Teológia

Prologus et liber primus. Diskusia o nevyhnutnosti, predmete a vedeckom chápaní teológie bola v dobe Dunsa Scota aktuálna. Scotus proti mienke filozofov zastáva tézu, že nadprirodzená náuka je nevyhnutná a potrebná. Chápaním teológie ako praktickej vedy prispieva k jej novému ponímaniu.

Nová kniha Anselma Grüna se věnuje výkladu křesťanského vyznání víry. Objasňuje slova, která stojí v základu křesťanského pohledu na svět. Díky srozumitelnému jazyku vede věřící i nevěřící k poznání toho, jaké věroučné, existenciální i terapeutické významy se skrývají za 1700 let starými formulacemi vyznání.Grün rozebírá každé slovo či verš kréda a velmi jasně a srozumitelně, přitom ale bez větších zjednodušování, vykládá historické souvislosti vzniku daného verše a jeho křesťanský teologický význam. Přidává ale vždy i určitý obraz, který daný verš obsahuje a jenž pak používá v terapeutickém smyslu. Pomocí slov vyznání vede čtenáře k ústředním tajemstvím křesťanské víry, která vztahuje ke zkušenosti člověka jako takového, a nechává ho, aby se tímto tajemstvím nechal oslovit. Vyznání pro něj není jen výpověď o Bohu, ale též výpověď o člověku obecně a jedinci zvlášť.

Prezrite si celú sériu úvah a zamyslení kardinála Charlesa Journeta: Promluvy.Téma lásky (teologální ctnosti lásky, caritas) se dá uchopit různými způsoby a kardinál Journet si ve svých Promluvách zvolil přístup nejobtížnější, teologický – vydal se ve stopách pojednání Tomáše Akvinského v Teologické sumě. Promlouvá o lásce z naukového hlediska, které doplňuje příklady, přiléhavými obrazy a svědectvím svatých.

De cognoscibilitate Dei. Predkladaný Scotov text sa explicitne nevenuje metafyzike - zaoberá sa prirodzenou poznateľnosťou Boha, no predsa sa v ňom nachádzajú miesta, ktoré majú filozofickú relevanciu. Centrálnou pre Scotovo chápanie metafyziky je jeho náuka o jednoznačnosti pojmu "súcna ako súcna", ktoré je zároveň predmetom metafyziky a adekvátnym predmetom ľudského rozumu. V rámci teologického kontextu, ktorým je prirodzená poznateľnosť Boha, Scotus najprv "zostupuje" k metafyzike a určeniu jej predmetu, čo je identické s určením adekvátneho predmetu ľudského rozumu, a potom "vystupuje" k teológii. Teológia teda predpokladá poznanie metafyziky, lebo pojmy "súcno" (ens) a "nekonečný" (infinitum) sú poznateľné v rámci metafyziky. Metafyzické poznanie tu slúži ako báza zmysluplnosti teologického diskurzu.

Osoba Ježiša Krista. Teologický pohľad na osobu Ježiša Krista. Dielo lektorovali Dominik Brňák a Mário Stehlík.

Novinář pátrá po smysluplnosti víry v Boha. Jestliže existuje milující Bůh, proč tento bolestmi sužovaný svět sténá pod tolika utrpeními a zlem? Jestliže jsou zázraky Boží v rozporu s vědou, jak potom může racionálně uvažující člověk věřit, že jsou pravdivé? Jestliže Bůh doopravdy stvořil vesmír, proč přesvědčivé vědecké důkazy nutí tolik lidí dospět k závěru, že život lze objasnit pomocí slepého evolučního procesu? Jestliže je Bůh mravně dokonalý, proč je ve Starém zákoně napsáno, že schvaloval vraždění nevinných dětí? Jestliže je Bůh nejvyšším dohlížitelem nad církví, proč v ní bylo po celá staletí tolik pokrytectví a krutosti? Tyto otázky obsahují jedny z nejčastěji vznášených námitek vůči Bohu. A jsou naprosto legitimními překážkami, které neotřesitelně stojí mezi tazatelem a vírou… Jsou však tyto námitky skutečně neotřesitelné?

Pojetí víry u P. Tillicha a K. Bartha. Analýza a srovnání pojetí víry v dílech dvou velkých postav protestantské teologie 20. století, Paula Tillicha a Karla Bartha. Těžištěm práce jsou dvě obsáhlé kapitoly o pojetí víry obou teologů v průběhu jejich celé teologické činnosti. Třetí kapitola je srovnávací, vychází z analýzy myšlení obou autorů a konstatuje praktickou nemožnost rozhovoru mezi nimi.

Jacques Maritain (1882-1973) patří k nejvýraznějším postavám filosofie 20. století. Do francouzského prostředí znovu uvedl tomismus, očištěný od manuálových nánosů a nově promyšlený tváří v tvář otázkám, které klade moderní filosofie, kultura a společnost. Spolu s manželkou Raissou (1883-1960), která byla jeho rovnocennou intelektuální a duchovní partnerkou, pronikali (často filosofickými prostředky) do duchovní až mystické hloubky křesťanské víry. Pod společným názvem přinášíme tři drobná dílka manželů Maritainových z této oblasti.Kniha obsahuje tři eseje. Příběh Abrahámův řeší zajímavou otázku vývoje mravního svědomí lidstva. Jak je možné, že Abrahám se s nezkaleným svědomím a s Božím požehnáním dopouštěl skutků, které dnes považujeme za těžce hříšné?Jakými cestami vedl Bůh lidstvo k plnému vědomí mravní odpovědnosti? Kníže tohoto světa je krátkou meditací o moci Padlého anděla nad světem a o jejím zlomení: Kristovo vtělení a výkupné utrpení se zde ukazuje z nového, důležitého úhlu pohledu, který nám často uniká. Esej rovněž očišťuje a zjasňuje náš pohled na nadpřirozené skutečnosti, které nás obklopují. Připomíná, že světci a vůbec všichni lidé, kteří opustili tento svět, nejsou "mrtví", ale žijí zde aktivně s námi, mají nadále starost o tento svět a chtějí s námi spolupracovat na jeho spáse.

Autorův pohled na blahoslavenství je velmi neotřelý. Srovnává každé blahoslavenství s jednou ze současných ateistických ideologií a ukazuje, že každá z nich je ve své podstatě karikaturou příslušného blahoslavenství. Chceme-li si svou blaženost zajistit vlastními silami, dojdeme k „anti-blahoslavenstvím“. Jedině Ježíš Kristus nám může a chce dát „pravé štěstí“.Otec Marie-Dominique chápe každé blahoslavenství jednak jako ovoce Ducha svatého, jednak jako účinný lék na typické nemoci dnešní doby, který nám umožní zorientovat se v nabídkách současného světa a obnovit směr, kudy vede cesta k cíli.

Souborné české vydání základních koncilových dokumentů.

Biblicko - spirituálne reflexie nad témou povolania. Táto monografia chce prispieť k prežívaniu Roka zasväteného života. Jej cieľom je osloviť predovšetkým tých mužov a ženy dnešnej rozbúrenej doby, ktorí už spoznali a prežívajú povolanie v zasvätenom živote, ako aj v manželstve a rodine.Publikácia poukazuje na to, čo obe povolania majú spoločné – privádzať k Bohu seba, svoje deti alebo tých, ktorí sú im zverení v duchovnom spoločenstve.

Svátosti jsou velmi podstatným projevem života církve. Jsou rovněž zakusitelným projevem lásky Ježíše Krista. Druhý vatikánský koncil i teologie zdůrazňuje jejich význam pro život z víry, proto je třeba nahlížet tyto velké skutečnosti z různých stran. K tomu má dopomoci tato knížka, opírající se zejména o texty koncilu a Katechismu katolické církve.

Tato dvě opuscula patří mezi Tomášova kázání. Díky nim si můžeme představit Tomáše Akvinského nejen jako scholastického učence, ale především jako světce. Jeho cílem bylo vést posluchače ke svatosti, a tomu odpovídá jazyk a styl těchto kázání - konkrétní, určovaný denní zkušeností a úctou k Božímu slovu. Díky své hloubce a jasnosti k nám jeho homilie promlouvají i dnes.

Dílo byzantského myslitele Řehoře Palamy (1296–1359), mnicha z hory Athos, arcibiskupa soluňského, představuje mystickou syntézu křesťanského Východu. Je rozbuškou mezi ustálenými návyky teologů: nutí nejen k zamyšlení nad společnými znaky východní a západní mentality, ale nadto předkládá k úvaze to nejpodstatnější: má-li být spiritualita věrohodná, musí odpovídat hluboké modlitbě. A tak nám z textů Palamy zaznívají podněty pro styl života, známý z četby Vyprávění ruského poutníka a ze spirituality filokalie.

Sborník je výsledkem práce ekumenické skupiny autorů y centra biblických studií (UK a AV ČR Praha) a Centra pro práci s patristickými, strědověkými a renesančními texty (UP Olomouc, MU Brno, AV ČR Praha)Obsahuje tyto příspěvky: Martin Prudký: Hospodin, "Bůh milostivý" a Izrael, lid "z boží milosti": teologie milosti ve Starém zákoněJan Roskovec: Pojem milosti v pavlovském okruhu Nového zákonaPetr Pokorný: Markovo evangelium a lukášovské spisyJiří Mrázek: Milost v Matoušově evangeliuJiří Mrázek: Milost v Prvním a Druhém listu PetrověJan A. Dus: Milost u Klémenta ŘímskéhoMatyáš Havrda: Valentinovské pojetí milostiVít Hušek: Nauka o milosti u Ambrože MilánskéhoLenka Karfíková: Augustinův dvojí výklad Pavlovy nauky o milostiLadislav Chvátal: Kosmologické předpoklady nauky o milosti u Maxima Vyznavače.

Tato kniha je výsledkem spolupráce mezi Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Centrem biblických studií. Chce být nejen příspěvkem k jednomu z klíčových témat křesťanské teologie, ale také k ekumenickému rozhovoru jednotlivých duchovních tradic evropského prostoru.

Táto disertační práce pojednáva o americkém katolickém teologovi a sociálním mysliteli Michaelu Novakovi a o jeho díle, které je zásadním a vlivným příspěvkem ke katolickému a sociálnímu myšlení.

Protiklad nebo soulad?. Shrnutím základních témat, která se nalézají v jiných titulech, chce otec kardinál dosáhnout myšlenkové syntézy v pohledu na projevy života: věda, umění, náboženství. Všímá si, jak se tyto tři vyhraněné veličiny mezi sebou oborově doplňují.Třebaže existují v určitých fázích života spory či napětí, jsme-li dobrými posluchači téhož Božího ducha, můžeme nakonec přesto dojít k harmonii. Součástí textu je rovněž užitečný podrobný přehled literatury.

Jednou z nejpropracovanějších oblastí filosofie a teologie Tomáše Akvinského je bezpochyby etika. Po Aristotelově vzoru Tomáš rozvíjí „vědu o dobrém životě“ na základě ctností. Etika pro něj tedy neznamená pouze probírání zákonů nebo teorií. Je to plně praktická disciplína, která má vést člověka k reálné změně k lepšímu.K nejvýznamnějším Tomášovým spisům o etice patří – kromě komentáře k Aristotelově etice a rozsáhlé střední části Teologické sumy – komplex pěti diskutovaných otázek o ctnostech, Quaestiones disputatae de virtutibus. První otázka se zabývá ctnostmi obecně, tedy tím, co jsou a kam patří v celku lidských potencí a schopností.Tuto otázku předkládá svazek, který právě držíte v rukou. Druhý díl, jehož vydání se připravuje, bude obsahovat pojednání o kardinálních ctnostech (5. otázka QD), třetí pak o teologických ctnostech lásky a naděje (2. a 4. otázka) a o přikázání bratrského napomenutí (3. otázka).

Pohľad na rodinu, manželstvo a rodičovstvo v listoch svätého apoštola Pavla. I. Gallová v svojej knihe prináša cenné poznatky o historickom a spoločenskom kontexte Pavlovho pohľadu na manželstvo a rodinu, analyzuje Pavlovu náuku o manželstve a rodine, ďalej píše o postavení žien, otrokov, o výchove detí ako aj o panenskom zasvätení či stave vdov v prvých kresťanských časoch.Zámerom KBD s touto publikáciou je prispieť k zvládaniu tejto dôležitej problematiky a tiež umožniť výborným absolventom teologického štúdia publikovať ich práce.

Encyklopedický slovník křesťanského Východu je rozšířeným vydáním italského originálu z roku 2000, které vyšlo péčí Papežského východního institutu.Obsahuje téměř 1800 abecedně seřazených hesel, vzájemně bohatě provázaných. Na vydání se podílelo 100 autorů z celého světa. K rychlé orientaci slouží přehledné grafické uspořádání.Rozsah hesel se pohybuje od stručných definic po zevrubné informace z historických, geografických, lingvistických, uměnovědných a především byzantologických, patristických a teologicko-spirituálních oblastí. Revidované a doplněné české vydání navíc obsahuje 555 nových hesel, které zohledňují reálie střední a východní Evropy.

Autor reaguje na známý Rahnerův výrok, že křesťan budoucnosti bude mystikem, nebo nebude vůbec. Křesťanská mystika se netýká jen elity křesťanů, kteří mají zcela mimořádné podmínky pro duchovní život. Nabývá konkrétní podoby všude tam, kde člověk od pouhého náboženského přesvědčení postoupí k praktickému životu s Kristem, v nějž věří.Z tohoto vztahu vychází ve svých postojích ke každodenním záležitostem, k úkolům v zaměstnání a společnosti, ve svých vztazích k bližním, zkrátka v celém svém životě. Jako solidní škola mystiky pro křesťany naší doby se přitom osvědčuje staletími prověřená duchovní tradice Karmelu.

Duchovné cvičenia pre kňazov. V zbierke prednášok, ktoré odzneli na duchovných cvičeniach pre novokňazov, autor predstavuje kňaza dneška a ponúka rady, ako žiť pravdivo svoje povolanie uprostred súčasného sveta. Nevyhýba sa ani kritickým momentom v živote kňaza a poukazuje na viaceré úskalia. Kniha je určená prioritne kňazom, laikom však pomôže lepšie pochopiť duchovných sprievodcov, ktorí sú rovnako krehkými ľuďmi ako všetci ostatní.

„Maranatha", „Přijď, Pane Ježíši“ – tak zněla jedna z invokací prvních křesťanů. Na tomto pozadí zkoumá autor patristické, zejména východní křesťanské prameny. Jejich pomocí můžeme číst duchovní smysl poslední doby coby vrůstání Božího působení do jeho stvoření, kde dějiny nejsou pouhou materií pro soud, ale vzácným „stavebním materiálem“ pro náš domov: nový Jeruzalém.

Příspěvky k pastorální teologii. Knihu Poslání a milost koncipoval Karl Rahner jako výběr svých dvaceti čtyř nejvýznamnějších statí z pastorální teologie. Hloubka, neotřelost a živá moudrost v odpovědích na nezměrné tápání člověka dnešní doby vychází z Rahnerova přesvědčení: „Pokud teolog­ - kněz nehledá východisko teologického bádání v pastoraci, ztrácí i samotnou teologii.“Papež Benedikt XVI. oceňuje jednu z typických vlastnosti významného teologa – ryzost: „Nedbal jste na řeči, na to, co si kdo povídá a proč to říká, ale naslouchal jste vždy věci samé. Tuto krásnou zkušenost jsem s Vámi vždy a znovu prožíval. Byl jste neustále otevřený obzvláště mladým lidem, a přitom sám připraven se učit, tázat: rozdávat se.“

Vhled do života andělů. Sborník sleduje osobnost svatého archanděla Michaela, a to z oborově různorodých pohledů. Obsahuje historické, biblické, spirituální, i umělecké příspěvky, v nichž jsou zohledněna nejnovější současná bádání. Rovněž pojednává o poutních místech Mont-Saint-Michel a Monte Gargano.Hodnotné jsou překlady z francouzských teologických slovníků. Do publikace je vřazena bohatá paleta barevných Michaelovských ikon a reprodukcí. V českém prostředí se jedná o nejucelenější publikaci svého druhu.

Život, dielo a teológia Cyrila Jeruzalemského (315 -386) v porovnaní s teológiou Martina Luthera (1483 – 1546). Autor analyzuje a skúma tvorbu a učenie Cyrila, ktorý bol biskupom v Jeruzaleme a poukazuje na analógie medzi Cyrilovou a Lutherovou orientáciou na Písmo.

v Teologické sumě. Dokonalost rozumového tvora nespočívá pouze v tom, co mu náleží podle jeho přirozenosti, ale i v tom, co je mu dáno na základě jakési nadpřirozené účasti na božské dobrotě. Proto bylo také výše řečeno, že poslední blaženost člověka spočívá v jakémsi nadpřirozeném vidění Boha. A k tomuto vidění může člověk dospět pouze jako ten, kdo se učí od Boha jako od svého učitele, jak praví Jan 6, 45: „Každý, kdo slyšel Otce a učil se u něho, přichází ke mně.“ K účasti na této nauce však člověk nedospívá hned, ale postupně, v souladu se svou přirozeností. Ovšem k tomu, aby takový žák dospěl k dokonalému vědění, musí věřit. Proto i Filosof říká, že „žák musí věřit“. K tomu, aby člověk dosáhl dokonalého vidění, v němž spočívá blaženost, musí nejprve věřit Bohu jako žák svému učiteli.K víře je potřebné dvojí: za prvé to, aby se člověku předkládaly věci víry, což je potřebné pro to, aby člověk vírou něco explicitně přijímal; za druhé pak souhlas věřícího s předloženými věcmi víry. Vzhledem k prvnímu bodu je nutné, aby víra pocházela od Boha. Věci víry totiž přesahují lidský rozum, a proto je člověk může nahlédnout pouze s pomocí Božího zjevení. Některým lidem byly zjeveny Bohem bezprostředně (např. apoštolům a prorokům), jiným je Bůh předložil prostřednictvím od Boha poslaných kazatelů víry, jak praví Řím 10, 15: „Jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni?“ Vzhledem k druhému bodu, tj. k souhlasu člověka s věcmi víry, je možné uvažovat o dvojí příčině: za prvé [o příčině, která k víře] přivádí z vnějšku, např. spatřený zázrak nebo přesvědčování ze strany člověka, který nás vede k víře. Ani jedno z toho není dostatečnou příčinou [víry], neboť z těch, kdo vidí jeden a týž zázrak a slyší stejné kázání, někteří uvěří a jiní ne. A proto je třeba uvést jinou vnitřní příčinu, která člověka vnitřně pohybuje k souhlasu s věcmi víry. Za tuto příčinu pokládali pelagiáni pouhé svobodné rozhodování člověka, a říkali proto, že počátek víry leží v nás, nakolik jsme připraveni souhlasit s věcmi víry, a dokonání víry je od Boha, který nám předkládá to, v co bychom měli uvěřit. To je ­ovšem omyl. Poté, co člověk souhlasil s věcmi víry, je totiž pozdvižen nad úroveň své přirozenosti, takže to musí být způsobeno nadpřirozeným principem, který člověkem niterně pohybuje, což je Bůh. A proto víra, vzhledem k souhlasu, který je hlavním úkonem víry, pochází od Boha, který člověka uvádí do pohybu skrze milost.

Jak chápat vyznání víry. Kniha pro všechny, kdo chtějí porozumět své vířeVěřící křesťané dnes stojí tváří v tvář nejrůznějším otázkám a výzvám. V rozhovoru s ateisty či přívrženci jiných náboženství musejí umět srozumitelně vyložit, o co v křesťanství jde. Na pomoc jim přichází tato kniha, které vykládá krok za krokem apoštolské krédo neboli vyznání víry a jeho zásadní věroučné pravdy tak, aby byly zajímavé nejen pro věřící, ale i pro ty, kdo stojí mimo církve či k nim chovají odstup. S pomocí apoštolského kréda, jež představuje cosi jako křestní slib západní církve, shrnuje autor, ve Vídni působící teolog Hubert Philipp Weber, nejzásadnější otázky víry v Boha, jeho Syna Ježíše Krista a Ducha svatého. Jeho kniha se opírá nejen o výklad Bible a nejdůležitějších textů církevní nauky, ale také o lidskou zkušenost.Hubert Philipp Weber vyučuje dogmatickou teologii na Vídeňské univerzitě. Je arcibiskupským sekretářem a teologickým spolupracovníkem kardinála Christopha Schönborna. Věnuje se též teologickému vzdělávání dospělých, kněží a jáhnů a výuce náboženství.

Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou. Kniha o vztahu víry a nevíry tváří v tvář aktuálním problémům našeho světa vznikla z podnětu významného amerického nakladatelství Doubleday. Podle amerických recenzentů jde o dílo jednoho z nejoriginálnějších náboženských myslitelů naší doby, pokračujícího v tradici G. K. Chestertona, C. S. Lewise, Henriho Nouwena a Thomase Mertona... Nabízí tvořivý a nevšední pohled na vztah náboženství, víry a spirituality ke kultuře a dnešní společnosti.

Starokresťanská knižnica, zväzok 12. Svätý Gregor z Nyssy (335 – 394) nadväzuje na starobylú židovsko-kresťanskú tradíciu výkladu ľúbostného vzťahu Veľpiesne ako rozprávania o vzťahu Boha a jeho milovaného ľudu. Gregorovou osobitosťou je veľmi široké chápanie Božieho ľudu – je ním celé ľudstvo, celá ľudská prirodzenosť. V jeho Výklade Veľpiesne sa plynule prelína obraz záhrady Veľpiesne a jej dvoch zaľúbencov so záhradou, ktorou je celá zem, a v nej Boh, ktorý tak miloval ľudstvo, že sa stal človekom.Starovekí exegéti však vo Veľpiesni, ktorú vnímali ako prorocký spis, videli aj iné prorocky relevantné témy. Ženích Veľpiesne je Mesiáš, Kristus, ktorý mal podľa prorokov trpieť a umrieť. A tak autori citlivo vnímali možné intertextové prepojenia medzi Veľpiesňou a evanjeliovými textami o utrpení Pána – pomazanie vonnými olejmi, korunovanie, záhrada utrpenia a smrti, hľadanie Pána, vzkriesenie v záhrade... Aj táto interpretačná línia je bohato prítomná v Gregorovom diele. Veď napokon jeho Výklad Veľpiesne je sériou homílií, ktoré predniesol vo Veľkom pôste ako prípravu na slávenie mystérií Veľkej noci, Vzkriesenia, ktorým bolo dovŕšené Vtelenie.

Kniha prináša názory biblistov na otázky vzniku, formácie a štruktúry žalmov, približuje metódy ich interpretácie a teológiu a v závere aj konkrétne príklady exegézy.

Ježíšovy obrazné příběhy o životě z víry. Literární útvar podobenství měl dlouholetou tradici už v hebrejském starozákonním písemnictví. Znalci zákona jej užívali pro názorné objasnění své nauky. Jinak tomu však bylo u Ježíše. Podobenství jsou u něho bezprostřední součástí jeho poselství.Oslovuje jimi konkrétního člověka a učí jej vidět život v Boží přítomnosti. Ježíš nikdy nepředkládal učedníkům abstraktní teologii. Obraznost příběhu a hloubka poetického vidění jeho podobenství tak promlouvají k posluchačům i po staletích mocněji, než by to dokázaly pouhé abstraktní poučky. V této knize to její autor potvrzuje i ozvěnou Ježíšovy zvěsti v tvorbě velkých literárních osobností, k nimž patří mj. F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj, A. Moravia nebo I. B. Singer.

Vnější podoby církve se vlivem doby mění. Některým se stýská po formách, které odnesl čas. Jiní si nevědí rady s novými situacemi. Hlubokých sdělení o církvi nebude nikdy dost. Katecheze o církvi je plná podnětů z Bible a tradice. Navíc přináší intuice mistrů duchovního života Východu i Západu. Vtipnou, lapidární formou se dotýká otázek začátečníků i pokročilých. Je určena pro všechny, kdo hledají vnitřní povahu církve.

Rodinný katechizmus. Obsahuje otázky a odpovede, ktoré majú sprístupniť to, čo kresťan katolík má vedieť a vierou i láskou uvádzať do života. Zároveň poradí čitateľovi ako preniesť pravdy z Kompendia do každodenného života z viery.

„Sv. Tomáš žil ve 13. století. Byl dominikánem a tehdy být františkánem nebo dominikánem znamenalo být něco jako křesťanský hippies.“ Takto začíná prof. Swieżawski, polský filozof a historik, účastník II. vatikánského koncilu a inspirátor nového zkoumání osobnosti mistra Jana Husa, jednu z kapitol knihy. Život svatého Tomáše Akvinského byl stejně uspořádaný jako jeho myšlenky. „Byl to velký světec, vynikající učitel s takovou srozumitelností, že pokud dnes čteme jeho díla a známe latinu, je tato četba nesrovnatelně snadnější než čtení libovolného komentáře jeho děl.Přemýšlet v klasických, vysoce nesubjektivních pojmech dnes znamená myslet proti duchu doby, může to být jeden z rozměrů naší odpovědi na výzvu, abychom pravdu neobětovali zákonům trhu.Jan Pavel II. hovoří o trvalé novosti myšlení svatého Tomáše Akvinského. Píše: „Tomáš ještě pronikavěji poznává, že příroda (přirozenost), vlastní objekt filozofie, může přispět k pochopení Božího zjevení. Víra se tedy nebojí rozumu, ale vyhledává ho a má k němu důvěru.Kniha profesora Swieżawského je dobrým a všem přístupným uvedením do tohoto způsobu myšlení. Vznikla totiž z cyklu přednášek, který autor připravil pro Shromáždění sester františkánek – služebnic Kříže v polských Laskách. Přednášející se musel přizpůsobit složení posluchačstva, neboť spolu se sestrami mu naslouchali jak lidé s dlouhou pedagogickou, kněžskou či jinou praxi, tak i lidé bez jakékoli předběžné filozofické či teologické formace.Autor svému úkolu skvěle dostál, jak co do výběru okruhů z Tomášova díla, tak co do pedagogičnosti jednotlivých kapitol. Tomášova nauka se před námi v jeho podání objevuje v čisté podobě, bez nánosů různých pozdějších „tomismů“, takže vyniká její nepomíjivá hodnota a aktuálnost. Zajímavou a inspirující částí knihy je i rozsáhlý rozhovor s autorem, jenž je vlastním tomášovským kapitolám předřazen.

Druhý díl teologické trilogie. Ze slavné Bulgakovovy sofiologické trilogie se souhrnným názvem „O Boholidství“ v českém překladu vyšla její první část: „Beránek Boží“ (o Ježíši Kristu), a část třetí: „Nevěsta Beránkova“ (o církvi). Nyní se nám do rukou dostává část druhá: „Utěšitel“ (Duch Svatý) – spojovací článek mezi osobou Krista a jeho Nevěstou církví. Centrem pozornosti je tu Duch Svatý, kterého učedníkům posílá Syn od Otce, aby církev mohla slavit svůj manželský sňatek s nebeským Ženichem Kristem ve chvíli jeho druhého příchodu.Již otcové církve se ptali: „Jak vlastně vyobrazit Ducha Svatého?“ Jeho ikonografické motivy jsou chudé – obecně známý je snad jen symbol holubice. Zkušení ikonografové ale dosvědčují, že výrazným obrazem Ducha Svatého je každý člověk usilující o duchovní zralost. Bulgakov se opírá o skvělou znalost biblických a patristických textů, s pohledem na vývoj akcentů teologie obou tradic: Východu i Západu. Celá trilogie zařadila Bulgakova mezi nejvlivnější teologické myslitele 20. století.

Potenciál a limity velikonočních tezí Hansjürgena Verweyena. V křesťanství jde především o mysterium paschale, o Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání Ukřižovaného. Křesťansky věřit znamená věřit v Ježíšovo vzkříšení. V této souvislosti hraje důležitou roli nejen problematika Ježíšova prázdného hrobu, ale zejména tzv. velikonoční zjevení.Tato v Novém zákoně dosvědčená setkání se Zmrtvýchvstalým způsobila velikonoční víru Ježíšových učedníků a nastartovala čas církve. Křesťanským způsobem věřit v Ježíše znamená vstupovat do této velikonoční perspektivy nahlížení světa. Věnovat se křesťanské teologii pak předpokládá porozumění, že každá stránka novozákonního svědectví o Ježíši a jeho kříži je zalita velikonočním světlem… Předkládaná monografie se věnuje slavným velikonočním tezím Hansjürgena Verweyena, který bezesporu patří k nejvlivnějším současným německým teologům. Kniha tyto tři podnětné teze prezentuje, kriticky i pozitivně komentuje a naznačuje – dle názoru autora – vyváženější defi nici i zdůvodnění velikonoční víry.

Texty k obnově církve a společnosti z let 1988 - 1998. Texty Tomáše Halíka z let 1989–99 od dob jeho působení v „podzemní církvi“ v kruhu poradců kardinála Tomáška, přes první veřejná vystoupení v dramatickém roce 1989 po celé první desetiletí mladé demokracie – spojuje téma odpovědnosti za duchovní a morální stav společnosti a věrohodnosti církve.Jde o souhrn proslovů a úvah člověka, který byl bezprostředním svědkem a do určité míry spoluaktérem událostí, které předcházely, spoluutvářely a následovaly pád komunismu a zrození svobody – a to zejména v jednom sektoru společenského dění, totiž v oblasti, v níž se prolínala kultura, politika a náboženství; člověka, který v sobě spojoval vášeň aktivního účastníka se snahou zároveň reflektovat ono dění očima sociologa a teologa a pokoušel se nabízet vize a podněty pro budoucnost, která se slibně a dramaticky otevírala. Výběr textů doprovází autorova reflexe jeho tehdejších myšlenek s odstupem čtvrtstoletí a zároveň jeho komentář k tehdejším událostem a osobní vzpomínky, které zejména mladší generaci mají přiblížit dobový kontext.

Koncept morálneho svedomia podľa Druhého vatikánskeho koncilu a jeho využitie vo vybraných dokumentoch magistéria Jána Pavla II.Pri uvažovaní o špecifikách morálneho svedomia vo svetle Druhého vatikánskeho koncilu je potrebné venovať pozornosť človeku, ktorý – vstúpiac do svojho vnútra – na jednej strane stojí pred sebou samým vo svojom najskrytejšom jadre, na druhej strane je sám s Bohom. Morálne svedomie je potom tým hermeneuticky privilegovaným miestom, kde uvedomenie si seba a uvedomenie si Boha sú nerozlučiteľne spojené. V tajomných hlbinách a svätyni vlastného „ja“, teda vo svedomí, každý jednotlivec rozhoduje o prijatí vlastnej základnej voľby (optio fundamentalis). Rozhoduje sa medzi dvoma možnosťami: buď prijme (niekedy aspoň implicitne), alebo odmietne to, čo sa vo svätyni udialo.Prof. ThDr. Ivan Kútny, PhD., v súčasnosti pôsobí na Teologickej fakulte Trnavskej univerzity v Bratislave. Za profesora bol vymenovaný 13. júna 2005 po vedeckej profilácii – uskutočnenej v zahraničí – v oblasti etiky a morálnej teológie.