Teológia

Otázka O vyšším a nižším rozumu, O synderezi a O svědomí patří do rozsáhlejšího souboru Quaestiones disputatae De veritate. Překlad a úvodní studie Martina Štěpinová. Latinsko-český text. Vyšlo v řadě Akvinata.

Sborník textů na téma Hledání pravdy o pravdě přednesených na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve dnech 9. – 11. září 1998 Stanislav Sousedík - Korespondenční teorie pravdy v oblasti empirického poznání Věra Štěpinová – Pojetí pravdy u Tomáše Akvinského Josef Ondok – Pojem pravdy u Tomáše Akvinského z hlediska současných logických teorií pravdy Karel Skalický – Tomášovo pojetí činného rozumu a jeho historické předehry a dohry Karel Šprunk – Současné teorie pravdy Imrich Staríček – Chápanie pravdy v prírodných vedách Peter Volek – Operativna teória pravdy podľa O. Mucka Gašpar Fronc – Krátký pohľad na diskusiu o intuitívnom realisme Nikolaja Onufrijeviča Losského Prokop Sousedík – Davidsonovo pojetí pravdy

Evagrius Scholasticus: Církevní dějiny. Klasický patristický text. Překlad, úvod a poznámky Josef Novák.

Obdobie konca 4. a začiatku 5. storočia je časom veľkým zmien v Cirkvi. Konštantínovský mier spôsobil v mnohých prípadoch povrchné pokresťančovanie rímskej ríše. V reakcii na to musela Cirkev spresňovať a prehlbovať viaceré aspekty viery a mravov.Predkladaná monografia sa sústreďuje na postavu sv. Augustína a na to, akým spôsobom ovplyvnil spresnenie chápania sviatosti krstu. Téma je študovaná v jeho sermones, ktoré nám ponúkajú pastorálnu a spirituálnu dimenziu jeho teológie. Sermones sú študované synchrónnym spôsobom a v konkrétnych prípadoch dopĺňané a vysvetľované prostredníctvom Augustínových systematických di­el.Tri základné kontextuálne zbierky textov tvoria štruktúru práce: katechumenátny corpus, antidonatistický a antipelagiánsky corpus. Monografia je založená na celostnom a kontinuálnom čítaní pôvodných textov, čo umožňuje zdôraznenie konkrétnych tém, ktoré sú analyzované.

Tato publikace vyplňuje mezeru na českém knižním trhu, neboť nabízí nejen nový překlad Tomášova evangelia, ale poprvé také jeho koptský text a řecké fragmenty. Je proto určena nejen laikům, ale i odborníkům z řad teologů a religionistů. Kniha je opatřena úvodem a výkladovými poznámkami Marvina Meyera.

Pastorační výzvy v podmínkách evangelizace. Kolektivní monografie se snaží pozitivně podat ruku v nesnadných podmínkách, s nimiž je konfrontován rodinný život. Mechanismus stále větší spotřeby, dítě jako překážka atraktivnějších „nabídek“: naše rodiny znají podobná dilemata důvěrně.Jan Pavel II. hovořil v té souvislosti o kultuře smrti, papež František zase upozorňuje na tyranii peněz. O tom všem jednala Všeobecná III. mimořádná synoda biskupů v Římě. Mimořádně naléhavé téma reflektuje i naše kniha, zohledňující české specifikum.

Tretí diel trilógie PerCorso nám predstaví Cirkev; budeme objavovať, čo je pre ňu charakteristické a ako vníma samu seba.Uvidíme tiež, ako v závere cesty, kde by už malo byť všetko konečne jasné a pochopené, budeme musieť priznať, že všetko je tajomstvo.Ukáže sa, že tieto slová a prednášky nie je možné overiť bez toho, aby sme na záver neprijali skutočnosť Boha, ktorý sa nám zjavuje ešte viac ako tajomstvo.Boh zostane čímsi nepochopiteľným, čo nemožno vysvetliť slovami ani prednáškami, a to až dovtedy, kým sa nepriblížime k postave Panny Márie, ktorú si Boh sám zvolil, aby sa nám dal spoznať.Ona je metódou, ktorou sa Boh prihovára človeku cez jej hrejivé náručie.Všetko smeruje k jedinému riešeniu. Jednota kresťanstva nie je myšlienkovým prúdom či ideológiou; jednota sa netvorí ani čítaním hotovej prednášky. Nie je to myšlienka či filozofia, ale ohlasovanie niekoho, kto je prítomný.Vtelenie je skutočnosť, ktorá sa stala. A preto je Máriina ľudská prirodzenosť taká rozhodujúca.Bez Panny Márie by sme nemohli pochopiť, čo je náboženský zmysel (prvý diel trilógie) či kresťanský- nárok (druhý diel) a ešte menej to, čo je Cirkev, ktorá sa javí ako odpoveď a tiež ako skutočnosť pretrvávajúca v ľudských dejinách až do posledných dní. Preto sme chceli pridať na záver tohto nového vydanie tretieho zväzku o Cirkvi aj krátku kapitolu o Márii z Nazareta. Je to niečo ako apológia Máriinej veľkosti pre ľudí a pre svet.

Zamyšlení kněze a psychologa v jedné osobě. Kniha volně navazuje na autorovu prvotinu Mozaika. Úvahy pramenící z hledání odpovědí na provokující otázky (vyšla v nakl. Cesta r. 2013). Čtenář opět nalezne řadu různorodých zamyšlení, která vznikla jak úpravou autorových kázání, tak byla napsána přímo pro tuto publikaci.Vzniklé eseje se snaží přeložit křesťanské poselství obyčejným lidem naší doby. Autor se pohybuje na pomyslné hranici mezi psychologií a teologií. Snaží se však nenápadně dokázat, že se nejedná o dva oddělené a vzájemně si konkurující světy, ale o dva pohledy na lidskou existenci, které se překrývají více, než by se na první pohled mohlo zdát...

Titul vyšiel aj v slovenčine: Evanjelium rodiny (2014).Přednášku „Evangelium o rodině“, která se setkala s mimořádným ohlasem, připravil kardinál Kasper z podnětu papeže Františka a přednesl ji na mimořádné konzistoři kardinálů v únoru 2014 v Římě. Zformuloval v ní teologický základ pro následnou diskusi kardinálů, která byla přípravou pro mimořádnou biskupskou synodu na podzim 2014 a pro řádnou biskupskou synodu roku 2015. Mnoho rodin dnes řeší velké potíže. Dramaticky stoupl počet těch, kdo se obávají založit rodinu nebo při realizaci svého životního projektu ztroskotají. Roste počet dětí, které nemají to štěstí vyrůstat v úplné rodině. Jak na tyto jevy, které se křesťanům nevyhýbají, reaguje církev? Kardinál Kasper se nezdráhá vznést ani obtížné a kontroverzní otázky, například problematiku a rozvedených a znovu sezdaných. Má v úctě tradici, zná ji jako málokdo, ale odvážně konfrontuje současné církevní učení a praxi církve s evangeliem a s výzvami současnosti.

Prínos Romana Guardiniho v otázkach kresťanskej formácie a liturgie. Romano Guardini je jedným z najvýznamnejších kresťanských mysliteľov dvadsiateho storočia. Jeho osoba a dielo výrazne ovplyvnili život Katolíckej cirkvi nielen v Nemecku, ale vplyv tohto intelektuála, pedagóga, filozofa, vychovávateľa a v neposlednom rade i starostlivého dušpastiera, bol citeľný aj v iných krajinách.Guardiniho výroky ako "Cirkev sa prebúdza v dušiach", či "Človek sa stáva človeku cestou k Bohu" sa dnes považujú za klasické citáty charakterizujúce jeho primárne úsilie: obnova náboženského života a pozornosť zameraná na vzťah Boh - človek.Jeden z týchto citátov sme si z tohto dôvodu dovolili použiť aj v názve našej publikácie, aby sme pripomenuli tieto veľké a nanajvýš aktuálne témy. Guardini im zasvätil celý svoj život. Nebol však len teoretikom, ale svoje poznatky nadobudnuté hĺbavým štúdiom a meditáciou nad Božím slovom pretavoval do každodenného života Cirkvi a spoločnosti.

Biblicko-teologická studie. Studie se zaměřuje na biblické texty, v nichž je lidská svoboda zdánlivě omezovaná požadavkem sloužit či poslouchat. Zkoumané texty vycházejí z požadavku na život ve svobodě, vypořádávají se však s různými projevy ohrožení či omezování svobody, ať už v kontextu rodinném, politickém či sociálním.V teologické interpretaci starozákonního pojetí vztahu mezi službou a svobodou je služba Bohu chápána jako naplnění lidské svobody. Také 'poslušnost' je v tomto pojetí především nasloucháním Bohu. Paradoxním momentem biblických výpovědí je skutečnost, že jak ve službě Bohu, tak i v poslušnosti vůči němu se realizuje lidská svoboda.

Pavel Evdokimov načrtává nejhlubšího určení ženy. Pozitivní výsledky vědeckých výzkumů antropologie, psychologie a pod. zasazuje do pojmů křesťanské tradice. Muž a žena byli stvořeni pro vzájemné sdílení a Bůh k nim od počátku mluví jako k jednomu, neodděleně. Po ontologickém schizmatu dochází k vypjaté opozici mezi mužstvím a ženstvím. Až při putování dějinami lze rozeznat střídání polarity matriarchátu - patriarchátu.Od chvíle, kdy se Bůh Adama bolestně ptá: Kde jsi?, nepřestávají si muž a žena (s nostalgií po ráji: po integritě) klást navzájem stejnou otázku.

O konverzi z buddhismu ke katolictví. Neočekávaná cesta je velmi osobním vyznáním Paula Williamse, anglického profesora religionistiky a bývalého čelného propagátora buddhismu, v němž vysvětluje důvody své konverze k římskokatolické církvi. Autor seznamuje čtenáře s vlastním duchovním vývojem a privátními souvislostmi svého obrácení.Jádro knihy nicméně spočívá nikoli ve výčtu soukromých důvodů příklonu ke katolictví, nýbrž ve věcné, filosoficko-teologické diskusi s buddhismem. Tu vede Williams z tradičních, novotomistických pozic a ostře v ní napadá buddhismus, především pro jeho sobecké pojetí člověka.Kromě polemiky s buddhistickým učením autor diskutuje i se současnou postmoderní filosofií a proti jejímu subjektivismu a relativismu klade víru v objektivní, jasně poznatelnou pravdu a mravní hodnoty.

Historie a legenda. Studie předního českého byzantologa, s teologickým doporučením Y. Congara, odhaluje životní drama a rehabilituje odkaz jednoho z nejvzdělanějších mužů Východu.

Svérázný německý filosof, o němž říká jak Rahner, tak Balthasar, že vnesl do teologického myšlení v Německu smysl pro paradoxy. Vyplňuje se tak v českém prostředí závažná absence.

Příspěvek k teologii mystiky. Může mystik s poeticky niterným slovníkem sdělit něco obecně přijatelného? Citlivý autorův pohled na západní mystiky (Mechtilda, Jan od Kříže aj.) ve srovnání s dědictvím mystiků východních (Dionýsius), je cenným příspěvkem k poznání téže krásy slova u obou teologií.Překlady citací autorů vycházejí ze staroitalských, staroněmeckých a staroanglických textů.

Nové vydání útlého, ale podstatného díla světoznámého německého teologa a kardinála, které v originále vyšlo poprvé v roce 1972, jeho dnes již nedostupný český překlad vydala Křesťanská akademie Řím r. 1987. Kniha v přepracované podobě podává deset přednášek, které byly určeny kněžím působícím v duchovní správě, učitelům náboženství, katechetům a studentům, a které je uváděly do základních problémů systematické teologie.Autor přitom zvolil za své východisko téma víry. Snaží se tedy vymezit její situaci a místo, představuje Ježíše Krista jako svědka víry, zkoumá pravdivost, úkon, obsah, spásný význam, církevnost, dějinnost a budoucnost víry. Každá kapitola je doplněna bohatým poznámkovým aparátem. V česky dostupné teologické literatuře nemá toto dílo obdobu.

Studijní texty ze spirituální teologie VII.. Jsou zde představeny texty nebo analýzy děl: Gertrudy Morové (pravnučky sv. Tomáše Mora), bekyně Hadewijch z Antverp, Gerharda Tersteegena (zakladatele pietismu), Brigity Švédské, Kateřiny Janovské, Anděly z Foligna, Mi­guela Argemiry, Roswithy z Gandersheimu (první píšící ženy v Německu) aj.

Sammelwerk aus der internationalen Konferenz in Neckenmarkt am 19. 5. 2008 / Zborník z medzinárodnej konferencie v Neckenmarkte dňa 19. mája 2008. Otázku sekularizácie a sekularizmu treba vnímať v jednote celostného pohľadu na život človeka a potrebu jednoty evanjeliovej pravdy a reálnych znakov súčasného života človeka...

Dvadsiate storočie je poznačené prebudeným záujmom o teologické myslenie ako prorockú otázku o Bohu a človekovi a ich vzájomnom vzťahu. Túto teológiu niektorí nazývajú aj „teológiou genitívu“, lebo sa v nej po stáročiach objavili nové metodologické prístupy a oblasti, ako aj antropologický prístup, hermeneutické hľadisko, kategória dejín, politický rozmer evanjelia, alebo je to teológia pestovaná z pohľadu Tretieho sveta, oslobodenia, ekumenizmu, ženy a podobne. Pretože takmer dve tretiny tohto storočia sme zo známych dôvodov nemohli celkom zreteľne sledovať vývoj tohto myslenia vo svete, je táto publikácia možno prvou po roku 1989, ktorá sa u nás pokúša ukázať hlavné smery teologického uvažovania na prahu tretieho tisícročia. V 16 kapitolách sa pre nami postupne otvárajú fascinujúce stránky úvah o tom, ako dnes teológia preniká do kultúrneho, politického, sekulárneho, multietnického a postmoderného sveta, aby sa stala nevyhnutnou podmienkou odpovede na otázku, kto je Boh a kde sa nachádza človek po dvoch tisícročiach kresťanstva (chýba v nich snáď len zmienka o pravoslávnej teológii).Navyše, predkladaná publikácia môže mať úspech aj u nezainteresovaného čitateľa, pretože jej autor nás neponechal len pri teologických analýzach, ale predstavil ich na pozadí celého 20. storočia plného myšlienkových zápasov, ideologických konfliktov a modernizačných trendov, spolu s osobnými zápasmi hlavných protagonistov tejto teologickej histórie.

Manželství je patrně jedinou oblastí našeho soukromého života, u níž se velice živě zajímáme také o právní souvislosti a důsledky svého jednání. Katolické pojetí manželství je v mnohém ohledu specifické. Je vždy především svátostí a je nerozlučitelné. Lze pak vysledovat shody, ale rovněž rozpory v tom, jak manželství chápe katolická církev (a její členové) a jak ho chápe dnešní sekulární český stát (potažmo běžný český občan). Damián Němec, zkušený učitel církevního práva z teologické fakulty v Olomouci, napsal na toto téma vůbec první českou odbornou práci od vyhlášení nového Kodexu kanonického práva v roce 1983.

v ohlasoch masmédií. Cieľom tejto práce je predložiť výsledky výskumu periodickej tlače, konkrétne jej spravodajstva a publicistiky s tematikou Cirkvi. Všímame si spôsob informovania o vzťahu Katolíckej cirkvi a štátu: poukazujeme na to, ako sa vyvíja dialóg medzi štátom a Cirkvou na Slovensku a aká je recepcia tohto fenoménu v spoločnosti, zvlášť novinárskej...

Pastorace pokání a obrácení. V této knize se chceme zabývat obrácením a pokáním jako kulturním fenoménem, jako existenciální hodnotou nutnou pro slavení každé svátosti a nezbytnou podmínkou k tomu, aby společenství křesťanů mohlo kráčet vstříc nebeskému Jeruzalému.Pokusíme se nechat promluvit podněty vycházející z teologie, Písma svatého, liturgie a výroků učitelského úřadu církve. Na tomto základě nastíníme, jakou duchovní cestou lze postupně rozvinout celou šíři svobody, kterou nám Ježíš Kristus daroval skrze své velikonoční tajemství. Radost z nově objeveného významu pokání a obrácení pro náš život se pak může stát zdrojem obnovy na naší každodenní cestě k plnosti Boží slávy.

Vybrané kapitoly z eklesiologie. Česká teologická literatura není bohatá na díla, která by poskytovala čtenáři spolehlivou a důkladnou informaci o eklesiologickém proudu teologického bádání. Proto je potěšitelné, že tato kniha rozhojňuje jejich skromný počet. Nejde o eklesiologický traktát, ale spíše o esej, který se soustřeďuje na některé otázky, jež jsou v současné době na Západě živě diskutovány.Autorovi nešlo o hlubší teologické promýšlení podstaty církve, jako spíše o nástin problémů týkajících se konkrétního působení církve ve světě. Jeho pozornost se soustřeďuje na otázky sakramentální a liturgické.

Teologie presbyteriátu uvedená v této studii vychází z biblických podkladů, je doložena vybranými patristickými prameny a výpověďmi magisteria. Autor se pokouší popsat i aktuální problematiku na tomto poli a domnívá se, že když se stalo téměř módou mluvit o úloze laiků v církvi, zapomnělo se na nesnáze kněze a jeho nejasné postavení ve farnosti vůči laikům a jáhnům. Úbytek kandidátů kněžství je toho dokladem.Pastorální záměr studie je zřejmý, nadto je do ní vložena pastorace povolání. Autor se nesnaží problematizovat sporné a diskutabilní teologické aspekty, spíše chce podat základy teologie presbyteriátu, a tak zřejmě pomoci nejen studentům teologie.

"Zahrada uzamčená, studnice zapečetěná". Tak nazývá Duch svatý v liturgii svou Neposkvrněnou Snoubenku, Pannu Marii. Adrienne von Speyer, mystička a duchovní dcera vynikajícího teologa, jakým byl Hans Urs von Balthasar, se odvažuje v hlubokém nazírání vniknout za tento "zámek", za tuto neporušitelnou pečeť a nás ve své knize vtahuje do tajemství Požehnané mezi ženami. Ukazuje nám, jak byla Maria ve všech událostech své existence ustavičné, absolutní "ANO" Bohu a jeho plánům, a tím ji staví před oči jako vzor nejen zasvěceným duším, ale všem, kdo se nespokojují s průměrným křesťanským životem.Kniha předpokládá náročnějšího čtenáře, žádá od něho pozorné usebrání a zahloubání. Ale když představuje svatou Pannu z tohoto hlubokého, často překvapivého zorného úhlu v různých momentech jejího života, prožívaného vedle vtěleného Slova a svatého Josefa, skýtá všem vítané obohacení a prohloubení i pro rozjímavou modlitbu růžence.

Starostlivosť o duchovné povolania patrí medzi základné poslania pastorálnej teológie, ba je dokonca vnútorne spojená so všeobecnou pastoráciou každej miestnej cirkvi. Mnohé dokumenty Cirkvi zdôrazňujú, že je to starosť, ktorá musí byť integrovaná a úplne stotožnená so všeobecnou starostlivosťou o duše.Tento podstatný rozmer je taký dôležitý, že prispieva k plnšiemu životu a bytiu Cirkvi. Pravosť povolaní vplýva blahodarne na jej rozvoj i činnosť. Hlbšie teologické chápanie kňazského povolania dáva silu a impulz aj k správnym pastoračným zámerom.

Aj mnohí kresťania, úprimné sa usilujúci o duchovný život, majú problém s tým, ako zosúladiť svoje osobné duchovné aktivity s liturgiou Cirkvi. Kniha Liturgická spiritualita poskytuje poučenie o tom, ako účasť na liturgii spraviť neoddeliteľnou súčasťou duchovného života a ako duchovný život spraviť súčasťou liturgie. Jednotlivé kapitoly nechávajú pred očami čitateľa prebehnúť komplex tém, ktoré ho privádzajú k pochopeniu liturgie ako vrcholu a prameňa duchovného života.

Meditácie. Meditácie chcú pomáhať všetkým, čo sa venujú štúdiu teológie, aby sa teológia stala hlboko prežívaným osobným stretnutím s Bohom.

Příklad duchovního otcovství. Odvážné propojení životního odkazu západního světce s interpretací křesťanské východní moudrosti chce poukázat na smiřitelnost těch největších kontrastů. Sám světec odkazuje na jednotícího Boha, který lidský život naplňuje i vyhrocenými polaritami tradic.

Starokresťanská knižnica, zväzok 13. Svätý Gregor z Nyssy (335 – 394) nadväzuje na starobylú židovsko-kresťanskú tradíciu výkladu ľúbostného vzťahu Veľpiesne ako rozprávania o vzťahu Boha a jeho milovaného ľudu. Gregorovou osobitosťou je veľmi široké chápanie Božieho ľudu – je ním celá ľudská prirodzenosť, teda nielen každá ľudská duša, nielen cirkev, ale aj ľudstvo ako celok. Veľpieseň potom rozpráva o mnohých podobách ľudskej drámy.Ľudská prirodzenosť, stvorená ako žiarivý Boží obraz, padla. Jej krása bola prikrytá temným odevom a ona zranená trpí odlúčením od Boha. Boh ju však tak miloval, že túto priepasť prekročil a stal sa človekom. Vďaka tomu môže človek v sebe znova obnoviť pôvodný Boží obraz, zbaviť sa temného plášťa a zažiariť v prvotnej nádhere. K tomu vedie dlhá a namáhavá cesta, ktorá sa volá cnostný život. Cnosťou sa duša približuje k Bohu, a čím je bližšie, tým je krajšia, tým lepšie odráža Boží obraz. To však platí aj o cirkvi a o celom ľudstve...

v Teologické sumě. Traktát o Boží vládě nad tvory (STh I, q. 103–105) navazuje na otázku 22, která se zabývá prozřetelností jako vlastností Boží. V tomto traktátu Tomáš rozebírá způsob, jakým Bůh svou prozřetelnost projevuje. Nejprve pojednává o řízení věcí obecně: zda a kým je svět řízen; jaký je cíl a jaké jsou účinky tohoto řízení; zda je vše poddáno božskému řízení; zda je vše řízeno Bohem bezprostředně. Poté rozebírá konkrétní účinky božského řízení: udržování tvorů v bytí; uvedení do nicoty. Nakonec uvažuje o změnách, které Bůh působí ve věcech: přímé božské působení ve světě; božské působení na intelekt a vůli člověka; působení mimo řád – zázraky.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.V Tomášově metafyzice je nejvyšší dokonalostí bytí jako takové, které je ztotožněno s Bohem. Všichni tvorové jsou (existují) proto, že v různých stupních a různou měrou participují na tomto nejvyšším bytí. Ze strany Boží lze totéž popsat tak, že Bůh jako výchozí a první příčina své bytí různými způsoby a různou mírou sděluje tvorům, a tak s nimi vstupuje do vztahu. Tento vztah Boha a tvorů na rovině bytí je trojí: přímé uvedení něčeho do bytí (tj. stvoření z ničeho – creatio); uchovávání stvořené či přirozeně vzniklé věci v bytí (tj. udržování v bytí – conservatio); součinnost při působení jedné věci na druhou (tj. spolupůsobení – concursus). Shrnuto, Bůh tvoří věci z ničeho, poté je udržuje v bytí díky účasti na svém bytí, tj. na bytí Božím, a rovněž je doprovází svým spolupůsobením při jejich kauzální činnosti. (Z úvodní studie Tomáše Machuly)

v Teologické sumě. V tomto svazku přinášíme první otázku Teologické sumy (STh I, q. 1), v níž se Tomáš zaměřuje na samotnou teologii, tedy na disciplínu, která je pro Teologickou sumu stěžejní. Tomáš ji nazývá posvátnou naukou, neboť slovo teologie se v jeho době obvykle používalo pro metafyziku. Největší část otázky zaujímají články spojené s konceptem teologie jako vědy a moudrosti. Dále Tomáš pojednává o jazyku teologie a roli Písma svatého v teologickém bádání.Úvodní studie obsahuje kromě pojednání o hlavních tématech první otázky také obsáhlý úvod do historie a struktury celé Teologické sumy.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.Postup Sumy teologie je v jistém smyslu kruhový: vychází od Boha jako Stvořitele a směřuje k Bohu jako k cíli stvoření a naplnění dějin. Pochopit přesně stvoření, pád do hříchu i jeho nápravu vykoupením můžeme nyní jen částečně. V plnosti, jíž je naše lidství schopné, dojdeme i k plnějšímu poznání toho, co dnes známe jen částečně. Tuto skutečnost můžeme v jistém ohledu vztáhnout i na samotnou Tomášovu Sumu. Čteme-li první otázku, najdeme v ní mnohá témata, která nejsou ještě dokonale vysvětlena a detailně promyšlena, např. moudrost, věda, příčiny, teorie a praxe apod. Na prvním místě je to ale Bůh sám, který není jen předmětem (či subjektem) teologie nebo jakýmsi tématem Sumy, ale je to náš Pán a Stvořitel, z jehož rukou jsme vyšli a do jehož náruče směřujeme. (Z úvodní studie Tomáše Machuly)

v Teologické sumě. V tomto svazku přinášíme šest úvodních christologických otázek, jimiž začíná třetí část Teologické sumy (STh III, q. 1–6). Tomáš zde zaměřuje pozornost na tajemství vtěleného Slova. Nejprve osvětluje otázku vhodnosti vtělení Boha (q. 1). V dalším kroku pak objasňuje způsob jednoty božství a lidství ve vtělení (q. 2). Dále vyjasňuje otázku subjektu přijetí (q. 3). Nakonec pojednává otázku přijaté přirozenosti (q. 4), respektive jejích částí (q. 5) a řádu přijetí (q. 6).Překlad, úvodní studie a poznámky Metoděj Němec OP.Náš Spasitel Pán Ježíš Kristus, dle svědectví anděla, „vysvobodil svůj lid z jeho hříchů“ a v sobě nám ukázal cestu pravdy, abychom skrze ni mohli vzkříšením dojít k blaženosti nesmrtelného života. Proto je k dovršení celého teologického díla třeba, aby po úvaze o posledním cíli lidského života, ctnostech a neřestech následovala úvaha o samotném Spasiteli všech, jakož i o jeho dobrodiních, která lidskému pokolení prokázal.K povaze dobra náleží, aby se sdílelo druhým, jak je vidět u Dionýsia ve 4. kapitole spisu O Božských jménech. Povaze svrchovaného dobra tudíž náleží, aby se nejvyšším způsobem sdělilo tvoru. To se však nejvýše uskutečňuje tím, že „stvořenou přirozenost sjednocuje se sebou tak, že vzchází jediná osoba ze tří skutečností: ze Slova, duše a těla“, jak praví Augustin ve 13. knize O Trojici. Je tedy zřejmé, že bylo vhodné, aby se Bůh vtělil.

v Teologické sumě. Tento svazek (STh II-II, q. 34–46) navazuje na traktát o lásce a milosrdenství vydaný v roce 2016. Tomáš zde rozebírá hříchy proti lásce jako takové, tj. nenávist k Bohu a bližnímu; hříchy proti radosti a milosrdenství, tedy acedii zvanou také polední démon a závist; hříchy proti pokoji, tj. nesvornost, svár, schisma, válku, šarvátku a vzpouru; a hřích proti dobročinnosti a bratrskému napomenutí, jímž je pohoršení. V další části se pak věnuje přikázání lásky, tedy přikázání lásky k Bohu a bližnímu, a daru moudrosti, včetně hříchu proti moudrosti – pošetilosti.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

v Teologické sumě. Poslední otázky První části Teologické sumy pojednávají o činnostech tvorů. Nejprve se, v otázkách 106–114, jedná o činnosti andělů; tato část vyšla ve svazku O andělech v Teologické sumě II, Krystal OP 2015. Poté se, v otázkách 115–119, jež se nacházejí v tomto svazku, probírají činnosti tělesných tvorů, především člověka. Tomáš nejprve zpracovává téma působení tělesných substancí obecně, zabývá se místním pohybem a mechanickým působením; ptá se, zda jsou v tělesech nějak přítomné božské stvořitelské ideje; řeší specifickou otázku působení nebeských těles na tělesa pozemská; a pojednává také o náhodě a osudu. Dále se zabývá působením člověka na člověka, a to speciálně otázkou předávání poznání čili vyučování, a následně otázkou předávání života neboli plození.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

v Teologické sumě. Tento svazek přináší překlad traktátu o jediném Bohu z První části Sumy (STh I, q. 2–11). Tomáš v něm pojednává o způsobech prokázání Boží existence (známých jako pět cest či kosmologických důkazů Boží existence) a o jeho tzv. entitativních atributech: jednoduchosti, dokonalosti, dobrotě, nekonečnosti, všudypřítomnosti, neměnnosti, věčnosti a jednotě. Rozsáhlá úvodní studie se snaží poskytnout pojmové nástroje pro úspěšné čtení přeloženého textu současnými studenty a teology.Revize překladu, úvodní studie a poznámky Petr Dvorský.K Tomášovým článkům přeloženým v rámci tohoto svazku nelze rozumně přistupovat, jako by pocházely z Tomášova vrcholového traktátu na téma filosofické teologie. Jakožto svědkové rozsahu Tomášova povědomí o problematice, jíž se týkají, jsou z povahy svého literárního druhu nereprezentativní. Především ale jejich plánovanou funkcí není být argumentačním celkem schopným obhájit předkládané závěry v libovolném polemickém, případně i křesťanskou víru postrádajícím prostředí: text „pěti cest k prokázání existence Boha“ opravdu nebyl zamýšlen jako instantní prostředek k uzemnění ateistů namlouvajících si racionalitu své pozice – jejich funkcí je být úvodem do tématu pro křesťanské čtenáře. (Z úvodní studie Petra Dvorského)

Odborný výklad teológie modlitby. Preklad knihy poľského autora, direktora Karmelitánskeho inštitútu spirituality, ponúka systematickú príručku teológie modlitby a uvádza nás do problematiky z bilického, antopologického a mystického aspektu. Už samotný titul knihy Od Zjavenia k zjednoteniu nám naznačuje cestu, ktorou sa táto tematika začína uberať a kde vyúsťuje, až sa zavŕši.

Prehľad mojich náboženských názorov. John Henry Newman (1801 – 1890) ako duchovný Anglikánskej cirkvi a univerzitný kazateľ v Oxforde sa stal vedúcou osobnosťou združenia (Oxfordské či Traktátové hnutie), ktorého cieľom bola mravná a náboženská obnova anglikanizmu. Jeho cieľom bolo dokázať, že Anglikánska cirkev nie je iba anglickým národným dedičstvom, ale pravou Kristovou cirkvou. Poctivé, hlboké, argumentmi podložené a čoraz bolestivejšie štúdium dejín starovekej Cirkvi ho nakoniec priviedli k istote, že skutočnou nástupkyňou prvotnej Cirkvi je Cirkev rímskokatolícka. Po siedmich rokoch ťažkých vnútorných bojov konvertoval, vstúpil do Katolíckej cirkvi, kde prijal kňazskú vysviacku od pápeža Leva XIII. V roku 2010 ho pápež Benedikt XVI. vyhlásil za blahoslaveného a 13. októbra 2019 pápež František za svätého.Jeho postoje – ešte ako anglikánskeho kňaza – publikované v traktátoch, neraz vyvolali prudkú odozvu zo strany anglikánskych duchovných, ktorí ho podozrievali zo sympatizovania s Katolíckou cirkvou. Najvážnejší útok vyšiel od Charlesa Kingsleyho, anglikánskeho kňaza, ktorý sa na jednej strane tešil kráľovskému titulu profesora moderných dejín na Cambridgeskej univerzite, na strane druhej to bol dobre známy a obľúbený románopisec. Bol autorom pamfletu s názvom Čo chcel Dr. Newman vlastne povedať? Išlo o verejný útok na Newmana, ponad ktorý Newman nemohol prejsť s mlčaním. Jeho odpoveďou bolo osem pamfletov, ktoré v roku 1864 vyšli pod názvom Apologia pro vita sua, ktorá je jedinečnou odpoveďou pre všetkých, čo kritizovali jeho činnosť a spochybňovali jeho motívy.V diele Newman podáva prehľad svojich náboženských názorov s neuveriteľnou presnosťou a elokvenciou. Vo vtedajšej anglickej spoločnosti panoval názor, že Newman spor s Kingsleym vyhral a svoju integritu úspešne obhájil. Napočudovanie, najpozitívnejšie reagovali vtedy veľmi vplyvné nekonformistické kruhy, no aj samotní anglikáni boli Newmanovi vďační za to, ako veľkoryso písal o ich cirkvi.Apológia nie je len autobiografia, ktorá vznikla na základe polemiky a satiry. Je to teologický dokument – a nielen to. Najmä vďaka poslednej kapitole ju možno považovať za veľmi dôležitý vklad do ekleziológie, teda do teologickej náuky o Cirkvi. Moderný vývoj či znovuzrodenie katolíckeho chápania povahy Cirkvi, ku ktorému Newman významne prispel, vyústilo do významných reforiem Druhého vatikánskeho koncilu (1962 – 1965), ktorý prakticky zavŕšil tridentskú epochu a začal písať novú kapitolu dejín kresťanstva.Úryvok z knihyOdkedy som sa stal katolíkom, k vývoju svojich náboženských názorov prakticky nemám čo dodať. Tým, pravda, nechcem povedať, že by moja myseľ bola nečinná, že som všetko vzdal a nad teologickými otázkami sa už nezamýšľam. K zásadnejšiemu posunu nedošlo, preto nemám čo mapovať a nemám sa ani z čoho vypisovať, pretože moje srdce našlo dokonalý pokoj. O tomto niet pochýb. Nie som si vedomý, že by od mojej konverzie došlo k nejakej zmene, či už intelektuálnej, alebo morálnej. Moja myseľ nič podobné nezaznamenala. Pokiaľ ide o základné pravdy zjavenia, pokiaľ viem, moja viera sa už nevyvíjala, a to isté platí o sebavedomí. Nerástol ani zápal, môj príchod do katolíckych radov bol ako príchod do prístavu po plavbe na rozbúrenom mori, a šťastie a spokojnosť s mojím rozhodnutím ma odvtedy neopúšťajú.Čo sa týka článkov viery, ktoré nie sú súčasťou anglikánskeho kréda, osvojil som si ich bez akýchkoľvek ťažkostí. Niektoré som prijal už predtým, no aj tie, čo boli pre mňa nové, som prijal za svoje úplne prirodzene a rovnako pozitívne ich vnímam aj dnes. Ani náhodou nechcem poprieť, že každý článok vyznania viery, či už taký, ktorý vyznávajú katolíci, alebo taký, čo je vlastný protestantom, v sebe ukrýva niečo, čo sa prieči intelektu. Faktom zostáva, že tieto rozpory nie som schopný vyriešiť. Mnohí ľudia sú na problematické miesta v náuke veľmi hákliví. Osobne som na tom rovnako, aj ja som na ne háklivý, ale nikdy som nechápal, hoci som sa naozaj snažil, ako môže niekto pre sporné miesta, nech ich je, koľko chce, spochybňovať doktríny, ku ktorým sa jednotlivé body spájajú. Vravím, nech je sporných bodov, koľko chce, hoc aj desaťtisíc, to ešte neznamená, že budem niečo spochybňovať. Drobný rozpor a pochybnosť sú nesúmerné javy, nemožno ich porovnávať. Iste, sem-tam sa môžu objaviť isté ťažkosti s dokazovaním, no keď hovorím o sporných bodoch, myslím tým ťažkosti, tkvejúce priamo v učení, prípadne tkvejúce vo vzájomnom vzťahu jednotlivých bodov náuky. Človeka môže rozladiť, ak nevie vyriešiť matematickú úlohu, správny výsledok nepozná, no to ešte neznamená, že bude spochybňovať možnosť riešenia úlohy, a že jeden z možných výsledkov môže byť správny. Ak sa zamyslím nad rozličnými pravdami viery, osobne vnímam tvrdenie o existencii Boha za najspornejšie zo všetkých, a predsa ho prijímame zo všetkých najvehementnejšie.

Skvělé křesťanství aneb co je na křesťanství tak úžasného?. Dinesh D’Souza, autor mnoha bestsellerů podle žebříčků New York Times, objektivně zkoumá argumenty a rétoriku ateistů v současné debatě o Bohu a křesťanství. Oponuje ateistům podle jejich vlastních pravidel a dokazuje, že náboženská víra je slučitelná s rozumem a vědou. Výsledkem je kniha, jež nabourává obecné představy o křesťanství a potvrzuje, že na křesťanství opravdu je něco skvělého.