Klasická literatúra

Číta: Václav Vydra, Zdeněk Štěpánek, Leopolda Dostalová, Růžena Nasková, Jaroslav Průcha, Alena Kreuzmannová Celkový čas: 44 minút Původní LP album 0 18 1850 "Národní umělec Václav Vydra 100 let" vydal Supraphon v roce 1975 - nyní titul s úryvky z tvorby VÁCLAVA VYDRY(*29.4.1876 - 7.4.1953) vychází poprvé digitálně.

Číta: Oldřich Kaiser Celkový čas: 34 hodín 4 minúty První ucelené vydání audio verze všech dílů románu Jaroslava Haška z rozhlasových nahrávek z let 2012 – 2017 v režii Markéty Jahodové.Završení dlouholetého projektu Českého rozhlasu Vltava a Radioservisu s interpretem Oldřichem Kaiserem. Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina.„Švejk nenapravuje svět," píše Jindřich Chalupecký, „tady se nedá už nic napravit. Má-li se svět zachránit, nezbývá, než si už nic nepředstírat a začít znova v troskách a z trosek. Švejk také není než troska starého světa, ubožák, který se sám prohlašuje za blba. A přece právě on a jenom on přináší naději. Je nutno zbavit se všech iluzí, je nutno přijmout dokonalou prohru, aby se svět mohl zachránit.“I z mnoha dílného rozhlasového tvaru nezadržitelně proniká Haškův groteskní humor, ta zvláštní energie, která pokládá na lopatky vše duté a statické.

Číta: Jiří Štědroň Celkový čas: 4 hodiny 38 minút Filosofská historie zachycuje litomyšlskou mládež v letech 1847 a 1848, v době, kdy celá Evropa bouřila revolucí. Přes tuto skutečnost vyzdvihuje autor poezii studentského života se všemi kouzly i trampotami.Pokud bychom hovořili současným jazykem, jedná se o love story z poloviny devatenáctého století, kde jsou mladí lidé konfrontováni s nástrahami doby, a Alois Jirásek vypráví svůj příběh opravdu poutavě, posuďte sami.

Číta: Jiří Štědroň Celkový čas: 10 hodín 51 minút Babička - audiokniha obsahuje nejslavnější klasické dílo spisovatelky Boženy Němcové.Malebný příběh z venkova 19. století nám vypráví o životě a hodnotách prostých lidí i vrchnosti. Kdo by mohl zapomenout na babičku a její nejoblíbenější vnučku Barunku, paní kněžnu a její schovanku Hortensii či Viktorku a černého vojáka.

Číta: Jiří Štědroň Celkový čas: 1 hodina 11 minút Lyricko-epická báseň o čtyřech zpěvech a dvou intermezzech. Básník jí chtěl, jak sám praví, především oslavit krásu májové přírody. Probouzející se jarní příroda a smrt lidí, Vilém je ve vězení, přemýšlí nad svým činem, přemýšlí nad tím, co bude po smrti, bojí se, nevěří na posmrtný život.Báseň se stala symbolem mládí a lásky. Není divu, že milenecké páry v májových dnech každoročně hojně navštěvují básníkovu sochu na rozkvetlém Petříně.

Číta: Jiří Štědroň Celkový čas: 12 hodín 54 minút Románu Krakatit Karla Čapka bude brzy 100 let, což je úctyhodný věk, přesto může mít i jeho dnešní čtenář pocit, že se jedná o knížku současnou. Ing. Prokop hledá odpověď na navýsost živou, aktuální otázku: jakou roli vlastně má hrát v moderním světě slušný a schopný člověk.Příběh je plný ryzího lidství se vším všudy, malosti i rozletu, pevnosti, odvahy i chorobných choutek po neomezené vládě, temné vášně i prosté dobroty srdce. Moudrosti a nadhledu, vedle ryzí, tragicky věčné nepoučitelnosti.Poslouchejte pozorně…

Číta: Jiří Štědroň Celkový čas: 4 hodiny 40 minút Autor procestoval – většinou pěšky – celou rakousko-uherskou monarchii i část Německa a své zkušenosti a dojmy uplatňoval ve svých povídkách.Nejlépe se mu dařily humoresky a satiry, v nich zesměšňoval české i cizí maloměšťáctví, ale dokázal si v řadě z nich utahovat sám ze sebe, což na přelomu devatenáctého a dvacátého století nebylo zcela běžným společenským jevem.

Číta: Jiří Štědroň Celkový čas: 2 hodiny 49 minút Kdo by neznal snad nejznámější sbírku baladických básní, kterou autor započal již jako student a ukončil jako zralý čtyřicátník? Každá z balad zachycuje význačný příběh ze života, vyjadřující v symbolech osudové drama lidí. Za jakýmkoli proviněním nutně následuje trest, často až neúměrný bezděčné vině. Každá balada se vyznačuje dějově dramatickým spádem a četnými dialogy, na malbu prostředí stačí obvykle jen několik sugestivních detailů.

Číta: Viktor Preiss Celkový čas: 1 hodina 19 minút Předností Čechovova stylu je konkrétnost, lakoničnost, lehká ironie, ale také empatie, s níž své hrdiny líčí… Všechny tyto kvality nám Viktor Preiss svým podmanivým hlasem dokáže citlivě zprostředkovat.Nejrozsáhlejší část díla Antona Pavloviča Čechova (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich.Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem…Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke své literární práci. Na idylu ovšem brzy dopadá stín. Příznaky tuberkulózy dokáže doktor Čechov na sobě rozpoznat stejně jako jeho magistr Kovrin své šílenství ve fatě morganě černého mnicha. V Kovrinově závěrečném chrlení krve pak Čechov bezděčně předjal podobu své smrti.

Číta: Tereza Richtrová, Zuzana Slavíková, Petr Vaněk Celkový čas: 3 hodiny 53 minút Drama o lásce a pomstě. Audioverze slavného románu Emily Brontëové, mladší sestry Charlotte Brontëové, autorky románu Jany Eyrová.Drsná yorkshirská vřesoviště vždy utvářela charakter i život lidí, kteří se tam rozhodli usadit. Místní zeman, pan Earnshow, se rozhodne pečovat o opuštěného chlapce a vychovávat ho jako vlastního. Pojmenuje ho podle jeho zálib toulat se po místních vřesovištích Heathcliff. Nalezenec se velmi sblíží s jeho dcerou Kateřinou, ale nevinné lásce krutá realita viktoriánského světa nepřeje. Krásný cit se může velmi rychle změnit na čistou a nemilosrdnou nenávist… Nesmrtelný příběh Na větrné hůrce se řadí spolu s románem Jih proti Severu a Anna Karenina k nejlepším a nejčtenějším dílům romantické literatury.

Číta: Vladimír Čech, Ladislav Mrkvička, Marek Eben, Miroslav Táborský, Miroslav Horníček, Miroslav Masopust, Alena Vránová, Jan Vlasák, Josef Vinklář, Marie Marešová, Klára Jerneková, Jaroslav Kepka, Jaroslava Kretschmerová, Jan Teplý st., Jiří Prager, Josef Kemr, Zdeněk Ornest, Jaroslav Moučka, Jiří Bruder, Miriam Kantorková, Vlastimil Hašek Celkový čas: 2 hodiny 22 minút Rozhlasová verze slavného románu z roku 1988.Obrazy bitvy u Lepanta renesančních malířů a rytců jsou mimořádně působivé. Řady lodí s naježenými vesly prorážející si cestu vlnami, obláčky z prachu pálicích děl. Působivější než film nebo fotografie. V té slavné bitvě zvítězila v roce 1571 vojska Svaté ligy nad osmanským loďstvem a zbavila Evropany strachu před tureckou invazí. Představme si, že na jedné z těch galér se zrovna chystá k boji sotva čtyřiadvacetiletý španělský mladík v plné zbroji, srdce mu buší napětím. Jmenuje se Miguel de Cervantes y Saavedra. Tady je zatím jedním z řady bezejmenných, ale bude to právě on, jehož jméno vstoupí do historie.Ovšem v poněkud jiné souvislosti. Vojenské dobrodružství u Lepanta zaplatí ztrátou ruky. Ani toho neodradí od další služby v námořnictvu. V zajetí alžírských pirátů stráví jako otrok celých pět let, než se vrátí do Španělska. Jeho dobrodružná povaha ho však předurčuje k neklidnému životu. Vydělat peníze zkouší všelijak, i jako literární a dramatický autor. První drama, v němž využil své zážitky ze zajetí, propadlo. Přesto po čase kvalitou i tématy dokáže konkurovat samotnému Lopemu de Vega. Už svými Příkladnými novelami by si zajistil trvalé místo v dějinách španělské literatury. V roce 1605 však vydá první díl románu Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. V knize původně zamýšlené jako parodie na dobové rytířské romány stvoří věčný typ snílka, muže, jenž v naplnění svého ideálu ignoruje dobu a její mravy. Druhý díl vydá krátce před svou smrtí v roce 1615 motivován hlavně falešným pokračováním z pera jeho literárního odpůrce.Cervantesovo „arcidílo“ (Václav Černý), po Bibli druhá nejpřekládanější kniha, doznalo řadu nejrůznějších zpracování. Rozhlasová dvoudílná dramatizace Evy Paškové přibližuje ty nejlepší momenty příhod rytíře smutné postavy v podání opravdových mistrů mikrofonu. Hynek Pekárek

Číta: Luboš Pavel Celkový čas: 6 hodín 23 minút Obyčejný život byl napsán jako osobní zpověď ministerského úředníka a bývalého přednosty železniční stanice. Je to výpověď umírajícího muže, který se rozhodl napsal svůj životopis „obyčejného člověka,“ neboť životopisů výjimečných lidí jsou mraky, ovšem o obyčejném člověku nepíše téměř nikdo. Domnívá se, že se v jeho životě nic zvláštního a pozoruhodného nepřihodilo. Vše je jakoby předem naplánováno a on jen jede po rovných kolejích. Postupně se ukazuje, že jeho život zdaleka nebyl tak obyčejný, jak si sám sobě nalhával.Starý železničář poznává, díky svým vnitřním hlasům, že není možné lidský život zjednodušit na pouhý sled událostí. Čím dál více filozofuje, zda jsme vůbec schopni poznat sami sebe, všechna svá já a potlačit sobeckost při našem počínání. Nakonec spolu s ním pochopíme, že žádný lidský život nemůže být obyčejný, ale vždy jen jedinečný a plný rozmanitosti. Člověk je zástup skutečných i možných osob – a je to v pořádku, vždyť právě proto můžeme poznávat a chápat mnohost, že sami jsme taková mnohost! I ten nejobyčejnější život je nekonečný, nesmírná je hodnota každé duše.Volná trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život je po umělecké stránce vrcholem tvorby Karla Čapka. Příběhy nespojují ani osoby, ani místa a události. 36 kapitol.

Číta: Oldřich Kaiser Celkový čas: 14 hodín 1 minúta Tragická velkolepá komedie Kompletní znění III. dílu Slavný výprask a nedokončeného IV. dílu Pokračování slavného výprasku. Tak se Jaroslav Hašek konečně rozhlasově dočkal! Mohli bychom zvolat nad dokončením natočení všech dílů Osudů dobrého vojáka Švejka (včetně čtvrtého, nedokončeného). Završila se tak důkladná a několik let trvající práce.Za posluchačsky jednou z nejúspěšnějších rozhlasových četeb stojí režisérka Markéta Jahodová, geniální Oldřich Kaiser, harmonikář Josef Čečil, zvukový mistr Roman Špála, hudební režisér Igor Tausinger a dramaturg Miloš Doležal.

Číta: Vladimír Šmeral Celkový čas: 49 minút Z komentáře k původnímu LP albu DV 15195 vydaného Supraphonem v roce 1963:Když se Ivanu Olbrachtovi (*6.1.1882 –†30.12.1952) blížila padesátka, odejel na Zakarpatskou Ukrajinu, která byla tehdy součástí Československé republiky (Podkarpatská Rus). Pobyt tam (do r. 1937), přerušovaný samozřejmě pobyty v Praze, kde bydlel, vymezuje vrcholné období Olbrachtovy tvorby a jeho výsledkem byl román Nikola Šuhaj loupežník (1933), povídky Golet v údolí (1937) a řada reportáží shrnutých v knize Hory a staletí (1935).Nejslavnějším z nich se stal román - balada - o posledním zbojníku Poloninských Karpat, který na sebe vzal bídu a utrpení kraje a odešel do hor, aby se mstil na bohatých za všechna příkoří páchaná na zakarpatském lidu. Proto se stal symbolem jeho touhy po svobodě...Olbracht vytvořil dílo, které s knihami Vladislava Vančury a Karla Čapka tvoří vrchol české prózy mezi dvěma válkami. Skutečnost a mýtus jsou zde spjaty v tak dokonalé harmonii a podány jazykem tak prostým a zároveň básnickým, že se román stal klasickým dílem...Dr. Rudolf Havel

Číta: Dana Syslová, Otakar Brousek st., Oldřich Vlach, Jiří Langmajer, Jaromír Meduna, Martin Zahálka, Milan Stehlík, Ilona Svobodová, Lucie Juřičková, Marek Holý, Jiří Žák Celkový čas: 1 hodina 58 minút V dějinách divadla je datum 28. prosince 1897 bezpochyby jedním z hvězdných okamžiků umění, jemuž vládne múza Thálie. I když o vyloženě přelomovém datu zase mluvit nemůžeme. Hra, která tehdy měla svou světovou premiéru, totiž neznamenala pro tehdejší ani pozdější divadlo žádný vývojový posun, naopak. Svým pojetím i formou se vracela dokonce do časů před tehdejší konvence a progresivní trendy. Přesto pařížská scéna Théâtre de la Porte Saint-Martin takovou slávu ještě nezažila.Toho dne obecenstvo poprvé zhlédlo bohatýrskou komedii Edmonda Rostanda Cyrano de Bergerac, velmi volně inspirovanou životem a dílem spisovatele Saviniena Cyrano de Bergerac. Devětadvacetiletý autor byl historickým Cyranem dlouhodobě fascinován. Když svoji hru psal, pomýšlel na obsazení titulní role jednou z tehdejších divadelních hvězd. A dokonce se jí odvážil ještě rozepsanou komedii nabídnout. Benoit Constant Coquelin byl novinkou nadšen a mladému básníkovi uděloval nad textem praktické divadelnické rady.Před premiérou se Rostand Coquelinovi omlouval, že ho zatáhl do takového dobrodružství – do mimořádně náročné role, jejíž part čítá více než 1600 veršů – čekal totiž naprosté fiasko. Příběh fanfaróna, rváče, brilantního šermíře s dlouhým nosem a jeho nenaplněné lásky však obecenstvo strhl. Po třetím dějství trvaly ovace neuvěřitelně dvě hodiny. Do autorovy lóže se dostavil osobně ministr financí a symbolicky a předem mu udělil Řád čestné legie.Jak už to tak bývá, dobová kritika se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory, ta modernistická (Gide, Daudet aj.) Rostandovo pozdně romantické gesto striktně odmítla jako zpátečnické, ta tradičnější (Sarcey, Faquet) ocenila živou divadelnost a krásu verše. Jindy jízlivý a nelítostný Sarcey na adresu Cyrana (a tehdejších divadelních „pokrokářů“ samozřejmě) napsal: „Konečně si se Cyranem odpočineme od skandinávských mlh, ubíjející zevrubnosti psychologismu a hrubého realismu!“Od těch dob se Cyrano stále vrací na jeviště jako vítěz. Jeho autor, který nedbal na dobovou módu a řídil se svým vkusem, v něm přivedl do světového divadelního repertoáru charakter a archetyp lákající další a další generace divadelníků. A že je snad Cyrano svým lpěním na cti dnes už trošku komicky, svou dvorností maličko směšný a ve svých verších sentimentální? Možná pravě to dnes více než kdy předtím potřebujeme.Hynek Pekárek„Rádio má tu výhodu, a zároveň je v tom ta práce nesmírně těžká a současně krásná, že vše musí vycházet čistě z nitra herce. Nemůže použít nic, co by měl k dispozici na jevišti, tzn. doplnit gestem, muzikou, kordem nebo hodit širák. Tady se to musí všechno z hloubi duše, v tomto případě mé duše a mého srdce, dostat skrz mikrofon k divákům a já jsem pevně přesvědčen, že jsme pro to udělali maximum. Je pro mne ohromné štěstí, že jsem dostal šanci podílet se na této hře. Za to rádiu děkuji a nejvíc děkuji režiséru Tomáši Vondrovicovi, který mi dal tu důvěru a v sezóně, které já říkám padesátá, protože za pár měsíců mi bude padesát, mi dal jeden z nejkrásnějších dárků, které jsem mohl dostat,“ řekl k nastudování hry Jiří Langmajer.

Číta: Taťjana Medvecká, Martin Štěpánek, Viktor Preiss, Hana Maciuchová, Jiří Adamíra, František Němec, Miroslav Masopust, Luděk Munzar, Petr Štěpánek, Petr Kostka, Jana Preissová, Hana Kofránková, Dagmar Sedláčková, Ivana Vondrovicová, Jaroslava Pokorná, Eva Boušková Celkový čas: 1 hodina 2 minúty Milostné dialogy: Ztracený prsten, Robin a Marion, Romeo a Julie... - audiokniha obsahuje vybrané milostné dialogy ze známých divadelních her. Autoři Karel Čapek, Kalidása, Michail Jurjevič Lermontov, Vítězslav Nezval, Edmond Rostand, William Shakespeare. Účinkují Eva Boušková, Petr Kostka, Hana Maciuchová, Miroslav Masopust, Taťjana Medvecká a další.Původní EP komplet 0 88 0545 vydaný Supraphonem v roce 1976 vychází nyní poprvé digitálně.

Číta: Vladimír Hauser Celkový čas: 23 hodín 57 minút „Hlava XXII. ta mi zamotala hlavu.“Ve své nejslavnější knize Joseph Heller na základě vlastních zkušeností s armádou píše o světě, v němž je vše postavené na hlavu; a protože absurdita je věčná, zamotal tento skvělý protiválečný román hlavu už několika generacím čtenářů.Odehrává se za druhé světové války a v sérii absurdních epizod vyprávěných z hlediska několika různých postav satiricky napadá krutost, nesmyslnost válečné mašinerie.Hlavní postavou je poručík letectva Yossarian, který je trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka). Dílo nemá jednotnou koncepci, jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací. Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády, je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem.

Číta: Lukáš Hlavica Celkový čas: 40 hodín 3 minúty „Toto vše jsem napsal já, Sinuhet, Egypťan, pro sebe sama. Nikoli pro bohy, ani pro lidi, ani pro zachování svého jména navěky, nýbrž pro sebe sama, ubohého a ztrápeného, a pro své srdce, jež dostalo svou míru plnou.“Rákosová loďka se houpe na hladině Nilu. Jaký dar bohů v ní najdou vesetský lékař chudých Senmut a jeho žena Kipa? Nalezenec se stává jejich jediným synem a vyrůstá v nadaného hocha toužícího po vojenské kariéře. Setkání s vysloužilcem však Sinuheta přiměje vydat se v otcových šlépějích a studovat medicínu v chrámové škole. V Domě života se stává zdatným lékařem, jenž je přizván k faraonovu dvoru coby pomocník královského otvírače lebek. Starý a churavý Amenhotep III. ale po riskantním zákroku umírá a ze Sinuheta se stává Ten-jenž-jest-osamělý. Nezkušený mládenec neodolá svodům překrásné kněžky, obětuje jí vše, a tím začíná série jeho neprozřetelných rozhodnutí, které mají dalekosáhlé následky: pohrdání sebou samým, nouzi, vyhnanství, krveprolévání ve svatých válkách. Putování lékaře, který si navzdory nepřízni osudu vydobyl věhlas, nekončí v Sýrii, Babylonii, dokonce ani v zemích Mitannu a Chatti, ba ani na Krétě. Sinuhet se vrací zpět k egyptským kultům a skutkům, za něž mnohdy nese osobní odpovědnost…Nejúspěšnější román moderního finského klasika věrně zachycuje poměry v Egyptě za vlády 18. dynastie ve 14. století př. n. l.

Číta: Jan Pivec, Miloš Nedbal, Zdeněk Štěpánek, Marie Glázrová, Anna Sedláčková Celkový čas: 37 minút Hamlet, Othello, Orlík, Marie Stuartovna - audiokniha obsahuje výňatky z her, jejichž autory jsou William Shakespeare, Edmond Rostand, Friedrich Schiller. Účinkují Marie Glázrová, Miloš Nedbal, Jan Pivec, Anna Sedláčková, Zdeněk Štěpánek.Původní LP album s výňatky z her Hamlet, Othello, Orlík a Marie Stuartovna vydal Supraphon v roce 1959.Nyní vychází toto album poprvé digitálně.

Číta: Radovan Lukavský, Vladimír Ráž, Růžena Merunková, Eduard Cupák, Jan Hrušínský, Taťjana Medvecká, Klára Jerneková, Martin Růžek, Jana Hlaváčová, Václav Postránecký, Jan Hartl Celkový čas: 2 hodiny 3 minúty Idiot - audiokniha obsahuje rozhlasovou inscenaci proslulého románu Fjodora Michajloviče Dostojevského.Krátce po vřelém přijetí Zločinu a trestu začíná Fjodor Michajlovič Dostojevskij psát v závěru roku 1867 další román. Chtěl v něm vytvořit, jak se zmiňoval v korespondenci, „obraz ideálně krásného člověka“. Předobrazem mu byl Kristus. A také Don Quijote, neboť hrdina měl být zároveň směšný.„Jestliže se podaří vzbudit soucit k vysmívané a vlastní ceny neznalé kráse, pak se probudí i čtenářovy sympatie,“ vysvětloval autor svůj záměr i titul román Idiot. Oním idiotem, alespoň v očích petrohradské smetánky, je kníže Myškin. Autor mu přiřkl nemoc, již trpěl sám – epilepsii. A také dobrotu srdce a dětskou upřímnost. Pro společnost ovládanou penězi a pudy je kníže jurodivým božím prosťáčkem. Lidé se mu smějí a zároveň je přitahuje.Dramatizace Jana Strejčka se soustředila na jádro románového příběhu, na zvláštní milostný pětiúhelník, jehož centrem je Myškinův vztah ke dvěma ženám: generálské dcerce Aglaje Jepančinové a od dětství zneužívané kurtizáně Nastasje Filipovně. V Myškinově lásce se mísí uhranutí jejich krásou a soucit s nimi. V obou případech je to ovšem láska platonická. Není proto divu, že Aglaja zároveň stále váhá, zda nevyslyšet Gaňu Ivolgina, který si ji chce vzít, a Nastasju Filipovnu vždy znovu a znovu strhává fanfaronství a smyslnost kupce Rogožina.Původně čtyřdílnou rozhlasovou inscenaci natočil v roce 1982 Josef Melč. Je příkladnou ukázkou jeho precizní práce, pokorně vůči významovým intencím předlohy a náročné na interprety. Tak jako scénárista se i režisér soustředil na dramatické vztahy mezi hrdiny románu. Inscenace je oproštěna – s výjimkou začátku jednotlivých částí – od hudebního doprovodu nebo jiných dramatizujících zvukových obrazů. Má až minimalistický ráz. Hlasy postav nabývají přesnosti a ostrosti grafikova rydla. Jejich nositelé byli pečlivě vybráni: Myškina ztvárnil Jan Hartl tak jemně, že se stal Melčovým nejoblíbenějším a nejčastěji obsazovaným interpretem. Kontrapunkem je robustní podání Rogožina Václavem Postraneckým. K obdobnému komplementárnímu efektu dochází mezi hlasem Kláry Jernekové, která jej propůjčila Aglaje Jepančinové, a hlasem Jany Hlaváčové, ztvárňujícím Nastasju Filipovnu. Posledním vrcholem pomyslného pětiúhelníku je hlas Eduarda Cupáka v roli Gani Ivolgina. Celý tento pětiúhelník je pak z charakterového „podzemí“ patolízalského Lebeděva ozařován hlasem Josefa Somra a z nadhledu „prologu a epilogu“ hlasem Radovana Lukavského.Spolu se Zločinem a trestem (1981, Radioservis 2009) a Bratry Karamazovými (1997, Radioservis 2014) vytváří Idiot v ikonostasu Melčova rozhlasového díla triptych poskytující hluboký vhled do Dostojevského světa. - Bronislav Pražan

Číta: Marie Drahokoupilová, Pavel Kohout Celkový čas: 18 hodín 11 minút Jak pomoci přenádherné dívce Lízince Tachecí, které by každý muž snesl modré z nebe, když ji nevezmou ani na gymnázium ani na konzervatoř ani na jinou školu s maturitou?Nezbývá než otevřít složku PST! a přijmout ji do nultého ročníku tajné školy pro popravčí, aby se stala první katyní na světě.Nejúspěšnější román Pavla Kohouta vyšel od roku 1978 v desítkách zemí a všude našel mnoho příznivců. V naší době, kdy už od rána do večera teče krev i z televizních obrazovek, takže násilí dávno otupilo naše smysly, našel autor způsob, jak se přece jen dostat čtenářům pod kůži. Černý humor, s nímž sleduje osudy sedmi spolužáků a jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a docenta Šimsy, vyvolává neustále smích, který však znovu a znovu tuhne na rtech, když si čtoucí uvědomí, že školní látkou je tu skutečné mučení a zabíjení všemi způsoby, jaké si lidstvo od nepaměti dodnes vymyslelo. A jak se na takové škole skládá maturita? Přece popravou! Totalitní režim chápal tento román přes jeho obecnou výpověď jako útok na sebe a vyhostil autora na deset let z vlasti. „Retro“ — vydání próz Pavla Kohouta, určené především novému pokolení čtenářů, nemohly Větrné mlýny začít jinak než právě tímto dílem, současně klasickým i horce aktuálním.

Číta: Oldřich Kaiser Celkový čas: 10 hodín 27 minút Pokračování úspěšné audioverze jedné z nejoblíbenějších českých knih. Kompletní znění II. dílu Na frontě v podání Oldřicha Kaisera. I. díl Osudy dobrého vojáka Švejka V zázemí získal cenu Nejlepší jednohlasná audiokniha roku 2013.Tragická velkolepá komedie„Švejk nenapravuje svět. Tady se nedá už nic napravit. Má-li se svět zachránit, nezbývá, než si už nic nepředstírat a začít znova v troskách a z trosek. Švejk také není než troska starého světa, ubožák, který se sám prohlašuje za blba. A přece právě on a jenom on přináší naději. Je nutno zbavit se všech iluzí, je nutno přijmout dokonalou prohru, aby se svět mohl zachránit.“ Tento Chalupeckého trefný popis „situace“ Haškova antihrdiny Josefa Švejka a jeho rozlomeného evropského světa by se dal s jistou nadsázkou vztáhnout na naši současnost.Nesáhli jsme tentokrát do rozhlasového archivu k osvědčeným švejkovským interpretacím (Höger, Pivec, Werich), ale pokusili jsme se o zbrusu nové, současné uchopení. Současné nikoliv v nějakém experimentu, nýbrž v „sestupu“ ke smyslu autorova textu a jeho nejvlastnější poetice. Stejně jako rozhlasovou verzi prvního dílu Osudu dobrého vojáka Švejka za světové války z roku 2013, i druhý díl Na frontě nastudovala režisérka Markéta Jahodová s Oldřichem Kaiserem a doprovodila hudbou pražského hospodského harmonikáře Josefa Čečila.Postava Švejka se Haškovi zrodila v krátkém povídkovém cyklu v květnu 1911. Tehdy si poznamenal: „Pitomec u kumpanie“. Poté existuje druhý švejkovský cyklus, který byl psán v Rusku v letech 1916-1917. To vše bylo ještě zábavné čtivo a Hašek cítil, že se se svým tématem plně nevyrovnal. Po návratu z Ruska se pustil do nového psaní Švejka, a jak prozrazují vzpomínky Haškova osobního písaře Klimenta Štěpánka, kterému spisovatel román diktoval v lipnické hospodě, Haškova paměť a schopnost jiskřivé a básnické improvizace byla geniální. Stála jej však mnoho sil. Existuje svědectví lipnického hostinského Invalda, který několikrát zahlédl Haška a samotě zoufale plakat. A jak píše E. A. Longen: „Hašek trpěl. Bylo mi jasno, že musí každou zdivočelou noc a pitku těžce vykoupit a draze zaplatit utrpením.“ Román, jak jej znám dnes, pochází z let 1921-1923 a zůstal nedokončený. Hašek (a jeho Švejk) je postava tragikomická, zoufale osamocená uprostřed světa, vytvářejícího si nové modly. Je všechno ostatní jen ne laskavý básník: ostrý ironik, kousavý satirik, břitký pozorovatel „divadla světa“, nihilista, divoký karikaturista. „Prokletý dada-plebejec“, jak o něm tvrdí italský bohemista Sergio Corduas. Nebo jak říká Eduard Bass: „V Haškovi byli dva lidé – jeden si dělal blázna a druhý se na to díval. Ten druhý Hašek uzřel prchavost lidského života a poznav ji, snažil se ji a popřít, umlčet, obelstít šprýmy. Jeho velkolepá komedie byla tragická.“- Miloš Doležal

Číta: Josef Bek, Vladimír Brabec, Petr Haničinec, Miloš Hlavica, Rudolf Hrušínský, Miroslav Moravec, Ladislav Pešek, Viktor Preiss, Vladimír Ráž, Pavel Soukup, Alois Švehlík, Josef Větrovec, Miroslav Zounar, Martin Stropnický, Jaromír Meduna, Jaroslav Kaňkovský, Milan Stehlík, Otto Lackovič, Ladislav Trojan, Jiří Šrámek, Růžena Merunková, Ladislav Mrkvička, Alena Vránová, Martin Růžek, Pavel Pípal, Bedřich Prokoš, Helena Friedrichová, Čestmír Řanda, Eva Hudečková, Zora Jandová, David Vejražka, Michal Pešek, Miroslav Středa, Ivan Richter, Jindřich Hinke, Jaroslava Adamová, Bohumil Bezouška, Bohumil Pastorek, Oldřich Janovský, Vladimír Čech, Jana Hermachová, Jan Pohan, Ladislav Kazda, Josef Velda, Eva Vosková, Hana Brothánková, František Vicena, Miroslav Doležal, Josef Patočka, Bohumil Švarc, Ivo Gübel, Vladimír Krška, Zdeněk Kutil, Zdeněk Ornest, Miroslav Vladyka, Lukáš Vaculík, Luděk Kopřiva, Jiří Krampol, Viktor Vrabec, Václav Mareš, Josef Vinklář, Milan Riehs, Milan Mach, Soběslav Sejk, Miroslav Samek, Jiří Ornest, Jaroslava Pokorná, Daniela Kolářová, Miroslava Špánková, Marie Vášová, Libuše Havelková, Gustav Bubník, Apolena Veldová, Martin Velda, Zdeněk Kryzánek, Josef Patička, Ladislav Brothánek, Antonín Jedlička, Karel Houska, Petr Patera Celkový čas: 5 hodín 48 minút Výběr těch nejlepších dobrodružných příběhů z pera světových i domácích klasiků, v podání nejlepších českých herců. Čekají vás příběhy z pera Alexandra Dumase, Jacka Londona, Karla Maye i Eduarda Štorcha.Obsah:Bílý tesákHrabě Monte ChristoSyn lovce medvědůOsada Havranů

Číta: Martin Zahálka Celkový čas: 12 hodín Velká vlaková loupež a smrt mladé dívky. Souvislosti odhaluje major Kalaš.Legendární detektivka mistra oboru Eduarda Fikera. Major Kalaš se svým fámulem Karlíčkem vyšetřují výbuch vlaku, převážejícího velké množství peněz. Podezření na nešťastnou náhodu bere brzy za své a vše směřuje k variantě přepadení. Ale jak se pachatel dostal do zavřeného vagonu hlídaného policejní eskortou? Nedaleko místa činu je navíc nalezena mrtvá dívka. Mají tyto případy souvislost?Kniha byla v roce 1970 zfilmována režisérem Josefem Machem pod názvem Na kolejích čeká vrah. S Jiřím Sovákem, Jaroslavem Hanzlíkem a Radkem Brzobohatým v hlavních rolích.

Číta: Jan Přeučil Celkový čas: 46 minút Z komentáře k původnímu LP albu 1 18 1305 vydaného Supraphonem v roce 1973: Nikolaj Vasiljevič Gogol, (1.4.1809–4.3.1852) "miloval pravdu a nenáviděl zvůli", jak se o něm vyjádřil N.G.Černyševskij; proto nemilosrdně tepal poměry v carském Rusku, přísně soudil bezpráví, obnažoval kořeny zla nespravedlivého společenského řádu. Čelné postavení ve světové literatuře získal především třemi vrcholnými díly: otřesným románem Mrtvé duše, jedinečnou komedií Revizor a skvělou burleskní Ženitbou. K nim přistupuje bohatství Gogolových kratších próz, jež svérázným způsobem charakterizují jak spisovatele, tak jeho vidění světa. Nejen stěžejní práce, i povídková tvorba Gogolova je neustálým zdrojem námětů pro film, divadlo, rozhlasovou i televizní dramaturgii. Vnitřní napětí jeho výpovědí, strhující dialog, pravdivé postižení skutečnosti života vytváří nejednou obrazy i čehosi neuchopitelného v lidském nitru.Snad právě proto vznikla dramatizace Bláznových zápisků jako divadelní monolog pro "jednoho herce"; jeviště jistě přispívá k ostře diferencovanému a niternému průniku do světa Gogolových hrdinů. Daumierovská kresba, naplněná ironií a sarkasmem, bolestí i hněvem, vyniká ještě více v rytmickém členění inscenace. Tísnivá kontrapunktická skladba duševního rozkladu člověka nabývá konkrétních forem před zraky diváků. Vzepření se světu končí u Popriščina v rozpadu myšlení, v nepřekonání sebe sama, v zoufalé prosbě o omilostnění těla. Tělo pohltilo duši jako sasanka oběť na dně oceánu. Gogol nepíše děj. Jako hudební skladatel rozvíjí symfonické téma. Příběh u něho zastupuje hnací síla básnické obrazotvornosti. U Gogola se psychologie rodí ze situace, obdobně jako v starých lidových hrách a jarmarečních podívaných, kam se obracel i Puškin....Gogolova satira nastavuje zrcadlo všemu nelidskému. Vypovídá o vnitřní síle autorově, staví diváka, čtenáře i posluchače před "okamžikem pravdy". Popriščin pozbývá rozumu uprostřed kompromisu mezi egoismem touhy a omezeností moci. Jeho trýznivá kalvárie varuje člověka před vším nelidským. Gogol rozbíjí strnulé kategorie románového popisu. Činí z literatury vědomý celek v otázce angažovanosti a společenství, společenství a reality. Svým groteskně "modelovým" dramatem Bláznových zápisků akcentuje, byť na malé ploše, téma, kterým žije moderní literatura: vztah člověka a společnosti. Gramofonová nahrávka ponechává celkovou kompozici představení. Nevynechává žádný z obrazů bláznova deníku. Snaží se postihnout psychologicky složitý svět hrdiny v řadě jemných nuancí a detailů, které jsou specifické pro tento druh herecké a režijní práce. Před posluchače tak předstupuje zajímavý pokus o záznam monologického představení v celé jeho barevné a výrazové šíři.Jaroslav Gillar

Monology a scény. Číta: Eduard Kohout, Vlasta Fabianová, Jiří Steimar Celkový čas: 37 minút Eduard Kohout (*6. 3. 1889 –25. 10. 1976) byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti.Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi.Patřil k důležitým osobnostem českého herectví 20. století. Jeho projev se vyvíjel z psychologického realismu přes impresionismus, expresionismus a civilismus až k věcnosti a tlumenosti s využíváním všech výrazových prostředků. Výborně ovládal svůj podmanivý zvláštní hlas. Od 20. let pod vedením K. H. Hilara vytříbil svůj herecký rejstřík a vyrostl ve vynikajícího umělce.Byl obsazován do rolí romantických či lyrických, heroických i komických, zahrál prosťáčka stejně jako rozbolavělého, rozervaného, konfliktního dramatického hrdinu. Pod Hilarovým vedením hrál v Bratrech Karamazových, Lucerně, Králi Oidipovi, Svaté Johance, ve Višňovém sadu, Zkrocení zlé ženy či Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Cyrano z Bergeracu aj. Role pro dramatické herce snové, ale také nejtěžší - Hamleta - se zhostil doslova famózně; získal ocenění nejen kritiky, ale také velkou popularitu. Po Hilarově smrti spolupracoval neméně úspěšně s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem.Ve filmu nebýval obsazován do hlavních rolí - za jeho nejvýraznější a nejlepší filmovou roli je pokládána role podivínského Artuše Fabiána ve filmu Turbína.

Číta: Martin Růžek, Jan Šťastný, Eduard Cupák, Vladimír Brabec, Antonie Hegerlíková, Antonín Molčík, Jiří Plachý, Radoslav Brzobohatý, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Svatopluk Skopal, Josef Patočka, Ivan Řezáč, Petr Hotmar, Vladimír Krška, Karel Urbánek, Miroslav Středa, Oldřich Janovský, Sylva Sequensová, Miloš Rozhoň, Vladimír Pospíšil, Karel Hlušička, Miriam Kantorková, Miluše Šplechtová, Oldřich Vlček Celkový čas: 4 hodiny 4 minúty Jak spravedlivý je svět, v němž o celém tvém životě rozhodne krádež jednoho bochníku chleba? Radoslav Brzobohatý jako Jean Valjean v rozhlasové dramatizaci úspěšného románu Victora Huga.Román Les Misérables napsal a v roce 1862 nechal vydat Victor Hugo. V českém překladu se zcela zažil název Bídníci, byť k tématu knihy by se spíše hodil pozdější překlad Marie Majerové, která hlavní hrdiny nazvala Ubožáky. Zaslouží si totiž spíše naši lítost než opovržení: navzdory veškeré své snaze a lidským kvalitám totiž v jejich světě není možné odčinit jediný hřích mládí.Hlavní postavou ve spleti figur a figurek Hugova dodnes známého románu je trestanec Jean Valjean, původně klestič stromu. Ten se z nouze vloupá do domu, aby ukradl bochník chleba. Je chycen a zavřen na pět let na galeje. Tím je na celý život ocejchován, svůj trest si navíc prodlouží neustálými pokusy o útěk. Když je konečně propuštěn, má již své nejlepší roky dávno za sebou a výsledkem justiční „převýchovy“ je zhrublý a drsný muž, kterého změní až setkání s biskupem Myrielem, který mu bez podmínek a vřele nabídne pohostinství a neudá jej ani v okamžiku, kdy mu Valjean ukradne stříbrné příbory. Bývalý trestanec se pod vlivem této příhody rozhodne žít lepší život – rameno spravedlnosti je však nelítostné a na nic se neohlíží. Ať žije Valjean sebectnostněji, stále má v patách komisaře Javerta…Rozhlasová dramatizace jednoho z nejslavnějších románu 19. století vznikla v Českém rozhlase v roce 1993. Režisér Jiří Horčička, dramatizátor Jan Strejček a dramaturg Hynek Pekárek vykládají Hugův román především jako velkou společenskou fresku, děj otevírají až okamžikem setkání Valjeana s biskupem a ve více než čtyřech hodinách nahrávky zprostředkují hluboký zážitek.Z hereckého obsazení zaujme nejvíce Radoslav Brzobohatý coby Jean Valjean. Jeho osobitý chlapský hlas tu zažívá několik typových přerodů od hrubozrnného a primitivního hlasu trestancova až do gentlemanského tónu starosty Madelaina, kterým se stane. Jeho hlavního protivníka Javerta představuje další z nezaměnitelných hlasů Eduard Cupák, z jehož nekompromisnosti až mrazí.Nahrávka z archivu Českého rozhlasu tak může připomenout nejen významný historický román, ale také plejádu herců a tvůrců rozhlasové historie.- Přemysl Hnilička

Číta: Miroslav Částek Celkový čas: 37 minút Z komentáře k původnímu LP 1 18 1479 vydaného Supraphonem v roce 1974:Čechov znamená Čechův. Jeden Čechův dědeček byl Čech. Ač tyto věty zní jako citáty z čítanky pro druhou třídu základní školy nebo jako diktát z těsnopisu, jsou pravdivé. Nemají samozřejmě nejmenší zásluhu na tom, že Anton Pavlovič Čechov je u nás už pětaosmdesát let tištěn a čten a přes sedmdesát let hrán předními i méně předními divadly. Pro obě strany se všechno začalo šťastně: první Čechovova povídka, uveřejněná u nás v příloze Národních listů 9. prosince 1888, nese titul Štěstí. Ač v ní autor nesliboval lidem nic příliš příjemného ani jistého v oboru lidského štěstí, ba jeho poselství bylo takřka zdrcující - zemřeš, člověče, a nikdy se vlastně ani nedovíš, co je štěstí - ač se tedy mladý autor představil jako bořitel iluzí a kazisvět, zabydlel se v čtenářské a divadelní obci natrvalo. Nemluvě už o tom, jak se jeho tvůrčí metody chopili i v dalekém světě velcí moderní autoři."Tak mi připadá, jako by byl autor psal Strýčka Váňu krví vlastního srdce," napsal kritik v roce 1901 v Divadelních listech. Snad i proto je Čechov tak blízký čtenáři tehdejšímu i dnešnímu: krev vlastního srdce zůstane krví, ať se uvnitř člověka nebo kolem něho změní cokoliv. Pravda, zmýlil se o dvě století v odhadu, kdy dojde k zásadní změně ruského života. Ani s tou mýlkou není pronikavost jeho pohledu o nic menší ani nepravdivější a krev jeho srdce o nic méně krvavá. Čechov byl lékař a umělec. Snad to bylo to nejšťastnější spojení profesí právě pro zasvěcené vnikání do lidského nitra. Až na dno lidského nitra. Čechov sám spojení svých profesí charakterizoval typicky po čechovsku - medicína je prý jeho zákonná manželka, literatura jeho milenka.Byla to milenka poněkud nepokojná a náročná. Úkolem umění totiž je - podle Čechovových slov - hájit člověka. Kdo chce být hájen, nesmí ovšem být jen povrchním čtenářem. Povrchnímu čtenáři uklouzne otázka, jak že to pan spisovatel hájí člověka, když obnažuje jeho rozervané nitro, když ukazuje jeho bídu tělesnou i duševní, jeho ubohost, směšnost, trapnost, jeho nicotnost a jeho prohry. Čechov však trpělivě odpovídá. Odpovídá přímo v díle, a to i v těch nejmenších povídkách. Tak v Aňutě musí student Stěpan Kločkov prohlédnout, v jaké špíně a ubohosti žije, naopak v Talentu tři malíři nikdy nepochopí, že se jim nedostává to nejdůležitější, aby se stali skutečnými umělci. Pochopí to však čtenář. Čechovovo umění hájí člověka právě tím, že mu ukazuje přesně na napadená místa v jeho nitru. Ukazuje mu je tak sugestivně, že se zdá takřka nemožné, aby si jich postižený nevšiml a nezačal se sám proti nim bránit. Bránit se sám proti sobě, proti všemu zlému a ubohému uvnitř i vně........Čechov byl, je a zůstane zamyšleným hlasatelem pravdy, zejména pravdy umělecké.Sám o tom kdysi napsal:"Umění je tím zvláštní a dobré, že v něm nelze lhát. Je možné lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možné oklamat lidi i samého pánaboha - byly i takové případy - avšak v umění klamat nelze."Lubomír Vaculík

Číta: Stanislav Zindulka, Jaroslav Plesl Celkový čas: 10 hodín 20 minút Příběh lásky a zrady na pozadí dobytí nejslavnějšího města přelomu středověku a novověku.Historický román pojatý jako fiktivní deník uvádí do života, myšlení, zvyků a mravů lidí v někdejší metropoli východní civilizace v době končícího byzantského středověku a zachycuje její marnou obranu Cařihradu před tureckými sbory. Srdcem vyprávění je tragický milostný vztah poutníka Jana Angela, jenž utekl ze služby u tureckého sultána, a Anny Notaras, dcery předního byzantského úředníka a císařovy příbuzné.Na pozadí dobytí jednoho z nejslavnějších měst přelomu středověku a novověku centra Římské vzdělanosti i náboženství se odehrává příběh lásky, války, zrady a bolesti v podání Jaroslava Plesla, četby doslovu se zhostil Stanislav Zindulka.

Číta: Rudolf Pellar, Vladimír Ráž, Jarmila Skopalová Celkový čas: 1 hodina 32 minút V autorově pojetí jde o básnický obraz cesty člověka životem a dějinami, po níž dospívá lidský duch v zápase se silami světa k sobě samému, ke své božské podstatě.Vypravěč posluchače provází celým dílem, které je průběžně rozsáhle citováno v dramatických ukázkách. Nahrávka umožňuje široké veřejnosti detailně se seznámit s fenoménem Faust a zároveň poskytuje umělecký prožitek.

Číta: Josef Somr, Bořivoj Navrátil, Alois Švehlík, Soběslav Sejk, Martin Růžek, Josef Vinklář, Marie Drahokoupilová, Petr Štěpánek, Jaroslav Kepka, Bohumil Švarc, Jaroslav Pešice, Miroslav Saic, Václav Knop, Otakar Brousek ml. Celkový čas: 1 hodina Před 22 lety, v roce 1991 jsme si pro svoje potěšení natočili v Jevanech ve studiu pana Štaidla dramatizaci Verneovky. Podařilo se mi získat ke spolupráci herce zvučných jmen. Po prvním, poněkud nevydařeném vydání jsme vzali tento archivní záznam opět do rukou a oprášili ho. Stojí za to si poslechnout pány Vinkláře, Růžka, Navrátila, Kepku, Somra, Švehlíka, Brouska, Štěpánka, Sejka, Saice a samozřejmě madam Drahokoupilovou a další. Příjemný poslech přeje Václav Knop.

Číta: Taťjana Medvecká Celkový čas: 1 hodina 30 minút Příběh prosté, ale moudré babičky převyprávěl autor tak, aby mu snadno porozuměly i malé děti. Audiokniha je ideální na cesty autem, jako pohádka před spaním i pro přípravu do školy. Prostou, avšak moudrou babičku Boženy Němcové zná téměř každý. Po jejím příjezdu k dceři na venkov si ji okamžitě oblíbí vnoučata, stává se rádkyní sousedům i samotné paní kněžně. Očima mladé Barunky zobrazuje příběh světlou i temnou stranu lidských osudů na malebném českém venkově se všemi zvyky a tradicemi, inspirované vzpomínkami na dětství autorky. Jedná se o jedno z nejznámějších děl české klasické literatury, které je převyprávěné tak, aby si ji mohli přečíst i malí čtenáři.

Číta: Jaromír Spal, Václav Voska, Jiřina Švorcová, Karel Höger Celkový čas: 50 minút Komentář k původnímu LPDV 15162 z roku 1963:Druhý výběr umělecké prózy ve školní řadě GK obsahuje jednak kratší literární útvary (povídky a pověst), jednak výňatky z delších děl. Zvukové snímky jsou určeny pro literární výchovu šestého až devátého ročníku základní devítileté školy. Rozšiřuje se jimi dosavadní soubor umělecké prózy na gramofonových deskách, vydávaných Gramofonovým klubem pro literární vyučování.Plocha dvou gramofonových desek určovala rozsah a počet textů. Při jejich volbě se přihlíželo k četbě žáků, která je stanovena učebními osnovami z roku 1960. V souboru je především zastoupena mimočítanková četba, aby se v každém ročníku mohl uplatnit poslech některé ukázky při práci s díly mimočítankové četby. Vzhledem k praxi byly voleny z těchto děl jiné ukázky, než které byly pojaty do čítanek; lze jich využít v besedách, ve kterých se kombinuje rozhovor o domácí četbě žáků s poslechem, čtením a výkladem vybraných ukázek.Poslech ostatních próz, které žáci mají v čítankách příslušných ročníků, obohatí a zpestří možnosti práce s textem.Poslech uměleckého přednesu je nejenom osvědčeným prostředkem přímého citového účinu literatury: rozvíjí také pozornost žáků ke zvukovým kvalitám jazyka a tím přispívá i ke tříbení výrazného, pěkného čtení a přednesu, i když žáci nebudou vedeni k napodobování profesionálních umělců.

Číta: Růžena Merunková, Bořivoj Navrátil, Jaroslava Adamová, Vladimír Brabec, Jaromír Spal, Otakar Brousek st., Jaromír Hanzlík, Vladimír Krška, Svatopluk Skládal, Josef Patička, Vladimír Hlavatý, Marta Kučírková Celkový čas: 1 hodina 40 minút Utopické RUR (Rossum’s Universal Robots, Rossumovi univerzální Roboti) je v pořadí třetí drama Karla Čapka, časově mu předcházely komedie Lásky hra osudná a Loupežník. Souběžně s ním však s bratrem pracoval také na komedii Ze života hmyzu. Podle vlastních slov dostal Karel Čapek právě při psaní Mravenců nápad na utopické drama a koncipuje Roboty.RUR bylo dopsáno v roce 1920, kdy také vyšlo poprvé tiskem. Premiéru v Národním divadle mělo 25. ledna 1921. Ještě předtím (2. a 3. ledna 1921) jej sehráli ochotníci Jednoty divadelních ochotníků Klicpera v Hradci Králové. Úspěch této Čapkovy hry byl okamžitý a mimořádný, ve velmi krátké době bylo drama přeloženo a uváděno na zahraničních scénách (1921 – Cáchy, 1922 – Varšava, Bělehrad, New York, 1923 – Londýn, Vídeň, Curych, 1924 – Budapešť, Krakov, Paříž, Tokio a další). Třicetiletý autor se tak rázem stal celosvětově známým dramatikem.Varovná Čapkova výzva k lidstvu, pronesená krátce po skončení první světové války, našla silnou odezvu všude, kde bylo RUR uvedeno. Myšlenka výroby umělého člověka – pracovní síly se ve světové vědeckofantastické literatuře objevila již daleko dříve (v našem kulturním prostředí je známa pověst o pražském Golemovi). Karel Čapek však na radu svého bratra jako první užívá pro umělou bytost pojmenování „Robot“, odvozené z výrazu slovanského původu „robota“ – těžká, nedobrovolná práce. Tento termín se stal brzy součástí světových jazyků. Přestože tato Čapkova hra je v současnosti na divadelních prknech uváděna jen výjimečně, její poselství je v postmoderní době až mrazivě aktuální, a proto si zaslouží čtenářovu i posluchačovu pozornost.- Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka ve Strži

Číta: Igor Bareš, Dana Černá Celkový čas: 11 hodín Jeden z bestselerových románů prominentního amerického psychoterapeuta nás přivádí do Vídně 19. století, do kolébky psychoanalýzy. Hlavními protagonisty fiktivního příběhu jsou filozof Friedrich Nietzsche a psycholog, jeden z předchůdců psychoanalýzy, psycholog Josef Breuer. Nietzsche přichází kvůli svým sebevražedným tendencím k Breuerovi, aby se u něho léčil. Na pozadí jejich vztahu, tedy vztahu mezi jedním z největších evropských filozofů a nadaným terapeutem, dochází k setkání světů filozofie a psychologie. V příběhu se objeví také mladý, začínající lékař Sigmund Freud… Když Nietzsche plakal je příběhem o romantické posedlosti, o zachraňující moci přátelství, o úkolu odborníka pohlédnout do tváře vlastnímu démonu, a tak nalézt schopnost pomoci svému klientovi. Kniha je mistrovskou směsicí fakt a fikce. Ve skutečnosti se Friedrich Nietzsche a Josef Breuer nikdy nesetkali. A psychoterapie samozřejmě nevznikla jako výsledek jejich setkání. Nicméně životní situace hlavních postav je založena na reálných faktech a základní prvky románu – Breuerovo duševní trápení, Nietzscheho zoufalství, Anna O., Lou Salomé, Freudovo přátelství s Breuerem, tepající zárodek psychoanalýzy – měly své historické místo ve Vídni roku 1882. Kniha Když Nietzsche plakal získala cenu Commonwealth Gold Medal za nejlepší román roku 1993, v roce 2009 byla vyznamenána vídeňským knižním veletrhem a sto tisíc výtisků bylo zdarma distribuováno obyvatelům Vídně. Kniha byla přeložena do téměř dvaceti jazyků a znají ji čtenáři po celém světě. Přes čtyři roky byla např. nejprodávanější knihou v Izraeli a na žebříčku bestsellerů se ocitla ve dvanácti zemích.

Číta: Růžena Merunková, Martin Růžek, Viktor Preiss, Alena Vránová, Jana Andresíková, Jana Drbohlavová, Miloš Nedbal, Nelly Gaierová, Drahomíra Fialková, Miloš Hlavica, Oldřich Janovský, Ladislav Kazda, Marie Vášová, Jaroslava Pokorná, Ladislav Boháč, Pavla Maršálková, Eduard Dubský Celkový čas: 1 hodina 57 minút Román Otec Goriot je jedním z dílů rozsáhlé Lidské komedie Honoré de Balzaca. V jeho ději můžeme sledovat dva hlavní příběhy; postupný společenský vzestup studenta práv Evžena de Rastignaca (Viktor Preiss) a úpadek kdysi významného obchodníka s nudlemi, otce Goriota (Martin Růžek). Otec Goriot se celým svým životem upnul na štěstí svých dvou dcer - Anastazie (Alena Vránová) a Delfíny (Růžena Merunková); jim obětuje celé své jmění, v jejich zájmu prodá i poslední svůj majetek, není nic, co by pro ně neudělal. Přesto si nezíská jejich oddanost a lásku. Student Rastignac naopak postupně šplhá na vyšší a vyšší společenské příčky, většinou za pomoci krásných a společensky vysoce postavených dam. Oba bydlí v penzionátu vdovy Vauquerové (Marie Vášová), veselém hnízdě různých postaviček, které buď nemají přebytek peněz nebo nechtějí být příliš na očích okolního světa bohaté a pokrytecké Paříže. Mezi nimi hraje prim zvláštní patron jménem Vautrin (Miloš Nedbal). Rozhlasovou realizaci sestavila z příběhu otce Goriota a dalších motivů Balzakovy Lidské komedie Zuzana Kočová, manželka Emila Františka Buriana a od roku 1974 také dramaturgyně Československého rozhlasu. Otec Goriot byl jednou z jejích prvních dramatizací v této funkci. Režijně text zpracoval Jiří Horčička, který v době normalizace uvítal historickou látku a inscenačně ji držel v lehce expresivním tónu, který jí vtiskly především herecké výkony. Skladatel Josef Pech založil hudební podkres na kontrastu vysokého a nízkého - v úvodu, závěru i mezi jednotlivými scénami se tak prolínají hudební motivy ze zámeckého plesu a líbivé tóny pouličního kolovrátku. Balzakův příběh je dodnes jímavým obrazem světa, v němž odumírá lidskost a vítězí falešná morálka. V závěru hry student Rastignac vyhlašuje Paříži osobní válku - naději však v tuto osobní vzpouru nevkládá snad ani on...

Číta: Šimon Krupa Celkový čas: 2 hodiny 42 minút Právě letos uplynulo sto let od konce první světové války, na jejímž konci se odehrává děj novely Petr a Lucie, která vábí čtenáře již od svého vydání. Milostný příběh dvou mladých lidí – naivního kluka pocházejícího z lepších poměrů a zkušenější dívky, která ví, co život obnáší, ale zároveň umí z celého srdce milovat – i po stu letech působí tak živě, že by se mohl stát i dnes.

Číta: Alois Švehlík, Martin Růžek, Jiří Adamíra, Rudolf Hrušínský, František Němec, Petr Haničinec, Luděk Munzar, Miloš Nedbal, Václav Voska, Jiří Sovák, Josef Kemr, Jan Hrušínský Celkový čas: 1 hodina 8 minút Album monologů z her W. Shakespeara (Hamlet, Othello, Julius Cézar, Romeo a Julie), Moliéra (Zdravý nemocný, Lakomec), Dostojevskij (Zločin a trest), Goethe (Faust) a dalších vydal Supraphon v roce 1981.Podařilo se tak zachovat mimo jiné herecké umění dnes již nežijících hereckých legend Jiřího Adamíry, Martina Růžka, Rudolfa Hrušínského, Josefa Kemra, Jiřího Sováka, Václava Vosky, Petra Haničince a Miloše Nedbala

Číta: Jana Hlaváčová, Miloš Nedbal, Bohumil Bezouška, Klára Jerneková, Stanislav Fišer, Čestmír Řanda, Josef Kemr, Ladislav Pešek, František Vicena, Jaroslava Tvrzníková, Sylva Turbová Celkový čas: 49 minút Ač Řecko nevynalezlo divadlo, je považováno za její kolébku. Jeho počátky se datují do 5.-4. století př. n. l., kdy se v Řecku začala rozvíjet próza, filozofie a tím řečnictví a dramatu.Drama se pak rozdělilo na tragedii (hlavní autoři byli Aischylos, Sofokles a Euripides) a na komedii, jejímž nejvýznamnějším reprezentantem byl Aristofanes. O jeho životě nevíme skoro nic, ale z jeho díla (napsal 44 her) se dochovalo 11: Acharňané, Jezdci, Oblaka, Vosy, Mír, Ptáci, Lysistrata, Ženy o Thesmoforiích, Žáby, Ženský sněm a Bohatství.LP Supraphonu 1 18 1655 vydané v roce 1976 přineslo svým posluchačům záznam výňatků ze třech z nich ( Žáby, Jezdci a Lýsistraté).Na jejich nahrávkách v režii Ivana Weisse a Jaromíra Pleskota se podíleli Josef Kemr, Stanislav Fišer, Čestmír Řanda, Ladislav Peček, Miloš Nedbal, Jana Hlaváčová, klára Jerneková, Sylva Turbová, Jaroslava Tvrzníková a další.Dnes jsou již tyto záznamy i dokumentárními, neboť mnoho herců z plejády účinkujících již nežije...

Číta: Jiří Adamíra, Olga Čuříková, Václav Renč Celkový čas: 43 minút Francesco Petrarca (*1304 - 1374) – italský básník a prozaik, po celý svůj život psal milostné sonety, ballady, kanzóny a madrigaly věnované jedné konkrétní, idealizované ženě, šlechtičně Lauře.Význam Petrarcovy lyriky je v hloubce a pestrosti vyjádření myšlenek, nálad a citů milujícího člověka, náhled do rozporuplného vnitřního světa básníka, který se zmítá mezi pozemskými city a oddaností Bohu.Původní LP 1 18 1215 z roku 1972 pro Supraphon ze svých vlastních překladů Petrarcova díla vybral, sestavil a průvodním slovem opatřil Václav Renč.Hudbu renesančních autorů vybral Pavel JurkovičRecituje Jiří Adamíra. Mota čte Olga Čuříková.