Spoločenské vedy

Studie k eucharistické teologii. Klasická studije E. Schillebeeckxeho o reálné přítomnosti Krista v eucharistii charakterizuje místo Poslední večeře v křesťanské zvěsti.

Od Sinuheta k Nabukadnezarovi. Jádro knihy tvoří soubor dvaceti dvou textů pocházejících z Egypta, Mezopotámie a syropalestinské oblasti, vztahujících se k dějinám Palestiny a Izraele. Tyto texty pokrývají časový úsek tisíce pěti set let, přibližně od roku 2000 př. n. l. až do roku 500 př. n. l.

Titul vyšiel aj v slovenčine: Kým nemáme tvár (2014).Držíte v rukou mistrovské dílo, jež mnozí kritici nazvali nejlepším románem o lásce, který byl napsán ve 20. století. C. S. Lewis, přední znalec mýtopoetického vyprávění, v něm uchopil klasický řecký mýtus o lásce mezi Psýché a Kupidem, aby jej zcela nově převyprávěl a tak jej přiblížil modernímu člověku. Mýtus Dokud nemáme tvář zachovává vše, co velké mýty obsahují. Navíc je skutečnou oslavou tebe-lásky, která se může zrodit z každé sebe-lásky.

Autor, v letech 1984--2008 profesor pastorální teologie na vídeňské univerzitě, charakterizuje nejprve v této knize papeže jako člověka. Poté se zabývá jeho angažovaností na straně chudých tohoto světa, jeho úsilím o nastolení nových poměrů v církvi a o přehodnocení postoje církve k otázkám rodiny. Těchto tematických oblastí se týkají i doplňující články odborníků – ekonoma a politika Wolfganga Schüssela, sociálního etika Friedhelma Hengsbacha SJ a především biblicky hluboce a důsledně smýšlejícího představitele pravoslavné církve Bartholoaia I. Nedílnou součástí knížky jsou četné karikatury ze světového tisku, v nichž se odráží reakce veřejnosti na tohoto originálního a stále znovu překvapujícího papeže.

128 lidových písní ve vícehlasných úpravách pro společné zpívání i léčení hudbou. Muzikoložka a psychoterapeutka Zuzana Vlčinská, která se už řadu let věnuje „prožitkovému zpívání“, ve své knize představuje originální a obohacující pohled na zdánlivě běžný fenomén – lidský zpěv. Vyzvedává jeho význam jak pro bytí jednotlivého člověka, tak i širšího lidského společenství. Pro zpěvník, poeticky nazvaný Písně na cesty krajinami duše, vybrala autorka více než sto známých i méně známých lidových písní z Čech, Moravy a Slezska a roztřídila je podle emocí nebo archetypov.

Kniha propojuje psychologické poznatky s tématy ochrany přírody a životního prostředí. Východiskem je skutečnost, že psychologie jako věda o lidském prožívání a chování může svými poznatky významně přispět k soudobým snahám o větší environmentální udržitelnost. Těžištěm textu je šest kapitol, v nichž autorky aplikují poznatky šesti základních psychologických směrů (psychoanalýzy, sociální psychologie, behaviorismu, kognitivní psychologie, fyziologické psychologie a holistických proudů v psychologii) na téma soudobých environmentálních problémů a rizik. Čtenářům-nepsychologům v úvodu každé kapitoly vysvětlují základní východiska a poznatky jednotlivých psychologických směrů. Uváděno je mnoho příkladů z environmentální praxe, z vlastních zkušeností autorek.

Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu 1948-1989. Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu. Tato kniha je historickým dokumentem o zvůli, které se komunistický režim dopouštěl na svých věřících spoluobčanech. Autorka - dnes žijící ve Francii - toto rozsáhlé dílo pojala jako soubor kompaktních chronologických celků. Jednotlivé kapitoly tak v rámci dobových dokumentů, novinových článků a dalších reálií obsahují řadu svědectví pronásledovaných, vězněných a často i mučených věřících, kněží a řádových sester. Kniha je doplněna obrazovými přílohami.

Skřítek. „Jak čelit nemoci, jak se uzdravovat“ je malý průvodce, který tě povede k uzdravení a celistvosti – těla, mysli i ducha. Nabízí zdravé rady, jak zdolat bolest a úzkost z nemoci. Ať už čelíš krátkodobému onemocnění, chronické nebo závažné chorobě, chce tě dovést k vyrovnanosti a vnitřnímu pokoji.

Giuseppe Alberigo, emeritní profesor církevních dějin na Fakultě politických věd Boloňské univerzity, jako přímý účastník koncilních událostí ve své knize vzpomínek umožňuje osobitým způsobem nahlédnout do víru událostí, které přinesly zásadní změny v katolické církvi a které ani po více než čtyřiceti letech od svého uvedení v život nepřestaly budit živý zájem. Českému čtenáři se tak dostává do rukou zajímavé svědectví vzdělaného laika, spolupracovníka významného teologa Giuseppa Dossettiho, zakladatele Institutu pro náboženská studia v Bologni, kde autor dosud působí.

Kniha představuje komplexní pohled na působení křesťanských církví ve společnosti České republiky. Je psána pro ty, kteří se chtějí zorientovat v tom, co jednotlivé křesťanské církve společnosti nabízejí a v jakých oblastech už dávno fungují. Z toho důvodu není těžiště v tradičním teologickém a historickém sebepojetí vlastních církví, ale v tom, jaké je jejich aktuální rozdělení, jaká je jejich organizační struktura, jaké místo zaujímají v právních vztazích se státem a ve kterých oblastech občanské společnosti působí (vnitrocírkevní pastorace, školství, média, sociální práce, armáda, věznice, zdravotnictví, kultura, ochrana památek apod.).

Publikácia 300 let poutí do Netína (1714-2014), mapuje tristoročnú tradíciu púte v Netíne od jej počiatku až po súčasnosť. Táto tradícia je hlboko zakorenená v mentalite obyvateľov Veľkého Medziriečia a okolitých obcí.Cieľom celofarebnej publikácie je pozvať čitateľa na tradičnú púť z Veľkého Medziriečia a poukázať na zaujímavé miesta, ktoré sa na pútnickej ceste nachádzajú.

Známý výrok z Dostojevského románu Idiot „Krása spasí svět“, který dal název této kolektivní monografii, otevřel otázku, na kterou se kolektiv autorů této knihy pokusil dát odpověď: „Jaká krása spasí svět?“Odborná monografie vznikla na základě vědeckých rozprav a kolokvia na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ke společné práci byli kromě akademických pracovníků fakulty přizváni též odborníci z Filosofického ústavu Akademie věd České republiky a Diecézního teologického institutu v Hradci Králové, respektive Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Ze zahraničí to byli profesoři z italské Katolické univerzity v Brescia a Komunity v Bose, a dále slovinské Teologické fakulty Univerzity v Lublani.

Studie k fenomenologii Jana Patočky. Pohyb existence je soubor šesti esejů publikovaných při různých příležitostech a věnovaných nejrůznějším tématům, tvoří jakýsi most mezi Patočkovou filosofií a Barbarasovým vlastním fenomenologickým projektem. Mezi tato témata patří Patočkova filosofie pohybu, asubjektivní fenomenologie, negativní platonismus a další. Nastiňuje se zde konfrontace, která čtenáři umožňuje sledovat, jakým způsobem se formovala Barbarasova vlastní fenomenologie života, ale zároveň se také jedná o originální příspěvek k patočkovským studiím.

Svým originálním projektem asubjektivní fenomenologie se Patočka připojil k plejádě myslitelů, kteří usilovali rozšířit fenomenologii za meze dané její původní vazbou na transcendentální subjektivitu. Patřil k nim M. Heidegger, E. Fink, M. Merleau-Ponty nebo M. Henry – a v některých částech svého díla i samotný E. Husserl. V jedenácti kapitolách z pera českých i zahraničních odborníků chce monografie osvětlit nejdůležitější z těchto paralel mezi Patočkou a jeho předchůdci i současníky, a vyložit tak Patočkův požadavek asubjektivní fenomenologie v tomto širším kontextu.

Tělo a duše z hlediska fenomenologie afektivity. Jednota těla a duše je ve filosofii Edmunda Husserla analyzována jako dvojí vtělení subjektu, inkarnace v těle prožívaném zevnitř, Leib, a inkorporace v těle vnímatelném v objektivním prostoru, tak jako jiná tělesa, Körper. A toto dvojí vtělení subjektivity, její dvojí tělesnost, Leib-Körperlichkeit, zůstává v posledku nevyzpytatelné nejen pro fenomenologickou analýzu, statickou i genetickou (první část, věnovaná Husserlovi), ale i pro etickou genezi subjektivity, k níž směřuje Emmanuel Levinas (druhá část): je to původní fakticita, z níž vychází i současný koncept oikologické filosofie Hanse Rainera Seppa (třetí část), fakticita, kterou je třeba brát v potaz, jde-li o to, přiblížit se záhadě oduševnění, zázračného spojení těla a duše, které funguje ve vztahu subjektivity k sobě, k druhým a ke světu.

Praktické návody a důležité informace. Kniha vychází ze zkušenosti, že dítě se sluchovým postižením se nejvíce naučí hrou v domácím prostředí. Úvodní texty poskytují rodičům srozumitelnou základní orientaci o sluchovém postižení, aby lépe porozuměli smyslu uvedených her a cvičení. První dvě kapitoly jsou zaměřeny obecněji, následující části se již zabývají konkrétně vždy jednou oblastí rehabilitačního procesu. Těžištěm knihy jsou soubory nápadů, her a cvičení pro rozvíjení dané oblasti. Cvičení jsou řazena přibližně podle vývojového stupně a jsou vhodná pro děti raného až předškolního věku. Většinu uvedených her a cvičení lze využít i u slyšících dětí, jsou vhodné zvláště pro ty, které mají komunikační problémy (opožděný vývoj řeči, dysfázie). Knihu využijí zejména rodiče malých dětí se sluchovým postižením a učitelky mateřských škol, které mají ve třídách integrované dítě se sluchovou vadou.

Tajemství vaší duševní pohody. Sociální psycholog David G. Myers publikoval v nedávné době velké množství vědeckých studiíí, které se zabývají hledáním štěstí. S vtipem a moudrostí boří některé zažité mýty o tomto tématu a uvádí vědecké způsoby pro hledání skutečné radosti v životě: - Je většina lidí šťastná?- Jaké jsou vnitřní charakterové rysy šťastných lidí?- Jsou extroverti šťastnější než introverti?- Jsou muži šťastnější než ženy?- Pomáhá náboženská víra nastolit vnitřní pokoj a radost?- Souvisí duševní pohoda s bohatstvím?- Je pravděpodobné, že se šťastné děti stanou šťastnými lidmi?- Jakou roli v osobním štěstí hrají přátelé?- Je věk důležitým činitelem při pocitu štěstí?- Co můžete dělat, abyste posílili svůj pocit duševní pohody?- A ještě mnohem víc

Peter Pollág sa narodil v Levoči 19.2.1958. Študoval maľbu na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave a Akadémii di belle Arti v Perugii. Najväčší vplyv na jeho tvorbu majú majstri štetca ako Želibský, Hložník a Brunovský. Neskôr ako asistent na Vysokej škole absolvoval pracovné stáže v Paríži, v San Fernando a Madride. Autor patrí k profilovým postavám súčasného slovenského maliarstva. Škála jeho námetov siaha od mytologických metafor, cez novú interpretáciu biblických motívov a historických a literárnych príbehov. Často cestuje, aby svet jeho maľby vstrebal podnety nielen z domácich ale aj mimoeópskych kultúrnych tradícií najmä z Číny a Afriky. Okrem maľby zaoberá sa aj kresbou, knižnou ilustráciou, grafikou i plastikou. Peter Pollág je držiteľom viacerých domácich i zahraničných ocenení (naposled Krištáľové krídlo). Vystavoval prakticky na všetkých kontinentoch. Peter je konškolákom a generačným kolegom viacerých umelcov Spectrum ART.

Významný český šlechtic a politik Lev Thun (1811-1888), pozdější dlouholetý rakouský ministr kultu a vyučování, udržoval s většími či menšími přestávkami přes dvacet let korespondenci s Alexisem de Tocqueville (1805-1859), největším francouzským politickým myslitelem 19. století. Námětem dopisů je nejen nástup demokracie v moderním světě, ale též tehdy tolik diskutovaná otázka reformy vězeňství, v níž se oba autoři významně angažovali, a v neposlední řadě i Thunova začínající politická kariéra. Nakladatelství Oikoymenh připravuje zrcadlové, česko-francouzské vydání korespondence obou autorů, společně s komentovaným zrcadlovým, česko-německým vydáním Thunova návrhu vězeňské reformy z roku 1836 a s úvodní studií, v níž autorky zasazují témata korespondence do dobového kontextu.

První část obsahuje soubor nejdůležitějších Fregeho článků, v nichž byl proveden „obrat k jazyku“ a položeny základy jak matematické logice, tak analytické filosofii. Ve druhé části je základní Fregeho pojednání o logickém založení aritmetiky, které velmi ovlivnilo matematiku i filosofii dvacátého století. Přeložil J. Fiala.

6. Logické zkoumání Edmunda Husserla představuje nejvýznamnější ze všech šesti zkoumání druhého svazku jeho „průlomového díla“. Právě toto zkoumání bylo nejvíce studováno další generací fenomenologů a mnohé z nich také silně ovlivnilo, jak přiznává M. Heidegger. Po položení obecných základů teorie intencionálního vztahu vědomí a jeho předmětu v 5. zkoumání, přechází nyní Husserl ke speciální problematice poznání a dospívá k převratně novému vymezení jak tradičních pojmů teorie poznání (smyslovost, rozum, apriori, adekvace aj.), tak i klíčových pojmů ontologických (bytí, předmět, realita, idealita, podstata aj.) Přeložil P. Urban.

Založení a podstata. Myšlení Maurice Merleau-Pontyho prošlo od jeho raných prací o vnímání složitým vývojem, vedoucím až k nezavršenému pokusu o vybudování ontologie smyslově vnímatelného. Předkládaný sborník, sestavený z větší části ze sekundárních textů předních merleau-pontyovských specialistů a doplněný ukázkami Merleau-Pontyho poznámek k přednáškám věnovaným pojmu založení, nabízí různé pohledy na problematiku vymezenou dvěma pojmy, které jsou pro pozdní Merleau-Pontyho myšlení určující: pojmy ideality a založení. Vzhledem k tomu, že právě uvažování o tematice spojené s těmito dvěma pojmy vedlo některé Merleau-Pontyho následovníky k vypracování vlastních fenomenologických projektů, lze tento svazek považovat nejen za průvodce pozdní Merleau-Pontyho filosofií, ale také za průhled do současné francouzské fenomenologie.

Klasické filosofické dílo z konce 17. století. Úvodem vyvrací Descartovu představu o vrozenosti idejí. Svým „ideismem“ zakládá mj. asociativní psychologii. Svou třetí částí vytváří novověkou sémantiku. V závěrečné čtvrté části formuluje stupně a meze poznání, včetně toho, jak poznávat „deisticky“ Boha. Dílo vyprovokovalo Leibnize k obšírné replice a Berkeleye k psychofyzickému paralelismu. Kniha patří mezi základní publikace novověkého myšlení. Autor je považován nejen za klasika tzv. empirismu, ale právemse řadí také mezi stěžejní autory moderního liberalismu.

Prvá slovenská publikácia venujúca sa systematicky vitrážovej tvorbe v zábere, ktorý zahŕňa nielen všetky slohové a štýlové etapy vývoja, ale aj vitráž v polohe sakrálnej a profánnej, ako aj formy vitráže vyplývajúce z jej funkcie. Zostaveniu predchádzal rozsiahly terénny aj archívny výskum. "Pri katedrálnom skle sa roztavená sklovina vyliata na rovný podklad roztiera stierkou alebo sa kovovým valcom valcuje do plochy, preto sklené tabule nie sú rovné, majú na strane hladenia vrásnenú povrchovú štruktúru a nerovnakú hrúbku. Tieto tradičné typy skla sa v podstate používajú až dodnes. Vitrážové sklo sa dnes vyrába už len vo veľmi malom počte sklární v Európe (Francúzsko -napr. lokalita Saint Just, Nemecko, Poľsko). Popri nich sa využíva aj sklo vyrábané už priemyselnými technológiami liatia17 alebo ťahania. 18 Špe­ciálny typ tohto skla predstavuje štruktúrované sklo, ktoré pri valcovaní reliéfnym valcom dostane určitú reliéfnu povrchovú štruktúru s pravidelným ornamentom (konfety, drobné rozetky, šupinové, pľuzgierovíté, troj-uholníčkové, hviezdicové motívy, vlnovková štruktúra, drobné aj hrubšie diamantovanic, „moiré" – škvrny s nepravidelným sústredným obrysom, štruktúra napodobňujúca štruktúru dreva atd'. ). Vrstvené sklá sa naďalej vyrábajú fúkaním. Návrh vitráže Samotným umeleckým procesom je návrh a maľba. Postup vytvárania návrhu sa v priebehu storočí vo svojej podstate nemenil. Kompozícia vitrážc sa overuje na prípravnom náčrtku so základnou koncepciou v zmenšenej mierke ako podklad pre výtvarný návrh. Jeho prvým krokom je prípravná skica (hrubá štúdia) s rozvrhnutím kompozície, či už figurálnej, alebo dekoratívnej. Nasleduje farebná skica so zakreslením rozvrhnutia spojov Výber farebnosti skiel je ovplyvnený aj predpokladanou maľbou, aby nedošlo k prílišnému stmaveniu celej vitráže. Podľa skice sa vytvára kartón. Ide už o presný výtvarný plán v skutočných rozmeroch a farebných odtieňoch. Zobrazuje reálnu veľkosť a tvary sklených segmentov, plátov a olovených pások, umiestnenie veterných želiez a výstuží."

Prednášky o Apoštolskom vyznaní viery. Kniha vyšla v novom vydaní: Úvod do kresťanstva (2020)Kniha vyšla aj v češtine: Úvod do křesťanství (2007).Keď mladý profesor Ratzinger predstupoval pred študentov na univerzite v Tubingene s prednáškami o kresťanstve, mal jeden základný úmysel. Chcel, aby mu rozumeli aj ľudia, ktorí nie sú zvyknutí na jazyk Cirkvi, ktorým tento jazyk prekáža a ktorým je takto zabalené kresťanstvo neprístupné. Za schému, ktorej sa mal pridržiavať, si zvolil Apoštolské vyznanie viery známe aj ako modlitba Verím v Boha. Knižné vydanie týchto prednášok, ktoré držíte v ruke sa v origináli aj preložené do mnohých jazykov stalo bestsellerom. Neuveriteľná dôkladnosť a hĺbka, s akou sa tento múdry muž dotýka základných otázok kresťanstva, priam vyráža dych. Obdivuhodným spôsobom ukazuje, ako sú kresťanské pravdy veľmi úzko prepojené s ľudským životom. S ľudským životom v jeho hĺbke, ktorou sa, žiaľ, tak málo zaoberáme. Či sa človek vďaka čítaniu tejto knihy stane kresťanom, alebo či sa stane lepším kresťanom, to ťažko povedať. No určite sa vďaka vynikajúcemu sprievodcovi, ktorým je jej autor, dostane vo svojom uvažovaní na veľmi zaujímavé miesta, na ktorých málokto z nás už bol.

Tato kniha je „první vlaštovkou“ pro ty, kteří potřebují pomoci, kteří potřebují uzdravit své zranění, a také pro ty, kteří žijí v blízkosti lidí různě vnitřně zraněných a kteří jsou pověřeni službou je doprovázet. Autor knihy nás zve k vytvoření kultury života.Na příkladech ukazuje, jak lze životní zranění odhalit a jak je lze léčit skrze důvěru, doprovázení a naslouchání, zprostředkované Otcovství a útěchu, aby tak zraněný člověk objevil pravdu o sobě a přijal svůj život v jeho celosti.

Patriarcha Sergij, občanským jménem Ivan Nikolajevič Stragorodskij (1867–1944), místodržitel moskevského patriarchátu v těžkých letech 1936–1943 a v letech 1943–1944 hlava ruské pravoslavné církve, byl jednou z velmi zajímavých a zároveň kontroverzních postav tamější náboženské scény. Pobýval na misiích v Japonsku, vedl teologický seminář a duchovní akademii v Petrohradě, působil jako arcibiskup Finska a Vyborgu, metropolita (vladimirský, šujský, novgorodský, kolomenský a moskovský) a člen Posvátného synodu. Za bolševické vlády si Sergij na rozdíl od většiny ruských hierarchů nevybral ani mučednictví, ani emigraci, ale úsilí prosadit tolerantní vztah církve a státu a možnost legalizace liturgického života pro ruský lid. Během války povzbuzoval věřící k obraně země a v boji proti fašismu.Kniha o základních pilířích pravoslavné soteriologie, kterou napsal ve svém raném období jako disertaci (1895), představuje vytříbenou polemiku s katolickými a protestantskými spisy na základě interpretace myšlenek svatých otců pravoslavné tradice.Toto dílo je hodnotnou sondou do tehdejšího ruského teologického myšlení a vyznačuje se precizním zhodnocením stanovisek k podstatným tématům, takže zůstává dodnes přínosným příspěvkem do diskuse.

Břevnov, Rajhrad, Police nad Metují a Broumov. Nové zpracování dějin břevnovského opatství z pera historika Josefa Šrámka.Na základě dochovaných archivních dokumentů, na jejichž edice soustavně odkazuje, rekonstruoval autor dnešní znalosti o nejstarším mužském klášteře na našem území od jeho založení v 10. století až po bouřlivé období 15. století. Pohled na benediktinský klášter je zasazen do rámce širších českých dějin, pozornost se v tomto směru soustředí zvláště na osobu sv. Vojtěcha, kronikáře Kosmy, záhadného legendisty Kristiána a na budování klášterní domény v Čechách, na kladském pomezí a na Moravě.

Monitoring evropské legislativy 2011 je v pořadí již šestým svazkem v českém prostředí ojedinělého projektu, který po vstupu ČR do EU inicioval europoslanec Hynek Fajmon. Autoři, analytici Centra pro studium demokracie a kultury, od roku 2004 soustavně „překládají" relevantní unijní dokumenty do srozumitelného jazyka a pokoušejí se zachytit vývoj ve všech klíčových politikách EU. Vždy přitom zohledňují potenciální dopady na ČR.

Myšlienky Viktora E. Frankla. Titul vyšiel v novom vydaní v roku 2010: Vôľa k zmyslu.Kniha obsahuje myšlienky Viktora E. Frankla (1905 – 1997), zostavené vysokoškolskou pedagogičkou, psychologičkou Juditou Štempelovou.Viktor E. Frankl bol svetoznámym psychiatrom, zakladateľom liečebnej metódy – logoterapie. Podstatou jeho učenia je orientácia človeka na hľadanie životného zmyslu. Napriek ťažkému životnému osudu celým svojím bytím svedčil, že Boh je láska. Jeho diela sú plné svetla, múdrosti a lásky k človeku i Bohu. Dodávajú životný optimizmus, najmä v ťažkých chvíľach a životných skúškach.

Obraz proměny řeckého světa a myšlení mezi 12. a 5. stol. př. Kr., mezi zánikem mykénské palácové civilizace a vznikem klasické řecké polis. Vernant, Jean-Pierr (*1914) je jedním z nejoriginálnějších hellénistů poválečné Francie. Platí o něm v plné míře, co sám napsal o svém předchůdci a učiteli Louisi Gernetovi: že přispěl k obnově řeckých studií ve Francii. Ve svých pracích, věnovaných zejména starořeckému náboženskému myšlení, navázal na tradici francouzské historické psychologie a sociologie. Na půdě klasických studií tak vydobyl domovské právo oboru, který nazýval „historickou antropologií starého Řecka“. Počátky řeckého myšlení (1962) patří dnes již ke klasickým knihám. Vyšly nedlouho po rozluštění mykénského písma a načrtly smělý, plastický a přesvědčivý obraz proměny řeckého světa a řeckého myšlení mezi XII. a V. stoletím př. Kr. – mezi zánikem mykénské palácové civilizace a vznikem klasické řecké polis .Jako učitel působil Jean-Pierre Vernant naposledy na College de France, jehož je emeritním profesorem. Znám je nicméně i u nás, neboť několikrát navštívil Československo.

Sedmý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Sv. VIII: Vocabularius dictus Lactifer je latinský slovník a jeden z prvních bohemikálních tisků (vytištěn v Plzni r. 1511). Základní soubor termínů čtvrté knihy (De monstruosis hominibus), jež označují individuální tělesné anomálie, podivné exotické národy a hybridní mytologická monstra, převzal autor ze slovníku Vocabularius breviloquus německého humanisty Johanna Reuchlina a doplnil jej o jména lidských monster, jež nalezl v dalších dílech antických a středověkých autorů. Sám navíc vytvořil mnohé názvy monster a text obohatil o jejich české ekvivalenty. Latinskou edici, překlad, úvodní studii v české a italské verzi a komentář připravila H. Šedinová. CXXIV+250 str. (z toho 32 str. barevné obrazové přílohy).

Protignostické pojednání O Kristově těle (De carne Christi), sepsané kolem roku 200, náleží k hlavním věroučným dílům zakladatele latinské křesťanské apologetiky Tertulliana z Kartága. Autor v něm proti doketistickým pojetím dokazuje, že Kristovo tělo bylo skutečným lidským tělem z masa a kostí, zrozené z panenské matky. V návaznosti na pavlovský koncept „bláznovství podle lidí“ pak podle Tertulliana právě zdánlivá paradoxnost vtělení potvrzuje jeho pravdivost a skutečnost. Latinsko-české vydání doplněné úvodní studií a výkladovými poznámkami připravil P. Kitzler.

Pohled hlubinné psychologie a spirituálních tradic na mezilidské vztahy. Kniha se zabývá tématy jako: Tajemství intimity, Přátelství a komunita, Kreativní iluze v romantické lásce, Konverzace a dopisy, Patologie lásky atd..Vztahy k druhým lidem i s obtížemi, které často působí, prohlubují náš život a pomáhají naplňovat potřeby duše. Kniha T. Moora není založena na normativních teoriích, spíše vede čtenáře k otevřenosti a snaze porozumět symptomům vztahů a jejich významu. Lze pak stavět i na takových momentech v mezilidských vztazích jako je odloučení, žárlivost či sexuální nesoulad...

Politika ovlivňuje náš život v malém i velkém, politické dění se každodenně předvádí v médiích, každý z nás se na něm jako občan podílí.Nakolik ale rozumíme obecnějším procesům, které politiku utvářejí? A jak se je snaží popsat a vysvětlit moderní věda? Přehled důležitých teoretických koncepcí politiky vytvořených zejména v posledním půlstoletí umožňuje zorientovat se v základních pojmech a přístupech soudobé empirické politologie a je i vhodným uvedením do dalšího studia jednotlivých autorů a směrů. Behavioralismus, Pluralismus, Obecná teorie systémů, Funkcionalismus, Teorie komunikace, Teorie racionální volby, Teorie her, Teorie koalic, Teorie rozvoje a koncept modernizace, Teorie závislosti: model centrum-periferie, Teorie polyarchie, Teorie konsociační demokracie, Korporativismus, Totalitarismus a jiné nedemokratické režimy, Teorie přechodů

Rozhovory z let 1933–1961 jedinečným způsobem zachycují vývoj osobnosti C. G. Junga a jeho ducha. Soubor tvoří zhruba 20 interview pro noviny, časopisy, rozhlas i televizi. Obsažen je i rozhovor s Johnem Freemanem pro televizní stanici BBC, jenž proslul tím, že se v něm Jung svou slavnou větou „Nemusím věřit, ale vím“ vyjadřuje k víře v Boha. Jung v rozhovorech např. popisuje svůj vztah s Freudem a postoj ke klasické psychoanalýze, vyjadřuje názory na válečnou a poválečnou dobu (včetně odkazů na Československo), na německou mentalitu, odpovídá na obvinění, že kolaboroval s nacismem, vysvětluje základní alchymické koncepty, pojem archetypu či téma osobnostní typologie, zmiňuje se o své rodině. Rozhovory umožňují nahlédnout do způsobu, jakým Jung komunikoval, a odhalují informace, které se jinak v jeho knihách či statích hledají jen těžko.

Více než čtyřicet let stará nepublikovaná habilitační práce J. Šiklové je věnována dobově aktuálnímu fenoménu sociálněkritického studentského hnutí v západní Evropě a severní Americe, jehož relevance sice pominula, avšak alespoň v jisté míře se objevuje znovu v současných protestech proti „globálnímu kapitalismu“.Kniha má tři části – autorčin úvod z hlediska dneška, vlastní rozsáhlý text a doslov Marka Skovajsy, který jednak text znovu „rekontextuje“ a současně nabízí portrét Jiřiny Šiklové od let šedesátých až do dneška. Skovajsa kultivovaně a poučeně text v tomto ohledu doplňuje, aniž mu ubírá na jeho původní tvářnosti.

Vliv kosmologických představ některých ruských myslitelů 19. a 20. století na jejich světonázor. Předložený text odpovídá podstatné části italské dizertační práce, kterou Ladislav Hučko, biskup Řeckokatolické církve v České republice, obhájil na Papežské lateránské univerzitě v Římě. Dominantním tématem jsou kosmologické a filosofické ideje vybraných ruských náboženských myslitelů 19. a 20. století (V. Solovjov, P. Florenskij, N. Berďajev, S. Bulgakov). V úsilí o přemostění antinomií citovaní autoři docházejí různými cestami ke společnému závěru, že smíření protikladů není možné pouze v rámci tohoto světa.