Poézia

„Čoho si, ešte i dnes, pri poezii Paulinyho vážime, je jej životnosť, súvislosť myšlienky i snaženia so skutočnosťou. Jeho ľúbostná melancholia, jeho národné oduševnenie, jeho politické presvedčenie, satira, ironia, jeho útočné agitačné slovo v pravý čas — všetko vyvrelo z vnútra a všetko má pravdivé, horúce vzťahy k veciam, udalostiam, pomyslom a citom prežitým. Preto toľko veršov básnikových znárodnelo, preto toľko sa ich spieva podnes.“ (Jaroslav Vlček.) Poézia zo Zlatého fondu SME.

„Národ tak považuj jediné jako nádobu lidství, / A vždy volášli: Slovan! nechť se ti ozve: člověk.“ Poézia zo Zlatého fondu SME.

Obsahem druhého svazku Spisů Josefa Čapka jsou tři zralé práce z posledního desetiletí autorova života: Kulhavý poutník, Psáno do mraků a Básně z koncentračního tábora. Esej Kulhavý poutník (1936) vydal Josef Čapek rok před svými padesátinami. Autor a jeho druhé já, vzájemně se doplňujíce, opravujíce a ponoukajíce, vedou zde živou rozpravu o podstatných setkáních na cestě životem: s tělem, duší, různými věky člověka, smrtí, přírodou, uměním. Dotekem doby silně poznamenán je posmrtně vydaný (1947) svazek Psáno do mraků. Je to proud krátkých, často aforisticky vyhrocených deníkových úvah o věcech umění, situaci národa, mravnosti – extrakt Čapkovy tvůrčí a životní zkušenosti, moudrá a zároveň nekompromisní kniha moralisty a demokrata. Rukopisy Čapkových vězeňských básní a básnických překladů přinesli do vlasti, po autorově anonymní smrti někdy v dubnu 1945, až přeživší koncentráčníci (Básně z koncentračního tábora, 1946). Jde o jakýsi experiment naruby. Čapek, milující moderní poezii, nevázal se tu jejím kánonem, protože sám se básníkem necítil a protože chtěl být přístupný všem spoluvězňům, kteří se k tajeným opisům jeho veršů dostanou. Ti, kdo nemají smysl pro osobité a nové, jež už ohlašuje příští literární časy, mají sklon odsouvat tyto tři Čapkovy knížky na okraj české literatury. Soudíme naopak, že v ní patří k jejímu jádru: k jejím hodnotám nejryzejším a nejtrvalejším.

„Hoj, zem drahá, slovenská zem, / poľúbže sa s ránom, / búšte srdcia utýrané: / zore nad Kriváňom — / daromne noc hromom rvala, / blesky bila v temä: / otrokmi sme boli dosiaľ, / viacej nebudeme! Zbierka básní z rokov 1917 až 1919.“ Poézia zo Zlatého fondu SME.

Básně sebrané do ucelené sbírky vycházejí ze vzpomínek na svět dětství, které autor prožíval v enklávě na okraji Střešovic nedaleko Hradčan v padesátých a na počátku šedesátých let minulého století. Pokřivená a zvrácená doba, nedávná i současná, vstupovala rozličným způsobem do života rodičů i rodičů jeho dětských kamarádů. A byla také příčinou konfliktů a konfrontací s prostředím tehdejšího komunisty ovládaného školství. Na druhou stranu to však také byla ještě doba, která dětem v jejich volném čase poskytovala svobodu a otevírala prostor pro dětskou spontaneitu v míře, o jaké se dnešním generacím dětí už ani nesní. Tomáškovi se podařilo málo slovy evokovat ponuré a zároveň drahé časy dětství. Texty doprovodil devatenácti celostránkovými barevnými kresbami Václav Sokol.

Po dvoch básnických zbierkach Piesne a Zem ľudí prichádza autor s kolekciou básničiek Včielky, ktorá, ako napovedá samotný názov, je určená našim najmenším čitateľom. Básničky sú svieže a hravé, disponujú chytľavou melódiou a zároveň nehou, ktorá z nich priam vyžaruje. Autor sa prostredníctvom spracovania tém, ktoré sú pre detského čitateľa atraktívne, nesnaží poučovať, ale láskavým spôsobom odovzdať hlbší ľudský odkaz, hoci nemožno poprieť, že básnická zbierka má aj edukačný charakter.Knižku Včielky, doplnenú o pôsobivé ilustrácie, nepochybne ocenia deti aj rodičia.

Číta: Milan Friedl Celkový čas: 1 hodina 30 minút Shakespeare psal sonety po celý svůj tvůrčí život a pokládal je za své stěžejní dílo. Stejně jako v jeho hrách nacházíme poetiku a lyričnost, v jeho poezii je mnoho dramatických prvků: přesná stavba, gradace, rozpory a boje myšlenkových hnutí, které však vrcholí všechápající katarzí. Toto básnické a meditativní dílo oslavující lásku i ženu bylo mnohokrát přeloženo do češtiny. Nabízíme vám přednes Sonetů nezapomenutelného Milana Friedla, který sbíral po celý svůj život všechny dostupné překlady. Pro nás vybral moderní překlad Miroslava Macka, který je srozumitelný a formálně dokonalý. Macek jako první vyřešil slovní hříčku s básníkovým jménem Will.

Poézia zo Zlatého fondu SME.

Zbierka 127 slovenských ľudových balád. Poézia zo Zlatého fondu SME.

„Väčšina obdivovateľov krásnej prírody cestuje do diaľného zahraničia vidieť široko-ďaleko vychýrenú Rýnsku dolinu abo strašnopekné ľadovce Švajčiarska bez toho, žeby najprv popozerala bola tisícoraké krásy i vlastného domova; — a predsa jak dôstojne krásna je reťaz Karpatov, jak romanticky pekné je naše Považie!“ Klasika zo Zlatého fondu SME.

Zbierka intímnej, ľúbostnej a prírodnej lyriky. Poézia zo Zlatého fondu SME.

„Pranostyka sedlská, to jest: Knížka o povětří, aneb Zpráva o způsobnosti času, kterak rok od roku předzvěděti se může. Vytištěná léta Páně 1827.“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

Rozsiahla zbierka básní obsahujúca tému detstva, lásky, vzťahu k rodine, ale aj všeobecne platné etické tézy, protivojnové úvahy a protesty. Poézia zo Zlatého fondu SME.

Spevy o Svatobojovi a o Matúšovi Čákovi Trenčianskom venoval Ľudovít Štúr „vrstovníkovi samoprvému rovesníkovi citov a úmyslov piesni milovníkovi a tvorcovi bratovi najdrahšiemu Karlovi…“ Poézia zo Zlatého fondu SME.

Východofranská ríša sa snaží podmaniť si slovanské kmene na území Veľkej Moravy a zajmú knieža Svätopluka. Prvý slovenský národný bohatiersky epos v v dvanástich spevoch končí veľkou bitkou a Svätopluk nakoniec zakladá „Veľké kráľovstvo Slovákov“. Svätopluk vyvolal búrlivú, nadšenú odozvu, najmä zo strany mladej generácie.

Okrem toho, že bol Rizner etnograf a jazykovedec, pracoval aj ako učiteľ. Jeho práca bola príkladná. Obohacoval žiakov novými poznatkami, sám si vyrábal pomôcky, ba pre deti a mládež písal zábavné a poučné príbehy a skladal básne. Kytka z Tatier je výberom z básnickej tvorby Riznera i ďalších autorov. Klasika pre deti zo Zlatého fondu SME.

Dvadsaťjeden idylických básní zo života ľudu, oslava pokojného života v prírode, symbiózy človeka s prírodou, magické prvky.. Klasika zo Zlatého fondu SME.

„Prosím vás, odpusťte mi, že moje básne majú taký temný, smutný ráz. Rád by som písal i veselé…, ale cítim, že také nie sú ani len ozvenou srdca a znejú mi jaksi prázdno. Bieda a zloba ma naučili milovať búrlivosť, temnotu, čiernu noc… Preto milujem noc tú tmavú / i ruže čierne, ruže vonné — / ony ma tešia, pejú mi, hrajú, / či v radosti žijem alebo bôľne.“ Poézia zo Zlatého fondu SME.

„Konštantín a Metód, aľe v patnástém stoľeťú Crha a Strachota rečení, v Solúňe (v Tessalonice) ze šlachteckého a vzňešeného rodu sa naroďiľi. Podla Diokleasa, kterí okolo roku 1161 písal, oťec jejích bol Leo patricius, v ruskéj Nestorovéj kronice Lev nazvaní…“ História zo Zlatého fondu SME.

„… Radšej si trúchlú pred seba vezmi peseň. / Neb vác máš smutních ve slovenském nároďe príhod / Než veselích; vác bíd nežľi dobrého zažil.“ Poézia zo Zlatého fondu SME.

Svazek první. V prvním svazku básnického díla Čana (1946-1997, od roku 1968 ve Švýcarsku a Izraeli) vycházejí sbírky Červen, Balady za šesťák a romance po korunce a Zpěvy skoro sokolské. V Čanově poezii se spojuje ironie s vážností, hravá nadnesenost a zpěvnost s disonancí a tíhou. Jak už naznačují názvy tří sbírek, je silně ukotvena v dialogu s českou básnickou tradicí. Tu Čan rozvíjí do hlasu mimořádně svěžího a osobitého.

Kniha o Jakubu Demlovi. "Kniha je souborem mých prací věnovaných Jakubu Demlovi, které vznikaly v letech 1968–2008,“ píše o tomto svazku jeho autor Vladimír Binar. „Soustřeďuje texty různého charakteru a podob – vedle rozsáhlejší monografické studie se zde objevují články, přednášky, doslovy, studie, komentáře, ediční návrhy, průvodce životopisným a místopisným labyrintem básníkova života a jeho vydavatelskou činností, soubory postav vystupujících v jeho ,theatrum mundi‘, dokonce i interview věnovaná vydávání Demlova díla a tomu, jak zasahovalo do mého života. Přes různorodost těchto textů, věřím, že ve svém celku podají základní obraz dramatického i tragického dění Demlova života, stejně jako vývoje a tvarové podoby jeho díla – jedinečného útvaru v dějinách české literatury. Kniha obsahuje bibliografii knižního díla Jakuba Demla od Jiřího Dostála.

Hlava žáru zachycuje, jak se ustavovaly básnické vidění a poetika Vladimíra Binara od konce padesátých let a proměňovaly v následujícím desetiletí. První část tvoří výbor z básnických sbírek a textů z let 1959–1968, výrazných zvláště svou bohatou, světelnou i temnou obrazností. Druhá, paralelní část, nazvaná Kolokvia I, uvádí čtenáře do světa, z nějž imaginativní a duchovní podoba autorových veršů a lyrických próz vyrůstá. Kniha získala cenu Nadace Český literární fond.

Spolehlivé znění klasického díla české literatury (vycházející z edice Karla Janského ve Spisech z roku 1959) s obrazovým doprovodem Oldřicha Hamery (nar. 1943), výrazného českého grafika, mj. jediného žáka a spolupracovníka Vladimíra Boudníka, ale také vydavatele samizdatových publikací v edici Explozionalismus (např. výběru z Máchových deníků s ilustracemi Jiřího Koláře či textů Ladislava Klímy). Hamerovy monotypy na téma Máchova Máje, vznikající průběžně více než třicet let, představují průhledy do krajiny se snovými rysy, v níž se objevují motivy korespondující s motivy Máchova veledíla. Nejde tedy o nějaký narychlo vytvořený koncept, ale evidentně o výtvarníkovo „osudové“ téma. Pouze v nakladatelství Triáda k zakoupení též číslované výtisky a číslované výtisky s originální grafikou.

V pořadí třetí básnická sbírka básníka a spisovatele (nar. 1962), nazvaná Moře, obsahuje zhruba 90 básní, rozčleněných do pěti oddílů – Nezvěstný, Kodrcá Velký vůz, Moře, Slyšíš? a Řvou lvi. Oddíly Kodrcá Velký vůz a Slyšíš? představují básnické cykly, básně sepjaté opakujícími se „refrény“ (refrénem je i samotný motiv Moře, objevující se průběžně ve všech oddílech). Kolmačkova poezie i próza je vysoce hodnocena v kontextu současné české literatury (román Stopy za obzor byl mj. nominován na Státní cenu), v nejnovější básnické sbírce se autor pokouší navázat na svá předchozí díla, zároveň však utváří svou poetiku novým způsobem. Sevřená, lapidární výpověď je v daleko menší míře vázána na rým a „lyrický záznam“, více se akcentuje „příběhovost“ a jednotné velké téma (Moře jako obraz světa za koncem vesnice, jako obraz nejistoty, živelnosti a zároveň životadárného pohybu).

Dana Podracká sa nám v zbierke Paternoster, podobne ako vo väčšine svojej predošlej básnickej aj esejistickej tvorby, predstavuje ako autorka skúmajúca mýtické súradnice nášho sveta, vnútorné vzťahy jednotlivých vrstiev najvšeobecnejšej ľudskej skúsenosti a rozličné stránky kozmického rozmeru bytia. Hoci nijako neskrýva, že svoje ľudské a umelecké poznanie čerpá z osobnej skúsenosti, ba často priam ostentatívne štylizuje svoje texty do prvej osoby jednotného čísla, jej popisy, odkazy a postrehy nikdy neskĺzavajú do narcistického privátna či do egocentrického sentimentu, ale odkrývajú tie siločiary jej vedomia a podvedomia, čo celkom prirodzene a nenásilne korešpondujú s najvnútornejšou skúsenosťou každého z nás.

Macuo Bašó (1644 – 1694) sa pokladá za najvýznamnejšieho japonského básnika. Po smrti blízkeho priateľa zo zámožnej rodiny sa vzdal relatívne zabezpečeného života a prijal osud potulného básnika, pustovníka a pútnika „visiaceho na tenkej niti poézie“. V tvorbe od tzv. radenej básne prešiel k všeobecne oceňovanému písaniu samostatných trojverší, ktoré neskôr nadobudli pomenovanie haiku. Má hlavnú zásluhu na etablovaní a premene tohto lyrického útvaru. Prvý slovenský prekladový výber z jeho haiku sa usiluje o ich základné viacrozmerné predstavenie, pričom prináša aj poznámky k básňam, kalendárium a obsiahly interpretačný doslov. Bašó sa prezentuje ako lyrik nesmiernej empatie k človeku a prírode, zhodnocovania nevšímaného a obohacujúcej východnej duchovnosti.Básne preložil v jazykovej a odbornej spolupráci s Františkom Paulovičom.

Octavio Paz (1914 – 1998), nositeľ Cervantesovej ceny (1981) a Nobelovej ceny za literatúru (1990), je autor impozantného diela, ktoré zahŕňa básne, eseje, jednu divadelnú hru a básnické preklady. Mnohí ho pokladajú za jedného z najvplyvnejších básnikov 20. storočia. Pochádzal z rodiny mexického revolucionára Emiliana Zapatu, čo sa prejavilo tak na jeho občianskych postojoch, ako aj v tvorbe. Programové úsilie o modernú podobu básne sa u neho spájalo s neustávajúcim inovačným úsilím. Roku 1989 pripravil rozsiahly revidovaný výber zo svojho básnického diela Každodenný oheň (El fuego de cada día), ktorý sa stal aj hlavným zdrojom tohto prekladového výberu. Ján Zambor v ňom venuje osobitnú pozornosť autorovej tvorbe sedemdesiatych a osemdesiatych rokov a komplementarizuje tak slovenský prekladový obraz jeho poézie.

V knižke nájdete, čo vám vo Vinšovačkách chýbalo: ďalšie sviatky, mená výročia, pamätné dni, slávnostné príležitosti a niečo aj pre úradné oslavy...

V texte e-knihy nie je možné vyhľadávanie, pretože vznikla skenovaním. K meninám, narodeninám, jubileám, maturitám, promóciám, svadobnému stolu...

Druhé, revidované vydanie Spevu o mne vychádza na dvesté narodeniny Walta Whitmana. Táto úvodná báseň zo zbierky Listy trávy (1855), sa považuje za jednu z najvýznamnejších básní v americkej literatúre. Nadčasová báseň o demokracii a fantázii, o živote a smrti, o úžasnej skúsenosti človeka so svojou vlastnou existenciou v mnohých ohľadoch doteraz podnecuje našu zvedavosť. „Ide vlastne o lyrický epos (niekoľko častí je vyslovene epických), ktorý inšpiruje vitálnostou, šírkou časového a priestorového záberu, vôbec tým, čo básnik obsiahol, zachytením mnohotvárnosti americkej reality, plne zhodnocujúcim chápaním prírody, vyrovnaným vzťahom k smrti, metafyzickými otázkami, demokratickosťou, mnohosubjektovosťou subjektu, smelou optikou... Z diela možno vyvodiť závery, na čom sa zakladá veľká moderná poézia.“ (Ján Zambor) Súčasťou knihy je štúdia, poznámky prekladateľa a slovníček. Autorom štúdie je významný americký básnik Robert Hass.

Antologie francouzské poezie. Básnická antologie Galský kohout zpívá je obsáhlou přehlídkou francouzské poezie od trubadúrů až po moderní autory. Lze ji považovat za velkou literární zahradu, v níž se procházíme za doprovodu největších francouzských básníků, k nimž nesporně patří Villon, Ronsard, La Fontaine, Hugo, Baudelaire či Apollinaire – a to za příjemné a prospěšné asistence mnoha dalších autorů. V jejich řadách nejednou objevíme jména, která co do literárního významu si zasluhují naši pozornost. Antologii Galský kohout zpívá ocení nejen studenti romanistiky, pro něž bude vítanou pomůckou, ale všichni, kdo mají rádi poezii – zejména francouzskou. Překlad Gustav Francl.