné noci. Plane v nich božský oheň, hluboké tajemství a současně ona samozřejmost nadpřirozeného, díky které člověk vnímá Boží blízkost.

Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulasem. Premonstrátský jáhen, vystudovaný psychiatr a pedagog Max Kašparů vypráví o svém dětství a mládí, o své konverzi, vzpomíná na nesnadné hledání povolání, hovoří o těžké situaci církve v dobách vládnoucího ateismu. Tehdy, za jedné bezesné noci si vybavil dávno zapomenutý verš Františka Halase: „Proti přitažlivosti zemské, do výšky volím pád.“

Jaro Křivohlavý v rozhovoru s Alešem Palánem. Takový zážitek může člověka zlomit, nebo ho posílit. Jaro Křivohlavý (nar. 1925) dosáhl toho druhého. Když ho jako sedmnáctiletého studenta gymnázia zatklo gestapo a odvezlo do koncentráku, přežil zde i díky svým dvěma láskám – psychologii a křesťanské víře. „Kdybych nevěděl, že Ježíš je tu s námi, šel bych do drátů,“ řekl mu jeden spoluvězeň. Jít do drátů tehdy znamenalo jít na jistou smrt.

Pútavá reportáž z návštevy Sv. otca Jána Pavla II. na Slovensku v septembri 2003. Reportáž je vhodne dokumentovaná fotografiami. Kniha, ktorá by nemala v Knižnici Posla chýbať.

Anselm Grün v rozhovoru s Janem Paulasem a Jaroslavem Šebkem. "Setkání s Anselmem Grünem nemusí být pro čtenáře jen setkáním se zkušeným mnichem (jakousi ,cestou do hlubin mnišské duše'), ale může se stát také setkáním se sebou samým," píše v úvodu knížky P. Siostrzonek. Kniha rozhovorů s populárním německým autorem duchovní literatury má dvě roviny.Jednak se čtenář může seznámit s životními osudy A. Grüna, jednak s jeho názory - např. na modlitbu, na význam tradice, na postavení církve v dnešním světě, na vztah církve a umění, víry a humoru, víry a psychologie atd.

Odstoupení Svatého otce Benedikta XVI. bylo na konci února 2013 prvotřídní senzací, protože se tak stalo poprvé po sedmi stech letech. Nástupcem Benedikta XVI. se stal kardinál Jorge Mario Bergoglio jako první Jihoameričan na Petrově stolci, první jezuita v roli Svatého otce a první papež, který přijal jméno nejoblíbenějšího světce církve svatého Františka z Assisi.Slavný výrok Habemus Papam! zazněl z balkónu Svatopetrského chrámu večer 13. března 2013. Papež František si od svého prvního vystoupení získal srdce lidí a také jeho první kroky v roli Kristova náměstka jsou originální a probouzejí mnohé naděje.Tato kniha usiluje o první portrét buenosaireského arcibiskupa, apoštola chudých a přítele lidí na okraji. Shrnuje také odkaz Františkova předchůdce, papeže Benedikta XVI., a zamýšlí se nad přítomností i budoucností katolické církve a výzvami, které před novým papežem stojí.Simon Biallowons je německý novinář a spoluautor knihy o Benediktu XVI.

Čtrnáct svatých pomocníků. Starobylá úcta ke čtrnácti svatým pomocníkům se šířila obzvláště v dobách, kdy lidstvo navštěvovala různá soužení. Byla pro ně formou terapie, posilovala jejich důvěru v Boha v čase nouze a úzkosti. Autor představuje jednotlivé světce jako ochránce v každodenních trápeních, jako pomocníky ve zvládání vlastních poranění. Jednotlivé legendy chápe jako ukazatele na cestě k uzdravení.

Kroniky tajných kňazov 1969-1989. Tajne vysvätení kňazi zo Spoločenstva Fatima vydali svedectvo o dobe,o živote prenasledovanej cirkvi, o svojej tajnej kňazskej vysviacke. Sú to títo muži: Ján Chryzostom Korec,Vladimír Jukl,Rudolf Fiby,Jozef Gunčara,František Novajovský,Peter Murdza,Ladislav Stromček.

Fráter Riccardo Pampuri, světec z řádu Milosrdných bratří. Životní příběh lékaře Riccarda Pampuri, jednoho ze světců 20. století

Kniha dokumentuje dvanásť zaujímavých životných osudov kňazov a rehoľných sestier. Je písaná čiastočne faktografickým a čiastočne reportážnym štýlom, čo jej dodáva pútavosť. Životopisy, ktoré obsahujú aj zaujímavé, dobrodružné a úsmevné príhody, približujú nasledujúce osobnosti s výstižnou charakteristikou: Významný národný buditeľ – Mons. Andrej Hlinka, Biskup na tepne Cirkvi – Mons. Pavol Hnilica, Biskup nenápadnej a láskavej služby – Peter Dubovský, Kňaz nevšednej lásky Anton Lapšanský, Misionár zavraždený v Rusku – Ján Hermanovský, Apoštol chorých Mons. ThDr. František Žák, Kostolníčka s pôsobnosťou v Sovietskom zväze – sestra uršulínka Placida Anna Focková, Rehoľná sestra a poetka Alma Štefánia Gallová – školská sestra svätého Františka, Zmierna obeta Assunta Anna Klimešová – sestra Apoštolátu svätého Františka, Služobníčka Kristovej lásky – sestra Blanka, vincentka, Duchovná matka mladých – sociálna sestra Mária Slodičáková, Služobnica chudobných – sestra Adónia Anna Stieranková.

Příběh jednoho života (1873-1897). Gaucherova kniha je nejlepším uvedením do života svaté Terezie z Lisieux pro širokou čtenářskou obec. Autor se tu důsledně opírá o Tereziiny rukopisy, dopisy, básně, divadelní hry i modlitby. Kdo vlastně byla mladá francouzská karmelitka, která ve čtyřiadvaceti letech umírá na tuberkulózu? Byla ženou, která se toužila stát mučednicí a apoštolkou - a přitom usínala při modlitbě v kapli. Na rozdíl od jiných nevyhledávala přehnanou askezi – viděla v ní živnou pudu pro sebelásku, a tak se raději celým srdcem soustředila na Ježíše. O její vášnivé lásce ke Kristu a malé duchovní cestě čteme v Příběhu jedné duše. Hlavním poselstvím této autobiografie je to, že dělat všechno s láskou k Bohu může úplně každý. Terezie potlačuje v našich vztazích s Bohem jakékoli kalkulace a znovu dává Duchu Svatému v našem vnitřním životě místo, které mu patří. Její život je zázrak. Jen Bůh mohl z tak nenápadného stvoření udělat nejuctívanější světici naší doby.

Úsvit nových dějin. Příběh statečné ženy z dob zániku západořímské říše poukazuje na duchovní skutečnost: povolání k životu a nová doba autentického křesťanství může vyrůst třeba i na zbořenisku starého světa.

Celé dielo Od barbarskej noci pozostáva z troch zväzkov. Prvý zväzok má rovnomenný názov – Od barbarskej noci, druhý zväzok nesie podtitul Listy z väzenia a tretí zväzok má podtitul Na slobode.Predkladaný prvý zväzok je autobiografia J. Ch. Korca, ktorá začína popisom neslávnej noci z 13. na 14. apríla 1950, kedy obsadili milicionári, príslušníci Verejnej bezpečnosti a Štátnej tajnej bezpečnosti, všetky mužské kláštory na Slovensku, Morave a v Čechách. Na pozadí tejto noci sa však jedinečným spôsobom zoznámime s historickou pravdou o prenasledovaní a likvidácii Cirkvi na Slovensku ako inštitúcie, no aj jej jednotlivých členov v období najtvrdších rokov komunistického režimu. Likvidácia kláštorov v Československu roku 1950 bola uda­losť storočia. Žiaľ, však smutná, ba viac – nekultúrna, barbarská. Preto nesmie upadnúť do ­zabudnutia. Kniha pamätí kardinála J. Ch. Korca ­zobrazuje jeho vlastný život, ale zároveň aj celú ­historickú pravdu o likvidácii Cirkvi na Slovensku v rokoch 1950 až 1989.

Panónske legendy. Staroslovenské rukopisy Život Konštantína Cyrila a Život Metoda sú najstaršie a najvýznamnejšie pramene, ktoré svedčia o pôsobení solúnskych bratov a umožňujú nazrieť do náboženských, politických a kultúrnych kulís Veľkomoravskej ríše. Ich vierohodnosť dosvedčujú mnohé iné pramene.Nové vydanie týchto výnimočných písomných pamiatok, pretlmočených do súčasného jazyka a bohato ilustrovaných výnimočným umelcom Stanom Dusíkom, umožňuje dôverne nazrieť do ďalekej minulosti, keď prvý štátny útvar na našom území, založený našimi dávnymi predkami, prijal kresťanskú a tým aj civilizačnú misiu byzantských kňazov, ktorí mu okrem iných vzácnych darov priniesli aj prvé písmo.

Nedávno blahoslavený „Boží ajťák“, jak se mu taky přezdívá, si během pár let získal srdce lidí po celém světě. Skvělý komiks francouzských autorů nám přibližuje jeho příběh.Odporúčame: Môj syn Carlo Acutis (2024)

Spomienky Anny Grigorievny Dostojevskej (1846 - 1918), druhej manželky slávneho ruského spisovateľa Fiodora Michajloviča Dostojevského, majú neprehliadnuteľné miesto v rozsiahlej literatúre o tomto velikánovi svetovej literatúry. Cez záznamy A. G. Dostojevskej vniká čitateľ do duchovného sveta tohto génia: do zápasu so sebou samým, s vlastnou vášňou hazardného hráča, stvárnenou aj v literárnych dielach (najmä v Hráčovi), s vášňou, s ktorou Dostojevskij predovšetkým z lásky k žene skoncoval. Spomienky reprodukujú proces zbližovania manželov, prekonávania bariéry, ktorá bola spôsobená jednak vekovým rozdielom a jednak spomínanou vnútornou rozháranosťou Dostojevského, človeka s „obnaženými nervami“, ako je to u veľkých umelcov časté, človeka navyše chorého na epilepsiu. Čitateľ spoluprežíva aj tragickú smrť prvorodenej dcéry Sone a všetky trpké chvíle, ktoré pripravili Dostojevskému a jeho rodine osud a toľkí nežičlivci - vrátane syna z prvého manželstva, voči ktorému nevie autorka Spomienok ukryť svoju opodstatnenú nepriazeň. A čitateľ prežíva aj vzácne chvíle pokoja, radosti, rodinnej pohody, ktoré boli pre spisovateľa, pracujúceho často na hranici vyčerpania, vzpruhou a zdrojom síl do ďalšieho zápasu so životom.

Protestantský patent z roku 1859 a jeho vplyv na duchovné prebudenie v Evanjelickej cirkvi. Kniha Štúrovci, ako ste ich nepoznali je pohľadom pod pokrievku Evanjelickej cirkvi augsburského vyznania v Uhorsku v šesťdesiatych rokoch 19. storočia. Snaží sa čitateľa oboznámiť so zápasmi v jej vnútri, ktoré vyvolalo vydanie Protestantského patentu Františkom Jozefom I. Sleduje tieto zápasy v historických, ale i ideologických súvislostiach 19. storočia so špeciálnym zameraním na štúrovskú generáciu. Zároveň prináša nový rozmer, o ktorom sa často v súvislosti s našimi národnými dejateľmi nehovorí. Sleduje ich duchovný prerod a ich vplyv na duchovné prebudenie v evanjelickej cirkvi. Pri zápasoch o práva národa sa u J.M. Hurbana, K. Kuzmányho a ich priateľov prebúdza osobný vzťah viery k Pánovi Ježišovi Kristovi. Takto sa viacerí štúrovci, predovšetkým však Hurban, odkláňajú od racionalizmu, ktorý vtedy ovládal teologickú reflexiu. Jeho viera získava stále viac osobne precítenej očarenosti Kristom a stále viac odvahy k verejným zápasom za pravú cirkev a práva národa v spoločnosti.

Drobná knížka provází poutníky z Čech, Moravy a Slezska významnými kostely a místy Věčného města. Autor věnuje zvláštní zřetel českým stopám v Římě. Bezprostředním podnětem k sepsání tohoto malého průvodce centrem západního křesťanství se stala postava sv. Anežky České, její svatořečení v roce 1989 a připomínka této události při Národní pouti do Říma v roce 2019. Čtenář je proto uveden i do života a díla sv. Anežky a seznámí se s jejími stopami v našich dějinách.

Sada kníh s výhodnou cenou:Sedmokráska z Orlických hôr (2015)Dostaňte nás odtiaľto!!! (2013)

Sada obsahuje: Horieť, ale nevyhorieťPočmáraný životPrečo svätý?Svetlo všedného dňa

Sv. Leonard sa narodil koncom 5. storočia vo Francúzsku. Pochádzal zo vznešeného rodu. Rodičia z neho chceli mať udatného vojaka (Leonard = tvrdý lev). Ako mladík slúžil v čestnej stráži Chlodovika (Ludviga) I., prvého kresťanského kráľa Frankov. Napriek tomu, že bol Leonard pohan, vyznačoval sa láskavosťou k svojim blížnym, najmä zajatým a uväzneným. Kráľ Chlodovik mal za manželku zbožnú Klotildu, dcéru kresťanského francúzskeho kráľa. Pod jej vplyvom na Vianoce 496 prijal krst v meste Remeš z rúk biskupa sv. Remígia. Spolu s ním bol pokrstený aj Leonard, ktorému bol kráľ krstným otcom. Leonard sa horlivo vydal na cestu kresťanskej dokonalosti po boku biskupa Remígia, ktorý ho napokon vysvätil za diakona a neskôr za kňaza. Leonard rozdal svoj majetok chudobným a stal sa horlivým kňazom. Zatúžil po samote, neskôr sa uchýlil do kláštora a stal sa mníchom. V roku 500, keď zomrel opát kláštora sv. Maxim, ktorý bol vzorom sv. Leonarda, opustil kláštor, šiel do mesta Limoges a v blízkej hore sa usadil ako pustovník. Pokrmom mu boli lesné plody a byliny. Kráľ Chlodovik vybudoval pri pustovni kaplnku ku cti Božej Matky. Sv. Leonard začal hlásať Božie slovo okolitému ľudu a pod jeho vplyvom sa veľa hriešnikov obrátilo k Bohu. V tom čase kráľ Theodobert, ktorý panoval nad Akvitániou, bol na poľovačke. Sprevádzala ho manželka, ktorá bola v požehnanom stave. Zrazu sa jej priťažilo a ocitla sa v nebezpečenstve života, lebo lekári jej nevedeli pomôcť. Až na príhovor sv. Leonarda, ktorý sa modlil za ľahký a šťastný pôrod, porodila zdravé dieťa a aj sama sa celkom uzdravila. Kráľ mu z vďaky ponúkol štedré dary. Sv. Leonard všetko odmietol a prosil kráľa, aby mu daroval les, kde mal pustovňu. Kráľ mu les daroval a pomohol mu tam postaviť kláštor i chrám. Tak vznikol preslávený kláštor sv. Leonarda v Noblaku. U kráľa si vyprosil milosť, aby mohol kajúcich alebo nevinných väzňov prepúšťať na slobodu. Vyslobodení väzni a zajatci z vďačnosti skladali svoje väzenské reťaze k stenám Leonardovej kaplnky. Sv. Leonard bol celý život pokorným Božím služobníkom. Dožil sa vysokého veku. Zomrel 6. novembra 559. Pochovali ho v chráme v Noblatu, ktorý dal postaviť. Vo Francúzsku je sv. Leonard vzývaný ako patrón väzňov a šťastného pôrodu. V Nemecku ho uctievajú ako patróna proti nákaze zvierat. Na príhovor sv. Leonarda sa stalo veľa zázrakov za jeho života i po smrti.

„Bol to človek nielen nesmierne múdry. Bol to človek láskavý a ľudský. Človek, ktorý sa Bohu vydaril."Milan Rúfus

Duchovný odkaz Charlesa de Foucaulda. V máji 2003 zomrel René Voillaume. Tento realizátor zámerov Charlesa de Foucaulda mal odvahu predostrieť svetu neslýchane radikálny a náročný spôsob kresťanského života. Náročný až natoľko, že sa ho naplno odvážili realizovať len niekoľko sto ľudí na našej planéte. Slovenský čitateľ má teraz v rukách možnosť sám prežiť takmer nevypovedateľné nadšenie pre nasledovanie Krista, ako ho žil francúzsky šľachtic, muž púšte, Charles de Foucauld. Možnosť poznať úžasné nadšenie pre Ježiša, ktorý väčšinu svojho života strávil len tak stratený medzi ľuďmi, málokoho nechá chladným.

Rozhovor nám umožňuje nahlédnout do obav i nadějí melchitského patriarchy, který miluje svou vlast a zná její historii i současnou problematiku jako málokdo. Řehoř III. Laham otevřeně hovoří o krveprolití v Sýrii a o příčinách válek na Blízkém východě, o soužití křesťanů a muslimů, o uprchlické krizi. Nabourává mnohá klišé, která se tradují v Evropě. Ví ze zkušenosti, jak náročné je soužití křesťanů a muslimů, ale neztrácí naději. Jasný názor má i na uprchlickou krizi. Nelíbí se mu, že tolik mladých Syřanů odchází do Evropy, chápe ty, kteří se přílivu migrantů obávají, neodsuzuje však ty, co odešli. Svou zkušenost neustále poměřuje evangeliem, vytrvale se zasazuje o smíření. S autorem nemusíme ve všem souhlasit, ale rozhodně bychom mu měli s úctou naslouchat.

Werflova Píseň o Bernadettě, je vlastně dokumentární román, který na základě faktů vypravuje o životě Bernadetty Soubirousové, chudobného a neduživého děvčátka z pyrenejského podhůří. Autor jej napsal r. 1941, krátce poté, co se mu podařilo uprchnout před hitlerovským nacismem z okupované Francie. O pohnutkách, které ho k tomu vedly, říká: ,,V červenci roku 1940 jsem ve chvíli velké tísně slíbil před jeskyní v Lurdech, že vyváznu-li z nebezpečí a bude-li mi dopřáno dospět k spásnému pobřeží Ameriky, zazpívám Píseň o Bernadettě, a to dříve než se pustím do nějaké jiné práce...“

František… miloval Boha a skutečně a doopravdy miloval lidi. Nemiloval lidstvo, nýbrž lidi, a nemiloval křesťanství, nýbrž Krista. Nemůžete číst evangelium, a přitom považovat ukřižování za jakýsi dodatečný nápad či zvrat nebo nehodu v Kristově životě; očividně je smyslem příběhu jako hrot meče, toho meče, který pronikl srdce Matky Boží. A nebudete moci číst příběh muže nazývaného Zrcadlo Kristovo, aniž byste chápali jeho závěrečné období jakožto muže bolesti, aniž byste oceňovali vhodnost toho, že v oblaku tajemství a osamělosti přijal nehojící se věčné rány, které mu nezpůsobila lidská ruka a které uzdravují svět. (ukázka)Prorockou esej o svatém Františkovi napsal Chesterton roku 1923. Zdá se, že promlouvá k dnešnímu čtenáři a k mentalitě doby snad ještě aktuálněji než tenkrát.Kniha je českým vydaním slovenského titulu: Svätý František z Assisi (2014).

Pútavý životopis významnej postavy v dejinách františkánskeho rádu.„Na ceste medzi Benátkami a Veronou pozoroval brat Vincent spoločníka, aby mu mohol v potrebnej chvíli povedať slovko, ktoré by ho vytrhlo z vyčerpávajúcich myšlienok. V tomto prípade však mal dôvod na zádumčivosť. Blížili sa totiž k prahu učencov a štúdií. Aj starý žiak Giovanniho di Buccio vedel, aký ťažký oriešok je kázať učeným ľuďom. Tí sa vo Verone zhormaždili okolo Guarina Guariniho, vodcu humanistov, a i sám Giovanni di Buccio by sa pred nimi cítil ako polobarbar. Brat Vincent pripomenul Bernardínovi, že do Verony ide kázať v mene „toho, od ktorého, pochádza aj veda“. Nezostávalo iné, iba v neho dôverovať."

Jan Bula 1920-1952. Zhasl nedokouřenou cigaretu a pohledem se ještě rozloučil se svými obrázky. Jeden z dozorců si od něj převzal napsané dopisy. Pak byl odveden do dvorku v rohu zadní budovy věznice… Soudce mu přečetl rozsudek státního soudu, rozhodnutí Nejvyššího soudu a přípis prokuratury o zamítnutí milosti. P. Jan Bula ho nevnímal. Byl vyrovnaný a připravený zemřít… V červenci 1951 zazněly ve škole v Babicích výstřely. Zemřeli tři funkcionáři MNV. Třebaže již druhý den byli pachatelé dopadeni, využil komunistický režim událost jako záminku pro likvidaci dalších „nepohodlných“ osob. Rozpoutal tak jednu z největších represivních akcí v dějinách Československa. V kontextu atmosféry padesátých let nám autor představuje životní příběh mladého kněze Jana Buly, jednoho z nevinně popravených v kauze Babice.

Kniha obsahuje pobožnost patnácti čtvrtků svaté Rity, novény, tridua, litanie a modlitby ke svaté Ritě. V závěru knihy pak najdeme barevnou obrazovou přílohu. Vyšlo s církevním schválením.Odporúčame do vašej pozornosti publikácie z edície: Rita medzi nami.

Myšlienky svätého Pavla. Benedikt XVI. 28. júna 2008 otvoril Rok sv. Pavla. Katolícka cirkev si ním pripomína dvetisíc rokov od narodenia apoštola národov. Kniha myšlienok svätého Pavla, ktoré z jeho listov vybral a tematicky usporiadal kňaz Marián Gavenda, nejednému z nás prehĺbi poznanie Pavlových listov, a tak vytvorí osobnejší vzťah k jubilujúcemu velikánovi Cirkvi.

Přednáška profesora Polce (1929–2004) nenabízí záplavu dat a jmen, ale ukazuje důležité souvislosti, širší veřejnosti často zcela neznámé.První část textu ukazuje, jak si jednotlivé generace od 15. až do 20. století vytvářely svůj vlastní pohled na Husa – často dle zásady „přání je otcem myšlenky“. Nejen že popisuje různá klišé v pohledu na osobnost mistra Jana Husa, ale zasazuje jejich vznik do zajímavých historických souvislostí.

Románově zpracovaný životopis sv. Martina z Toursu (asi 315–397) čtenáře zavede do období raného konstantinského křesťanství v Říši římské. Syn vznešeného tribuna se skrze otroky sbližuje s křesťanstvím, od slibně počínající vojenské kariéry ho poznávání a naplňování evangelia do písmene přivádí ke kněžství, k poslání apoštola, k svatosti.Historické postavy v konkrétních událostech, boj proti bludným naukám, budování základů naší dnešní civilizace, stálá konfrontace žitého křesťanství s dobovou morálkou činí knihu čtenářsky přitažlivou

Kreslené vtipy Gerharda Mestera. Po úspěchu své první knihy kreslených vtipů o papeži Františkovi Člověk František se Gerhard Mester pustil do jejího pokračování. Známý karikaturista ukazuje, jak papež vnáší nový elán do života církve, jak pojmenovává typické nešvary jejích dítek, ale hlavně dodává naději a šíří autentickou radost z evangelia.

Jacques Maritain (1882-1973) patří k nejvýraznějším postavám filosofie 20. století. Do francouzského prostředí znovu uvedl tomismus, očištěný od manuálových nánosů a nově promyšlený tváří v tvář otázkám, které klade moderní filosofie, kultura a společnost. Spolu s manželkou Raissou (1883-1960), která byla jeho rovnocennou intelektuální a duchovní partnerkou, pronikali (často filosofickými prostředky) do duchovní až mystické hloubky křesťanské víry. Pod společným názvem přinášíme tři drobná dílka manželů Maritainových z této oblasti.Kniha obsahuje tři eseje. Příběh Abrahámův řeší zajímavou otázku vývoje mravního svědomí lidstva. Jak je možné, že Abrahám se s nezkaleným svědomím a s Božím požehnáním dopouštěl skutků, které dnes považujeme za těžce hříšné?Jakými cestami vedl Bůh lidstvo k plnému vědomí mravní odpovědnosti? Kníže tohoto světa je krátkou meditací o moci Padlého anděla nad světem a o jejím zlomení: Kristovo vtělení a výkupné utrpení se zde ukazuje z nového, důležitého úhlu pohledu, který nám často uniká. Esej rovněž očišťuje a zjasňuje náš pohled na nadpřirozené skutečnosti, které nás obklopují. Připomíná, že světci a vůbec všichni lidé, kteří opustili tento svět, nejsou "mrtví", ale žijí zde aktivně s námi, mají nadále starost o tento svět a chtějí s námi spolupracovat na jeho spáse.

Biskup Hopko je pre nás duchovným darom, ktorého život majú veriaci poznať. Predstaviť im ho chce tento životopis, ktorý vychádza ako príležitostná publikácia k blahorečeniu.

Básnici a svätí. Známy slovenský literárny kritik a spisovateľ Ján Elen Bor (vlastným menom Ernest Žatko, 1907 - 1991) tvoril najprv na Slovensku a potom aj v emigrácii. V texte o Augustínovi, ktorý sa nachádza v prvej autorovej knihe s názvom "Návraty k minulosti", díva sa na Augustína predovšetkým ako na literáta, ktorého "Vyznania" sú aj literárnym dielom.