Spoločenské vedy

Kniha přináší vhled do prostředí a okolností, v nichž žil a působil Ježíš Nazaretský. Je však věnována nejen konkrétní historické, náboženské, sociální a politické problematice spojené s Ježíšovým narozením, působením, smrtí a zmrtvýchvstáním, nýbrž poskytuje i širší pohled na předchozí dějiny a následné dění. V pěti rozsáhlých částech může čtenář sledovat události a okolnosti, které mu napomohou lépe pochopit, k jakým změnám a nábožensko-společenským proměnám v 1. století n. l. v souvislosti s Ježíšem a jeho hnutím docházelo.Kniha dovoluje vidět dobře známé antické dějiny z jiné perspektivy, z perspektivy osudu tehdy málo známého proroka a učitele, jehož násilná smrt vzápětí začala měnit dějiny. Zároveň může sloužit jako zdroj informací pro ty, kdo chtějí lépe rozumět novozákonním textům jakožto textům, které vycházely z konkrétní historické zkušenosti.

Ekleziologie J. A. Möhlera. Kniha se zabývá teologií církve Johanna Adama Möhlera (1796–1838), význačného myslitele katolické tübingenské školy a zakladatelské osobnosti moderní katolické ekleziologie. Möhlerovo dílo, které je zde představeno ve svém vývoji, stojí u zrodu dnes významné teologické tradice (ovlivnilo například teologii tzv. římské školy) a bylo přijato oficiální naukou I. i II. vatikánského koncilu. Český čtenář se tak může poprvé důkladně seznámit s autorem, který je důležitým klíčem k pochopení současné ekleziologie a jehož práce se staly nedílnou součástí teologie 19. i 20. století (A. Š. Chomjakov, G. Perrone, V. S. Solovjov, P. Jevdokimov, J. Ratzinger, W. Kasper, M. J. Himes, B. Forte).

1. a 2. díl. První část spisu (kniha I.-X.) je především apologetická - obrací se proti pohanství: bohové nejsou dárci pozemského blaha; krutými válkami i vnitřním rozkolem trpěla říše už před Kristem a její velikost byla odměnou za starořímské ctnosti. K těmto ctnostem však nevedlo mnohobožství; věčnou blaženost pak nedává ani filosofie. V druhé části díla (kniha XI.-XXII.) Augustin podává v rámci světových dějin mohutný obraz Boží obce, t. j. společenství spravedlivých vyznavačů pravého Boha, putujících tímto světem uprostřed příslušníků obce pozemské, kterou založili padlí andělé tím, že strhli část lidstva ke hříchu. Ve střetu obou obcí - boží a pozemské - t. j. v zápase mezi křesťanstvím a pohanstvím, jde především o duše lidí.Jedná se tak o zcela novou teorii dějinného vývoje. Proti starověké představě o cyklickém pohybu stále se obnovujícího světa, staví Augustin lineární pojetí vývoje - dějiny směřují od prvotního hříchu k poslednímu soudu, který s konečnou platností rozhodne o posmrtném osudu všech lidí.

Předpoklady basilejské disputace o prvním z pražských artikulů. Vyzrálá disertační práce mladého husitologa se komplexně zabývá jedním z nejpohnutějších odborných střetů českých duchovních dějin pozdního středověku: učenou polemikou o laickém přijímání eucharistie pod způsobou chleba i vína, jak ji vedli stoupenci římské církve a husitští mistři v letech 1414–1431.Na husitské straně poprvé přehledně popisuje tři hlavní pilíře teologie kalicha Jakoubka ze Stříbra, na straně katolické sleduje pozadí a dopad dekretu kostnického koncilu proti kalichu z června 1415. Snahou utrakvistů tento dekret zvrátit pomocí svobodného veřejného slyšení se zabývá druhá část práce a usiluje tak zároveň načrtnout základní ideové, literární a politické předpoklady „nevšedního turnaje víry“ na sklonku středověku – disputace o prvním z pražských artikulů na basilejském koncilu roku 1433.

Život a úděl člověka. Kniha se věnuje egyptskému pojetí člověka a lidství. Sleduje přitom strukturu navrženou již v prvním díle tak, aby bylo jasně patrné, že Egypťané nahlíželi na všechny kategorie světových bytostí (bohy, blažené zesnulé, žijící i panovníka) shodným způsobem. V úvodu se věnuje postavení lidské bytosti v rámci egyptské kosmologie a ve vztahu k ostatním bytostem.Dále přechází od problematiky stvoření člověka k motivu zrození a jeho náboženské interpretaci. Velký důraz je kladen také na pojetí „složek a projevů“ bytosti, a to jak za života člověka, tak po smrti. Publikace je tematicky završena rozborem egyptských představ o smrti a vzkříšení, přičemž se vrací na svůj začátek skrze téma smrti jako nového zrození.

První monografické zpracování této převratné epochy evropských dějin v naší odborné literatuře vychází již ve 3. vydání.Dramatické období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku, během něhož se rozložila západořímská říše a zároveň zcela změnila mapa našeho kontinentu. Autorka, působící na katedře historie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, předkládá v této populárněvědné knížce vlastně první původní pokus naší historiografie o výklad onoho dramatického období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku. Autorka vychází nejen z odborné literatury, ale především z vlastních výzkumů, takže v mnohém přináší i nové skutečnosti a osobité pohledy na toto období, kdy mezi jiným přišli do české kotliny i naši slovanští předkové.

V předkládané knize se autor zabývá těmi oblastmi ekonomického života, v nichž se uplatňují především instituční vztahy. Ty představují specifický typ mezilidských vztahů, včetně mravních problémů, jež se v nich objevují. Jimi se na rozdíl od individuální či personální oblasti zabývá právě sociální etika. Autor ukazuje, že svět ekonomických vztahů je s mravní problematikou neoddělitelně spjat.Zároveň se snaží prokázat, že mravní odpovědnost v této oblasti má svébytný charakter právě proto, že vztahy účastníků ekonomického života se rozvíjejí v institučním prostředí, které sebou přináší odlišný typ nároků na mravní odpovědnost. Dotýká se filosofických podnětů, s kterými je etická problematika spojena již od svých počátků. Text je tak určen nejen akademické obci, pracovníkům a reprezentantům v podnikové a podnikatelské sféře, ale též všem čtenářům, kterým není etická problematika v institucích lhostejná.

Záměrem Skinnerových úvah je nastínit historické okolnosti, za nichž se zrodila změna v pojetí státu. Autor sleduje výskyt a způsob užití slova „stát“ v dílech pozdně středověkých, renesančních a raně novověkých autorů. Ukazuje, že jednoznačně moderní pojem státu je přítomno až u autorů konzervativního a absolutistického smýšlení. Jde především o Hobbese, jenž vypracovává pojetí státu jako mocenské entity nezávislé jak na osobě vládce, tak na celku občanů. Přeložil J. Jinek.

Traktát, v němž padovský renesanční aristotelik zkoumá různé možnosti řešení otázky po nesmrtelnosti lidské duše. Pomponazzi rozebírá stanovisko Averroovo, Platónovo, Tomáše Akvinského a Alexandra z Afrodisiady a dochází k závěru, že problém není filosofickými prostředky řešitelný. Spis vyvolal v 16. století ostré reakce a ovlivnil filosofii i ve stoletích následujících. Latinsko-české vydání v překladu M. Petříčka s úvodní studií T. Nejeschleby.

Autor se v jednom z nejúspěšnějších „úvodů“ zabývá počátky filosofie a postojem filosofů k otázce boha, smrti, svobody, světa a dějin, vědy a víry.

Jak pečovat o partnera, o sebe i o váš vzájemný vztah. Následky mrtvice postihují nejen nemocného, ale i jeho nejbližší. Zdravotní a psychické problémy, které vzniknou v důsledku poškození mozku, zahrnují problémy s mluvením a porozuměním řeči, potíže se sebeobsluhou, omezenou hybnost, depresi vyplývající z pocitu závislosti na druhých a změny osobnosti, někdy i demenci. A lidé, kteří se starají o člověka po mrtvici, také mohou trpět různými problémy. Partnerský vztah se dostane do nerovnováhy, z jednoho se stane pečovatel a druhý je opečovávaný.Ovšem pečovatel se může rychle vyčerpat a opečovávaný se dostává do role závislého dítěte, nerovnocenného člena rodiny. Autoři radí, jak správně pomáhat člověku, který prodělal mozkovou mrtvici. Ale jejich kniha je výjimečná především v tom, že radí i pečovatelům, jak by se měli starat sami o sebe. Myslí i na to, že manželé, do jejichž života vstoupila mozková mrtvice jednoho z nich, nadále zůstávají manželi. Radí, jak podporovat manželský vztah a také sexualitu a intimitu po mozkové příhodě. Knihu využijí především manželky a manželé osob, které prodělaly mozkovou mrtvici, dále pak lékaři, psychologové a sociální pracovníci, kteří se věnují lidem po mozkovém iktu a jejich rodinám.Sara Palmer je psycholožka a působí na katedře všeobecného lékařství a rehabilitace na lékařské fakulty při univerzitě Johna Hopkinse.Jeffrey B. Palmer je lékař a působí jako profesor a vedoucí katedry všeobecného lékařství a rehabilitace na lékařské fakulty při univerzitě Johna Hopkinse.

Kniha českého iberoamerikanisty o historii státu, který má za sebou velmi dramatickou a pestrou minulost.Většina naší dnešní populace má o latinskoamerickém státu velmi nejasnou představu. Nanejvýš, že zde dlouho vládl diktátor Adolfo Stroessner a že odtud, zejména v poslední době, pocházejí výborní fotbalisté. Tato exotická zem má za sebou velmi dramatickou a pestrou minulost.V koloniálním období (Paraguay se osvobodila ze španělské nadvlády roku 1811) to byla síť misií jezuitů, kteří ve snaze civilizovat indiánské obyvatelstvo získali v zemi velkou moc, takže se hovořilo o „jezuitském státu“. Toto působení jezuitů bylo úspěšná, což se projevilo i v tom, že v 19. století patřila Paraguay k nejvyspělejším jihoamerickým státům.Přezdívalo se mu dokonce „jihoamerické Prusko“, ale jeho mocenské ambice ukončila krvavá šestiletá válka (1864-1870) s téměř všemi sousedy, Uruguayí, Argentinou a Brazílií. Země tehdy ztratilo většinu obyvatelstva, zejména mužského, třetinu území a vzpamatovávala se až do konce století. Podruhé se na Paraguay upnula pozornost světa ve třicátých letech 20. století a opět kvůli krvavé válce se sousední Bolívií o pustou východní část země Chaco. Tentokrát Paraguayci zvítězili, což nepochybně pozvedlo sebevědomí národa skládajícího se dnes většinou z mesticů, tj. míšenců vzešlých ze spojení bělochů s indiánskými ženami, které prý byly pověstné krásou a milostným temperamentem. Čistokrevných indiánů je dnes už jen necelých 100 000.

Ekumenická dogmatika nazvaná Krédo byla napsána německy a přeložena do řady evropských i asijských jazyků. Dostalo se jí značné pozornosti v široké ekumeně. V autorově mateřštině vychází podruhé (19961) a také tentokrát završuje české vydání jeho „malé dogmatické trilogie“, výkladů klasických biblických a křesťanských textů – Desatera a Otčenáše (2012).Staví na základě Apoštolského vyznání víry, na němž se po tisíciletí orientují křesťanská zbožnost a myšlení, a odkrývá jeho biblické pozadí i orientační smysl v konfrontaci s otázkami víry a života dnes. V době, kdy u nás dalekosáhle zeslábla vědomost, oč vlastně v křesťanství jde, poslouží tento výklad nejen křesťanům, ale každému, kdo chce hlouběji poznat duchovní kořeny evropské vzdělanosti.

Libanon je barometrem politického dění na Blízkém východě a libanonští křesťané intelektuální elitou křesťanů Středního východu. Léta po skončení občanské války (1990) však popisují jako léta deziluze a deprese z politického vývoje země.Ve čtrnácti rozhovorech se křesťané z maronitské, řeckopravoslavné, řeckokatolické, arménské a protestantské církve snaží nalézt odpověď na stěžejní otázku: jak se vyrovnat s klesajícím vlivem křesťanů v libanonské, ale i blízkovýchodní společnosti?Kromě úvah o konfesionálním politickém systému, společnosti, kultuře, muslimsko-křesťanských a mezicírkevních vztazích hovoří rovněž o tom, že je třeba vsadit na obnovu duchovních hodnot: na naději, službu a lásku k bližnímu, muslimovi a křesťanovi bez rozdílu.

Kniha, kterou čtenářům předkládáme, je věnována různým aspektům života muslimů v České republice. Značná část textu se opírá o výzkumná zjištění z rozhovorů s muslimskými příchozími z mnoha různých zemí. Autorka zkoumala, co se podle jejich vlastních slov v jejich identitě migrací posílilo a co se pro ně naopak ukázalo jako nepotřebné.Součástí knihy jsou i informace o muslimské komunitě v ČR, o společných aktivitách muslimů, a o tom do jaké míry se u nás stýkají či nestýkají různé muslimské „světy“. Kniha je psána čtivým úsporným jazykem. Čtenář v ní nalezne i přímé citáty z rozhovorů, které autorka s muslimy žijícími v ČR vedla. V závěru nechává promluvit tři muslimy zamýšlející se nad budoucností a směřováním islámu ve světě, nad situací muslimské komunity v ČR a nad vyhlídkami soužití v multináboženském a multikulturním prostředí. Knihu doplňuje slovníček méně známých výrazů.

Tento reprezentativní průřez dílem Josefa Pekaře (1870–1937), největšího českého moderního historika, má být zásadní pomůckou těm, kdo se chtějí v kostce seznámit s Pekařovým objektivním a čtivým výkladem českých dějin. Pekař přibližuje současnému čtenáři dávné dění velmi dramaticky a nešablonovitě, vždy však s ohledem na všechna zásadní fakta.Uvádí na pravou míru všechny zmatené zápasy o význam Bílé hory, Husa, Žižky, sv. Václava i Kristiána a vysvětluje periodizaci českých dějin především jako kulturní historii epoch – gotiky, renesance či baroka. Zdůrazňuje přitom nesourodost dobových kontextů, které není možné vřadit do jednotné národní ideologie. Přenášení těžko pochopitelných sporů a vášní ze vzdálených dob do současnosti národnímu životu škodí, přestože je paradoxně „smyslem dějin“ národní existence, jež je o tolik starší než národní stát.

Řecká tragická poezie je bytostně politická, neboť život v polis i jeho inverze je ústředním tématem tragického dramatu. V této knize si proto autor klade za cíl pojednat o politických aspektech athénského tragického divadla a odpovědět na několik otázek:Co nás opravňuje hovořit o athénském tragickém divadle jako o politické instituci?Jakými různými způsoby můžeme číst athénskou tragickou poezii a s jakými výsledky?Jaký mají dochované tragédie vztah k ideologii demokratických a imperiálních Athén?Česká verze knihy má rozsah 160 stran.Greek tragic poetry is ultimately political, because the life in the polis and its values and its inversion are the key issue of tragedy. This book is a collection of essays which focuses on the political nature of Greek tragedy. Author would like to answer three substantial questions. First, why are we allowed to speak about tragic poetry as a political institution? Second, how can we read a tragedy and what results can we expect? Third, what was the relationship between the extant tragedies and the ideology of democratic and imperial Athens?

Kniha dává čtenářům možnost nahlédnout do životních příběhů osob, které se ve druhé polovině 19. století podílely na vzniku moderních politických elit na Moravě a které v řadě případů významně zasahovaly do politického života celé habsburské monarchie a později i Československa.Formou přehledných biografických portrétů zpracovaných ve více než 600 heslech zachycuje původ, rodinné zázemí, vzdělání, profesní kariéru a veřejnou činnost všech, kteří v letech 1861-1918 zastávali post moravského zemského poslance. Zvláštní pozornost je pochopitelně věnována jejich poslanecké činnosti, charakteristice témat, kterým se přednostně věnovali, a klíčovým projevům, návrhům, interpelacím a rezolucím, kterými se podíleli na činnosti a jednáních sněmu Markrabství moravského.Stranou pozornosti nezůstává ani publicistická činnost poslanců a jejich dobová sociální prestiž, jak se projevovala např. udělením různých vyznamenání a čestných občanství nebo povýšením do šlechtického stavu. Jednotlivé životopisné portréty poslanců jsou ve většině případů doplněny také jejich fotoportréty. Publikace je výsledkem náročného bádání a pátrání po mnohdy zcela zapomenutých osobnostech tehdejšího veřejného života a její snahou je přiblížit životní a politické osudy všech aktérů dobové sněmovní politiky. Její ojedinělost spočívá právě v tom, že jako první zpracovává medailony naprosto všech moravských zemských poslanců, a vyplňuje tak některé mezery v poznání dějin Moravy. Neměla by proto chybět v žádné příruční knihovně zájemců o dějiny druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století.

Jakými cestami se pravoslavná teologie ve 20. století dostávala na Západ? Jak byla spojená s domovskými církvemi, které prožívaly otřesy, v nichž mizel starý život a zřídka se objevoval nový? Které poklady tradice patřily k nezbytné výbavě lidí, jejichž minulost v sobě nesla tak velkou tíhu, že bylo nutné učit se nahlížet budoucnost s nadějí?Těmito otázkami se zabývá tato kniha vedoucí čtenáře od dědictví Byzance přes misie k slovanským národům, Mongolský chanát a Osmanský sultanát až do moderní doby. Stopuje, jak se pravoslavný duchovní, církevní, kulturní i intelektuální život dostával na Západ díky prvním moderním misiím, ale pak zejména kvůli nucené emigraci statisíců věřících, kteří v novém prostředí hledali, jak uchopit a předat dědictví víry a naděje, které si s sebou přinesli, a jak se otevřít novým možnostem, jež touto vírou a nadějí nahlíželi.

Utváření obrazu soukromého života politiků v médiích. Soukromí politiků se od roku 1989 zásadně proměnilo: spolu se svobodou slova se dostalo na přední stránky novin. Příběhy o rozvodech, láskách, milostných aférách politiků a političek či jen o jejich procházkách se psem nebo víkendu na chalupě se staly nedílnou součástí novin, televizních zpráv a časopisů. Informace, které se dříve pohybovaly ve sféře pečlivě utajovaných klepů, se staly předmětem novinářského zájmu - a také produktem, který lze prodat.Česká společnost prošla během dvou dekád postupným vývojem, kdy si všechny tři zúčastněné strany - politici, veřejnost a média - vytvářely vlastní hranice a bariéry toho, kam až se smí zajít, co všechno ještě lze říci, ukázat a otisknout. Vzájemné střety byly často bolestivé a formovaly poté psané i nepsané hranice dalšího vývoje. Každá ze stran se přitom z konfliktu snažila vytěžit co nejvíc: novináři čtenářský zájem a senzaci, případně odhalení dalších důležitých informací, politici zvýšení vlastní popularity a vylepšení image.Ani čtenáři, diváci a posluchači nezůstali stranou a zasahovali do mediálního dění: ať už formou komentářů a názorů, nebo tím, že prodeje tiskovin s historkami z politického soukromí stoupaly. Tato kniha mapuje hlavní milníky a aktéry tohoto složitého vývoje a na konkrétních příkladech ukazuje, jak se politici snaží svůj mediální obraz budovat a jak jej média zobrazují. Důležité totiž není jen to, co se na stránkách novin objevilo, ale také to, co tam chybí.

Publikace předkládá v nových českých komentovaných překladech základní díla korpusu řeckých lékařských spisů, tradicí připisovaných Hippokratovi, tzv. Corpus Hippocraticum.Pro první svazek byly vybrány spisy filosofického a metodologického rázu, zabývající se povahou lékařského umění (O umění, O starém lékařství), povahou člověka i vlivem životosprávy na lidské zdraví (O životosprávě I), jakož i úkoly lékaře a etickou stránkou lékařského umění (Přísaha, O lékaři, O dobrém vystupování). Součástí knihy je úvodní studie, představující hippokratovské lékařství v kontextu dobového myšlení i jako stávající lékařskou praxi. Autoři překladů a komentářů jsou H. Bartoš, J. Černá, J. Daneš, S. Fischerová a J. Klouda, editory svazku jsou H. Bartoš a S. Fischerová.

Tato studie, která je součástí výzkumného záměru Filosofické fakulty UK v Praze, přináší odpovědi na otázky ohledně počátků kosmických a lidských dějin z teologického zorného úhlu pohledu. Nejde jen o problematiku stvoření z ničeho v šesti dnech. Profesor Wolf se pozastavuje také nad původem člověka, který je stvořen jako obraz Boží. Tento obraz byl porušen pádem do hříchu, ovšem Bůh zaslibuje pro záchranu člověka Vykupitele. V závěru studie je připojen jmenný rejstřík, usnadňující orientaci v textu.

Czech New Year prints. Reprezentativní publikace s cca 500 reprodukcemi grafických příloh. Obsahuje přehled fenoménu novoročenek vytvořených předními malíři a grafiky v období téměř celého 20. století.

Vývoj kontinentu, regionů a států. Souhrnný přehled dějin afrických států a regionů přináší informace o hlavních procesech a charakteristických rysech vývoje afrického kontinentu, o jeho zvláštnostech a odlišnostech i o jeho vztahu k ostatnímu světu.

Historie významných jihoamerických států od našeho předního odborníka zachycuje jejich bohatou minulost, přes španělskou conquistu až po dramatické zvraty v průběhu 20. století. Druhé vydání.

Dějiny křížových výprav. Nový pohled na velmi kontroverzní období středověké Evropy, na křížové války, od významného oxfordského historika. Detailní historie křížových výprav, v nečekaných a širokých souvislostech založených na nejnovějších výzkumech a stupni historického poznání.

S historickým přehledem pražských arcibiskupů. Nové doplněné vydání průvodce pražským Arcibiskupským palácem představuje kromě historie budovy a některých uměleckých památek, také přehled pražských arcibiskupů. Autorem publikace, která je doplněná velkým množstvím fotografií, je Jiří Kropáček. Vydalo ji Karmelitánské nakladatelství.„S výjimkou Pražského hradu bychom asi těžko v Praze hledali jiný takový dům, který by po tam dlouhou dobu bez jakéhokoli přerušení sloužil stále stejnému účelu. Byl vybudován v jiné době, a dnes nás oslňuje nevšední rokokovou nádherou. Vnímáme ho jako dědictví předků, kteří dokázali vytvořit hodnoty, jimž se můžeme tolik obdivovat,“ píše v úvodu k publikaci pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP.

Autor v knize putuje krajem a popisuje kapličky, zvoničky, kříže, boží muka a smírčí kříže (a pověsti s nimi spojené) v oblasti především Pelhřimovska, ale i Havlíčkova Brodu a Jihlavska.

Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Kniha obsahuje přes 200 hesel posvátných míst z území Dačicka, Ivančicka, Jihlavska, Třebíčska, Znojemska a Žďárska, k nimž je přiřazeno i bývalé hlavní zemské město Brno jako centrum celé jižní Moravy. Úvod přibližuje historickou a kulturní charakteristiku regionu, problematiku poutí,poutních míst, léčivých pramenů, milostných obrazů i architektonickou hodnotu sakrálních objektů. V přídavné části jsou uvedena další poutní místa, zvláště z přilehlé oblasti Čech a Dolních Rakous (včetně Vídně), s nimiž jihozápadní Morava odedávna udržovala styky.Autor publikace, která má 302 stran, je Mgr. Ing. Jiří Černý (nar. 1961 v Pelhřimově) vystudoval obor dějiny umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. je autorem monografií Svatý Jan Nepomucký ve výtvarném umění Pelhřimovska (1993), Pelhřimov – Obraz města v architektuře 19. a 20. století (1996) a Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska (2004).

Namlouvání, láska a svatba, klíčové chvíle lidského života v paměti času, přibližuje ojedinělá práce Alexandry Navrátilové. Autorka se opírá o množství písemných pramenů a literatury i vlastních výzkumů a výsledkem je poutavé, zábavné i poučné čtení, jehož prostřednictvím můžeme nahlédnout do života mladých lidí 19. a 20. století. Zajímavé je sledovat, co vše určovala pravidla společenství, jak ovlivňovala milostný život předsvatební, výběr partnera, povinnosti nevěsty a ženicha a posléze muže a ženy ve svazku manželském. Příprava na tuto životní fázi začínala od útlého dětství a považovala se za samozřejmost, neboť uzavření manželství na celý život bylo vyvrcholením života mladých lidí.Nechme se tedy zavést do uplynulých časů prostřednictvím písní a kouzel, jimiž dívky lákaly toho pravého, rodových i rodinných tradic, závazků, povinností i práv, která určovala jednotlivé předsvatební a svatební fáze. Nahlédnout do života předků do jeho půvabů i strastí, do jeho hodnot, je nejen návratem v čase, ale i překvapením, kolik rituálů v jiné podobě přetrvává do dnešních časů.

Česká koruna uprostřed Evropy. Výpravná kniha zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie.

Teprve v šedesátých letech minulého století pocítili Britové naplno ztrátu svého impéria. Anemické Společenství národů, které je mělo nahradit, bylo jen papírovou velmocí. Paradoxně se však Angličané koncem 20. století těšili z větší svobody, právní stability a životní úrovně než kdy dřív ve svých dějinách. Kdyby Británie nadále vládla světovému impériu, mohla by být tak bezproblémovou a stabilní zemí, v níž se příjemně žije?Johnson hledá v dějinách ostrovní říše především konstantu národních dějin a nachází ji už na samém počátku, kdy Angličané odmítají kontinentální imperiální nadvládu a postupně svůj stát rozvíjejí k čím dál větší hospodářské, politické a individuální svobodě. „Všude, kde je parlament, je kousek Anglie,“ všiml si Karel Čapek. Rozvojem civilizovaného impéria, námořního obchodu a nového průmyslu založili nakonec Angličané současný globální svět, jemuž dali společný jazyk, technologii a víru ve svobodný trh.

Možná každý se už setkal někdy s osobou vyvíjející na druhého nezdravý až „jedovatý“ psychický nátlak. Takové jedince psychologové označují jako „zvrácené narcistní typy“. V mnoha případech jim lze uniknout, neskončit ve vztahu s takovým člověkem. Jiná je však situace, pokud je takový člověk členem rodiny – manžel, příbuzný, působí-li na partnera nebo i na dítě.V tomto praktickém průvodci s mnoha kazuistikami dává autorka klíč umožňující rozšifrovat mluvu a chování jedinců (mužů i žen), kteří otravují vztahy v rodině a přímo ničí život. Ukazuje, jaký je způsob jejich jednání, manipulace, jak své oběti ovládají, umějí v nich vzbuzovat úzkost a hrůzu, jak si dovedou hrát s jejich pocity viny.Hlavně však autorka nabízí konkrétní řešení, jak se z takového vztahu vymanit, vyhnout se soukolí destrukce, ochránit děti, najít sebedůvěru a ztracenou rovnováhu. Jedna kapitola je také věnována projevům psychického nátlaku při střídavé péči o dítě a možnosti, jak dítěti pomoci.

Krajina a paměť je jedinečná kniha. Britský historik a historik umění Simon Schama se v ní zamýšlí nad rolí přírody v západní civilizaci od starověku až po přítomnost. Skrze řadu výletů prostorem a časem zkoumá způsob, jakým krajina ovlivnila naši kulturu, a to, jak jsme ji naopak přetvořili my, aby splňovala naše potřeby. Rozebírá vliv posvátných či mystických řek, hor a lesů na formování naší představivosti. Odkazuje k osobnostem, které se vztahem člověka a přírody zabývaly před ním (např. Jean-Jacques Rousseau, Henry David Thoreau), ale dozvíme se např. i to, jaký postoj k ní zaujímal Ludvík XIV. či Adolf Hitler.Nedílnou součástí knihy je velké množství černobílých a barevných ilustrací - fotografií, reprodukcí známých i méně známých uměleckých děl. Schamova kniha je zkrátka syntetickým dílem, v němž se prolíná západní historie, filozofie a mytologie s autorovými osobními postřehy a dojmy a které se nesnaží o nic menšího, než postihnout smysl našeho života. Jak v úvodu píše sám autor: "Krajina a paměť je konstruována jako zařízení k hlubinným vrtům pod úroveň našeho konvenčního vidění, kde hodlá znovu nacházet prameny mýtů a pamětí ležících pod povrchem."

Rady pro nemocné a jejich blízké. Parkinsonova choroba se objevuje u lidí nejčastěji ve věku nad 50–60 let, 10 % onemocnění začíná po 40. roce věku. Jedná se o komplexní neurodegenerativní onemocnění a jako jeho příčina se označuje úbytek buněk, které produkují nervový přenašeč dopamin; to způsobuje problémy v přenosu povelů z mozku ke svalům. Nemoc lze léčit, lze zpomalit její postup, ale zatím ji nelze vyléčit. Tato příručka podává pomoc nemocným, jejich rodinným příslušníkům i blízkému okolí. Poskytuje podrobné a všestranné rady týkající se pomoci a komunikace. Ukazuje na možnosti, jak žít s nemocí a čelit jí v každodenním životě, seznamuje s jejím vývojem a umožňuje chápat její působení, seznamuje se způsoby léčby v různých konkrétních situacích. Radí, jak utvořit kolem postižených atmosféru, která umožní reagovat účinně v každé etapě nemoci. Přehledně strukturované kapitoly se zabývají podrobně etapami onemocnění, terapeutickými strategiemi i psychologickou pomocí a obsahují graficky vyznačené souhrny nejdůležitějších informací; závěr knihy je věnován nejnovějším výzkumům a poznatkům. Kniha je určena nemocným Parkinsonovou chorobou, jejich rodinným příslušníkům, lidem z blízkého okolí těchto nemocných i osobám, které o ně pečují.

Sexualita, láska a erotika v moderních společnostech. Kniha dává čtenáři nahlédnout do vztahu mezi intimissimem, kterým láska vždy byla, a převratně se měnícím světem kolem nás. Je odbornou sociologickou studií soukromých vztahů, zasažených zrychlujícím se tempem technických, ekonomických a politických změn. Novým způsobem pohlíží na roli sexuality v moderní kultuře a vymezuje se proti teoretikům „sexuální revoluce“. Soustřeďuje se především na to, co se z proměny vnímání sexuality v posledním století, promítlo do myšlení a jednání moderního člověka. Ukazuje „romantickou lásku“ jako významnou historickou inovaci, která změnila svět podobně jako „protestantská etika a duch kapitalismu“. Text odpovídá přístupným způsobem na otázky, které se modernímu člověku vynořují jako životně důležité: otázky jeho životního projektu a možnosti sdílení takového projektu prostřednictvím milostné vášně. Kniha je určena studentům a učitelům sociálních věd, expertům (v oblastech rodina, intimita, gender), novinářům, vzdělaným laikům.

Náboženská zkušenost a avantgarda ve 20. století. Že hudba není vydělená zájmová jednotlivost, ale zrcadlí duchovní celek, ukazuje text poradce Německé biskupské konference pro „hudební kulturu“. Souvislosti mezi hudbou a teologií mohou nabídnout užitečné impulzy k duchovnímu životu. Kdo poslouchá hudbu, vnímá život jako celek, uspořádanou „symfonii“, kde každý hlas má své individuální zastoupení. Hudba tady vyučuje toleranci. Text pojednává o A. Webernovi, A. Schönbergovi, I. Stravinském, K. Pendereckém, O. Messiaenovi a jiných.

Kniha obsahuje články, studie, úvahy a memoárové texty, publikované v různých časopisech a sbornících v letech 1971 až 2010. Soubor je rozdělen do čtyř oddílů. Do prvního jsou zahrnuty texty, v nichž se autor zabývá názory J. A. Komenského a aktuálností některých jeho myšlenek v moderní a postmoderní filosofii. Ve druhém oddíle jsou publikovány studie týkající se dějin filosofie, jejichž jádrem je především období renesance a začínajícího novověku. Do třetího oddílu byly zařazeny články, které manifestují autorovo úsilí orientovat se v současných duchovních zápasech. Floss se v nich zamýšlí například nad problémy svobody rozhodování, lidských práv, sekularizace, legitimity křesťanského zakotvení evropské civilizace apod. Čtvrtou část souboru pak tvoří ukázky autorova hodnocení života a díla některých osobností (např. Z. Horského či J. Letze) a Flossův rozsáhlý autobiografický text Skica jednoho života. Zvláště tuto část knihy pak doplňuje i fotografická dokumentace.

Diskuse nad knihou Ivana Burumy Vražda v Amsterodamu. Holanďan Ian Buruma patří mezi autory, kteří se zabývají zásadními náboženskými a kulturními problémy dneška. Jeho kniha Vražda v Amsterodamu s podtitulem Smrt Thea van Gogha a meze smířlivosti (česky vyšla v nakl. Academia, Praha 2010), vyvolala prudkou diskusi v západní Evropě i ve Spojených státech, kde autor působí jako univerzitní profesor. V tomto svazku edice Quaestiones quodlibetales naleznete tuzemskou debatu nad Burumovou knihou, kterou tvoří kromě rozboru samotného díla také širší komentáře k problémům náboženské tolerance, k teorii multikulturalismu a k sociálně-náboženským změnám evropských společností na počátku 21. století.