Teológia

Manželství a svaté přijímání v Katolické církvi. V tomto zväzku, na ktorom sa podieľali piati kardináli, je zhrnutá reakcia na výzvu pochádzajúcu od kardinála Waltera Kaspera pre cirkev: vernosť a milosrdenstvo v pastoračnej praxi s tými, ktorí sú civilne znovu zosobášení a s rozvedenými.Počnúc stručným úvodom, prvá časť knihy sa zaoberá biblickým textom týkajúcich sa rozvodu a nového manželstva a druhá časť je zameraná na učenie, ktoré prevládalo v rannej cirkvi. Autori knihy nenašli podporu pre oikonomiu (toleranciu druhých manželstiev). Kniha Setrvat v pravdě Kristově skúma taktiež problematiku prijímania sviatostí v prípade rozvodu a následne ďalšieho sobáša.Rôzne štúdie vedú k záveru, že cirkev je dlhoročne verná pravde o manželstve, ktoré predstavuje neodňateľný základ. Je však milosrdná a miluje každého jednotlivca, ktorý sa civilne rozviedol a oženil znovu. Kniha preto spochybňuje predpoklad, že by katolícka viera a moderné pastoračné praxe boli v rozpore.Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Vytrvať v Kristovej pravde (2015).

Tajemství Krista označuje u církevních otců všechno to, co Bůh vykonal a nadále všemožným způsobem koná pro dobro a spásu člověka. Milánský biskup Ambrož, první ze západních učitelů církve, nachází toto Boží působení nejen v mnoha biblických událostech, ale také v životě církve a životě jednotlivého křesťana: "Kristus je pro nás vším."Kniha představuje tuto Ambrožovu teologii tajemství Krista. Součástí svazku je též stručný Ambrožův životopis a překlad souboru Ambrožových textů komentujících základní momenty Ježíšova života.

Uvedená publikácia predstavuje niekoľko referátov zo strany prekladateľov a redaktorov jednotlivých čísel časopisu Sväté písmo pre každého, ktorí v nich podávajú svoje skúsenosti z 10-ročného projektu publikovania textov Písma a komentárov. Druhú skupinu referátov predstavujú spomienky a skúsenosti čitateľov tohto časopisu, ktorí tu vyjadrujú rozličné postrehy z práce s časopisom. Úvodný referát napísal vojenský ordinár Mons. František Rábek, ktorý bol iniciátorom a garantom celého projektu.

Titul vyšiel aj v slovenskom vydaní Hľadanie Boha a otázka zmyslu (2009).Psychiatr a neurolog V. E. Frankl a židovský teolog P. Lapide vedli v roce 1984 ve Vídni mezioborový dialog o spáse a uzdravení člověka. Výsledky jejich diskuze doposud nebyly publikovány. Zvláštností připravovaného svazku je především snaha obou autorů zcela se otevřít perspektivě té druhé disciplíny a její vědění využít ve službách hledání pravdy.Oba diskutující se přitom neustále potkávají ve svých osobních náboženských zkušenostech a rozhodujících životních dějinných událostech, jako je např. otázka holocaustu. Podstatnou roli zde hrají základní, existenciální otázky utrpení a vina, ale i láska a smysl života.

Touto knihou se dostává k českému čtenáři souborný přehled teologie, který zpracoval jeden z nejvýznačnějších katolických teologů 20. století Karl Rahner (1904—1984). Za svého života působil nejprve v duchovní správě a potom jako profesor na teologických fakultách v Rakousku a Německu, byl jedním z poradců na 2. vatikánském koncilu a významně se podílel na tvorbě a vypracování koncilových dokumentů.Kleines Theologisches Wörterbuch — tak zní původní titul knihy — zpracoval Karl Rahner s pomocí svého asistenta Herberta Vorgrimlera (nar. 1929). Je jednou z jeho nejvydávanějších knih. Od šedesátých let vyšel v němčině v šestnácti reedicích a dosáhl celkového nákladu přibližně 200.000 výtisků, byl přeložen do angličtiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, polštiny, maďarštiny a dalších jazyků.Karl Rahner nechce ve svých spisech čtenáře jen teoreticky poučovat, jeho teologická tvorba měla vždy pastorální charakter a byla určena nejen bohoslovcům a kněžím, ale zejména všem těm, kteří v kontextu sekularizovaného světa s jeho mnohostí věrouk a přesvědčení vážně a poctivě přemýšlejí o své víře, jejích základech a souvislostech. Své si v Rahnerově knize najdou také ti, kdo do setkání s teologií přinášejí především své otázky a pochybnosti.

Výběr otázek z Teologické sumy. Další výběr textů z Teologické sumy (ST I, ot. 44-49)

Ačkoli Boethius (480-cca 526) není pro veřejnost příliš známou postavou, patří mezi nejvýznamnější osobnosti své doby. Jeho dílo ovlivnilo celé následující dějiny filosofie a teologie.Kromě jiného je mu připisováno pět teologických traktátů: autor v nich řeší především trinitární a christologické problémy, které souvisejí s nově se objevujícími herezemi (arianismem, monofysitismem, nestorianismem).

Studijní texty ze spirituální teologie IX.. Soubor příspěvků českých a zahraničních autorů k tematice Duch Svatý a svátost biřmování zohledňuje jak historii bádání, tak současný stav pastorace. Podnětné jsou texty o praxi teologie východní. Příspěvky mohou napomoci těm, kdo chtějí prohloubit život podle již dříve přijaté svátosti biřmování a budou užitečné i pro ty, kteří formují druhé k přijetí této „svátosti zralosti“.

Křesťanství po náboženství. Po autorových knihách o víře a naději je hlavním tématem této knížky láska. Nabízí nový úhel pohledu na lásku člověka k Bohu, k sobě samému, k bližním včetně nepřátel, na lásku, která je silnější než smrt.V naší době zřejmě končí novověká podoba náboženství, nekončí však víra, naděje a láska.Po autorových knihách o víře a naději je hlavním tématem této knížky láska. Jaký význam mohou mít známé biblické výroky o lásce i pro lidi, které samo slovo Bůh spíš uvádí do rozpaků? Autor tvrdí, že teprve v hloubce lidské zkušenosti lásky se může znovu ukázat smysl slova Bůh, které se pro lidi skrylo v temném oblaku.Ke knize je připojeno CD s autorským čtením.

Víra - Umění - Liturgie -Teologie. V liturgickém roce západní i východní církve jsou slaveny všechny hlavní události Kristova života: jeho narození, zjevení, uvedení do chrámu, proměnění, ukřižování a vzkříšení. Každou z těchto událostí najdeme také na obrazech a ikonách, jejichž krása odráží duchovní bohatství dějin spásy. Ikony představují setkání víry a krásy, osobního duchovního života tvůrce ikon a živého přijetí ze strany církevního společenství v liturgii.

Praktické podněty k jeho uskutečňování. Dokument, jehož autorem je významný teolog a předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů kardinál Walter Kasper, je svým obsahem i účelem mimořádným počinem. Knížka Duchovní ekumenismus se nezaměřuje na věroučné rozdíly, ale na duchovní kořeny ekumenického úsilí.Opírá se o Písmo, o křesťanskou tradici i o impulsy, které dal ekumenickému úsilí 2. vatikánský koncil a papež Jan Pavel II. Má praktický ráz a zaměřuje se hlavně na to, co mohou křesťané různých konfesí už nyní dělat společně.

Breviloquium, krátke slovo, ako by znel doslovný preklad, základný kurz dogmatickej teológie, určený Bonaventúrovým študentom ako učebnica, sa prinajmenšom vyrovná veľkej Sume teologickej Tomáša Akvinského. Na rozdiel od nej sa nezaoberá vysporadúvaním sa s inými mienkami, ale uvádza len pozitívne názory. Nie je teda pravda, ako sa bežne tvrdí, že Bonaventúra nezanechal po sebe taký súhrn ako Tomáš vo svojej Sume, keďže jeho vedeckú dráhu prerušilo zvolenie za generálneho ministra - veď ešte aj v tomto úrade veľa prednášal na parížskej Sorbonne -, ale svoje hlavné teologické dedičstvo uložil okrem ďalších spisov aj do tohto logos brevis.Jeho doslova zabudnutie tak v odborných kruhoch, ako aj v samotnom františkánskom ráde - s výnimkou neskorších, často protichodných prúdov medzi menšími bratmi - spôsobilo skôr to, že nevytvoril školu, alebo presnejšie, v ráde sa nenašli jeho pokračovatelia, ktorí by sa mu vyrovnali alebo ho aj prevýšili. Až s Jánom Dunsom Scotom sa františkánska teológia vydala odlišným smerom. Bonaventúra svoj základný kurz rozvádza v siedmich krokoch, do ktorých člení klasickú dogmatickú teológiu: Boh, stvorenie, hriech, vtelené Slovo, milosti Ducha Svätého, sviatosti, posledné veci. Týchto sedem častí sa ďalej rozdeľuje na sedemdesiatdva hláv - vidno, ako je autor verný augustínovským číselným schémam Písma, ktoré je pre neho základom celej teológie, čiže vedy o Bohu.Tento kurz dogmatickej teológie pritom nie je úzko oddelený od ostatných odborov teológie, ale skôr ich zahŕňa či pohlcuje: vieru nemožno oddeliť od mravov; dnešnú fundamentálnu teológiu nájdeme v častiach o hriechu a milosti; cirkevnoprávne a liturgické hľadiská sú premietnuté do náuky o sviatostiach: teológia sa tak javí ako jediná veda, hoci zahŕňa viaceré odbory. V diele je zrejmý ešte jeden moment: vychádzajúc z modelu choroby, lekára a uzdravenia, Bonaventúra rozvíja teológiu dejín spásy. Každá hlava obsahuje najskôr stručnú tézu v štýle katechizmu (tenendum est), ktorú potom obšírne odôvodňuje a objasňuje (ratio ad praedictorum intelligentiam).

Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Keď Duch Svätý píše môj život (2010).„Mluvit nebo psát o Duchu svatém je vždycky dobrodružství“ říká autor a vysvětluje, proč napsal knihu o Duchu svatém, když si myslí, že mnohem lepší než o něm mluvit, je ho zažívat ve svém životě. Početné zkušenosti z mnoha seminářů o Duchu svatém ho přesvědčily, že zprostředkování, sdílení zážitků s Duchem svatým může mnoha lidem pomoci nalézt vlastní cestu k osobnímu, opravdovému a živému vztahu k Duchu svatému.

Mše svatá. Každou neděli přivádí mše svatá do kostelů miliony věřících. Přesto je smysl a původ rozmanitých ritů a modliteb, které mši tvoří, často málo známý.Na otázky, které si věřící občas kladou, se ve své knize srozumitelně a čtivě snaží odpovědět pařížský arcibiskup, kardinál Lustiger. Vychází přitom ze svých bohatých zkušeností i pedagogické praxe. Se čtenářem prochází jednotlivé části mše a ukazuje, že každý detail má v liturgii své místo.

Významné texty Starého zákona. Autor této publikace se snaží představit Starý zákon jako inspiraci a podnět našemu duchovnímu životu. Kniha nabízí čtenáři možnost nových, objevných pohledů na Starý zákon jako součást tradice, která formovala křesťanské myšlení a spiritualitu.

Duchovní život z hlediska moderní psychologie. Pater Cuskelly, významný profesor teologie, sestavil praktickou sumu duchovního života: syntézu teologie a psychologie, která předkládá ucelené a harmonické pojetí duchovního života. Jeho celkovým záměrem je podat teologicky fundované a snadno srozumitelné vyjádření určitých zákonitostí života duše tak, aby bylo přístupné i nepříliš spekulativně založeným čtenářům.Zdůrazněním "osobního charakteru" milosti a "imanence" nadpřirozena autor ukazuje, že nadpřirozeno je dynamický osobní vztah ke třem božským osobám, který se uskutečňuje v Kristu a skrze Krista. Opravdový rozvoj osobnosti spočívá v přetváření lidských tužeb, potřeb a náklonností následováním Krista pod vlivem Ducha svatého.Toto osobní setkání s Kristem je navzdory těm největším překážkám, hříchu a duševním nevyrovnanostem, pramenem svatosti, sebeovládání, modlitby i apoštolátu.

Historicko - psychologická trilógia. Knihu napísal autor v dobe, keď sa k moci dostala komunistická strana a ako profesor bol prvý odstránený z evanjelickej bohosloveckej fakulty a násilne poslaný do penzie. Jeho tisícstranový rukopis je významné teologické dielo, ktoré poskytuje profily všetkých biblických postáv Novej zmluvy. Autor vychádza nielen zo zmienky o postavách v Novej zmluvy, ale vyhodnocuje všetky zmienky o nich aj v mimobiblickej apokryfickej literatúre. Opiera sa tiež o množstvo zahraničnej literatúry a cituje ju.Dielo je nielen teologické, ale i literárne. Je totiž písané formou rozhovoru, kde syn kladie otázky súčasného človeka o Biblii otcovi, ktorý mu na ne odpovedá. Mnohé psychologické pasáže by svojou kvalitou právom mohli zarezonovať v slovenskej krásnej literatúre. Kniha získala grant od Ministerstva kultúry SR pri príležitosti Roku kresťanskej kultúry 2010.

v Teologické sumě. Traktát o starém zákoně (STh I-II, q. 98–105) navazuje na pojednání o zákonech obecně a předchází traktátu o novém neboli evangelním zákoně. Jeho předmětem není starý zákon jako soubor knih obsahující zjevení z doby před Kristem, ale zákon jakožto vnější pravidlo lidského jednání, jak se nachází v této části Písma a obecně v době starozákonního Božího lidu Izraele. Není to tedy pojednání řadící se do biblistiky, ale mnohem spíše do morálky a práva. Nejde o zákon ve smyslu smlouvy Boha se svým vyvoleným lidem, ale o pravidla určitého jednání – v tomto případě pravidla daná židovskému národu, vyvolenému lidu první smlouvy. Tato pravidla a přikázání nacházíme v centrální části Starého zákona, jíž jsou Mojžíšovy knihy (Tóra), především ve třech velkých kodexech. Jsou to kniha smlouvy (Ex 20–23), zákon svatosti (Lv 17–26) a deuteronomický zákoník (Dt 12–26). Tomáš ve svém traktátu probírá přikázání ze všech těchto tří zákoníků. Ukazuje smysl a důležitost zákona obecně a v náboženském kontextu především.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

v Teologické sumě. Tomášův traktát o stvoření v otázkách 44–49 První části Sumy představuje jakési východisko k dalším pojednáním na téma stvoření, která budou zacílena na specifické oblasti, jako je biblická zpráva o stvoření v otázkách 65–74 nebo detailnější pojednání o stvoření člověka v otázkách 92–93. Nacházejí se zde úvahy o původu stvoření na základě reflexe jednotlivých typů příčin a otázky o jednotě a mnohosti, jež jsou zásadní pro chápání mnohosti druhů různých bytostí a mnohosti individuí v rámci jednotlivých druhů. Podstatná je také část zaměřená na problematiku zla, neboť otázky týkající se přítomnosti dobra a zla ve stvoření ovlivňují jak naše chápání Boha jako původce všeho, co jest, tak porozumění a hodnocení lidského jednání, kterému se Tomáš věnuje v prvním dílu Druhé části Sumy.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

Odvaha k proměně. Kniha Odpoledne křesťanství pojednává o proměnách víry v lidských životech i v dějinách a využívá k tomu metodu kairologie – teologicko-sociologické interpretace změn v oblasti náboženství, kultury a společnosti. Současnou krizi církve představuje autor jako přechod do nové etapy dějin křesťanství. Hledá cestu, která by křesťanství vyvedla z jeho dosavadních institucionálních i mentálních hranic, pomohla mu překonat nostalgii po jeho premoderní podobě i jeho novověkou formu jednoho ze světonázorů. Předkládá vizi křesťanství budoucnosti jako ekumenického společenství, schopného nově a hlouběji porozumět vlastním zdrojům i aktuálním problémům doby. Církev a její víra je křesťanská, nakolik je velikonoční: umírá a vstává z mrtvých. Jsou mnohé podoby víry na osobní rovině i na cestě církve dějinami, které jednou musí odumřít. Někdy věřící při odumírání navyklé podoby víry procházejí velkopáteční temnotou, pocitem, že je Bůh opustil. Ale kdo v těchto temných nocích vytrvá, dřív nebo později může zakusit světlo velikonočního rána, proměnu své víry.Mons. Tomáš Halík (1948) je profesorem Filozofické fakulty UK, kde přednáší filozofii a sociologii náboženství. Od r. 1990 je prezidentem České křesťanské akademie a od r. 2004 farářem pražské akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Papež Jan Pavel II. ho jmenoval poradcem Papežské rady pro dialog s nevěřícími (1990) a papež Benedikt XVI. čestným papežským prelátem (2008). Je členem Evropské akademie věd a umění a řady dalších institucí, obdržel řadu literárních i jiných cen doma i v zahraničí včetně Ceny kardinála Königa (2003) a Ceny Romano Guardiniho „za vynikající zásluhy o interpretaci naší doby“ (2010), Ceny za nejlepší teologickou knihu Evropy (2011), čestného titulu „Člověk smíření“ za zásluhy o křesťansko-židovský dialog (2011) a Rytířského kříže řádu za zásluhy, udělené prezidentem Polské republiky (2012). V roce 2014 bylo jeho celoživotní dílo oceněno Templetonovou cenou. Jeho knihy vycházejí rovněž v angličtině, němčině, polštině, italštině, francouzštině, španělštině, portugalštině, slovinštině, chorvatštině, ukrajinštině, maďarštině, nizozemštině, turečtině a čínštině.

Církevní historik Hubert Wolf přistupuje k problematice celibátu z historického hlediska a vychází z toho, že Nový zákon se pro celibát nijak nevyslovuje; proto postoj církve od raného středověku prochází četnými proměnami: od akceptování manželského svazku přes omezení sexuálního styku manželů v souvislosti s přijímáním svátosti a přes přijetí skutečnosti, že východní křesťanské církve kněžím sňatek povolují, až k definitivnímu utužení celibátu, jež spadá do 19. století, resp. na přelom 19. a 20. století. Vedle církevně-ekonomických důvodů – nejsou-li potomci, nemá kdo dědit – nachází Wolf další zdroje celibátu jednak v židovských předpisech týkajících se čistoty, jednak v pozdní antice, zejména u stoiků (asketický ideál) a u gnostiků s jejich dualismem hmoty a ducha. Tento asketický ideál však podle něj není s postavou Ježíše vůbec v souladu. Vedle řady historických aspektů si autor všímá i aktuálních problémů souvisejících s celibátem, jako je nedostatek kněží a enormní množství případů sexuálního zneužívání. Autor se snaží o seriózní a vyvážený přístup, ale zároveň nezastírá vlastní postoj k celé problematice, který charakterizuje název poslední kapitoly: „Starý systém dospěl ke konci“.

Tajemství papežské volby. Volbu papeže, Kristova zástupce a následovníka apoštola Petra na jeho stolci, provázely v dějinách mnohé problémy. Jak zajistit, aby se na tento akt volitelé v klidu soustředili, jednali podle nejlepšího svědomí, pokud možno bez průtahů, aby se nerozutekli, kde je to pravé místo, kam neproniknou intriky a vlivy představitelů světské moci? Jedině v izolaci v uzavřeném prostoru, tedy v konkláve. Od doby vzniku ve 13. století funguje konkláve podle ustálených principů, z nichž jeden – naprosté utajení interních informací – nebyl vždy naplňován zcela úspěšně. I díky tomu může fundovaný autor čtenáři zprostředkovat některé nečekané, mnohdy bizarní okolnosti a podrobnosti týkající se samotné volby i osobností papežů. Zasvěceně také obeznamuje s místem, kde se tradičně volební akt odehrává, s papežskými symboly a inauguračními rituály. Závěrem v osobité vizi vykresluje podobu volby podle nového dekretu, jak by se mohla odehrát v nedaleké budoucnosti. Hubert Wolf (1959), německý církevní historik, vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a studiu významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu. Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. Jedná se například o knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše). V českém překladu vydalo nakladatelství PROSTOR v roce 2017 jeho knihu Případ Sant’Ambrogio. Utajený skandál římských řeholnic.

v Teologické sumě. Největší význam shledává Tomáš v životě smíšeném, který spojuje kontemplaci a činnost. Jako typický projev takového života zmiňuje kázání a vyučování. Jde o vnější činnosti konané pro dobro druhých lidí, což patří k životu činnému, ale zdrojem této činnosti je vlastní nazření pravdy, které je zase předmětem života kontemplativního. Oba typy života jsou zde tedy ve své vlastní identitě, spolupracující, ale samostatné. Vůdčí roli má ovšem kontemplativní život, který má před životem činným přednost.Vysoké ocenění kontemplace však neznamená odmítnutí činného života. Ten je hodnotný a potřebný, ale musí vycházet z kontemplativního. Proto také Tomáš chápe jako východisko vlastní dominikánské cesty modlitbu a studium, které se následně přelévají do kázání a vyučování. Největší ze ctností je totiž láska, která se projevuje jak v kontemplaci, tak i v činnosti. (Z úvodní studie Tomáše Machuly)Základem pro zásluhy je láska, jak bylo řečeno výše. Láska pak spočívá v milování Boha a bližního, jak bylo již řečeno, přičemž milování Boha je záslužnější než milování bližního, jak plyne z toho, co bylo řečeno výše. Proto je to, co patří v první řadě k milování Boha, samo o sobě záslužnější než to, co patří v první řadě k milování bližního kvůli Bohu. Avšak kontemplativní život patří v první řadě a bezprostředně k milování Boha, neboť Augustin v 19. knize O Boží obci říká, že „svatý odpočinek, tj. kontemplativní život, je cílem lásky k pravdě“, rozumí se k božské pravdě, o kterou kontemplativní život hlavně usiluje, jak bylo již řečeno. Činný život je zase v první řadě zaměřen k milování bližního, neboť „má spoustu práce se službou“, jak praví Lk 10, 40. A proto je kontemplativní život sám o sobě záslužnější než život činný. A právě o tom mluví Řehoř ve 3. homilii na Ezechiela: „Kontemplativní život je záslužnější než život činný, protože činný život se zaobírá potřebami současného života,“ v němž je třeba pomáhat bližnímu, „zatímco kontemplativní život je intimním zakoušením chuti budoucího spočinutí,“ tj. kontemplace Boha.Jeden člověk ovšem někdy může získat větší zásluhy skrze skutky života činného než jiný člověk skrze skutky života kontemplativního, např. když z hojnosti božské lásky, aby naplnil Boží vůli, dočasně snáší odloučení od sladkosti božské kontemplace.

Na traktát o Ježíši Kristu a jeho spásném díle navazuje v Teologické sumě traktát o svátostech (STh III, q. 60–65). Za pomoci svátostí se Bůh setkává s člověkem, kterého stvořil, aby mu dal účast na své vlastní blaženosti. I ve stavu před hříchem potřeboval člověk dar nadpřirozené milosti, aby mohl dosáhnout blaženého patření na Boha, ale teprve po hříchu je stav lidské přirozenosti takový, že vyžaduje pomoc, kterou Bůh člověku poskytuje ve svátostech. Svátosti jsou součástí dějin spásy. Východiska pro svou teologii dějin spásy nachází Tomáš především v listech apoštola Pavla.

Život ve světě nespatřeném podává jednu z nej úplnějších zpráv o tom, co následuje po fyzické smrti. Prostředníkem byl duchovně vnímající Anthony Borgia, kterému své zkušenosti vyprávěl monsignore Robert Hugh Benson, syn někdejšího canter-burského arcibiskupa.V této poutavé knize se monsignore Robert Hugh Benson zabývá takovými tématy, jako jsou domov odpočinku, vzdělávací ústavy, duchovní půda a duchovní květiny, zábava, říše dětí, čas a prostor a zaměstnání v duchovním světě, spolu s mnoha dalšími zajímavými otázkami. „Většina lidí se ze zvyku dívá na duchovní a pozemský svět jako na dvě samostatné roviny, oddělené a odlišné. Považují oba světy za zcela na sobě nezávislé, odříznuté od sebe, aniž kterýkoli z nich ví či tuší, co se děje v tom druhém světě."„Kdo jsem, na tom skutečně nezáleží. Kým jsem byl, na tom záleží ještě míň. Své světské postavení si s sebou do duchovního světa nebereme. Svoji světskou důležitost jsem zanechal za sebou. Nyní záleží na mé duchovní hodnotě, a ta je, můj milý příteli, mnohem menší, než jaká by měla být a jaká by mohla být."„Spatřili jsme stovky nádherných ptáků, jejichž opeření hýřilo barvami. “„Máme zde nesmírně krásné květiny... Jsou stále v květu. “„Nemáme žádný dopravní provoz a naše cesty jsou pokryté velmi hustou, zelenou trávou, měkkou pro nohy jako peřina s prachovým peřím. “

Táto kniha vznikla na základe prednášok, ktoré mávam už niekoľko rokov pod názvom „filozofická teológia“ na Hochschule für Philosophie v Mníchove. Otázka Boha patrí už od antických čias k najvýznamnejším systematickým oblastiam filozofie. S touto otázkou nevstupuje do filozofie neznáma téma. Filozofia je na základe kontaktu s náboženskou tradíciou a teológiou stimulovaná k rozsiahlejšiemu záberu a k radikálnejším otázkam. Podľa svojej vlastnej štruktúry vyvíja filozofia argumentáciu, ktorej sa nemôže zrieknuť ani teológia, ak nechce „logos“ ako pojem brať naľahko. V tomto zmysle je teda filozofia podnetom pre teológiu. Užitočnosť tejto vzájomnosti dnes akoby na oboch stranách upadla do zabudnutia. Treba sa nad ňou znova zamyslieť a opäť sa ju snažiť oživiť.

V prvej časti tejto filozoficko-teologickej práce sa autor pokúša objasniť, ako sa problém súcna a bytia vynáral v mysli človeka. Robí tak pomocou niekoľkých čŕt zo starého gréckeho myslenia a kresťanskej klasickej i modernej filozofie.Pokus rozvinúť tému o bytí chápanom ako láska je rozvedený v druhej časti. Vo svetle poznania Boha, ktorý je trojjediná Láska, priezračnosť lásky presvitá z celého stvorenia a z drámy ľudského jestvovania. Hodnota ľudskej osoby a skutočnosť spoločenského puta sa tiež zakladajú na láske.a odpoveď na pohoršlivé jestvovanie zla, utrpenia nevinných, hriechu, tajomstva smrti a tragickosti pekla, čo privedie k prekvapujúcemu objavu, že v srdci bytia tajomne prebýva "ne-bytie".

Prednášky podľa kardinála Jozefa Ratzingera. Rozhovory o viere viedol roku 1984 s kardinálom Ratzingerom Vittorio Messori a vyšli knižne. Mons. Vrablec rozhovory preložil a prepracoval do prednášok. Boli to prvé texty kardinála Ratzingera, s ktorými sa mohli oboznámiť čitatelia na Slovensku.Venuje sa témam ako: ekumenizmus, misie, politika, liturgia, mariánska úcta, morálka, katechéza, dedičný hriech, Rímska kúria, biskupi, kňazi, reforma...

Autor kníh je kňaz Spoločnosti Božieho Slova, známy vedeckou, pedagogickou a spisovateľskou činnosťou. Samotné názvy kníh hovoria jednoznačne o ich obsahu. V každej ide o počet sedem. Knihy sú určené záujemcom o pravdy našej viery. Dozvedia sa v nich všetko podstatné z náuky katolíckeho náboženstva o daroch Ducha Svätého, o sviatostiach a hlavných hriechoch. Knižky sú vhodné na individuálne, veľmi prístupné vzdelávanie a taktiež sa môžu použiť ako katechetické pomôcky pri všetkých formách katechézy.

101 otázok a odpovedí. V tejto knihe otázok a odpovedí nájdete informácie o biblických knihách Starého zákona, ktoré sú v hebrejskej Biblii označené spoločným názvom Spisy. Osobitne zaujímavé je rozprávanie o múdroslovných knihách. Všetky sa zaoberajú ľudskou múdrosťou a presvedčivo hovoria o ľudskej skúsenosti a o Bohu. Ilustrujú každodennú skúsenosť a kladú nám otázku o úlohe Boha v našom každodennom živote.

Úvod a komentáre. Ďalšia knižka poľského biblistu podáva úvod do Evanjelií Marka, Matúša a Lukáša, oboznamuje s ich vznikom, s metódami skúmania, porovnáva tieto synoptické evanjeliá a podáva aj niekoľko exegeticko-teologických komentárov k vybraným textom. Knižka môže byť praktickou pomôckou pre štúdium prvých troch evanjelií.Prof. Hugolin Langkammer (1930) sa venuje exegéze a biblickej teológii. V roku 1946 vstúpil do rehole františkánov a roku 1955 bol vysvätený za kňaza. Študoval vo Vroclave a v Kłodzku (1949 - 1955) a potom v Lubline na Katolíckej univerzite (1955 - 1961), kde získal doktorát teológie. V rokoch 1963 - 1966 študoval biblistiku a orientalistiku na Pápežskom biblickom inštitúte v Ríme. Roku 1967 nastúpil na Katedru Nového zákona na Katolíckej univerzite v Lubline. Prednášal aj na Pápežskej teologickej fakulte vo Vroclave a na Teologickej fakulte Univerzity Opolského, kde bol vedúcim Katedry biblickej homiletiky.

„Človek chce vedieť, kde je, čo je, čo má robiť a čo ho čaká? Neistota a pochybnosti robia človeka nestálym, povrchným, nedôstojným, často arogantným a vo všetkom vidí nepriateľa, alebo prepadá do extrému, že sa rozhodne pre to, čo mu momentálne lahodí, čo ho uspokojí aj keď nie natrvalo, ale aspoň na určitý čas, kým nenájde niečo lepšie. Kým nenájde to, čo je pravdivé a čo je isté. Človek hľadá niečo, čomu sa hovorí pravda. Po latinský veritas, po nemecký die Warheit, po anglický the truth (verity) a po francúzsky la vérité. Toto hľadanie privedie človeka len k jednej pravde, k prvej príčine jeho existencie, k pravdivej príčine jeho pôvodu a k príčine pôvodu jeho priestoru, v ktorom sa nachádza.Ak sa človek túla v priestore hmoty, nenájde odpoveď, lebo vo svojej duchovno-hmotnej podstate cíti, čím nie je, že nie je len zmeniteľná a pominuteľná hmota, ale že je niečo viac, čo nekončí v hrobe alebo v peci krematória."

Americký popularizátor filosofie Peter Kreeft má jedinečný talent věci uchopit z neobvyklého úhlu pohledu, vytrhnout je z jejich všednosti a zasadit do nových souvislostí, glosovat a pointovat pomocí paradoxů. Tím se stylově přibližuje anglickým velikánům, jako je G. K. Chesterton a C.S. Lewis. Dívá se na Kazatele, Joba a Píseň Písní jako na učebnice filosofie; nikoli teoretické, ale veskrze praktické, životní filosofie. Kazatel demonstruje, jak se svět jeví bez víry – jako peklo. Job nás učí naději navzdory vší beznaději – utrpení ho očišťuje a uvádí do pravdy, která je zjevením Boha. A Píseň, to je Láska, nebe, Bůh. Už zde na zemi můžeme vrůstat do některého z těchto tří stavů – zažívat peklo s životním postojem Kazatele, očistec s Jobovým údělem, nebo se už zde zabydlet v nebi lásky. Kreeftova kniha není souvislým výkladem těchto tří mudroslovných knih, ale spíše bohatým zdrojem inspirací, postřehů a nečekaných souvislostí.

Katolícka dogmatika. Graciológia je teologická náuka o nadprirodzenej milosti.

Definice, úkoly a metody teologie Nového zákona; Nový zákon jako čtení Starého (kapitola 1), jaká je hlavní zvěst Nového zákona o spasení (kap. 2), o lidské existenci (kap. 3), o společenství církve (kap. 5), o existenci za hranicí smrti (kap. 7) a o jejich základu v události vzkříšení a smrti Ježíše z Nazaretu (kapitola 4). Za ekleziologii je vložena kapitola o dvou moderních paradigmatech novozákonní teologie (filosofie dějin F. Ch. Baura a existenciální interpretace R. Bultmanna, kap. 6). Tuto knihu lze číst postupně po kapitolách nebo je možné ji používat i jako příručku a orientovat se podle rejstříku či podrobného obsahu. Fr. Vouga je švýcarský protestantský teolog. Přednáší Nový zákon v Bielefeldu v Německu.

Úvod do křesťanské teologie. Tato kniha je jedním z nejpřístupnějších úvodů do křesťanské teologie. Nabízí vhled do reformované tradice a současně je ukázkou, jak se dnešní teologie potýká s otázkami, které na nás doléhají. Daniel L. Migliore působil do roku 2009 jako profesor teologie v Princetonu v USA.

Kniha seznamuje se základními fakty a pojmy spjatými s mnohoznačným termínem multikulturalismus. Diskutuje filozofická zdůvodnění multikulturalismu pocházející z komunitaristického, liberálního i radikálního tábora. Zároveň stručně seznamuje s přístupy k mezirasovému a mezikulturnímu soužití v USA, Austrálii a Kanadě i v západní Evropě. V perspektivě těchto západních zkušeností pak rýsuje základní východiska politiky soužití Čechů a Romů v České republice.

Diagnóza doby. Autor – učitel dogmatiky na teologické vysoké škole „Sankt Georgen“ ve Frankfurtu nad Mohanem a autor velice oblíbených, výrazně ekumenických publikací o církvi v moderním světě – si klade v této knížce otázky nad církevními společenstvími v západo a středoevropském prostoru. Jeho eklesiologické a pastorální úvahy vycházejí z přesné analýzy současného kulturního stavu a jeho charakteristických rysů (ekologické vědomí, nové podněty přírodovědeckých systémových teorií a transpersonální psychologie, feminismus atd.). Pro tento stav je podle Kehla typická určitá bezradnost církví, již zvyšují vnitřní konflikty a nedorozumění. Autor se snaží – na základě koncilní teologie communia a své představy o „komunikativní“ církvi – v této složité situaci hledat inspirativní koncepty a obrazy.

Miroslav Šedina, Charis a Charitky: od Hésioda k Filónu Alexandrijskému;Jiří Mrázek, Milost v deuterokanonické a intertestamentární literatuře;Matyáš Havrda, Milost jako pokračující tvoření: Irenej z Lyonu;Petr Kitzler, Vis divinae gratiae, potentior utique natura: Tertullianovo pojetí Boží milosti;Václav Ventura, Órigenova mnohotvárná milost;Lenka Karfíková Milost v Katechetických homiliích Theodora z Mopsuestie;Vít Hušek, Milost stvoření, zjevení a odpuštění podle Pelagia;Ladislav Chvátal, Filanthropia: Pojetí “milosti” u Dionysia Areopagity

Publikace, kterou zde čtenáři předkládáme, obsahuje tři listy Tomáše Akvinského v českém překladu, doplněné o úvodní studie a bibliografii ke každému z nich.Dopis Brabantké vévodkyniO obchodování na úvěrO Astrológii