Umenie, Kultúra

Číta: Hana Maciuchová, Antonie Hegerlíková, Gabriela Vránová, Jiří Plachý, Otakar Brousek st., Radoslav Brzobohatý, Vladimír Krška, Marie Brožová, Světla Amortová, Nina Popelíková, Vladimír Bičík, Gustav Nezval, Oldřich Lukeš, Rudolf Kalina, Irena Uhlířová Celkový čas: 1 hodina 28 minút Divadelní hru Maryša, realistické drama bratří Aloise a Viléma Mrštíků, nahrával Supraphon ve dnech 21.března až 8. května 1975 s herci Divadla Na Vinohradech a původní 2LP album pak vydal v roce 1976.Tento původně 2 LP komplet nyní vydáváme poprvé digitálně.

Číta: Jiří Anderle Celkový čas: 11 hodín 38 minút Láska za lásku – rozhlasový cyklus pořadů hudby, příběhů a rozjímání, které pro vás ve svém malířském ateliéru připravil Jiří Anderle s papouškem Žandou.Před dvaceti lety mě Vlado Príkazský přemlouval a nakonec přesvědčil o tom, abych vyprávěl své vzpomínky a příběhy do rozhlasu. Tenkrát jsem mu řekl, že to zkusím, ale protože nevím, jestli to budu umět, mohu to dělat pouze bez nároku na honorář. Vždyť ten experiment pro nezájem posluchačů stejně do půl roku skončí. Jak jsme se mýlili! Z těch, kteří Lásku za lásku poslouchali jako děti, se stali dospělí lidé, a Vlado i já jsme také o dvacet let zestárli…Za nezištnou pomoc při práci na tomto CD děkuji především Markétě Košťákové, Janu Danihelkovi a Vladovi Príkazskému. Ale děkuji také všem, kterým se náš pořad stal součástí života. Je to možná i proto, že vzpomínky jsou jediným rájem, z něhož nemůžeme být vyhnáni.

Číta: Miroslav Horníček Celkový čas: 1 hodina 4 minúty Komentář MIROSLAVA HORNÍČKA k původnímu LP albu 2 18 0433 vydanému Supraphonem v roce 1978:Každý pohyb je předcházen popudem. Sedaje k psacímu stroji, mám popud. Je to několik řádek z redakce Mladého světa, která mi píše toto:"Pane Horníčku, jste pořád v pohybu. Prosím Vás tedy o seriál ze života: VYPRÁVĚNÍ O POHYBU. Váš seriál začne vycházet už záhy. Co na tom, že ještě není napsán. Pár otázek, směrovek, přikládám. Předem díky. Rudolf Křesťan"Tomu já říkám nekřesťanský požadavek. Ale přece jen sedám ke svému stroji, abych porozprávěl o pohybu. Křesťan má pravdu, jsem vskutku stále v pohybu. Pohybuji se víc než je mi zdrávo a můj osobní lékař to nerad vidí. Pokud to vidí. Některé pohyby před ním tajím.Pohybuji se od města k městu, hraju tu zde, tu tam a velice často ani nevím, kde to právě hraju. Pletu si dny i místa. Pokud jsem o svých přesunech rozhodoval sám, stávalo se, že jsem se zadal pro jeden večer do dvou i více míst.Jsem stále v pohybu, ale je to snad dostatečné posvěcení, abych o pohybu mohl vyprávět? Neví o pohybu více ten, kdo se pohybuje méně anebo vůbec ne? To se vám řekne, že seriál vznikne v pohybu. Humorný článek o zánětu okostice zajisté nevznikl při zánětu této.Namítnete mi správně, že ve chvíli, kdy sedám ke svému stroji, v pohybu nejsem, ale to je velice relativní. Nejsem-li (zdánlivě) v pohybu, pohyb je ve mně. Cosi se děje i nadále a já vím: odpoledne mám být tam a tam a večer naopak jinde. A nejsem si, věřte mi, docela jist jestli si toto "jinde" nepletu s oním "tam a tam". Jsem, i když na to nevypadám, list hnaný větrem.Ale začínám. Začínám tedy vyprávět o pohybu, a jestli neřeknu nic podstatného, bude tím vinen sám pohyb, jehož je příliš a který nedovoluje sám sebe zahlédnout a soudit.Nenapodobitelné vyprávění Miroslava Horníčka je uvozeno větou, která přesně vystihuje jeho vztah k pohybu obecně."Mám pohyb rád. Vydržím se na něj celé hodiny dívat".A ještě jeden citát:„Budiž pochválen pohyb! Budiž pochváleno úsilí každého, kdo cosi na tomto světě překonává. Kdo cosi rozšiřuje"."Kdo překonává čas či výšku nebo vlastní lenost, kdo rozšiřuje oblast našeho poznávání, našeho citu.“- sám autor vypráví o sportu, o pohybu jako takovém, ale také o divadle a filmu, o moudrosti, o životě vůbec...

Číta: Miroslav Horníček, Eduard Kohout, Pavel Bartoň Celkový čas: 1 hodina 16 minút Komentář Miroslava Horníčka k původnímu albu 2 18 0410 vydanému Pantonem v roce 1976:Vyznání je věc zvláštní, ošidná a křehká. Člověk je vysloví jen málokdy a vždycky v nějaké chvíli závažné a silné. Vysloví je, kdosi je vyslechne a tím to končí. Nebo začíná. Ale tady je to docela jiné: nahrál jsem své vyznání na desku a tím dal každému, kdo si ji koupí, právo i možnost pustit si je kdykoliv.Je to pocit tak trochu matoucí a zneklidňující. Sotva Vám mohu radit v jaké chvíli a náladě si tuto desku pouštět a sotva Vám mohu zabránit, abyste si ji pro vlastní pobavení pouštěli na jiné rychlosti. Odevzdal jsem svůj hlas. Vám i Mariánským Lázním. Nazval jsem je hlubinou svého bezpečí a rájem svého srdce.Máte zajisté i Vy taková místa. Jiná a jinde. Nechci Vám vnucovat své pocity a city, chci Vám jen sdělit, čím je mi toto místo. Čím je mi vždycky a zvláště pak v tom rodícím se létě. Samozřejmě, že nemusíte přejímat to, co Vám vypravuji. Chci jen, abyste má slova přijali. I brát je možno různě.Brát v potaz, brát v pochybnost, brát s nedůvěrou. Nechci Vám radit, ale chci, abyste věděli, že toto vyznání mi bylo diktováno milostí z tohoto místa už od pradávna vanoucí a že bych Vám byl vděčen, kdyby je na milost brali. Pak si porozumíme.Komu jsem své vyznání vyslovil, je jedna věc. A druhá, komu je věnuji. Nuže, věnuji je všem, kdo toto město vytvářeli i všem, kdo i nadále je tvoří. Těm v popředí i těm bezejmenným jejich pracovníkům, které tu sotva někdy zahlédneme a jejichž dílo tu už po staletí roste. A těm, kdo přijdou, kdo sem přicházejí. Třeba poprvé. A třeba pouze jednou. Těm, kteří tudy jenom neprojdou, kteří se dovedou zastavit a třeba jenom na pár vteřin zaznamenat něco, co je tu v povětří a pro co - právě tak jako já - budou jen těžko hledat slova. Věnuji toto své vyznání lidem, kteří doslova z močálů a bahna pozvedli tento klenot, jeden z korunovačních klenotů naší země. A těm, kteří dál budou v tomto díle pokračovat.M.H.Je ticho? Je dost ticho - kolem Vás i ve Vás? O to jediné Vás prosím: vyčkejte, až bude úplné ticho, najděte si chvíli nějakého velkého zastavení a hlubokého poklidu. A teprve pak si pusťte tuto desku. Neprosím za sebe. Bojím se jen, abychom o b a něco nepřeslechli.M.H.

Číta: Luděk Munzar, František Novotný Celkový čas: 1 hodina 20 minút Výběr z úspěšného rozhlasového cyklu z roku 2015Účinkují František Novotný a Luděk MunzarO kouzlení slovem„Já ti někdy, Františku, když na mne dolehne ta zbytečná malost, agrese, arogance, zloba a jiný podobný marasmus doby, tak mám naprosto nutkavý pocit říct si honem nějaké obyčejné, krásné, prosté české slovíčko. Jako – maminka, ráno, louka, mlýn… Omýt tu špínu, vnořit dlaně do průzračné studánky času.“„Vždyť já ti, Luďku, rozumím: Dědictví otců, zachovej nám, pane. Ale žádné obavy, přátelé, nebudeme z ničeho dělat vědu. Ona se, jak říká Jan Werich, z ničeho nemá dělat zbytečně věda, ani z vědy ne. Navíc v žádném případě nejsme jazykovědci, jen se chceme poradovat spolu s vámi ze slov, se kterými je nám lépe na světě.“Tak takhle nějak začínal první díl pořadu, kterým jsme chtěli vzdát poctu naší rodné řeči. Vždyť právě společným jazykem definuje Karel Čapek národ. Naším záměrem bylo, abychom si připomněli, že to, že si teď povídáme česky, že si rozumíme, že jsou pro nás běžná taková krásná slova jako záměr nebo názor, touha, odstín, úsvit, obloha ale třeba i trojúhelník, vlast, vůbec není tak samozřejmé.On ten náš cyklus začal vlastně zrušením nevolnictví. Kdy lidé z venkova, kde český jazyk žil, na rozdíl od tří set let systematicky poněmčovaného městského prostředí, tak právě ti lidé z venkova mohli najednou do měst, a tak spolu s nimi obrozenečtí vlastenci rozfoukávali skomírající plamínek našeho rodného jazyka, který do té doby chránily venkovské chalupy.Zkrátka, světýlko donesené z českých luhů a hájů.Najednou se stalo, že nás začala i ta nejvšednější slovíčka provokovat, že jsme v nich našli spoustu příběhů, zjistili jsme, že jsou to slůvka čarovná, která nás vracejí nejen do dětství, že svědčí o slávě našich předků, ale že nás vracejí i do krajiny nadějí, že s nimi nahlédneme za zrcadlo současnosti. A ohlas u posluchačů nám dodával odvahu sáhnout znovu a znovu do klobouku plného písmen, abychom je pak v hrstičce půlhodinky sesypali do vět pokorně vzdávajících hold matičce češtině. Hledali jsme slova, která se nepočítají, neměří, ale váží. A vida, najednou už je těch zastavení téměř stovka. Přijměte, prosím, tuto malou, náhodnou ochutnávku jako výraz úcty a s přáním, aby vám tu chvilku, kdy budeme spolu, bylo pěkně.Vaši Luděk Munzar a František Novotný

Číta: Luboš Pavel Celkový čas: 6 hodín 34 minút Tato audiokniha vás vezme na dalekou cestu do Malého Tibetu. Tam v Himálajích leží pro nás, středoevropany, docela jiný svět. Ale možná někdy máme až idealistické představy o tom, jak tam žijí mniši i obyčejní lidé. A život se rychle mění. Tam, kde ještě nedávno nebyla ani prašná cesta, už dnes po nové silnici proudí desítky aut. Vedle domů z hlíny vyrůstají betonové stavby.Celkem 39 tradičních pohádek a folkových příběhů, dále skutečné životní příběhy lidí, kteří dnes žijí v oblasti Ladaku též nazývané Malý Tibet, a také několik zbrusu nových pohádek a povídek od dětí ze soukromé školy Spring Dales Public v Mulbeku. Povídky jsou tu obsaženy různorodé, když už vás začnou pomalu nudit texty vycházející z buddhistické mytologie, osvěžíte se vyprávěním třeba o tom, jak domorodci přinesli otep sena prvnímu autu, které do Ladaku přijelo. Mysleli si, že potřebuje stejné krmivo jako jejich mezci.Audiokniha je doplněna ukázkami ladacké hudby a mluveného slova.Ukázka:„Musíme to zařídit tak, aby se oženil tady v Ladaku," shodli se po krátké poradě jednomyslně. ,,Zkrátka mu tu najdeme tu nejvíce atraktivní dívku. Však jich tu máme dost." Takže se vydali za inženýrem Norbuem, aby se ho zeptali, jestli by dal přednost inteligentní, vzdělané dívce, nebo spíše nějaké z královského rodu. Tajně doufali, že nebude chtít tu vzdělanou, protože jich tu bylo pomálu. Zato princeznu měla každá oblast Ladaku, každé větší údolí.Inženýra to překvapilo a pobavilo. Vida, z obyčejného hocha se stal někdo, komu dělají návrhy, jako by byl princ nebo zahraniční ministr. Chvíli přemýšlel a pravda byla, že by rád zůstal v Ladaku. Cítil, že by bylo naplňující zrealizovat tu mnoho skvělých projektů. V Anglii by byl jen jedním z mnoha. Musí však využít příležitosti, že se bojí, aby jim nezmizel. Je potřeba dělat trochu okolky. A navíc, vybrat si ženu na celý život, to není jen tak.Proto řekl: ,,Jestli chcete, abych zůstal v Ladaku a oženil se tu, pak si chci vybrat dívku z královského rodu. Najděte mi takovou, která by se chtěla za mne vdát, ale ještě než budu souhlasit se svatbou, chci vidět její fotografii.",,Fotografii?" zopakovali překvapeně, vůbec nevěděli, o čem mluví.,,Obrázek. Chci vidět, jak vypadá," vysvětlil Norbu.,,Ach ano, jistě," řekli ministři a přemýšleli o nějakém dobrém malíři.,,Mohu vám pro ten účel půjčit svůj fotoaparát," dodal inženýr a vyndal z tašky foťák, který si pořídil v Anglii.

Číta: Martin Štěpánek, Oldřich Kaiser, Vlastimil Brodský, Daniela Kolářová, Gabriela Vránová, Josef Bláha, Otakar Brousek st., Jiřina Švorcová, Svatopluk Skopal, Oldřich Musil, Vlastimil Fišar, Vladimír Krška, Vladimír Bičík, Břetislav Slováček Celkový čas: 1 hodina 31 minút ...Ideou této báchorky, kterou kritika označila za "politickou školu lidu", je boj člověka o svobodný rozvoj. Tyl myšlenku umělecky ztvárňuje v osudech osmačtyřicátníka učitele Pěnkavy, který si musí svou lásku vybojovat jednak na tvrdohlavé mlynářce, jednak na feudálním pánovi. Za lidskou důstojnost zápasí i služka Madlenka a čeledín Kuba, sloužící, kteří za revoluce zvedli hlavu, i chudý žid Ezechiel. Rozsáhlá epizoda Ezechielova, umístěná do závěru dramatu, v níž se chudák brání proti výpadům bohatého sedláka Loukoty, shrnuje základní ideu hry. České divadlo zaujímalo touto epizodou velmi vyspělý postoj k soudobému úsilí židů o zrovnoprávnění.Premiéra, která se konala 18.března 1849 ve Stavovském divadle, ukázala, jak hluboce autor cítí svou současnost, český lid, jeho sny, touhy a zklamání. Jen hluboký zájem o člověka mohl totiž způsobit, že tato ostře politicky a aktuálně zaměřená hra, s jasnými dobovými narážkami na Metternicha, Windischgrätze, oktrojírku, přetrvá staletí. Hra totiž, ačkoliv zobrazuje bouřlivou a převratnou dobu, neulpívá na jejích konkrétních událostech, ale řídí se vlastním příběhem, který, jak se u Tyla často stává, není jen zápasem člověka o jeho nové, svobodné postavení, ale zároveň příběhem lásky. Láska tu však nehraje úlohu "nadčasového" motivu, na který je jen vnějškově navěšena aktualizující dobová dekorace. Láska je pro hrdiny Tylových her základním prubířským kamenem celého jejich poměru ke světu. Učitel Pěnkava tím, že bojuje o svou lásku, bojuje zároveň o své místo ve světě, o své zařazení v boji za národní svobodu a práva lidu. Idea svobody a celá soudobá politická situace neobráží se proto jen v celé řadě přímých dobových politických narážek, v jednotlivých myšlenkách, ale v charakteru postav a jejich vývoji, v celém syžetu hry, v němž idea svobody lidu neoddělitelně srůstá ve sféře individuálních osudů hrdinů hry s ideou věrné lásky.(úryvky z knihy Jiřího Hájka "Tylova Tvrdohlavá žena)

Číta: Jiří Krampol, Miloslav Šimek, Uršula Kluková Celkový čas: 1 hodina 10 minút Audiokniha Důchodci na poště - To nejlepší z Šimka a Krampola II. - obsahuje výběr scének dvojice komiků Miloslav Šimek a Jiří Krampol. Audiokniha obsahuje tyto části: Jak jsem cestovalPetřínská lanovkaRozhovor s motocrossovým jezdcemJak jsem prodával kapryPartiová prodejna zboží mimořádné kvalityRozhovor se zadrženou NovákovouDůchodci u televize

Číta: Jiří Krampol, Miloslav Šimek Celkový čas: 1 hodina 2 minúty Audiokniha Zajíc v pytli. To nejlepší z Šimka a Krampola I. obsahuje tyto části: Havarijní údržba pražských chodníkůVlaková souprava pro třetí tisíciletíŽelezná neděleReportáž z maškarního plesu n.p. ŠpuntanaOčista - DočistaKvarda u doktora

Číta: Růžena Merunková, Josef Vinklář, Karel Vlček, Ladislav Potměšil, Vilém Besser, Eva Klepáčová, Jiří Mikota, Libuše Pešková, Miloš Hlavica, Bohumil Pastorek, Ladislav Kazda, Václav Kaňkovský, Dalimil Klapka, Karel Máj, Jiří Novotný, Ema Skálová, Josef Čáp, Zdena Černá, Jiří Smutný, Josef Koza, Vladimír Stach, František Horák Celkový čas: 1 hodina 34 minút Z komentáře Jana Kopeckého k původnímu LP albu 1 18 0591 vydanému Supraphonem v roce 1968:KOMEDIE O HVĚZDĚ je dramatická kompozice českých lidových vánočních her, jejichž původ sahá do XVII. a XVIII. století. Tehdy na českých vesnicích - v době cizí nadvlády, kdy jen venkov udržoval povědomí české národnosti - vznikla a rozvíjela se neobyčejně intenzivní, skvělá lidová kultura, která zabírala všechny oblasti lidského života a byla výrazem mnohotvárnosti a všestrannosti lidového živlu. Byla to kultura hudby a písní, tanců a svérázného vesnického společenského života, kultura barev, rytmu, plastických tvarů, lidové architektury. Její výraznou součástí bylo divadlo. V té době - od sedmnáctého věku až hluboko do minulého století - se na venkově hrálo divadlo všude... Přítomná vánoční hra pochází ze severu Čech. Jejími autory byli horalé z Krkonoš. Byli to chudí lidé. Nuzně se živili v drsné končině, kde je léto krátké a zima trvá od října do dubna. Tato končina kolem městeček Vysoké nad Jizerou, Železný Brod a Semily má skvělou tradici lidového divadelnictví..A divadlo dávalo lidem pocit krásy, svátečních chvil a pocit jednoty v zápase o společné chvíle.Základem kompozice a dějovou osnovou hry se stal nález neznámého rukopisu volně seřazených vánočních výjevů, který se zachoval v pozůstalosti vesnického učitele Věnceslava Metelky ...žil v první polovině XIX. století. Byl to nejen učitel, ale také výtečný hudebník, literát, písmák, divadelník - a především statečný, své práci a českému lidu oddaný muž, kterého zvěčnil český spisovatel K.V. Rais v populárním románu "Zapadlí vlastenci", jedné z nejmilovanějších českých knih. Tento Metelka si roku 1839 opsal do školního sešitu starou vánoční hru s kouzelným názvem "Komedie o hvězdě", kterou hrávali jeho předkové.Rukopis zůstal nepovšimnut v pozůstalosti Metelkově až do šedesátých let našeho století, kdy jsem je přepsal a o Vánocích roku 1965 svěřil k prvnímu provedení dětskému souboru nedaleko od tohoto kraje - v městečku Sobotka. Neznámá hra měla takový ohlas, že se o rok později dětská inscenace stala vyvrcholením vánočního pořadu v televizi a přihlásily se o text také profesionální divadelní soubory.KOMEDIE O HVĚZDĚ v gramofonové podobě je nahrávka inscenace REALISTICKÉHO DIVADLA ZDEŇKA NEJEDLÉHO v Praze, která byla uvedena 17. prosince 1967. Pokusil jsem se vytvořit osnově pasteveckých výjevů ucelenou kompozici, která pracuje výlučně s autentickými texty lidových her této horské oblasti a zachovává - v jazyku, koloritu barevném i hudebním, v celé struktuře - charakteristické rysy této oblasti a tohoto divadelního systému. Včlenil jsem do něho výjev sporu pastýřů s králi o Ježíška, který je českou originalitou; pochází sice oblasti poněkud jiné (z nedalekého kraje pod severovýchodním Orlickými horami), ale bylo jej možno bez podstatnějších retuší vkomponovat do celku, protože je duchem i systémem divadla této kultuře sourodý. Cílem vzniklého celku je oživit staré české lidové divadlo a poklonit se předkům - ale povědět jím také cosi podstatného o člověku, jeho potřebách, snech i tvůrčích možnostech právě v době, kterou žijeme ke sklonku druhého tisíciletí od času, kdy se rodilo toto téma: příběh o lidském děťátku, které vždy znovu - s každým novým životem - přichází na svět vnést do něho novou naději.Prof.dr. Jan Kopecký DrSc, profesor Karlovy university v Praze

Číta: Eduard Kohout, Jaroslav Průcha, Ota Sklenčka, Josef Laufer, Míla Pačová, Antonie Nedošínská, Ota Pavel, František Stupka, Zdeněk Švarc, Hanuš Thein, Anna Marie Tilschová, František Trávníček, Vladimír Vondráček, Jan Zrzavý, Karel Nedbal, Metoděj Jahn, František Běhounek, Mirko Očadlík, Ferdinand Pujman, Amalie Bobková Celkový čas: 1 hodina 36 minút Původní LP album 1018 3571 z cyklu Supraphonu Ač zemřeli - ještě mluví - díl IV. bylo vydáno v roce 1982.Ota Sklenčka spojuje zasvěceným průvodním slovem dokumentární záznamy hlasů významných osobností - na tomto albu promlouvá např. o mateřštině český jazykovědec a proslulý bohemista akademik František Trávníček, na svůj život vzpomíná spisovatelka Anna Marie Tilschová, moravský prozaik a básník Metoděj Jahn vypráví o jeho rodném kraji, Valašsku, spisovatel Ota Pavel mluví o knize Jak jsem potkal ryby, kterou právě píše, zazní i vzpomínky prvního sportovního redaktora a rozhlasového reportéra Josefa Laufra, malíř Jan Zrzavý vypravuje o svých malířských začátcích...další a další vzpomínky známých osobností či na známé osobnosti vycházejí poprvé digitálně.

Číta: Eduard Bass, Jan Bor, Josef Čapek, Viktor Dyk, Pavel Eisner, Otokar Fischer, Jaroslav Hurt, Jaroslav Ježek, Jiří Mahen, Josef Svatopluk Machar, Jiří Karásek ze Lvovic, Ludvík Kuba, Jaroslav Kvapil, Helena Malířová, Alfons Mucha, Otakar Nejedlý, Gabriela Preissová, Marie Pujmanová, Václav Rabas, Antal Stašek, Josef Suk, Zdeněk Štěpánek, Bedřich Václavek, Václav Vydra Celkový čas: 1 hodina 34 minút Titul je složen z vyprávění a z dokumentů o osobnostech našeho kulturního života jako např. Eduard Bass, Josef Čapek, Helena Malířová, Gabriela Preissová, Alfons Mucha, Jaroslav Ježek, Václav Vydra a mnoho dalších. Průvodní slovo mají Zdeněk Štěpánek a Milan Friedl, dokumenty a texty vybral k vydání dr. Jan Wenig.

Číta: Maryna Alšová-Svobodová, Zdeňka Baldová, Vincenc Beneš, Josef Bohuslav Foerster, Jaroslav Heyrovský, Marie Hübnerová, Karel Lidický, Saša Rašilov st., Václav Řezáč, Bohuš Zakopal, Tomáš Vondrovic, Jakub Obrovský, Milan Friedl, Ladislav Zelenka, Václav Vilém Štech, Vlastimil Rada, Emanuel Lešetický z Lešehradu, Jan Wenig, Zdeněk Wirth, Kamil Henner Celkový čas: 1 hodina 44 minút Původní 2LP komplet 1018 3001 "Ač zemřeli - ještě mluví 3." vydal Supraphon v roce 1980 - nyní album se vzpomínkami Maryny Svobodové - Alšové na tatínka Mikokáše Alše, malíře Vincence Beneše, sochařů Jakuba Obrovského a Karla Lidického, skladatele Josefa Bohuslava Foerstra, ukázky z tvroby herce Saši Rašilova, herečky Zdeňky Baldové či Marie Hübnerové a mnoha dalšími vzpomínkami a autentickými dokumentárními záznamy vychází poprvé digitálně.

Číta: Michal Herzán, Zdeněk Troška Celkový čas: 3 hodiny 20 minút Filmový režisér Zdeněk Troška nás mnohokrát přesvědčil, že je vtipným vypravěčem historek z natáčení i ze života. Již několik let vystupuje před diváky po celé republice se zájezdovým programem plným veselých vyprávění, zábavy a smíchu. Tento komplet obsahuje záznamy tří představení, ve kterých Zdeněk Troška vypráví a také odpovídá na otázky moderátora Michala Herzána.

Číta: Bořivoj Navrátil, Martin Štěpánek, Rudolf Hrušínský, Jan Pivec, Blanka Bohdanová, Bohuš Záhorský, Jana Hlaváčová, Luděk Munzar, Miroslav Doležal, Otomar Krejča, Radovan Lukavský, Bedřich Karen, Libuše Havelková, František Derfler, Václav Vydra, Ljuba Skořepová, Miroslav Saic, Růžena Nasková, Čestmír Řanda, Josef Kemr, Marie Burešová, Ladislav Pešek, David Vejražka, Josef Velda, Vítězslav Vejražka, Milan Mach, František Krahulík, Alena Kreuzmannová, Karel Richter, Marie Vášová, Jaroslav Průcha, Miloš Nesvadba, Naďa Gajerová, Jarmila Orlová, Jaroslava Tvrzníková, Ladislav Boháč, Karel Fořt, Vladimír Leraus, Stanislav Neumann, Miroslav Doubrava, Karel Sekera, Rudolf Vodrážka, Jarmila Krulišová, Milan Karpíšek, Eva Boušková, Lída Engelová, Blažena Holišová, Gabriela Preissová, Iva Šašková, Martin Kubala, Pavel Bešík, Petra Kroftová, Václav Švorc, Miroslav Chorvát, Milan Nosál, Vladimír Pospíšil, Bohuslav Čáp, Jaroslav Vojta, Bedřich Vrbský, Jiří Dohnal, Jiří Steimar, Josef Mixa, Vladimír Jedenáctík, Jan Jílek, Zdeněk Šavrda, Vendulka Vejražková, Vít Vejražka, Jindřich Jindrák, Bohuslav Kalva, Zdeněk Peroutka, Jiřina Genzerová, Dana Franková, Helena Nováčková, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 58 minút Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář.Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo.Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů.Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly.Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Číta: Karel Höger, Petr Eben, Jana Jonášová, Věra Soukupová Celkový čas: 58 minút DÍTĚ V NÁS (6. Salón Lyry pragensis)1) Zamyšlení hostitele a průvodce večerem Petra Ebena na téma "Dítě v nás" 2) Claude Debussy: Dětský koutek: Serenáda panence Ivan Moravec klavír 3) Claude Debussy: Dětský koutek: Sněhové vločky Ivan Moravec klavír 4) Johannes Brahms: Ukolébavka Věra Soukupová zpěv 5) Wolfgang Amadeus Mozart: Ukolébavka Věra Soukupová zpěv 6) Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ - kapitola O lišce Karel Höger četba 7) Robert Schumann: Dětské scény: Prosící dítě Ivan Moravec klavír 8) Robert Schumann: Dětské scény: Hra na slepou bábu Ivan Moravec klavír 9) Robert Schumann: Dětské scény: Snění Ivan Moravec klavír 10) Modest Petrovič Musorgskij: Z dětské světničky: 1. píseň Jana Jonášová zpěv 11) Modest Petrovič Musorgskij: Z dětské světničky: 2. píseň Jana Jonášová zpěv 12) Promluva Petra Ebena o dětech a jejich vlastnostech 13) Alan Alexander Milne: Medvídek Pú - ukázka Karel Höger četba14) Petr Eben: Volná věta ze Sonatiny Semplice Václav Žilka flétna Petr Eben klavír 15) Další promluva Petra Ebena o dětech a jejich vlastnostech a výzva k improvizaci 16) Pavel Jurkovič: Orffovské improvizace s obecenstvem 3 Pavel Jurkovič hovoří, zpívá a hraje

Ze světa aforismu a epigramu. Číta: Jaroslava Adamová, František Němec, Petr Kostka Celkový čas: 47 minút Z komentáře k LP albu 1118 3295, které vydal Supraphon v roce 1983:AFORISMUS je - jak praví slovník - "jadrná a stručná věta, jíž se vyslovuje nějaká myšlénka neb důležitá zásada." Z toho vyplývá, že aforistický sloh "libuje si ve stručných větách". Takže ten, kdo se snaží s aforismem jakýmkoliv způsobem zacházet, je chtěj nechtěj nucen shromažďovat jadrné a stručné věty a libovat si v nich. EPIGRAM, česky prostě nápis, "slove kratičká básnička, vyjadřující s duchaplnou pointou vážnou neb satirickou myšlénku výrazně úsečnou formou, se vztahem k určité věci neb osobě."...A konečně pro ty, kdo si nelibují v definicích, lze doporučit jako mnemotechnickou pomůcku fakt, že slovo AFORISMUS zahrnuje jaksi slůvko "fór", což člověku připomene, že je tu často co do činění s humorem, zatímco EPIGRAM zase obsahuje slovíčko "gram", které upozorňuje na to, že jde o útvar v každém případě malý....Tomáš Vondrovic

Číta: Bohuš Záhorský, Luděk Munzar, Radovan Lukavský, Karel Höger, Marie Burešová, Vítězslav Vejražka, Naďa Gajerová, Marie Tomášová, Jarmila Krulišová, Vlasta Fabianová, Karel Pech, Josef Mixa Celkový čas: 45 minút Bohuš Záhorský (5.2.1906 - 22.9.1980) do srdcí diváků a posluchačů se zapsal nesmazatelně svými rolemi bodrých, usměvavých chlapíků, dědů a dědků.Již od studentských let se zajímal o divadlo, studoval herectví a již při studiích vystupoval v avantgardních projektech Jiřího Frejky a jeho Zkušební Scény. Studia nedokončil a přijal angažmá v Divadle Rokoko. Po jeho bankrotu střídal různá angažmá, hrál i v kočovné společností Anny Steimarové. Jeho další kroky změnilo setkání s E. F. Burianem, které znamenalo angažmá Záhorského v Zemském divadle v Brně. Zde se poznal s režisérem Jindřichem Honzlem a spolu s ním pak přešel do legendárního Osvobozeného divadla - zásadního bodu jeho hereckého života. Spolu s V+W si zahrál ve všech jejich stěžejních hrách. (Golem, Rub a líc, Těžká Barbora) a díky spolupráci s nimi vstoupil do světa filmu. Poprvé se objevil v komedii Pudr a benzín, Hej rup, velkou roli měl v posledním snímku dvojice V+W Svět patří nám. Začal hrát ve filmech, většinou veselohrách, jiných režisérů, a většinou ve vedlejších rolích, po boku největších hvězd té doby (Tři vejce do skla, Kdybych byl tátou, Přítelkyně pana ministra, Roztomilý člověk, Valentin Dobrotivý aj.). Po uzavření Osvobozeného divadla hrál Záhorský v Divadle U Nováků, v Nezávislé scéně a chvíli i v Intimním divadle (po válce Realistickém).Poválečná filmografie Bohuše Záhorského čítá stovky vedlejších rolí, které Záhorský svým herectvím povýšil na role stěžejní, důležité a nezapomenutelné (Ves v pohraničí, Císařův pekař, Pekařův císař, Tři přání, Dařbuján a Pandrhola, Šíleně smutná princezna, Limonádový Joe aj.)Hlavní roli si zahrál Bohuš Záhorský v komedii Zlatá svatba a Náš dědek Josef. Poslední filmovou rolí před filmovou kamerou byl starý včelař Heiliberg v životopisném filmu Koncert na konci léta, divákům však jistě v paměti uvízla více malá, ale krásná role laskavého dědy v nestárnoucí komedii Léto s kovbojem. Bohuš Záhorský také hodně spolupracoval s rozhlasem a televizí - i zde vytvořil nespočet krásných, nezapomutelných rolí v televizních komediích (Tchýně, Láska jako trám), účinkoval i v řadě dalších televizních inscenací, adaptací divadelních her i záznamů divadelních představení, objevil se také v několika seriálech.

Číta: Jiřina Šejbalová, Vlasta Fabianová Celkový čas: 58 minút Jiřina Šejbalová (*17. 9. 1905 - † 23. 8. 1981) byla výrazná herecká osobnost s charakteristickým, nezaměnitelným hlasem.Hrála v Národním divadle, v rozhlase, v televizi i ve filmu.Spolupracovala s legendárními režiséry Hilarem, Frejkou i Dostalem. Z jejích divadelních rolí jmenujme Rosauru (C. Goldoni - Benátská maškaráda, Laurencii (Vega de Lope - Vzbouření na vsi (Fuente ovejuna), Kláskovou (A.Jirásek - Lucerna), Lady Chilternovou (O. Wilde - Ideální manžel), Donu Angelu (Calderon de la Barca - Dáma skřítek), Chrobačku (Čapkové - Ze života hmyzu), Phoebe Ricovou (Osborne - Komik), Káča (Drda - Hrátky s čertem) aj.Film nabídnul Jiřině Šejbalové spoustu krásných a výrazných rolí. Ve třicátých letech hrála nejprve role mladých, atraktivních, ale většinou povrchních žen (Helena v komedii SŇATKOVÁ KANCELÁŘ, Eva v ROZVODU PANÍ EVY, nevěrná Žofka Tříšková v komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH nebo hraběnka Angelyová v MASKOVANÉ MILENCE).Po roce 1948 se k filmu vrátila rolí hostinské Boženky Tatrmužové v komedii HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU. V roce 1957 se dočkala své životní filmové role v dramatu VLČÍ JÁMA. Hrála zde stárnoucí a zlou ženu starosty Rýdla (Miroslav Doležal), který se zamiluje do jejich schovanky Jany (Jana Brejchová). Vytvořila postavu sice zlé maloměšťačky, která si však zaslouží divákovo zamyšlení, pochopení a politování. Tato role jí přinesla nejen úspěch u diváků a kritiky, ale ona sama ji velmi milovala.Po tak výrazném úspěchu neměla Jiřina Šejbalová nouzi o další velké role ve filmech (ROMEO, JULIE A TMA, SRPPNOVÁ NEDĚLE, TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ, SVĚTÁCI, DEN PRO MOU LÁSKU aj.)Nezapomenutelná herečka Jiřina Šejbalová vzpomíná!

Monology a scény. Číta: Eduard Kohout, Vlasta Fabianová, Jiří Steimar Celkový čas: 37 minút Eduard Kohout (*6. 3. 1889 –25. 10. 1976) byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti.Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi.Patřil k důležitým osobnostem českého herectví 20. století. Jeho projev se vyvíjel z psychologického realismu přes impresionismus, expresionismus a civilismus až k věcnosti a tlumenosti s využíváním všech výrazových prostředků. Výborně ovládal svůj podmanivý zvláštní hlas. Od 20. let pod vedením K. H. Hilara vytříbil svůj herecký rejstřík a vyrostl ve vynikajícího umělce.Byl obsazován do rolí romantických či lyrických, heroických i komických, zahrál prosťáčka stejně jako rozbolavělého, rozervaného, konfliktního dramatického hrdinu. Pod Hilarovým vedením hrál v Bratrech Karamazových, Lucerně, Králi Oidipovi, Svaté Johance, ve Višňovém sadu, Zkrocení zlé ženy či Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Cyrano z Bergeracu aj. Role pro dramatické herce snové, ale také nejtěžší - Hamleta - se zhostil doslova famózně; získal ocenění nejen kritiky, ale také velkou popularitu. Po Hilarově smrti spolupracoval neméně úspěšně s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem.Ve filmu nebýval obsazován do hlavních rolí - za jeho nejvýraznější a nejlepší filmovou roli je pokládána role podivínského Artuše Fabiána ve filmu Turbína.

Číta: David Šír, Miroslav Reil Celkový čas: 2 hodiny 19 minút Pocta Felixi Holzmannovi! Zábavný večer plný humoru, legrace a vzpomínek na skvělého českého komika. Záznam úspěšného představení z divadla Semafor. V představení uvidíte dvojici protagonistů - Davida Šíra a Miroslava Reila, kteří se již řadu let věnují interpretaci slavných scének Felixe Holzmanna, a to v dokonalém provedení a v originálních kostýmech. Diváci s nimi zažívají neopakovatelnou atmosféru, která jim umožní znovu prožít večer s nepřekonatelným českým komikem. Legendární, slavné a notoricky známé scénky z TV obrazovek, tak i úplně nové, neznámé, neohrané a neokoukané skeče ze soukromého archivu Holzmannovy rodiny, které byly zaznamenány vůbec poprvé.

+bonusy. Číta: Miroslav Horníček, Jaroslava Adamová, Jan Werich, Soňa Červená, Zdenka Ptáčková, Jana Hálová Celkový čas: 47 minút Čochtan, ryze český vodník z původně amerického muzikálu Divotvorný hrnec, v české verzi nahradil skřítka Oga. Postavu Čochtana zpopularizoval v 50 letech Jan Werich, spoluautor české úpravy, který Čochtana také ztvárnil v představení Divadla ABC. Z této úpravy pochází nejznámější divadelní dialog s názvem Čochtan vypravuje.Dialog vodníka Čochtana a Káči - v původním představení ji hrála Soňa Červená, v jedné z verzí tohoto dialogu hrála i dcera Jana Wericha pod pseudonymem Jana Hálová. Tento dialog nahrál Jan Werich na gramofonové desky několikrát v mírně pozměněné podobě s různými interpretkami, např. s Jaroslavou Adamovou nebo Zdenou Ptáčkovou.Uvádíme zde pro zajímavost několik těchto verzí Čochtana, včetně reklamních (+ 1 reklamní snímek s Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem navíc)

Číta: Jiří Suchý Celkový čas: 4 hodiny 28 minút Rozhlasové vzpomínky herce, zpěváka, textaře, spisovatele a zakladatele divadla Semafor.V životním příběhu Jiřího Suchého je obsaženo vše, čím rozkvetla česká divadla malých forem, i to, jak v 70. a 80. letech 20. století také zvadla, či spíše změnila se z míst, kde se zpívalo, že „trocha poezie nikoho nezabije“, ve výrobny zábavy čím dál víc postrádající eleganci. Jako připomenutí Gramotingltanglů uslyšíte v každém z deseti dílů jednu písničku, příznačnou pro dobu, o níž je řeč.„Tak tedy: Vzpomínky mého bratra jsou úžasné! Pouze na jedno musím posluchače upozornit: Nechtějte, byť vás to bude velmi lákat, vyslechnout všechna ta vyprávění naráz, trvají skoro pět hodin. Zvláště když zjistíte, že nejlépe se poslouchají vleže. Neříkám, zážitek je to bezesporu krásný, jenomže když se náhle po třech půlhodinkách poslechu zničehožnic probudíte a zjistíte, že se musíte vrátit do poloviny druhého či třetího CD (jak kdo), abyste mohli při plném vědomí poslouchat pokračování, ztrácíte drahocenný čas a pak se vám může stát to, co mně, že poslechu kompletní sady těchto „zvukových nosičů“ věnujete celý den. A teď už nastává katarze neboli moje „duševní očista spojená s uvolněním; povznášející pocit související s prožitkem uměleckého díla“, jinak řečeno vyvrcholení mého sleeve notu, kdy od hodnocení původně kritického docházím k hodnocení zcela kladnému, obdivnému, hraničícímu až s upřímnou servilitou: Jiří Suchý (tedy můj starší bratr, hrdě připomínám!) mluví spatra tak zajímavě a obdivuhodně, že těm, kteří ho mají rádi podobně jako já, poskytuje při poslechu vzácný požitek. To slovo vzácný jsem přidal schválně, protože dnešní doba – jak víme – požitky poskytuje opravdu pramálo.“

Číta: Soběslav Sejk, Martin Růžek, Vladimír Brabec, Blanka Bohdanová, Jana Hlaváčová, Jiřina Štěpničková, Josef Bláha, Luděk Munzar, Miroslav Doležal, Otakar Brousek st., Slávka Budínová, Vladimír Ráž, Eva Klepáčová, Josef Větrovec, Bohumil Bezouška, Miriam Hynková, Čestmír Řanda, Miloš Hlavica, Josef Langmiler, Jaroslav Moučka, Jiřina Jirásková, Ludmila Roubíková, František Krahulík, Consuela Morávková, Nina Popelíková, Václav Švorc, Zdeněk Hodr, Rudolf Krátký, Vlasta Fialová, Ladislav Křiváček, Miroslava Jandeková, Rudolf Jurda, Jarmila Urbánková, Stanislava Strobachová, Radka Javůrková, Oldřich Celerýn, Jiřina Smutná, Jaroslav Dufek, Boleslav Čáp, Jaromír Pleskot Celkový čas: 2 hodiny 19 minút Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.George Bernard Shaw (*26. 7. 1856 - 2. 11. 1950) byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925.Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi.České divadlo, po staletí ovlivňováno a poznamenáno shakespearovským kultem, ve 20. století obrátilo pozornost k dílu Shakespearova protichůdce a představitele typické anglické komedie, jakým byl G.B.Shaw.Je typické, že jej neprve objevilo Národní divadlo a postupně uvádělo jeho díla, která však nedosáhla většího množství repríz /Člověk nikdy neví (1906), Živnost paní Warenové (1907), Motýl (1908)/; první velký úspěch zaznamenala hra Pygmalion (1913), která se stala oporou kmenového repertoáru NDa hrála se až do dvacátých let. Dalším velkým úspěchem byl Caesar a Kleopatra (1917). Ještě ve válečném období upoutával české prostředí svým odsudkem války a svou pacifistickou tendencí.Nové nastudování Živnosti paní Warenové je podstatně úspěšnější a i další hry G.B Shawa (Pekelník, Kateřina Veliká, Milionářka, Svatá Jana, Androkles a lev a další) , které mají na repertoáru už i další česká divadla (Vinohradské, Realistické, Komorní a i divadla v Brně aj.) přibližují jeho dílo skoro v jeho celistvostiNaše divadlo se tedy může pyšnit tím, že vycítilo velikost G.B.Shawa již v jeho prvních jevištních rozbězích. Nešlo mu přitom jen o jeho zábavnost, která zaručuje divácký úspěch; šlo mu o životní a světový názor dramatika, který byl blízký české povaze svým úsměvným skepticismem a sarkastickou kritičností.

Číta: Josef Bláha, Václav Voska, Oldřich Musil, Jiří Sovák, Antonín Jedlička, Vlastimil Fišar, Jaroslav Moučka, Vítězslav Vejražka, Jiřina Šejbalová, Otomar Korbelář, Josef Vošalík, Karel Effa, Stanislav Neumann, Oldřich Nový, Věra Budilová, Zdeněk Hodr, Vlasta Chramostová Celkový čas: 1 hodina 2 minúty V roce 1962 vydal Supraphon dramatizovanou pohádku Jana Drdy o Zapomenutém čertu pod kat. číslem DM 15146Čerta Trepifajskla,na kterého peklo zapomnělo, hrál Stanislav Neumann a Plajznerku, kvůli které nakonec Trepifajskl zapomene na peklo, nechá si useknout ocas, sám si ulomí rohy, hrála Jiřina Šejbalová.K tomuto zdigitalizovanému titulu jsme přidali pro možnost porovnání a pro zajímavost další supraphonský titul z šedesátých let (pův.kat.číslo DM 15135), na kterém byl tehdy vydán výběr (3., 5. a 7. scéna) z jiné dramatizace této půvabné Drdovy pohádky.V této verzi hráli Trepifajskla a Plajznerku Jaroslav Moučka a Vlasta Chramostová.

Číta: Miroslav Táborský, Ondřej Vetchý, Jaroslava Pokorná, Jiří Mádl, Lucie Trmíková, Jordan Haj, Zdeněk Lichnovský, Lina Mayer Celkový čas: 56 minút Jiří Mádl vypráví svůj film! Audio pro celou rodinou! Dvojí debut herce Jiřího Mádla jako režiséra celovečerního hraného filmu a jako scénáristy příběhu o jedné obyčejné rodině nahlížený očima desetiletého Tomáše, který chce být dalším Milošem Formanem. Dále účinkují: Ondřej Vetchý, Jaroslava Pokorná, Lucie Trmíková, Miroslav Táborský.

Číta: Jitka Molavcová, Stella Zázvorková, Miroslav Horníček, Ladislav Smoljak, Petr Nárožný, Waldemar Matuška, Jiří Sovák, Karel Höger, Josef Dvořák, Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Pavel Bobek, Miroslav Paleček, Michael Janík, Jiří Šrámek, Ljuba Hermanová, Věra Nerušilová, Marie Rottrová, Ivan Mládek, Karel Gott, Zuzana Burianová, Petra Černocká, Milan Drobný, Naďa Urbánková, Lenka Filipová, Bedřich Zelenka, Luboš Svoboda, Jana Svobodová, Helena Vondráčková, Karel Hála, Jiří Koutný, Pavel Bošek, Miroslav Plzák, Jana Robbová, Katka Karovičová, Peter Topoľský, Rudolf Růžička, Josef Zíma, Milan Chladil, Jiří Korn, Josef Laufer, Viktor Sodoma, Vladimír Dvořák, Angelo Michajlov, Jan Fišer, Jana Giergielová, Zdenka Lorencová, Valerie Čižmárová, Laďka Kozderková, Miroslav Hrnčiar, Jana Kocianová, Yvetta Simonová, Karol Duchoň, Hana Zagorová, Ladislav Janoušek Celkový čas: 12 hodín 27 minút Komplet Šimek & Nárožný & Sobota 1971-1977 přímo navazuje na předchozí album Šimek & Grossmann 1966-1971.Miloslav Šimek se po smrti Jiřího Grossmanna rozhodl pokračovat dál v divadelní činnosti a hledal nového jevištního partnera.Od roku 1972 tvořil komickou dvojici s Luďkem Sobotou, velkou hvězdou libereckého Studia Ypsilon, a nakonec trojici s Petrem Nárožným, známým konferenciérem skupiny Plavci. Nejlepší společná léta tohoto humoristického tria jsou zde zachycena na záznamech jednotlivých představení z archivu divadla Semafor, Supraphonu a České televize. Řadu výstupů dosud mohli slyšet pouze původní návštěvníci divadla Semafor, jde tedy opět o mimořádnou událost, zachování jedinečných okamžiků komiků zdařile pokračujících v intencích dua Š+G. Velkou roli v úspěchu této nové semaforské party sehrál i režisér Ján Roháč a zpěváci, například Pavel Bobek, Jana Robbová či Zuzana Burianová.Nejlepší léta komického tria v nahrávkách zcela neznámých, nově objevených i těch, které publikum už léta miluje!

Číta: Petr Nárožný, Miloslav Šimek, Luděk Sobota Celkový čas: 49 minút Komentář k původnímu labu Supraphonu 1 18 2378 z roku 1978:Návštěvní den číslo 6 Miloslava Šimka a Luďka Soboty, tedy pořad, který měl v Semaforu premiéru 25. 2. 1975, navazuje na tradici divadelních a televizních Návštěvních dnů, které jsme autorsky připravovali s Jiřím Grossmannem. Jestliže zpěváci našeho divadla interpretují v 6. návštěvním dnu jeho texty písní, nepřiznáváme tím otevřeně jenom to, že se nám po Jirkovi stýská, ale také to, že nám schází. A to ve všech směrech, jako kamarád, herec, autor a textař.A nic na tom nemění skutečnost, že tato deska je záznamem především mluveného slova představení.Miloslav Šimek

Číta: Josef Somr, Josef Abrhám, Věra Galatíková, Jaroslava Adamová, Vladimír Brabec, Jan Pivec, Zdeněk Řehoř, Irena Kačírková, Ilja Racek, Václav Voska, Nina Divíšková, Pavel Landovský, Jaroslav Kepka, Táňa Fischerová, Josef Bek, Jaroslav Průcha, Vladimír Šmeral, Marie Tomášová, Stanislav Neumann, Ota Sklenčka, Marta Kučírková, František Husák, Jana Břežková, Jiří Kodet, Viktor Očásek, Jana Marková, Jaroslav Wágner, Otto Budín, Hana Kreihanslová, Elena Hálková, Radim Koval, Eva Jelínková, Karel Bartoň, Milena Asmanová, Vlasta Vlasáková, Stanislav Bělík, Bedřich Kolliner, Stanislav Malý, Karel Vochoč, Miloš Pavlín Celkový čas: 2 hodiny 27 minút Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.Čechovovy hry byly často označovány za dramatizovanou beletrii, která je nejevištní, nedějová, bezkonfliktní, která není dramaticky komponovaná a je psaná potrhaným, neuspořádaným dialogem. Měřeno zákony dějového dramatu, odpovídají tyto soudy více méně skutečnosti. Ale Čechov nechtěl být měřen těmito zákony a také citlivého diváka 20. století tyto zákony přestávají uspokojovat. Vzrušuje ho Čechovova výpověď o světě a shledává tuto výpověď obsažnou, svobodnou a pravdivou. Shledává ji bohatší než výpověď, kterou o světě může poskytnout dramatická struktura, založená na jediném a sjednocujícím ústředním konfliktu, v němž se v aktivním zápase sváří jednotlivci nebo skupiny lidí protichůdných zájmů. Koryto dramatického děje v těchto hrách směřuje úporně k "neznámému cíli," pravidla nedovolí ději "uhnout na žádnou stranu", hra vybírá životní materiál jen v tom množství a v té podobě, kterou uzákoněná struktura dovolí, která se jednotnému, souvislému a k vytčenému cíli (k rozuzlení) směřujícímu ději hodí. Jinými slovy: už sama struktura si životní materiii vybírá, upravuje, redukuje, sama struktura se chová diktátorsky a svými formálními zákony ovlivňuje obsah díla, apriorně formuje obraz skutečnosti. Nová struktura, jejíž základy klade svými dramatickými díly Čechov, se proti této redukující síle ustálené dramatické formy bouří ve jménu svobodnější práce s životním materiálem a tedy ve jménu pravdivějšího, neredukovaného a nijak apriorně neupravovaného obrazu života. "Umělecká literatura se právě proto jmenuje umělecká, protože líčí život takový, jaký ve skutečnosti je. Jejím posláním je bezpodmínečná a čestná pravda," napsal Čechov.Dramatické obrazy všedního života byly před Čechovem opravdu budovány na společném základu a jejich strukturu lze poměrně snadno v každém konkrétním případě odhalit. Konfliktem takových her je zpravidla srážka různých lidských zájmů a vášní. V tomto sporu a boji se prověřují jisté obecně přijaté mravní hodnoty; podle těchto kritérií se v díle jednající postavy dělí na představitele zla a na jejich oběti, na pomahače zla a na bojovníky proti zlu, ochránce obětí. V takových dějových bitkách jsou nutně vítězové a poražení, jsou viníci a nevinní, jsou svatí a ničemové. V takových hrách jsou neřesti a ctnosti zřetelně odděleny. "Měnily se sociální vztahy, měnily se mravy, vznikala nová zla, vyvstávaly jiné problémy, jinak se řešily nejrůznější ideové otázky, pronásledovaly se jiné zločiny, bránily se jiné hodnoty, nicméně v základním schématu zůstával typ dramatiky obrazů všedního života tentýž, protože se stále zachovával její mravoličný, didaktický, usvědčující a odhalující ráz," napsal sovětský literární vědec Alexandr Skaftymov.V Čechovových hrách je metoda kritiky společenského života zásadně jiná. Především Čechov nemoralizuje a nepoučuje, je objektivní co nejdůslednějším způsobem. Autorská morální předznamenání jednotlivým postavám Racka, Strýčka Váni, Tří sester, Višňového sadu prakticky chybí. Čechov sám to formuloval v dopise svému bratrovi takto: "Nevytvořil jsem ani jednoho zločince, ani jednoho anděla (třebaže jsem se nemohl obejít bez šašků), nikoho jsem neomlouval, nikoho neobvinil." Ano, tento autor je ze všeho nejmíň obhájcem či prokurátorem svých postav. V jeho hrách také není viníků. Nebo přesněji: jsou to všechno viníci bez viny.U Čechova není vítězů ani poražených. V tom je nový smysl a nejobecnější podstata konfliktu, který Čechov objevil pro dramatickou literaturu novější doby; zásadní a všeobsáhlý je tento rozpor: všední běh života nás - postavy Čechovových her - nyní a zde neuspokojuje. Toužíme po životě jiném (a věříme, že se ho dočkajjí lidé, kteří přijdou po nás); někdy podléháme iluzi, že ten vytoužený život už existuje - někde jinde (Tři sestry). Ale víme spolu s naším autorem, že porážka Serebrjakova, Nataši, Raněvské, či vítězství Vojnického, tří sester nebo Lopachina by bylo jen problematické a nikterak by nezaručilo nápravu, zásadní nápravu všedních lidských věcí našeho života.Tak svět své doby pochopil a vyložil Anton Pavlovič Čechov. Bylo na jeho potomcích tento svět změnit.Leoš Suchařípa

Číta: František Filipovský, Rudolf Hrušínský st., František Smolík, František Kreuzmann, Meda Valentová, Ilona Hodačová, Rudolf Široký, Jindra Holmanová, Jarmila Krulišová, Otto Motyčka, Jaroslav Seník, Jarmila Švabíková, Jaroslav Vágner, Václav Špidla, Stanislav Sklenář, Věra Pokorná, Marie Krtičková, Táňa Lepičová Celkový čas: 2 hodiny 22 minút Obrazy národního života pražského se zpěvy a tanci ve 4 dějstvích, rozhlasová úprava Vladimír Procházka.Vychází u příležitosti letošního 180. výročí premiéry.

Číta: Miroslav Horníček, František Filipovský, Jan Werich, Jiří Voskovec, Jiří Jelínek, Jiří Suchý, Jindřich Plachta, Vladimír Šmeral, Richard Kubernát Celkový čas: 8 hodín 50 minút Gramotingltangl byl pořad Jiřího Suchého, vysílaný od pondělí 4. října 1965 v podvečer Československým rozhlasem na tehdy novém vlnovém rozsahu velmi krátkých vln. Stále více oblíbená půlhodinka se vysílala až do léta 1968 a jejich celkový počet přesáhl šest stovek. Vedle Suchého, v tomto pořadu chytrých úvah doplňovaných hudbou z gramofonových desek, k posluchačům promlouval Miroslav Horníček, Ivan Vyskočil a Jiří Šlitr. Několik dílů GTT uváděla i dvojice Šimek + Grossmann. Od října roku 1966 se nepravidelně do léta roku 1967 před rozhlasovým mikrofonem objevoval i Jan Werich, který svým nezaměnitelným způsobem rozvíjel úvahy na nejrůznější témata. Podvečerních půlhodinek, ve kterých JW vystupoval, bylo více než třicet. Na rozdíl od GTT Jiřího Suchého, kde uváděná hudba byla nedílnou součástí pořadu, ve Werichových předem připravených textech byla jen určitou (i když tehdy - před padesáti lety - ne nezajímavou) výplní. V našem souboru je velká část výplňové hudby odstraněna a důraz je kladen na Werichovo vyprávění. Jeho vystoupení zpravidla končilo uvedením hudby Jaroslava Ježka, resp. skladeb V+W+J. Tyto předěly mezi jednotlivými Gramotingltangly zůstaly proto zachovány. V archivu Českého rozhlasu se nalezlo 11 půlhodin původních záznamů. Většina ztracených částí je doplněna pro tento komplet amatérskými nahrávkami rozhlasových pořadů z archivu Karla Koliše. Na osmi albech se tak díky Českému rozhlasu a Supraphonu posluchačům zachovalo Werichovo vidění světa, jeho vyprávěných myšlenek s charakteristickým vtipem, postřehem, citem a inteligencí tvořivého génia. Kromě pořadů Táto, povídej! jde v těchto Gramotingltanglech o jednu z nejdůležitějších spoluprací Jana Wericha s Československým rozhlasem.

Číta: Táňa Vilhelmová, Dana Morávková Celkový čas: 4 hodiny 52 minút Po Řízkařích a Bestiáři patří román Pohádkář k dalším úspěšným dílům Barbary Nesvadbové. Spisovatelka vrací na scénu svoji hrdinku Karlu, tentokrát jako mnohem dospělejší ženu, matku dvou dětí. Karla propadá duší, tělem i láskou jedinému muži, Márovi. Miluje ho tak silně, že paralyzována vášní si neumí připustit, že on ve stejných iluzích udržuje ještě jinou ženu.Pohádkář je příběhem o fatální závislosti, o vášni i o životních ztrátách. Poslechněte si dvojité monodrama v jednom příběhu, v sugestivním a přesvědčivém podání vynikající Tatiany Vilhelmové i charismatické Dany Morávkové, která disponuje sametovým ženským altem.

Číta: Ivan Kraus, Jan Kraus Celkový čas: 1 hodina 18 minút „Prosím tě, neblázni“ - je magická věta. Může ji vyslovit on i ona ve chvíli, kdy hrozí, že se ani jeden z ředitelů podniku, jimiž jsou partneři nebo úředně potvrzení manželé, nemůže domluvit na tom, kdo z nich je zároveň zaměstnanec. Bratři Krausovi mají v tomto ohledu už bohaté zkušenosti. A protože se o ně rádi podělí s těmi, kteří jsou teprve „v záběhu“, natočili tuto terapii pro ty, kteří berou sebe nebo toho druhého dosud nebezpečně vážně. Originální a autentické autorské čtení z knihy Prosím tě, neblázni doplňuje řada vtipných glos a poznámek. Záznam představení z pražské Violy.

Číta: Jiří Šlitr, Jiří Suchý, Monika Hálová Celkový čas: 1 hodina 4 minúty Na podzim roku 1969 se rozhodl Jiří Šlitr vytvořit pro Československou televizi zajímavý neformální pořad s anonymními mladými lidmi. Šlitr seděl u klavíru, hlouček mládeže jej obklopoval a společně velmi otevřeně a neškrobeně rozprávěli a zpívali písničky z Reduty, Semaforu, Osvobozeného divadla a oblíbené písně Jiřího Šlitra s texty Jiřího Suchého-Hluboká vráska, Černá vrána, Magdaléna a úvodní skladbu, jež dala celému pořadu jméno. Režii měl Jiří Menzel, spoluautorem byl Pavel Kopta. Vzniklé dvě půlhodiny, odvysílané však, již po smrti Jiřího Šlitra (zemřel v prosinci 1969) měly u publika mimořádný ohlas. Amatérské zvukové záznamy tohoto Šlitrova televizního vystoupení se pak v letech normalizace staly vzácným pokladem, protože oba pořady televize nejen že nereprízovala, ale přímo smazala. Díky nabídce několika nadšenců a sběratelů (jako první to byl Hyněk Kaněra) se podařilo obě vystoupení zrekonstruovat a skvěle vyčistit. Můžeme tedy slyšet v dobré zvukové kvalitě autentické svobodné umělecké vystoupení jednoho z géniů české novodobé historie a napravit tak některé historické chyby. Dvě téměř neznámá vystoupení Jiřího Šlitra z podzimu roku 1969!

Číta: Jiřina Bohdalová, Vladimír Dvořák Celkový čas: 1 hodina 15 minút Komentář k původní LP 1218 0487 Supraphonu z roku 1984:Každý "živý" televizní program je pro aktéry premiéra se všemi nevýhodami premiér: s nervozitou, která plodí přeřeknutí a nepřesnosti, s nejistým očekáváním, jak bude to či ono přijato obecenstvem. Přesto jsem dal přednost autentickým záznamům před případnou novou nahrávkou, především pro neopakovatelnou atmosféru, kterou v Hudebním divadle v Karlíně spoluvytvářeli diváci, pozvaní pokaždé odjinud. Rádi vzpomínáme na ty tisíce většinou nám neznámých lidí, kteří přijeli na natáčení našeho programu mnohdy i z velké dálky a vždycky dokázali, že se dovedou bavit. Tato deska buď i jejich deskou. Pamětní.Ze skečů a dialogů, které jsme s Jiřinou Bohdalovou vedli před kamerami Televarieté v průběhu několika let, jsem se snažil vybrat jen takové, které obstojí bez vizuální složky.Tu a tam musím však přece jen spoléhat na laskavou obrazotvornost posluchače.Děkuji mu předem.Vladimír Dvořák, 1984Úvodní slovo 1:20 Tleskací kurs 6:35 Hodláte jet do zahraničí? 3:20 Seznámení 7:25 O smutku humoristů 4:25 Kvalifikační estrádní zkouška 7:50 Lhát se nemá 4:50 Artistické disciplíny 3:02 Nechtějte být překvapováni 4:25 Dopis od dětí 4:45 Bílá paní 8:00 Únava z dospívání 4:35 Rozhovor s oponářem 2:10 Knihy pro sestru 2:35 Odpovědi na dotazy diváků 5:15

Číta: Jiřina Bohdalová, Vladimír Dvořák Celkový čas: 1 hodina 14 minút Televizní show s mezinárodním obsazení - to byl v roce 1970 nápad Vladimíra Dvořáka, tehdejšího šéfredaktora televizní zábavy.V letech 1971 - 1976 byl však jeho původně ambiciózní projekt různě upravován a oklešťován, až byl v roce 1976 určen ke zrušení.V té době byl již Vladimír Dvořák pouze řadovým dramaturgem ČST, přesto se nehodlal smířit se zánikem pořadu a přišel tedy s dalšími nápady - snažil se dostat do pořadu maximum humoru v kombinaci s hudebními a varietními čísly a také obnovení role konferenciérů, které předešlá dramaturgie zrušila. Jejich role se tehdy ujala dvojice již dávno ověřená a mezi lidem velmi oblíbenáí - Vladimír Dvořák a Jiřina Bohdalová.Nové díly Televarieté postupně získávaly na popularitě, dařilo se do nich zvát umělce z celého světa, nejen ze zemí socialistického tábora, ale i z Francie, Itálie či SRN. Vladimíru Dvořákovi se dařilo do svých textů vpašovat čím dál více i kritické glosy na vládnoucí garnituru, které byly diváky velmi vřele vítány.Obsah původního LP Supraphonu 11 0236-1 z roku 1988:Oslava padesátkyTelevize a myV přestávce natáčeníRozhovor o korupciJak ženy telefonujíSložitá otázkaPotíže s usínánímKdybyste znal ŠitusihoOdpovědi na dopisy divákůInterview s jasnovidcemRozhovor mírně ekonomickýPojďte si hrát na krám!KvětinářkaPředstavte si ordinaci

Číta: Rudolf Hrušínský, Jan Pivec, Eduard Kohout, Jiřina Štěpničková, Bedřich Karen, Božena Půlpánová, Zdeněk Dítě, Karel Höger, Václav Vydra, Růžena Nasková, Marie Burešová, Zdeněk Štěpánek, Rudolf Deyl, Olga Scheinpflugová, Václav Lohniský, Jiřina Šejbalová, Marie Glázrová, Otomar Korbelář, Vladimír Šmeral, Ladislav Boháč, Stanislav Neumann, Vlasta Matulová, František Vnouček, Oldřich Kovář, Bedřich Vrbský, Jiří Dohnal, Karel Hradilák, Jarmila Kronbauerová, Gustav Nezval, Míla Pačová, František Rolland, František Salzer, Jiřina Stránská, Zdeněk Stránský, Karel Dostal, Lída Chválová, Jarmila Pechová, Jarmila Kristenová Celkový čas: 2 hodiny 14 minút Digitální titul sestavený z historických snímků vydaných původně pod značkou Ultraphon představuje písničky a ukázky scén z inscenací Národního divadla a divadla Větrník (1941 - 1946)Byť je kvalita záznamu poplatná přepisu ze standardních desek, představují se vám hlasy a herecké či pěvecké umění legendárních umělců jako byl Bedřich Karen, Václav Vydra, Olga Scheinpflugová, František Rolland, Marie Glázrová, Zdeněk Štěpánek, Jarmila Kristenová, Otomar Korbelář a mnoho dalších.

Číta: Martin Růžek, Vladimír Brabec, Bohuš Záhorský, Jiřina Bohdalová, Miloš Kopecký, František Smolík, Jiřina Petrovická, Jaromír Hanzlík, Libuše Havelková, Jiří Sovák, Josef Kemr, Jaroslav Moučka, Olga Scheinpflugová, Nina Jiránková, Blažena Holišová, Bohuslav Čáp, Jana Březinová, Josef Čáp, Bedřich Vrbský, Karel Pech Celkový čas: 1 hodina 57 minút Jean Baptiste Poquelin Moliére - obsahuje miniserii určenou pouze pro digitální prodej, která je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. V úryvcích z her, jejichž autorem je Moliére.Velký úspěch Moliérovy satiry na dobovou afektovanost Směšné preciózky zajistil herecké společnosti budoucnost. Moliérovy hry byly jádrem repertoáru společnosti, zahrnovaly jak charakterní komedie tak také frašky ve stylu komedie Dell’arte, kterou byl Moliére velmi ovlivněn. Do tohoto období patří hry Lékařem proti své vůli, Sganarel aneb domnělý paroháč a Skapinova šibalství. Na objednávky dvora psal Moliére v této době také tzv. komedie balety (Protivové, Princezna z Elidy, Sňatek z donucení, Pán z Prasečkova). Pokoušel se psát i dramata, ale ta publikum mnohem méně zajímala.Jeho nejúspěšnější období bylo zároveň obdobím nejproblémovějším - Moliére se v té době proslavil jako dramatik komedií charakterů a mravů (Škola pro muže, Škola pro ženy, Misantrop, Tartuffe, Učené ženy, Lakomec, Zdravý nemocný).Jeho trefné narážky na dobové mravy a zvyky jej přivedly do nemalých potíží, hra Tartuffe byla dokonce zakázána a Moliére ji musel dvakrát přepracovat.Komedie a spory okolo nich jasně naznačují, že Moliére dělal z her živý obraz soudobého života a nešvarů společnosti. Nevěřil, že by se lidé dali změnit k lepšímu, ukazoval, jak je lidská povaha pokřivena různými druhy úchylného chování. Jeho postavy zůstávají na konci hry stejné jako na začátku. Ve svých hrách se Moliére přizpůsobuje ideálu tří jednot a pěti aktů. Některé hry napsal veršem, jiné prózou. Moliére kromě psaní své hry i režíroval a často také hrával hlavní role.Moliére zemřel roku 1673, jen několik hodin po odehrání hlavní role v jedné ze svých nejslavnějších her Zdravý nemocný.

Číta: Luděk Munzar Celkový čas: 1 hodina 17 minút Významný český herec Luděk Munzar vypráví o svých rolích v Národním divadle nebo ve filmu a vzpomíná na osobnosti českého divadla, které v životě potkal. Připomíná své přátelství s Danou Medřickou, Ladislavem Peškem, Janem Pivcem, Karlem Högerem a dalšími herci naší první scény. Zvukový záznam výjimečného představení vychází u příležitosti osmdesátin Luďka Munzara.

Číta: Rudolf Hrušínský, Bohuš Záhorský, Karel Höger, Olga Scheinpflugová, Miloš Nesvadba, Marie Tomášová, Zdeňka Procházková Celkový čas: 48 minút Karel Höger (17. 6. 1909 – 4. 5. 1977) .Z velmi obsažného komentáře Vladimíra Gabriela k původnímu supraphonskému albu DV 15197 z roku 1963 jsme vybrali:...Je-li v základech hereckého umění onen známý paradox mezi tvůrcem a vytvářenou postavou, k vrcholům patří něco na první pohled ještě paradoxnějšího: odvaha propůjčit vlastní, dokonale ovládaný herecký nástroj postavě tak, aby se zdálo, že na něj hraje falešně a špatně. Jenom představitel plaše senzitivních hrdinů a zjihlých milenců mohl zahrát i citové slabošství, faleš milostného gesta, narcisní sebevzhlížení, hypochondrii. Jenom suverén ovládající bez námahy obroušené, až hladké vystupování mohl zahrát jednání neobratné, nezvládnuté a trapné, mohl zdůraznit špatně zakrývané hroty a nezamaskované deformace na povrchu postavy. Jenom virtuos konverzačního umění mohl zahrát prázdno pod slovy prázdných lidí, neschopných vůbec se dohovořit s ostatními. Jenom velký herec mohl usvědčit Nicky, Moráky, Struny, Lomany a jim podobné, že se marně snaží v životě na něco si hrát, před druhými i sami před sebou, mohl je usvědčit z exhibicionismu i ze ztráty kontroly nad tím, co je opravdové a co předstírané, čím jsou sami a čím by se chtěli zdát.Jenom velký herec mohl demaskovat tyto s postavy s vědomou krutostí někoho, kdo příliš dobře zná řemeslo, kdo vidí do karet a ví, kdy se fixluje a kdy se vynáší diletantsky, takže podvod vyjde rázem najevo a prozradí ubohou nemohoucnost hráčů.Skutečně jen velký herec, který dozrál k tomuto umění a k této paradoxní odvaze. Velký herec, jako je Karel Höger...