Beletria, romány

Výpisky z literatury lze sestavovat podle řady klíčů a z řady důvodů. Existují klasické čtenářské deníky, přehledy obsahů povinné četby ke zkouškám, sbírky aforismů, mouder a výroků slavných postav stejně jako třeba přehledy receptů vybraných z detektivní literatury nebo žebříčky nejhloupějších smrtí. Následující "slovník" je sestaven trochu jinak - jediným kritériem pro výběr citátů bylo, že autorovi přišly zábavné či jinak působivé. Podařilo se mu vytvořit jakousi mnohovrstevnatou koláž textů z různých žánrů i období, která může být pro čtenáře odrazovým můstkem k dílům samotným. Knihu doprovázejí ilustrace Karla Marxe.

Osudy muže který prodával vlastní krev. Jü Chuův román je sondou do života obyčejného čínského člověka v období hospodářského experimentu Velkého skoku, následujícího hladomoru, chaotického období Kulturní revoluce a postupného otevírání Číny na konci 70. let 20. století. V dobách hladu je pro továrního dělníka Xu Sanguana prodej krve místní nemocnici často jediným způsobem, jak uživit rodinu. Uchyluje se k němu pokaždé, když se jeho rodina ocitne vinou politických a hospodářských katastrof na mizině. Situace se zhoršuje a Xu Sanguan stále častějším prodejem ohrožuje své zdraví. Kromě těchto problémů se dostává i do krize osobní... Krev je v románu nejen obchodovaným zbožím, ale také symbolem oběti, vazby mezi manželi a vazby mezi otcem a synem.

Poetické příběhy rybáře, zasazené do krásné přírody v okolí Brna.

Filmové literární scénáře. Kniha přináší pět filmových literárních scénářů, které nebyly dosud natočeny. Původní text Krásní dnové koločavští (jak Ivan Olbracht a Vladislav Vančura s přáteli natáčeli v roce 1933 na Zakarpatské Ukrajině film Marijka nevěrnice) doplňují čtyři scénáře na motivy literárních děl jiných autorů: Nahoře a dole (podle knihy Figurky ze šmantů Františka Stavinohy, humorných próz z kladenského, hornického prostředí), Liška Bystrouška (podle slavné prózy Rudolfa Těsnohlídka), Marie a zahradník (podle milostného romaneta Vladimíra Neffa, s dnes už zaniklou atmosférou pražské hrnčířské Kampy) a Západ slunce (na motivy povídek Isaaka Babela z oděského podsvětí).

Putování za Svatým Grálem (1225–1230), jedna z částí monumentálního románového cyklu zvaného Lancelot-Graal (nebo též Kniha o Grálu či prostě „vulgata“) a nejpozoruhodnější prozaický text francouzského 13. století, je vyústěním zhruba stoleté tradice, v jejímž rámci se rozvíjela takzvaná artušovská látka. Autor tohoto díla není znám.

V románu, který vypráví o temném srdci italského severovýchodu a obecněji o mizející a nastupující Itálii, Carlotto zúročil vědomosti i známosti, jež získal ve vězení, v kontaktu se světem zločinu a také mezi úředníky ze státních institucí, a nabízí první velký a šokující portrét dnešní temné Itálie. Hezký a mladý protagonista románu si klade jediný cíl: zbavit se své politické minulosti, v niž nikdy skutečně nevěřil a která mu přinesla jen potíže, a zařadit se do světa vítězů. Aby toho dosáhl, řídí se prostým pravidlem: zneužívat všechny, všechno a všemi způsoby.

Prvotina Renaty Eremiášové Viky, Viktor a Bůh zpracovává téma nového náboženského hnutí a velmi přesně zobrazuje jeho dynamiku. Jedná se o blíže nespecifikované hnutí charismatického typu s křesťanskými základy, ale čtenář může jeho charakteristiky (např. prostředky vytváření tlaku skupiny na jednotlivce, vůdcovský princip apod.) snadno převést na kteroukoli radikálně inovující náboženskou skupinu.Nesnadno pojmenovatelné prvky dynamiky nového náboženského hnutí jsou zde ukázány se shovívavostí, ale zároveň i tak, že demaskují jejich psychicky a sociálně znepokojivé, až nebezpečné varianty. Ještě zajímavější je ale popis psychologie příslušníků nového náboženského hnutí. Cenné je nejen zobrazení entuziasmu, fanatismu a dalších charakteristik, typických pro tyto příslušníky, ale především zobrazení osobnostního a duchovního vývoje hlavní hrdinky.Viky je totiž schopna růstu a v bolestné krizi nakonec překračuje ten stupeň duchovního vývoje, který od ní její náboženská skupina vyžaduje. Osud Viky je tak zároveň tragický i nadějný – tragický rozchodem se známým prostředím a ztrátou dosavadní sociální podpory, kterou jí poskytovalo, nadějný rodící se svobodou, která vyplývá ze schopnosti obejít se bez této podpory. Právě tato vývojová perspektiva činí z knihy Renaty Eremiášové nejen zajímavé čtení, ale i dílo se závažným duchovním posláním. Doslov napsal Zdeněk Vojtíšek.

Mnoho tváří Izraele. Fejetony o životě v Izraeli od české manželky německého novináře se kterým žije od roku 1994 v Jeruzalémě. Dlouholetá spolupracovnice Života víry v Jeruzalémě nabízí pestrou mozaiku zážitků a dojmů z všedního života v Izraeli. Informace o židovských svátcích a zvycích, rodinné historky, nové pohledy na poselství Bible, ozvěny střetů rozdílných kultur, příběhy o radosti, strachu, smutku i naději - to vše najdete v této knížce, z níž dýchá střízlivá, ale pevná láska k Bohem vyvolenému národu.

Greenovo "srdce temnoty" z roku 1961 rozehrává věčná témata svatosti, povolání, lásky, víry a zoufalství s mistrovstvím, pro něž bývá právem nazýván Dostojevským dvacátého století. V autobiografické knize Úniky (Kalich 2006) Greene v souvislosti s Vyhaslým případem píše: Představa víry jako poklidného moře byla navždy tatam – víra byla spíše jako bouře, ve které byli ti šťastní pohlceni a ztraceni, zatímco ti, co neměli štěstí, přežili a byli s ranami a krvácejícími šrámy vyvrženi na břeh. Lepší člověk si na okraji tohoto krutého moře mohl najít práci na celý život, ale mně můj vlastní příběh života neskýtal žádnou sebedůvěru, abych mohl nabízet nějakou pomoc. Neměl jsem žádné apoštolské poslání a volání po duchovní pomoci mě přivádělo k šílenství z vlastní neschopnosti. K čemu jinému byla církev než ku pomoci těmto trpícím? Byl jsem jako člověk bez lékařských znalostí na vsi, kterou postihl mor. Myslím, že Querry se zrodil právě v těchto letech. Často sedával v mém křesle a měl nejednu tvář.

Kniha je napsána podle skutečného příběhu české misionářky. Společně s ní procestujete a navštívíte sedm zemí, ve kterých prožila osm let na misijním poli.

Vladimir Vertlib (1966) patří mezi velké rakouské vypravěče současnosti. Narodil se v Leningradě, jeho židovským rodičům se roku 1971 podařilo získat svolení úřadú k vystěhování ze Sovětského svazu do Izraele. Zklamána tamní realitou se rodina přestěhovala do Rakouska, pak opět do Izraele, do USA a zpátky do Rakouska, kde Vertlib vystudoval a v současnosti žije.Ze svých zážitků se Vertlib vypsal v řadě svých děl, i novela Abschiebung – Vyhoštění je autobiografická. Líčí snahu židovské rodiny uchytit se v USA, přesvědčit úřady, aby jí daly povolení k pobytu. Čeká ji nekonečná anabáze nejrůznějšími úřady a nakonec nekompromisní vyhoštění. Čtrnáctiletý mladík vnímá velmi intenzivně korektní, nicméně neosobní chování úředníků, které ve vypjaté situaci vyústí v antisemitské postoje. Tato základní textová linie se prolíná s pohledem na americkou každodennost i se vzpomínkami na ruskou realitu, Vertlib se v krátké epizodě z poválečného Sovětského svazu snaží o obecnější uchopení "ruské duše".

Vasco da Gama a jeho svět. Po porážkách křižáků na Blízkém východě pokračovala mocenská a ideologická expanze západoevropských křesťanů mnohem úspěšněji na mořích. Malý portugalský národ využil své polohy i zkušeností a roku 1415 přenesl iberskou reconquistu do Afriky. Epocha zámořských objevů – hledání obchodního a politického prospěchu na východě za muslimskou bariérou – vyvrcholila v okamžiku, kdy Vasco da Gama se svou flotilou stanul 20. května 1498 před přístavem Kalikat na západním břehu bohaté Indie. Otevřel tím pravidelný styk několika odlišných civilizací a spolu s Kryštofem Kolumbem započal éru kolonialismu. Evropa vzestupovala tou měrou, jak ovládala oceány, a Portugalci, kteří se dokázali na jediné plavbě dotknout čtyř kontinentů, dlouho vedli výboje podporované papežstvím i rodícími se finančními středisky. Když Vasco da Gama koncem roku 1524 jako indický místokrál zemřel, změnila se nejen světová rovnováha, ale také evropské myšlení. Stavba lodí, navigační přístroje, přesné mapy, slovníky dosud neznámých jazyků, popisy vzdálených krajů a jejich obyvatel dokončily renesanční obrat od mýtů k podloženým informacím, od gotického trpitelství k optimistickému prožívání pozemského života, od izolace k poznání jiných kultur a etnik. Zámořské objevy, v jejichž popředí stáli celé jedno století Portugalci, tak zahájily dalekosáhlé procesy, kterým dnes říkáme multikulturalita a globalizace.

Častým tématem próz Jana Čepa je řešení životní krize intelektuála uprostřed venkovské pospolitosti v době tragického duchovního rozvratu moderní společnosti. Tato charakteristika platí i pro Zápisky Jiljího Klena.

Nesplněná přání a problémy v podnikání drobného živnostníka v poválečném období.

777 sentencí a aforismů. Vladimír Syrovátka je znám svými dadavynálezy – dadaistickými groteskními výtvarnými objekty, které představil na nesčetných výstavách a o kterých bylo natočeno několik dokumentárních filmů. Uvěřil, že technický pokrok je ten pravý směr k vylepšení světa; stal se vynálezcem.Po udělení desátého patentu ale došel k poznání, že pokrok není například vyrobit rychlé, pohodlné a třeba i ekologické auto, ale naučit lidi zase chodit pěšky – naučit je znovu ctít zákony přírody. Sentence a aforismy v této knize jsou další formou autorova pohledu na svět.

Příběhy, které se opravdu staly. Kniha je sestavena z příspěvků čtenářů Katolického týdeníku zaslaných do rubriky Bůh v mém životě.

Ve třech novelách (Post bellum, Svíbský les a Oklamaný - Der Betrogene) se Vladimír Körner pokusil o osobitý přístup k dějinné události prusko-rakouské války roku 1866.Hlavními hrdiny jeho novel jsou beznadějní outsideři, poznamenaní totálním existenciálním zmarem a ztrátou všech lidských hodnot. Nikdo z nich není schopen se se zkušeností války vyrovnat a všichni bloudí zpět k výchozímu bodu, kterým je právě bitva u Hradce Králové. Nechybí zde ani typicky "körnerovsky" naturalistická obraznost, expresivní chvění a hluboká skepse.

Román, kterým se Margaret Cravenová připomíná českému čtenáři, zaznamenal úspěch největší a vyšel v četných reedicích: A to právě díky mimořádné čistotě stylistické i myšlenkové, autorské zaujatosti a vřelosti, a nakonec i exotičnosti prostředí, do něhož svůj román zasadila.Cravenová vypráví o osudech kněze Marka, který přichází na svoji první farnost v Kanadě do zapadlé indiánské vesnice kmene Kwakiutl. Román Slyšel jsem sovu zavolat své jméno je vpravdě příběhem o hledání lidského štěstí a smyslu života. Přitom je i pohledem na dvě civilizace, z nichž jedna pozvolna pohlcuje druhou, nezadržitelně a logicky, neboť takový je řád a vývoj lidské společnosti.Na jednotlivých osudech, ať už domorodých nebo bílých usedlíků, je patrno, jaké převratné změny přináší pronikání civilizace ze světa, jehož jsou součástí. Jak složitě se musejí staří vyrovnávat s odchodem svých potomků, a také jak těžké je pro mladé vykročit z prostředí, kam přestávají patřit, do světa, který je ještě nepřijal. Zároveň však touží odejít, či se aspoň o to pokusit, neboť to znamená vzdělání, uplatnění vloh, decentní život na úrovni, který se jim stává nezbytností.

Václav Pankovčín se prolétl po slovenském literárním nebi a zanechal za sebou zřetelnou a nezaměnitelnou stopu. Vrcholem jeho tvorby je právě novela Tri ženy pod orechom, zasazená do magického prostředí zapadlých východoslovenských vesniček v první polovině dvacátého století. Toto mysticko-naturalistické vyprávění o osudu tří žen (babičky-matky-dcery) patří "k nejpozoruhodnějším slovenským prózám 90. let" (M. Šulcková). V letošním roce bylo přeloženo i do polštiny.

Ten, kdo má rád humor britského spisovatele P. G. Wodehouse, humor nápaditý a zábavný jak staré grotesky, ten si v příběhu o Samu Shotterovi, jeho příteli, lodním kuchaři Todhunterovi, okouzlující Kay, Kláře a dalších a dalších obyvatelích londýnského předměstí přijde na své. Sam, který se ve strýcově firmě v Americe jaksi neosvědčil, přijíždí do Londýna pracovat do vydavatelství. Ale hned zkraje se začnou věci poněkud zvrtávat a komplikovat. Sam ovšem má slunečnou povahu a věří, že život je krásný. A byl by ještě krásnější, kdyby do něho nezasahovaly rány osudu v podobě přítele Braddocka a tří záhadných zlodějíčků.

První české vydání proslulé autobiografie. Mistrně sepsané paměti pokrývají období let 1929 až 1978. Greene se v nich věnuje především literární tvorbě a cestám, okolnostem a motivům, které vedly k napsání jeho románů, povídek a divadelních her. Obšírně se rozepisuje o cestách a zážitcích, které ho inspirovaly k jeho dílům, a nabízí postřehy, úsudky a myšlenky, a také záznamy ze svých deníků. Greene vzpomíná mimo jiné na Vietnam, Haiti, Paraguay, Malajsko, Keňu, ale i na Polsko za stalinismu v padesátých letech nebo na Prahu, kterou navštívil v době komunistického puče v únoru 1948. Odhaluje také určité detaily svého působení u britské tajné služby a vyjadřuje se k politické situaci, politika hrála v Greeneově díle stále významnější roli. Stejně jako jeho romány, i tyto vzpomínky jsou psány vytříbeným a poutavým jazykem, jakým dnes vládne jen pramálo spisovatelů.

Neobyčejně vtipné vyprávění britského novináře ve výborném překladu Jaroslava Kořána o osudech neandrtálské tlupy-rodiny, na jejíž příbězích ilustruje vývoj lidstva. Ve vtipných paralelách s životem současných dětí a rodičů, s jejich mezigeneračními spory a neporozuměními sledujeme neúnavnou vynalézavost otce-neandrtálce v boji s nehostinnou přírodou při překonávání všech nástrah a překážek ve prospěch celého lidského rodu, které však vede ke vzbouření pragmatické mladé generace, jež se v zájmu vlastního prospěchu byla nucena poněkud naivnímu otci postavit velmi tvrdým způsobem.

Strhující životní příběh jednoho z nejúspěsnějších českých podnikatelů současnosti, developera Radima Passera, je v této knize vylíčen s dechberoucí otevřeností a upřímností. Autor líčí svůj postupný vzestup na podnikatelském poli, zářné obchodní úspěchy, ale i osobní pády a zoufalé ztráty. Muž, který zažil podivuhodné Boží jednání a zjistil, že skutečným cílem a radostí je plný život v Ježíši Kristu, na vlastním životě ukazuje, že základem opravdového úspěchu je spoléhat se na Boha a dotazovat se na jeho vůli. Autor je členem Církve adventistů s.d.

Svazek Texty o literatuře zahrnuje téměř všechny autorovy publikované články, doslovy a eseje a je doplněn bibliografií Žilinových původních, překladových i redakčních prací.

Osud každého z nás je spjatý se Zemí a s lidmi. Ztráta pevné půdy pod nohama, strach o své milované, ztráta domova - to jsou osudové mezníky, které nás dříve či později zaskočí. V ohrožení života, v existenciální úzkosti pak slova VÍRA, LÁSKA, NADĚJE nabývají konkrétní podobu.Trojnovela Tančila jsem v synagoze sleduje očima hrdinky Františky pouť člověka zmítaného protichůdnými pocity. Hrdinka příběhu neví jak nakládat s láskou, modlí se a zároveň si zoufá, je smýkána dobou a jejími imperativy. Ale její duše hledá klid a nachází jej v usmíření.

Od heroinu k naději: příběhy a osudy. Napínavý příběh amerického misionáře Elliotta Teppera a životní osudy mnoha bývalých narkomanů, kterým už 20 let ve Španělsku slouží. Elliott Tepper nic takového neplánoval, vše je výsledkem zvláštních životních okolností a probuzeného soucitu. Tak vznikla organizace Betel, která působí již ve dvanácti státech tří světadílů. Podle autora knihy, kanadského novináře a světoběžníka, kterého v roce 2002 v Praze jako svého přítele představil John MacFarlane, je Betel v současné době nejdynamičtějším a nejživotnějším společenstvím křesťanů, které zná.

Sbírka aforismů a poetických úvah.

a jiné eseje. Kniha esejů nesmiřitelného kritika evropské civilizace a konzumního způsobu života Juana Goytisola. Z textů lze vyčíst autorovo zaujetí různými složkami islámské kultury i určitou skepsi nad hodnotami, které vyznává uspěchaná moderní civilizace. Setkáme se s velmi různorodými tématy: publikaci otevírají cestopisné črty z putování po Kappadokii, autor nám dále přiblíží tanec dervišů zvaný samá, zápasy yagli v tureckém městě Edirne, knížka obsahuje i brilantně napsaný esej o Istanbulu (Město palimpsest) či text o lidovém kultu světců v islámu.

Kniha vzpomínkových textů na dětství autora.

Paměti architekta. Paměti architekta Jana Sokola (1904–1987) osvětlují dlouhou cestu za smyslem života, práce a víry. Volba architektury vymezila prostor ke studiu i tvoření, doba někdy pomáhala, jindy stavěla těžké překážky. O minulém pro přítomné a budoucí píše autor v první části knihy. Druhá část, Moje plány, shromáždila architektovo dílo, vycházející z koncepcí zakotvených historicky, technicky i umělecky. Ideje a plány se ale často nedaly realizovat jinde než na pracovním stole. Tam přesto i drobné úkoly nalézaly váhu symbolu, v hledání přinášely pevnou oporu reality.

Vrcholná milostná poezie. Anglická básnířka Elizabeth Barrettová-Browningová náležela v první polovině 19. století k těm ženám, které se účastnily prvních emancipačních snah. V roce 1844 vyšly její sebrané básně ve dvou svazcích. Po jejich uveřejnění obdržela dopis mladého básníka Roberta Browninga, jehož tvorby si velmi vážila, a po výměně několika dopisů se oba básníci do sebe zamilovali. Po tajném sňatku dala Elizabeth svému muži přečíst 44 sonetů, které byly vyjádřením jejího citu k němu. Na manželův nátlak vyšly jako překlady z portugalštiny, aby byla zachována intimita jejich lásky.

Románová alegorie a svědectví o našich životech, o jejich smysluplnosti.

Myšlenkově neobyčejně pozoruhodný román současného britského autora je dějově rozfázován do tří historických údobí, kdy se civilizace a její humanistické hodnoty ocitly zvlášť v ohrožení: v pátém století, kdy se římská říše rozpadala pod nájezdy barbarů; ve čtrnáctém století, kdy Evropu vylidňovala morová epidemie; v první polovině dvacátého století, kdy nacisté rozpoutali druhou světovou válku. Všechny tři příběhy se odehrávají v jihofrancouzské Provenci a spojuje je základní filozofické téma, vyjádřené už v titulním spise Ciceronově, který prochází rukama ústředních hrdinů. Galský aristokrat a politik Manlius Hippomanes v pátém století, básník Olivier de Noyen ve století čtrnáctém a Julien Barneuve, historik, za nacistické okupace jsou muži morálních zásad, kteří v dané situaci stanou před nutností kompromisů a volby nejmenšího z možných zel. Jejich rozhodování – ovlivněné vždy i osudovou láskou k pozoruhodné ženě – jako by zosobňovalo po staletí věčně stejné dilema člověka, toužícího po životě v ctnosti, pravdě a spravedlnosti.

Krátké příběhy, vybrané a převyprávěné z Masnaví. Dílo velkého perského básníka a filozofa Džaláluddína Rúmího, které Rúmí diktoval svým žákům na konci svého života - před více než sedmi sty lety. Příběhy jsou různého původu, některé jsou tradiční a vyskytovaly se v Íránu, Turecku, Indii a v různých arabských zemích, jiné jsou čistě dílem Rúmího.Inspiroval se v nich sociálními událostmi své doby nebo i úsměvnými příhodami vlastní rodiny a jejího okolí. Kniha vypráví o jednání a vztazích lidí navzájem, lidí a zvířat a jsou tu zastoupeny i bajky. Vyprávění vyjadřují zábavnou formou Rúmího moudrý pohled na svět a životní zkušenosti, jak s tolerancí přispět k osobnímu rozvoji, štěstí a moudrosti. Čtenář tu nachází zrnka moudrosti, podněty k úsměvu i k přemýšlení.

s fotografiemi Miroslava Piláta. Současný olomoucký arcibiskup a předseda ČBK Jan Graubner vzpomíná s vděčností na strážnický betlém, se kterým se setkával jako malý chlapec. Maminka mu svým vyprávěním přibližovala figurky řezbáře Charváta. Stejný řezbář je také autorem betléma v kroměřížském kostele sv. Jana. Ve svém zamyšlení nad oběma díly si Jan Graubner klade provokativní otázku: „nemohl bys zastoupit některou mámu?“ V jeho zamyšlení tak dávný příběh znovu ožívá. Kniha je doplněna fotografiemi obou betlémů (fotografoval Miroslav Pilát).

Poodkrytí duše psychiatra. Vzpomínky a příběhy z praxe psychiatra Rudolfa Rodena, pražského rodáka žijícího v Kanadě. Rudolf Roden přežil za druhé světové války koncentrační tábor v Osvětimi, po roce 1948 emigroval se svou ženou Evou do Kanady, kde dostudoval medicínu a filosofii, stal se řádným profesorem psychiatrie na texaské univerzitě v Galvestonu a dodnes provozuje soukromou psychiatrickou praxi v Montrealu. Poodkrytí duše psychiatra.

Deníky z rukopisných sešitů a dopisů ing. architekta Mgr. Tomáše Černouška.

Tato kniha je svárech i svarech - v lidech, v přírodě, ve věcech a - v autorovi.

Hovory v ordinaci jsou určeny všem, kteří se o medicínu a vše kolem ní zajímají. Knihu poutavě oživují skutečné anonymně líčené příběhy pacientů, probírají se důležité choroby, objevy a nové způsoby léčení a vyšetřování. Velmi zajímavé je vyprávění o generacích lékařů včerejška a úvahy o smyslu nemoci a utrpení.

Kniha přibližuje českému čtenáři život a dílo pátera Samuela Fritze, jednoho z nejváženějších misionářů v dějinách koloniální Ameriky. Jako jeden z prvních Evropanů splul celý tok Amazonky až k ústí v Atlantském oceánu a vytvořil první přesnou mapu tohoto veletoku. Za pramen Amazonkly určil jezero Lauricocha v peruánských Andách. Mimořádné civilzátorské i kartografické dílo tohoto jezuity pocházejícího z Čech přispělo nejen k dalšímu rozšíření evangelia v Novém světě, ale i k hlubšímu vědeckému poznání objeveného kontinentu.