Teológia

Sv. XII: Další svazek díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťanské. V šesté knize Stromat navazuje Klement na úvahy o vztahu křesťanské gnóse k řecké filosofii.Podobně jako židovský zákon je také filosofie součástí božské ekonomie spásy, projevem řecké zbožnosti, který odpovídal možnostem lidského poznání před příchodem Krista. Klement na jedné straně přitakává novozákonní výzvě neuctívat Boha „po způsobu Řeků“, na druhé straně však nachází v postupech řecké filosofie a věd celou řadu motivů, jejichž skutečný význam lze odkrýt teprve na půdě gnostického poznání. Řecko-české vydání.

Autor uvádí do současného ježíšovského bádání méně běžnou formou: v hlavní stati odpovídá na základní problémy tak, jak je pro něj formulovala redakce mezinárodního sborníku k tomuto tématu; poté v několika studiích předkládá své historické a exegetické příspěvky. Čtenář má tak možnost seznámit se nejen se současným obrazem Ježíšova života, jeho sebepochopením a jeho působením na okolí, ale i s metodikou ježíšovského bádání a s možnostmi interpretace jeho výsledků.

Titul vyšiel aj v slovenčine: Ježiš Nazaretský 1. diel (2007).Co dnes může říct křesťanství o základních otázkách lidského bytí? Odpověď podle Benedikta XVI. bezprostředně souvisí s otázkou: Kdo je Ježíš Nazaretský?

Teologická perspektiva. Společenské výzvy.. Společným záměrem dvousvazkové publikace "Krize a kairos" je reflektovat aktuální a mnohorozměrné téma krize z hlediska křesťanského myšlení. První svazek publikace přistupuje k danému tématu v širší teologické perspektivě. Jeho úkolem je tázat se po tom, jaký význam nabývá krize ve světle Božího zjevení přítomného v Písmu svatém, v nauce církevních otců, v církevních tradicích a v magisteriu.V perspektivách různých oborů, jako je biblická teologie, patristika, systematická či pastorální teologie nebo církevní dějiny chce poukázat zejména na to, že krize může být mnohdy chápána i jako kairos a čas milosti.

Revue pro východní křesťanství. Čtvrtý ročník revue Parrésia opět přináší řadu příspěvků z oblasti východního křesťanství, a to jak pravoslavného (ortodoxního), tak jinoslavného (heterodoxního) - mimo jiné objevnou studii H. Utidjiana a E. Kindlera o zřejmě nejoriginálnějším autorovi arménského středověku sv. Řehoři z Nareku (včetně ukázky z jeho díla v oddílu Fontes) a profilový rozhovor s holandskou kunsthistoričkou českého původu Z. Skálovou, jež se významně zasadila o uchování ikonopisného dědictví egyptských Koptů.

Kněz a teolog Vladimír Boublík (1928-1974), dlouholetý profesor fundamentální teologie na římském Lateránu, se nám představuje také v kontextu estetických a kulturních otázek současnosti. Přínos jeho bytostně zúčastněné teologie nás nadčasově oslovuje.

Od tradice k reflexi. Jednotícím prvkem kolekce příspěvků (miscellanea) ze tří oblastí – historie, spiritualita a filosofie – je provázanost s jezuitskou tematikou.Ve třetí sérii Miscellanea jesuitica předkládáme příspěvky s tématy: W. Ockham (V. Richter – český jezuita a dlouholetý profesor na innsbrucké univerzitě); L. Wittgenstein a víra (W. Baum), Filosof přemosťování mezi Kantem a idealismem – K. L. Reinhold (E. Coreth); Postmoderní věda a křesťanství (J. Andres); K 300letému výročí vydání Leibnizovy Teodiceji (G. Sans); Hegel a hledání Boha (W. Kern); dále příspěvky o heslu personalismus, přehled českých osobností spirituální teologie před rokem 1990 a jiné. Texty jsou buď překlady zahraničních periodik nebo pocházejí od českých autorů.

Liturgie, rétorika, antropologie. Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na patristické konferenci, která se konala v Olomouci ve dnech 7.-8. listopadu 2008 pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.Organizátoři se pokusili pozvat širší obec zájemců z řad akademických a výzkumných pracovníků, doktorandů a studentů a nabídli jim, aby formou krátkého příspěvku představili oblast svého zájmu, vlastní přístup a metodu, ať již z hlediska filosofického, teologického, historického nebo literárního.

V úvodu svého spisku (1566) švýcarský reformátor Jan Kalvín píše: Svátost Večeře našeho Pána Ježíše již dlouho obestírají závažné omyly a navíc se v posledních letech stala také předmětem různic a vášnivých sporů. Není potom divu, že mnoho slabých svědomí dnes neví, čeho se držet, zmítá se v pochybnostech a bezradně vyčkává, až se spory se vyřeší a Boží služebníci dospějí k nějaké dohodě. Pochopení tajemství večeře Páně úzce souvisí s naší spásou a je velmi nebezpečné nemít v této věci náležitou jistotu. Situace se od té doby mnoho nezměnila, a proto je Kalvínovo pojednání živou výzvou i pro naši současnost. Dokládají to i průvodní statě překladatele Miloše Rejchrta. Úvodní studie "Příspěvek Jana Kalvína k protestantskému pojetí večeře Páně" se ohlíží do minulosti a uvádí čtenáře do historických souvislostí, naopak studie závěrečná, s názvem "Chvála apendixu aneb Kalvín to věděl", vychází ze současnosti a zabývá se otázkou, jak večeři Páně praktikujeme a chápeme dnes a zda je pro nás skutečně "viditelným znamením" smrti Ježíše Nazaretského na kříži. Přeložil a průvodními studiemi doprovodil Miloš Rejchrt.

Přehledová práce sledující hlavní ideové proudy, směry či programová hlediska, jež se v angloamerické teologické tvorbě prosadily nebo v ní nepřestaly hrát důležitou roli od zhruba sedmdesátých let minulého století. Práce se pokouší jednotlivé směry, jejichž hranice se někdy překrývají, představit jak co do jejich ambicí, tak co do jejich společenského významu. Čtenáře seznamuje stručně s nejdůležitějšími mysliteli těchto seskupení a jejich stěžejními díly a do cílů jejich základního zaměření a s nimi spojeného způsobu teologické reflexe dává nahlédnout i ukázkami z reprezentativních děl. Autor je docentem na katedře systematické teologie Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

V sérii Slovo a obraz předkládáme dva svazky, v nichž se prolínají odpovědi na otázky umění, teologie nebo na aktuální postřehy každodennosti, s reprezentativně vybavenou chronologií vitráží akad. mal. Jana Jemelky, což představuje ucelené bilancování dosavadního umělcova tvůrčího života.

Obě dvě mimořádné osobnosti filosofického a teologického světa a zároveň papežové, Jan Pavel II. a Benedikt XVI., se téměř úplně shodují ve svých pohledech na podstatu kultury, civilizace a mravního charakteru různých lidských společenství. „Spojení mezi kulturou a vírou není jen požadavkem kultury, nýbrž i víry. Víra, jež se nestane kulturou, není plně přijatou vírou, neproniká zcela do myšlení a není věrně prožívána,“ říká neopakovatelně Jan Pavel II. ve svém „Listu umělcům“. V každodenním lidském životě jsou kultura a kulturní tvoření spolu s vírou nepostradatelné; jedna bez druhé ani nemůže být, neboť evangelium rádo hledá úrodnou půdu v krajině lidské tvůrčí společnosti. Benedikt XVI. míří svojí „hongkongskou výzvou“ ke všem lidem a národům současných dní, když píše, že kulturu můžeme zvát vysokou pouze tehdy, když jsme schopni bez větších potíží vidět znaky její ryzí a zdravé mravní evidence, to je „otevřenost, schopnost dávat a přijímat, sílu k rozvoji, sílu připustit sebe samu k očištění a schopnost přizpůsobit se pravdě a člověku“. Církev nutně potřebuje službu, schopnosti, dovednosti, talent génia, charisma a odvahu každého tvůrčího člověka , který se nezříká své odpovědnosti hledat pravdu v tvůrčím, uměleckém dotknutí se lemu Božího roucha. Ať je tvůrcem kultury člověk jakéhokoliv vyznání, měl by být obdivován pokaždé, když se odváží pustit do díla, které má být služebné a které, dokáže-li to, může rozšiřovat hranice mravního poznání. Tato esej se obrací právě k těm čtenářům, kteří v pravdě a odhodlání hledají duchovní podstatu kultury a kulturního tvoření a do tohoto hledání promítají a promítat chtějí něco ze svého náboženského a etického přesvědčení.

Teologie osvobození je jedním z významných směrů v teologii 20. Století, který inspiroval a stále ovlivňuje teologické myšlení jako celek. Záměrem pořadatelů mezinárodního sympozia o teologii osvobození, které se konalo 12. Listopadu 2006 na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, bylo pokusit se kontextualizovat některé myšlenky teologie osvobození v českém prostředí a zhodnotit přínos tohoto specifického způsobu teologického myšlení pro současnost. Předkládaný sborník příspěvků sympozia je výsledkem tohoto úsilí.

Monografie věnovaná vztahu lidské svobody a Boží milosti v Augustinově myšlení od raných filosofických dialogů přes vrcholná díla až po spor s pelagiány sleduje postupnou krystalizaci jedné z nejkontroverznějších, zároveň však i nejvlivnějších nauk v dějinách západního křesťanství. Kniha může ze zvolené perspektivy posloužit i jako úvod do Augustinova myšlení v celé jeho znepokojivé ambivalenci.

Kanonická řízení ke zrušení manželství in favorem fidei. Studie se ve třech částech věnuje rozboru pavlovského privilegia a jeho působnosti v manželském právu, oblasti Kodexu kanonického práva.

Ekumenický příspěvek. Studie znalkyně a překladatelky spisů dánského myslitele pojednává především o jeho místě v dějinách křesťanské spirituality. Existuje řada komparativních prací, které sledují analogie a rozdíly mezi kodaňským myslitelem a jinými filosofy, popřípadě dogmatickými teology. Tato kniha je průkopnickým pokusem o takové srovnání na půdě křesťanské zbožnosti. Všímá si protostyčných bodů mezi Kierkegaardovými náboženskými myšlenkami a spiritualitami významných epoch křesťanství, zejména prvotní církve, katolické mystiky a protestantského pietismu. Marie Mikulová Thulstrupová studovala v letech 1945–1946 protestantskou teologii ve Štrasburku a studia dokončila na evangelické teologické fakultě v Praze roku 1947. Téhož roku odjela na stipendijní pobyt do Dánska, aby se věnovala dílu S?rena Kierkegaarda. Spisy kodaňského myslitele od té doby stále studuje a překládá. V Dánsku se provdala za Nielse Thulstrupa, pozdějšího profesora etiky na teologické fakultě v Kodani. Spolu s ním působila nejen na této fakultě, ale i v Kierkegaardovské společnosti a v Academia Kierkegaardiana. Publikovala řadu prací jak o Kierkegaardovi, tak o křesťanské meditaci a mystice. V dánské státní církvi sloužila jako farářka. Její celoživotní sen překládat Kierkegaardovo dílo do češtiny se mohl z politických důvodů uskutečnit až po roce 1989.

Teologická studie francouzského pravoslavného teologa, působícího na pařížském institutu Saint Serge, nazvaná rovněž teo-poetikou, spojuje bohatou teologickou reflexi církevních Otců s povzbudivými hymny o kráse vykoupeného těla.

Vybrané statě z pastorální teologie. Systematické shrnutí dosavadního teologického myšlení pedagoga Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci k otázkám, které si všichni často klademe. Nemusí být samozřejmé, že teolog s církví souzní.

Sborník přednášek. Sborník přednášek z teologické konference o Eucharistii, která se konala v Hradci Králové v únoru 2002 v rámci přípravy na Diecézní eucharistický kongres, přibližuje nauku církve o Eucharistii v perspektivě teologického myšlení po II. vatikánském koncilu.

Autorka charakterizuje gnosticismus v jeho theologickém kontextu a gnostické pojetí neznámého boha Stvořitele-Demiurga a Spasitele konfrontuje s tradiční křesťanskou dogmatikou.

Boží a lidská nekonečnost. Monografie o jednom z nejzajímavějších autorů řecké patristiky sledující motiv Boží nekonečnosti a lidského života jako cesty bez konce.

O mystické sounáležitosti mezi lidmi. Autor ve své knize tvrdí, že Trojice je vrcholem pravdy, která proniká všechny zóny bytí a svědomí, a zároveň nás spojuje se všemi lidmi.

Práce je věnována výkladu díla v současném teologickém diskurzu méně známého a méně vlivného německého protestantského teologa první poloviny tohoto století.

Putování, reinkarnace, zbožštění. Vídeňský arcibiskup a znalec patristických textů rozebírá nauku o „zbožštění člověka“ v křesťanské tradici a do moderního kontextu ji začleňuje fundovanou polemikou s reinkarnačními názory. Schönborn se v této knize pokouší o rehabilitaci některých pozapomenutých pojmů, které se týkají především nauky o církvi, a uvažuje o smrti jako o přechodu do jiné dimenze života.

Perspektivy současné ekleziologie. Od zasedání II. vatikánského koncilu nás dělí již padesát let, během nichž se o identitě církve napsalo hodně. Publikace navazující na konferenci, již uspořádala Katolická teologická fakulta UK v Praze, by chtěla ukázat, jak dnes církev o sobě přemýšlí. S ohledem na širším způsobem vedenou diskusi o církvi je třeba upozornit nejen na ty stránky života církve, v nichž se její život spojuje s každodenním pragmatickým průběhem života společnosti, nýbrž je třeba odhalit také témata, která skutečně vedou k hlubšímu pojetí identity církve.

Věnováno Svatému Otci Janu Pavlovi II. a biskupům všeobecné Církve. Teologická studie o Panně Marii Spoluvykupitelce, Prostřednici a Přímluvkyni.

Základy ekumenické dogmatiky. Ekumenická dogmatika nazvaná Krédo byla napsána německy a přeložena do řady evropských i asijských jazyků. Dostalo se jí značné pozornosti v široké ekumeně. V autorově mateřštině vychází podruhé (19961) a také tentokrát završuje české vydání jeho „malé dogmatické trilogie“, výkladů klasických biblických a křesťanských textů – Desatera a Otčenáše (2012).

Tvářnosti české katolické trojiční teologie a pneumatologie 1800-1989. Komentovaná bibliografie 1800-2010. Souhrný přehled české trinitární teologie a pneumatologie.

Tato kniha představuje jeden z proudů současné angloamerické teologie - postkritický směr. Postkritičtí autoři sdílejí s postmodernisty kritiku moderny, nikoli však nihilistické a relativistické důsledky z této kritiky nezřídka vyvozované. Absolutní jistotu nemáme, můžeme však mít dostatečnou jitotu a zdůvodněnou a rozumnou víru, a na základě této víry můžeme mnohému porozumět. V první části knihy autor probírá hlavní inspirace postkritické teologie a způsoby, jak byly v teologii přijaty - filosofii poznání Michaela Polányiho, Austinovu filosofii jazyka a nové pojetí vztahu racionality a tradice u MacIntyrea. V druhé části knihy jsou představeni teologové a teoložky, navazující na G. A. Lindbecka, nejprve ti, kdo bezprostředně rozvíjejí jeho přístupy a následně ti, kdo jsou jím sice inspirováni, ale vidí jej značně kriticky. Jako jistý solitér je představen Th. Oden.

Tradiční nauka hovořila o limbu, tedy stavu, v němž duše dětí, které umírají nepokřtěné, netrpí žádnými tresty, neboť se nedopustily osobních hříchů, nezasluhují však z důvodu prvotního hříchu odměnu blaženého patření. Tato teorie, vypracovaná teology ve středověku, se nikdy nestala součástí dogmatických definic učitelského úřadu, i když ji magisterium ve svých výrocích zmiňovalo až do II. vatikánského koncilu. Tato studie Mezinárodní teologické komise dospívá k závěru, že existují teologické a liturgické důvody pro naději, že děti, které zemřely nepokřtěné, mohou být spaseny a uvedeny do věčné blaženosti, i když zjevení o tom nepodává výslovné učení.

Vtělení slova. Syntéza dogmatické teologie vznikla zredigováním kursů dogmatické teologie, které dával P. Jean-Hervé Nicolas na teologické fakultě ve Fribourgu. Jeho znalost současných teologů spojená s dokonalým ovládnutím teologické metody sv. Tomáše Akvinského ho uschopnila ke ztvárnění výkladu, který se vyznačuje jak pevností, tak ortodoxií, a přitom je obohacen o výsledky plodného období teologického zkoumání následujícího po II. vatikánském koncilu.

Monografie z oblasti katolického církevního práva.

Filosofie a teologie v interakci u současných českých myslitelů. Sborník příspěvků ze symposia, které pořádala Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích s úmyslem zmapovat krajinu současného českého myšlení v jeho metafyzické, náboženské a teologické dimenzi. Jednotliví autoři se věnují dílčím aspektům vztahu filosofie a teologie, a při tom prezentují východiska a metody svého myšlení. Zvučná jména přispěvatelů jistě přitáhnou pozornost nejen odborníků a studentů teologie a filosofie, ale též každého zvídavějšího čtenáře se zájmem o filosofii a křesťanství.

Příspěvek spirituální teologie k 800letému výročí. „Téma Velehrad“ nezní nikdy indiferentně. Sborník chce vynést na povrch jednak zapomenuté texty některých osobností (Pešina z Čechorodu, Balbín, Středovský, Monse, Pilař, Moravec), jednak se podívat na důvody mimovědeckého ideologizování; ukazuje na plodný střet práce se slovem (filologoi), a spočinutí v osobní Moudrosti (filosofoi).

První česká monografie o životě a dílu Bolzanova žáka, kněze a pedagoga A. Krombholze (1790-1869).

Tématické pokračování vědeckých sympozií v oboru pastorální teologie na aktuální témata.

Textová čítanka a cvičebnice slovní zásoby je určena k výuce německého jazyka studentů teologie Katolické teologické Fakulty UK. Obsahuje tématické texty z křesťanského života a odborný česko-německý a německo-český slovník.