Umenie, Kultúra

Číta: Marie Drahokoupilová, Miloš Kopecký, Luděk Kopřiva Celkový čas: 1 hodina 18 minút "...Herectví jsou prý metamorfózy, věčné proměny: snad právě proto já, dobrák od kosti, člověk čistý a nezáludný, mravně spanilý... snad právě proto jsem zrovna já musel taková dlouhá, útrpná léta hrát - s námahou a mnohdy vnitřním odporem - lumpy, lotry, podvodníky, záletníky, dobrodruhy, proutníky - prostě vše, čeho jsem přímo průzračnýmn opakem..."Tímto osobním vyznáním Miloše Kopeckého začíná nahrávka jeho setkání s publikem v Divadle hudby z roku 1980.Miloš Kopecký vypráví, glosuje, zpívá a odpovídá na otázky z publika.

Číta: Josef Mladý, Josef Alois Náhlovský Celkový čas: 54 minút Komické duo Josef Náhlovský a Josef Mladý není třeba představovat. Téměř hodina těch nejvtipnějších scének a dialogů je prostě nedostižná. Nahrávky humoru Josefa Náhlovského patří již pár let k nejžádanějším titulům mluveného slova.

Číta: Dana Medřická, Miroslav Doležal, Jiří Sovák, Ljuba Skořepová, Marie Glázrová, Naďa Gajerová, Vlasta Matulová, Vlasta Fabianová, Eduard Pavlíček Celkový čas: 2 hodiny 33 minút "Tato hra má být hrána jako jediná plynulá, souvislá věta..."- István Örkény.Román Kočičí hra maďarského autora Istvána Örkényho vznikl v 60. letech dvacátého století. Jeho divadelní podoba se v Československu v letech 70. i 80. stala jednou z nejúspěšnějších her Tylova divadla. Jedinečný výkon Dany Medřické v roli Erži Orbánové povýšil nadčasové dílko ještě o stupeň výš.Audiokniha vypráví příběh dvou sester - prosté ženy Erži Orbánové, její sestry Gisely, která se vrátila na stáří z emigrace, přítelkyně Pavly Krausové a penzionovaného operního pěvce Viktora Molnára. Průběžný dialog se sestrou Giselou, upoutanou na pojízdné křeslo, jež svůj život prožila v materiálním blahobytu "úspěšné" emigrace, ale mravní a lidské prázdnotě, je konfrontací dvou přístupů k životu i dvou světů. Vnáší do hry historicko-společenský rozměr, ukazuje na osudech dvou starých žen dvojí, vpodstatě "třídní pojetí humanismu" a odráží vnímání "třídních rozdílů" zrcadlem tehdejší doby.

Číta: Luděk Munzar, František Smolík, Blanka Waleská, Nelly Gaierová, Josef Kemr, Jaroslav Marvan, Olga Scheinpflugová, Marie Tomášová Celkový čas: 47 minút Olga Scheinpflugová (*3. 12. 1902 - 13. 4. 1968) je česká herečka a spisovatelka. Napsala 16 románů, přispívala svými články do Lumíra a do Národních listů. Hrála ve Vinohradském, později v Národním divadle, kde vytvořila na 130 rolí.Od roku 1933 žila s Karlem Čapkem, který na ní obdivoval její energii, herecké umění, básnický a spisovatelský talent. Olga za svým mužem stála pevně v době útoků fašisticky orientovaného českého tisku a hájila jeho názory i po jeho smrti v prosinci 1938. Po jeho smrti dál hrála v divadle a začala psát své paměti, které s názvem "Byla jsem na světě" v necenzurované verzi mohly vyjít až v roce 1993.Na prknech Národního divadla naposledy odehrála svoji roli ve hře Karla Čapka Matka a krátce na to zemřela.

Číta: Martin Růžek, Jaroslava Adamová, Dana Medřická, Petr Štěpánek, Radovan Lukavský, Václav Voska, Petr Kostka, Karel Höger, Felix le Breux Celkový čas: 44 minút Komentář k původnímu LP 0 18 0927 z roku 1971:Čtveřice autorů, jejichž dramatické dílo tvoří v úryvcích obsah naší desky, hovoří v celé škále pohledů o člověku, jeho osudech a o vztazích mezi lidmi, tedy o tom, co dalo vůbec podnět ke vzniku divadla. Každý lidský osud je svým způsobem jedinečný, neopakovatelný, a to i tehdy, když jeho průběh ovlivňují stejné společenské podmínky jako osudy jiné. Skutečný dramatik usiluje o to, aby uprostřed společenské situace vytvořil lidské typy s jedinečnými charakterovými vlastnostmí. Je-li život odrazem obecných podmínek, pak tyto podmínky posilují jeho rozhodnost či váhání, smutek i úsměv, ironii nebo shovívavost a velkorysost. Vtěleny v dramatický příběh, takto napsané postavy návštěvníka divadla zajímají a dostane-li to jím v režijním postižení i věrného obrazu společenských okolností, pak jde o představení, které zaujalo. Všechny čtyři tituly naší desky tyto požadavky splňují.První ukázka je připomínkou dramatického díla Jeana Anouilha, jehož hry Antigona, Skřívánek, Bláznivá ze Chaillot a další na našich jevištích zdomácněly a skýtají zajímavý pohled do lidské duše - obrazně řečeno. Autor se netají tím, že vůle člověku cokoliv velkého vykonat či dokonce ve společnosti měnit je marná, neboť všechno lidské konání se roztříští o vychozené kolejnice společnosti a světa. Tento pohled hraničí filosoficky často s existencionalismem, je neslučitelný s jakoukoli revoluční změnou a činí z člověka-jedince zcela neschopnou loutku. Anouilh je při tom schopný dramatik, své postavy píše s vyhraněnými charaktery, jeho hry mají konflikt, napětí a jsou především napsány s mimořádně vtipným, často až mistrovským dialogem.Anouilhovo drama Tomáš Beckett má historický námět a současně poslání. V titulní postavě představuje autor opět jedno ze svých lidských "koleček", muže, který se rozhodl dobrem a čestným vystupováním přesvědčit mazaného vladaře o tom, jak si lidé představují jeho vládu. Panovník si zpočátku váči jeho vlastností, dovede si dokonce spočítat, v čem jsou pro jeho panování výhodné; ale v krátké době rozpozná jako pravý feudál, že Beckettovy vlastnosti v sobě skrývají nebezpečí revoluce a při první příležitosti tedy obětuje své rádce mocenským zájmům. Dramatik zná život, lidi a zná také své řemeslo. Jeho Beckett není pouze světlou postavou; posmívá se jeho naivitě, upřímnosti a najde v spleti děje i chvíli, ve které se hrdina shlédne v představě o neomezené moci. Panovník, vykreslený se všemi požívačnými rysy středověkého mocipána, je mazaný, zná původ své moci, cení její význam a přesto pro něj najde autor krátké okamžiky, ve kterých by zkusil jednat dobře a ušlechtile. Tato snaha vypodobněná na krátkých plochách se však natolik střetá se skutečnou vůlí porobeného lidu a zdá se být při tom natolik nebezpečná jiným vladařům a všemocnému kléru, že ji Beckettův protihráč-vladař rychle zavrhuje. Tak z postavy panovníka mluvícího lidovým jazykem s někdy až vulgárním slovníkem roste obludný typ středověkého samovládce, jemuž je koruna na hlavě vším - i rozhřešením pro zlé činy. Zcela anouilhovsky je sice morálně poražen, ale vládne dál; Tomáš Beckett přes svou ušlechtilost zaniká. Kolečko je pro další chod mocenského soukolí přebytečné, je dokonce škodlivé.Inscenace této zajímavé hry žije na scéně Národního divadla a v podání její činohry již několik sezón. Nastudoval ji Václav Hudeček, tehdy ještě pohostinsky, a hlavní dvě postavy obsadil co nejpřípadněji. Rozmařilého a urozeného vladaře hraje zasl. umělec Martin Růžek, Tomáše Becketta zasl. umělec Radovan Lukavský. Více než sto repríz bylo důkazem, že přes veškerou obtížnost jde o živé, k dnešku hovořící divadlo. Dva dialogy vladaře a Becketta zachovávající na desce filosofii obou postav dávají nahlédnout i do objektivních zákonů, podle nichž se panovník v různých situacích řídí a které mají za následek nespokojenost a často i utrpení lidí.Monology o lásce z Marceauovy komedie Vajíčko (režie Ota Ornest, inscenace Městských divadel pražských) je v pravém slova smyslu pars pro toto celé hry. Obsahuje trosky lyrického zaujetí, pomalu se propadajícího v písku ironie, skepse a cynismu. V nositeli této palety pohledů však autor neposuzuje pouze typ, člověka, ale celou společnosti a její morální kvality. Nemoc zvaná znesvěcení všeho krásného a ušlechtilého hledá na mravech doby a je zachycena v titulní postavě hry s přímo klasickou rozporností. Inscenace zaujala na divadle výtečnou režií s uměním rozehrát konverzační situace a pak zejména hereckým výkonem zasl. umělce Václava Vosky, který je také zachován na desce. Voskův jemně ironický tón, jeho elegance, mnohotvárnost hereckých prostředků až po prvky absurdního divadla, to vše udrželo představení na scéně Městských divadel pražských po několik let a právem zařadilo její typickou ukázku na další desku "Inscenace, které zaujaly".Mnozí feudální vladaři jsou všudypřítomni i v dalším dramatu, jehož úryvky otevírají druhou stranu desky. Svou dramatickou kroniku z třicetileté války nazval německý komunistický dramatik Bertolt Brecht Matka Kuráž a její děti. Hru má svou vazbu na Čechy, Matka Kuráž pochází odkudsi z Moravy a devastovaná země, kterou projíždí se svým kramařáským vozem, připomíná velmi často v trosky měněnou českou zemi za let nekonečně se vlekoucí vojny. Jestliže mluvíme o všudypřítomných feudálních vladařích, kteří diktují osudy Matky a jejích dětí právě tak jako biřiců, žoldnéřů a velitelů, jimž tyto děti postupně padají za oběť, pak proto, že, ač ve hře přímo nevystupují, proti jejich rozhodování jsou všechny postavy bezmocné, pokud nemyslí na vzpouru. Brechtova hra je přesnou marxistickou analýzou světa moci, jeho pomocníků a lidových vrstev, kterým nepomůže individuální odpor - ani mazanost Matky Kuráže, ani důvtip polního kazatele, ani přizpůsobivost vojenského kuchaře, nepomůže ani vzpoura němé dcery Katrin, která se snaží bubnováním na poplach zabránit novému krveprolití - to všechno je marné, dokud se roztříštěné síly nesemknou.Brechtova hra má zajímavé osudy. Vznikla v letech autorova exilu a měla svou premiéru v německém divadle v Curychu, jediné scéně, kde v době hnědého hitlerovského moru zněla demokratická němčina. V tehdejším představení hrál úlohu kuchaře Wolfgang Heinz a roli němé Katrin Helena Weiglová, pozdější dlouholetá představitelka Matky Kuráže. Na desce zaznívají dialogy z Brechtova dramatu v podání umělců pražského Národního divadla, kde hru uvedl režisér Činoherního klubu Jan Kačer. Představení je velkým hereckým koncertem především zasl. umělkyně Dany Medřické v titulní roli a jejího hlavního protihráče - polního kazatele, v němž dokumentuje své nevšední herecké umění nár. umělec Karel Höger. Oba umělci jsou také, spolu s Petrem Štěpánkem, interprety dvou klíčových scén Brechtova dramatu.Poslední ukázka je úryvkem z dramatizace Tolstého románu Anna Karenina. Jsou desítky pokusů o jiná umělecká zpracování tohoto hlubokého díla, jehož děj by sám o sobě líčil běžný manželský trojúhelník, nebýt hlubokého psychologického pohledu a průzkumu společenského podhoubí, jež tvoří konvence a vžitý mrav a jež brání všemu lidskému, tedy i lásce. Není možné v několika větách charakterizovat význam Tolstého díla pro všechny minulé, dnešní i budoucí generace, lze však říci, že se většině dramatizátorů při nejlepší vůli nepodařilo postihnout psychologickou a společenskou hloubku Tolstého pohledu, i když verze Městských divadel pražských a inscenace Ivana Weisse zachovávají alespoň to nejpodstatnější. Za to herecké výkony Jaroslavy Adamové, Felixe le Breux a Petra Kostky v trojúhelníku Anna-Karenin-Vronskij jsou důkazem moderního chápání klasického Tolstého odkazu a zasloužily se nejvíce o divácké zaujetí pro divadelní představení, jehož dva výstupy jsou závěrečnou kapitolou naší desky.Zbývá dodat, že deska je tedy pozoruhodným průhledem do různorodé a společensky závažné dramaturgie pražských divadel, ale také dokumentem režijní a herecké tvorby uplynulých let, která zaujala diváky vždy, když se podařilo ryze divadelními prostředky zpodobnit osudy člověka v celé jejich složitosti a když inscenace bojovala o velké a věčné ideály, k nimž patří právo na lásku, na štěstí, na život, na mír.

Číta: Bořivoj Navrátil, Martin Růžek, Vladimír Brabec, Jan Pivec, Blanka Bohdanová, Eduard Kohout, Luděk Munzar, Miroslav Doležal, Otakar Brousek st., Slávka Budínová, František Smolík, Bedřich Karen, Jiřina Petrovická, Karel Höger, Ferdinand Krůta, Zdeněk Štěpánek, Josef Langmiler, Ladislav Pešek, Oldřich Janovský, Vítězslav Vejražka, Jiří Hurta, Marie Vášová, Naďa Gajerová, Jaroslava Tvrzníková, Vít Olmer, Radúz Chmelík, Vladimír Huber, Marta Kučírková, Eliška Poznerová, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 21 minút Vybráno z obsáhlého komentáře Vladimíra Müllera k původnímu kompletu:....Jistě dobrá polovina her Karla Čapka - z toho tři za bratrské spolupráce Josefa Čapka - měla šťastný úděl a znásobila své četné domácí úspěchy mnoha úspěchy zahraničními.Karel Čapek, veličina moderní české literatury a klasik z nejživotnějších, stal se i významnou osobností písemnictví světového, které se k němu neustále vrací.K bezpočtu posudků a zhodnocení českých přistupuje přebohatá kritická literatura zahraniční, a není proto vyloučeno, že kdyby se sebraly stati domácí a cizí, vydalo by to úctyhodnou řadu svazků, které by možná počtem dokonce předčily počet svazků nadepsaných jménem Karla či bratří Čapků.Výchozí místo patří ovšem Lásky hře osudné, moderní commedii dell arte se situacemi tragikomickými, pasážemi lyrickými v rozličných polohách, a s ironickým vyzněním: nad opravdovým citovým vztahem dvou soků vítězí podlé chytráctví třetího. Komedie nezvyklého tvaru bývala s oblibou uváděna mladými, především studentskými soubory.Prosinec 1921 byl patrně prvním profesionálním představením Lásky hry osudné.Loupežník se poprvé objevil na plakátech Národního divadla 2. března 1920 ...vzbudil zjevné rozpaky. Všestranně nezvyklé dílo!Realismus v prvním a třetím aktu, ovšem realismus neobyčejně osobitý ve druhém dějství básnická stylizace a verše nového typu. Do řeči lidí mísily se tu hlasy ptačí, hovořící lidskou řečí. První dějství mělo obvyklou délku, druhé nezvykle krátké a třetí zase nezvykle dlouhé. Odvážné situace a odvážná slova. Dohady o smyslu hry. Nejistota, k čemu se přiklonit. Přitakat rozumu, podrobenému životním zkušenostem? Vzdychnout nad uprchlým mládím? Postavit se na stranu bezohledně dobyvačného a přes překážky jdoucího Loupežníka?Při prvním uvedení na Národním divadle se Loupežník vyžil šestnácti představeními, což tenkrát při průměru šesti sedmi repríz znamenalo úspěch.Ten počet však hladce překonala hned příští Čapkova hra R. U. R. (Rossum's Universal Robots), provedená v Národním divadle poprvé 25. ledna 1921.Za necelý půlrok, tj. do konce sezóny, docílila v Národním a Stavovském (dnes Tylově) divadle dohromady sedmadvacet představení a když v sezóně 1927-28 mizela z repertoáru, chlubila se již víc než půlstovkou představení.Tenkrát se už také slovo "robot" užívalo v běžné mluvě a obohatilo i slovníky nejedné řeči cizí. Tedy neklamná známka popularity, kterou hra získala."Přiznávám se," napsal tenkrát autor, "že k napsání této hry mne svedl její děj, zejména ony dva akty, kde hrstka lidí očekává se vztyčenou hlavou svůj konec; lidský heroismus je mou zamilovanou myšlenkou a zlákal mě vlastně k této látce. A nechť se kdokoliv zdá plynout z hotové hry, této myšlence jsem zůstal věren.Dr. Hillar kdesi namítl - jistě právem - proti mému kusu, že vlastně nepředvádí rozpor Robotů s lidmi. Je to pravda; jenže mně nešlo o Roboty, nýbrž o lidi.Uvažoval-li jsem o něčem úsilovně při stavbě dramatu, tedy to bylo o těch šesti nebo sedmi lidech, kteří měli být představiteli lidstava. Ano, horoucně jsem chtěl, aby ve chvíli, kdy nastává útok Robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně cenného a velikého, a to že je lidstvo, člověk, to že jsme my. O toto "my" šlo nejvíce, to byla vůdčí myšlenka, to byla tendence, to byl vlastní program celé práce."najdeme tu také další hru bratrské spolupráce - Ze života hmyzu, provedenou poprvé v Národním divadle za režie K. H. Hilara a ve výpravě Josefa Čapka 8. dubna 1922......Ve společném článku (Bratři Čapkové) mluvili o formě společné práce, o inspiraci i o tendenci hry a klidně připouštěli, že se v ledačems prohřešili proti odborným poznatkům a pravdám přírodopisců.Na omluvu či spíše na vysvětlenou však připomněli, že "chtěli psát o lidech a nikoli o hmyzu", a dodali: "překvapující a krutá analogie lidských zvyků a řádů s popudy a řády říše hmyzí, toť záminka této morality; je to křivé zrcadlo nastavené člověku; je to šalebný trik, jenž ukazuje náš život v jiném světle a vyvolává kritiku dejme tomu sobectví požívačného, sobectví rodinného, sobectví státního daleko účinněji, než by bylo lze v podobě lidské."Autoři, kteří si hrou vysloužili označení pesimistů, uvedli také ve své zpovědi, že postava Tuláka měla mít původně úkol více méně spojovací a komentující, ale potom, jak už to bývá, postava začala žít svým životem a zabrala si pro sebe tolik místa, že se stala postavou ústřední, umocňující myšlenku a zacílení díla.Věc Makropulos uvedli 21. listopadu 1922, ale svým zrodem to bylo dílo starší. Vlastně: zrodem myšlenky.Podle autorova vyznání se v něm nápad ozval už před robotskou utopií a původně měl být zpracován románově jako Krakatit. Ale potom dostal námět tvar dramatický.Prý byla hra napsána spíše proto, poněvadž autor už chtěl mít motivy tohoto druhu za sebou, být s nimi vyrovnán. Tak to čteme v předmluvě ke knižnímu vydání spolu s četnými narážkami na posudky, které spatřovaly ve hmyzí komedii dílo pesimistické. Proto tedy Věc Makropulos chtěla říci "lidem něco útěšného a optimistického".A Čapek uvažuje: "Nevím, je-li optimistické tvrdit, že žít šedesát let je špatné, ale žít tři sta let je dobré; myslím jen, že prohlásit šedesátiletý (průměrně) život za přiměřený a dosti dobrý, není právě zločinným pesimismem!"První představitelkou třistaleté ženy mnoha jmen a mnoha životů - Eliny Makropulos, Eugenie Montez, Elsy Müller, Ekateriny Myškiné, Elliany Mac Gregor, Emilie Marty - byla Leopolda Dostalová. První nastudování Věci Makropulos bylo dílem Karla Čapka, sám si hru režíroval.S Čapkovou Věcí Makropulos začala brzy soupeřit Janáčkova Věc Makropulos a dá se říci, že opera nejednou vytlačila činohru.....Operní Věc Makropulos měla premiéru v Brně 18. prosince 1926 a do pražského Národního divadla se dostala v březnu 1928, kdy už zde byl repertoár obohacen dalším společným dílem bratří Čapků - Adamem Stvořitelem.Premiéra 12. dubna 1927 měla velký vnější úspěch, ale jinak se o úspěchu nedala mluvit. Přesvědčují o tom čísla.Do konce sezóny prošla tato sedmiobrazová fantastická komedie, charakterizovaná kritikou jako filosofická revue, celkem sedmnácti představeními a příští dvě sezóny k tomu připojily čtrnáct repríz, což sešteno dává dohromady jedenatřicet představení. A to bylo na dílo tak úspěšné autorské dvojice pramálo. Snad měl na tom chabém ohlasu podíl myšlenkový či dějový chaos, úsilí autorů vtěsnat do komedie co nejvíce aktuálních problémů, vyvěrajících z konfliktu individualisty a kolektivisty, prostě - dílo se neozvalo tak, jak bylo u čapkovýských děl tehdy již pravidlem."V zájmu Karla Čapka i bratří Čapků by bylo," čteme v kritice, "aby se již co nejdříve vymotali ze začarovaného kruhu svých utopistických motivů, které nutně obracejí pozornost k povrchu látky a odvracejí ji od živého člověka.Požadavek kritiky nenašel dlouho ohlas. Karel Čapek jako dramatik se totiž odmlčel na plných deset let.A když se pak opět přihlásil na jevišti ke slovu, vyhověl citovanému přání jenom zpola. Neustoupil od utopie, promítl ji však do hrozící aktuálnosti a dal tu promluvit lidem nejrůznějších typů. Na utopii, na vymyšlenou nemoc, reagoval člověk. Do řeči rozumu pronikal stále silněji hlas srdce. Ale dílo přesto nevyznívalo optimisticky, naopak. Vítězí tu ničivě bezhlavý zfanatizovaný dav: pod jeho zběsilostí hyne dobrodějný lékař-objevitel Gallén.Premiéra Bílé nemoci byla v Národním divadle 29. ledna 1937, tedy v době, kdy už v naší bezprostřední blízkosti se netajil fašismus rozpínavými záměry a dával nám soustavně ze sousedství najevo své úmysly.Dík Čapkovi anebo Čapkům vtrhlo na scénu činohry Národního divadla nové umění, ať už v ohledu dramaturgického, ať inscenačním. Čapkovské premiéry jsou nejen pro Národní divadlo, ale pro českou dramatiku, resp. divadelnictví vůbec, důležitými mezníky historické závažnosti...Vybrané úryvky, naplňující trojici desek, sledují i cíl dokumentární ...... Někteří z naší besedy jsou na trojici desek přítomni svým uměním nahrávkami dnešními či minulými a jejich umění vyzrálé léty je konfrontováno s uměním nových tlumočitelů čapkovských děl, kteří přistupují k slavným hrám jako k velkému odkazu včerejška osobitým způsobem.A tak tu máme rozličný styl interpretace a v tom i doklad, že díla Karla a Josefa Čapka byla a jsou hercům stále živým zdrojem tvůrčích podnětů svými hodnotami myšlenkovými a uměleckými.

Číta: Hana Maciuchová, Vlastimil Brodský, Antonie Hegerlíková, Petr Haničinec, Zdeněk Řehoř, Daniela Kolářová, František Hanus, Gabriela Vránová, Ilja Racek, Jiřina Bohdalová, Jiří Plachý, Miloš Kopecký, Otakar Brousek st., Radoslav Brzobohatý, Jiřina Švorcová, Jaromír Hanzlík, Oldřich Musil, Jaroslav Kepka, Jaroslav Satoranský, Iva Janžurová, Vlastimil Fišar, Karolina Slunéčková, Jaroslav Moučka, Jiřina Jirásková, Milan Klásek, Anna Němcová, Jan Schánilec, Světla Amortová, Vladimír Šmeral, Ilja Prachař, Jiří Pleskot, Vladimír Hlavatý, Alena Procházková, Stanislava Bartošová, Věra Budilová, Zdeněk Hodr, Kateřina Říhová, Marie Veselá, Milada Sýkorová Celkový čas: 2 hodiny 40 minút Komentář k původnímu LP 0 58 0404 z roku 1972:Předkládáme veřejnosti studiové nahrávky výňatků z inscenací pražského Divadla na Vinohradech z posledních let. Jsme přesvědčeni, že i tenhle ryze akustický záznam tvorby umělců Vinohradského divadla má svůj pozitivní smysl: že poskytne estetický zážitek i obohacující poznání a že se stane i dokumentem, použitelným pro konfrontaci v několikerém ohledu. Tato konfrontace bude ovšem nejpodlnější u těch, kdo sledují živý pohyb divadelní kultury soustavněji, hlouběji, pro které je důvěrněji známou, organickou součástí osobní kultury a aktivity. Pro ty, kteří si svůj osobní životní styl teprve vytvářejí, zejména pro mladé lidi, však může být poslech našich nahrávek pobídkou a podnětem, hodným dalšího rozvíjení.

Číta: Alois Švehlík, Martin Růžek, Jiří Adamíra, Rudolf Hrušínský, František Němec, Petr Haničinec, Luděk Munzar, Miloš Nedbal, Václav Voska, Jiří Sovák, Josef Kemr, Jan Hrušínský Celkový čas: 1 hodina 8 minút Album monologů z her W. Shakespeara (Hamlet, Othello, Julius Cézar, Romeo a Julie), Moliéra (Zdravý nemocný, Lakomec), Dostojevskij (Zločin a trest), Goethe (Faust) a dalších vydal Supraphon v roce 1981.Podařilo se tak zachovat mimo jiné herecké umění dnes již nežijících hereckých legend Jiřího Adamíry, Martina Růžka, Rudolfa Hrušínského, Josefa Kemra, Jiřího Sováka, Václava Vosky, Petra Haničince a Miloše Nedbala

Číta: Vladimír Brabec, Jiří Sovák, Josef Kemr, Blažena Holišová, Bohuslav Čáp, Jana Březinová, Jan Tříska, Josef Čáp, Ivan Klička, Vladimír Janura, Petr Šporcl, Karel Charvát, Hana Bauerová, Bibiana Šimonová, Karel Šebesta Celkový čas: 49 minút Audiokniha Inscenace, které zaujaly IV - obsahuje výběr scén z výrazných inscenací her autorů jako Nikolaj Vasiljevič Gogol, Johann Wolfgang von Goethe Jean Baptiste Poquelin. Hrají Vladimír Brabec, Jana Březinová, Josef Kemr, Jiří Sovák a Jan Tříska.

Číta: Viktor Preiss, Jaroslava Adamová, Jiří Adamíra, Rudolf Hrušínský, Carmen Mayerová, Karel Höger, Jiří Šrámek Celkový čas: 1 hodina 9 minút Komentář k původní LP z roku 1987:Gramofonová deska, kterou držíte v ruce, je vlastně - drzost. Dokument drzosti. A kdyby jen jedné...Představte si mladou herečku. Základní vlastnost - půvab. Vzorek pro vlastní fantazii si můžete vybrat z naší televizní obrazovky téměř každý týden, když se tam objeví mladá tvář, jméno jste si ještě nestačili zapamatovat, odehraje svůj text a ve vás zůstane jen pocit: jsi hezká, slečno, něco umíš - ale zda to někam dotáhneš, to se teprve uvidí...Tenkrát ve dvacátých létech ještě televize nebyla a tak počet možných diváků se snížil z několika miliónů na pár tisícovek návštěvníků Divadla na Vinohradech, k nimž můžeme přidat i nějakou tu stovku z příležitostného hostování mimo Prahu. V podstatě (a v relaci k dnešku) méně než málo - až na toho jednoho jediného, tak velkého, že pro ni nutně musel vydat za to miliónové manko. Protože ji věřil, protože se ji snažil vést, a protože ho měla tak ráda, že s ním vydržela všechno to osobní trápení, co ho pronásledovalo.Způsobů, kterak reagovat na problémy s partnerem, ovládají ženy na tisíce. Vznik fejetonů Olgy Scheinpflugové o divadle a jeho zákulisí byl možná jedním z nich. Velký a uznávaný Karel Čapek napíše rozmarné rozprávky o divadle - a jeho slečna jakoby na truc stejným způsobem zkusí totéž. Drze a bez úcty - i k pánům režisérům a samozřejmě i k autorům, protože on byl přece také režisér a také autor, a tehdejší redaktoři se tím asi baví, a proto ji to tisknou. Vtip je však v tom, že se jejími řádky zřejmě těšili i pozadí neznalí čtenáři, a tak mladá Olga píše dála pak se na to na všechno zapomene, až to vytáhnou na světlo tisku v nakladatelství Melantrich a po víc než padesátí létech se ukáže, že to přijímají i čtenáři dnešní,ale to není nejdůležitější,i dnešní herci zjistí, že Olga psala pravdu, protože její tehdejší postřehy o divadle a divácích platí i dnes. To je to podstatné.A vzniká drzost další ... myšlenka, dát textům fejetonů život na této desce. Výsledek si můžete poslechnout. Aby byl obecnější, slova jediné autorky interpretují hlasy tři. Aby se vešla do počtu drážek této desky, bylo nutno mnohé vynechat a sem tam i přestavět a přeházet - ale Olga Scheinpflugová, mnohem později spisovatelka a především velká herečka, ve všech těch slovech zůstala. Se svou mladou drzostí a někdy i s nadsázkou, ale i se svou láskou k divadlu a především se svou upřímností.Napsala to mladá, poznal jsem ji již vyzrálou. Nezměnila se. A tak je tento výběr jejích vlastních slov i myšlenek vzhledem k velikosti její osobnosti také poněkud drzým pokusem, přiblížit vám ji i jako člověk.

Všech 15 her a texty, na které se nedostalo. Číta: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Pavel Vondruška, Jan Hraběta, Jaroslav Weigel, Petr Brukner, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Václav Kotek, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Jaroslav Vozáb, Robert Bárta, Marek Šimon, Michal Weigel, Oldřich Unger Celkový čas: 19 hodín 35 minút Za čtyřiačtyřicet let své činnosti uvedlo DJC patnáct divadelních premiér, sehrálo nespočet představení v Praze i na zájezdech, stalo se neodmyslitelným kulturním fenoménem moderních dějin českého humoru a svými hrami ve zvukové podobě potěšilo miliony posluchačů. A tak by se dalo ve výčtu jeho zásluh pokračovat. Ale zdá se, že je třeba udělat definitivní tečku. Tou zakončil i Zdeněk Svěrák Dějiny DJC v datech (přílohová brožura boxu autora Davida Smoljaka), a vydáním celého kompletu 15 her a dvou alb, na nichž jsou texty vystříhané z původních nahrávek, jež se původně kvůli stopáži nevešly, končí i Supraphon vydávání novinek tohoto jedinečného autorského divadla. Posluchač tak dostává do rukou celou jeho produkci, která má a ještě dlouho bude mít své obdivovatele.

Číta: Eva Salzmannová, Radka Fidlerová, Ondřej Pavelka, Zdeněk Dušek, Václav Helšus, Karel Kerlický, Lenka Machoninová, Luděk Richter, Jiří Schmiedt, Luděk Vostárek, Vít Šolle, Markéta Potužáková, Jarmila Kerlická, Petra Urbanová, Tomáš Dubec, Klarisa Benešová, Petr Lepša, Luboš Veselý, Ladislav Matějček Celkový čas: 1 hodina 19 minút Audiokniha Ozvěny malých scén 2 - obsahuje zachycené scény a vystoupení dvojic či trojic kabaretního, popř. písničkářského typu.

Číta: Miloslav Šimek, Jiří Grossmann Celkový čas: 19 hodín 46 minút Audiokniha Šimek a Grossmann - Komplet 1966-1971 - audiokniha obsahuje chronologicky seřazené nahrávky, které představují veškeré dostupné záznamy vystoupení oblíbené dvojice Miroslav Šimek.Za několik málo let společné existence na scéně divadla, televize a rozhlasu vytvořila dvojice herců, zpěváků, komiků a humoristů Miloslav Šimek a Jiří Grossmann řadu vystoupení, z nichž většina žije dosud nejenom ve vzpomínkách diváků, ale zůstala zachována v nahrávkách oficiálních firem (Český rozhlas, Česká televize, Panton, Supraphon, Producentské centrum Františka Rychtaříka) i ve sbírkách soukromých sběratelů. V našem kompletu jsme shromáždili veškeré dostupné záznamy vystoupení obou komiků a seřadili je tak, jak skutečně na scéně probíhaly. Některé záznamy (např. z archivu Českého rozhlasu) uslyší posluchači zcela poprvé, neboť jde o skutečné objevy, zachráněné před smazáním (Besídka u mikrofonu, Radionokturno). Záznamy kompletují představení Návštěvní dny, Besídky zvláštní školy, Othello odpadá, Večer pro otrlé, Besídku v rašeliništi, Besídku divadelní, Hop dva tři, Pánský večírek, Potoky modré krve a to v celém rozsahu, bez upravujících zásahů. O objevy podkladů se zvláště zasloužila skupina sběratelů, znalců a nadšenců, kteří čerpali ze svých mnohaletých výzkumů.

Číta: Jiří Krampol, Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Uršula Kluková, Helena Maršálková, Josef Fousek Celkový čas: 52 minút Audiokniha Kursy první pomoci - obsahuje zábavné zobrazenia scénok v podaní Miroslava Šimka, Luďka Soboty, Heleny Marsalkovej, Ursuly Klukovej, Josefa Fouska, Jiriho Krampola.

Číta: Václav Havel, Jan Werich, Jiří Voskovec, Klement Gottwald, Zdeněk Nejedlý, Antonín Novotný, Tomáš Garrigue Masaryk, Milada Horáková, Josef Suk, Martin Frič, Karel Kyncl, Jan Masaryk, Rudolf Slánský, Emil Hácha, Tomáš Baťa, Edvard Beneš Celkový čas: 11 hodín 49 minút Audiokniha Rozhlasová historie 1923-2013 - obsahuje 116 reportáží, záznamů, projevů a zajímavostí z 90 let rozhlasového vysílání. Uslyšíte Tomáše G. Masaryka, Tomáše Baťu, Edvarda Beneše, Josefa Suka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha, Miladu Horákovou, Martina Friče, Emila Háchu, Klementa Gottwalda, Jana Masaryka, Rudolfa Slánského, Zdeňka Nejedlého, Antonína Novotného, Karla Kyncla, Václava Havla a mnohé další."Ještě nikdy na žádném zvukovém nosiči nevyšly historické nahrávky z rozhlasového archivu v takovém rozsahu a v tak rozmanitém výběru! Zde vám nabízíme celkem 11 hodin a 55 minut záznamů ve formátu mp3, rozvržených do pěti kapitol postihujících zásadní epochy naší historie v rozmezí let 1923 až 2013. Upřímně řečeno: roky 1923–1927 ve výběru chybí. Nelze je bohužel dost dobře vykreslit zvukem, aniž bychom k tomu použili dobové, komerčně vydávané gramofonové desky, což ovšem nebylo naším úmyslem. Jak známo, program Radiojournalu se v prvních letech odbavoval výhradně živě a snímky pro účely vysílání či archivace se na zvukové fólie začaly nahrávat až začátkem třicátých let. Naštěstí však byly zaznamenány – byť mnohem později – autentické vzpomínky celé řady účastníků prvních kroků naší radiofonie, a tak Vás o obrázek ze stanu ve Kbelích u Prahy nepřipravíme. Tak jako má svoje příslovečné čertovo kopýtko práce s nejstaršími zvukovými poklady, má je také práce se snímky naopak z poslední doby. Ony totiž rozhlasové zprávy třeba z roku 1936 jsou už samy o sobě raritou, dokumentem své epochy, svědectvím o stylu rozhlasového přednesu, o tempu, dikci či dobovém slovníku. Zprávy z roku 2000 budou takovým dokumentem teprve snad za padesát či více let a jako unikát nám zatím nepřipadají. Proto se naše pozornost při výběru novějších nahrávek soustředila nejen na žurnalisticky zpracované události, ale snad mnohem více na záběry, které vedle zajímavého obsahu zachycují také invenci tvůrců, odhodlání ctít tradici "barevného" zvukového podání světa... Na záběry, které nesou atmosféru a skrze ni zážitek, jaký dovede poskytnout jen a jen rozhlas. Samozřejmě za předpokladu, že na příjmu je posluchač vnímavý, chytrý, s velkou obrazotvorností. A to vy přece jste!" Tomáš Černý, Miloslav Turek

Číta: Jiří Krampol, Michal Herzán Celkový čas: 52 minút Vtipy a historky, které Jiří Krampol "ještě nikdy neřekl", obsahuje tento nový záznam představení. Jiří Krampol v něm dokazuje, že je rozeným vypravěčem, imitátorem a humoristou. Společně s moderátorem Michalem Herzánem vzpomíná na své veselé zážitky ze života, z filmových a divadelních rolí a z televizních natáčení.

Číta: František Smolík, Jindra Láznička, Max Stýblo, Karel Hašler, Jindra Pražák, Jan Berlík Celkový čas: 1 hodina 17 minút PRYČ, ACH, PRYČ, JE VŠECHNO…Melodramy na šelakových gramodeskách z let 1910 - 1946Označení melodram, zvukomalba či hudební obraz bylo v době šelakových gramodesek možné najít na etiketách vedle názvu daného kusu poměrně často. V dobách c. a k. Rakouska například zaznamenávala velkou popularitu často nahrávaná "velká vojenská zvukomalba" nazvaná Sen rakouského záložníka. Tuto gramodesku ovšem tehdy musela provázet ještě brožura obsahující slovní vysvětlení a popis hudebního děje, aby se v něm posluchač vůbec dokázal orientovat.V českých zemích zpočátku produkovaly melodramy - ovšem v poněkud "polopatičtější" formě - hlavně soubory různých zpěvních síní a šantánů. Kromě výjevů z historie národa českého, které často nesly i značný osvětový náboj (například Žižkova smrt či Havlíčkův odjezd do Brixenu), bývaly námětem takových zvukových obrazů různé tragedie nebo oslava určitých významných počinů. Poslechem našeho výběru melodramatických scén se posluchač vydána pomyslnou pouť po historických meznících české historie. Dozví se, jak to vlastně bylo s pražským orlojem, připomene si osudy hrdinů anabáze našich legionářů i tragický konec modrookého syna chudé Slovače. Vyslechne si, co zajímavého se přihodilo našemu krajanovi zpoza velké louže během jeho návštěvy staré vlasti a dozví se - navíc uměleckou formou - i jakou politickou stranu a proč by býval měl zvolit, pokud by býval šel k volbám v roce 1946…Zastavme se krátce u některých autorů melodramů z tohoto výběru. Čelnou pozici mezi nimi zaujímá zpěvák a spisovatel Max B. Stýblo. Kromě autorství řady historických obrazů spojených hlavně se vznikem ČSR zpracoval melodramaticky i osud nešťastného doktora Uhra, který dal název tomuto výběru. Jako interpret je zde navíczastoupen značně exaltovaným přednesem příběhů o posledním vojákovi z bitvy na Bílé hoře a o návratu Rastislava Štefánika na Slovensko.Častým interpretem melodramů byl i tehdy příležitostný zpěvákpopulárních šlágrů a pozdější charakterní činoherec František Smolík. Gramofonové firmy ho pro tyto účely angažovaly nejspíš kvůli jeho velice kultivovanému slovnímu projevu. Na tomto výběru je zastoupen dojemným příběhem umírající maminky, popisem brutálního vytržení K. H. Borovského z kruhu rodiny a popisem heroického boje legionáře Doubravy, nekončícího ani dekapitací našeho hrdiny. (Zde dodejme, že sám Smolík později tyto gramofonové počiny poznačoval za své "hříchy mládí"…)Příběhy pana Vokurky byly natočeny v New Yorku uměleckou družinou Václava Albrechta z Chicaga - primárně tedy byly určeny našim americkým krajanům. O něco později však péčí Karla Hašlera (tehdy ředitele čs. pobočky anglické firmy vydávající gramofonové desky značky HMV) tyto i další žánrové obrázky v podání Albrechtovy družiny (Česká svatba, Čeští farmáři) vyšly i u nás. Sám Hašler byl též autorem několika melodramů, některé z nich i osobně natočil. Pražská pohádka z roku 1938 je aktualizovanou verzí jeho stejnojmenného melodramu původně vydaného na gramodeskách značky HMV již v roce 1929.Zvláštní postavení zaujímá na gramodesky převedené čtyřdílné pásmo Požár a zkáza opery. Snad nejcennější na tomto poněkud prostomyslném pokusu o způsobení paniky prostřednictvím rozhlasového vysílání (o pár let později téměř dokonaném na druhém konci světa geniálním režisérem Orsonem Wellesem) je zpěv tenoristy Jana Berlíka - jde o jednu z velice málo nahrávek hlasu toho významného českého operního pěvce, který zaznamenaly dobové gramodesky. Vlastní natáčení této scény souborem pražského Radiojournalu bylo patrně dost komplikované, neboť muselo být několikrát opakované.Nahrávky Dismanova rozhlasového a divadelního souboru mládeže, podobně jako recitačního souboru ČSSD Recidak z let 1945 a 1946 lze označit spíše za hudebně-recitační pásma, než za melodramy. Oba soubory natočily - ve stejném uměleckém pojetí - povícero gramofonových snímků. Dost kuriózní je například dvoudílné pásmo Invaze z pera a za recitační účasti mladého Pavla Kohouta. Krom dalších fantaskních "uměleckých" příměrů a téměř surealisticky spojovaných námětů v něm opakovaně zaznívají v souvislosti s vyloděním invazních plavidel Spojenců na pláži Omaha Beach v roce 1944 dost nepochopitelná slova: "A housenky se šinou na palubu - a housenky se šinou na palubu…"Jako bonus a pro srovnání jsou na závěr zařazeny dva melodramy, které šantánový komik Alois Tichý se svou Družinou dvorního pivovaru natočil před více než sto lety na gramodesky několika značek. Nepřeslechněte, prosím, velice lakonickou odpověď Havlíčkovy ženy na jeho úsporný dotaz: "Dítě?" - "Zdravé. Spí."Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel

Číta: Miroslav Horníček, Miloš Kopecký, Jiří Sovák, Miloslav Šimek, Pavel Bobek, Pavel Bošek, Jaroslav Dietl, Miroslav Plzák, Jana Robbová, Karel Šíp, Jaroslav Uhlíř Celkový čas: 1 hodina 56 minút Sestřih záznamu dvou pořadů Divadla Semafor potěší nejen pamětníky, kteří si pod jmény účinkujících osobností vybaví okamžitě důvěrně známé tváře z televizní obrazovky a z jeviště. Pořad Zavěste prosím, volá Semafor sestavil Miloslav Šimek s pomocí režiséra Jána Roháče, premiéru měl 5. dubna 1972 v divadle Semafor a do konce sezóny 1988/89 se v obměnách (Zavěste, prosím, opět volá Semafor) dočkal 310 repríz. Ať už jste tehdy seděli v hledišti Semaforu, nebo pořad znáte jen z tehdejší TV obrazovky, případně jej neznáte vůbec, určitě vás toto album pobaví!

Číta: Petr Nárožný, Miloslav Šimek, Luděk Sobota Celkový čas: 1 hodina 15 minút Luděk Sobota vytvořil s Miloslavem Šimkem počátkem sedmdesátých let znamenitou komickou dvojici, která svérázně a po svém navázala na humor dvojice Šimka a Grossmana.Již před tímto osudovým setkáním slavil ve Studiu Y Luděk Sobota velké divácké úspěchy komickým typem roztržitého prosťáčka, který mluví rychleji, než myslí a baví publikum svými neobyčejně trefnými a soustavnými přeřeky. Ve spolupráci s Miloslavem Šimkem tuto jedinečnou roztěkanou figuru vykrystalizoval k brilantnosti. Ve dvou následujících desetiletích nahrál sérii výstupů, jež dodnes dokumentují fakt, že ve své době patřil Sobota mezi opravdu senzační komiky s nečekanými a neotřelými nápady. Zvukové záznamy ze supraphonského archivu přinášejí svědectví o jeho úžasném vtipu a také o souznění obou komiků, Šimka a Soboty v předvádění dialogu chytráka s hlupákem. Mistrně rozehrávají oba řadu scének, v nichž závěrem publikum umírá smíchy. Na našem výběru se s nimi opět setkáte. Scénky dvojice Šimek a Sobota veskvělé formě!

Číta: Lubomír Lipský, Jaroslav Štercl Celkový čas: 48 minút LP Večer s Jaroslavem Šterclem, vydal Supraphon v roce 1977.V jeho digitální podobě se můžete nyní znovu setkat s tímto legendárním komikem, s jeho slovním mistrovstvím a uměním gradování point.

Číta: Vlasta Burian, Josef Steigl Celkový čas: 1 hodina 17 minút Tato kompilace je výběrem z toho nejlepšího, co zanechal v gramofonových a filmových archívech legendární král komiků Vlasta Burian. Obsahuje monology, scénky a písně včetně těch nejznámějších, filmových z období od konce 20. let do poloviny 50. let minulého století. Přes jejich stáří je většina z nich stále "zelených", protože dobrý humor v mistrovském přednesu nepodléhá korozi času

Číta: Jaroslav Dušek, Eva Holubová Celkový čas: 1 hodina 15 minút Záznam mimořádných vypravěčských schopností Evy Holubové. V rozhovoru se svým dlouholetým přítelem, hercem a moderátorem Jaroslavem Duškem, vypráví humorně i vážně populární herečka o své rodině, dětech, sexu, alkoholu, dobročinnosti, cestování, a celé řadě dalších podstatných ale i komických situací. Zajímavé postřehy, myšlenky a historky z hereččina života doprovází klavírními improvizacemi na daná témata Zdeněk Zdeněk.Veselý i závažný dialog dvou hereckých osobností!

5. diel série. Číta: František Filipovský, Jan Werich, Jiří Voskovec, František Černý, Jožka Srbová, M. Schlesingerová Celkový čas: 1 hodina 18 minút Audiokniha Osvobozené divadlo V. obsahuje tyto části:Panorama osvobozeného divadla 1927 - 1937Holduj tanci, pohybuNobody's SweetheartKonšelskáVy nevíte, co je středověkTragédie vodníkovaDavid a GoliášCo na světě mám rádA týden uplynulDinahLodnickáSpring on BroadwayKolumbovo vejceHappy Go LuckyTrojský kůňJarní vítrZáleží na násFoxtrot o mravencíchPeníze nebo životRej vážekŽivot je jen náhodaFull HandHej rup! Chceme žítŠaty dělaj člověka

4. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Ljuba Hermanová, Jindřich Plachta, Vladimír Šmeral Celkový čas: 1 hodina 17 minút Audiokniha Osvobozené divadlo IV. obsahuje tyto části:Zakázané ovoceZe dne na denBabička MaryTys bratr nášHot FingersProti větruHej, pane králiSvět na rubyPotopaRed Hot PokerSvět na rubyNebe na zemiVousatý světEchoes of the Music HallNebe na zemiPolitické nebe na zemiBlack Dream (Černý sen)Buďte blahořečenýRub a lícRubbish Heap BluesPra- pra- prabába mé prabábySvět patří námSwing CoctailStrejček HladCity LightsLáska zhrzená (Píseň takřka lidová)

Číta: Martin Štěpánek, Blanka Bohdanová, Bohuš Záhorský, Jana Hlaváčová, Miroslav Doležal, Libuše Havelková, Čestmír Řanda, Josef Kemr, Ladislav Pešek, Josef Velda, Milan Mach, František Krahulík, Miloš Nesvadba, Jarmila Orlová, Jaroslava Tvrzníková, Vladimír Leraus, Lída Engelová, Blažena Holišová, Gabriela Preissová, Iva Šašková, Martin Kubala, Pavel Bešík, Petra Kroftová, Václav Švorc, Miroslav Chorvát, Milan Nosál, Vladimír Pospíšil, Bohuslav Čáp Celkový čas: 2 hodiny 4 minúty 21. listopadu 1847 se ve Stavovském divadle v Praze poprvé hrála dramatická báchorka Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla (*4. února 1808). Podle literárních kritiků hra, která "...natrvalo ovlivnila český divadelní repertoár a většinou byla přijímána jako umělecká výpověď o nás samých, o našem národním charakteru..."Báchorka vypráví příběh o dudákovi Švandovi, synovi lesní žínky Rosavy, která pro něj vyprosila čarovnou moc jeho dud. Švanda má rád Dorotku, ale jako nápadník je odmítán Dorotčiným tatínkem pro svoji chudobu. Švanda se furiantsky vydává do světa, aby si hrou na dudy vydělal zlaťáky a mohl si vzít Dorotku za ženu - a tak jsou proti sobě postaveny takové hodnoty jako je láska a peníze. Švanda je na své cestě světem, provázen svým přítelem šumařem Kalafunou, ale také vykukem Vocilkou, nejprve okouzlen všemi možnými marnostmi světa a hlavně mocí peněz, zapomíná na domov a lásku, kvůli které se do světa vydal, ba ji v jeden čas izapírá...Dalším vývojem příběhu však Švanda poznává, že peníze nejsou důležité, že důležitá je láska Dorotčina i oddaná mateřská láska víly Rosavy a také přátelství šumaře Kalafuny.

Číta: Jiřina Salačová, Oldřich Nový Celkový čas: 49 minút Album Slovo má Oldřich Nový, které bylo vydáno v Supraphonu na LP 0 13 0655 (mono) v roce 1969, posíláme nyní do digitálních obchodů u příležitosti 30. výročí úmrtí Oldřicha Nového († 15.3.1983)Komentář k původnímu LP 0 13 0655 z roku 1969:Bylo to v září 1939. Plakáty a reklamy v novinách zvaly na "nejlepší moderní společenský film, který byl u nás kdy natočen".Šlo o veselohru režiséra Martina Friče s Oldřichem Novým v titulní roli. Kritik časopisu Kinorevue k jeho výkonu napsal: "Znovu musíme vyslovit podiv nad tím, jak mohl být tak dlouho zanedbáván filmovými výrobci tento virtuózní herec." Film se jmenoval Kristian a podnes plní sály biografů.Cesta za poznáním Oldřicha Nového začíná v první třídě žižkovské školy na Komenského náměstía na kopci u "kapslovny", který byl jediným dětským hřištěm této dělnické čtvrti. Dva roky nato už sedí Oldřich ve škole U sv. Kříže Většího na Starém Městě pražském s okny na František, kde s kluky tráví svůj volný čas u vody. V létě, v zimě. František tehdy tvořil velmi svérázný kout Prahy s osobitými obyvateli a mravy. Jan Neruda v jednom svém fejetonu nazval řeč příslušníků této čtvrti pražskou francouzštinou. Lenivé protahování nosovek, lehce nosový přízvuk a přímo aristokratická nonšalantnost - nemá zde původ Nového zvláštní mluva i způsob zpěvu, ale takéjeho samozřejmost a lehkost, živost, nedbalá elegance, gaminství, někdy i frajerství a velkoměstský styl? Vždyť právě typy rošťáků, lupičů, džentlmenů a lidiček z předměstských a bohémských dvorků tvořily jednu skupinu jeho typických rolí, kdy mohl bohatě využít inspirací, jež mu domovská čtvrť poskytla.V Cyrilometodějské tiskárně v Pštrossově ulici v Praze se Oldřich Nový řádně vyučil sazečem a čtyřletou obornou typografickou školu absolvoval s vyznamenáním.Ale "černé umění", jak se tehdy tomuto povolání říkalo, mladého pracovníka brzy ztratilo. Zato se s ním setkávali návštěvníci pražské Řemeslnické besedy, potom zpěvní síně U labutě v ulici Na poříčí, karlínského Varieté a divadlo Deklarace, které neslo hrdý název "Žižkovská činohra".Následovalo roční angažmá vMoravské Ostravě a od roku 1919 slavná éra herce, režiséra, autora a posléze šéfa brněnské operety. Národní (později Zemské a Státní) divadlo v Brně znamená v životním díle Oldřicha Nového šestnáct významných let. Pro českou operetu za jeho vedení znamenají rehabilitaci tohoto přehlíženého žánru, který si, díky Novému, získal uznání i zájem divadelních pracovníků, teoretiků, kritiků i obecenstva. Oldřich Nový dokázal, že opereta je umění, jestliže se dělá s vkusem, nápady, talentem. Zbavil ji bezduchého extemporování, dbal na kulturu jevištní mluvy i přirozené, plynulé spojení hudby sčinoherní částí. Vychovával si mladé české autory a jako první u nás objevil pro české jeviště hudební komedii. - V Brně také poznal a využil možností rozhlasu jako nové umělecké disciplíny pro členy svého souboru. V brněnském Radiojournalu pracoval od jeho založení, kdy vysílacím "studiem" byla jedna z budek na novém Zemském domě. Odtud a později z ateliéru na Nové ulici a poté ze Stadiónu vysílal desítky kabaretů, pásem a gramofonrevuí, které sestavoval, režíroval a konferoval.Koncem roku 1934 a začátkem roku příštího vyjednává s ředitelem Vinohradského divadla dr. Jahnem o provozu hudební komedie. Přitom je podroben důkladné zkoušce: Hraje v Komorním divadle premiéru a veškeré reprízy Verneuillovy činohry Škola poplatníků, ve které je mu svěřena hlavní pánskárole, a na Vinohradech hostuje v řadě představení v Borově režiii Straussova Netopýra, kde v roli Eisensteina alternuje se Zdeňkem Štěpánkem. Jednání ztroskotalo, poněvadž Nový chtěl vybudovat divadlo hudební komedie jako samostatný a soběstačný celek, s vlastním souborem hereckým i hudebním.V srpnu 1935 se loučí s Brnem a v Praze s potížemi sestavuje soubor, se kterým před Vánocemi téhož roku zahajuje svou činnost v Novém divadle ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí hudební komedií s téměř symbolickým názvem Štěstí do domu. S deseti schopnými herci, dvěma perfektními klavíristy, při jediné scéně, bez převleků a honosné výpravy, kterou tehdejší pražská operetní divadla oslňovala publikum.Od prvního představení bojoval o diváka a se svým souborem hrál všecka představení, i když v Novém divadle bylo víc zaměstnanců než návštěvníků. Usiloval o hodnotné zábavné umění, vkusnou a přitažlivou podívanou, která by se nepodbízela, ale dosáhla ve svém druhu maximální dokonalosti a výše. Oldřich Nový přišel do Prahy s vyhraněným programem: dělat hudební divadlo, hudební komedii, založenou na činoherním libretu, jehož děj je podmalován hudbou, ale každý šanson, hudební scéna nebo melodram musí být pokračováním děje a nikoli pouhou vložkou, jak tomu bývá v operetách. Nové divadlo nebylo společensky angažované, ani nestrhávalo lidem masky z tváří. Jeho hlavním cílem byla zábavnost jako první a hlavní úkol. Divadlo ne jako instituce výchovná, ale místo snů a potěšení.Zdravý cit pro míru únosnosti zajišťovaly Novému spolu s ironickým nadhledem a uměním persifláže takový vztah k uváděné dramatice, i rolím, že se vždycky bezpečně a jistě vyhnul banalitě a nevkusu. Proto mohl v Lidových novinách Eduard Bass napsat, že "Nové divadlo je opereta pro kulturní lidi".Oldřich Nový zde vytvářel dva typy hrdinů, romanticky založené, aktivní, smělé a odhodlané moderní mladé muže, vždy s úsměvem vítězící, jejichž předností je elegance, vzdělání, ale také dávka fantazie, milé drzosti, provokativního šarmu a vtipu. Na druhé straně ztělesňoval bezvýznamné úředníčky a občánky s ušlápnutou bojácnou dušičkou a se snem po lepším životě. Tytodva odlišné charaktery mohl dokonale spojit ve dvojrolích, z nichž nejslavnější byly Célestin v Mam'zelle Nitouche a filmový Kristian.Oldřich Nový natočil až do Kristiana jedenáct filmů, tedy asi třetinu své filmové práce po dnešní den, a přece teprve Kristianem se mu otevřela slavná filmová dráha. Tento film se stal mezníkem v české společenské veselohře a Nový se přes noc posunul vžebříčku populárních herců na jedno z předních míst. Brzy potom dostal nové velké herecké příležitosti ve filmech Roztomilý člověk, Valentin dobrotivý, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Pytlákova schovanka a dalších. Filmová tvorba tohoto herce není ještě uzavřena, stejně jako tvorba divadelní a činnost v rozhlase a televizi. Oldřich Nový po zrušení svého divadla v roce 1948 režíroval a hrál v Karlínském divadle a v četných divadlech v republice i v zahraničí. Jeho současné inscenace i postavy v hudební komedii Harvey a já..., v komorním muzikálu Julie, ty máš nápady nebo pohostinské vystoupení v pražském Činoherním klubu jen potvrzují jeho stále mladé umění a oddanou věrnost divadlu.Umělecká činnost Oldřicha Nového byla a dosud je mnohostranná. Zahrnuje více oblastí a s pravou tvůrčí nenasytností se snaží zabrat co nejširší okruh působnosti. Pro Nového žít znamená hrát a hrát znamená žít. Postihl něco z věčné lidské touhy po idyle apohodě, po veliké romantické a neobyčejné lásce a štěstí. Jeho humor se vždy vyznačoval jemností, komorností, smyslem pro styl; vkus a přirozená hravost se v jeho výkonech pojily s noblesou chování, společenskou rutinou, velkosvětským šarmem a gaminstvím. A to projevoval a uplatňoval i v popěvcích z hudebních komedií i filmů. Má ve svém projevu zvláštní sentiment, který využívá, hraje na něj, ale současně jej i ironizuje. Podlamuje hlas a přechází do parlanda - recitačního zpěvu. Některé písně v jeho interpretaci zakotvily natolik ve vědomí diváků a posluchačů, že si je ani neumíme představit v jiném provedení.

Číta: František Nepil Celkový čas: 1 hodina 18 minút V úvodu knihy, podle které vznikla tato nahrávka, jsou slova: „ My to máme jednoduché. My víme odkud jsme vzešli, i kdyby Přemysl ty střevíce z lýčí schovati nedal, mezi námi není ani jediného, jehož předek, nebo prapředek by nepocházel z venkova. Jenž by nebyl buď chalupníkem, rolníkem či domkářem, anebo alespoň podruhem, děvečkou či čeledínem. Všem nám, kdo máme to štěstí i trápení, že žijeme u nás a že sem patříme, vykukuje sláma z bot.“ Tou pomyslnou, nazlátlou slámou jednoduchosti, porozumění a vzácnosti každého okamžiku jsou svázány zdánlivě obyčejné věci a obyčejné situace. Téměř všechny příběhy nesou název lidové písničky, nenechme se však mýlit. Ti pašíci, kravky, slepice i zlodějský tchoř, jsou především katalyzátorem lidských vztahů. Někdy vyostřených do drobných konfliktů, převážně vtipných, ale pokaždé ve svém vyústění laskavých.František Nepil byl nedostižným vypravěčem a právě jeho autorské podání v naší nahrávce je tím nejkouzelnějším dovršením příběhu.

Číta: Jan Werich, Jana Werichová Celkový čas: 1 hodina 17 minút V roce 1970 byly zachyceny na zvukový záznam rozhovory, které spolu vedli otec Jan Werich s dcerou Janou a pro budoucno tak zůstaly zachovány nesmírně zajímavé informace o počátcích Osvobozenéhodivadla, jak se tvořila Vest Pocket Revue a jaké bylo pozadí tvorby Voskovce a Wericha. Janiny zvídavé otázky rozpoutají tok vyprávění také o tvorbě Jaroslava Ježka, podrobnosti o vzniku jehoslavných písniček i některé detaily z Ježkova života. Na závěr se Jan Werich rozpovídá o emigraci v USA v době války a korunuje své vzpomínky slavnou historií vozu Lincoln, který si v Americe V+W po svém příletu pořídili. Nyní vycházejí tyto rozhovory na jednom albu, které je, díky typickému Werichově stylu košatých odboček, průpovídek a odkazů k dobovým souvislostem, bohatýmzdrojem poučení i zábavy.Vzpomínky Jana Wericha podnícené rozhovorem s dcerou Janou!

Číta: Vlasta Burian, František Černý, Josef Cincibus, Jiří Štuchal, Oldřich Nový Celkový čas: 32 minút Audiokniha Rozprávka o umění anekdotářském aj. obsahuje vtipné skeče od mistrů humoru a televizní zábavy, jakým byl Vlasta Burian, Oldřich Nový, František Černý a další.

Číta: Jiří Krampol, Uršula Kluková Celkový čas: 1 hodina Po Jiřím Grossmannovi se stal hereckým i autorským partnerem Miloslava Šimka Jiří Krampol. Napsali a hráli spolu řadu úspěšných skečů, scének a povídek. Souborně vyšly v roce 2001 v knížce Mario Surio v Čechách aneb Jedeme do Evropy. Pět povídek vám nabízí tento titul. Vedle Jiřího Krampola dvě z nich čte Uršula Kluková, která byla dámskou hvězdou Šimkova hereckého souboru. Její "dopisy Sally" reagují na svého času populární rubriku časopisu Mladý svět, v níž fiktivní Sally odpovídala na dopisy čtenářů (převažovaly dívky) a radila jim v jejich milostných problémech. Nabízené album potěší jistě nejen ctitele Šimkova tvůrčího odkazu, ale i milovníky dobrého humoru bez rozdílu generací!Obsah: 1. Jak jsem cestoval 2. První dopis Sally 3. Jak chtěl otec získat velblouda 4. Druhý dopis Sally 5. Jak jsem si zkazil život 6. Jak jsem prodával kapry

Číta: Jiří Lábus, Marek Eben, Rostislav Novák, Jaroslava Kretschmerová, Petr Vacek, Jana Synková, Jan Jiráň, Pavel Nový, Miroslav Kořínek, Zuzana Měsíčková, Jitka Schneiderová, Martin Janouš Celkový čas: 1 hodina 29 minút Audiokniha Prodaná nevěsta aneb Pojď domů, ona brečí - je záznamem představení populárního pražského divadla Studio Y. V úpravě a režii Jana Schmida a hudebním nastudování Miroslava Kořínka jde o kolektivní uchopení národní opery Prodaná nevěsta. V záznamu hraje celý soubor na nejrůznější hudební nástroje a kolektivně zpívá, mezi sólisty však vyniknou - Marek Eben v roli Jeníka, Jaroslava Kretschmerová jako Mařenka, Jiří Lábuspředstavující Kecala, Petr Vacek v roli Vaška a Pavel Nový jako principál. Do představení jsou zakomponovány také některé úryvky ze Smetanovy Hubičky a Dvořákova Jakobína, je zde využito různých přísloví, barokní a lidové poezie, pranostik i nápadu domýšlení příběhu. Hravá, veselá inscenace této komické opery se od své premiéry v roce 1996 stala nejúspěšnějším představením Studia Y!

3. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Míla Ledererová, Stanislav Kukačka Celkový čas: 1 hodina 11 minút Audiokniha Osvobozené divadlo III. obsahuje tyto části:Tanec loutkyDevět řemesel - desátá bídaOpium - čínské intermezzoLáska má právo se smátČernošská rapsodieRhythm FeetCivilizaceKlobouk ve křovíUsměrněná píseňBůh suďKam asi svět míří - 1900 a 34Vyznání láskyFull HandSvítáCarioca sol y umbraŘeditel, učitel a KukačkaPohádka o katu a bláznuBílé sestryPeklo i ráj

1. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Ferenc Futurista, Jaroslav Gradwohl, František Vnouček Celkový čas: 1 hodina 15 minút Audiokniha Osvobozené divadlo I. obsahuje tyto části:Budete se smát, že nemůžu spátDobrodružství bílého slonaZeměkouleTo záleží na vásJackova píseňNěkterý denTři strážníciZasuSkafandr foxBloody Moon RhapsodyNic neníTmavomodrý světMercedes (parodie)VirginiaJá nedělámPochod neutrálůBugatti stepDon Parola a Don PanderoPrázdná náručDon Juan waltzChodidlaProdám srdceProdám srdce (parodie)Isabel valseNení dobrodruh jako dobrodruh

2. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Jára Pospíšil, Hana Vítová Celkový čas: 1 hodina 3 minúty Audiokniha Osvobozené divadlo II. obsahuje tyto části:Píseň strašlivá o GolemoviPochod stoprocentních mužůStala se chybaNikdy nic nikdo nemáPolonaisaNaše řečPražská javaEvropa voláKleopatraPochod plebejcůŘímské lázněDialog o lidech a zvířatechEzop a brabenecObětování bohůmV domě straší duchEvropa voláBeguine HydroplaneChybami se člověk učí (When Yuba Plays The Rumba On The Tuba)Polka specielně aktuelníProč nemohu spátNashledanou v lepších časech

1. diel série. Číta: Jiří Just, Vladimír Just, Luboš Unzeitig, Jan Burian, Jiří Dědeček Celkový čas: 1 hodina 11 minút Komentář k původním LP 1218 0478:Když jsem byl vyzván, abych po dokončení mladofrotovní populárně vědecké publikace Proměny malých scén (Máj 1983) vypracoval pro Supraphon jakési její zvukové pokračování či zvukový "pandán", považoval jsem to zprvu za jedinečnou příležitost, jak prezentovat před širší veřejností neopakovatelný a většinou jen divadelním zasvěcencům důvěrně známý svět dnešních malých divadel a divadélek. Těšil jsem se však pouze do chvíle, než jsem si uvědomil základní ošidnost celého projektu: tkví-li v něčem specifické kouzlo malých netradičních scén, pak je toprávě v oné neopakovatelné jiskře, elektrizující večer co večer jeviště a hlediště, jiskře, dokonale nepřenosné kamkoliv jinam mimo intimní prostor malého divadla a v útlumu nahrávacího studia neodvratně hasnoucí. Nehledě k tomu, že nejvlastnější účin zmíněných scén určitě nespočívá v precizně zvládnutém mluveném či zpívaném slově, nýbrž v celkové atmosféře, v kouzlu právě vznikající improvizace a samozřejmě i ve složce vizuální (netradiční výtvarné pojednání intimního prostoru) a mimické: příklad Bolka Polívky z Divadla na provázku nechť mluví za všechny další. Ale pak jsem si řekl,že bude-li gramofonový snímek rezignovat na celkový vyčerpávající obraz a bude se místo toho věnovat především těm skupinám a jednotlivcům, jež sázejí v prvé řadě na slovo - ať již mluvené čizpívané - a v neposlední řadě i na humor (který patří a vždycky patřil svým neučesaným, neuctivým kritickým ostřím k nejcennějším devizám těchto scén), pak půjde pro současné malé formy opravdu o velkou šanci, již by byl hřích nevyužít. Sympaticky zněl mým uším i rezolutní požadavek vydavatelů, aby přednost dostali především ti tvůrci, kteří dosud nemají žádnou desku a kteří nejsou - a v dohledné době ani nebudou - zrovna denními hosty masových médií. Tolik na vysvětlenou, proč se na desce nesetkáte například se zvučnými jmény protagonistů Semaforu, ale ani Ypsilonky, Divadla Járy Cimrmana, s Miroslavem Horníčkem apod. Výběr byl zaměřen na tvůrce relativně mladé a "nezavedené" - a už vůbec nebyl brán zřetel na jejich případný amatérský či profesionální statut. Právě v oblasti malých scén je totiž hranice mezi profesionalismem a amatérismem pojmem velmi mlhavým. Neboť řada mladých amatérských skupin zájmové umělecké činnosti podává v tomto oboru špičkové výkony, převyšující běžný profesionální standard (namátkou: brněnská X-ka či Divadelní studio J. Skřivána, M-dílna, Dětské, resp. Mladé studio Divadla na provázku, pražská Vizita, Sklep, Teatrzyk apod.). Výrazná účast a nebývalá iniciativa amatérů v této oblasti svědčí o trvale vzestupném celospolečenském zájmu i potřebě právě tohoto druhu tvořivosti mladých lidí.A nyní stručně k jednotlivým ukázkám: Jan Burian (syn národního umělce E. F. Buriana) a Jiří Dědeček vystupují spolu již přes deset let. Za tu dobu vyprodukovali kolem patnácti původních autorských pořadů, těžících z neuvěřitelněširokého zázemí tří set (!) dokončených písní. Jejich texty se svou gellnerovskou zpěvností i otevřeností staly nepochybně trvalou součástí živé poezie posledního desetiletí a po publicitě již létavolají: často jest nám slýchati i čísti textů o poznání méně poetičtějších, méně vtipnějších i současnějších, než jsou texty B+D. - Vitiza je naopak souborem mladým až nejmladším (vznikla jako typický vysokoškolský soubor roku 1981). Ústřední autorsko-interpretační dvojice Borna+Dušek spojuje prvky text-appealového, vyprávěného, "epického" divadla s prvky aktuální společenské satiry, jejíž intelektuální kalibr můžeme srovnávat s kalibrem někdejší tvorby V+W. Stálý host Vizity, harmonikář Václav Koubek představuje typ samorostlého moderního barda, navazujícího na přebohaté tradice neoficiálních pražských lidových písničkářů. - K ukázkám Bratří Justů z pražského Rubínu (zde od roku 1975) se jako bratrská polovina nemohu dost dobře objektivně vyjadřovat. Předávám tedy slovo časopisu Tvorba z 26. 5. 1982: "Bří Justové očišťují nikoli posměškem, grimasou, ale satirou, nadsázkou, vědomě deformovaným obrazem, který však přitom neustále myslí na člověka... Zejména v jednom ze závěrečnýchmonologů Referát (Přednáška) a Kritika na tento referát, demaskují v možné podobě potenciálního parazita, schopného všeho, jen ne myslet". - Sdružení přátel mírného humoru Š.O.U. je jednou zmnoha brněnských malých scén netradičního zaměření. Trojice Šimek-Opluštil-Unzeitig svým originálním hudebním i textovým profilem dokazuje, že pojem "brněnský kabaret" může znamenat i cosi zcela opačného, než jsou Stréček Křópal apod. Pozoruhodné spojení moravského folklorismu s rockovým světem má hodnotu až básnické koláže, satiricky odhalující nové pohledy na skutečnosti a mýty moderní doby. Ozvěny malých scén 1 zachycují tedy dvojice či trojice povýtce kabaretního, popř. písničkářského typu. V dohledné době však bude realizována i jejich druhá část (Ozvěny malých scén 2 ), ježbude natočena již bez přímé účasti publika a zachytí spíše studiové, divadelně stylizovanější podoby soudobých malých scén (konkrétně: Divadlo na provázku, Divadlo na okraji aj.). I tady bude všakhumor základní barvou spektra, která si klade za cíl přiblížit netradiční divadla pokud možno netradiční zvukovou formou.

Číta: Miroslav Horníček, Jan Pivec, František Filipovský, Vlasta Burian, Ljuba Hermanová, Jiří Štuchal, Stanislav Neumann Celkový čas: 1 hodina 42 minút Co si představíte, když se řekne soudnička? Slovník říká, že jde o drobný literární útvar, kterým noviny referují o případech ze soudní síně. Její úkol je prostý, informativní. Co se ale stane, když se úkolu zhostí literárně nadaný novinář, jakým byl třeba František Němec? Soudnička se změní v uměleckou prózu, přežije prchavou aktuálnost novin a na stránkách knih přetrvá i desetiletí.František Němec (nar. 1902, zemř. 1963) začínal jako básník, ale jeho sbírky ze začátku 20. let zavál čas. Byl soudním zpravodajem Tribuny, Lidových novin, Českého slova a dalších předválečných deníků. Ani Němcovy romány dnes nejsou příliš známé, Holátko Max (1922) či Alibi (1931), zato jeho soudničky patří dodnes k čtenářsky oblíbené četbě. Němec se vzdálil od běžného referování ze soudní síně, ze skutečných případů bral jen inspiraci a a soudničku rozvinul v osobitou humoristickou črtu či fejeton. Nejčastěji v nich líčí prostředí drobných lidí na rozhraní periférie, maloměšťáctví a podsvětí. Kořeny soudničky sahají až ke kramářské písni. Němec tento žánr zpopularizoval a bylo jeho zásluhou, že se mu začali věnovat i další autoři: například Rudolf Těsnohlídek, Karel Poláček, Jan Drda a jiní. Pozdější variací soudničky bývaly svého času oblíbené písně "zpívajícího právníka" Iva Jahelky. O soudničky se pokoušejí mnozí autoři i dnes, řadu jich najdeme třebana internetovém portálu ministerstva vnitra České republiky. Potvrzují, že malá soudnička je jen zdánlivě nenáročný útvar. Teprve skutečný autor dokáže zadání využít a vytvořit nadčasové literární dílo.

7. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Gleich, Jára Pospíšil Celkový čas: 44 minút Audiokniha Osvobozené divadlo VII. obsahuje tyto části:Tři strážníciNashledanou v lepších časechKam asi svět míříLáska zhrzená (Píseň takřka lidová)David a GoliášZáleží na násZasuMercedesKaždému z nás (Tisíc a jeden sen)O Španělsku si zpívámTiger RagFull Moon's MusicNoisy SerenadeVieni, vieni

6. diel série. Číta: Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Gradwohl, Emil František Burian Celkový čas: 45 minút Audiokniha Osvobozené divadlo VI. obsahuje tyto části: Early Morning Mist StonožkaWorld is OurHistorie ve světle pravdyZlatá střední cestaSilvestr 1934 (To za našich mladých časů nebývalo)Pravda o sovětském Rusku (pozdrav S.M. Treťjakovovi)Všudybylova dobrodružstvíSlovník láskyTeď ještě neSlovník láskyKdybych se byl nenarodilMá panna je v Panama samaPochod karnevalu Umělecké besedy

Číta: Jitka Molavcová, Hana Talpová, Jiří Suchý, Ferdinand Havlík, Eugen Jegorov, Jiří Datel Novotný, Petra Havlíková, Robert Růžek, Václav Veselý, Vladimír Klusák, Jiří Hájek Celkový čas: 1 hodina 55 minút Audiokniha Semafor Hry Člověk z půdy obsahuje tyto části:K smíchu toto představeníA teď si konečně budeme hrátKdyž někdy s Martinou (na hudbu Pramínek vlasů)Tohle tady nerad vidímTen, kdo leze po žebříkuTak pojďte dál, děti, jste na půděPojď ke mně blížCo je to za zvíře?Kočka na okněTakováhle krásná pohádkaNemá cenu bát se tmyA tím končí velectění, první půle představeníByla jedna barová laviceBarová laviceTo je, co?My jsme vyslali na Venuši dušiVčera neděle bylaDěvče, skoč dolů k těm dětemPřed domem jsem si hrála (varianta na Včera neděle byla)Hej hola, kluku a holkoDítě školou povinnéDěti už máme v almařeMůra šediváA do práce! Kde je můj rukopis?Léta dozráváníPřátelé, přináším vám poselství z půdyPane Sommer, adieuLa, la, la (Kočka na okně)Pardon! To je můj kočárekLéta dozráváníMilé děti, rád bych vám poděkoval za hojnou účast

Číta: Jan Werich, Jana Werichová Celkový čas: 8 hodín 47 minút V létě roku 1969 nabídl rozhlasový režisér Jiří Melíšek, pracující ve dvojici s Vladimírem Rohlenou, že nahraje pro Československý rozhlas životní vzpomínky Jana Wericha. Bylo to v době již počínající normalizace, která však ještě neudeřila plnou silou, takže bylo možné v září téhož roku, postupně, každou sobotu Werichovo svobodné vyprávění, vzpomínky a úvahy vysílat. Půlhodiny, ve kterých si spolu vyprávějí Jan Werich s dcerou Janou, byly nazvány Táto, povídej! Staly se nesouměřitelným fenoménem, celý národ tehdy naslouchal po dobu několika měsíců dosud neznámému sumarizování tohoto umělce. Vzpomínky Jana Wericha mají dvě roviny: chronologické řazení událostí, příběhů a konstatování. V rovině druhé pak nespoutané odbočky nečekaných asociací, jiskření nápadů a humorných vložek. Úkolem dcery Jany bylo nejen glosovat otcovo vyprávění, ale držet tok jeho vzpomínek v předem dohodnutém celku. Z devíti hodin celkového záznamu vyšel počátkem sedmdesátých let malý, osmdesátiminutový sestřih na 2 LP Pantonu, který byl po celá desetiletí jedinou zprávou o legendárním pořadu.Nesestříhaný záznam téměř 9 hodin v kompletu. Čerpá z archivu ČRo, Supraphonu a Jiřího Melíška, obsahuje také hodinu vyprávění, vydaného v roce 2000 nakladatelstvím Lotos. Navíc se podařilo vyhledat i rozhovory dosud nikdy neslyšené.Uslyšíme tedy konkrétní, velmi podrobné vzpomínky na počátky, aktéry a jednotlivé hry Osvobozeného divadla. Důležité a nesmírně zábavné je dále vyprávění o tzv. hovadismu, směru, vyznávaném nejenom protagonisty divadla, ale i řadou jejich přátel a známých. Z něj pak plynou gejzíry humorných příběhů, nazvaných v našem kompletu pracovně Koktavý telegram, Kapesník, Kanon, Vítej nám, otče vlasti, Hovadnej Tonda, atd. Werichovy vzpomínky vrcholí emigrací a životem v USA ve čtyřicátých letech, kdy se ke slovu dostává výrazněji i Jana.Táto, povídej! je zdrojem informací o celé první polovině minulého století v české, ale i francouzské a americké kultuře, doplněné nesmírně cennými postřehy mimořádného člověka Jana Wericha. Kompletní záznam legendárního rozhovoru s dosud nikdy nezveřejněnými pasážemi. Režie a dramaturgie Vladimír Rohlena a Jiří Melíšek