História

Celoživotní Kyasova práce ukazuje souhrn a perspektivy biblického literárního výzkumu.

Kultura a historie rabínské doby. Rabínskou dobu, tj. období od zničení jeruzalémského Chrámu v roce 70 až do konce existence rabínských akademií kolem roku 1040, můžeme právem označit za „klasické židovství“. V těchto stoletích byly položeny základy, které později významným způsobem formovaly židovský život a do dneška na něj svým způsobem působí. Podstatnou část daného období představuje vznik a rozvoj rabinátu. Rabín zastupuje židovství, v němž Chrám nahradila Tóra, které se vzdalo snu o vlastním státě a jehož existence se postupně přesouvá do diaspory. Ačkoli se Židé zřekli politického uspořádání, nespokojili se s náboženskou uzavřeností; svými nároky zahrnuli veškerý život svého společenství. Židovství se neutvářelo pouze zevnitř, ale vyrovnávalo se také s vlivy okolí. Přejímalo mnohé z představ i myšlenek helénismu, nemohlo se vyhnout náboženským směrům gnóze ani střetu s křesťanstvím. Kniha se zabývá proměnami sociální struktury po pádu Druhého chrámu, hledá odpovědi na otázky, jakým způsobem se prosazoval vůdcovský nárok patriarchů v Palestině, exilarchů v Babylonii a rabínů v obou centrech židovského života v talmudické době. V souvislosti s nástupem nových židovských vůdců zohledňuje také hospodářské a politické okolnosti. V neposlední řadě se zabývá duchovní stránkou klasického židovství a s ní spojenými texty. Text přináší nejnovější výsledky bádání z oblasti judaistiky, historie a archeologie, ale současně se opírá o odkaz tradiční rabínské literatury. Rabínské židovství se snaží představit pravdivě jako celistvou historickou skutečnost, přičemž alespoň letmo nastiňuje některé vnější dějinné okolnosti, pokouší se vylíčit kulturněhistorické souvislosti, zdůrazňuje problematiku náboženského práva, halachy atd. Sleduje sociální i hospodářský vývoj rabínské doby, zabývá se vztahem vládnoucích sil a židovské společnosti. Stále však systematicky zdůrazňuje, že židovství je v první řadě náboženství činu, nikoli víry, ačkoli se jedno od druhého nedá jednoznačně oddělit.

Ve své dnes již klasické práci Psaní dějin se Michel de Certeau zabývá vztahem mezi dějinami a psaním. Upozorňuje, že již pojem historiografie, tedy česky dějepis, je vnitřně protikladný, protože spojuje skutečnost a její vylíčení. Západní historiografie se již více než čtyři sta let vyznačuje ostrým předělem mezi minulostí a současností. Minulost se stala tématem, které se vymezí, uspořádá a protřídí z pohledu dneška, takže dějepisec vlastně píše dějiny v obou smyslech slova. Michel de Certeau ve svém originálním textu odmítajícím chronologický postup charakterizuje, jaké kroky k tomu vedou - vytvoření předmětu popisu, domněle lineární časové uspořádání, umělé dělení na jednotlivé epochy a zrežírování příběhu.

Odtajněné archivy vypovídají o zlomových momentech „studené války“. Studená válka charaktrizovala světové dění v druhé polovině 20. století. V tomto časovém období se mezinárodní krize, vyvolané soupeřením dvou mocenských bloku, střídaly s relativně klidnými roky, kdy čas konfrontace vystřídalo "détente". Publikace Horké krize studené války je věnována oněm časovým úsekům mezinárodních vztahů, kdy svět stanul na prahu globálního ozbrojeného konfliktu. První berlínská krize v letech 1948-1949 souvisela se sovětskou blokádou přístupových cest do Západního Berlína, na Dálném východě vyvolala snaha severokorejského režimu o násilné sjednocení rozděleného poloostrova horkou korejskou válku a suezská krize v roce 1956 souvisela s krizí koloniální politiky Velké Británie a Francie. Zřejmě nejnebezpečnější byla Karibská krize v r. 1962, kdy Sověti bezprostředně ohrozili Spojené státy svojí raketo-jadernou přítomností na Kubě. Vedle těchto krizí, jejichž aktéři skutečně balancovali na okraji celosvětového válečného konfliktu, provázely studenou válku dílčí střety, které de facto byly zástupnými konflikty obou supervelmocí. Nálevkova publikace je z velké části založena na odtajněných pramenech ze sovětských a severoamerických archivů a navazuje na jeho předchozí publikace Studená válka a Karibská krize.

Sborník Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Dějiny umění - historie IV.

Původní práce věnovaná dějinám a myšlenkovým podnětům německé romantiky, především tzv. jenskému romantickému okruhu. Osu výkladu tvoří u nás ani v zahraničí neprozkoumaná problematika náboženských zdrojů, vývoje a celkové intence tohoto významného období evropských kulturních dějin. Autor vychází z textů raného Schellinga, Fichta, ale především z díla Fr. Schlegela, Hölderlina, Novalise a Schleiermachera, od nichž vzešly rozhodující podněty k utvoření romantické kultury. Výklad je doveden k romantickému (zejména Novalisovu) pojetí tzv. siderického člověka, básníka, který spoluurčuje, sjednocuje a vede společnost příkladem své osobnosti, vynikající lidskými charakteristikami jak v oblasti poznání, umění, filosofie, tak ve sféře morální a náboženské. K vlastní studii je připojena textová příloha, představující výbor z nejzávažnějších děl interpretovaných autorů. V převážné většině tu čtenář nalezne prvopřeklady těchto textů do češtiny.

Fotografická publikace, ve ktere se autor osobitým způsobem pokouší ztvárnit současný pohled na život Ježíše Nazaretského, jak se s ním setkává na své cestě světem. Fotografický příběh je provázen úryvky z Nového zákona, v Kralickém překladu.

Fotografický projekt dokumentující život a poslání českých misií ve světě je vynikajícím, humanisticky orientovaným dílem celosvětového významu. Kniha je završením několikaleté práce, za kterou autoři získali řadu prestižních ocenění.

Manýrismus v literatuře. Dá se říci, že Hildebrand je jediným mužem předmodernistické generace, jehož impuls byl nejen uznáván, ale nadále skutečně kultivován generací novou. Souvisí to patrně s tím, že Hildebrand svůj názor formuloval na poměrně malém rozsahu (na rozdíl od akademických teoretiků typu Lippse), v jasné návaznosti na aplikaci (jakožto praktik). Na aktuálnosti pak dílo neztratilo pro svůj protiimitativní názor formulovaný sice obtížně, avšak přesto radikálně a konsekventně.

Sborník příspěvků sekce církevních dějin na 8. sjezdu českých historiků v Hradci Králové 10.-12 září. Autoři rekapitulují vývoj disciplíny v posledních desetiletích, hodnotí dosavadní literaturu a vytyčují badatelské úkoly v nejbližší budoucnosti. Přispěvatelé: Zdeňka Hledíková, Libor Jan, František Holeček, Václav Bartůšek, Jaroslav Šebek, Vácslav Babička, Jiří Hanuš, Rudolf Vévoda, Ondřej Bastl, Miloš Kouřil, Jan Stříbrný.

Od Sinuheta k Nabukadnezarovi. Jádro knihy tvoří soubor dvaceti dvou textů pocházejících z Egypta, Mezopotámie a syropalestinské oblasti, vztahujících se k dějinám Palestiny a Izraele. Tyto texty pokrývají časový úsek tisíce pěti set let, přibližně od roku 2000 př. n. l. až do roku 500 př. n. l.

128 lidových písní ve vícehlasných úpravách pro společné zpívání i léčení hudbou. Muzikoložka a psychoterapeutka Zuzana Vlčinská, která se už řadu let věnuje „prožitkovému zpívání“, ve své knize představuje originální a obohacující pohled na zdánlivě běžný fenomén – lidský zpěv. Vyzvedává jeho význam jak pro bytí jednotlivého člověka, tak i širšího lidského společenství. Pro zpěvník, poeticky nazvaný Písně na cesty krajinami duše, vybrala autorka více než sto známých i méně známých lidových písní z Čech, Moravy a Slezska a roztřídila je podle emocí nebo archetypov.

Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu 1948-1989. Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu. Tato kniha je historickým dokumentem o zvůli, které se komunistický režim dopouštěl na svých věřících spoluobčanech. Autorka - dnes žijící ve Francii - toto rozsáhlé dílo pojala jako soubor kompaktních chronologických celků. Jednotlivé kapitoly tak v rámci dobových dokumentů, novinových článků a dalších reálií obsahují řadu svědectví pronásledovaných, vězněných a často i mučených věřících, kněží a řádových sester. Kniha je doplněna obrazovými přílohami.

Giuseppe Alberigo, emeritní profesor církevních dějin na Fakultě politických věd Boloňské univerzity, jako přímý účastník koncilních událostí ve své knize vzpomínek umožňuje osobitým způsobem nahlédnout do víru událostí, které přinesly zásadní změny v katolické církvi a které ani po více než čtyřiceti letech od svého uvedení v život nepřestaly budit živý zájem. Českému čtenáři se tak dostává do rukou zajímavé svědectví vzdělaného laika, spolupracovníka významného teologa Giuseppa Dossettiho, zakladatele Institutu pro náboženská studia v Bologni, kde autor dosud působí.

Publikácia 300 let poutí do Netína (1714-2014), mapuje tristoročnú tradíciu púte v Netíne od jej počiatku až po súčasnosť. Táto tradícia je hlboko zakorenená v mentalite obyvateľov Veľkého Medziriečia a okolitých obcí.Cieľom celofarebnej publikácie je pozvať čitateľa na tradičnú púť z Veľkého Medziriečia a poukázať na zaujímavé miesta, ktoré sa na pútnickej ceste nachádzajú.

Známý výrok z Dostojevského románu Idiot „Krása spasí svět“, který dal název této kolektivní monografii, otevřel otázku, na kterou se kolektiv autorů této knihy pokusil dát odpověď: „Jaká krása spasí svět?“Odborná monografie vznikla na základě vědeckých rozprav a kolokvia na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ke společné práci byli kromě akademických pracovníků fakulty přizváni též odborníci z Filosofického ústavu Akademie věd České republiky a Diecézního teologického institutu v Hradci Králové, respektive Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Ze zahraničí to byli profesoři z italské Katolické univerzity v Brescia a Komunity v Bose, a dále slovinské Teologické fakulty Univerzity v Lublani.

Peter Pollág sa narodil v Levoči 19.2.1958. Študoval maľbu na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave a Akadémii di belle Arti v Perugii. Najväčší vplyv na jeho tvorbu majú majstri štetca ako Želibský, Hložník a Brunovský. Neskôr ako asistent na Vysokej škole absolvoval pracovné stáže v Paríži, v San Fernando a Madride. Autor patrí k profilovým postavám súčasného slovenského maliarstva. Škála jeho námetov siaha od mytologických metafor, cez novú interpretáciu biblických motívov a historických a literárnych príbehov. Často cestuje, aby svet jeho maľby vstrebal podnety nielen z domácich ale aj mimoeópskych kultúrnych tradícií najmä z Číny a Afriky. Okrem maľby zaoberá sa aj kresbou, knižnou ilustráciou, grafikou i plastikou. Peter Pollág je držiteľom viacerých domácich i zahraničných ocenení (naposled Krištáľové krídlo). Vystavoval prakticky na všetkých kontinentoch. Peter je konškolákom a generačným kolegom viacerých umelcov Spectrum ART.

Významný český šlechtic a politik Lev Thun (1811-1888), pozdější dlouholetý rakouský ministr kultu a vyučování, udržoval s většími či menšími přestávkami přes dvacet let korespondenci s Alexisem de Tocqueville (1805-1859), největším francouzským politickým myslitelem 19. století. Námětem dopisů je nejen nástup demokracie v moderním světě, ale též tehdy tolik diskutovaná otázka reformy vězeňství, v níž se oba autoři významně angažovali, a v neposlední řadě i Thunova začínající politická kariéra. Nakladatelství Oikoymenh připravuje zrcadlové, česko-francouzské vydání korespondence obou autorů, společně s komentovaným zrcadlovým, česko-německým vydáním Thunova návrhu vězeňské reformy z roku 1836 a s úvodní studií, v níž autorky zasazují témata korespondence do dobového kontextu.

Prvá slovenská publikácia venujúca sa systematicky vitrážovej tvorbe v zábere, ktorý zahŕňa nielen všetky slohové a štýlové etapy vývoja, ale aj vitráž v polohe sakrálnej a profánnej, ako aj formy vitráže vyplývajúce z jej funkcie. Zostaveniu predchádzal rozsiahly terénny aj archívny výskum. "Pri katedrálnom skle sa roztavená sklovina vyliata na rovný podklad roztiera stierkou alebo sa kovovým valcom valcuje do plochy, preto sklené tabule nie sú rovné, majú na strane hladenia vrásnenú povrchovú štruktúru a nerovnakú hrúbku. Tieto tradičné typy skla sa v podstate používajú až dodnes. Vitrážové sklo sa dnes vyrába už len vo veľmi malom počte sklární v Európe (Francúzsko -napr. lokalita Saint Just, Nemecko, Poľsko). Popri nich sa využíva aj sklo vyrábané už priemyselnými technológiami liatia17 alebo ťahania. 18 Špe­ciálny typ tohto skla predstavuje štruktúrované sklo, ktoré pri valcovaní reliéfnym valcom dostane určitú reliéfnu povrchovú štruktúru s pravidelným ornamentom (konfety, drobné rozetky, šupinové, pľuzgierovíté, troj-uholníčkové, hviezdicové motívy, vlnovková štruktúra, drobné aj hrubšie diamantovanic, „moiré" – škvrny s nepravidelným sústredným obrysom, štruktúra napodobňujúca štruktúru dreva atd'. ). Vrstvené sklá sa naďalej vyrábajú fúkaním. Návrh vitráže Samotným umeleckým procesom je návrh a maľba. Postup vytvárania návrhu sa v priebehu storočí vo svojej podstate nemenil. Kompozícia vitrážc sa overuje na prípravnom náčrtku so základnou koncepciou v zmenšenej mierke ako podklad pre výtvarný návrh. Jeho prvým krokom je prípravná skica (hrubá štúdia) s rozvrhnutím kompozície, či už figurálnej, alebo dekoratívnej. Nasleduje farebná skica so zakreslením rozvrhnutia spojov Výber farebnosti skiel je ovplyvnený aj predpokladanou maľbou, aby nedošlo k prílišnému stmaveniu celej vitráže. Podľa skice sa vytvára kartón. Ide už o presný výtvarný plán v skutočných rozmeroch a farebných odtieňoch. Zobrazuje reálnu veľkosť a tvary sklených segmentov, plátov a olovených pások, umiestnenie veterných želiez a výstuží."

Patriarcha Sergij, občanským jménem Ivan Nikolajevič Stragorodskij (1867–1944), místodržitel moskevského patriarchátu v těžkých letech 1936–1943 a v letech 1943–1944 hlava ruské pravoslavné církve, byl jednou z velmi zajímavých a zároveň kontroverzních postav tamější náboženské scény. Pobýval na misiích v Japonsku, vedl teologický seminář a duchovní akademii v Petrohradě, působil jako arcibiskup Finska a Vyborgu, metropolita (vladimirský, šujský, novgorodský, kolomenský a moskovský) a člen Posvátného synodu. Za bolševické vlády si Sergij na rozdíl od většiny ruských hierarchů nevybral ani mučednictví, ani emigraci, ale úsilí prosadit tolerantní vztah církve a státu a možnost legalizace liturgického života pro ruský lid. Během války povzbuzoval věřící k obraně země a v boji proti fašismu.Kniha o základních pilířích pravoslavné soteriologie, kterou napsal ve svém raném období jako disertaci (1895), představuje vytříbenou polemiku s katolickými a protestantskými spisy na základě interpretace myšlenek svatých otců pravoslavné tradice.Toto dílo je hodnotnou sondou do tehdejšího ruského teologického myšlení a vyznačuje se precizním zhodnocením stanovisek k podstatným tématům, takže zůstává dodnes přínosným příspěvkem do diskuse.

Břevnov, Rajhrad, Police nad Metují a Broumov. Nové zpracování dějin břevnovského opatství z pera historika Josefa Šrámka.Na základě dochovaných archivních dokumentů, na jejichž edice soustavně odkazuje, rekonstruoval autor dnešní znalosti o nejstarším mužském klášteře na našem území od jeho založení v 10. století až po bouřlivé období 15. století. Pohled na benediktinský klášter je zasazen do rámce širších českých dějin, pozornost se v tomto směru soustředí zvláště na osobu sv. Vojtěcha, kronikáře Kosmy, záhadného legendisty Kristiána a na budování klášterní domény v Čechách, na kladském pomezí a na Moravě.

Sv. VIII: Vocabularius dictus Lactifer je latinský slovník a jeden z prvních bohemikálních tisků (vytištěn v Plzni r. 1511). Základní soubor termínů čtvrté knihy (De monstruosis hominibus), jež označují individuální tělesné anomálie, podivné exotické národy a hybridní mytologická monstra, převzal autor ze slovníku Vocabularius breviloquus německého humanisty Johanna Reuchlina a doplnil jej o jména lidských monster, jež nalezl v dalších dílech antických a středověkých autorů. Sám navíc vytvořil mnohé názvy monster a text obohatil o jejich české ekvivalenty. Latinskou edici, překlad, úvodní studii v české a italské verzi a komentář připravila H. Šedinová. CXXIV+250 str. (z toho 32 str. barevné obrazové přílohy).

Vliv kosmologických představ některých ruských myslitelů 19. a 20. století na jejich světonázor. Předložený text odpovídá podstatné části italské dizertační práce, kterou Ladislav Hučko, biskup Řeckokatolické církve v České republice, obhájil na Papežské lateránské univerzitě v Římě. Dominantním tématem jsou kosmologické a filosofické ideje vybraných ruských náboženských myslitelů 19. a 20. století (V. Solovjov, P. Florenskij, N. Berďajev, S. Bulgakov). V úsilí o přemostění antinomií citovaní autoři docházejí různými cestami ke společnému závěru, že smíření protikladů není možné pouze v rámci tohoto světa.

Odkaz antického Říma. Odborník na starověké dějiny Werner Dahlheim ve své knize vychází z předpokladu, že u počátků evropské civilizace stojí Řím jako vzor městské kultury a zároveň vzor státního uspořádání. V jednotlivých kapitolách se autor zabývá snahou Římanů o vytvoření jednotného impéria, které srovnává se středověkým evropským soustátím.Dále popisuje politické uspořádání antických měst pod římskou nadvládou, všímá si rovněž náboženství a jeho role v antických městech, každodenního života, poměru sféry soukromé a veřejné a role armády. Konečně se věnuje také rozhodujícímu setkání římské kultury s křesťanstvím, s „pohanskými“ národy, rozebírá proměnu a postupný rozpad římské říše a znovuoživení městské kultury a městských svobod ve středověké Evropě. V závěru autor líčí, jak se ideál antického města promítá do pozdější Evropy, „znovuobjevování Říma“ v 14. až 19. století.

Vzpomínky Józefa Franka. Vzpomínky rodáka z Těšínska Józefa Franka (1920-1997) přibližují dosud málo známou stránku našich moderních dějin – osudy příslušníků polské menšiny na území Československa. Odchod do polské armády v srpnu 1939, zajetí v důsledku rusko-německého paktu, obtížné podmínky v internačních táborech na území SSSR, dlouhá cesta přes Střední Východ a výcvik pro boj v polské zahraniční armádě – to vše popisuje J. Franek s humorem a dobrými pozorovatelskými schopnostmi. Do samotných bojových operací se sice již nestihl zapojit, konec války pro něj znamenal obtíže jiného druhu – chladné uvítání ze strany československých úřadů a poznání, že život v osvobozené vlasti nebude pro příslušníky menšin nijak jednoduchý. Józef Franek zůstal aktivní v podpoře kultury a vzdělanosti polské menšiny na území Československa a později České republiky. I tyto aspekty jeho života připomíná úvodní studie historika a překladatele pamětí Jiřího Friedla, která uvádí do zajímavé, komplikované a nelehké historie regionu Těšínska a jeho obyvatel.

Vše co vás zajímá o křesťanství, judaismu a islámu. Bohatě ilustrovaná knížka pro dospívající mládež i dospělé odpovídá na nejčastěji kladené otázky týkající se tří světových monoteistických náboženství: judaismu, křesťanství a islámu. Kniha ukazuje, že zdroje všech tří náboženství se setkávají v mnoha bodech, které bychom se měli naučit respektovat. Autoři, odborníci na náboženské otázky, doplnili knihu pro lepší orientaci slovníkem pojmů a přehledem dějin judaismu, křesťanství a islámu v datech.

IV. díl 1969-1989 (kniha + CD). Čtvrtý díl rozsáhlého čtyřdílného kompendia, jež podává ucelený výklad o vývoji české literatury v období od konce druhé světové války do pádu komunistického režimu v roce 1989, se zabývá obdobím tzv. normalizace.

Katedrála a její sousedé. Kniha přepracovává a rozšiřuje předchozí vydání knihy "Katedrála Sv. Ducha – Kaple sv. Klimenta – Biskupská rezidence" z roku 2002. Vedle katedrály Svatého Ducha nová publikace obsahuje kapitoly o architektonických dílech v okolí katedrály – Bílé věži, kapli sv. Klimenta, biskupské rezidenci, kanovnických domech, radnici, rektorátu univerzity a loni otevřeném Regiocentru Nový pivovar. Biskup Dominik Duka k tomu dodal: "Kniha neprezentuje pouze katedrálu, nýbrž i její sousedy, neboť dobré sousedské vztahy je dnešnímu člověku potřeba zvláště zdůraznit." Na textu se podílelo devět autorů pod vedením PhDr. Vladimíra Hrubého z Univerzity Hradec Králové, fotografie pocházejí z dílny "dvorního" fotografa katedrály Miroslava Podhrázského. Knihu připravil k vydání PhDr. Jiří Němeček z Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína ve spolupráci s grafiky Evou a Zoranem Ujevičovými. Kniha vychází u příležitosti 700. výročí založení katedrálního chrámu a má 271 barevných stran v reprezentativním velkém formátu na křídovém papíře; bude k mání v Karmelitánských knihkupectvích i ostatní distribuční síti.

Zápisky českého lékaře z Afriky a z Haiti. Kniha přináší unikátní svědectví mladého českého lékaře o tom, jak zachraňoval životy v krizových oblastech afrického Konga a na Haiti, kam odletěl s dalšími lékaři jen několik dní po ničivém zemětřesení. Zároveň jde o velmi osobní, s nadhledem a s humorem psanou výpověď člověka, který vyrazil do dalekých končin plný romantického nadšení a postupně začal zjišťovat, že mnohdy za zbytečné utrpení lidí nemůže jen chudoba a nedostatečná technická vyspělost zemí, ale i obyčejná lidská zpupnost a arogance tamních lékařů a úředníků.Dramatické líčení náročných operací v africké džungli a v haitských ruinách se střídají s popisem exotických krajin a života jejich obyvatel i s líčením některých krvavých historických událostí nedávné doby.

Křesťanské umění a architektura Západu od počátku do současnosti. Na 800 stranách jsou popsány dějiny křesťanského umění od počátků až do dneška. Představeny jsou všechny epochy od pozdní antiky přes středověk, renesanci a baroko po klasicismus a moderní umění.

Pověstné prameny Šumavy, Pošumaví a jihozápadních Čech. Ondřej Fibich je textovým průvodcem fotografky, členky Asociace jihočeských výtvarníků Ivany Řandové (*1965). Spojila své obrázky věru se znalcem krajiny Prácheňska a divočiny Šumavy, které má prochozeny za třicet let křížem krážem. Nezapře v sobě poetu, jenž pro každou studánku či pramen složil hned čtyřverší. Například: Čím vyšší hora, tím větší hlubina jí často z boku prýští. A jazyk na tu vodu vzpomíná a chválou láká hosty příští. Anebo: Kde všude Panna z Klatov chodila, hřebenem česala si vlasy. Když na zem prameny své shodila, zaleskly se krůpějemi spásy. A do třetice: Věrnosti, skrytá v srdci břehů, co uplynulo kolem dní. Tvá studánka je dcerou sněhů. Ovečky čtou tě v lupení. A představme si k těm veršům stejně lyricky pojaté záběry, doplněné na protějších stránkách historií oněch míst včetně snímků a dobových reálií.

Jiří Kejř vypráví čtivou formou příběh života mistra Jana Husa, zvláštní pozornost zaměřuje na průběh a okolnosti jeho procesu na kostnickém koncilu. Shrnuje tak své dlouholeté bádání, které této klíčové osobnosti našich dějin věnoval. Kejř ve dvanácti kapitolách své knihy vysvětluje a uvádí na pravou míru nepřesná či zavádějící tvrzení, která se objevují v bohaté odborné i popularizující husovské literatuře. Usiluje porozumět složité osobnosti Jana Husa, vysvětlit pohnutky jeho jednání, proniknout do jeho myšlenkového světa.Přestože autor pokládá tuto knihu za pouhý zlomek díla, jež by mělo o osobnosti Husova formátu vzniknout, lze ji právem považovat nikoli za fragment, ale za koncentrovaný, hodnotný extrakt zamýšlené, ale nerealizované obsáhlé monografie.va formátu vzniknout, lze ji právem považovat nikoli za fragment, ale za koncentrovaný, hodnotný extrakt zamýšlené, ale nerealizované obsáhlé monografie.

Krutá podívaná ve starověkém Římě. Gladiátor, postava obestřená romantickou aurou, symbol nezlomné statečnosti, odporu proti přesile, boje do posledního dechu… Romantizovaný obraz gladiátorů, nejen toho nejznámějšího – Spartaka, ale i mnoha jeho často bezejmenných spolubojovníků, se hluboce vryl do kulturního povědomí moderního člověka. Jací však byli skuteční gladiátoři, otroci bojující v prachu arén starověkého Říma o svůj život?Roger Dunkle, profesor klasických studií na Brooklyn College v New Yorku, zkoumá svět gladiátorů a gladiátorského zápasu z mnoha hledisek, od kořenů gladiátorských her v tradici pohřebních rituálů starověkého světa až po obraz gladiátora ve filmu.Největší pozornosti se však dostává gladiátorskému zápasu jako takovému. Výuka gladiátorů ve školách či spíše výcvikových střediscích, jejich každodenní život, způsoby a techniky boje v aréně, průběh a organizace her, osud vítězů i poražených, to vše najdeme v knize popsáno s bohatstvím detailů a s řadou ilustrací. Stranou nezůstává ani nejproslulejší z dějišť gladiátorského zápasu, římské Koloseum. Kniha profesora Dunklea, spojující hlubokou erudici s poutavým líčením, dokáže čtenáře přitáhnout a držet v napětí podobně jako kdysi samotná gladiátorská představení.

Bratislava nemusí byť iba chutným dezertom v turistickom menu návštevníkov neďalekej Viedne. Táto útla knižka vypovedá o tom, že má na viac. Presviedča čitateľov, že má oprávnené ambície byť hlavným chodom v cestovateľskom menu náročných objaviteľov hodnôt a krás krajín okolo Dunaja. Prostredníctvom fotografií a krátkych výstižných textov Ján Lacika, skúsený geograf, publicista a fotograf, prináša ucelený obraz slovenskej metropoly, aby navnadil čitateľov na osobné spoznávanie Bratislavy a rozšíril počet obdivovateľov jej šarmu a podmanivej krásy.

Vyprávění Anny Ludmily Langerové odposlouchlal, zapsal a zpracoval Viktor Fischl. „Hovory s Aničkou“ patří mezi knihy „odposlouchané“, jak je sám autor nazýval, a z nichž nejznámější je bezpochyby ta věnovaná Janu Masarykovi. Je rozhovorem i vyprávěním zároveň, kdy autor umí být pokorným posluchačem, ale nedokáže odolat pokušení, aby události nekomentovat vlastními vzpomínkami, a díky tomu je knížka nejen o Anně Langerové, ale v podstatné míře také o Viktoru Fischlovi.

Hlásil se Jan Hus vědomě k tradici kacířských buřičů, jak se zdá napovídat titul této knížky? Anebo je skutečnost, jež vysvítá z jejího textu, nejen složitější, ale také sympatičtější? Z latinského originálu poprvé přeložil a doprovodným slovem opatřil Martin Wernisch.

Texty k dějinám starověké Levanty. Sv. 6: Šestý svazek řady Starověké písemnictví Levanty představuje čtenáři historický vývoj Levanty, a to prostřednictvím syntézy písemných pramenů a hmotné kultury. Ve své úvodní části předkládá kulturně-historický vhled do prostoru starověké Levanty, a to nejen prostřednictvím písemných pramenů, ale i skrze archeologickou výpověď. Všechny klíčové historické mezníky i zásadní společenské a kulturní fenomény jsou doplněny odkazy na konkrétní texty publikované v předchozích svazcích, a vytváří tak jakési vademecum dějin Levanty.

Základní text této knihy tvoří promluvy přednesené na setkání zástupců československých podnikatelů, kteří se v létě 1992 zúčastnili kooperativního vzdělávacího programu na Covenant College. V době, kdy se tyto přednášky konaly, byli Češi a Slováci na počátku politického oddělování, které bylo mezitím dovršeno.Upřímně doufáme, že přechod východní Evropy od řízeného komunistického hospodářství k volnému hospodářství tržnímu bude tímto kooperativním programem usnadněn. Ještě více však doufáme, že během tohoto přechodu objeví český národ znovu srdce a duši Jana Husa, a že to sehraje významnou úlohu na cestě k nové velikosti této země.

Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948-1989. Publikace Diktatura versus naděje, připravená předními odborníky, mapuje pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1989 ve všech aspektech a historických souvislostech.