E-knihy, audioknihy

Číta: Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner Celkový čas: 1 hodina 38 minút Titul, který v dvanácti dílech "mapuje" měsíc po měsíci Hurvínkův rok, patří k tomu nejzdařilejšímu, co Miloš Kirschner se svými spolupracovníky za své dlouholeté éry natočil. Vtipně napsané scénky (Jiří Středa) dobře charakterizují jednotlivá údobí roku a dávají interpretům skvělou možnost se realizovat. K celkovému vyznění přispívá hudba Milana Baginského včetně partů pro dětský sbor.Titul byl natočen v r. 1976 a vydán v r. 1977. Od té doby se v různých Hurvínkovských kompilacích objevovaly pouze "jednotlivé měsíce", které mohou fungovat samostatně. Celý "kalendářuvo tak vychází po dvaatřiceti letech v první reedici!

Číta: Josef Somr, Eduard Cupák, Vlastimil Brodský, Jiřina Bohdalová, Václav Voska, Štěpánka Haničincová, Karel Höger, Josef Dvořák, Miloš Nesvadba, Alexandra Stránská Celkový čas: 1 hodina 10 minút V interpretaci proslulých mistrů děti uslyší nejen pohádky o hrdinech, které důvěrně znají z Večerníčků (o Rumcajsovi, víle Amálce, makové panence, Křemílku a Vochomůrkovi, vodníku Čepečkovi, formanu Šejtročkovi), ale poslechnou si i méně známé, přitom nesmírně půvabné vyprávění o kocourku Damiánovi a bitevní kočce Pitipačce a navíc - jak to bylo, když ševci zvedli vojnu pro červenou sukni!

Číta: Vlasta Burian, Josef Steigl Celkový čas: 1 hodina 17 minút Tato kompilace je výběrem z toho nejlepšího, co zanechal v gramofonových a filmových archívech legendární král komiků Vlasta Burian. Obsahuje monology, scénky a písně včetně těch nejznámějších, filmových z období od konce 20. let do poloviny 50. let minulého století. Přes jejich stáří je většina z nich stále "zelených", protože dobrý humor v mistrovském přednesu nepodléhá korozi času

4. diel série. Číta: Josef Dvořák, Václav Vydra, Petr Skoumal Celkový čas: 1 hodina 1 minúta Úspěch včelích medvídků u dětského publika spočívá v souhře vtipného příběhu a chytrých písní Zdeňka Svěráka a Petra Skoumala. V dalším pokračování historek dvou čmeláků Čmeldy a Brumdy a jejich strašidla Pučmelouda se seznámíme také s paní Pučmeloudovou, do které se obávané čmeláčí strašidlo zamilovalo. Pučmeloud se pod dobrým vlivem své lásky stane školním autobusem. Také se jí pokouší přinést modré z nebe, schová pro ni pampelišku do klícky, aby se jí nerozletěla tak, jak to pampelišky obvykle dělají. Nakonec se kvůli paní Pučmeloudové dostane Pučmeloud i do encyklopedie.V příbězích se znovu setkáme s dalšími oblíbenými hrdiny z lesní paseky, s broukem Kvapníkem, čmeláky a především s jejich novými písničkami.Čmeláci a jejich strašidlo s novýmipísničkami a historkami!

Číta: Jaroslav Dušek, Eva Holubová Celkový čas: 1 hodina 15 minút Záznam mimořádných vypravěčských schopností Evy Holubové. V rozhovoru se svým dlouholetým přítelem, hercem a moderátorem Jaroslavem Duškem, vypráví humorně i vážně populární herečka o své rodině, dětech, sexu, alkoholu, dobročinnosti, cestování, a celé řadě dalších podstatných ale i komických situací. Zajímavé postřehy, myšlenky a historky z hereččina života doprovází klavírními improvizacemi na daná témata Zdeněk Zdeněk.Veselý i závažný dialog dvou hereckých osobností!

3. diel série. Číta: Tereza Tobiášová, Václav Vydra, Tomáš Pergl, Ilona Svobodová, Anna Němcová, Kateřina Odarčenková, František Masopust, Veronika Tůmová Celkový čas: 1 hodina 2 minúty Nové veselé příběhy Včelich medvídků napsana Eva Košlerová spolu s Petrem Skoumalem, který je autorem hudby a Zdeňkem Svěrákem, který je autorem textu. Setkáme se zde nejen s Čmeldou a Brumdou, ale také s jejich maminkou i se zlým Pučmelounem, ale jak již to v pohádkách bývá, všechno dobře dopadne.

Číta: Gabriela Vránová, Jiří Lír, Josef Větrovec, Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner Celkový čas: 59 minút Nejen Hurvínek je známým neposedou v domácnosti u Spejblů. Jeho podařený a vykutálený pejsek Žeryk nezažívá příhody o nic méně legrační.

Číta: Gabriela Vránová, Jana Andresíková, Jiří Lír, Josef Větrovec, Tomáš Töpfer, Helena Štáchová, Miroslav Černý, Jan Řeřicha, Miloš Kirschner, Jana Hermachová, Jiří Bruder, Milan Mach, Svatopluk Skládal, Jiřina Sevastová Celkový čas: 1 hodina 6 minút Mánička, kamarádka od Hurvínka, doplňuje legrační dvojici Spejblovského klanu. Jaké příhody zažívá si můžete poslechnout na těchto nahrávkách.

5. diel série. Číta: František Filipovský, Jan Werich, Jiří Voskovec, František Černý, Jožka Srbová, M. Schlesingerová Celkový čas: 1 hodina 18 minút Audiokniha Osvobozené divadlo V. obsahuje tyto části:Panorama osvobozeného divadla 1927 - 1937Holduj tanci, pohybuNobody's SweetheartKonšelskáVy nevíte, co je středověkTragédie vodníkovaDavid a GoliášCo na světě mám rádA týden uplynulDinahLodnickáSpring on BroadwayKolumbovo vejceHappy Go LuckyTrojský kůňJarní vítrZáleží na násFoxtrot o mravencíchPeníze nebo životRej vážekŽivot je jen náhodaFull HandHej rup! Chceme žítŠaty dělaj člověka

4. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Ljuba Hermanová, Jindřich Plachta, Vladimír Šmeral Celkový čas: 1 hodina 17 minút Audiokniha Osvobozené divadlo IV. obsahuje tyto části:Zakázané ovoceZe dne na denBabička MaryTys bratr nášHot FingersProti větruHej, pane králiSvět na rubyPotopaRed Hot PokerSvět na rubyNebe na zemiVousatý světEchoes of the Music HallNebe na zemiPolitické nebe na zemiBlack Dream (Černý sen)Buďte blahořečenýRub a lícRubbish Heap BluesPra- pra- prabába mé prabábySvět patří námSwing CoctailStrejček HladCity LightsLáska zhrzená (Píseň takřka lidová)

Číta: Jan Pivec, Josef Větrovec, Oldřich Musil, Jaroslav Kepka, Antonín Jedlička, Václav Vydra, Josef Kemr, Miroslava Janoušková, Marie Štichová, Karolina Slunéčková, Jaroslav Moučka, Vladimír Hrubý, Josef Beyvl, Miroslava Špánková Celkový čas: 46 minút Audiokniha Strýček Jedlička, Meluzínka Minka a zvířátka - obsahuje vyprávění oblíbeného strýčka Jedličky. Účinkuje Antonín Jedlička, Josef Kemr, Jaroslav Kepka, Jaroslav Moučka, Oldřich Musil, Jan Pivec a další.

Číta: Vlastimil Brodský Celkový čas: 1 hodina 6 minút Komentář k původnímu LP 1218 0446 z roku 1980:Já jsem Otík, řekl prostě, když jsme se poprvé potkali na půdě sportovní redakce rozhlasu někdy v padesátých létech, a podíval se na mne zvědavýma očima, pohledem, který prozrazoval člověka bezelstného, pevného. Jaký vlastně je, jaký doopravdy bude, ptal jsem se sám sebe, protože jsem vždycky spokojenější, když lidi ze svého blízkého okolí dobře znám.Měli jsme tehdy v rozhlase fotbalovou jedenáctku a Otík toužil stát se jejím hráčem. Po prvním utkání, ve kterém nastoupil, mu někdo v kabině řekl, že by nebylo na škodu, kdyby také občas do míče trkl hlavou. V příštím zápase dal Otík sedm gólů, z toho pět hlavou. Když jsme se vraceli z utkání, postěžoval si, jak ho hlava bolí, ale zářil štěstím, že to dokázal.Jednoho krásného dne mi povídá: ožením se. Bylo to poněkud překvapující. Nikde žádný náznak a najednou svatba. Vezmu si Věru. Další překvapení. Všechno jsem promyslel. Lidé kolem to nebrali vážně. Ale Otík nemluvil nikdy do větru. Později se přiznával častokrát k tomu, že nikdy nedokáže dost docenit význam toho rodinného zázemí. Bylo to šťastné manželství.Na soustředění před spartakiádou na Roztěži jsme hráli po večerech turnaj ve stolním tenisu. Narazili jsme na sebe s Otíkem už ve druhém kole. Hrál, i když zrovna často pálku v ruce nemíval. Zdálo se mi, že ho snadno porazím, protože v prvním setu udělal sotva deset míčků. Druhý jsem "pustil", ale ve třetím jsem se už nechytil a Otík svou houževnatostí vydřel vítězství. Neumím to jako ty, řekl mi po zápase, ale nemám rád, když mě někdo podceňuje.Být členem rozhlasové sportovní redakce znamená mluvit na mikrofon. Chtěli to i po Otíkovi. Pilně jezdil s magnetofonem na starou Štvanici a zkoušel při hokejových utkáních reportérské řemeslo. Jak byl vytrvalý a cílevědomý, tak byl i kritický a sebekritický. Jednou povídá: tohle není pro mne, já budu raději psát. Třeba jednou něco dokážu.Při přípravě na spartakiádu na dobříšském zámku psal Otík ve volných chvílích bajku o našich a sovětských hokejistech. Psal ji den ze dne, vždy se s námi večer dělil o to, co vymyslel, dal si říct, upravoval a opravoval, škrtal a přepisoval. Bajku psal celý týden, na konci měla pouhých dvacet řádek, ale co slovo, to perlička, co věta, to hluboká myšlenka.Potom odešelz rozhlasu a začal psát. Jako prostý, zásadový, přímý a bezelstný kluk, jehož myšlenky přežily příliš krátký životní běh, který naplnil pilnou a houževnatou prací.A protože to dokázal, je stále mezi námi.Ota Pavel byl uhranut atletikou, hokejem a fotbalem, a také rybami a tatínkem. První knížka o tatínkovi a rybách vyšla roku 1971, takřka na sklonku autorova života -a znamenala literární objev let sedmdesátých. Mimo, vlastně na okraji hlavního proudu české literatury vzniklo dílko srovnatelné a leckdy převyšující jeho vrcholy. Čím Smrt krásných srnců a následující Jak jsem potkal ryby (1947) tolik zaujaly? Svým poláčkovskos-hrabalovským, lidově inspirovaným humorem, který má u nás tradici, ale nemnohé představitele? Svou bizarností, určitou výlučností námětů? Jistě tím i oním; čteme-li však tyto křehké příběhy pozorně, zjistíme, že Pavel nepíše ani tak o kaprech, štikách a úhořích či výjimečném, sympatickém jedinci, jakým jeho tatínek beze sporu byl, ale o nás všech, nebo lépe - téměř všech. O našich nadějích a zklamáních, malých radostech a velkých smutcích a naopak, o našich vítězstvích i našich prohrách. A poznáme, že tak činí s lehkostí, s jakou talentovaný a všestranně připravený skokan zdolává tu nejvyšší laťku či útočník střílí rozhodující gól. Tyhle věty by asi Otu Pavla zaskočily, protože by mu připadaly moc vznešené a on tvořil souvětí obyčejná, neefektní a také proto vždycky autenticky klidná. A všimněme si - Pavlova vyprávění nikdy nejsou mimo kontexty společenské. Tak třeba druhá povídka na této desce, příběh o největším zápase kladenského "fotbalového bombardéra" Kloce, totiž zápase o vlastní život, se odvíjí v atmosféře zbývajících válečných a prvních mírových dnů. Nebo povídka úvodní - velikost osudu Aloise Hudce roste na pozadí pohnutých událostí našich novodobých dějin. A koneckonců i z povídání "jen" o nočním lovu úhořů vycítíte v jakém čase se ta báječná rybářská nocs tatínkem odehrála...Vlastimil Brodský (uhranut divadlem i filmem) umí navodit důvěrnou atmosféru; máte pocit, jako by vám vyprávěl u vás doma, ve vašem pokoji. Jeho projev je přirozený, cudnýa pokorný. Je to první setkání Brodského-interpreta s jeho milým autorem na tak velké ploše. Myslím, že je to setkání šťastné. A nejen proto, že spisovatelův svět je herci tolik blízký; že Brodský dobře zná jeho reálie, že provozoval (a dosud má rád) sport, že prožil válku, zkrátka, že tento svět je příbuzný jeho uměleckému vidění a cítění. Je tu však cosi důležitějšího, co spojuje herce se spisovatelem. Totiž: podobně jako Pavlovy povídky i Brodského herectví vyzařuje hluboké člověčenství. Takové herectví pak má tu moc vtisknout velikost i věcem na první pohled běžným avšedním a věcí veliké sdělit tou cestou pravdy. Vždyť si poslechněme, jak Brodský vypráví příběh Aloise Hudce. Jak i jeho tragické pasáže dovece "přečíst" obyčejně. Zcela mu věříte, anijediné slovo, ani to nejcitovější, které by jiného interpreta možná svedlo k sentimentu, nezní falešně. Neobyčejná obyčejnost, nesentimentální citovost. Ostatně, co jiného prosvětluje příběhy Oty Pavla?Jan KolářNejvroucnější touhy a sny otců obvykle přecházejí z generace na generaci. Náš otec, Ota Pavel, se nestal světovým hráčem jak si přál - a jak si to přál hlavně jeho tatínek. Asiměl smůlu. A tak i já a moji dva starší bratří jsme byli předurčeni k dosažení nejvyšších sportovních vavřínů. Co se nepodařilo otci, určitě se podaří nám. Už proto, že jsme na to byli tři. Jan, Petr, Jirka.V tátovi jsme měli obětavého trenéra. Naučil nás plavat, hrát hokej, fotbal. Cyklistiku miloval a obdivoval. Chtěl nám jít příkladem a tak se vydal na kole z Vinohrad doRadotína. Oblékl si bílé pumpky, žluté tričko, přes záda přehodil taštičku s nápisem "Puma". Nasadil si velké tmavé brýle proti oslnění - sluncem a vlastním sportovním výkonem. Před startem ho máma fotografovala ze všech stran - na kole, vedle kola - jako se fotografují velké hvězdy před velkým zápasem. Pak táta vyrazil na trasu Vinohrady - Radotím u Prahy - Vinohrady. Tamto šlo z kopce, to bylo fajn. Ale zpátky už na kole nedojel. Kopec od Jiráskova mostu na Vinohrady byl v opačném sklonu a tak to došel raději pěšky. A bez krásných tmavých brýlí, protože pršelo. I tak to byl nádherný sportovní výkon.Pro cyklistické vavříny b yl určen nejstarší z nás - Jan. Že z něj nebude světový hráč ledního hokeje, to bylo našemu tátovi jasné. Nebyl to ten správný typ. Spíš atlet. Začal tedy s atletikou. A trénoval v Riegrových sadech. A tvrdě - domníval se táta. Kolikrát byl Jan na tréninku, to dnes už nikdo neví. Pokud tam vůbec byl, schovával se přikrčený za křovím, lemujícím škvárový ovál, aby ho nikdo neviděl. Aby nemusel běhat a aby nemusel prohrávat. A pak se stal cyklistou. Táta koupil kolo a Jana přihlásil do toho nejslavnějšího pražského klubu, který zářil úspěchy a slavnými jmény. Mezi ně se mělo zařadit i jméno Janovo. Ale nedošlo k tomu, protože kolo nebylo patrně to nejlepší a trenér taky ne. Táta tedy koupil kolo nové, to nejlepší, jaké byl schopen sehnat. Trenér (když teď měl Jan tak krásné kolo) byl najednou úplně zbytečný. A tak bratr Jan trénoval sám, bez rádců. Dost pravidelně rozbíjel sebe i své závodní kolo na svých tréninkových trasách a neustálé montáže, demontáže, centrování a mazání mu zabraly mnohem více času než sportovní výkon. Když mu kolo jezdilo, soupeřils ním na silnicích s projíždějícími motorovými vozidly a dost často vyhrával. Pak mu to kolo někdo ukradl a to byla velká škoda pro naši cyklistiku a velká rána pro našeho tátu. Jan pakvyměnil řidítka závodního kola za volant sanitky.Mezitím začal se sportem Petr. To byl správný hokejový typ. Hokej měl rád, ale ještě raději spal. A protože se trénovalo od šesti ráno, zvítězila nad ledovou plochou teplá peřina. Pak začal se závodním plaváním. Pravidelně odcházel z domova na trénink. Po návratu, vyčerpaný, rozvěšoval plavky a ručník na šňůru v koupelně. Za čas se táta šel přeptat, kdy už konečně ten náš Petr pojede reprezentovat na olympiádu. Prasklo to všechno najednou - na trénink nechodil a vlasy i plavky si namáčel v požární nádrži... V době stříbrného úspěchu našich fotbalistů v Chile se stal fotbalovým brankářem. To mu šlo. Dodnes se chlubí, že jednou hrál spolu s Panenkou ve stejném mužstvu. Že by se Panenka chlubil, že hrál s mýmbratrem Petrem, to jsem zatím neslyšel. Jednou hrál Petr na Vyšehradě. Pršelo. Těsně před koncem chytil brácha desítku a útočník, co ji kopal, ho ze vzteku kopnul do břicha. Brácha si namočil ruku do bláta, ve kterém ležel a pěkně mu ji plácl. Po zápase pak celé jeho mužstvo prchalo před soupeřem od Vyšehradu k Neumětelům. Můj bratr byl nejpomalejší. Když ho dostihli a zbili,přestal s fotbalem. To mu bylo patnáct. A aby se příště uměl rvát, začal boxovat. Když ho znovu zbili, přestal i s boxem. Za pětatřicet korun si koupil šavli a začal šermovat. Když si málem propíchl krk, začal studovat medicinu. Tam bylo toho sportu méně, snad proto dostudoval. Byl jsem teď poslední tátovou nadějí, světovým hráčem hokeje tedy budu já. Táta mi pořidil na míruručně šité boty s bruslemi a já začal. Měl jsem nejlepší hokejku "Vítěz speciál". A postavu, za kterou by se žádný bek nemusel stydět. Po půl roce jsem z ručně šitých bot vyrostla taky se s hokejem rozloučil. Krásné botičky dostal kamarád s menšíma nohama a většími vlohami. Rychlostí dostihového koně jsem pak proběhl tělocvičnami a hřišti, kde se hrála házená, košíková,volejbal... Házená se mi zdála přiliš tvrdá. Na košikovou jsem nebyl dost velký - měl jsem přeci postavu hokejovího beka. U volejbalu mi zase vadilo. že hřiště je příliš malé. Judo! Konečně ten pravý sport! Ale když jsem vyměnil kimono za desku Boba Dylana, přestal jsem i s judem. A tak se ani jeden z nás tím světovým hráčem nestal. Právě proto, že jsme měli všechny předpoklady a možnosti, jaké neměl náš táta.Nejvíce jsem se tatínkovu snu o světově slávě naší rodiny přiblížil přece jen já, nejmladší.- Působím totiž v tom světově slavném hokejovém klubu, v Dukle Jihlava - jako kuchař.Jiří Pavel

Číta: Martin Štěpánek, Blanka Bohdanová, Bohuš Záhorský, Jana Hlaváčová, Miroslav Doležal, Libuše Havelková, Čestmír Řanda, Josef Kemr, Ladislav Pešek, Josef Velda, Milan Mach, František Krahulík, Miloš Nesvadba, Jarmila Orlová, Jaroslava Tvrzníková, Vladimír Leraus, Lída Engelová, Blažena Holišová, Gabriela Preissová, Iva Šašková, Martin Kubala, Pavel Bešík, Petra Kroftová, Václav Švorc, Miroslav Chorvát, Milan Nosál, Vladimír Pospíšil, Bohuslav Čáp Celkový čas: 2 hodiny 4 minúty 21. listopadu 1847 se ve Stavovském divadle v Praze poprvé hrála dramatická báchorka Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla (*4. února 1808). Podle literárních kritiků hra, která "...natrvalo ovlivnila český divadelní repertoár a většinou byla přijímána jako umělecká výpověď o nás samých, o našem národním charakteru..."Báchorka vypráví příběh o dudákovi Švandovi, synovi lesní žínky Rosavy, která pro něj vyprosila čarovnou moc jeho dud. Švanda má rád Dorotku, ale jako nápadník je odmítán Dorotčiným tatínkem pro svoji chudobu. Švanda se furiantsky vydává do světa, aby si hrou na dudy vydělal zlaťáky a mohl si vzít Dorotku za ženu - a tak jsou proti sobě postaveny takové hodnoty jako je láska a peníze. Švanda je na své cestě světem, provázen svým přítelem šumařem Kalafunou, ale také vykukem Vocilkou, nejprve okouzlen všemi možnými marnostmi světa a hlavně mocí peněz, zapomíná na domov a lásku, kvůli které se do světa vydal, ba ji v jeden čas izapírá...Dalším vývojem příběhu však Švanda poznává, že peníze nejsou důležité, že důležitá je láska Dorotčina i oddaná mateřská láska víly Rosavy a také přátelství šumaře Kalafuny.

Číta: Jiřina Salačová, Oldřich Nový Celkový čas: 49 minút Album Slovo má Oldřich Nový, které bylo vydáno v Supraphonu na LP 0 13 0655 (mono) v roce 1969, posíláme nyní do digitálních obchodů u příležitosti 30. výročí úmrtí Oldřicha Nového († 15.3.1983)Komentář k původnímu LP 0 13 0655 z roku 1969:Bylo to v září 1939. Plakáty a reklamy v novinách zvaly na "nejlepší moderní společenský film, který byl u nás kdy natočen".Šlo o veselohru režiséra Martina Friče s Oldřichem Novým v titulní roli. Kritik časopisu Kinorevue k jeho výkonu napsal: "Znovu musíme vyslovit podiv nad tím, jak mohl být tak dlouho zanedbáván filmovými výrobci tento virtuózní herec." Film se jmenoval Kristian a podnes plní sály biografů.Cesta za poznáním Oldřicha Nového začíná v první třídě žižkovské školy na Komenského náměstía na kopci u "kapslovny", který byl jediným dětským hřištěm této dělnické čtvrti. Dva roky nato už sedí Oldřich ve škole U sv. Kříže Většího na Starém Městě pražském s okny na František, kde s kluky tráví svůj volný čas u vody. V létě, v zimě. František tehdy tvořil velmi svérázný kout Prahy s osobitými obyvateli a mravy. Jan Neruda v jednom svém fejetonu nazval řeč příslušníků této čtvrti pražskou francouzštinou. Lenivé protahování nosovek, lehce nosový přízvuk a přímo aristokratická nonšalantnost - nemá zde původ Nového zvláštní mluva i způsob zpěvu, ale takéjeho samozřejmost a lehkost, živost, nedbalá elegance, gaminství, někdy i frajerství a velkoměstský styl? Vždyť právě typy rošťáků, lupičů, džentlmenů a lidiček z předměstských a bohémských dvorků tvořily jednu skupinu jeho typických rolí, kdy mohl bohatě využít inspirací, jež mu domovská čtvrť poskytla.V Cyrilometodějské tiskárně v Pštrossově ulici v Praze se Oldřich Nový řádně vyučil sazečem a čtyřletou obornou typografickou školu absolvoval s vyznamenáním.Ale "černé umění", jak se tehdy tomuto povolání říkalo, mladého pracovníka brzy ztratilo. Zato se s ním setkávali návštěvníci pražské Řemeslnické besedy, potom zpěvní síně U labutě v ulici Na poříčí, karlínského Varieté a divadlo Deklarace, které neslo hrdý název "Žižkovská činohra".Následovalo roční angažmá vMoravské Ostravě a od roku 1919 slavná éra herce, režiséra, autora a posléze šéfa brněnské operety. Národní (později Zemské a Státní) divadlo v Brně znamená v životním díle Oldřicha Nového šestnáct významných let. Pro českou operetu za jeho vedení znamenají rehabilitaci tohoto přehlíženého žánru, který si, díky Novému, získal uznání i zájem divadelních pracovníků, teoretiků, kritiků i obecenstva. Oldřich Nový dokázal, že opereta je umění, jestliže se dělá s vkusem, nápady, talentem. Zbavil ji bezduchého extemporování, dbal na kulturu jevištní mluvy i přirozené, plynulé spojení hudby sčinoherní částí. Vychovával si mladé české autory a jako první u nás objevil pro české jeviště hudební komedii. - V Brně také poznal a využil možností rozhlasu jako nové umělecké disciplíny pro členy svého souboru. V brněnském Radiojournalu pracoval od jeho založení, kdy vysílacím "studiem" byla jedna z budek na novém Zemském domě. Odtud a později z ateliéru na Nové ulici a poté ze Stadiónu vysílal desítky kabaretů, pásem a gramofonrevuí, které sestavoval, režíroval a konferoval.Koncem roku 1934 a začátkem roku příštího vyjednává s ředitelem Vinohradského divadla dr. Jahnem o provozu hudební komedie. Přitom je podroben důkladné zkoušce: Hraje v Komorním divadle premiéru a veškeré reprízy Verneuillovy činohry Škola poplatníků, ve které je mu svěřena hlavní pánskárole, a na Vinohradech hostuje v řadě představení v Borově režiii Straussova Netopýra, kde v roli Eisensteina alternuje se Zdeňkem Štěpánkem. Jednání ztroskotalo, poněvadž Nový chtěl vybudovat divadlo hudební komedie jako samostatný a soběstačný celek, s vlastním souborem hereckým i hudebním.V srpnu 1935 se loučí s Brnem a v Praze s potížemi sestavuje soubor, se kterým před Vánocemi téhož roku zahajuje svou činnost v Novém divadle ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí hudební komedií s téměř symbolickým názvem Štěstí do domu. S deseti schopnými herci, dvěma perfektními klavíristy, při jediné scéně, bez převleků a honosné výpravy, kterou tehdejší pražská operetní divadla oslňovala publikum.Od prvního představení bojoval o diváka a se svým souborem hrál všecka představení, i když v Novém divadle bylo víc zaměstnanců než návštěvníků. Usiloval o hodnotné zábavné umění, vkusnou a přitažlivou podívanou, která by se nepodbízela, ale dosáhla ve svém druhu maximální dokonalosti a výše. Oldřich Nový přišel do Prahy s vyhraněným programem: dělat hudební divadlo, hudební komedii, založenou na činoherním libretu, jehož děj je podmalován hudbou, ale každý šanson, hudební scéna nebo melodram musí být pokračováním děje a nikoli pouhou vložkou, jak tomu bývá v operetách. Nové divadlo nebylo společensky angažované, ani nestrhávalo lidem masky z tváří. Jeho hlavním cílem byla zábavnost jako první a hlavní úkol. Divadlo ne jako instituce výchovná, ale místo snů a potěšení.Zdravý cit pro míru únosnosti zajišťovaly Novému spolu s ironickým nadhledem a uměním persifláže takový vztah k uváděné dramatice, i rolím, že se vždycky bezpečně a jistě vyhnul banalitě a nevkusu. Proto mohl v Lidových novinách Eduard Bass napsat, že "Nové divadlo je opereta pro kulturní lidi".Oldřich Nový zde vytvářel dva typy hrdinů, romanticky založené, aktivní, smělé a odhodlané moderní mladé muže, vždy s úsměvem vítězící, jejichž předností je elegance, vzdělání, ale také dávka fantazie, milé drzosti, provokativního šarmu a vtipu. Na druhé straně ztělesňoval bezvýznamné úředníčky a občánky s ušlápnutou bojácnou dušičkou a se snem po lepším životě. Tytodva odlišné charaktery mohl dokonale spojit ve dvojrolích, z nichž nejslavnější byly Célestin v Mam'zelle Nitouche a filmový Kristian.Oldřich Nový natočil až do Kristiana jedenáct filmů, tedy asi třetinu své filmové práce po dnešní den, a přece teprve Kristianem se mu otevřela slavná filmová dráha. Tento film se stal mezníkem v české společenské veselohře a Nový se přes noc posunul vžebříčku populárních herců na jedno z předních míst. Brzy potom dostal nové velké herecké příležitosti ve filmech Roztomilý člověk, Valentin dobrotivý, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Pytlákova schovanka a dalších. Filmová tvorba tohoto herce není ještě uzavřena, stejně jako tvorba divadelní a činnost v rozhlase a televizi. Oldřich Nový po zrušení svého divadla v roce 1948 režíroval a hrál v Karlínském divadle a v četných divadlech v republice i v zahraničí. Jeho současné inscenace i postavy v hudební komedii Harvey a já..., v komorním muzikálu Julie, ty máš nápady nebo pohostinské vystoupení v pražském Činoherním klubu jen potvrzují jeho stále mladé umění a oddanou věrnost divadlu.Umělecká činnost Oldřicha Nového byla a dosud je mnohostranná. Zahrnuje více oblastí a s pravou tvůrčí nenasytností se snaží zabrat co nejširší okruh působnosti. Pro Nového žít znamená hrát a hrát znamená žít. Postihl něco z věčné lidské touhy po idyle apohodě, po veliké romantické a neobyčejné lásce a štěstí. Jeho humor se vždy vyznačoval jemností, komorností, smyslem pro styl; vkus a přirozená hravost se v jeho výkonech pojily s noblesou chování, společenskou rutinou, velkosvětským šarmem a gaminstvím. A to projevoval a uplatňoval i v popěvcích z hudebních komedií i filmů. Má ve svém projevu zvláštní sentiment, který využívá, hraje na něj, ale současně jej i ironizuje. Podlamuje hlas a přechází do parlanda - recitačního zpěvu. Některé písně v jeho interpretaci zakotvily natolik ve vědomí diváků a posluchačů, že si je ani neumíme představit v jiném provedení.

Číta: František Nepil Celkový čas: 48 minút Soubor krátkých humorných fejetonů pojednávajících nevšedním způsobem o funkci různých orgánů lidského těla.Dozvíte se například, že ruce máme místo křídel, ale s křídly bychom se nemohli objímat...Náhrávka o to působivější, že interpretem je sám autor knižní předlohy František Nepil, jehož podání je nenapodobitelnéObsah: 1. Složení lidského těla 2. Kostra 3. Ruce 4. Nohy 5. Svaly 6. Vlasy 7. Nos 8. Nervy 9. Zuby 10. Kůže 11. Žlučník 12. Srdce 13. Mozek

Číta: František Nepil Celkový čas: 1 hodina 18 minút V úvodu knihy, podle které vznikla tato nahrávka, jsou slova: „ My to máme jednoduché. My víme odkud jsme vzešli, i kdyby Přemysl ty střevíce z lýčí schovati nedal, mezi námi není ani jediného, jehož předek, nebo prapředek by nepocházel z venkova. Jenž by nebyl buď chalupníkem, rolníkem či domkářem, anebo alespoň podruhem, děvečkou či čeledínem. Všem nám, kdo máme to štěstí i trápení, že žijeme u nás a že sem patříme, vykukuje sláma z bot.“ Tou pomyslnou, nazlátlou slámou jednoduchosti, porozumění a vzácnosti každého okamžiku jsou svázány zdánlivě obyčejné věci a obyčejné situace. Téměř všechny příběhy nesou název lidové písničky, nenechme se však mýlit. Ti pašíci, kravky, slepice i zlodějský tchoř, jsou především katalyzátorem lidských vztahů. Někdy vyostřených do drobných konfliktů, převážně vtipných, ale pokaždé ve svém vyústění laskavých.František Nepil byl nedostižným vypravěčem a právě jeho autorské podání v naší nahrávce je tím nejkouzelnějším dovršením příběhu.

Číta: Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner, Milan Klásek Celkový čas: 1 hodina 6 minút Audiokniha Spejblovy starosti a Hurvínkův apríl - obsahuje příhody neposedného zlobivce Hurvínka, jeho kamarádky Máničky, psa Žeryka a taťuldy Spejbla v klasickém podání Miloše Kirschnera a dalších.Toto album nabízí archivní výběr zahrnující jedenáct scének Divadla Spejbla a Hurvínka z let 1967 - 77. Jsou pod nimi podepsáni různí autoři, o něž divadlo nikdy nemělo nouzi. Patří k nimi osvědčení literáti jako František Nepil či Pavel Grym. Současný, už vlastně dlouholetý interpret Spejbla a Hurvínka Martin Klásek se tu představuje vedle svého učitele Miloše Kirschnera v roli veterináře (Spejbl v kravíně). Malí posluchači pak uvítají tuto nahrávku pro humor i tradičně skvělé výkony všech herců Divadla S+H, které se stalo už tzv. rodinným stříbrem!

Číta: Dagmar Patrasová, Natálie Kocábová, Jessica Kocábová Celkový čas: 58 minút Výborný nápad Dády Patrasové, jak písničkami děti učit základy české gramatiky. Zábavně se děti naučí abecedu, vyjmenovaná slova, měkké a tvrdé slabiky a navíc se dozvědí ještě řadu důležitých poznatků, které se jim budou hodit nejen ve škole. Písničky jsou jako obvykle skvěle zpívané i aranžované, vyšly z dílen vtipných textařů a kvalitních hudebníků.Mají spád a jsou, nehledě na žertovnou formu, skutečně účinnou a trefnou pomůckou při výuce pověstných gramatických chytáků. S pomocí tohoto CD už děti nebudou tolik chybovat v díktátech. Komenského Školu hrou uvedla svou Školičkou Dáda do praxe.Původní vydání je rozšířeno o bonusové písně z pozdější doby, které tématicky na Školičku navazují.Dáda přišla na to, jak zabránit hrubkám. Učí děti gramatiku písničkami.

Číta: Táňa Vilhelmová Celkový čas: 3 hodiny 5 minút Mladá, krásná dívka se seznámí s nejslavnějším českým zpěvákem Karlem Gottem při jednom z jeho koncertů v Brně. Odjede za ním do Prahy a prožije řadu let po jeho boku. Současně, kromě niterného poznání zákulisí českého showbyznysu a světa modelingu, studuje na FAMU scenáristiku. Martina, inteligentní a půvabná bytost, citlivě reaguje na všechny vnější podněty tak zářivého a vzrušujícího světa, který se jí postupně hroutí před očima a z jejích představ o krásném životě s panem Božským zůstávají trosky. Aby se znovu postavila na vlastní nohy, odjede za sestrou do USA, kde seživí jako uklízečka a zároveň dopisuje svou diplomovou práci. Při jejím dokončování se setká s režisérem Milošem Formanem, dalším osudovým mužem svého života. Na opačném konci světa začíná žít druhou etapu výjimečného života, dovršeného šťastným narozením vytoužených dětí.Svůj mimořádný osud vypráví Martina Formanová nesmírně upřímně k sobě a se sympatickým nadhledem a humorem, jakoby lehce apřirozeně, zároveň ohleduplně ke všem aktérům tak atraktivního světa. Cítíme, že Martina Formanová nic nepřizpůsobuje svým spisovatelským ambicím, přičemž pravdivost její zpovědi je fascinující. TatianaVilhelmová má v mnohém s Martinou Formanovou společné. Obě jsou nevšední ženy, jež dosáhly společenských vrcholů kombinací vlastního přičinění i šťastným řízením osudu. Zajímavě zastřený hlas TatianyVilhelmové a její silný prožitek vyprávěného příběhu vytvořily dokonalou harmonii mezi autorkou a interpretkou. Knižní besteller nyní v audiopodobě!

Číta: Helena Štáchová, Martin Klásek, Miroslav Polák Celkový čas: 1 hodina 15 minút Sedm dialogů napsala Helena Štáchová pro dřevěné hrdiny Divadla S+H a spolu s Martinem Kláskem (Spejbl, Hurvínek) a Miroslavem Polákem (Žeryk) je také natočila. Tímto titulem se vrátila k tradici, kterou zavedl Miloš Kirschner v návaznosti na Josefa Skupu, totiž k dialogům, které byly pro loutky a jejich interprety v počátcích divadla typické. Titul vypovídá o tom, že Helena Štáchová má dobře naposlouchané hovory současných návštěvníků divadla. A tak Hurvínek s Máničkou drží s dnešní mladou generací krok a nikterak nestárnou.

3. diel série. Číta: Jan Fuchs, Gustav Husák, Antonín Zápotocký, Zdeněk Nejedlý, Antonín Novotný, Jan Plavka, Marie Pujmanová, Marie Majerová, Jarmila Glazarová, Milan Martin, Milan Směták, Jan Soumar, Jiří Koutný, J. Wagsteinová, Antonín Daněk, Melánie Binnerová, ředitel pivovaru, nejmenovaný generál ČSLA Celkový čas: 1 hodina 10 minút Po velkém úspěchu titulu Soudruzi, to není fakt, to se opravdu stalo (SU 5604-2), v němž jsme vybrali z archivu Supraphonu a Českého rozhlasu nejrůznější záznamy z dob totality, následoval další titul - Soudruzi, to snad ani není pravda (SU 5750-2) - kdy jsme čerpali i z archivu ČT. Nyní navazujeme zvláště na první díl a dotváříme do trilogie humornou koláž z úryvků projevů prvních tajemníků, nomenklaturních kádrů ale i dobových snaživců, také dobové častušky a agitační písně. Kouzlo nechtěného a půvab nečekaných souvislostí vytváří z kompletu nejen zábavný a úsměvný artefakt, ale jakoby muzeálně zachycuje i představu o době minulé. Vrcholnými body našeho výběru je například propagační agitka Kulturní brigády Radost, vychvalující život nemluvňat v jeslích, častušky sester Fjodorových, parafráze Stalinova a Leninova projevu v neobratné interpretaci Antonína Zápotockého či glosa Zdeňka Nejedlého k měnové reformě. Jejím resumé je tvrzení, že místo starých špatných peněz dostanou nyní všichni sice peněz méně, ale budou to zato peníze krásné a nové. Povedená jsou i vyznání lásky ke Stalinovi Marií Pujmanovou nebo k velkému Maovi Jarmilou Glazarovou. Nelze se nebavit radostí Antonína Novotného, že už maso je a zvláště pak bláboly nejmenovaného generála při besedě s pionýrkou. Archiv Supraphonu i archiv Českého rozhlasu je překvapujícím a téměř nevyčerpatelným zdrojem pokladů pro nadšence, které zajímá dobrodružství cest zpět v čase, ale především těch posluchačů, kteří se chtějí bavit a smát.Zábavná zvuková konzerva komunismu!

2. diel série. Číta: Neznámý, Milan Klásek, Jaromír Vomáčka, Zdeněk Švinger, Jan Fuchs, Gustav Husák, Pavel Kohout, Oldřich Kovář, Pavel Minařík, Ludmila Pelikánová, Leonid Iljič Brežnev, Libuše Sajbrtová, Ladislav Mráz, Alena Procházková, Svatopluk Sýkora, Hana Fátorová, Eva Fátorová, Helena Červenková, Milena Hadáčková, Ilja Doležal, Jan Plavka, Vilém Veselý, Květoslav Feix, Rudolf Jedlička, Lenka Binnerová, Jindřich Janda, Přemysl Kočí, V. Samarcev, František Krištof Veselý Celkový čas: 1 hodina 4 minúty Výběru písní a nahrávek z dob totality v archivu Českého rozhlasu a Supraphonu, nazvaný Soudruzi, to není fakt, to se opravdu stalo ( SU 5604-2) byl do té míry úspěšný, že vybízel k pokračování, neboť materiálu, ze kterého je možné čerpat, je stále hodně.Ke zdrojům nyní přibyl také archiv České televize. Náš nový výběr se opět zaměřil na písně, básně a pořady, které původně sloužily jako agitace a dnes působí komicky.Tato koláž obsahuje archivní záznamy, které zvláště humorně charakterizují dobu svého vzniku - sborové recitace propagačních básní, častušky, písničky z 50.let i z doby normalizační, znělky a projevy. Nechybí pověstné televizní Křeslo pro hosta s Ludmilou Pelikánovou, Píseň amerického nezaměstnaného či Stalinova ukolébavka. Směsice uvedených záznamů shromažďuje to, co si pamatujeme z minulých desetiletí, čemu jsme se smáli, abychom dali najevo odpor k režimu, který nás dusil.Z archivu vybrali Gabriel Gössel a Naďa Dvorská, v obalu jsou použité původní plakáty z 50. let.Další výběr z archivních absurdit, nahromaděných v dobách totality!

Číta: Jan Werich, Jana Werichová Celkový čas: 1 hodina 17 minút V roce 1970 byly zachyceny na zvukový záznam rozhovory, které spolu vedli otec Jan Werich s dcerou Janou a pro budoucno tak zůstaly zachovány nesmírně zajímavé informace o počátcích Osvobozenéhodivadla, jak se tvořila Vest Pocket Revue a jaké bylo pozadí tvorby Voskovce a Wericha. Janiny zvídavé otázky rozpoutají tok vyprávění také o tvorbě Jaroslava Ježka, podrobnosti o vzniku jehoslavných písniček i některé detaily z Ježkova života. Na závěr se Jan Werich rozpovídá o emigraci v USA v době války a korunuje své vzpomínky slavnou historií vozu Lincoln, který si v Americe V+W po svém příletu pořídili. Nyní vycházejí tyto rozhovory na jednom albu, které je, díky typickému Werichově stylu košatých odboček, průpovídek a odkazů k dobovým souvislostem, bohatýmzdrojem poučení i zábavy.Vzpomínky Jana Wericha podnícené rozhovorem s dcerou Janou!

1. diel série. Číta: Miroslav Doležal, Jiřina Švorcová, Vítězslav Nezval, Anonym, Emil František Burian, Milouš Jakeš, Klement Gottwald, Gustav Husák, Pavel Kohout, Standa Procházka, Karel Šimon, Jiří Škapák, Antonín Zápotocký, Oldřich Kovář, Zdeněk Nejedlý, Edita Štaubertová, Karel Hála, Bykov, Alena Bernášková, Jaroslav Navrátil, Antonín Novotný, Viktor Sajenko, Valentin Běj, Jan Janulík, Boris Dudin, Pavel Minařík, Luděk Nekuda, Vladimír Kovářík, Milan Navrátil, Jiří Štědroň, Jana Matysová, Helena Vrtichová, Pavel Roskol Celkový čas: 1 hodina 5 minút Archiv Supraphonu, Českého rozhlasu a České televize ukrývá obrovské množství zvukového materiálu z uplynulých desetiletí. Mezi nimi pak svým rozsahem vévodí nejrůznější projevy, pásma a pořady, které propagovaly totalitní režim. Moc ve své nadutosti vytvořila tak nakonec díla, která v nových souvislostech působí humorně. Absurditu doby mapuje tato koláž, jež z archivních záznamů vybírá ty,které zvláště komicky charakterizují dobu svého vzniku. Projevy bývalých prezidentů (z nichž nejslavnější je vánoční projev Antonína Zápotockého a jeho vyprávění dětem o přeměně Ježíška v Dědu Mráze), čtvrthodinky akademika Zdeňka Nejedlého, pověstného svou senilitou, řady propagačních pořadů s družstevníky, úderníky, ženami o MDŽ, v nichž kouzlo nechtěného vyvolává smích, tvoří jádro výběru. Tovše provázejí častušky, sborové a pionýrské písně, hurá písničky z 50. let i z doby normalizační. Nesmí chybět ani pověstný kůl v plotě, sbory souboru dočasně umístěného na našem území, znělky dobových televizních seriálů a komické projevy tajemníků nejrůznějších kalibrů. Směsice uvedených záznamů shromažďuje to, co si lidé v minulých desetiletích tajně nahrávali, aby se mohli vysmát režimu, který je dusil. Výběr z archivních absurdit, nahromaděných v dobách totality!

Číta: Zdeněk Svěrák Celkový čas: 44 minút Příběh o tatínkovi Šímovi, který si vymýšlí pohádky svým dětem - Petříkovi a Petrušce, napsal Zdeněk Svěrák v roce 1979. Od té doby vyšly pohádky v literární podobě a zároveň je Zdeněk Svěrák namluvil do podoby zvukové. S hudbou Petra Skoumala tak vznikla půvabná nahrávka, která nese všechny rysy Svěrákova humoru a zároveň neztrácí nic z tajemného pohádkového světa. Pohádky jsou to ovšem neotřelé, zvláštní a legrační. Pobaví nejen děti, ale i ty dospělé, kteří mají Zdeňka Svěráka rádi. Zkrátka pohádky pro chytré děti!

Die besten Dialoge von Spejbl und Hurvínek. Číta: Helena Štáchová, Martin Klásek Celkový čas: 1 hodina 10 minút SPEJBL und HURVÍNEK konečně v německé verzi!!!Vybrané dialogy z inscenací Divadla S+H připravovaných pro německy mluvící země jsou určeny dospělým posluchačům. Jejich autorkou je ředitelka divadla Helena Štáchová - s výjimkou závěrečného "přídavku" s číslem 10, který je ze staršího repertoáru, na němž se autorsky podílel spisovatel František Nepil. S osobitým humorem v nich zachycuje současné vztahy mezi rodiči a dětmi včetně hovorů o některých "choulostivých" tématech. Hereckým partnerem Heleny Štáchové /Mánička, teta Kateřina/ je Martin Klásek /Hurvínek, Spejbl/. Titul jeodpovědí na dlouhodobý požadavek po německé verzi nahrávek Divadla S+H, které je populární i v zemi našich západních sousedů.

Číta: Jiří Adamíra, Rudolf Hrušínský, Radovan Lukavský, Josef Kemr Celkový čas: 1 hodina 10 minút Sochař, řezbář, spisovatel Vladimír Preclík (*23. května 1929) zemřel 3. dubna 2008. Napsal 20 knih a mezi nimi i knižní předlohu naší nahrávky.Vyprávění o kamenech, na které občas narazíme přinašich vycházkách a nevíme, proč tam jsou, co znamenají - smírčí kříže.Smírčí kříže jsou staré kamenné objekty roztroušené v Čechách a na Moravě v místech, kde došlo v dřívějších dobách k vraždě. Podle tradice bylo povinností pachatele vystavět na místě zločinu kříž jako symbol pokání a konečného smíření....V naší nahrávce z roku 1992 uslyšíte Radovana Lukavského, Josefa Kemra a Rudolfa Hrušínského

Číta: Nelly Gaierová, Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner Celkový čas: 1 hodina 8 minút Audiokniha Spejbl versus Dracula - obsahuje příhody neposedného zlobivce Hurvínka, jeho kamarádky Máničky, psa Žeryka a taťuldy Spejbla v klasickém podání Miloše Kirschnera, Heleny Štáchové a Miroslava Černého a dalších.V polovině sedmdesátých let, kdy muzikál byl v našich krajích ještě v plenkách, natočili protagonisté Divadla S+H muzikálovou parodii s hudbou Ivana Štědrého. Snímek byl určen větším dětem a dospělým. V současnosti poznamenané muzikálovou módou je Spejbl versus Dracula doslova horce aktuálním titulem, jehož kvalitu nijak nepoznamenal čas. Celá kompilace je určena starším dětem, ale poslechnou si ji rádi i jejich rodiče.

Číta: Vlasta Burian, František Černý, Josef Cincibus, Jiří Štuchal, Oldřich Nový Celkový čas: 32 minút Audiokniha Rozprávka o umění anekdotářském aj. obsahuje vtipné skeče od mistrů humoru a televizní zábavy, jakým byl Vlasta Burian, Oldřich Nový, František Černý a další.

Číta: Luděk Munzar Celkový čas: 47 minút Jde o poemu, o příběh, který básník František Hrubín vyprávěl na prázdninové cestě do Florencie dvěma svým přátelům, který prožíval jako chlapec v lešanském ráji svého dětství. Příběh, v němž láska a smrt hrály jednu z nekonečné řady svých partií o lidské osudy. V sázce byly životy studenta Vojty a mladého děvčete od kolotoče Teriny, k němuž chlapec zahořel láskou. Náhlá smrt dědečka, o kterého se Vojta stará, zamíchá karty zcela jinak právě ten večer, kdy jsou s Terinou smluveni na společném útěku "někam". O pointu zdánlivě prostého příběhu se však postará setkání někdejších soků v lásce. Studenta je básnická povídka. Křídlovka je trumpeta, ta zde symbolizuje život (hraje na svatbách, křtinách) i smrt (hraje na pohřbech).

Číta: Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner, Jana Hermachová Celkový čas: 1 hodina 6 minút Mánička, kamarádka od Hurvínka, doplňuje legrační dvojici Spejblovského klanu. Jaké příhody zažívá si můžete poslechnout na těchto nahrávkách.

Číta: Rudolf Hrušínský Celkový čas: 49 minút Veselé pohádky z ptačí říše Zbyňka Malinského, které převyprávěl Rudolf Hrušínský.Obsah: 1. Jak skřivan probudil jaro 2. Jak si sýkorky hledaly byt 3. Jak kukačka kurýrovala borovici 4. Jak se sýček skamarádil s komínem 5. Jak čáp zastupoval sanitku6. Jak ptáci o vánocích zpívali

Číta: Viktor Preiss, Hana Maciuchová, Svatopluk Beneš, Miroslav Moravec, Gabriela Vránová, Luděk Munzar, Slávka Budínová, Ferdinand Krůta, Dalimil Klapka, Daniela Hlaváčová Celkový čas: 48 minút Dramatizace původní pohádky Markéty Zinnerové v interpretaci Svatopluka Beneše, Miroslava Moravce, Hany Maciuchové, Slávky Budínové,Luďka Munzara a dalších

Číta: Ladislav Mrkvička, Viktor Preiss, Oldřich Vízner, Vlastimil Brodský, Svatopluk Beneš, Zlata Adamovská, Oldřich Vlach, Petr Pospíchal, Josef Patočka, Jiří Sovák, Jan Řeřicha, Ivana Vondrovicová, Vladimír Bičík Celkový čas: 46 minút V nahrávce dramatizace původního pohádkového textu Markéty Zinnerové a v režii Karla Weinlicha účinkují Vlastimil Brodský, Zlata Adamovská, Viktor Preiss a další.

Zvuková pohlednice s hudbou. Číta: Zdeněk Štěpánek, Alexandr Singer Celkový čas: 44 minút Audiokniha Praho, na shledanou - Zvuková pohlednice s hudbou obsahuje tyto části:VyšehradVyšehrad (dohra)Václavské náměstí (hluk ulice)Prodaná nevěsta - předehraNárodní divadlo Karlův mostPraga Stavovské divadlo Don Giovanni - předehra Židovské město - židovský rituální zpěvy Staroměstské náměstí - Staroměstský orlojV nový život - pochodStrahov - PetřínVyšehrad - Slovanský ostrovPraga V podvečerPražské jaroSlovanský tanec č. 9 Pražské zahradyMalá taneční hudba Staré město - pražské zvonyToccata a fuga C dur pro varhany Pražské hospůdky Zpívající fontána - Loreta - loretánská zvonkohra Pověst o Loretě v podkresu Sonáta C dur pro cembalo - loretánská zvonkohra Svatovítský chrám - zvon ZikmundPražský hradSvatovítské zvonyGlagolská mše - historie vládců, Vladislavský sál - Svatovítské zvony vyznání Praze - Praho, na shledanouPraga

Magor dětem. Číta: Aňa Geislerová Celkový čas: 52 minút Duchovní vůdce undergroundu, rocker, kunsthistorik, esejista, kulturní organizátor, výstředník a především básník Martin Jirous, zvaný Magor, psal pohádky a básničky svým dvěma malým dcerkám, Františce aMartičce během těžkého žaláře ve Valdicích, kam byl odsouzen z politických důvodů počátkem osmdesátých let. Obě holčičky jej neznaly jinak, než z jeho nádherných veršů a příběhů, jim přímo adresovaných, neboť návštěvy ve Valdicích byly jen jednou za rok na půl hodiny. Protože je nemohl otcovsky hladit a objímat, psal něžné a vroucí pohádky plné citu, říkačky, v nichž nonsens nahrazuje nesmírný stesk po vlastních dětech. Tak vznikla sbírka Magor dětem, jedinečná, mimořádná a vynikající nejen v Jirousově básnické tvorbě, ale v celé současné české poezii. Křehké Jirousovy pohádky a básničky vypráví Aňa Geislerová neobyčejně půvabně, rošťácky něžně, s citem pro slovní hříčky i okamžiky absurdit a nesmyslů.Aňa Geislerová v unikátní nahrávce něžných textů sbírky Magor dětem!

Číta: Jiří Krampol, Uršula Kluková Celkový čas: 1 hodina Po Jiřím Grossmannovi se stal hereckým i autorským partnerem Miloslava Šimka Jiří Krampol. Napsali a hráli spolu řadu úspěšných skečů, scének a povídek. Souborně vyšly v roce 2001 v knížce Mario Surio v Čechách aneb Jedeme do Evropy. Pět povídek vám nabízí tento titul. Vedle Jiřího Krampola dvě z nich čte Uršula Kluková, která byla dámskou hvězdou Šimkova hereckého souboru. Její "dopisy Sally" reagují na svého času populární rubriku časopisu Mladý svět, v níž fiktivní Sally odpovídala na dopisy čtenářů (převažovaly dívky) a radila jim v jejich milostných problémech. Nabízené album potěší jistě nejen ctitele Šimkova tvůrčího odkazu, ale i milovníky dobrého humoru bez rozdílu generací!Obsah: 1. Jak jsem cestoval 2. První dopis Sally 3. Jak chtěl otec získat velblouda 4. Druhý dopis Sally 5. Jak jsem si zkazil život 6. Jak jsem prodával kapry

Číta: Lubomír Lipský, Nelly Gaierová, Helena Štáchová, Miroslav Černý, Miloš Kirschner, Jiří Bruder Celkový čas: 1 hodina 2 minúty Kompilace ze čtyř archivních snímků natočených ještě Milošem Kirschnerem, dlouholetým interpretem Spejbla i Hurvínka a ředitelem Divadla S+H, potvrzuje jeho mimořádnou tvůrčí invenci, s níž oslovuje dnešní malé posluchače stejně jako dokázal zaujmout generaci jejich rodičů.

Číta: Václav Vydra, Rudolf Deyl Celkový čas: 43 minút Dva medvědi, jeden malý a druhý velký, jeden chytrý, plný nápadů a druhý dobrácký s velkou chutí si zahrát. Oba se potkají v lese u Kolína a zjistí, že jsou bráchové. Od té chvíle si pořád hrají. Na lokomotivu, na auto, na semafor, na závory, na studánku.Ten větší si ale vždycky vymyslí hodně vykutálené hry a toho menšího napálí. Sní mu všechny bonbonky, vypije všechnu limonádu a ještě se nechá pořád vozit, nebo tlačit. Slavný animovaný film Břetislava Pojara ožívá ve zvukové podobě s autentickými hlasy obou medvídků, v interpretaci Rudolfa Deyla. Vypravěč Václav Vydrase zapojil do hry a tlumočí nám všechny lotroviny, které si medvídci vymysleli.Jsou to ale pěkně vypečené hry!

Číta: Jiří Lábus, Marek Eben, Rostislav Novák, Jaroslava Kretschmerová, Petr Vacek, Jana Synková, Jan Jiráň, Pavel Nový, Miroslav Kořínek, Zuzana Měsíčková, Jitka Schneiderová, Martin Janouš Celkový čas: 1 hodina 29 minút Audiokniha Prodaná nevěsta aneb Pojď domů, ona brečí - je záznamem představení populárního pražského divadla Studio Y. V úpravě a režii Jana Schmida a hudebním nastudování Miroslava Kořínka jde o kolektivní uchopení národní opery Prodaná nevěsta. V záznamu hraje celý soubor na nejrůznější hudební nástroje a kolektivně zpívá, mezi sólisty však vyniknou - Marek Eben v roli Jeníka, Jaroslava Kretschmerová jako Mařenka, Jiří Lábuspředstavující Kecala, Petr Vacek v roli Vaška a Pavel Nový jako principál. Do představení jsou zakomponovány také některé úryvky ze Smetanovy Hubičky a Dvořákova Jakobína, je zde využito různých přísloví, barokní a lidové poezie, pranostik i nápadu domýšlení příběhu. Hravá, veselá inscenace této komické opery se od své premiéry v roce 1996 stala nejúspěšnějším představením Studia Y!