Teológia

Novozákonní putování. Bratr John z Taizé se narodil ve Philadelphii v USA, vystudoval teologii, do komunity vstoupil v roce 1974. Každoročně pořádá několikatýdenní kurzy úvodů do biblické historie, teologie a spirituality.Publikuje knihy s touto tématikou, které jsou překládány do mnoha jazyků - The Pilgrim God: A Biblical Journey (1985/1990), The Way of the Lord: A New Testament Pilgrimage (1990), Praying the Our Father Today (1992), a God of the Unexpected (1995) atd.Vedle úvodu do Nového zákona, který vychází poprvé v češtině, CDK připravuje i svazek věnovaný Starému zákonu.

Úvod do teologické interpretace Písma. Docent Jaroslav Vokoun, vyučující na katedře filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity, vychází ze své pedagogické a pastorační praxe. Ukazuje možnosti, jak číst Bibli v duchovní tradici křesťanské církve a současně s využitím poznatků moderní biblické hermeneutiky.V úvodní, obecně srozumitelné části je čtenář krátkými názornými texty uveden do toho, co znamená číst křesťansky Bibli ve společenství se Vzkříšeným a jeho lidem všech dob. Poté se seznámí se stručně formulovanými pravidly četby Písma ve shodě s jednotlivými křesťanskými konfesemi a vykladačskými školami, a pak se může ponořit hlouběji do problematiky patristicko-středověkého způsobu četby, sledovat proměny výkladu některých biblických míst v dějinách či působení biblických textů na dějiny církve a světa nebo se nechat obohatit způsobem četby Písma očima umělců.Kniha obsahuje sbírku kázání na Skutky apoštolů, dokládající možnost číst Bibli odborně poučeně a současně s užitkem pro osobní život víry i práci církve, a v závěru nabízí čítanku s ukázkami základních textů od Melitona ze Sard přes Tomáše Akvinského a reformátory až k Bonhoefferovi a Petrovi Pokornému.

Kniha se zabývá problematikou lidského embrya z pohledu bioetiky a přináší tolik potřebnou mezioborovou debatu o klíčovém etic­kém problému naší doby, jakým je umělé oplození a potrat. Věnuje se i dalším etickým otázkám současné embryologie a reprodukční medicíny, zejména procesu oplození a vývoje embrya, pro jehož jednotlivá stadia bývají zaváděny účelové pojmy jako „potenciální člověk“ či „preembryo“, které zastáncům morálního relativismu dovolují provádět embryodestruktivní pokusy.V knize jsou jednotlivé fáze vývoje lidského plodu popsány z lékařského hlediska, na něž přirozeně navazuje etické a filozofické tázání po lidské/personální identitě. Texty knihy jsou věnovány otázkám jako: Kdy začíná život lidského organismu? Kdy vzniká individuální lidská bytost? Je lidské embryo individuem? Kdy mají být lidským oso­bám přiznána základní lidská práva? Kniha tak podněcuje k pře­mýšlení nad zásadními otázkami lidského života, pomáhá zorientovat se v problematice bioetiky a inspiruje k přemítání o problémech spojených s počátkem života každého člověka i dalšími aspekty lidské existence.

Studijní texty ze spirituální teologie IV.. Kolekce příspěvků vyučujících spirituální teologii, jako například: zvěstování ve františkánské spiritualitě, životopis mystičky Anděly z Foligna, kněz ve světové literatuře (od Grahama Greena po Abraháma Jehošua), dějinný přehled literární postavy Don Juana, svědectví perzekuovaného teologa N. Losského, postavení teologické disciplíny spirituální teologie vzhledem k jiným oborům a souvislosti s pastorální teologií a jiné.

Exegeticko-teologický výklad. Kniha Důvěřovat v člověka a důvěřovat v Hospodina (Jer 17,5-13): Exegeticko-teologický výklad se podrobně zabývá úryvkem Jer 17,5-13, jeho exegezí a teologií. Vymezuje danou perikopu a vysvětluje motivy a důvody, které autora vedly k tomu, že na tyto verše pohlíží jako na úryvek mluvící o naději a důvěře. Text je následně vnímán v kontextu celé knihy, kde se téma důvěry a naděje objevuje i na dalších místech.Nakonec se autor zaměřuje na otázku, co to tváří v tvář zničení, které bylo Jeremiášem předpovězeno a které se i nakonec uskutečnilo, znamená důvěřovat v Hospodina, k čemuž prorok mnohokrát nabádá. Na čem skutečná důvěra spočívá a kde ji lze nalézt? Na to se snaží odpovědět tato kniha.

O ženách - teoložkách se obvykle mluví v souvislosti s feministickou problematikou. Jaká však je teologie žen, které netematizují své ženství ani sexuální orientaci? Autor knihy si ve svých předchozích publikacích kladl otázku, „jak dělat teologii po konci novověku", a nyní se v této věci rozhodl „naslouchat teoložkám".Představuje devět autorek s různými inovativními přístupy, od modifikací klasického teologického realismu v podmínkách postmoderny až po přístupy poetické, narativní, dramatické, postkriticko-personalistické a ekumenicko-liturgické; tyto přístupy vidí jako slučitelné s klasickou křesťanskou ortodoxií a současně schopné sdělovat evangelium v naší době.Kniha je uvedena studií Petry Kriegelové o teologii Dorothy Leigh Sayersové jako předchůdkyni dnešních teoložek - ze studie je patrné, že současné přístupy nejsou tak docela nové, ale mohou navázat na obrat v teologii představovaný okruhem teologů a literátů sdružených v polovině 20. století ve skupině Inclings (Sayersová, C. S. Lewis, Tolkien aj.). „Kristus z Kréda" a „člověk z ulice" se mohou v perspektivě představených teologií znovu setkat a dorozumět.

Teologie, religionistika a mezináboženský dialog v pojetí Wilfreda Cantwella Smithe. Pavel Hošek – Wilfred Cantwell Smith – vědec a humanistaIvan Štampach – Mezináboženské vztahy v pojetí Wilfreda Cantwella Smithe ve srovnání s jinými koncepcemiKarel Floss – Víra a náboženské vyznání u Wilfreda Cantwella SmitheZdeněk Vojtíšek – Výzvy, specifika a možnosti dialogu se stoupenci nových náboženských hnutí ve světle díla W. C. Smithe Summary

komplet 2 svazků. Filosofie svobodného ducha je prvním větším systematickým dílem N. A. Berďajeva v emigraci shrnujícím všechna základní témata jeho dosavadního myšlení, jež pokrývají oblast metafyziky, filosofie dějin a náboženství. Kriticky se zde staví k tradiční dogmatické teologii, jednostrannému západnímu racionalismu i módnímu spiritualismu a usiluje o nový hlubší pohled na křesťanskou tradici. Roku 1933 obdržel za toto dílo cenu Francouzské akademie.V prvním díle se vyrovnává s novověkou emancipací člověka, zvláště v jejích problematických rysech: masovosti a průměrnosti. Proti tomu se snaží postavit koncept duchovního aristokratismu – křesťanství obnoveného autentickou mystickou zkušeností.Druhý díl přináší hlubší úvahy o základních křesťanských dogmatech, Boholidství a Trojici, zabývá se významem panenskosti a nauky o Sofii jako náležitým doplněním trojičního učení a zhodnocuje lidskou tvorbu v dějinách, především umění, jako pokračování díla stvoření.

Od události k ideji. Jednotícím prvkem kolekce příspěvků (miscellanea) ze tří oblastí – historie, spiritualita a filosofie – je provázanost s jezuitskou tematikou.

Dvanáct biblických příběhů vyložených v této knize spojuje motiv povolání a obrácení. Rozmanité zkušenosti s Božím povoláním či oslovením v příbězích Abrahama, Jákoba, Mojžíše, svatého Pavla, Marie Magdalény a dalších biblických postav přivedly autory jednotlivých příspěvků k rozboru a výkladu různých aspektů obrácení.Ve svém celku tak publikace podává plastický obraz zkušenosti obrácení, jak o ní pojednávají knihy Starého a Nového zákona, a umožňuje této zkušenosti porozumět. Kniha je určena všem zájemcům o biblistiku, teologii a kulturní dějiny.

Ceněná, přehledně strukturovaná, stručná, ale přitom obsahově bohatá učebnice poskytuje vhled do základních otázek evangelické theologie. Jednotlivé kapitoly (předmět theologie, zjevení, Písmo svaté, vztah Starého a Nového zákona, víra a rozum, problém kánonu, otázka biblické hermeneutiky, theologie jako věda aj.) mají stejnou strukturu: Joest nejprve klade zásadní otázky k danému tématu, poté v kritickém rozhovoru nastiňuje reprezentativní pokusy o jejich řešení v dějinách evangelické theologie. Nakonec připojuje formou delší řady tezí vlastní odpověoe. Učebnice tak přináší jednak dějinný přehled, jednak díky závěrečným tezím motivuje k vlastnímu přemýšlení.

Odvaha k mezerám. Představujeme vám první knihu z ediční řady Refugia Societas – Miscellanea jesuitica, věnovanou ignaciánským tématům. Obsahuje trojí: část historickou, filosofickou a teologicko-spirituální. Tento titul obzvláště podtrhává zkušenost exercicií.

Počátky teologické antropologie v českých zemích v 19. století. Kněz, teolog, publicista a politik Antonín Lenz (1829-1901) patřil k nejplodnějším a nejvšestrannějším duchům své doby. Jeho rozsáhlé dílo symbolizuje rozcestí, na němž se katolická církev ocitla v desetiletích předcházejících modernistické krizi: je jednak pokusem o spojení katolické universality se zájmem o národní povznesení, jednak reprezentuje svízelné hledání katolické identity v boji a diskusích s protivníky církve i se sebou samou.

Pastorační situace jako výzva k ekumenizmu. Odborníci různých specializací i konfesí vidí Evropu jako kontinent rozdílností a rozdělení. Dějiny i přítomnost křesťanství v Evropě proto v sobě nesou bohatství rozmanitých historických zkušeností, pozitivních či negativních. Důkladná diskuze pastoralistů Čech, Moravy a Slovenska ukázala, že díky setkávání různých náboženských světů lze minulost a přítomnost vnímat jako bránu, která otvírá podněty k budoucím rozhodnutím v duchu ekumenickém.

Communio ecclesiarum - očištění paměti. Fórum Velehrad I. otevírá novou řadu tématických odborných konferencí Centra Aletti ve spolupráci s jinými akademickými institucemi. Přední čeští i zahraniční odborníci se věnovali čtyřem tématům: Velehradská tradice v širším kontextu, Tvůrci a dědicové velehradské tradice, Communio Ecclesiarum v Evropě jako teologická otázka, Cesty ke smíření v duchu velehradské tradice – kontextualizace.

Studie ke Klementovi z Alexandrie, Mariu Victorinovi, Ambrosiastrovi a Maximu Confessorovi. Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na setkání mladých patrologů, které se konalo v říjnu roku 2006 na Cyrilo­metodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty.Matyáš Havrda představuje pojetí víry Klementa z Alexandrie (cca 150–215) v souvislosti s otázkou po kritériu pravdy a srovnává Klementův koncept víry jakožto anticipace s původním epikurejským významem tohoto pojmu. Václav Němec se věnuje různým metafyzickým roz­vrhům v díle Maria Victorina (cca 285–365) a pomocí srovnání s příbuznými metafyzickými systémy 3.–4. století se snaží zodpovědět otázku po Victorinových filosofických pramenech. Ladislav Chvátal ve svém příspěvku hledá nejpravděpodobnější kandidáty na post přímých textových pramenů Maxima Vyznavače (cca 580–662) s ohledem na jisté tři druhy pohybu, a to jak v aristotelské, tak novoplatónské filosofické tradici. ana Plátová zkoumá jeden z fragmentů ztraceného díla Hypotyposes Klementa z Alexandrie a upozorňuje na výraznou podobnost Klementova textu s fragmentem kodexu neznámého evangelia, zvaného Papyrus Egerton 2. Vít Hušek se zabýval čistě teologickým problémem milosti a odpuštění hříchů u Ambrosiastra (4. stol.), který rozvíjí neobvyklý motiv naděje na obrácení i po fyzické smrti.

Proti Ariovi Ib. Sv. VIII: Komentované latinsko - české vydání stěžejního theologického spisu Maria Victorina (4. stol.), jednoho z prvních křesťanských theologů latinského Západu a tvůrců křesťanské trojiční nauky. Obsáhlá úvodní studie je věnována Victorinovu životu a dílu, diskusím v rámci tzv. ariánského sporu a otázce filosofických zdrojů Victorinova theologického díla. Překlad a úvodní studii pořídil V. Němec.

Křesťanství není podepíráno tím, že mám potřebu víry, ale má základ v očekávání Někoho, jenž beze mne nemůže být. Má nevýtratně touhu přebývat se mnou. A já mám svobodu bez topornosti odpovědět tak či onak. Je závažné, pokud někoho, kdo o mne bez podloudně vedlejšího úmyslu usiluje, nechávám za vraty čekat. Bohu se zalíbilo spasit člověka vztahem. Žádná pozemská hodnota nemůže amortizovat lásku. Cílem příručky je rozvinout tázání po důležitých tématech spirituální teologie a připustit, že existuje oprávněný plurál rozličných odpovědí. Tato metoda je legitimní, pokud je čtenář nakloněn k fakticitě hledání odpovědí a ne k jejich předchozímu vlastnění.

Dvě perspektivy. Předložená studie vychází epistemologicky ze sémiotiky a konceptu interního realismu. Teologie je v tomto pojetí vědou, která kriticky reflektuje, promýšlí a domýšlí křesťanskou komunikaci evangelia. Jejím předmětem je stejně jako v případě křesťanské víry evangelium, tedy Boží sebekomunikace člověku.Stejně jako pro víru je i pro teologii tento předmět přímo nedisponovatelný, lze ho uchopit pouze skrze křesťanskou komunikaci, v křesťanském dosvědčování evangelia. Teologie je orientující a normující vědou. Její závěry a vypracované teze se však musí prosadit na základě argumentů, tedy v rozhovoru s jinými přístupy. V tomto smyslu musí každá dobrá teologie – stejně jako každá jiná dobrá věda, která si je vědoma plurality perspektiv a své vlastní perspektivity – zůstat sporná.

Evangelická teologie není nijak uniformní obor, naopak v rozmanitosti svých disciplín, jejich specifických předmětů a zároveň jejich vzájemného velmi úzkého propojení představuje teologická fakulta téměř něco jako univerzitu v malém.Jak vypadá tento podnik z pohledu zevnitř, z pohledu svých jednotlivých disciplín, jejich předmětu, jejich metody, jejich způsobu výuky? Editoři oslovili zástupce všech kateder na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy s prosbou o jejich pohled na vlastní disciplínu v rámci celku studia evangelické teologie i v rámci celé univerzity. Sborník obsahuje devět původních příspěvků a překlad statě Filosofie a teologie z pera Karla Bartha jako přívažek. Současně s touto publikací vychází také sborník Teologická věda a vědecká teologie, který nabízí několik domácích i zahraničních příspěvků k dějinám a povaze teologie. Obě publikace jsou určeny nejen adeptům a studentům teologie, ale všem čtenářům se zájmem o moderní a seriózní přemýšlení o křesťanství.

Kapitoly o homiletické hermeneutice a exegesi. "Pozoruhodná publikace, jež výrazně překračuje vše, co bylo v tomto oboru dosud česky vydáno" (Jan Heller). S užitkem budou tuto knihu číst nejen kazatelé, ale právě ti, kteří sedávají pod kazatelnou či lidé, kteří se zajímají o to, o co vlastně v kázání jde a co od něj mohou očekávat.

Metody analytické filosofie v teologii. Josef Petr Ondok (1926–2003) se narodil v jihočeských Mydlovarech. Maturoval na Jirsíkově klasickém gymnáziu v Českých Budějovicích (1946) a poté studoval teologii v brněnském semináři a filosofii na Masarykově univerzitě. Po zrušení seminářů v roce 1950 dokončil teologii soukromě a v červnu 1951 tajně přijal kněžské svěcení. Studium filosofie však dokončit nestihl, jelikož byl v září 1951 zatčen a z politických důvodů vězněn až do května 1963.Po amnestii pracoval jako stavební dělník v JZD a od roku 1966 jako technik v Botanickém ústavu ČSAV v Třeboni. V době politického uvolnění na konci 60. let dokončil v Brně své vysokoškolské vzdělání a získal doktorát z logiky u Pavla Materny prací o interogativní logice (1969). Jako odborný a později vědecký pracovník, který se specializoval na aplikaci matematického modelování a systémové analýzy pro ekologické procesy, působil v třeboňském Botanickém ústavu do roku 1991.Téhož roku vyhověl žádosti zakladatelů Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a ujal se přednášek z filosofie a etiky. Současně působil i na Biologické fakultě téže univerzity, kde se habilitoval pro obor ekologie.

Totožnost, jinakost a smíření v teologické reflexi. Autor si na základě svých zkušeností z války na Balkáně, ale i zkušeností obecnější povahy, klade otázku smyslu víry v ukřižovaného Mesiáše, který přikazuje milovat bližního a blahoslaví pokorné, otázku, na niž máme hledat odpověď uprostřed zabíjení, rabování, znásilňování, spálených vesnic a měst, koncentračních táborů atd. Uvědomuje si a vede k tomu i své čtenáře, že všechno toto násilí je součástí širšího problému „identity“ a „jinakosti“, ptá se, co to znamená, když se z této problematiky učiní předmět teologické reflexe.

Soubor studií. Paleta studií nejen starších autorů (C. Cuénot, P. Chauchard, F. A. Viallet), ale i nových (J. Kulisz, T. Špidlík, T. King, J. F. Haught, G. Martelet, I. H. Schaferová), kteří nahlížejí Teilharda třeba v souvislosti spirituality, metodologie věd či ekologie.

Interdisciplinární analýzy sociálních encyklik Jana Pavla II.. Katolická církev, zvláště v dokumentech druhého vatikánského koncilu, zdůraznila autonomii vědy a důležitost vědeckého poznání. Ozývají se však výtky, že tuto tezi vztáhla v praxi především na přírodní vědy, zatímco její akceptace poznatků společenských věd přichází jen velmi pomalu a s mnoha obtížemi. Právě toto tvrzení může být považováno za výchozí výzkumnou otázku této publikace.Jejím hlavním cílem je zkoumat, do jaké míry odpovídají stanoviska současné katolické sociální nauky, zde reprezentovaná sociálními encyklikami papeže Jana Pavla II., aktuálnímu poznání příslušných vědních disciplín. V první části publikace zaměřené na rozbor sociálních encyklik z hlediska teologických a filosofických disciplín se na filosoficko-antropologické aspekty sociální nauky zaměřil filosof Pavel Floss.Z perspektivy moderní teologie analyzují dokumenty teologové Jiří Hoblík a Tim Noble: zatímco první z nich se zabývá sociální naukou z pohledu současné biblistiky, je Nobleho studie v rámci katolické systematické teologie zaměřena na komparaci teologických metod sociální nauky a teologie osvobození. Ekumenický rozměr přináší příspěvek Jindřicha Halamy, který rozebírá katolickou sociální nauku z hlediska protestantské teologie. Druhou část knihy, která je věnována interpretaci katolické sociální nauky z hlediska ekonomie a sociálních věd, otevírá studie ekonoma Lubomíra Mlčocha, který ukazuje vazby mezi sociální naukou a současnou ekonomickou vědou.Další z autorů, Albert-Peter Rethmann, je sice především teolog, ale jeho text je pokusem o analýzu církevních sociálních dokumentů ze sociologického hlediska, resp. oboru sociální práce. V rámci perspektivy politických věd analyzuje encykliky Pavel Pšeja z pohledu politologie, zatímco Petr Suchý konfrontuje texty Jana Pavla II. s poznatky oboru mezinárodní vztahy. Soubor sociálně-vědných analýz uzavírá studie Radima Kindla, který se z hlediska sociálně a humanitně orientované environmentalistiky zabývá ekologickými aspekty současné katolické sociální nauky.

Teologický přístup. Studie s názvem Křesťanská víra a racionalita byla realizována autory, kteří se zabývají teologií a filosofií.Josef Dolista vyučuje na Zdravotně sociální fakultě a Tomáš Machula na teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Josef Dolista předkládá studii více teologicky orientovanou, Tomáš Machula klade větší důraz na filosofickou reflexi.

Studijní texty ze spirituální teologie II.. Soubor příspěvků na téma "personalismus" v současné teologické reflexi. K interpretaci těchto tří blízkých, a zároveň odlišných pojmů, jsou připojeny komentáře klasických autorů (Boethius, Tertulián aj.).

Sborník k sedmdesátinám Karla Skalického. Z obsahu:

Studijní texty ze spirituální teologie I.. Lze vyslovit ve spirituální teologii nějaký axiom?Můžeme duchovní život shrnout do obecných pouček, anebo jde duchovní život každého člověka vlastní cestou, bez ohledu třeba na společnou zkušenost lidských dějin?Vše záleží na pochopení vzniku slova axiom. V této studii předkládáme několik ukázek z děl autorit, které se k "axiomů" vyslovují (Haas, Rupnik, hesla z Dictionnaire de spiritualité aj.)

Publikace není pouze informací o základech systematické pneumatologie, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale chce také přivádět čtenáře k meditaci Božích tajemství.Největší prostor je věnován biblickým základům a východiskům pneumatologie, celkem sedm kapitol. Další tři kapitoly se zabývají problematikou prvních dvou ekumenických koncilů, trinitární teologií sv. Augustina a otázkou vycházení Ducha Svatého.Závěrečné kapitoly se zaměřují na františkánskou pneumatologii, jak ji nacházíme ve spisech sv. Františka z Assisi, sv. Antonína z Padovy a sv. Bonaventury z Bagnoregia. Vyšlo se souhlasem vyšších řeholních představených.

Studijní texty z pastorální teologie III.. Sbírka přednášek lékařů, psychologů a teologů na aktuální téma bioetiky: euthanasie…

Teologická rešerše z oboru pastorální teologie, představená na vědeckém sympoziu.

Traktát o milosti a hříchu je poslední z velkých prací filosofa a theologa, který žil na přelomu 14. a 15. stol. a jehož život a činnost byly spjaty s pražskou universitou. Edice latinského textu s českou a německou předmluvou.

Teologická výpověď o naději ve vzkříšení. Křesťanská eschatologie nám zprostředkovává transcendentální poznání založené na Zjevení, je plná naděje, jejímž důvodem je ukřižovaný a vzkříšený Kristus. Proto lze říci, že eschatologie v křesťanském pojetí je naukou o předposledních věcech, protože poslední věcí života celého stvoření je Bůh.Ve zdánlivém konci je skrytý počátek. Eschatologie nám dává odpovědi až na hranice možného lidského jednání, úzce souvisí s jednáním člověka, má etickou dimenzi a vyzývá k etickému jednání.Prof. Dr. Josef Dolista, Th. D., SDB je děkanem TF JU v Českých Budějovicích a vedoucím katedry dogmatické a ekumenické teologie.

Křesťanský život ve světle modlitby Páně. Aktuální výklad. 1. svazek teologické trilogie pražského a basilejského teologa o základních věroučným textech křesťanství.

Svazek XV. Latinsko-české vydání Augustinova raného spisu, který se pokouší ukázat, že má-li individuální duše racionální strukturu a zahrnuje-li neproměnné obsahy, pak je nesmrtelná. Překlad, úvod a poznámky L. Karfíková.

Svazek XIV. Řecko-české vydání spisu, který představuje Řehořovu antropologii čerpající z antických, biblických i starokřesťanských zdrojů.

Výbor z textů velkého německého mystika 13. století s obsáhlou úvodní studií Jana Sokola. Reedice úspěšné knihy věnované středověké mystice, zejména dílu významného německého náboženského myslitele Mistra Eckharta. Úvodní studie Jana Sokola spolu s vysvětlujícími poznámkami otevírá přístup k předkládaným spisům širokému okruhu čtenářů. Mezi vybranými spisy nechybějí entuziastická Eckhartova kázání odhalující bezprostředně samotné jádro Eckhartova myšlení v jeho místy doslova ,,syrové„ podobě. Do výboru jsou zařazeny rovněž překlady několika dalších dobových textů, které doplňují celkový rámec myšlenkového dědictví Mistra Eckharta.

Zrození teologie spadá prakticky vjedno se zrozením křesťanství, protože se ukázalo být nutnou součástí hlásání a předávání víry. Šíření křesťanského poselství má dvojí podobu: hlásání evangelia těm, kteří ještě nevěří (kérygma: Sk 2, 14–36) a katecheze nově pokřtěných, kterou Skutky apoštolů nazývají „učení (didaché) apoštolů“ (Sk 2, 42; Sk 15, 35).I kérygma vyžaduje jisté rozlišování, které předpokládá předchozí promýšlení víry, výrazněji však tyto požadavky vystupují při katechezi, a ještě mnohem zřetelnější jsou na vyšší úrovni výuky (didascalia) – tam všude se objevuje potřeba toho typu prohloubení víry, kterým je teologická reflexe. List Židům (5, 11 – 6, 3) rozlišuje tyto dva stupně: „mléko“ pro začátečníky a „hutný pokrm“ dokonalé nauky.Obhajování víry v setkání s nevěřícími také vyžaduje přiměřenou reflexi. Sv. Pavel se nevěřícím Židům snaží ukázat, jak lze z Písma dovodit Ježíšovo božství (viz Sk 17, 1–4; 18, 5). Totéž činí i evangelisté, zvláště sv. Matouš, který s důrazem poukazuje na to, jak se v Ježíšově době naplnilo Písmo. Prvními teologickými díly křesťanských autorů jsou apologie (Aristides, Justin, Athenagoras a další), tj. „obhajoby“ tváří v tvář nejen římským pronásledovatelům, ale i okolnímu židovství a pohanství. „Apologetika“ byla znehodnocena excesy racionalistických apologetů, ale sama o sobě je stále aktuální součástí křesťanského myšlení a dnes se jí opět dostává zasloužené pozornosti.

Studijní texty ze spirituální teologie VIII.. Autentický duchovní život uzdravuje náběhové karikatury, které často sami prožíváme: upjaté postoje, zhrzené tváře, protěžování jednostranných témat či záměna soukromých prožitků za zralé duchovní hodnoty.Náš sborník se soustřeďuje na ty pasáže slavného francouzského slovníku spirituality (Dictionnaire de spiritualité ascétique et mystique), kde se o karikaturách v duchovním životě pojednává systematicky. S tím podstatně souvisejí hesla jako: devotio moderna; projevy zbožnosti; úcta k Bohu, ke Kristovu životu; postoje vůči světeckým osobnostem; fenomén chvály; dějiny spirituality křížové cesty; osobní oběť a další.