Eseje, štúdie

Číta: Miroslav Táborský Celkový čas: 10 hodín 51 minút Ztrácíme vnější krajinu. Znamená to, že se něco děje i s krajinou vnitřní…Ne nadarmo se říká, že o nitru člověka nejvíc vypovídá pohled z okna jeho pokoje. A v tomto směru nejsou naše vyhlídky zrovna lichotivé – letitý nezájem o krajinu domova mnohde vyústil ve zjevnou degradaci jejího ducha. Soubor esejů geologa Václava Cílka o krásách České kotliny, která jen zdánlivě dříme pod vrstvami pradávných horotvorných dramat, vyniká hebkostí slov i posvátností prožitku, objevnými souvislostmi i aforistickými postřehy poutníka, jenž na cestě učinil to, co při soustředěné chůzi svedeme úplně všichni: vyzářil to nejlepší ze sebe sama. Autorovy úvahy ukazují, jak lze prostor kolem sebe znovu objevovat nejen ve prospěch přírody samé, ale také v zájmu vlastní duše. Vždyť bez krajiny není lidské paměti, a tedy ani skálopevné opory, že někam patříme. Je načase obnovit ztracenou rovnováhu, nechceme-li už brzy klepat u psychiatrů a přetlačovat se s tisícovkami dalších pacientů.Mnoho vlivů, mnoho vrstev, ale jeden příběh.„Krajina není jen souborem určitých dílčích hodnot – jako jsou počty druhů rostlin a ptáků. Krajina je především určitá jednota mnohostí, které vytvářejí pocit, že někam patříme a že jsme tam doma. (…) A to je možné jen v krajině, kde paměť trvá.“„Dnes je nemyslitelné, že by průměrně bohatý člověk složil svůj majetek do jedné truhlice či skříně, jak to bylo běžné ještě před druhou světovou válkou. Stejným způsobem, jako se naše domovy zaplnily věcmi a nábytkem, se zaplnila naše krajina různými kůlnami, garážemi a přístavbami, jež vesměs obsahují polofunkční haraburdí.“„Podle Cílkovy knihy si lze krásně plánovat trasy na místa, kolem kterých bychom jinak bez povšimnutí prošli (…), ke klidnému zamyšlení se nad tím, kdo jsme, kde a jak žijeme, a proč vlastně.“ – Rita Kindlerová, iliteratura.cz„Jeho (…) knihy umožňují i jednu nesmírně cennou věc: vidět naši zemi jako neobyčejně zajímavou oblast s mnohatisíciletou historií, (…) kde je na každém kroku možno z krajiny, z přírody i z lidských výtvorů něco vyčíst, kde se odehrávají tisíce příběhů, o nichž většinou ani netušíme. Václav Cílek je (…) dokáže vyhmátnout, zajímavě nasvítit a popsat způsobem, který mu mnohý prozaik může jen závidět.“ – Jan Šulc, z laudatia k udělení Ceny Toma Stopparda

Monografie představuje texty českých a slovenských VŠ učitelů a badatelů v oblasti pedagogiky, psychologie, sociologie a filosofie výchovy, kteří se zabývají otázkami teorie vzdělání. Je rozvržena do tří částí, tematizujících problémy vzdělanosti z různých perspektiv a sledujících specifické logiky, rozpory a otázky těchto problémů. Zahrnuje perspektivy a texty historické, metodologické a filosofické a texty se sociopolitickým přesahem zaměřené k problémům ideologizace soudobých konceptů vzdělání. Konkrétně jsou v knize řešena tato témata: historické předobrazy soudobých problémů v teorii vzdělání; Komenského obraz světa vzdělanců, jeho atributy a kritika; fenomenologická analýza soudobých koncepcí vzdělání v kontextu filosofie přirozeného světa; úloha metafor v pedagogickém diskursu a chybějící metafora ideje vzdělanosti; ideové a organizační změny v řízení univerzit a v podobách univerzitního vzdělávání pod vlivem neoliberálních tlaků; akademické cíle základního vzdělávání; školské reformy a jejich ideologizace; problematika kulturního relativismu ve vzdělávání.

Geniální, puntičkářský a nezaměnitelný detektiv oslavil sto let své existence v klasické krimi. Coby milovník řádu a metody by jistě ocenil přehledné představení příběhů, v nichž se objevil – jak knižních, tak divadelních, rozhlasových, televizních i filmových, ať už vyšly z pera jeho stvořitelky Agathy Christie, či se jich ujal někdo jiný. Chcete vědět, co inspirovalo královnu napětí k vytvoření Poirota? Jak na jeho detektivky reagovala dobová kritika? Kdo všechno se ujal ztvárnění jeho role? I díky množství archivních materiálů – recenzí, plakátů, snímků z natáčení aj. – je tato kniha dokonalou poctou muži, jehož malé šedé buňky se nikdy nemýlí.

Obsahem druhého svazku Spisů Josefa Čapka jsou tři zralé práce z posledního desetiletí autorova života: Kulhavý poutník, Psáno do mraků a Básně z koncentračního tábora. Esej Kulhavý poutník (1936) vydal Josef Čapek rok před svými padesátinami. Autor a jeho druhé já, vzájemně se doplňujíce, opravujíce a ponoukajíce, vedou zde živou rozpravu o podstatných setkáních na cestě životem: s tělem, duší, různými věky člověka, smrtí, přírodou, uměním. Dotekem doby silně poznamenán je posmrtně vydaný (1947) svazek Psáno do mraků. Je to proud krátkých, často aforisticky vyhrocených deníkových úvah o věcech umění, situaci národa, mravnosti – extrakt Čapkovy tvůrčí a životní zkušenosti, moudrá a zároveň nekompromisní kniha moralisty a demokrata. Rukopisy Čapkových vězeňských básní a básnických překladů přinesli do vlasti, po autorově anonymní smrti někdy v dubnu 1945, až přeživší koncentráčníci (Básně z koncentračního tábora, 1946). Jde o jakýsi experiment naruby. Čapek, milující moderní poezii, nevázal se tu jejím kánonem, protože sám se básníkem necítil a protože chtěl být přístupný všem spoluvězňům, kteří se k tajeným opisům jeho veršů dostanou. Ti, kdo nemají smysl pro osobité a nové, jež už ohlašuje příští literární časy, mají sklon odsouvat tyto tři Čapkovy knížky na okraj české literatury. Soudíme naopak, že v ní patří k jejímu jádru: k jejím hodnotám nejryzejším a nejtrvalejším.

Kniha přibližuje konstruktivní využití podnětů vycházejících z různých podob teorie kolektivní paměti v biblických studiích a současně s nimi vede kritický rozhovor. Ve třinácti kapitolách se zabývá teoretickými otázkami na poli filozofie i různými pokusy o aplikaci v oblasti biblických textů, dějin Izraele a raného křesťanství. Poskytuje tak představu o možném přínosu teorie kolektivní paměti pro biblistiku, ale i o jejích problematických místech a limitech.

Cílem knihy je na dostupných datech ukázat proměňující se podmínky života naší společnosti zhruba od začátku milénia. Vedle vývoje v čase kniha přináší řadu mezinárodních srovnání a také mapky ukazující diverzitu mnoha jevů uvnitř ČR. V knize se čtenář setká i s vybranými výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2021. Je určena všem, kdo si kladou otázky týkající se společenských proměn a toho, nakolik jsme si jich vědomi. Všem, kteří se brání vlivu dezinformací a snaží se kriticky přistupovat k dostupným datům a tomu, jak jsou prezentována. Může se stát vhodnou pomůckou např. pro středoškolské hodiny Základů společenských věd, úvodní kurzy sociálněvědních oborů na vysokých školách atp.

Transformace české ekonomiky po roce 1989 znamenala nejradikálnější změnu národního hospodářství od roku 1918, kdy vzniklo Československo. Jako celek bývá často laickou a někdy i odbornou veřejností ztotožňována pouze s částí privatizačního procesu, přestože ji tvořila liberalizace cen a zahraničního obchodu, makroekonomická stabilizace a změny (transformace) vlastnických práv. Naopak privatizační proces bývá často neoprávněně zužován pouze na část privatizačního procesu realizovaného Fondem národního majetku ČR a Ministerstvem financí ČR, které realizovalo privatizaci majetkových účastí – akcií – prostřednictvím kuponů. Zcela se opomíjí realizace privatizačního procesu prostřednictvím Pozemkového fondu ČR, který z hlediska počtu provedených právních úkonů při privatizaci zemědělského a lesnického majetku převyšuje Fond národního majetku ČR více než pětapadesátkrát. Cílem této monografie je zpracování základních teoretických východisek a testování praktické aplikovatelnosti ekonomických teorií renomovaných ekonomických fundamentalistů, strukturované analýzy právního rámce, institucionálního zajištění, vlastního vývoje privatizačního procesu a makroekonomické a statistické analýzy privatizačního procesu jako celku. Kniha je určena odborné veřejnosti a zájemcům o studium ekonomie, národního hospodářství, teorie vlastnických práv a transformace národního hospodářství. Jejím volným pokračováním jsou publikace věnované problematice restitucí a obecně změnám vlastnických práv v ČR.

Sociologický esej vychází po třech desetiletích od svého vzniku v anglickém vydání. Vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, aby se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Přenáší nás do myšlení přelomové doby svého vzniku a přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení.

Třetí soubor padesáti drobných esejů popularizátora vědy Františka Koukolíka plynule navazuje na předchozí knížky: Chlap kousl psa (2021) a Břevno v oku (2022) (obě v Nakladatelství Karolinum). Dodržuje již nastavenou věcnou i formální strukturu abecedního uspořádání textů zpracovávajících aktuální poznatky a trendy soudobé vědy, tak jak je autor čerpá ze špičkových světových odborných publikací a časopisů (prameny jsou uvedeny za každým textem) a jak to čtenář zná již z předešlých dvou knih.

Monografie se soustředí na oblast krizového řízení, která je v České republice legislativně ukotvena; vychází z potřeby přípravy obyvatelstva České republiky jak na nevojenské, tak i na vojenské krizové situace. Ukazuje, jaký je současný stav krizové legislativy, případně jaké jsou další záměry jejího zdokonalování na počátku 21. století.

Publikace je souborem esejí, které se postupně věnují jednotlivým aspektům vztahu textu a obrazu. Mitchell rozebírá reprezentace obrazové i verbální, souvislosti obrazu a jazyka, a to vše dokládá na velmi široké škále praktických ukázek z každodenního života. Základem Mitchellova přístupu k obrazům (a nejen k nim) je interdisciplinarita: jeho hlavní argument pro multidisciplinární náhled vychází z obavy, že důkladná lingvistická interpretace obrazů fakticky brání jejich hlubšímu porozumění. Kouzlem textů je, že se v nich nenásilně potkávají William Blake, dinosauři z Jurského parku, Nelson Goodman, přímý přenos CNN, Spike Lee, Erwin Panofsky, ale také film Olivera Stonea. Zjednodušeně můžeme konstatovat, že Teorie obrazu propaguje vizuální gramotnost a Mitchell v tomto svém textu dospívá k závěru, že obrazům, které nás obklopují, se sice nemůžeme bránit, ale můžeme jim lépe rozumět, a tak činit svět lepším. Kniha je vhodnou vstupní branou do světa obrazů, nástrojem a pomůckou pro lepší pochopení vizuální složky světa, ve kterém žijeme.

Nápadité a vtipné eseje o človeku vo svete Zbierka krátkych esejí Johna Greena ponúka autorov jedinečný pohľad na súčasnosť a ľudské aktivity, ktoré formujú a menia svet okolo nás. Pomocou päťhviezdičkovej stupnice hodnotí predmety, ale aj udalosti, ktoré nás ako ľudstvo obklopujú a s ktorými prichádzame do kontaktu. Eseje založené zväčša na autorových osobných skúsenostiach a spomienkach sú prepojené s konkrétnymi vedeckými informáciami a faktami. Rozmanité témy sú adaptáciou a rozšírením Greenovho prelomového a kritikmi uznávaného podcastu The Antrophocene Reviewed. V ňom sa zamýšľa napríklad nad schopnosťou ľudí cítiť údiv nad dokonalosťou prírody – koľko generácií už malo možnosť vidieť Halleyho kométu alebo to, ako vône dokážu vyvolať zabudnuté spomienky –, prečo sa (ne)báť zlatého stafylokoka alebo to, aký vplyv na svet majú klimatizácie, QWERTY klávesnica či plyšové medvedíky. Z anglického originálu Anthropocene Reviewed (Dutton, An imprint of Penguin Random House LLC, USA 2021) preložila Jana Melcerová.

Rozbor sociologických kořenů holocaustu, tj. vyvraždění deseti milonů Evropanů v nacistických koncentračních táborech. Možnosti prevence budoucích genocid. Bauman chápe holocaust jako "židovskou tragédii", zdůrazňuje však její specifické rysy, které ji odlišují od všech ostatních genocid. Konstatuje, že holocaust se objevil a byl realizován v naší moderní, racionalizované a racionalistické společnosti, na vysoké úrovni rozvoje naší civilizace a na vrcholu úspěchů lidské kultury - ale právě proto je problémem této společnosti, této civilizace a této kultury. Holocaust je tak pochopen nikoliv "pouze" jako historická událost, ale jako dějinný milník, jako výpověď o povaze a charakteru naší civilizace, o tom, jak degenerovala lidská racionalita a k jakým cílům byla použita. Baumanova kniha zařazuje holocaust do kontextu sociologických analýz rasismu, ale překračuje je tím, že dokládá tragickou dialektiku "výjimečnosti a normality" holocaustu. Autor bez moralizování prokazuje, jak se v polovině 20. století dostal osvícenský racionalismus do ostrého konfliktu s morálkou a nenalezl z něj východisko. Bibliografie prací Zygmunta Baumana čítá několik desítek knižních monografií, avšak právě kniha Modernita a holocaust z roku 1989 je pokládána veřejností (nejen akademickou) i autorem samým za dílo přelomové: touto knihou se stal světově uznávaným sociologem a autoritou v oblasti analýzy pozdně moderní doby. Kniha byla v roce 1990 oceněna Cenou města Amalfi za nejlepší evropské sociologické dílo roku. Byla přeložena do několika desítek jazyků. Pro české vydání napsal Zygmunt Bauman zvláštní předmluvu.

The publication reviews the festivities in the lives of immigrants who came to the Czech Republic after 1990 and who have since created new diasporas or established themselves as distinctive immigrant groups. Festivities are an important aspect of immigrants' lives inside their social groups as they support the immigrants' ethnic self-identification, strengthen their ties to their home country, and aid them in building a sense of belonging. The author elaborates on findings from research undertaken in various immigrant groups throughout the Czech Republic, focusing on the abandonment of festivities, their adaptation to the new environment, and the creation of new ones, while observing their social significance and cultural specificity.

2. vydání. Monografie je zaměřena na oblast integrovaného záchranného systému, která je v České republice legislativně ukotvena. Vychází z potřeby přípravy obyvatelstva České republiky na mimořádné události, z potřeby provádění záchranných a likvidačních prací a z požadavku ochrany obyvatelstva před a v době vyhlášení krizových stavů.Monografie chce ukázat na historické souvislosti vzniku jednotlivých složek integrovaného záchranného systému a na současný stav legislativy, případně na další záměry jejího zdokonalování na počátku 21. století.

Kniha je sborníkem z konference pořádané Centrem pro modelování společenských a biologických procesů (BISOP) v polovině června 2021, jde tedy o jakýsi snímek stavu věcí, poznání a společenské diskuse v době jejího konání. První část představuje obecné texty, které mohou čtenáři posloužit k orientaci v problematice. V druhé části lze najít příspěvky věnující se konkrétním problémům nastalým v souvislosti s pandemií z pohledu matematického modelování, logistiky, psychologie a sociologie. Příspěvky v závěrečné části se věnují zhodnocení dopadů pandemie a možnostem, jak se z nich poučit. Je na čtenáři, aby posoudil, co z obsahu knihy s časovým odstupem obstálo a co nikoli, v každém případě jde o zajímavý dokument o působení jedné vědecké iniciativy.

Kniha pojednává o lidech, kterým není lhostejný stav planety a kteří se vydali cestou osobní změny. Reflektují to, že způsob jejich života má dopad na životní prostředí, a snaží se o změnu svého životního stylu i spotřebních vzorců. Autorka se snaží porozumět jejich motivacím a sleduje, jaké překážky na své cestě překonávají. Dívá se na toto jednání optikou politiky životního stylu, která poukazuje na to, že v poslední době vzrůstá počet občanů, kteří se nezajímají o vysokou politiku a chtějí žít po svém. Vychází z kvalitativního výzkumu (pozorování, rozhovorů a analýzy dokumentů) realizovaného v letech 2017–2019.

Kniha nabízí ucelený pohled na problematiku variability ADHD v dětském věku i dospělosti. Analyzuje problematiku od etiologie, přes neurobiologické a somatické příčiny, variabilitu v odpovědi na léčbu, až po psychologické a sociální souvislosti. Přehled variability ADHD využijí odborníci v oblastech nejen psychiatrie a medicíny obecně, ale i psychologie, pedagogiky a všech souvisejících oblastí. Text zahrnuje také výsledky vybraných původních studií autorů a jako první v české odborné literatuře přináší kompletní diagnostická kritéria ADHD dle DSM-5 v oficiálním českém překladu. V přílohách jsou uvedeny metody pro hodnocení ADHD symptomatologie v dětství i v dospělosti.

Diskuse o povaze románu nejsou věcí minulosti. Naopak, skýtají prostor pro přemýšlení o dnešku.Klimatická a koronavirová krize mají vedle svých bezprostředních, doslova fyzických dopadů i jeden překvapivý důsledek filosofický. Jak lze ve světě, kde každé soukromé rozhodnutí ovlivňuje planetu či veřejné zdraví, utvářet společné politické vize budoucnosti? Podobně jako byly revoluční narativy dvacátého století - fašismus a komunismus — pohřbeny svým vlastním tragickým uskutečněním, i neoliberální víru v neomezený trh a svobodu individualit podkopává omezená kapacita planety a znovuobjevená křehkost lidského zdraví nebo globálního řádu. Do politiky vstoupily po několika dekádách zdánlivé strnulosti neživé entity, smrt a válka. Rozpohybovaly se dějiny a my se o nich učíme znovu přemýšlet. Jedním z prostorů, v nichž se tradičně promýšlela dějinná dynamika a její zákonitosti, byl a je román. Autoři jako György Lukács či raný Milan Kundera propojovali román s dějinami v ideji „velké epiky, v níž se malé příběhy jednotlivců prostupují s velkými příběhy národů či tříd. Literární modernismus však román vysmekl z totálnosti eposu, když začal zachycovat každodenní skutečnost v její nejednoznačnosti, neukončenosti a subjektivitě: jako by se hrdinou dějin mohl stát kdokoliv, dějinami cokoliv. Pavel Barša konfrontuje myšlení o románu nejen s historickou zkušeností dvacátého století, ale rovněž s realitou století jednadvacátého a za pomoci autorů jako Michail M. Bachtin, Erich Auerbach nebo Bruno Latour oživuje debatu o románu coby místu dějin.

Kniha je koncipována jako soubor základních informací o aktuální situaci více než pěti desítek evropských etnik bez vlastního státního útvaru a užívajících regionální jazyky. Národy bez vlastního státu jsou mnohdy handikepovány, totéž se týká i mluvčích regionálních jazyků. Z politické praxe je ovšem zřejmé, že jen malá část z tisíců etnik světa může vlastní národní stát vytvořit.Pětapadesát představených případových studií si blíže všímá minoritních etnických populací a regionálních jazyků z rozličných koutů Evropy. Cílem publikace je umožnit pohlédnout na evropský kontinent z jiné perspektivy, než bývá obvyklé. Jako určitý pandán a komparační materiál jsou představeny také tři příklady z jiných kontinentů.

Jedinečná cesta za objavovaním snehu v rozmanitých kultúrach.Sneh robí známe miesto cudzím, prepisuje realitu, na určitý čas zakrýva, odieva, očisťuje alebo zastavuje krajinu. Tlmí. Zahaľuje. Snehová vločka, ktorá dopadne na vrchol pohoria v Afrike, sa môže roztopiť a vypariť a neskôr opäť zamrznúť a spadnúť na jabloňové sady v Kašmíre a opäť sa roztopiť a spadnúť ešte najmenej päťdesiat ráz. Práve tak jedno slovo pre sneh ponúka prístup k novým miestam, cestu porozumenia, po ktorej sa treba vydať. Každý jazyk má svoje vlastné výrazy pre páperové vločky, ktoré sa znášajú z oblohy. Spisovateľka a cestovateľka po Arktíde Nancy Campbell načiera hlboko do významov päťdesiatich slov pre sneh, pričom každé z nich ponúka celý svet mýtov a príbehov. Päťdesiat slov pre sneh je cesta za objavovaním snehu v kultúrach po celom svete prostredníctvom rôznych jazykov. Hoci mnohé z jazykov v tejto knihe, napríklad španielčinu či urdčinu, možno počuť po celom svete, iné, napríklad inupiacký dialekt z Walesu na Aljaške, si pamätajú najmä starší ľudia v relatívne malých komunitách.

Príbehy dvadsiatich výnimočných žien nájdete v tejto knihe v slovenskej a v anglickej verzii. Kniha je určená pre mierne pokročilých študentov angličtiny. Slovenský preklad na protiľahlej strane umožní čitateľovi skontrolovať, či cudzojazyčnému textu správne porozumel. Každé rozprávanie o slávnej žene dopĺňajú otázky na porozumenie a tiež zaujímavosť, ktorá sa k hrdinke vzťahuje. Audionahrávka, na ktorej príbehy rozpráva rodený hovoriaci, je k dispozícii zadarmo na stránkach vydavateľstva.

Současnou světovou a českou prózu, zde chápeme jako prózu posledních dvou dekád, tedy zhruba počínaje přelomem tisíciletí. Zatímco časové vymezení je tak poměrně jednoznačné, geografický a společensko-kulturní rozsah naopak ukazuje na značnou diverzitu a heterogenitu, neboť literatury jednotlivých zemí nevyhnutelně odrážejí a vykazují patrné idiosynkratické rysy dlouhodobě podmíněné jejich jedinečnou dějinnou zkušeností.Přes tato krajová specifika však lze u současné světové prózy vysledovat určité společné vývojové tendence a tematická zaměření, což je do značné míry zapříčiněno nivelizačními důsledky ekonomické, kulturní a technologické globalizace, které se pochopitelně nevyhnuly ani knižnímu trhu, jak na úrovni národní, tak celosvětové. Má-li být literatura mezinárodně úspěšná, musí prezentovat místní specifika v takovém významovém a kontextovém rámci, který ji učiní do jisté míry univerzálně přístupnou a srozumitelnou. A právě vztah mezi historií a identitou, v kolektivní i individuální podobě, a s ním neoddělitelně spjatý motiv paměti, je jedním z klíčových motivů, kterému se autoři nové edice Filologických studií věnují.

„Jedna z ustálených otázek, kterými někdy obtěžujeme své bližní, je: Kterou knihu máte nejraději? Jako většina ustálených otázek, je i tato otázka naprosto nepřesná. Správněji by měla znít: Kterou knihu v takové nebo makové situaci máte nejraději?“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

Kniha přináší studie, které byly publikovány v posledních dvou dekádách v českých i polských časopisech a sbornících. Věnují se různým aspektům cisterciáckého řádu (například vizitacím, medicíně, politickým aktivitám) a prostředí panovnického dvora krále Václava II. (1283-1305), mimo jiné pozapomenuté osobnosti Jana z Ostrova. Obě témata se prolínají v závěrečné části věnované kronice Chronicon Aulae Regiae.

Vašíčkovy eseje nad díly Andreje Platonova, Borise Pasternaka, Josepha Conrada, Josefa Váchala, Josefa Lady, Ernesta Gellnera, Alana D. Sokala a dalších se soustřeďují na otázku vztahu skutečně obecných, vědeckých pojmů k výrazům „běžného“ jazyka. Zkoumá se zde konstituce pojmů (předpojmy, ideje-matky, vůdčí ideje, zakladatelské mýty) a jednotlivě jsou vyšetřovány celek, obraz, krajina, styl, banalita, metafora.

I když vidíme jen obyčejné věci, stejně toho vidíme hodně. Ve své nejnovější knize Prohlédni si tu zemi Václav Cílek navazuje na své předchozí úspěšné tituly věnované především krajině a místům - Krajiny vnitřní a vnější, Makom a Dýchat s ptáky. Jádrem knihy jsou eseje věnované Praze a jejímu geniu loci, v dalších částech se pak autor zaměřuje jak na českou a moravskou krajinu (České středohoří, Jižní Čechy, Ostrava...), tak na místa, která ho oslovila na jeho zahraničních cestách za geologickými výzkumy (Súdán, Řecko, Turecko). Eseje o "krajinách vnějších" doplňují i texty metafyzičtějšího charakteru - o posvátnu Santiniho staveb, o prostoru spjatém s Janem Palachem či fragmenty z nikdy nedokončené čínské antologie. Knihu doprovázejí ilustrace výtvarníka Vladimíra Kokolii a 80 fotografií autora.

Rozhovory s Martinom Hanusom a Jozefom Majchrákom. Čo to znamenalo byť disidentom tínedžerom?Ako sa pašovali Biblie do Ruska?Prečo strýko Silvo kritizoval Tisa?Čo sa Juklovi a Krčmérymu nepodarilo?Ako sa dá dostať k synovi diktátora?Prečo som riskoval trest smrti?Dá sa v Afrike pomáhať bez korupcie?Prečo pokladám za správne, že USA bombardovali Irak?Prečo sa mal Fico stať prezidentom?Zaslúžil si Figeľ doktorát?Prečo ľudia hrešia najviac pred voľbami?Za čo má katolík zápasiť v 21. storočí?Odpovede na tieto aj iné otázky ponúka kniha rozhovorov Ženie ma zlé svedomie.

Kniha o Jakubu Demlovi. "Kniha je souborem mých prací věnovaných Jakubu Demlovi, které vznikaly v letech 1968–2008,“ píše o tomto svazku jeho autor Vladimír Binar. „Soustřeďuje texty různého charakteru a podob – vedle rozsáhlejší monografické studie se zde objevují články, přednášky, doslovy, studie, komentáře, ediční návrhy, průvodce životopisným a místopisným labyrintem básníkova života a jeho vydavatelskou činností, soubory postav vystupujících v jeho ,theatrum mundi‘, dokonce i interview věnovaná vydávání Demlova díla a tomu, jak zasahovalo do mého života. Přes různorodost těchto textů, věřím, že ve svém celku podají základní obraz dramatického i tragického dění Demlova života, stejně jako vývoje a tvarové podoby jeho díla – jedinečného útvaru v dějinách české literatury. Kniha obsahuje bibliografii knižního díla Jakuba Demla od Jiřího Dostála.

Ve čtrnácti esejích a studiích se současný přední máchovský badatel vrací k výkladu jednotlivých textů a pasáží z díla Karla Hynka Máchy a transformaci básníkova vidění - zaznamenaného v jeho denících či kresbách - do jeho básnické a prozaické tvorby. Zvláštní pozornost pak věnuje otázkám topografie v Máchově díle, především v básni Máj. V jedné kapitole se také věnuje Máchovu putování do Itálie, jak je básník zapsal ve svém deníku, součástí této kapitoly je podrobný popis trasy této cesty, včetně kilometráže. Slovo senzace v titulu odkazuje ke knižnímu významu „počitek, vjem, vnímání". Charakterizovat soubor Kolocových prací pak lze právě skrze tento výraz: jako texty vzniklé z ustavičné pozornosti a soustředěné vnímavosti k literárnímu i výtvarnému dílu zakladatele českého moderního básnictví. Autorova široká obeznámenost s tématem však nikdy není demonstrována samoúčelně, ale směřuje k odkrývání bohatství a poutavosti díla velkého českého básníka. Jako příloha knihy vychází autorem zpracovaná anotovaná bibliografie všech vydání Máje do 16. listopadu 2010, dvousetletého jubilea Máchova narození. Kniha navazuje na autorův první knižně vydaný soubor Máchovských studií, Rozčilené cesty Karla Hynka Máchy po hradech spatřených (Praha, Kovalam 1998).

Kritické vydání nejdůležitější knihy literárního kritika Jana Lopatky (1940-1993). Postuláty literární kritiky prezentované v Předpokladech tvorby patří k dodnes diskutovaným otázkám české literární kritiky a vědy (např. otázka vztahu umění a skutečnosti, autenticity v deníkové literatuře, vztahu řemeslnosti a umění apod.). Editor Michael Špirit, který se Lopatkovu dílu soustředěně věnuje již více než desetiletí, znění prvního knižního vydání z roku 1991 konfrontoval s autorovým strojopisem, časopiseckými otisky před knižním vydáním, prvními samizdatovými edicemi z roku 1978 a 1983 i prvním soubornou samizdatovou edicí z roku 1985, a doplnil edici o opravenou, rozšířenou a aktualizovanou bibliografii Jana Lopatky. Předmluvu napsal Václav Havel.

Listy skúseného diabla jeho mladšiemu kolegovi. Vo svojom klasickom diele nás C.S. Lewis zasväcuje do korešpondencie medzi dvoma diablami: skúseným Krutodlakom a jeho synovcom Svrabomilom. Krutodlak zastáva byrokratickú funkciu v pekelnej hierarchii a je mentorom neskúseného Svrabomila. Ten práve začína svoju démonickú kariéru v službách „Otca v Hlbinách“ a bol poverený, aby odviedol nového kresťana – “pacienta” – od viery a povzbudil ho k hriechu.Kniha satirickým spôsobom poukazuje na mnohé bežné problémy ľudského života a kresťanskej viery, ako je otázka dobra a zla, pokušenia, pokánia a milosti. Krutodlak a Svrabomil žijú vo svojom morálne prevrátenom svete, kde je chamtivosť a dosiahnutie vlastného prospechu najväčšou hodnotou. Démoni nie sú schopní porozumieť tajomstvu Božej lásky k ľuďom alebo pripustiť možnosť nezištných ľudských cností. Nové vydanie obsahuje v slovenčine doteraz nepublikovanú autorovu esej o knihe.

C. S. Lewisa počas druhej svetovej vojny požiadala rozhlasová stanica BBC o sériu príhovorov o základoch kresťanskej viery. Tieto texty neskôr C. S. Lewis doplnil a tak vznikla jedna z jeho najčítanejších kníh pod názvom „Mere Christianity“. Autor sa v knihe podujal na vysvetlenie a obhajobu základných stavebných kameňov kresťanskej viery. V rozsiahlom prieskume 100 najvplyvnejších kresťanských kníh 20. storočia, ktorý usporiadal časopis Christianity Today, sa kniha umiestnila jednoznačne na 1. mieste.

Fantastický autobusový výlet z pekla do neba. C. S. Lewis nás pozýva na výlet do Neba a Pekla. Používa svoj rozprávačský talent, aby nám podal alegorický príbeh o ceste autobusom, ktorý premáva medzi Peklom a Nebom.

Umenovedec a estetik, ale aj filozof, axiológ a psychológ Marian Váross patril medzi najvzdelanejších Slovákov druhej polovice 20. storočia. Výber z jeho publicistickej tvorby – zbierka esejí a glos, úvahy o dialektike, človeku a strachu, o analógii v dejinách, viere a ideáloch, o spoločenských systémoch. O politike medzi privátnym a verejným, o reálnom (alibistickom) socializme či komunistickom cynizme, totalite a entropii, ale aj o fašizme a komunistickej xenofóbii, o postavení a pocitoch človeka v socialistickej prítomnosti – je aj po desaťročiach stále aktuálny pre kriticky mysliaceho čitateľa.

O životě, islámu a křesťanské víře. Islamolog a afrikanista Luboš Kropáček se již desítky let věnuje putování po neschůdných cestách poznávání dějin a kultury islámského světa. Rozhovor, který s ním vedli dva zkušení novináři, sleduje nejprve životní příběh absolventa arabistiky, anglistiky a afrikanistiky v Praze, který se v roce 1968 účastnil studentské expedice do nemocnice Alberta Schweitzera v Lambaréné. Tato mnohaměsíční cesta předznamenala celoživotní zájem Luboše Kropáčka o Afriku. Až do roku 1974 působil jako odborný asistent na FF UK , poté byl donucen odejít a živil se překlady a tlumočením z arabštiny. Po roce 1989 se na fakultu vrátil, v roce 2001 byl jmenován profesorem. Luboš Kropáček je autorem mnoha úspěšných knih o dějinách, kultuře a duchovnosti islámského světa. Připomeňme asi nejznámější, opakovaně vydávaný přehled Duchovní cesty islámu (Vyšehrad, 5. vydání 2011). Islám, islámský fundamentalismus a život muslimské společnosti proto představují druhé významné téma knihy. Tím třetím je křesťanská víra, pevný základ a opora v mnoha nelehkých životních situacích. I o nich je možné se v knize rozhovorů s jednou z výrazných osobností české vzdělanosti dočíst.

Možno to bol starý otec, učiteľ alebo kolega. Niekto starší, trpezlivejší a múdrejší, kto vás chápal, keď ste boli mladí a hľadali svoju cestu, pomohol vám vidieť svet z iného uhla a radil vám, ako žiť. Pre Mitcha Alboma bol takou osobou Morrie Schwarts, profesor, ktorého spoznal na univerzite pred dvadsiatimi rokmi. Možno ste aj vy, podobne ako Mitch, na ceste životom stratili stopu svojho učiteľa a svet sa vám zrazu zdal chladný. Nechceli by ste ho znova stretnúť, položiť mu dôležité otázky, ktoré vás ešte vždy trápia, vypočuť si múdre slová ako kedysi, keď ste boli mladší a menej uponáhľaní?Mitch Albom dostal svoju druhú šancu. Znovuobjavil Morrieho v posledných mesiacoch jeho života. Morrie vedel, že zomiera, a preto sa každý utorok stretával s Mitchom vo svojej pracovni ako kedysi na univerzite. Ich obnovený vzťah sa premenil na posledný „semester“ a prednáškami o živote.Utorky s Morriem sú čarovnou kronikou času, ktorý spolu strávili, Mitch sa v nej delí so svetom o Morrieho a jeho dary. Inteligentne a zrozumiteľne napísaná kniha je plná múdrosti, láskyplne zachytáva jednoduchosť ukrytú zložitosťou života.