História

(1789-1989). Kniha Náboženství a lidé západní Evropy (1789-1989) se stala ve svém žánru klasikou. Reprezentuje důkladné a o prameny opřené historické bádání, věnované rozmanitým podobám náboženství v Evropě, přičemž hlavní důraz klade na srovnání Francie, Anglie, Irska, Německa, Holandska, Itálie a dalších zemí, v nichž došlo k „archetypálním“ projevům sekularizace i k projevům náboženské obrody.Autor se zabývá nejen vztahem jednotlivých států k církví, ale také vlivem náboženství na polarizaci politiky a chováním náboženských společností vzhledem k prudkým hospodářským změnám, ke kterým došlo v průběhu 19. A 20. století.

Kritická analýza konceptu bezpečnosti Kodaňské školy. Kniha přináší do českého prostředí nový pohled na frekventovanou problematiku západního Balkánu. Autorka uchopila tento geografický problém v celé jeho šíři a kromě detailní analýzy palčivých problémů Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, Makedonie a Albánie zasadila celou problematiku do konceptuálního rámce současných teorií bezpečnosti.Text je určen pro odbornou i širší veřejnost, zejména pak pro studenty politologie, mezinárodních vztahů, bezpečnostních studií, slavistiky či balkanistiky.

Odpovědi na anketu k 450-letému výročí příchodu jezuitů do českých zemí.. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova si letos připomíná 450 let od příchodu prvních jezuitů do Čech (21. dubna 1556). Zároveň je toto jubileum součástí celosvětového Ignaciánského roku, kdy si připomínáme pětisté výročí Františka Xaverského, misionáře Dálného Východu.Je to důvod k plnějšímu pozastavení se rovněž nad postojem jezuitů k české společnosti a společnosti vůči jezuitům. Odpovědi ankety obsahují výpovědi více než sedmdesáti oslovených osobností: různých vyznání, rozmanitých životních zkušeností a myšlenkových orientací. Právě jako celek nabízejí hodnotné svědectví.

Annales Teschinenses. Přehled událostí z dějin působení jezuitů v Těšíně, opírající se o archivní pramenné materiály, představuje cenný příspěvek k regionálním dějinám v době katolické reformace.

Profesor antické filosofie a estetiky na Moskevské univerzitě dbá o propojení hudby a matematické logiky. Analyzuje postoje starověkých a novověkých teoretiků hudby. I při své „slabosti“ pro fenomenologickou metodu si uchovává neutajený příklon k metodě protikladů.

Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu. Kniha Mezi křížem a národem je první českou monografií, která shrnuje dějiny sudetoněmeckého politického katolicismu v meziválečném Československu. Historik a publicista Jaroslav Šebek se v ní věnuje jednak strukturálnímu, ideovému a politickému vývoji křesťansko-sociální strany, jednak aktivitám katolických spolků, jež se sice deklarovaly jako nepolitické, ale zvláště ve 30. letech významně vstupovaly do veřejného prostoru.Zabývá se také otázkami politizace snah o duchovní obnovu, které vedly k postupné nacionalizaci konfesního prostředí. Stranou autorovy pozornosti nezůstala problematika přijímání antidemokratických trendů v katolických kruzích ani téma katolické reflexe nástupu nacistického totalitního systému v Evropě.

Řecký filosof, historik a esejista, jenž ve svých dílech často řešil náboženské otázky. Pojednání Proč už Pythie nevěští ve verších je součástí řady dialogů, jejichž děj je zasazen do delfské věštírny a dotýká se otázek s spojených s jejím fungováním. Plútarchos, který na sklonku života působil jako Apollónův kněz v Delfách, zde reflektuje skutečnost, že zatímco za starých časů byly nejslavnější věštby vydávány v hexametrech, v jeho době jsou takřka výhradně prozaické. V rámci různorodé debaty se snaží vymezit vztah mezi lidským a božským faktorem při inspirovaném věštění a hájí názor, že zmizení veršovaných věšteb je důsledkem proměny ducha doby, nikoli známkou ochabnutí věštebné síly Delf.

Sborník textů. Soubor textů které mapují dějiny české františkánské provincie z pohledu historie, teologie a umění.

Indoevropské epické vzory: hrdina, kouzelník, král. Ve druhém dílu své trilogie odhaluje Dumézil na základě analýzy a srovnání literárního dědictví indoevropských národů pozoruhodné a velmi přesné shody v jejich mytologii.V první části jsou hlavním tématem tři provinění hrdinů (skandinávského Starkada, indického Šišupály a řeckého Héraklea), ve druhé části jde o společný prototyp, z kterého vychází indický kouzelník Kávja Ušanas a íránský král Kavi Usan, a ve třetí jsou to shody v životní dráze dvou králů (indického Jájatiho a irského Eochaida Fedlecha) a jejich potomků.

Dvě Schillerovy stati o tragickém umění (O příčině potěšení z tragických předmětů, O tragickém umění) nejpůsobivěji vyslovují jeho myšlenku o výchovné roli umění.

Poutavě zpracované literární dílo předního anglického historika líčí osudy první generace jezuitů. Kromě věcně klidného pohledu na takzvané vládnoucí dvory doby jsou cenné autorovy pasáže o zámořských misionářích (např. o jejich půtkách s lidojedy).

Kniha Jiřího Hanuše s názvem Tradice českého katolicismu ve 20. století analyzuje politický a kulturní fenomén v jeho různých dimenzích a proměnách. Pokouší se vystihnout pozici české náboženské situace v rámci evropského sekularizačního procesu, popisuje klíčové tradice a charakteristické rysy katolicismu v Čechách a na Moravě včetně jejich paradoxů, připomíná komunistické experimenty se založením „kontratradic“, zmiňuje paradigmatickou změnu v katolickém intelektuálním prostředí v souvislosti s koncilními událostmi 60. let, popisuje svatováclavskou tradici a v neposlední řadě uvádí diskuse o tradicích a jejich významu v domácím i exilovém prostoru.Před čtenářem se otevírá pozoruhodný svět plný snah o nalezení kulturní identity a svět zápasů o uplatnění evangelia ve společenské sféře. Vzhledem k tomu, že český katolicismus ve 20. století zformovala celá řada pozoruhodných osobností, za jisté doplnění této práce může být považován Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů, který vychází paralelně s touto publikací péčí CDK.

Kniha přináší poutavé statě o roli mýtu v pohanské i křesťanské antice (R. Dostálová, M. Pardyová, L. Chvátal, M. Šedina, M. Havrda, J. Šubrt, V. Němec), o literárním a filosofickém zpracování antické mytologické látky ve středověku (K. Smolak, L. Karfíková, A. Vidmanová, W. Engelbrecht), o podivuhodné návaznosti renesančního myšlení na křesťanský starověk ve způsobu interpretace mýtů (T. Nejeschleba, Filip Karfík), o raně novověkém pohledu na antické bohy (J. Engelbrechtová, J. Bouzek), o mýtu jako nástroji manýristického ztvárnění politické reality (J. Bažant, M. Štědroň) a dalších aspektech druhého života antického mýtu v novější době (D. Kšicová, M. Franková, I. Pospíšil, J. Kudrnáč).

Christophe Charle (1951), profesor soudobé historie na pařížské univerzitě a na Ústavu pro moderní a soudobou historii, patří k předním představitelům francouzské historiografie od druhé poloviny 80. let 20. století. V tradicích školy Annales se zabývá sociálními jevy, ale nikoli v duchu ekonomického determinismu, nýbrž v souvislosti se světem kultury.Ve svých pracích, které jsou inspirovány i sociologickými výzkumy, se zabývá především hledáním společenského pozadí kulturního dění, podmínkami, v nichž žijí umělci a intelektuálové, možnostmi uplatnění kulturních fenoménů ve společnosti i politickými tlaky, které podporují či omezují kulturní dění.Význam studií tohoto historika, který je oceňován v celé Evropě, spočívá též v zájmu o novodobé dějiny, na rozdíl od historiků prvních tří generací Annales, kteří se věnovali spíše dějinám středověkým. V novějším, nemarxistickém stylu Charle rozebírá společnost pomocí menších celků, sociálních skupin. Vedle obsáhlejších syntéz k novodobým dějinám Francie (např. publikace Sociální dějiny Francie devatenáctého století) mu největší věhlas přinesly jeho práce o evropských intelektuálech, o jejich existenčním zajištění, cestování, politické orientaci či podílu na společenských změnách.V knize Intelektuálové v Evropě 19. století napsané formou srovnávací monografie, která se dočkala již dvou vydání, rekonstruoval dějiny intelektuálního života, přičemž se neomezil na západoevropské reálie, ale pokusil se proniknout i do světa střední Evropy.Čtenáře v ní může zaujmout originální typologie intelektuálů, periodizace evropského intelektuálního života a charakteristika jednotlivých významných postav – od konzervativců po revolucionáře. Publikace představuje hluboký a pronikavý vhled do světa, který formuje i naši současnost. Vysvětluje příčiny i důsledky výjimečného postavení intelektuálů, které v evropské kultuře zaujímají již od dob osvícenství.

Podrobná studie německého historika filosofie o jezuitských filosofech, kteří komunikují s Galileo Galileim, Dedscartem či Leibnizem.Vědecky klidné pojednání odhaluje nasazení evropský jezuitských univerzit pro převratné změny v přírodních vědách.

Evropské myšlení 1848-1914. Elegantně napsaná kniha, která zkoumá dějiny evropského myšlení od revolucí roku 1848 do počátku první světové války. Autor nejprve ozřejmuje kulturní kontext poloviny 19. století, období, jež bylo svědkem zrození demokracií v mnoha evropských zemích a vzniku velkých moderních měst – Berlína, Paříže a Londýna.Poté se věnuje vlivu vědy a sociálního myšlení na evropský intelektuální život, počínaje novými fyzikálními teoriemi, přes myšlenky sociální evoluce a sociálního darwinismu, až k obavám ohledně modernity o osobní identity.Burrow si všímá nejen proměn v přírodních a sociálních vědách a ve filosofii, značná část výkladu se zaměřuje také na osobnosti umělecké sféry – spisovatele, básníky, malíře, dramatiky nebo skladatele. Tato syntetická práce je určena jak odborníků a studentům, tak širší veřejnosti. Publikace je skutečnou čtenářskou lahůdkou, což umocňuje autorův styl, v němž nechybí pověstný anglický smysl pro humor.

Práce Roberta Turcana, profesora na pařížské Sorbonně, zaplňuje bílé místo na mapě odborných publikací zabývajících se náboženstvími antiky. Mithraismus, mysterijní náboženství původem z Východu, měl v časech římské říše řadu příznivců, zejména mezi příslušníky armády. Kniha se soustředí zejména na vývoj ústřední postavy mithraismu od védského Mitry po římského Mithru a vyčerpávajícím způsobem informuje o jeho kultu. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány šíření mithraismu v antickém světě, ikonografii tohoto náboženského směru, hierarchii stupňů zasvěcení, učení, ale i zániku mithraismu. Na základě autorových srovnávacích studií můžeme sledovat vývoj mithraismu na pozadí dalších antických mystérií a náboženských kultů. Monografii jistě uvítají jak odborníci, tak zájemci z řad širší veřejnosti, pro které může být rozšířením kapitoly věnované Mithrovi v úspěšné publikaci Antická mystéria R. Hoška a R. Dostálové vydané rovněž nakladatelstvím Vyšehrad.

Goldingova kniha Cesty k abstraktnímu umění přináší osobitý uměleckohistorický pohled na dílo stěžejních postav evropského i amerického abstraktního umění 20. století. Novátoři Piet Mondrian, Kazimir Malevič a Vasilij Kandinskij otevřeli abstrakci cestu v prvních desetiletích minulého století a později, ve čtyřicátých a padesátých letech, ji američtí umělci Jackson Pollock, Barnett Newman, Mark Rothko a Clyfford Still obdařili novým významem.

Historie, věda, historie jako věda a Spojené státy americké. Spojené státy americké vznikly v průběhu nemnoha let na konci osmnáctého století nejen jako samostatný stát, ale také jako svébytný národ. Zatímco v Evropě se na národní totožnost pohlíželo jako na cosi daného, co bylo jen třeba objevit a posílit, Američané sami sebe jako národ aktivně a uvědoměle budovali a historie spolu s vědou sehrávaly v tomto úsilí ústřední roli. Tři historičky přednášející na prestižních amerických univerzitách se ve svém pojednání zabývají dějinami dějin Ameriky, nejstaršími popisy slavných revolučních dějů počínaje a současnými útoky na historickou tradici ze strany postmodernismu či feminismu konče.Amerika však není žádným světem za zrcadlem: od počátku bylo její formování utvářeno vědeckým i filosofickým myšlením Evropy a tento vztah brzy začal být reciproční. Už Alexis de Tocqueville dobře věděl, že studiem Ameriky se o sobě Evropané dozvídají mnohé, co by jim jinak zůstávalo skryto.Jak říkat pravdu o dějinách je v tomto smyslu dílem mimořádně podnětným: americké dědictví je velmi konkrétně také dědictvím naším, a to historicky i filosoficky.

Rozhovory o moravském katolicismu ve 20. století. Hovořit o moravském katolicismu ve 20. století s badateli i pamětníky znamená prožít významná a často neopakovatelná setkání. Znamená to nejen navázat kontakt s fenoménem, plným tvořivé síly, s teologickými, literárními, organizačními a uměleckými výkony, nýbrž i setkat se s osudy prostých či vzdělaných lidí, kteří se pokoušeli razit nové cesty pro své církevní společenství a pro celou společnost, nebo se naopak pokoušeli čelit tomu, co považovali v celospolečenském vývoji za obzvláště nebezpečné.I proto je nejvíce místa v této publikaci věnováno těm, kteří trpěli pod tíhou ateistického komunistického režimu, jehož hlavní taktikou bylo křesťanství, a to především římskokatolické, vnitřně rozštěpit a postupně zcela zlikvidovat. Autor publikace, historik Jiří Hanuš, chtěl jejím názvem Mezi tradicí a reformou vystihnout jeden z podstatných rysů moravského katolicismu v moderní době a přispět k diskusi nad jeho významem v současnosti.Oslovení badatelé a pamětníci: PAVEL MAREK, MOJMÍR TRÁVNÍČEK, LUDVÍK STEHLÍK, FRANTIŠEK KUNETKA, ANTONÍN PROCHÁZKA, PAVEL ŠVANDA, JAN ŠIMSA, KAREL RECHLÍK, RADOMÍR MALÝ, JOSEF PETR ONDOK, CYRIL MARTINEK, JOSEF KAMAN, MARTA MUNZAROVÁ

Autor zpracoval a vytvořil dokumentaci o perzekuci a pronásledování sudetoněmeckých nebo v Sudetech působících kněží (650 kněží). V průběhu sedmi let trvajícího připojení sudetských oblastí k Německé říši postihlo potlačení svobody projevu, tisku a shromažďování i církev.Byla zahájena vyšetřování kvůli zneužití kazatelny, přestupkům proti zákonům o práci ku prospěchu Říše, poslouchání zahraničních vysílaček nebo státu nepřátelskému jednání proti vládě národního povstání. Následující krátké životní příběhy a životopisné údaje ukazují rozměr církevního boje v Sudetech.

Pohledy z literárněvědné perspektivy. Kniha Josepha P. Strelky zkoumá ve dvanácti modelech základní problémy vztahu literatury a politiky, a to na konkrétním literárním materiálu středoevropských i mimoevropských autorů. Na jednotlivých osobnostech, k nimž patří především K. E. Franzos, Joseph Roth, Franz Werfel a Hermann Broch, autor vysvětluje vztah umělecké střední Evropy k ideji nedělitelnosti svobody v rámci politických událostí 20. století.Známými i méně známými uměleckými díly profesor Strelka ilustruje složitost a tíhu života, poznamenaného rozpadem mnohonárodnostních říší a mocí totalitních ideologií a režimů. Čtenářsky zajímavá může být nejen cesta za známými i méně známými autory středoevropského „nukleonu“, ale také analýza problému svobody zpracovaná na příkladu mimoevropských literatur, speciálně na ruském, čínském a americkém románu (A. Solženicyn, Wang Lan, S. Below).Pohledy z literárněvědné perspektivy představují soubor brilantních studií, prozrazujících mimořádnou vědeckou erudici a reprezentujících polozapomenutou humanistickou tradici, která si nade vše cení lidské svobody.

Další příspěvek k probíhající diskusi o Mistru Janu Husovi. Kniha tematicky navazuje na knihu Jiřího Kejře : Husův proces (2000). Autor poukazuje na to, jak ve vlastenecky vzníceném ovzduší české společnosti 19. století tíživě působila skutečnost mučednické smrti M. Jana Husa.Hlavní myšlenka díla je v závěru knihy. Mistra Jana Husa si nemůže plně přisvojovat žádná církev, náleží celému národu jako jeho velká dějinná osobnost.

Portrét francouzského historika, který se zabývá moderními dechristianizačními tendencemi od Francouzské revoluce, církevními osobnostmi 18. století, jansenismem a svobodným zednářstvím.Publikace obsahuje několik klíčových Plongeronových textů, úvodní studii o autorovi a bibliografii jeho prací.

Tři studie věnované Homérově Iliadě, Euripidovým Bakchantkám a Platónovu dialogu Symposion. Autor v nich ukazuje způsob, jakým řecká poetika využívala při formování svých básnických mýtů jejich původního rituálního pozadí.

Vydejme se na cestu od dob lovců mamutů, přes stěhování národů, procesy s čarodějnicemi, třicetiletou válku a první světovou válku až po sametovou revoluci.

Po stopách českého Ježíška. Dokument přibližuje jednu z nejslavnějších pamětihodností Prahy, sošku, spojenou s mnoha legendami a mýty, za níž do Prahy ročně putují desetitisíce věřících.

Kláštery a jejich srdce. Autorkou této výjimečné knihy je renomovaná spisovatelka Alena Ježková. Více než pět let shromažďovala písemné podklady a přímé zvukové záznamy. Studovala historii řeholních řádů a křesťanské reálie, objížděla opuštěné i živoucí kláštery v Čechách a na Moravě. Navštěvovala komunity a uskutečnila desítky rozhovorů s řeholníky a řeholnicemi.Tichá srdce jsou ojedinělou a exkluzivní publikací v mnoha ohledech. Jsou vyčerpávajícím a současně čtivým exkursem do dějin působení šesti řeholních řádů u nás: benediktinů, cisterciáků, premonstrátů, františkánů, dominikánů a boromejek. Tématem téměř šedesáti esejistických textů jsou kláštery známé a "znovuoživené" jako Břevnov, Strahov či Rajhrad; opomíjené i chátrající jako Osek a Chotěšov; nebo zaniklé jako Ostrov u Davle či Dolní Kounice.Působivou vrstvu knihy představují výpovědi pětadvaceti řeholníků, mezi nimiž jsou například: člen dominikánského řádu kardinál Dominik Duka, opat strahovského kláštera Michael Pojezdný či převor břevnovského kláštera Prokop Siostrzonek. Ve vzpomínkách starších pamětníků ožívají otřesná svědectví z 50. let minulého století, kdy komunistický režim kláštery zrušil a řeholníky poslal do internačních táborů nebo je odsoudil ve vykonstruovaných monstrprocesech k dlouhým letům ve věznicích a pracovních lágrech.Mnozí potom dále působili v ilegalitě. Nejde však jen o fakta, ale především o otevřené výpovědi lidí, kteří žijí skromně, podle pevných hodnot a prací pro druhé. Hovoří o zvláštnostech života v komunitě, stejně jako o hlubokých duchovních zážitcích, jaké představuje povolání k řeholnímu životu či kontemplace.Rovnocenný protějšek textu tvoří černobílé fotografie Jiřího Chalupy. Jsou plné atmosféry a empatie k místům i lidem. Také ony vznikaly v průběhu několika let a s vynaložením velkého úsilí.

Rusko je z náboženského hlediska jedinečnou zemí. Kromě postavení největšího pravoslavného státu světa má primát i v dalších oblastech. V Evropě je státem s nejvyšším počtem muslimů. V Rusku se také nachází jediná autonomní součást evropského státu, která má převážně buddhistický charakter (Kalmycko).Před revolucí mělo Rusko nejpočetnější židovskou komunitu na světě. Tato země je však bohatá i na další pozoruhodné náboženské jevy. Předkládaná publikace hovoří o fenoménu pravoslaví a jeho hlavních kategoriích (čas, bohoslužba, ikony, obřady), seznamuje s uzavřeným světem starověrců a podává celistvý přehled o hlavních náboženstvích dnešního Ruska.

Dějiny, identita, dialog. V souvislosti s migrací po pádu komunistického režimu vzrůstal v českých zemích počet řeckokatolických věřících přicházejících především z Ukrajiny. V roce 1996 byl v Praze Vatikánem zřízen Apoštolský exarchát.

Kniha O smrti a pohřbívání přináší úvodní vhled do doposud opomíjené problematiky. Věnuje se tématu smrti, představám o možné posmrtné existenci, pohřbívání a truchlení v současné české společnosti. Pro získání plastičtějšího obrazu i správných interpretací dnešního stavu autorka připomíná i starší období. Věří totiž, že bez jejich znalosti nelze současnou situaci uspokojivě vysvětlit.Kniha tak přispívá k zodpovězení mnoha aktuálních otázek:Jak se dnes Češi vyrovnávají s vlastní smrtelností?Liší se výrazně představy a postupy věřících a nevěřících osob?Věří Češi v posmrtnou existenci?Jak mrtvé pohřbíváme a co to o společnosti vypovídá?Jak se jedinci a společnost vypořádává se smutkem po smrti blízkého?Proč se rozšiřuje pohřbívání bez obřadu a o čem tento fenomén vypovídá?Vznikají nějaké nové formy pohřebních rituálů?

Ostrava za ostnatými dráty - rozhovory s pamětníky nacistické a komunistické perzekuce Deset rozhovorů s pamětníky z Ostravy a Ostravska plasticky ukazuje složitost českých dějin 20. století. Ve vzpomínkách respondentů se objevuje nacismus i komunismus, roky v koncentračních táborech, komunistických lágrech i věznicích, každodenní život i životní bilancování. Vyprávění pamětníků doplňují desítky archivních dokumentů a fotografií.

Základní témata knihy Fenomén Vatikán formulují její podtituly – idea, dějiny a současnost papežství – diplomacie Svatého stolce – České země a Vatikán.Kniha má čtyři kapitoly, jimž je předeslán Úvod vysvětlující blíže téma studie a rozvržení její látky. Zejména rozvádí, proč papežové neodvozují svůj vliv v oblasti mezinárodních vztahů od svého postavení hlavy Městského státu Vatikánu, a proč naopak veškerý význam Vatikánu ve světové politice je založen výhradně na postavení hlavy katolické církve jako duchovního vůdce. První kapitolase zabývá otázkou, proč a v jakém smyslu je papež hlavou největší z křesťanských církví. Druhá kapitolapodává historický přehled vývoje instituce papežství v jeho vztahu ke „světské moci“, státům a jejich vládcům; tento vztah sleduje od počátku dějin křesťanství až do zániku církevního státu v roce 1870. Třetí kapitolapředvádí moderní podobu církevního státu (vzniklou v roce 1929), v níž je tento útvar ještě zřetelněji než jeho předchůdce podřízen výkonu náboženského poslání svých vládců – papežů. Výklad o strukturách a orgánech dvojjediné instituce Vatikánu-Svatého stolce, o jejím mezinárodním postavení, smlouvách se státy i o výkonech proslulé vatikánské diplomacie je východiskem k zachycení nejnovějších dějin papežství i role, kterou tato instituce hraje v současném světě. Čtvrtá kapitola (České země a Vatikán)si všímá minulosti i přítomnosti vztahů mezi římským stolcem a českým národem v jejich politickém i náboženském rozměru. Do jednotlivých kapitol jsou zařazeny exkursy analyzující podrobněji některé zvlášť pozoruhodné nebo kontroverzní problémy z dějin a současnosti papežství.Druhé vydání nemění podstatu ani uspořádání díla. Vedle drobných stylistických úprav či korektur obsahu přináší především doplňky: nevelké v Úvodu a prvních dvou kapitolách, zatímco třetí a čtvrtou obohacuje o podrobný výklad nejvýznamnějších událostí historie papežství v období posledního desetiletí.

Jak je sebral, sepasl a notami vybavil Josef Horák. Josef Horák (1883 -1968) učitel a řídící učitel na školách v Jablonci nad Jizerou, Kruhu u Jilemnice a v Martinicích. Byl zakladatelem a sbormistrem Pěveckého sdružení učitelů krkonošských, zároveň také amatérským regionálním etnografem, především sběratelem lidových koled, osvětovým pracovníkem a spisovatelem.Vydání se dočkaly Krkonošské koledy a Vánoční povídání o koledách z Podkrkonoší a příručka Občanská výchova. V rukopise zůstalo šest knížek povídek a postřehů z hor i "kraje" a vzpomínkový sborník Rožd'alovice na přelomu století. V rodných Rožďalovicích, kam se vrátil na penzi, založil a dirigoval pěvecký sbor a dal podnět ke vzniku tamního muzea.

O životě, islámu a křesťanské víře. Islamolog a afrikanista Luboš Kropáček se již desítky let věnuje putování po neschůdných cestách poznávání dějin a kultury islámského světa. Rozhovor, který s ním vedli dva zkušení novináři, sleduje nejprve životní příběh absolventa arabistiky, anglistiky a afrikanistiky v Praze, který se v roce 1968 účastnil studentské expedice do nemocnice Alberta Schweitzera v Lambaréné. Tato mnohaměsíční cesta předznamenala celoživotní zájem Luboše Kropáčka o Afriku. Až do roku 1974 působil jako odborný asistent na FF UK , poté byl donucen odejít a živil se překlady a tlumočením z arabštiny. Po roce 1989 se na fakultu vrátil, v roce 2001 byl jmenován profesorem. Luboš Kropáček je autorem mnoha úspěšných knih o dějinách, kultuře a duchovnosti islámského světa. Připomeňme asi nejznámější, opakovaně vydávaný přehled Duchovní cesty islámu (Vyšehrad, 5. vydání 2011). Islám, islámský fundamentalismus a život muslimské společnosti proto představují druhé významné téma knihy. Tím třetím je křesťanská víra, pevný základ a opora v mnoha nelehkých životních situacích. I o nich je možné se v knize rozhovorů s jednou z výrazných osobností české vzdělanosti dočíst.

Theatrum mundi - svět jako umělecké dílo. Ačkoli si s pojmem "baroko" každý vybaví nejspíš zámek ve Versailles a baziliku svatého Petra v Římě, toto uměleckohistorické období nabízí mnohem víc: velkoryse komponované knihovny, tajemné zahrady a parky, umělecký porcelán a iluzionistické malířství - to vše svědčí o jeho mnohovrstevnatosti a komplexitě. Tato kniha představuje cestu do světa minulosti, v němž lidé chápali svět jako velké divadlo, theatrum mundi. Vedle fundovaných textů je kniha výjimečná zpracováním fotografií. Objekty nejsou zachyceny jen tradičním způsobem celku a detailu, ale tzv. zoomovým principem, který umožňuje pozorovateli přiblížit i ty detaily, které nejsou ani při osobním kontaktu s dílem viditelné.

Žijící legenda světové medievistiky, francouzský historik Jacques Le Goff, připravil s týmem spolupracovníků působivou sbírku portrétů významných mužů a žen středověku. Králové a královny, světice a učenci, obchodníci a objevitelé, umělci a povstalci, kacíři a inkvizitoři předstupují před čtenáře představeni výstižnými a čtivými portréty, jejichž autory jsou více než čtyři desítky evropských historiků.Text a obraz mají v knize rovnocenné místo: obrazová příloha je skutečnou galerií, souborem jedinečných obrazových svědectví. Po čtyřech chronologicky zaměřených kapitolách následuje závěrečná, věnovaná imaginárním postavám, které sehrávaly v představivosti a životě středověkých lidí tak významnou úlohu: legendární král Artuš, víla Meluzína, papežka Jana či mýtický Kněz Jan se nacházejí v sousedství ztělesněného Dobra a Z la – Panny Marie a Satana.Důstojné zastoupení mají i postavy českého středověku: svatý Václav, svatý Vojtěch, císař Karel IV . a Jan Hus; přední český medievista (a žák J. Le Goffa) Martin Nejedlý je členem autorského kolektivu.Muži a ženy středověku představují důstojný, obrazový protipól k úspěšné Encyklopedii středověku. Potěší všechny, které uhranula barvitost, rozmanitost a tajemnost tisíciletého období, jež nazýváme středověkem.

Základní dílo tibetského buddhismu, zejména buddhistické morálky a filosofie. Jeho vznik se datuje do 8. století n. l., kdy byla Kniha mrtvých patrně poprvé zapsána, avšak v následujících zhruba šesti stoletích patřila k tajným, "zakopaným" knihám, které nepronikly na veřejnost. Kniha mrtvých je formulována jako poučení zemřelému na jeho cestě do "zásvětí" - v "mezistavu", který následuje po fyzické smrti.Poučení člověku na přechodu mezi těmito dvěma stavy pak není jen popisem pohřebního rituálu, nýbrž také, a vlastně především, plánem správné životní cesty, vedoucí k vysvobození.Pro Evropany je ojedinělým kulturněhistorickým svědectvím o myšlení a způsobu života ve starém Tibetu.

Židé ve středověku. Kniha přehledně rozebírá postavení židů v křesťanském a islámském světě z hlediska právního (srovnává islámské, křesťanské a pohanské římské právo), hospodářského a sociologického, kdy Cohen mj. vyvrací zažité stereotypy a mýty o "zlém křesťanství a hodném islámu".Závěrečnou kapitolu pak tvoří pojednání o mezináboženské polemice mezi židy, křesťany.

Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Kniha podává soupis a základní charakteristiku poutních míst katolických věřících na území českobudějovické diecéze. Pozornost je věnována nejen poutním kostelům a kaplím, ale také některým drobným sakrálním stavbám v krajině, jako křížovým cestám, kapličkám, Božím mukám a dalším objektům, které lze označit jako "místa zvláštní zbožnosti".Z hlediska uměleckohistorického jsou popisovány především milostné sochy a obrazy, které jsou nedílnou součástí poutních míst.V úvodních odstavcích hesel, charakterizujících obce, byly ponechány údaje o počtu obyvatel římskokatolického vyznání (uváděny ve zkrácené formě jako počet "katolíků" v procentech) z roku 2001, neboť tyto výsledky lze považovat za reprezentativnější než výsledky posledního Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011, kdy byla odpověď na otázku náboženského vyznání nepovinná. Tyto údaje nejsou zaznamenány u menších osad, které jsou součástí sousedních obcí.Ve vybraných lokalitách, v nichž se roku 1921 přihlásilo větší množství lidí k nově založené církvi československé, jsou uvedeny i tyto údaje, neboť dokreslují charakter obce. Počet obyvatel římskokatolického vyznání (zde zkráceně jako počet "katolíků") z předchozích sčítání, zvláště z roku 1921, je zachycen jen u měst a některých obcí, kde bylo pestřejší náboženské složení obyvatelstva. Podobně i národnost německá je uváděna jen ve vybraných případech, většinou jejího vyššího zastoupení. Německé názvy jsou důsledně citovány u těch obcí, které měly do roku 1945 většinu německého obyvatelstva.