Kresťanský život

Najsvätejšia Trojica. Náuka o Najsvätejšej Trojici nesmie byť prezentovaná len ako dodatok k náuke o Bohu, pretože viera v Najsvätejšiu Trojicu je ústrednou skutočnosťou pre kresťanské myslenie a život.

Nikdo si jistě nemyslí, že úspěchu lze dosáhnout na základě prostudování příručky. Tato malá knížka však obsahuje velmi uspořádaný a přehledný soupis několika základních typů chování a postojů, které mohou člověku na cestě k úspěchu překážet, a cenné rady zkušeného psychologa, jak tyto překážky odstranit.Na rozdíl od příruček "carnegiovského" typu zde není čtenář vyzýván, aby se zaměřoval na vnější efekty svého chování, ale je přátelským tónem bez jakéhokoliv mentorování naváděn na změny svých vnitřních postojů.

Výbor z řady rozhovorů-setkání s osobnostmi české kultury, církve a vědy, které přes totalitní nástrahy 20. století a životní zkoušky nepřestaly hledat smysl stvoření. Několik středoevropských osudů nahlédnutých v podobě jedinečné, neopakovatelné životní cesty, vinoucí se navzdory samotkám věznic, koncentračním táborům, totálnímu nasazení, exilu...

Boj s démony ve starém mnišství. Zprávy o prvních mniších nám neustále zmiňují jejich zápas s démony. Stačí letmý pohled do Atanášova životopisu svatého Antonína a okamžitě vidíme, že byl Antonín na každém svém kroku obtěžován a napadán démony. A když se dokonce rozhodl odejít na poušť, považovanou přímo za říši démonů, ti se ho s veškerou mocí snažili od jeho úmyslu odradit a z pouště vyhnat: „Jdi pryč z naší říše! Co tu pohledáváš?“ (Ant 13).Antonín odešel na poušť, aby tu žil výlučně pro Boha a otevřel se mu. Jenomže cesta do samoty ho nevede pouze do Boží blízkosti, nýbrž právě tak do blízkosti Zlého. Zlo nyní k němu přistupuje otevřeně. A ze samoty se vyklube nepříjemné sousedství se Zlým. Antonín pak musí přijmout zápas se Zlým, aby se mu jeho cesta na poušť nestala osudnou, nýbrž vedla ho k Bohu.

Prehľad života a diel hlavných predstaviteľov katolíckej moderny s ukážkami ich básnických, prípadne esejistických prác...

J. R. W. Stott konfrontuje súčasnú generáciu s Božím vykúpením sveta na kríži. Tam nachádza Božiu veľkosť a lásku, ale tiež hriech a poviazanosť tohto sveta.

Kniha je výberom prednášok, ktoré zazneli počas postgraduálneho vzdelávania absolventov vysokých škôl v oblasti masmédií na Fakulte humanistiky Trnavskej univerzity v rokoch 1998 - 2002.

Učení Sundara Singha. Sundar Singh (1889 - 1929) čeká na úsvitu 21. století na znovuobjevení. I když byl za svého života znám jako nejznámější konvertita ke křesťanství v Indii, není tato jeho pověst zcela přesná, neboť nikdy nepřijal jeho konvence, ale místo toho tíhl k jeho absolutnímu původnímu učení.Sundar Singh opustil bohatství svého domova v šestnácti letech, aby žil jako sadhu, potulný svatý muž, a jeho život žebráka, jeho intenzivní bhakti (zbožnost), jeho mystická setkání s Ježíšem a jeho prostá, ale hluboká podobenství se stala základem legend. Nikdo, kdo se s ním setkal - včetně tisíců lidí, kteří se sbíhali, aby ho slyšeli během jeho návštěv v Evropě, Orientu a Spojených státech -, nezůstal tímto moderním svatým Františkem nedotčen.

Šedesátá léta uplynulého století byla dobou naděje… Došlo ke skutečné euforii naděje. Ve všem, co člověk koná, je právě ona tím podstatným hybatelem. Malířství poukazuje na dosud nevídanou krásu, architektura je poháněna vyhlídkou na domov, tancem vyjadřujeme touhu po zcela novém a dosud nepoznaném pohybu…

Marie Svatošová se jako praktická lékařka více než 20 let cíleně věnovala rodinám, ve kterých někdo umíral. V lednu 1990 opustila svou ordinaci, aby realizovala myšlenku hospice, kterou znala ze samizdatové literatury. Za několik let byl otevřen první český hospic. Dnes se staví osmý a další se chystají. O této problematice napsala M. Svatošová knihu „Hospice a umění doprovázet“, která vyšla v celkovém nákladu 30.000 výtisků.

Knížka o čtyřiceti krátkých úvahách polského jezuity je věnována přátelství, jež dnes řada lidí ve spěchu odkládá na okraj svého života.

Úvod do ignaciánské spirituality. Romantický hrdina, voják a dvořan, klerik - kariérista, poutník, šiřitel evangelia - na těchto pěti zastaveních sleduje autor knihy duchovní vývoj jedné z nejinspirativnějších osobností církevních dějin sv. Ignáce z Loyoly. Nejen racionální „vojenská“ organizace Tovaryšstva Ježíšova, ale zejména ignaciánská spiritualita stály na pozadí v dějinách zřejmě neopakovatelného úspěchu řádu, který během několika desetiletí od svého ustanovení vysílal misionáře takřka do celého známého světa.Dnešní svět je však mnohem širší než v době slavných zámořských objevů a tak už mnohdy nevystačíme s doslovným a nekritickým užitím jezuitské exerciční teologie 16. století. V knize Oči k vidění budeme moci z nečekaných úhlů nahlédnout do Ignácových Pamětí, Deníku, Konstitucí Tovaryšstva Ježíšova či jeho bohaté korespondence, to vše v objevných a zasvěcených interpretacích nás přivádí k ignaciánskému postoji vidět Boha ve všech věcech. Jakoby nám i dnes chtěl sv. Ignác říci, že oči a uši nemáme pouze k vnímání vnější skutečnosti, ale také k nazírání láskyplné přítomnosti Boží.

Anglický spisovatel Bruce Marshall se odvažuje v názvu této knihy tvrdit, že církev je plná slávy. Plná slávy přes hříšnost a nedokonalost lidí, kteří se k ní hlásí, protože plná slávy Boha, který skrze ni promlouvá ke světu.Kniha vyšla v novom vydaní: Plná slávy (2017).

Stíny apokalypsy. Sbírka bezprostřední, svobodné a živé poezie nabízí zcela originální pohled na svět a přináší dostatek podnětů k zamyšlení...

Otec Thomas Philippe OP (1905 – 1993) je zakladatelem komunit Archa, v nichž žijí společným životem lásky a kontemplace mentálně postižení spolu se zdravými lidmi. Jeho duchovní promluvy jsou “svatým kázáním,” které obrací srdce ne silou lidské výmluvnosti, ale Boží mocí. Vždyť mnozí čtenáři jistě zažili kázání, které se přímo dotklo jejich srdce. Kniha se zabývá duchovními cvičeními, základními postoji kontemplativních osob či Pannou Marií jako vzorem kontemplativního života.

Cesty k dějepisným knihám Izraele. Nový zákon můžeme v celé jeho hloubce pochopit pouze na pozadí Starého zákona, což ovšem vyžaduje, aby nám jej někdo přiblížil, pomohl nám lépe mu rozumět. A právě to si klade za cíl tato kniha.

Svatá Hora je snad nejznámějším mariánským poutním místem v Čechách. Nad hornickou Příbramí se vypíná déle než tři století. Tento rozsáhlý raně barokní komplex působí jako pevnost, jako hrad Panny Marie, jíž je zasvěcen. Kniha vychází v edici průvodce, ale je určena každému, koho mariánská tradice oslovuje.

Proč se přátelství rozpadají? Proč některá vydrží, jak se zdá, věčně? Bolí to, když přátelství ztroskotá. Autoři ukazují,jak se z této bolesti může stát jedna z nejcennějších a nejvíce pomáhajících zkušeností ve Vašem životě.

Svatý Anselm z Cantenbury hovoří o „víře usilující o vhled“. Ona tedy neznamená opak poznání, ale Anselm ji chápe jako uschopnění rozumu k hlubšímu vhledu do skutečnosti. To, čemu věřím, smím také zkoumat svým rozumem. Věřím-li, nemusím pouze slepě papouškovat nějaké věty, které mi církev ukládá.Spíše se smím u každého dogmatu ptát: Co to znamená?Jak tomu mám rozumět?

Básnická cesta symbolickým labyrintem architekta Santiniho, slavným poutním místem na Zelené hoře u Žďáru. Více než holdem baroknímu geniu loci je kniha podobenstvím o tvůrčím úsilí, které člověka proměňuje, podobenstvím o duchovní cestě.

Kto slúži, ten je vždy najužitočnejší a najpoužiteľnejší, lebo sa hneď poddáva želaniu druhého. Zdanlivo má navonok najmenšiu moc, je najslabší a najbezvýznamnejší, predsa však môže najviac ovplyvniť a najviac konkrétne vykoná. Keď chýba, všetko je ochromené. V ľudských meradlách slúžiť je tá najponíženejšia úloha. Ale iba vtedy, kým to niekto robí z prinútenia, a nie slobodne. Ježiš chce, aby sme sa slobodne stávali jedni druhým sluhami, slúžili sme si navzájom a tak prejavovali vzájomnú lásku, ktorá je jeho prikázaním.

Krátká zamyšlení nad povoláním ke kněžství, nad každodenními životními situacemi, i slovy Otčenáše - taková je nová knížka E. Hradecké. Na cestu po opravdu prožitém životě zve s hlubokou láskou i své čtenáře.

Nakolik se Ježíš skutečně dotýká našeho života a mění jej? Určuje skutečně náš všední den? Pomáhá nám správně zacházet se všedním, běžným strachem, konflikty a zklamáními? Co pro nás znamená jeho poselství právě dnes? Jaké obrazy se ve vztahu k němu vybavují v naší mysli? Tyto a další otázky si klade známý duchovní autor a ve svých padesáti úvahách nám předkládá různé tváře Ježíše Krista (Ježíš vybočující z řady, Ježíš odpůrce výkonu, Ježíš-muž modlitby, Ježíš-vypravěč, Ježíš něžný, Ježíš plačící...).

Murphyho zákony o církvi. Jedním z osvědčených léků proti hořkosti a skepsi je smích, a především pak umění zasmát se sám sobě. Autor této humorně pojaté knížky ukazuje, jak známé a vtipné Murphyho zákony fungují také v církvi. Chce to mít jen oteřené oči a smysl pro humor a životní paradoxy. Autor přitom osvědčuje i svou dobrou znalost církevního prostředí. Kdo se asi skrývá pod tímto pseudonymem?

V Bibli nalezneme spoustu lidí pochybných charakterů (tyrany, mstitele, vrahy, podfukáře, lupiče, zrádce, fanatiky, lháře, lakomce aj.), z nichž se někteří polepšili a obrátili na dobrou cestu, ale jiní skončili jako bídáci. Autor ve svých příbězích ukazuje, že Bůh píše své záměry i na křivých řádcích lidských charakterů (Zacheus, Herodes, David, Jidáš, Jezábel aj.).

V předmluvě uvádí sv. Terezie hlavní motivy, jež ji vedly k tomu, že knihu s radostí napsala. Byla to její mateřská láska k sestrám, velká touha, aby sestry co nejvěrněji sloužily Bohu a lépe poznaly, jak nádherný je úděl, k němuž je Pán povolal. Celá duchovní zkušenost světice totiž vyrůstá z osobního vztahu lásky k Ježíši Kristu a k jeho lidství (ne náhodou přijala na Karmelu jméno „Terezie od Ježíše“).Modlitbu vnímá jako důvěrný vztah přátelství s tím, o němž ví, že ji miluje, je pro ni pohledem lásky upřeným na toho, jenž se na nás s láskou dívá, neboli osobní láskyplnou odpovědí na lásku Boží. Jako i v každém lidském partnerství je láskyplný pohled Snoubence je přitom pro snoubenku největší radostí, potvrzením její důstojnosti i povzbuzením na cestě. Světice pojednává o modlitbě vždy v perspektivě teologálního života,(tedy růstu víry, naděje a lásky), jenž vede ke stále se prohlubujícímu sjednocení s Milovaným.(Z předmluvy Vojtěcha Kodeta )

Přítomný okamžik* Odevzdanost* Šance pro hříšníka* Vzít k sobě Marii. Kniha se věnuje šancím které jsou nám nabízeny k prohlubování duchovního života.Touto šancí může být, dle otce Siona, dokonce i hřích, jako hranice, která odděluje nepřátelství a důvěrnost a jejímž překročením nalézáme Krista a vlastní podstatu života. Vzorem cesty k Bohu, který nemusí překračovat hranici hříchu je Maria. Ona je místem vztahu, adorací, nazíráním, modlitbou. V Panně Marii potkává člověk Boží realitu v její intensivní lásce a věčné prostotě.

Šance a úkol církve na počátku třetího tisíciletí. Nejprve jej Kolínští za svého biskupa nechtěli - styl jeho vedení považovali za autoritářský a jeho samého za prodlouženou ruku papeže v Německu. To se však již dávno změnilo. Také kardinál Meisner by byl tehdy raději zůstal v Berlíně. Jakou ohromující odpověď mu dal Jan Pavel II. a proč nakonec papeže přece jen uposlechl, to nám kardinál prozradí v tomto rozhovoru.Ve stále nově se měnícím zápasu mezi dobrem a zlem reaguje jednou s nečekanou schopností empatie, jindy s neskrývanou ochotou k boji. Jeho obraz Boha je pestřejší než u mnoha jeho současníků: zná rozhodného Krista, který s důtkami v ruce vyhání kupce z chrámu, který přinesl meč, nikoli pokoj.Zároveň však hovoří o nekonečně trpělivém Bohu, který čeká ve zpovědnici v prázdném kostele na kajícího se hříšníka. Kardinál mluví často o srdci. U něho prochází všechno srdcem: žádné kázání, žádné rozhodnutí, žádná modlitba pro něho není bez „činnosti srdce“ možná.Novinář Stefan Rehder mu nabízí pečlivě utkanou sítí otázek příležitost komentovat mnohé žhavé církevní a společenské krize.

Humor byl v církvi vždy. Trvalý optimismus církve je garantem humoru, ale není jeho pramenem. Pramenem je opravdová radost. Pramenem radosti je potom čisté svědomí a úplně za vším je láska. Těmito myšlenkami otevírá nedávno zesnulý kněz a autor knih svou knížku svěžích, humorných i moudrých příběhů ze školních let, z ministrování, z trampování, z pastorace - zkrátka ze života.

Kresťanstvo sa pokladá za zjavené náboženstvo, ktoré je však dejinne podmienené. Preto sa realizuje v napätí medzi pravdou zjaveného Boha a spoločenskými potrebami. Novoveký spoločenský vývoj, charakteristický predovšetkým túžbou človeka po slobode a sebareilalizácii, bol v minulosti často vnímaný v protiklade s tradičnou kresťanskou pravdou. Autor sa snaží o prekonanie polarizácie novovekého myslenia a kresťanstva a kresťanstva bez toho, aby ich vzájomné napätie zavil potrebnej plodnosti...

"Minutěnka má být aspoň chvilenka, kterou je nutné a velmi spasitelné věnovat průběhem dní Bohu a svému nitru. Má to být chvilenka usebranosti, koncentrace, požehnaná zastávka života a práce, kdy se dáváš druhým. Snaha, aby tvá duše byla po celý den v něčem posvátném!" napsal před čtyřiceti lety úvodem své knihy krátkých meditací na každý den v roce biskup Josef Hlouch. Nyní toto jeho známé a oblíbené duchovní dílko vychází znovu.

Ztráty a nálezy v ozvěnách času. Jedná se již o druhou autorovu knihu (první se jmenovala Portrét) a pojednává o životních ztrátách a nálezech v proměnách času. Jinými slovy: autor (vlastním jménem Willi Ruf) zde hledá pravou identitu světa, který ho obklopuje, a v neposlední řadě pak také hledá svou vlastní identitu, nikdy nenalezenou. Jako průvodce na své cestě za světlem, za poznáním přitom oslovuje Boha.

V této knize bych se tedy chtěl podělit o své přesvědčení: liturgie je moudřejší, než si většinou myslíme, a je v ní skryto větší bohatství, než co se nám z ní často dává vidět, slyšet a žít. Na rozdíl od toho, co si mnozí možná myslí, nepodobají se liturgické prvky částem skládačky puzzle, které snad nějaký zlý duch rozhodil, takže byly rozesety po zemi a sesbírány, aniž by se kdo staral o jejich správné sestavení. Jestliže se na liturgii podíváme blíže, zjistíme, že její struktury dávají smysl právě tak jako její prvky - ať už jde o texty nebo rity.Cílem této knihy je tedy pojednat o moudrosti liturgie a o tom, jak jí porozumět. Chce pomoci proniknout do jejího smyslu, to znamená umožnit její pochopení těm, kteří se o ni zajímají. Chce také ukázat, že přistupujeme-li k ní se sympatií, objevíme, že liturgie je plná moudrosti. Tím chce toto dílo přispět k tomu, aby liturgii (opět) přijali za svou ti, kteří ji přicházejí slavit.

S anděly vytváříme jeden stvořený svět, jak to vyjádřil Ch. Džibrán: "První Boží myšlenkou byl anděl. Prvním Božím slovem byl člověk." Autor úspěšné knihy Nejtěžší stránky Bible se čtenářům nyní představuje knížkou čtyřiceti krátkých meditací, které mají být uvedením do "světa andělů". Pojednává zde o působení andělů v dějinách spásy, jak nám to přibližují biblické texty či liturgie církve, ale také o schopnosti tyto anděly poznávat.

Jeden z nejznámějších autorů duchovní literatury u nás přemítá nad myšlenkami řeckých církevních otců o stále nadčasových tématech křesťanského života. Jeho krátké úvahy mají hloubku, vyplývající ze znalosti lidských problémů, jež jsou stejné dnes jako před staletími, ze znalostí lidské psychiky, jak ji poznal v četných rozhovorech při duchovních cvičeních v domovském benediktinském klášteře i na četných přednáškách. Autorovo vypravěčské umění vyplývá především z jeho osobního prožití benediktinské spirituality, v níž se v jednotě snoubí práce a modlitba.

50 andělských inspirací pro všední den. Na silvestrovském večírku se sešel kroužek lidí, kteří by rádi začali Nový rok nejen sektem a ohňostrojem. Kdosi napsal na padesát kartiček padesát andělů pro příští rok a vyzval účastníky, aby si každý jednoho vytáhl. Na kartičkách je napsáno padesát postojů, které by měly dát našemu životu směr. Můj život se pochopitelně nedá určovat všemi padesát postoji najednou, ale budu-li se rok cvičit v jednom postoji, pak to ovlivní celý můj život, pak se ve mně zrodí něco nového… Anděl lásky *Anděl smíření*Anděl rozpustilosti*Anděl opatrovník*Anděl exodu*Anděl společenství*Anděl oproštěnosti*Anděl vášně*Anděl pravdivosti*Anděl vděčnosti*Anděl odříkání*Anděl rizika*Anděl důvěry*Anděl samoty*Anděl sesterství a bratrství*Anděl odevzdanosti*Anděl hřejivého tepla*Anděl odvahy*Anděl trpělivosti* Anděl lehkosti* Anděl otevřenosti* Anděl střízlivosti* Anděl odpuštění* Anděl svobody* Anděl rozloučení* Anděl smutku* Anděl proměnění* Anděl nadšení* Anděl uzdravení* Anděl věrnosti* Anděl něžnosti Anděl veselí* Anděl oddanosti* Anděl harmonie* Anděl jasu* Anděl pomalosti* Anděl ústupu Anděl bdělosti* Anděl vlídnosti* Anděl pokory* Anděl naplnění* Anděl vytrvalosti* Anděl důvěry* Anděl milosrdenství* Anděl útěchy* Anděl obezřetnosti* Anděl úcty - uctivé bázně* Anděl pochopení* Anděl temnoty* Anděl ticha

Získať spoľahlivé informácie o tom, ako to bolo v skutočnosti s Galileiho prípadom, ešte ani dnes nie je na Slovensku ľahké. V čase náboženskej neslobody bol Galileo Galilei vďačným príkladom pre poukazovanie na negatívny a tmársky prístup Cirkvi k vede a novým objavom. A keď sa vďaka iniciatíve pápeža Jána Pavla II. jeho prípad znovu skúmal a v r. 1992 došlo ku Galileiho rehabilitácii, písalo sa o tom veľmi málo. K desiatemu výročiu tejto významnej udalosti v dejinách súčasnej Cirkvi pripravil P. Štefan Senčík súhrnný pohľad na Galileiho prípad. V prvej časti knižky podáva historické fakty okolo Galileiho života a jeho vzťahu k Cirkvi a v druhej časti podáva pohľad na Galileiho z perspektívy súčasného skúmania jeho procesu a jeho výsledku.

Překročit svůj vlastní stín. V dějinách spirituality existují mezi jiným dva proudy: jednak spiritualita shora, jednak zdola. Spiritualita zdola je toho názoru, že Bůh k nám nemluví jen v Bibli a prostřednictvím církve, nýbrž i prostřednictvím nás samých, prostřednictvím našich myšlenek, citů, našeho těla, našich snů a dokonce i prostřednictvím našich ran a našich domnělých slabostí. Spiritualita zdola byla praktikována především v mnišství.Dávní mniši vytyčili okruh vlastních náruživostí a začali se sebepoznáním, aby byli schopni poznat pravého Boha a setkat se s ním. Evagrius Ponticus formuluje tuto spiritualitu zdola klasickou větou: „Chceš poznat Boha? Poznej nejdříve sám sebe“. Výstup k Bohu vede sestupem do vlastní reality, včetně hlubin nevědomí. Spiritualita zdola nevidí cestu k Bohu jako jednosměrnou ulici, na níž se stále více k němu blížíme. Cesta k Bohu vede spíše oklikami a bludnými stezkami, různými „krachy“ a zklamáními nad sebou. Vůči Bohu mne neotvírá ani tak má vlastní ctnost jako spíše moje slabost, moje nemohoucnost, ba dokonce i můj hřích

Životopisy svätých a blahoslavených redemptoristov.Titul vyšiel v novom vydaní: Svetlá pre biednych (2015).