Umenie, Kultúra

Príbeh o zabudnutom súperení Leonarda a Michelangela. Florencia – v tomto úžasnom a prosperujúcom meste sa začiatkom 16. storočia na čas skrížia osudy dvoch velikánov renesančného umenia. Očarujúci päťdesiatnik Leonardo da Vinci sem prichádza tak trochu z osobných dôvodov po dvadsiatich rokoch strávených v Miláne, kde so slávou predstavil verejnosti svoju Poslednú večeru. Mladý a v tom čase takmer neznámy Michelangelo sa vracia do rodnej Florencie z Ríma, kde sa naplnili jeho sny, keď mu v Chráme sv. Petra odhalili sochu Pieta, ktorá očarila aj samotného pápeža. Po čase sa im vo Florencii naskytne príležitosť získať zákazku na spracovanie mramorového monolitu, po čom túžia obaja. Leonardo je presvedčený, že má kameň istý, ale predstavitelia mesta napokon uprednostnia temperamentného Michelangela. Leonardo len ťažko nesie svoju porážku a začne verejne spochybňovať návrhy svojho rivala. Ale aj Michelangelo je v koncoch, zúfalo stojí pred kusom neforemného mramoru a nevie, ako začať. Až k nemu kameň prehovorí a on začne zúrivo tesať... Náhoda zasiahne aj do Leonardovho života – na trhu uvidí krásnu ženu a pristúpi na žiadosť pána Gioconda, že preňho namaľuje jej portrét. Volá sa Lisa. Dávid a Mona Lisa, dnes tieto diela obdivuje celý svet, ale len málokto vie, ako ťažko sa rodili, ba ani to, že boli príčinou rivality dvoch renesančných géniov – Leonarda da Vinci a Michelangela Buonarrotiho.

Na ceste za siedmimi divmi sveta sa prejdeme palmovými hájmi na brehoch Nílu i výstavnými sálami parížskeho Louvru a Britského múzea, prašnou púšťou Mezopotámie i modrými vlnami Egejského mora, slnečnou Heladou a Malou Áziou a dostaneme sa až na čarovné ostrovy Rodos a Faros v Stredozemnom mori. Okrem toho si všimneme aj ďalšie, neoficiálne divy sveta. A hoci „ich krása sa podobá slnku, ktoré svojou žiarou oslepuje tak, že nedovoľuje vidieť iné veci“, ako hovorí Filón Byzantský, budeme sa s chuťou pozerať aj na svet okolo nich. Putovanie za siedmimi divmi sveta nás zavedie do dávnych čias, do hĺbok dávnych kultúr, bez ktorých by nebolo ani modernej Európy. Zoznámime sa s tromi hlavnými kultúrnymi oblasťami staroveku: egyptskou, mezopotámskou a gréckou. Iste nebude zbytočné, keď sa pozrieme dnešnými očami na diela, ktoré antický svet považoval za najväčšie výtvory ľudského umu a rúk. Zostáva nám len ľutovať, že ich už dnes nemôžeme vidieť na vlastné oči...

4. diel série. Súborné vydanie Slovenských ľudových piesní Bélu Bartóka v štyroch zväzkoch má ambíciu ukončiť takmer storočný proces prípravy, edície a kompletného publikovania jednej z najväčších individuálnych zbierok slovenských ľudových piesní v histórií, ktorú vytvoril etnomuzikológ a skladateľ Béla Bartók.Zbierka slovenských ľudových piesní Bélu Bartóka je výsledkom dvanásťročnej zberateľskej práce, ktorú realizoval etnomuzikológ a skladateľ v rokoch 1906 – 1918 predovšetkým v nitrianskej, hontianskej, pohronskej a podpolianskej oblasti. Podarilo sa mu zapísať 3078 melódií, z fonogramov Mártona Vikára z Považia prepísal 145 piesní a ďalšie zápisy dostal k dispozícii od Zoltána Kodálya a Antona Baníka. Po systematizovaní a príprave na edíciu v troch zväzkoch (v rokoch 1922, 1924 a 1928) odovzdal Bartók zbierku Matici slovenskej a usiloval sa o jej publikovanie. Pre technické problémy, nezhody s redakciou a napokon pre zhoršujúcu sa spoločensko-politickú situáciu, kvôli ktorej Bartók opustil v roku 1940 Európu, k jej vydaniu za jeho života už nedošlo.Prvý, druhý a tretí zväzok vyšli postupne v rokoch 1959, 1970 a 2007 pod redakčným vedením Alice a Oskára Elschekovcov, ktorí pripravili aj záverečný štvrtý zväzok vychádzajúci v roku 2022 v prvom vydaní. Prvé tri zväzky obsahujú všetky zápisy ľudových melódií tejto monumentálnej zbierky, štvrtý zväzok obsahuje doteraz neuverejnené texty piesní, registre, zoznamy, sprievodné texty a ďalšie doplnkové materiály. Projekt je realizovaný v spolupráci s VEDA, vydavateľstvom Slovenskej akadémie vied, Spoločenstvom pre tradičnú hudbu Pro Musica a Slovenskou národnou knižnicou.editori: Alica Elscheková, Oskár Elschek

Na úsvitu šestnáctého století je Itálie rozdělena na nesčetné množství hašteřivých království. Mezi nimi putuje bizarní a fascinující postava: malíř a sochař, kterému se jako žádnému jinému daří zachytit ve svém díle duši předlohy. Je architektem, který dokáže postavit skvosty nejen podivuhodně krásné, ale zároveň tak odvážné, že předčí veškerou představivost. Staví válečné stroje, které snad pocházejí ze vzdálené budoucnosti. Je to vědec, který chce zkoumat mechanizmy každého vesmírného jevu: pohyb planet, vzduchu i vody, let ptáků, lidské tělo. Neexistuje žádná disciplína, ve které by neprokázal bezkonkurenční řemeslné zpracování i nadlidský um. Jmenuje se Leonardo da Vinci. Kolem jeho jména budou vznikat legendy, mýty a fantastické příběhy. Přesto v jeho životě stále existuje mnoho hádanek a nezmapovaných časových úseků. Chtělo by to stroj času, nebo výpověď očitého svědka, aby se konečně podařilo osvětlit tajemství toho, kdo je dnes pro nás nejzásadnějším představitelem renesance. Úžasná a fascinující kniha Massima Polidora je přesně tím: prostřednictvím vzpomínek (i když imaginárních) Francesca Melziho, který byl roky přítelem a oblíbeným žákem mistra, nás autor bere na neuvěřitelnou a bouřlivou cestu. Půjdeme spolu s Leonardem, budeme sledovat vývoj a vzestup jeho geniality, budeme ho obdivovat v okamžicích vzniku jeho nesmrtelných děl a přímo od něj uslyšíme myšlenky, které stvrzují největší talent v historii lidstva.

Kňaz, spisovateľ, publicista prichádza s krásnou darčekovou knihou. Fotografie krížov zo Slovenska a z celého sveta, od pápežských až po obrázky krížov na horách či v poli, sprevádzajú krátke úvahy autora spojené s týmto symbolom a s citátmi svätcov, spisovateľov a vedcov, ktorí sa rovnako ako každý človek vyrovnávali so svojimi krížmi a statočne ich niesli životom.

Číta: Rudolf Hrušínský, Bohuš Záhorský, Karel Höger, Olga Scheinpflugová, Miloš Nesvadba, Marie Tomášová, Zdeňka Procházková Celkový čas: 48 minút Karel Höger (17. 6. 1909 – 4. 5. 1977) . Z velmi obsažného komentáře Vladimíra Gabriela k původnímu supraphonskému albu DV 15197 z roku 1963 jsme vybrali:.................Je-li v základech hereckého umění onen známý paradox mezi tvůrcem a vytvářenou postavou, k vrcholům patří něco na první pohled ještě paradoxnějšího: odvaha propůjčit vlastní, dokonale ovládaný herecký nástroj postavě tak, aby se zdálo, že na něj hraje falešně a špatně. Jenom představitel plaše senzitivních hrdinů a zjihlých milenců mohl zahrát i citové slabošství, faleš milostného gesta, narcisní sebevzhlížení, hypochondrii. Jenom suverén ovládající bez námahy obroušené, až hladké vystupování mohl zahrát jednání neobratné, nezvládnuté a trapné, mohl zdůraznit špatně zakrývané hroty a nezamaskované deformace na povrchu postavy. Jenom virtuos konverzačního umění mohl zahrát prázdno pod slovy prázdných lidí, neschopných vůbec se dohovořit s ostatními. Jenom velký herec mohl usvědčit Nicky, Moráky, Struny, Lomany a jim podobné, že se marně snaží v životě na něco si hrát, před druhými i sami před sebou, mohl je usvědčit z exhibicionismu i ze ztráty kontroly nad tím, co je opravdové a co předstírané, čím jsou sami a čím by se chtěli zdát. Jenom velký herec mohl demaskovat tyto s postavy s vědomou krutostí někoho, kdo příliš dobře zná řemeslo, kdo vidí do karet a ví, kdy se fixluje a kdy se vynáší diletantsky, takže podvod vyjde rázem najevo a prozradí ubohou nemohoucnost hráčů. Skutečně jen velký herec, který dozrál k tomuto umění a k této paradoxní odvaze. Velký herec, jako je Karel Höger......

Číta: Jiří Lábus, Marek Eben, Miroslav Táborský, Zdeněk Svěrák Celkový čas: 59 minút „Rybí povídky jsou dárek k 20. narozeninám Centra Paraple. Z nebe k tomu dal souhlas Ota Pavel. My, co jsme je do mikrofonu přečetli, jsme darovali svůj hlas, a vy, kteří jste si cédéčko koupili, jste darovali své peníze. Nebojte se, v Parapleti se neztratí. Je to užitečný dům, kde se dělá všechno pro to, aby lidé na vozíku neztratili sebedůvěru a mohli se vrátit do života. Děkujeme vám, že jste pomohli dobré věci. Ať se vám ta radostná literatura dobře poslouchá.“Zdeněk Svěrák

Číta: Marie Drahokoupilová, Miloš Kopecký, Luděk Kopřiva Celkový čas: 1 hodina 18 minút "...Herectví jsou prý metamorfózy, věčné proměny: snad právě proto já, dobrák od kosti, člověk čistý a nezáludný, mravně spanilý... snad právě proto jsem zrovna já musel taková dlouhá, útrpná léta hrát - s námahou a mnohdy vnitřním odporem - lumpy, lotry, podvodníky, záletníky, dobrodruhy, proutníky - prostě vše, čeho jsem přímo průzračnýmn opakem..."Tímto osobním vyznáním Miloše Kopeckého začíná nahrávka jeho setkání s publikem v Divadle hudby z roku 1980.Miloš Kopecký vypráví, glosuje, zpívá a odpovídá na otázky z publika.

Číta: Josef Mladý, Josef Alois Náhlovský Celkový čas: 54 minút Komické duo Josef Náhlovský a Josef Mladý není třeba představovat. Téměř hodina těch nejvtipnějších scének a dialogů je prostě nedostižná. Nahrávky humoru Josefa Náhlovského patří již pár let k nejžádanějším titulům mluveného slova.

Číta: Dana Medřická, Miroslav Doležal, Jiří Sovák, Ljuba Skořepová, Marie Glázrová, Naďa Gajerová, Vlasta Matulová, Vlasta Fabianová, Eduard Pavlíček Celkový čas: 2 hodiny 33 minút "Tato hra má být hrána jako jediná plynulá, souvislá věta..."- István Örkény.Román Kočičí hra maďarského autora Istvána Örkényho vznikl v 60. letech dvacátého století. Jeho divadelní podoba se v Československu v letech 70. i 80. stala jednou z nejúspěšnějších her Tylova divadla. Jedinečný výkon Dany Medřické v roli Erži Orbánové povýšil nadčasové dílko ještě o stupeň výš.Audiokniha vypráví příběh dvou sester - prosté ženy Erži Orbánové, její sestry Gisely, která se vrátila na stáří z emigrace, přítelkyně Pavly Krausové a penzionovaného operního pěvce Viktora Molnára. Průběžný dialog se sestrou Giselou, upoutanou na pojízdné křeslo, jež svůj život prožila v materiálním blahobytu "úspěšné" emigrace, ale mravní a lidské prázdnotě, je konfrontací dvou přístupů k životu i dvou světů. Vnáší do hry historicko-společenský rozměr, ukazuje na osudech dvou starých žen dvojí, vpodstatě "třídní pojetí humanismu" a odráží vnímání "třídních rozdílů" zrcadlem tehdejší doby.

Číta: Luděk Munzar, František Smolík, Blanka Waleská, Nelly Gaierová, Josef Kemr, Jaroslav Marvan, Olga Scheinpflugová, Marie Tomášová Celkový čas: 47 minút Olga Scheinpflugová (*3. 12. 1902 - 13. 4. 1968) je česká herečka a spisovatelka. Napsala 16 románů, přispívala svými články do Lumíra a do Národních listů. Hrála ve Vinohradském, později v Národním divadle, kde vytvořila na 130 rolí.Od roku 1933 žila s Karlem Čapkem, který na ní obdivoval její energii, herecké umění, básnický a spisovatelský talent. Olga za svým mužem stála pevně v době útoků fašisticky orientovaného českého tisku a hájila jeho názory i po jeho smrti v prosinci 1938. Po jeho smrti dál hrála v divadle a začala psát své paměti, které s názvem "Byla jsem na světě" v necenzurované verzi mohly vyjít až v roce 1993.Na prknech Národního divadla naposledy odehrála svoji roli ve hře Karla Čapka Matka a krátce na to zemřela.

Číta: Bořivoj Navrátil, Martin Růžek, Vladimír Brabec, Jan Pivec, Blanka Bohdanová, Eduard Kohout, Luděk Munzar, Miroslav Doležal, Otakar Brousek st., Slávka Budínová, František Smolík, Bedřich Karen, Jiřina Petrovická, Karel Höger, Ferdinand Krůta, Zdeněk Štěpánek, Josef Langmiler, Ladislav Pešek, Oldřich Janovský, Vítězslav Vejražka, Jiří Hurta, Marie Vášová, Naďa Gajerová, Jaroslava Tvrzníková, Vít Olmer, Radúz Chmelík, Vladimír Huber, Marta Kučírková, Eliška Poznerová, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 21 minút Vybráno z obsáhlého komentáře Vladimíra Müllera k původnímu kompletu:....Jistě dobrá polovina her Karla Čapka - z toho tři za bratrské spolupráce Josefa Čapka - měla šťastný úděl a znásobila své četné domácí úspěchy mnoha úspěchy zahraničními.Karel Čapek, veličina moderní české literatury a klasik z nejživotnějších, stal se i významnou osobností písemnictví světového, které se k němu neustále vrací.K bezpočtu posudků a zhodnocení českých přistupuje přebohatá kritická literatura zahraniční, a není proto vyloučeno, že kdyby se sebraly stati domácí a cizí, vydalo by to úctyhodnou řadu svazků, které by možná počtem dokonce předčily počet svazků nadepsaných jménem Karla či bratří Čapků.Výchozí místo patří ovšem Lásky hře osudné, moderní commedii dell arte se situacemi tragikomickými, pasážemi lyrickými v rozličných polohách, a s ironickým vyzněním: nad opravdovým citovým vztahem dvou soků vítězí podlé chytráctví třetího. Komedie nezvyklého tvaru bývala s oblibou uváděna mladými, především studentskými soubory.Prosinec 1921 byl patrně prvním profesionálním představením Lásky hry osudné.Loupežník se poprvé objevil na plakátech Národního divadla 2. března 1920 ...vzbudil zjevné rozpaky. Všestranně nezvyklé dílo!Realismus v prvním a třetím aktu, ovšem realismus neobyčejně osobitý ve druhém dějství básnická stylizace a verše nového typu. Do řeči lidí mísily se tu hlasy ptačí, hovořící lidskou řečí. První dějství mělo obvyklou délku, druhé nezvykle krátké a třetí zase nezvykle dlouhé. Odvážné situace a odvážná slova. Dohady o smyslu hry. Nejistota, k čemu se přiklonit. Přitakat rozumu, podrobenému životním zkušenostem? Vzdychnout nad uprchlým mládím? Postavit se na stranu bezohledně dobyvačného a přes překážky jdoucího Loupežníka?Při prvním uvedení na Národním divadle se Loupežník vyžil šestnácti představeními, což tenkrát při průměru šesti sedmi repríz znamenalo úspěch.Ten počet však hladce překonala hned příští Čapkova hra R. U. R. (Rossum's Universal Robots), provedená v Národním divadle poprvé 25. ledna 1921.Za necelý půlrok, tj. do konce sezóny, docílila v Národním a Stavovském (dnes Tylově) divadle dohromady sedmadvacet představení a když v sezóně 1927-28 mizela z repertoáru, chlubila se již víc než půlstovkou představení.Tenkrát se už také slovo "robot" užívalo v běžné mluvě a obohatilo i slovníky nejedné řeči cizí. Tedy neklamná známka popularity, kterou hra získala."Přiznávám se," napsal tenkrát autor, "že k napsání této hry mne svedl její děj, zejména ony dva akty, kde hrstka lidí očekává se vztyčenou hlavou svůj konec; lidský heroismus je mou zamilovanou myšlenkou a zlákal mě vlastně k této látce. A nechť se kdokoliv zdá plynout z hotové hry, této myšlence jsem zůstal věren.Dr. Hillar kdesi namítl - jistě právem - proti mému kusu, že vlastně nepředvádí rozpor Robotů s lidmi. Je to pravda; jenže mně nešlo o Roboty, nýbrž o lidi.Uvažoval-li jsem o něčem úsilovně při stavbě dramatu, tedy to bylo o těch šesti nebo sedmi lidech, kteří měli být představiteli lidstava. Ano, horoucně jsem chtěl, aby ve chvíli, kdy nastává útok Robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně cenného a velikého, a to že je lidstvo, člověk, to že jsme my. O toto "my" šlo nejvíce, to byla vůdčí myšlenka, to byla tendence, to byl vlastní program celé práce."najdeme tu také další hru bratrské spolupráce - Ze života hmyzu, provedenou poprvé v Národním divadle za režie K. H. Hilara a ve výpravě Josefa Čapka 8. dubna 1922......Ve společném článku (Bratři Čapkové) mluvili o formě společné práce, o inspiraci i o tendenci hry a klidně připouštěli, že se v ledačems prohřešili proti odborným poznatkům a pravdám přírodopisců.Na omluvu či spíše na vysvětlenou však připomněli, že "chtěli psát o lidech a nikoli o hmyzu", a dodali: "překvapující a krutá analogie lidských zvyků a řádů s popudy a řády říše hmyzí, toť záminka této morality; je to křivé zrcadlo nastavené člověku; je to šalebný trik, jenž ukazuje náš život v jiném světle a vyvolává kritiku dejme tomu sobectví požívačného, sobectví rodinného, sobectví státního daleko účinněji, než by bylo lze v podobě lidské."Autoři, kteří si hrou vysloužili označení pesimistů, uvedli také ve své zpovědi, že postava Tuláka měla mít původně úkol více méně spojovací a komentující, ale potom, jak už to bývá, postava začala žít svým životem a zabrala si pro sebe tolik místa, že se stala postavou ústřední, umocňující myšlenku a zacílení díla.Věc Makropulos uvedli 21. listopadu 1922, ale svým zrodem to bylo dílo starší. Vlastně: zrodem myšlenky.Podle autorova vyznání se v něm nápad ozval už před robotskou utopií a původně měl být zpracován románově jako Krakatit. Ale potom dostal námět tvar dramatický.Prý byla hra napsána spíše proto, poněvadž autor už chtěl mít motivy tohoto druhu za sebou, být s nimi vyrovnán. Tak to čteme v předmluvě ke knižnímu vydání spolu s četnými narážkami na posudky, které spatřovaly ve hmyzí komedii dílo pesimistické. Proto tedy Věc Makropulos chtěla říci "lidem něco útěšného a optimistického".A Čapek uvažuje: "Nevím, je-li optimistické tvrdit, že žít šedesát let je špatné, ale žít tři sta let je dobré; myslím jen, že prohlásit šedesátiletý (průměrně) život za přiměřený a dosti dobrý, není právě zločinným pesimismem!"První představitelkou třistaleté ženy mnoha jmen a mnoha životů - Eliny Makropulos, Eugenie Montez, Elsy Müller, Ekateriny Myškiné, Elliany Mac Gregor, Emilie Marty - byla Leopolda Dostalová. První nastudování Věci Makropulos bylo dílem Karla Čapka, sám si hru režíroval.S Čapkovou Věcí Makropulos začala brzy soupeřit Janáčkova Věc Makropulos a dá se říci, že opera nejednou vytlačila činohru.....Operní Věc Makropulos měla premiéru v Brně 18. prosince 1926 a do pražského Národního divadla se dostala v březnu 1928, kdy už zde byl repertoár obohacen dalším společným dílem bratří Čapků - Adamem Stvořitelem.Premiéra 12. dubna 1927 měla velký vnější úspěch, ale jinak se o úspěchu nedala mluvit. Přesvědčují o tom čísla.Do konce sezóny prošla tato sedmiobrazová fantastická komedie, charakterizovaná kritikou jako filosofická revue, celkem sedmnácti představeními a příští dvě sezóny k tomu připojily čtrnáct repríz, což sešteno dává dohromady jedenatřicet představení. A to bylo na dílo tak úspěšné autorské dvojice pramálo. Snad měl na tom chabém ohlasu podíl myšlenkový či dějový chaos, úsilí autorů vtěsnat do komedie co nejvíce aktuálních problémů, vyvěrajících z konfliktu individualisty a kolektivisty, prostě - dílo se neozvalo tak, jak bylo u čapkovýských děl tehdy již pravidlem."V zájmu Karla Čapka i bratří Čapků by bylo," čteme v kritice, "aby se již co nejdříve vymotali ze začarovaného kruhu svých utopistických motivů, které nutně obracejí pozornost k povrchu látky a odvracejí ji od živého člověka.Požadavek kritiky nenašel dlouho ohlas. Karel Čapek jako dramatik se totiž odmlčel na plných deset let.A když se pak opět přihlásil na jevišti ke slovu, vyhověl citovanému přání jenom zpola. Neustoupil od utopie, promítl ji však do hrozící aktuálnosti a dal tu promluvit lidem nejrůznějších typů. Na utopii, na vymyšlenou nemoc, reagoval člověk. Do řeči rozumu pronikal stále silněji hlas srdce. Ale dílo přesto nevyznívalo optimisticky, naopak. Vítězí tu ničivě bezhlavý zfanatizovaný dav: pod jeho zběsilostí hyne dobrodějný lékař-objevitel Gallén.Premiéra Bílé nemoci byla v Národním divadle 29. ledna 1937, tedy v době, kdy už v naší bezprostřední blízkosti se netajil fašismus rozpínavými záměry a dával nám soustavně ze sousedství najevo své úmysly.Dík Čapkovi anebo Čapkům vtrhlo na scénu činohry Národního divadla nové umění, ať už v ohledu dramaturgického, ať inscenačním. Čapkovské premiéry jsou nejen pro Národní divadlo, ale pro českou dramatiku, resp. divadelnictví vůbec, důležitými mezníky historické závažnosti...Vybrané úryvky, naplňující trojici desek, sledují i cíl dokumentární ...... Někteří z naší besedy jsou na trojici desek přítomni svým uměním nahrávkami dnešními či minulými a jejich umění vyzrálé léty je konfrontováno s uměním nových tlumočitelů čapkovských děl, kteří přistupují k slavným hrám jako k velkému odkazu včerejška osobitým způsobem.A tak tu máme rozličný styl interpretace a v tom i doklad, že díla Karla a Josefa Čapka byla a jsou hercům stále živým zdrojem tvůrčích podnětů svými hodnotami myšlenkovými a uměleckými.

Číta: Hana Maciuchová, Vlastimil Brodský, Antonie Hegerlíková, Petr Haničinec, Zdeněk Řehoř, Daniela Kolářová, František Hanus, Gabriela Vránová, Ilja Racek, Jiřina Bohdalová, Jiří Plachý, Miloš Kopecký, Otakar Brousek st., Radoslav Brzobohatý, Jiřina Švorcová, Jaromír Hanzlík, Oldřich Musil, Jaroslav Kepka, Jaroslav Satoranský, Iva Janžurová, Vlastimil Fišar, Karolina Slunéčková, Jaroslav Moučka, Jiřina Jirásková, Milan Klásek, Anna Němcová, Jan Schánilec, Světla Amortová, Vladimír Šmeral, Ilja Prachař, Jiří Pleskot, Vladimír Hlavatý, Alena Procházková, Stanislava Bartošová, Věra Budilová, Zdeněk Hodr, Kateřina Říhová, Marie Veselá, Milada Sýkorová Celkový čas: 2 hodiny 40 minút Komentář k původnímu LP 0 58 0404 z roku 1972:Předkládáme veřejnosti studiové nahrávky výňatků z inscenací pražského Divadla na Vinohradech z posledních let. Jsme přesvědčeni, že i tenhle ryze akustický záznam tvorby umělců Vinohradského divadla má svůj pozitivní smysl: že poskytne estetický zážitek i obohacující poznání a že se stane i dokumentem, použitelným pro konfrontaci v několikerém ohledu. Tato konfrontace bude ovšem nejpodlnější u těch, kdo sledují živý pohyb divadelní kultury soustavněji, hlouběji, pro které je důvěrněji známou, organickou součástí osobní kultury a aktivity. Pro ty, kteří si svůj osobní životní styl teprve vytvářejí, zejména pro mladé lidi, však může být poslech našich nahrávek pobídkou a podnětem, hodným dalšího rozvíjení.

Číta: Alois Švehlík, Martin Růžek, Jiří Adamíra, Rudolf Hrušínský, František Němec, Petr Haničinec, Luděk Munzar, Miloš Nedbal, Václav Voska, Jiří Sovák, Josef Kemr, Jan Hrušínský Celkový čas: 1 hodina 8 minút Album monologů z her W. Shakespeara (Hamlet, Othello, Julius Cézar, Romeo a Julie), Moliéra (Zdravý nemocný, Lakomec), Dostojevskij (Zločin a trest), Goethe (Faust) a dalších vydal Supraphon v roce 1981.Podařilo se tak zachovat mimo jiné herecké umění dnes již nežijících hereckých legend Jiřího Adamíry, Martina Růžka, Rudolfa Hrušínského, Josefa Kemra, Jiřího Sováka, Václava Vosky, Petra Haničince a Miloše Nedbala

Číta: Vladimír Brabec, Jiří Sovák, Josef Kemr, Blažena Holišová, Bohuslav Čáp, Jana Březinová, Jan Tříska, Josef Čáp, Ivan Klička, Vladimír Janura, Petr Šporcl, Karel Charvát, Hana Bauerová, Bibiana Šimonová, Karel Šebesta Celkový čas: 49 minút Audiokniha Inscenace, které zaujaly IV - obsahuje výběr scén z výrazných inscenací her autorů jako Nikolaj Vasiljevič Gogol, Johann Wolfgang von Goethe Jean Baptiste Poquelin. Hrají Vladimír Brabec, Jana Březinová, Josef Kemr, Jiří Sovák a Jan Tříska.

Číta: Viktor Preiss, Jaroslava Adamová, Jiří Adamíra, Rudolf Hrušínský, Carmen Mayerová, Karel Höger, Jiří Šrámek Celkový čas: 1 hodina 9 minút Komentář k původní LP z roku 1987:Gramofonová deska, kterou držíte v ruce, je vlastně - drzost. Dokument drzosti. A kdyby jen jedné...Představte si mladou herečku. Základní vlastnost - půvab. Vzorek pro vlastní fantazii si můžete vybrat z naší televizní obrazovky téměř každý týden, když se tam objeví mladá tvář, jméno jste si ještě nestačili zapamatovat, odehraje svůj text a ve vás zůstane jen pocit: jsi hezká, slečno, něco umíš - ale zda to někam dotáhneš, to se teprve uvidí...Tenkrát ve dvacátých létech ještě televize nebyla a tak počet možných diváků se snížil z několika miliónů na pár tisícovek návštěvníků Divadla na Vinohradech, k nimž můžeme přidat i nějakou tu stovku z příležitostného hostování mimo Prahu. V podstatě (a v relaci k dnešku) méně než málo - až na toho jednoho jediného, tak velkého, že pro ni nutně musel vydat za to miliónové manko. Protože ji věřil, protože se ji snažil vést, a protože ho měla tak ráda, že s ním vydržela všechno to osobní trápení, co ho pronásledovalo.Způsobů, kterak reagovat na problémy s partnerem, ovládají ženy na tisíce. Vznik fejetonů Olgy Scheinpflugové o divadle a jeho zákulisí byl možná jedním z nich. Velký a uznávaný Karel Čapek napíše rozmarné rozprávky o divadle - a jeho slečna jakoby na truc stejným způsobem zkusí totéž. Drze a bez úcty - i k pánům režisérům a samozřejmě i k autorům, protože on byl přece také režisér a také autor, a tehdejší redaktoři se tím asi baví, a proto ji to tisknou. Vtip je však v tom, že se jejími řádky zřejmě těšili i pozadí neznalí čtenáři, a tak mladá Olga píše dála pak se na to na všechno zapomene, až to vytáhnou na světlo tisku v nakladatelství Melantrich a po víc než padesátí létech se ukáže, že to přijímají i čtenáři dnešní,ale to není nejdůležitější,i dnešní herci zjistí, že Olga psala pravdu, protože její tehdejší postřehy o divadle a divácích platí i dnes. To je to podstatné.A vzniká drzost další ... myšlenka, dát textům fejetonů život na této desce. Výsledek si můžete poslechnout. Aby byl obecnější, slova jediné autorky interpretují hlasy tři. Aby se vešla do počtu drážek této desky, bylo nutno mnohé vynechat a sem tam i přestavět a přeházet - ale Olga Scheinpflugová, mnohem později spisovatelka a především velká herečka, ve všech těch slovech zůstala. Se svou mladou drzostí a někdy i s nadsázkou, ale i se svou láskou k divadlu a především se svou upřímností.Napsala to mladá, poznal jsem ji již vyzrálou. Nezměnila se. A tak je tento výběr jejích vlastních slov i myšlenek vzhledem k velikosti její osobnosti také poněkud drzým pokusem, přiblížit vám ji i jako člověk.

Všech 15 her a texty, na které se nedostalo. Číta: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Pavel Vondruška, Jan Hraběta, Jaroslav Weigel, Petr Brukner, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Václav Kotek, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Jaroslav Vozáb, Robert Bárta, Marek Šimon, Michal Weigel, Oldřich Unger Celkový čas: 19 hodín 35 minút Za čtyřiačtyřicet let své činnosti uvedlo DJC patnáct divadelních premiér, sehrálo nespočet představení v Praze i na zájezdech, stalo se neodmyslitelným kulturním fenoménem moderních dějin českého humoru a svými hrami ve zvukové podobě potěšilo miliony posluchačů. A tak by se dalo ve výčtu jeho zásluh pokračovat. Ale zdá se, že je třeba udělat definitivní tečku. Tou zakončil i Zdeněk Svěrák Dějiny DJC v datech (přílohová brožura boxu autora Davida Smoljaka), a vydáním celého kompletu 15 her a dvou alb, na nichž jsou texty vystříhané z původních nahrávek, jež se původně kvůli stopáži nevešly, končí i Supraphon vydávání novinek tohoto jedinečného autorského divadla. Posluchač tak dostává do rukou celou jeho produkci, která má a ještě dlouho bude mít své obdivovatele.

Číta: Eva Salzmannová, Radka Fidlerová, Ondřej Pavelka, Zdeněk Dušek, Václav Helšus, Karel Kerlický, Lenka Machoninová, Luděk Richter, Jiří Schmiedt, Luděk Vostárek, Vít Šolle, Markéta Potužáková, Jarmila Kerlická, Petra Urbanová, Tomáš Dubec, Klarisa Benešová, Petr Lepša, Luboš Veselý, Ladislav Matějček Celkový čas: 1 hodina 19 minút Audiokniha Ozvěny malých scén 2 - obsahuje zachycené scény a vystoupení dvojic či trojic kabaretního, popř. písničkářského typu.

Číta: Miloslav Šimek, Jiří Grossmann Celkový čas: 19 hodín 46 minút Audiokniha Šimek a Grossmann - Komplet 1966-1971 - audiokniha obsahuje chronologicky seřazené nahrávky, které představují veškeré dostupné záznamy vystoupení oblíbené dvojice Miroslav Šimek.Za několik málo let společné existence na scéně divadla, televize a rozhlasu vytvořila dvojice herců, zpěváků, komiků a humoristů Miloslav Šimek a Jiří Grossmann řadu vystoupení, z nichž většina žije dosud nejenom ve vzpomínkách diváků, ale zůstala zachována v nahrávkách oficiálních firem (Český rozhlas, Česká televize, Panton, Supraphon, Producentské centrum Františka Rychtaříka) i ve sbírkách soukromých sběratelů. V našem kompletu jsme shromáždili veškeré dostupné záznamy vystoupení obou komiků a seřadili je tak, jak skutečně na scéně probíhaly. Některé záznamy (např. z archivu Českého rozhlasu) uslyší posluchači zcela poprvé, neboť jde o skutečné objevy, zachráněné před smazáním (Besídka u mikrofonu, Radionokturno). Záznamy kompletují představení Návštěvní dny, Besídky zvláštní školy, Othello odpadá, Večer pro otrlé, Besídku v rašeliništi, Besídku divadelní, Hop dva tři, Pánský večírek, Potoky modré krve a to v celém rozsahu, bez upravujících zásahů. O objevy podkladů se zvláště zasloužila skupina sběratelů, znalců a nadšenců, kteří čerpali ze svých mnohaletých výzkumů.

Číta: Jiří Krampol, Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Uršula Kluková, Helena Maršálková, Josef Fousek Celkový čas: 52 minút Audiokniha Kursy první pomoci - obsahuje zábavné zobrazenia scénok v podaní Miroslava Šimka, Luďka Soboty, Heleny Marsalkovej, Ursuly Klukovej, Josefa Fouska, Jiriho Krampola.

Číta: Václav Havel, Jan Werich, Jiří Voskovec, Klement Gottwald, Zdeněk Nejedlý, Antonín Novotný, Tomáš Garrigue Masaryk, Milada Horáková, Josef Suk, Martin Frič, Karel Kyncl, Jan Masaryk, Rudolf Slánský, Emil Hácha, Tomáš Baťa, Edvard Beneš Celkový čas: 11 hodín 49 minút Audiokniha Rozhlasová historie 1923-2013 - obsahuje 116 reportáží, záznamů, projevů a zajímavostí z 90 let rozhlasového vysílání. Uslyšíte Tomáše G. Masaryka, Tomáše Baťu, Edvarda Beneše, Josefa Suka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha, Miladu Horákovou, Martina Friče, Emila Háchu, Klementa Gottwalda, Jana Masaryka, Rudolfa Slánského, Zdeňka Nejedlého, Antonína Novotného, Karla Kyncla, Václava Havla a mnohé další."Ještě nikdy na žádném zvukovém nosiči nevyšly historické nahrávky z rozhlasového archivu v takovém rozsahu a v tak rozmanitém výběru! Zde vám nabízíme celkem 11 hodin a 55 minut záznamů ve formátu mp3, rozvržených do pěti kapitol postihujících zásadní epochy naší historie v rozmezí let 1923 až 2013. Upřímně řečeno: roky 1923–1927 ve výběru chybí. Nelze je bohužel dost dobře vykreslit zvukem, aniž bychom k tomu použili dobové, komerčně vydávané gramofonové desky, což ovšem nebylo naším úmyslem. Jak známo, program Radiojournalu se v prvních letech odbavoval výhradně živě a snímky pro účely vysílání či archivace se na zvukové fólie začaly nahrávat až začátkem třicátých let. Naštěstí však byly zaznamenány – byť mnohem později – autentické vzpomínky celé řady účastníků prvních kroků naší radiofonie, a tak Vás o obrázek ze stanu ve Kbelích u Prahy nepřipravíme. Tak jako má svoje příslovečné čertovo kopýtko práce s nejstaršími zvukovými poklady, má je také práce se snímky naopak z poslední doby. Ony totiž rozhlasové zprávy třeba z roku 1936 jsou už samy o sobě raritou, dokumentem své epochy, svědectvím o stylu rozhlasového přednesu, o tempu, dikci či dobovém slovníku. Zprávy z roku 2000 budou takovým dokumentem teprve snad za padesát či více let a jako unikát nám zatím nepřipadají. Proto se naše pozornost při výběru novějších nahrávek soustředila nejen na žurnalisticky zpracované události, ale snad mnohem více na záběry, které vedle zajímavého obsahu zachycují také invenci tvůrců, odhodlání ctít tradici "barevného" zvukového podání světa... Na záběry, které nesou atmosféru a skrze ni zážitek, jaký dovede poskytnout jen a jen rozhlas. Samozřejmě za předpokladu, že na příjmu je posluchač vnímavý, chytrý, s velkou obrazotvorností. A to vy přece jste!" Tomáš Černý, Miloslav Turek

Číta: Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek, Karel Velebný Celkový čas: 1 hodina 13 minút Nealkoholická vinárna U Pavouka - podivné slovní spojení, pod kterým se skrývá jeden z nejpopulárnějších rozhlasových pořadů šedesátých let. O přesných okolnostech jeho vzniku se můžeme pouze dohadovat, jisté je, že byl počat během působení pánů Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka v armádní redakci Československého rozhlasu, kde reportováním skladby branců ze spartakiády oba muži nahrazovali ležení ve vlastnoručně vykopaných zákopech. A snad právě během některého jejich společného přemítání u kávy v redakci vznikla myšlenka na pořad, který by parodoval dobové reportáže a přímé přenosy z nejrůznějších oficiálních akcí. "Nás totiž okouzlovala blbost opravdových rozhovorů, které se někdy v rozhlase dělaly, a vzrušovalo nás vytvořit takový pseudorozhovor, který by dodržoval zákonitosti těch regulérních, a jenom maličkým posunem z toho udělal nesmysl," říká Zdeněk Svěrák ve Výboru scénářů a textů z Vinárny U Pavouka.

Číta: Josef Abrhám, Bohuš Záhorský, Zdeněk Svěrák, Rudolf Deyl ml. Celkový čas: 1 hodina 5 minút To jeli dva ve vlaku už svým názvem připomíná začátek nějakého vtipu. Na té hříčce je znát, že jsem byl venkovským učitelem a že jsem miloval Fráňu Šrámka a Karla Čapka. Nejvíc vás asi potěší dva herci, kteří tu zanechali stopu svých hlasů: Bohuš Záhorský a Rudolf Deyl ml. A to nevíte, jak první z nich potěšil mě. Po natáčení mně, nesmělému začínajícímu autorovi řekl: Človíčku, měl byste zkusit napsat něco pro divadlo nebo pro film, poněvadž umíte dialog. Posel hydrometeorologického ústavu je veselejší kousek. Fascinovali mě tenkrát podvodníci a mystifikátoři. Tak dlouho jsem o nich psal povídky, až jsem se usadil na mystifikaci s Járou Cimrmanem. Posel byl natočen dvakrát. Poprvé s Karlem Högerem v roli zubaře a s Jiřím Sovákem v roli Rouska. Tato verze byla však na příkaz shora v sedmdesátých letech smazána, neboť režisér Jan Fuchs se octl na černé listině. Vy máte v ruce pozdější jeho nahrávku, při níž přidělil zubaře Josefu Abrhámovi a Rouska bůhvíproč mně. Z tohoto hlediska je dobře, že je verze se Sovákem zničena. Aspoň nemáte srovnání. Zdeněk Svěrák

Číta: Petr Nárožný, Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Miroslav Paleček, Michael Janík, Jana Robbová, Rudolf Růžička Celkový čas: 46 minút Audiokniha Ze Soboty na Šimka (2) obsahuje tyto části:Úvod. Ze Soboty na ŠimkaKdyž housle zníKupéJak správně telefonovatHudební předělBrum, BrumParta snů

Číta: Jiří Lábus Celkový čas: 1 hodina 6 minút Pábitel a předchůdce Járy Cimrmana Jakub Hron Metánovský v mistrovském podání legendy českého divadla, doplněno i audio záznamem divadelní inscenace.

Číta: Josef Hlinomaz, Michal Herzán Celkový čas: 57 minút Archívní záznam legendárního zábavného pořadu z roku 1977! Herec a komik Josef Hlinomaz byl diváky milovaným představitelem komediálních rolí v desítkách českých filmů (např. "Limonádový Joe","Čtyři vraždy stačí, drahoušku..."). Velkou oblibu u publika si získal také jako skvělý vypravěč v legendárním zájezdovém programu, ve kterém vystupoval společně s konferenciérem Michalem Herzánem. Nikdy nevydaný archívní záznam tohoto představení z roku 1977 obsahuje historky z natáčení mnoha filmů, vzpomínky na Vlastu Buriana, Jaroslava Štercla, Sašu Rašilova a další herecké kolegy v neopakovatelném podání Josefa Hlinomaze.

Číta: Jiří Krampol, Michal Herzán Celkový čas: 52 minút Vtipy a historky, které Jiří Krampol "ještě nikdy neřekl", obsahuje tento nový záznam představení. Jiří Krampol v něm dokazuje, že je rozeným vypravěčem, imitátorem a humoristou. Společně s moderátorem Michalem Herzánem vzpomíná na své veselé zážitky ze života, z filmových a divadelních rolí a z televizních natáčení.

Číta: Alena Vránová, František Hanus, Miloš Kopecký, Vladimír Ráž, František Kovářík, Oldřich Dědek, Josef Hlinomaz, Karel Effa, Sabina Laurinová, Stanislav Neumann, Marek Vašut, Bohuslav Čáp, Jarmila Kurandová, Terezie Brzková, Gustav Heverle, Marie Sýkorová Celkový čas: 1 hodina 15 minút Slavná filmová pohádka o Pyšné princezně patří k nejoblíbenějším filmům dětských diváků již po mnoho generací. Na našem titulu ožívá ve zvukové podobě, s použitím původních dějových frekvencí z filmu. Jde o soundtrack, kombinovaný s novými dotáčkami, vysvětlujícími děj tam, kde jde ve filmu pouze o obrazové sdělení. Průvodkyní příběhem o síle lásky, která překonala pýchu, je Sabina Laurinová.Ta také nově namluvila princeznu Krasomilu. Marek Vašut je novým interpretem krále Miroslava. Ostatní postavy, jako je starý král a zlí rádcové, jsou převzaty z původního zvukového záznamu, stejně tak jako veškerá filmová hudba. Nově je v této zvukové verzi filmové pohádky nazpívaná písnička Rozvíjej se poupátko Sabinou Laurinovou a Markem Vašutem.

Číta: Ivan Kraus, Jan Kraus Celkový čas: 1 hodina 9 minút Bratři Krausové se již potřetí sešli na jevišti pražského divadla Viola k četbě humoristických povídek. Texty z pera Ivana Krause pocházejí z knížky "Udělej mi tichoučko!" a pojednávají s vtipem a nadhledem o příhodách rodiny Krausovy. Herec a moderátor Jan Kraus a spisovatel Ivan Kraus interpretují příběhy, jejichž aktéry byli oni sami. Během představení tedy není nouze ani o glosování některých událostí. Výsledkem je velmi zábavná a vtipná nahrávka.

1. diel série. Číta: Petr Nárožný, Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Katka Karovičová, Peter Topoľský Celkový čas: 49 minút Audiokniha Ze Soboty na Šimka obsahuje tyto části:Úvod. Ze Soboty na Šimka (1)O poeziiPředstavení zpěvákůRozdávámÚvod k CidoviCidKittyŽížalaDeníčekO elektřiněKeď sa cestouVýměna bytu

Číta: Miroslav Horníček, Miloš Kopecký, Jiří Sovák, Miloslav Šimek, Pavel Bobek, Pavel Bošek, Jaroslav Dietl, Miroslav Plzák, Jana Robbová, Karel Šíp, Jaroslav Uhlíř Celkový čas: 1 hodina 56 minút Sestřih záznamu dvou pořadů Divadla Semafor potěší nejen pamětníky, kteří si pod jmény účinkujících osobností vybaví okamžitě důvěrně známé tváře z televizní obrazovky a z jeviště. Pořad Zavěste prosím, volá Semafor sestavil Miloslav Šimek s pomocí režiséra Jána Roháče, premiéru měl 5. dubna 1972 v divadle Semafor a do konce sezóny 1988/89 se v obměnách (Zavěste, prosím, opět volá Semafor) dočkal 310 repríz. Ať už jste tehdy seděli v hledišti Semaforu, nebo pořad znáte jen z tehdejší TV obrazovky, případně jej neznáte vůbec, určitě vás toto album pobaví!

Číta: Petr Nárožný, Miloslav Šimek, Luděk Sobota Celkový čas: 1 hodina 15 minút Luděk Sobota vytvořil s Miloslavem Šimkem počátkem sedmdesátých let znamenitou komickou dvojici, která svérázně a po svém navázala na humor dvojice Šimka a Grossmana.Již před tímto osudovým setkáním slavil ve Studiu Y Luděk Sobota velké divácké úspěchy komickým typem roztržitého prosťáčka, který mluví rychleji, než myslí a baví publikum svými neobyčejně trefnými a soustavnými přeřeky. Ve spolupráci s Miloslavem Šimkem tuto jedinečnou roztěkanou figuru vykrystalizoval k brilantnosti. Ve dvou následujících desetiletích nahrál sérii výstupů, jež dodnes dokumentují fakt, že ve své době patřil Sobota mezi opravdu senzační komiky s nečekanými a neotřelými nápady. Zvukové záznamy ze supraphonského archivu přinášejí svědectví o jeho úžasném vtipu a také o souznění obou komiků, Šimka a Soboty v předvádění dialogu chytráka s hlupákem. Mistrně rozehrávají oba řadu scének, v nichž závěrem publikum umírá smíchy. Na našem výběru se s nimi opět setkáte. Scénky dvojice Šimek a Sobota veskvělé formě!

Číta: Lubomír Lipský, Jaroslav Štercl Celkový čas: 48 minút LP Večer s Jaroslavem Šterclem, vydal Supraphon v roce 1977.V jeho digitální podobě se můžete nyní znovu setkat s tímto legendárním komikem, s jeho slovním mistrovstvím a uměním gradování point.

Číta: Vlasta Burian, Josef Steigl Celkový čas: 1 hodina 17 minút Tato kompilace je výběrem z toho nejlepšího, co zanechal v gramofonových a filmových archívech legendární král komiků Vlasta Burian. Obsahuje monology, scénky a písně včetně těch nejznámějších, filmových z období od konce 20. let do poloviny 50. let minulého století. Přes jejich stáří je většina z nich stále "zelených", protože dobrý humor v mistrovském přednesu nepodléhá korozi času

5. diel série. Číta: František Filipovský, Jan Werich, Jiří Voskovec, František Černý, Jožka Srbová, M. Schlesingerová Celkový čas: 1 hodina 18 minút Audiokniha Osvobozené divadlo V. obsahuje tyto části:Panorama osvobozeného divadla 1927 - 1937Holduj tanci, pohybuNobody's SweetheartKonšelskáVy nevíte, co je středověkTragédie vodníkovaDavid a GoliášCo na světě mám rádA týden uplynulDinahLodnickáSpring on BroadwayKolumbovo vejceHappy Go LuckyTrojský kůňJarní vítrZáleží na násFoxtrot o mravencíchPeníze nebo životRej vážekŽivot je jen náhodaFull HandHej rup! Chceme žítŠaty dělaj člověka

4. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Ljuba Hermanová, Jindřich Plachta, Vladimír Šmeral Celkový čas: 1 hodina 17 minút Audiokniha Osvobozené divadlo IV. obsahuje tyto části:Zakázané ovoceZe dne na denBabička MaryTys bratr nášHot FingersProti větruHej, pane králiSvět na rubyPotopaRed Hot PokerSvět na rubyNebe na zemiVousatý světEchoes of the Music HallNebe na zemiPolitické nebe na zemiBlack Dream (Černý sen)Buďte blahořečenýRub a lícRubbish Heap BluesPra- pra- prabába mé prabábySvět patří námSwing CoctailStrejček HladCity LightsLáska zhrzená (Píseň takřka lidová)

Číta: Martin Štěpánek, Blanka Bohdanová, Bohuš Záhorský, Jana Hlaváčová, Miroslav Doležal, Libuše Havelková, Čestmír Řanda, Josef Kemr, Ladislav Pešek, Josef Velda, Milan Mach, František Krahulík, Miloš Nesvadba, Jarmila Orlová, Jaroslava Tvrzníková, Vladimír Leraus, Lída Engelová, Blažena Holišová, Gabriela Preissová, Iva Šašková, Martin Kubala, Pavel Bešík, Petra Kroftová, Václav Švorc, Miroslav Chorvát, Milan Nosál, Vladimír Pospíšil, Bohuslav Čáp Celkový čas: 2 hodiny 4 minúty 21. listopadu 1847 se ve Stavovském divadle v Praze poprvé hrála dramatická báchorka Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla (*4. února 1808). Podle literárních kritiků hra, která "...natrvalo ovlivnila český divadelní repertoár a většinou byla přijímána jako umělecká výpověď o nás samých, o našem národním charakteru..."Báchorka vypráví příběh o dudákovi Švandovi, synovi lesní žínky Rosavy, která pro něj vyprosila čarovnou moc jeho dud. Švanda má rád Dorotku, ale jako nápadník je odmítán Dorotčiným tatínkem pro svoji chudobu. Švanda se furiantsky vydává do světa, aby si hrou na dudy vydělal zlaťáky a mohl si vzít Dorotku za ženu - a tak jsou proti sobě postaveny takové hodnoty jako je láska a peníze. Švanda je na své cestě světem, provázen svým přítelem šumařem Kalafunou, ale také vykukem Vocilkou, nejprve okouzlen všemi možnými marnostmi světa a hlavně mocí peněz, zapomíná na domov a lásku, kvůli které se do světa vydal, ba ji v jeden čas izapírá...Dalším vývojem příběhu však Švanda poznává, že peníze nejsou důležité, že důležitá je láska Dorotčina i oddaná mateřská láska víly Rosavy a také přátelství šumaře Kalafuny.

Číta: Jiřina Salačová, Oldřich Nový Celkový čas: 49 minút Album Slovo má Oldřich Nový, které bylo vydáno v Supraphonu na LP 0 13 0655 (mono) v roce 1969, posíláme nyní do digitálních obchodů u příležitosti 30. výročí úmrtí Oldřicha Nového († 15.3.1983)Komentář k původnímu LP 0 13 0655 z roku 1969:Bylo to v září 1939. Plakáty a reklamy v novinách zvaly na "nejlepší moderní společenský film, který byl u nás kdy natočen".Šlo o veselohru režiséra Martina Friče s Oldřichem Novým v titulní roli. Kritik časopisu Kinorevue k jeho výkonu napsal: "Znovu musíme vyslovit podiv nad tím, jak mohl být tak dlouho zanedbáván filmovými výrobci tento virtuózní herec." Film se jmenoval Kristian a podnes plní sály biografů.Cesta za poznáním Oldřicha Nového začíná v první třídě žižkovské školy na Komenského náměstía na kopci u "kapslovny", který byl jediným dětským hřištěm této dělnické čtvrti. Dva roky nato už sedí Oldřich ve škole U sv. Kříže Většího na Starém Městě pražském s okny na František, kde s kluky tráví svůj volný čas u vody. V létě, v zimě. František tehdy tvořil velmi svérázný kout Prahy s osobitými obyvateli a mravy. Jan Neruda v jednom svém fejetonu nazval řeč příslušníků této čtvrti pražskou francouzštinou. Lenivé protahování nosovek, lehce nosový přízvuk a přímo aristokratická nonšalantnost - nemá zde původ Nového zvláštní mluva i způsob zpěvu, ale takéjeho samozřejmost a lehkost, živost, nedbalá elegance, gaminství, někdy i frajerství a velkoměstský styl? Vždyť právě typy rošťáků, lupičů, džentlmenů a lidiček z předměstských a bohémských dvorků tvořily jednu skupinu jeho typických rolí, kdy mohl bohatě využít inspirací, jež mu domovská čtvrť poskytla.V Cyrilometodějské tiskárně v Pštrossově ulici v Praze se Oldřich Nový řádně vyučil sazečem a čtyřletou obornou typografickou školu absolvoval s vyznamenáním.Ale "černé umění", jak se tehdy tomuto povolání říkalo, mladého pracovníka brzy ztratilo. Zato se s ním setkávali návštěvníci pražské Řemeslnické besedy, potom zpěvní síně U labutě v ulici Na poříčí, karlínského Varieté a divadlo Deklarace, které neslo hrdý název "Žižkovská činohra".Následovalo roční angažmá vMoravské Ostravě a od roku 1919 slavná éra herce, režiséra, autora a posléze šéfa brněnské operety. Národní (později Zemské a Státní) divadlo v Brně znamená v životním díle Oldřicha Nového šestnáct významných let. Pro českou operetu za jeho vedení znamenají rehabilitaci tohoto přehlíženého žánru, který si, díky Novému, získal uznání i zájem divadelních pracovníků, teoretiků, kritiků i obecenstva. Oldřich Nový dokázal, že opereta je umění, jestliže se dělá s vkusem, nápady, talentem. Zbavil ji bezduchého extemporování, dbal na kulturu jevištní mluvy i přirozené, plynulé spojení hudby sčinoherní částí. Vychovával si mladé české autory a jako první u nás objevil pro české jeviště hudební komedii. - V Brně také poznal a využil možností rozhlasu jako nové umělecké disciplíny pro členy svého souboru. V brněnském Radiojournalu pracoval od jeho založení, kdy vysílacím "studiem" byla jedna z budek na novém Zemském domě. Odtud a později z ateliéru na Nové ulici a poté ze Stadiónu vysílal desítky kabaretů, pásem a gramofonrevuí, které sestavoval, režíroval a konferoval.Koncem roku 1934 a začátkem roku příštího vyjednává s ředitelem Vinohradského divadla dr. Jahnem o provozu hudební komedie. Přitom je podroben důkladné zkoušce: Hraje v Komorním divadle premiéru a veškeré reprízy Verneuillovy činohry Škola poplatníků, ve které je mu svěřena hlavní pánskárole, a na Vinohradech hostuje v řadě představení v Borově režiii Straussova Netopýra, kde v roli Eisensteina alternuje se Zdeňkem Štěpánkem. Jednání ztroskotalo, poněvadž Nový chtěl vybudovat divadlo hudební komedie jako samostatný a soběstačný celek, s vlastním souborem hereckým i hudebním.V srpnu 1935 se loučí s Brnem a v Praze s potížemi sestavuje soubor, se kterým před Vánocemi téhož roku zahajuje svou činnost v Novém divadle ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí hudební komedií s téměř symbolickým názvem Štěstí do domu. S deseti schopnými herci, dvěma perfektními klavíristy, při jediné scéně, bez převleků a honosné výpravy, kterou tehdejší pražská operetní divadla oslňovala publikum.Od prvního představení bojoval o diváka a se svým souborem hrál všecka představení, i když v Novém divadle bylo víc zaměstnanců než návštěvníků. Usiloval o hodnotné zábavné umění, vkusnou a přitažlivou podívanou, která by se nepodbízela, ale dosáhla ve svém druhu maximální dokonalosti a výše. Oldřich Nový přišel do Prahy s vyhraněným programem: dělat hudební divadlo, hudební komedii, založenou na činoherním libretu, jehož děj je podmalován hudbou, ale každý šanson, hudební scéna nebo melodram musí být pokračováním děje a nikoli pouhou vložkou, jak tomu bývá v operetách. Nové divadlo nebylo společensky angažované, ani nestrhávalo lidem masky z tváří. Jeho hlavním cílem byla zábavnost jako první a hlavní úkol. Divadlo ne jako instituce výchovná, ale místo snů a potěšení.Zdravý cit pro míru únosnosti zajišťovaly Novému spolu s ironickým nadhledem a uměním persifláže takový vztah k uváděné dramatice, i rolím, že se vždycky bezpečně a jistě vyhnul banalitě a nevkusu. Proto mohl v Lidových novinách Eduard Bass napsat, že "Nové divadlo je opereta pro kulturní lidi".Oldřich Nový zde vytvářel dva typy hrdinů, romanticky založené, aktivní, smělé a odhodlané moderní mladé muže, vždy s úsměvem vítězící, jejichž předností je elegance, vzdělání, ale také dávka fantazie, milé drzosti, provokativního šarmu a vtipu. Na druhé straně ztělesňoval bezvýznamné úředníčky a občánky s ušlápnutou bojácnou dušičkou a se snem po lepším životě. Tytodva odlišné charaktery mohl dokonale spojit ve dvojrolích, z nichž nejslavnější byly Célestin v Mam'zelle Nitouche a filmový Kristian.Oldřich Nový natočil až do Kristiana jedenáct filmů, tedy asi třetinu své filmové práce po dnešní den, a přece teprve Kristianem se mu otevřela slavná filmová dráha. Tento film se stal mezníkem v české společenské veselohře a Nový se přes noc posunul vžebříčku populárních herců na jedno z předních míst. Brzy potom dostal nové velké herecké příležitosti ve filmech Roztomilý člověk, Valentin dobrotivý, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Pytlákova schovanka a dalších. Filmová tvorba tohoto herce není ještě uzavřena, stejně jako tvorba divadelní a činnost v rozhlase a televizi. Oldřich Nový po zrušení svého divadla v roce 1948 režíroval a hrál v Karlínském divadle a v četných divadlech v republice i v zahraničí. Jeho současné inscenace i postavy v hudební komedii Harvey a já..., v komorním muzikálu Julie, ty máš nápady nebo pohostinské vystoupení v pražském Činoherním klubu jen potvrzují jeho stále mladé umění a oddanou věrnost divadlu.Umělecká činnost Oldřicha Nového byla a dosud je mnohostranná. Zahrnuje více oblastí a s pravou tvůrčí nenasytností se snaží zabrat co nejširší okruh působnosti. Pro Nového žít znamená hrát a hrát znamená žít. Postihl něco z věčné lidské touhy po idyle apohodě, po veliké romantické a neobyčejné lásce a štěstí. Jeho humor se vždy vyznačoval jemností, komorností, smyslem pro styl; vkus a přirozená hravost se v jeho výkonech pojily s noblesou chování, společenskou rutinou, velkosvětským šarmem a gaminstvím. A to projevoval a uplatňoval i v popěvcích z hudebních komedií i filmů. Má ve svém projevu zvláštní sentiment, který využívá, hraje na něj, ale současně jej i ironizuje. Podlamuje hlas a přechází do parlanda - recitačního zpěvu. Některé písně v jeho interpretaci zakotvily natolik ve vědomí diváků a posluchačů, že si je ani neumíme představit v jiném provedení.

Číta: František Nepil Celkový čas: 1 hodina 18 minút V úvodu knihy, podle které vznikla tato nahrávka, jsou slova: „ My to máme jednoduché. My víme odkud jsme vzešli, i kdyby Přemysl ty střevíce z lýčí schovati nedal, mezi námi není ani jediného, jehož předek, nebo prapředek by nepocházel z venkova. Jenž by nebyl buď chalupníkem, rolníkem či domkářem, anebo alespoň podruhem, děvečkou či čeledínem. Všem nám, kdo máme to štěstí i trápení, že žijeme u nás a že sem patříme, vykukuje sláma z bot.“ Tou pomyslnou, nazlátlou slámou jednoduchosti, porozumění a vzácnosti každého okamžiku jsou svázány zdánlivě obyčejné věci a obyčejné situace. Téměř všechny příběhy nesou název lidové písničky, nenechme se však mýlit. Ti pašíci, kravky, slepice i zlodějský tchoř, jsou především katalyzátorem lidských vztahů. Někdy vyostřených do drobných konfliktů, převážně vtipných, ale pokaždé ve svém vyústění laskavých.František Nepil byl nedostižným vypravěčem a právě jeho autorské podání v naší nahrávce je tím nejkouzelnějším dovršením příběhu.

Číta: Jan Werich, Jana Werichová Celkový čas: 1 hodina 17 minút V roce 1970 byly zachyceny na zvukový záznam rozhovory, které spolu vedli otec Jan Werich s dcerou Janou a pro budoucno tak zůstaly zachovány nesmírně zajímavé informace o počátcích Osvobozenéhodivadla, jak se tvořila Vest Pocket Revue a jaké bylo pozadí tvorby Voskovce a Wericha. Janiny zvídavé otázky rozpoutají tok vyprávění také o tvorbě Jaroslava Ježka, podrobnosti o vzniku jehoslavných písniček i některé detaily z Ježkova života. Na závěr se Jan Werich rozpovídá o emigraci v USA v době války a korunuje své vzpomínky slavnou historií vozu Lincoln, který si v Americe V+W po svém příletu pořídili. Nyní vycházejí tyto rozhovory na jednom albu, které je, díky typickému Werichově stylu košatých odboček, průpovídek a odkazů k dobovým souvislostem, bohatýmzdrojem poučení i zábavy.Vzpomínky Jana Wericha podnícené rozhovorem s dcerou Janou!