Teológia

základy pneumatologie. V této práci věnujeme pozornost třetí osobě božské Trojice – Duchu svatému, který stále působí v církvi a obnovuje ji. Duch svatý je dar lásky Otce a Syna. Velcí teologové jako např. Augustin, Tomáš Akvinský a Richard od sv. Viktora označovali třetí božskou osobu jako zosobněnou lásku Otce a Syna. „Duch svatý nám otvírá náš původ v Bohu a jeho milosti a skýtá nám naději na Boha a jeho království. Avšak působí také už v našem současném životě, uzdravuje a posvěcuje nás, smiřuje a utěšuje.“ Syntetickou metodou poukážeme na podstatné věroučné aspekty pneumatologie a na poznatky z odborné literatury v českém a německém jazyku. Celý předložený text odkazuje také na spirituální dimenzi života křesťana.

Základné rysy ekléziológie. Na slovenský teologický svet sa dostáva kniha talianskeho autora Pietra Fiettu „Cirkev, diakonia spásy“ s podtitulom „Základné rysy ekléziológie“. Autor ju ponúka ako pomôcku pre teologické vzdelávanie, ktoré sa uskutočňuje nielen na základnej , strednej i vysokej škole, ale aj v škole života. Dokumenty Druhého vatikánskeho koncilu v sebe obsahujú mnohé materiály a podnety, týkajúce sa Cirkvi, ale nie sú usporiadané ako ekleziologická učebnica, aby formulovali problémy a navrhovali správne riešenia v súlade s požiadavkami didaktického typu. V tomto smere je táto kniha veľkou pomôckou.

Úvod do liturgie svátostí. Mezi důležité typy křesťanské bohoslužby patří svátosti. Tato studie z pera českého teologa nechce pojednávat o svátostech jednotlivě, ale nabízí široce pojatý společný pohled - tedy obecnou teorii liturgie svátostí. Je o nich pojednáno z hlediska teologického, antropologického, kosmologického atd. Kniha nabízí rovněž pohled na vývoj pojmu "svátost" v dějinách a snaží se šťastně zohlednit i ekumenický rozměr problematiky svátostí.

Pojednanie o živote a diele starokresťanských Cirkevných otcov a spisovateľov.

Pojednanie o svete biblického národa vo svetle archeologického výzkumu.

Volné pokračování autorova předchozího titulu Pastorační situace u nás. "Většina prvků popsaných v této publikaci se vyskytuje dodnes. Jsme ale o několik let dál a tomu, kdo chce, může být už zcela zřejmé, že se dnes i zítra budeme spíše vyrovnávat s nároky, otázkami a problémy, které přináší postmoderní společnost."Jednotlivé oddíly jsou věnovány jednak samotné pastoraci, včetně stručné historie pastorální teologie v posledním století u nás, dále jednotlivým skupinám účastníků pastoračního dění i některým aktuálním otázkám.

Náš teologický pohled na člověka je inspirován antropologií konstituce "Gaudium et spes", která objasňuje tajemství člověka ve světle Kristově: "Kristus, nový Adam, právě zjevením Otce a jeho lásky plně odhaluje člověka jemu samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání" (č. 22). Kristus pro nás není jen zjevitelem Otce. Odhaluje také tajemství člověka a dokonale uskutečňuje jeho budoucnost. Kristova historie je postupným zjevováním tajemství člověka, a proto nás "tajemství Kristova těla" vedou do záhadných propastí smrti a utrpení a osvěcují netušené obzory života a lásky. (z úvodu)

Stěžejní dílo z odkazu kněze, profesora a významného českého teologa Vladimíra Boublíka. „Různá náboženství dnes představují pozvání a stálou výzvu jak pro církev, tak pro humanismus. Náboženství nedovolují křesťanům, aby zapomněli, že mimo žárlivě střežené hranice křesťanstva uzavřeného do sebe žijí lidé spasení Kristem, kteří očekávají Boha budoucnosti...“ (z předmluvy knihy)

Svědectví přímého účastníka jedné z nejdůležitější události uplynulého století. Autor se věnuje nejen proměnám vztahů katolické církve k pravoslaví a protestantským církvím, ale také teologickému vývoji židovsko - křesťanského dialogu.

Matka Boží v liturgii. Tato kniha odpovídá na potřebu příručky, která by obsahovala historii a význam různých mariánských oslav. Podnětem k napsání knihy tedy byla pastorační snaha poskytnout kněžím podklady pro mariánské svátky a nabídnout jim i ostatním pomoc k osobnímu zamyšlení nad smyslem svátků Panny Marie v průběhu liturgického roku.

Krátký text známého německého teologa.

Pastorálna alebo praktická teológia hľadá v súčasnom období, pod vplyvom personalizmu, stále viac spoluprácu aj s humánnymi vedami, predovšetkým so psychológiou. Autor teda uvádza čitateľa nielen do pastorálnej teológie, ale aj do pastorálnej psychológie.

Príručka obsahuje najzákladnejšie vieroučné výroky Cirkvi. Je určená pre každého, kto chce vedieť, v čo verí a prečo.

Úvod a 1. časť prvého prikázania: BOŽSKÉ ČNOSTI.

Tak často podléháme tíživému dojmu, že v našem životě je příliš zla; že zlo je ze světa neodstranitelné a svět rychle zapomíná na to, co je ověřeně dobré. Odvaha ruského myslitele poukázat na (přesto) vítězící dobro se v obsáhlém traktátu odkrývá jako svěží filosofická inspirace. Předmluvu napsal Tomáš Špidlík.

"Žiť kresťansky v modernej spoločnosti", to by mohol byť názov tohto kompendia sociálnej morálnej teológie. Počas mnohých storočí sa katolícka teológia zamýšľala nad sociálnymi problémami vo svetle Zjavenia. S plynúcim časom sa sociálna otázka stala komplikovanejšou v dôsledku väčšej závislosti, ktorá sa vytvorila medzi inštitúciami a subjektmi. Akým spôsobom možno zabezpečiť zachovanie pôvodného evanjeliového posolstva, nesúceho v sebe nesmiernu dôležitosť a závažnosť, keď je také vzdialené súčasným sociálnym štruktúram?Ako môže reálne vplývať na riešenie problémov modernej spoločnosti? Toto sú otázky, na ktoré sa autor snaží dať odpoveď. Kniha jednoduchým spôsobom vovádza do súčasnej problematiky sociálnej morálky, týkajúcej sa spoločného dobra, ľudského práva, ľudského spolunažívania, ľudskej práce, zmyslu hospodárstva a podniku. Je vhodnou literatúrou pre študentov teológie, ale i pre všetkých, ktorí sa zaujímajú o problematiku sociálnej morálnej teológie.

Aktuálne otázky pastorácie. Zborník prednášok katedry pastorálnej teológie z 10. - 12. septembra 1998, zostavil Ľubomír Stanček, imprimatur udelil František Tondra.

v Teologické sumě. V První části Sumy, poté co Tomáš pojedná o teologii a důkazech Boží existence, věnuje svoji pozornost otázkám o Boží esenci. Z této části pocházejí i dvě otázky, jež tvoří obsah předkládaného svazku (STh I, q. 12–13). Tomáš se v nich zamýšlí nad problematikou lidského poznání Boha a výpovědí o Bohu. Nejprve se ptá, zda je možné přirozenými silami poznat Boží esenci, tedy Boha takového, jaký je, a zda je možné jeho esenci celou plně nahlédnout. Dále se zabývá možnostmi slovního vyjádření našeho poznání Boha, zkoumá, jakým způsobem lze hovořit o Bohu, abychom tuto realitu při vší její komplikovanosti pojmenovali co nejpřesněji.Překlad, úvodní studie a poznámky Pavel Kilbergr a Tomáš Machula.Jestliže jeden ze středověkých koncilů (IV. Lateránský) říká, že mezi Bohem a tím, co o něm říkáme, je větší nepodobnost než podobnost, ale že přesto lze o Bohu formulovat smysluplné výpovědi, je to zásadní výzva pro každého teologa i každého křesťana. Na jedné straně to znamená, že Bůh poznatelný je a že o něm lze rozumně mluvit, ale na straně druhé je třeba si stále uvědomovat meze našeho snažení. Boha poznáváme, ale nedokonale. O Bohu mluvíme, ale nedokonale. Tomášovy kvestie, které nacházíme v tomto svazku, nám pomáhají tuto nedokonalost přijmout a pochopit, jak s ní rozumně pracovat. (Z úvodní studie Pavla Kilbergra a Tomáše Machuly)

Príručka teológie duchovného života.

Príručky katolíckej teológie - Diel XII. Právo Cirkvi je ďalšou učebnicou katolíckej teológie z edície AMATECA, ktorá má za cieľ obsiahnuť všetky disciplíny teológie a tým vytvoriť systematickú knižnicu moderného teológa.

Vykúpenie tela a sviatostnosť manželstva. Teológia tela od Jána Pavla II.Úvahy autora sa skladajú z dvoch častí. Prvá sa venuje analýze Kristových slov, ktoré sú akoby kľúčom na otvorenie tejto témy. Tieto slová sa dlho hľadali v celku evanjeliového textu. Na základe mnohoročných úvah sme sa zastavili pri týchto troch slovách, ktoré budú analyzované v prvej časti. Je to predovšetkým Kristovo odvolanie sa na „počiatok" v rozhovore s farizejmi na tému jednoty a nerozlučiteľnosti manželstva (porov. Mt 19, 8; Mk 10, 6-9). Potom sú to slová, ktoré povedal Kristus v Reči na vrchu na tému „žiadostivosti" ako „cudzoložstva v srdci" (porov. Mt 5, 28). Napokon sú to slová, ktoré zaznamenávajú všetci synoptici, v ktorých sa Kristus odvoláva na zmŕtvychvstanie tiel v „budúcom svete" (porov. Mt 22, 30; Mk 12, 25; Lk 20,35). Druhá časť sa venuje rozboru sviatosti pomocou textu Listu Efezanom (Ef 5, 21-33), ktorý nadväzuje na biblický „počiatok" manželstva, vyjadrený slovami Knihy Genezis (Gn 2, 24): „muž opustí svojho otca i svoju matku a prilipne k svojej manželke a budú jedným telom".Hlboké dielo pre náročnejších čitateľov.

Konfigurácia pastorácie v perspektíve kristo-logickej transformácie. Úloha ľudskej inteligencie v teológii nevychadza z túžby po poznaní, ale z túžby viery. Táto úloha je v súčasnosti sprevádzaná epochálnou novosťou, ktorú charakterizuje radikálnosť (týka sa totálnej prestavby fundamentov) a prudkosť (týka sa časovej i psychickej akcelerácie). Cirkev sa už nemôže spoliehať ani na „kresťanské mantinely" súčasnej spoločnosti, ani na rešpekt a bázeň súčasného človeka, ani na nič iné, iba na plody.

Humbert z Romans († 1277), pátý magistr Řádu kazatelů, ve svém okružním listu adresovaném celému řádu rozebírá tři řeholní sliby, poslušnost, chudobu a čistotu, a s nimi spojené ctnosti, pokoru a trpělivost. Jeho cílem je povzbudit bratry v jejich povolání kazatelů Slova a připomenout jim základy řeholního života a dominikánské spirituality. Humbertův pohled je realistický, nepřehlíží lidskou omezenost, slabost a hřích, ani nezastírá náročnost kazatelského povolání. Zároveň je však plný naděje a důvěry, neboť ví, že člověk ve svém úsilí nezůstává bez pomoci a je schopen obstát v síle Boží milosti. Realismus, důvěra v člověka opírající se o důvěru v Boha, střízlivost a prostota, humor a radostnost, to jsou některé z rysů dominikánské spirituality, které vyzařují i z Humbertova dopisu. Následování a hlásání Slova ovšem není vyhrazeno pouze řeholníkům či dominikánům. Je to podstata každého křesťanského života, bez ohledu na dobu a životní stav. Humbertův dopis tak může poskytnout cenné postřehy a rady každému čtenáři, který zaslechl volání Slova, touží žít pro něj a s ním a sdílet ho s ostatními.Z latinského originálu přeložil a poznámkami opatřil Efrem Jindráček OP. Předmluvu k českému vydání napsal Bruno Cadoré OP, 87. magistr Řádu kazatelů.

Dokument papežské biblické komise z r. 1984 představuje základní současné přístupy k osobě Ježíše Krista.

Úkolem hierarchie je hledat a vyjevovat v konkrétní historické situaci pravou cestu víry. Hierarchie ale tento úkol nemůže vykonávat svévolně, nýbrž výlučně jako službu víře celého společenství a v jistém ohledu také ve spolupráci s ostatními věřícími. Ve hře je tedy identita křesťanství, katolicity. Mezinárodní teologická komise v dané věci připomíná, že laici mají aktivní roli v uchovávání, prožívání, prohlubování, formulování a předávání pravé víry. Podotýká se, že od prvních staletí až do novověku to byli právě laici, kteří udržovali víru v některé pravdy mnohem jasněji a pevněji než biskupové a teologové...

Scholastická teologie jako svébytný způsob zpracování a tradování teologické látky ovládala univerzity od jejich vzniku až na práh moderní doby. Setkání s ní se tak nevyhne nikdo, kdo se zabývá duchovním světem středověku a raného novověku: teologa budou více zajímat myšlenkové postupy a obsah scholastických traktátů, kulturního historika zase vnější rámec školského provozu, oba však ocení příručku, která je přehledně a při zachování přiměřeného rozsahu uvede do vývoje a mnohotvárnosti scholastické teologie. Leinsleho kniha tento úkol plní dobře a spolehlivě, jak o tom svědčí již vydané překlady do angličtiny a maďarštiny.

Ze života světových náboženství. Tato kniha svým názvem, částí textu i obrázků poukazuje k osmnáctidílnému cyklu pořadů o pěti světových náboženstvích, který byl vytvořen v letech 2005-2006 a který v druhém pololetí roku 2006 vysílá Česká televize. Pojednává o pěti světových náboženstvích – hinduismu, buddhismu, židovství, křesťanství a islámu – a hovoří o nich s úctou. Jedná o pěti duchovních cestách, které zrály a obstály v dějinných zkouškách mnoha staletí – a ukazuje je jako součást stylu života a myšlení miliard dnešních lidí.

Život jako náboženský experiment. V souboru 15 esejů autor dále rozvíjí svou filozofii dialogu víry a nevíry. Jednou z inspirací jeho úvah byla výzva současného papeže Benedikta, aby ti, kteří nemohou přijmout Boha, se přesto snažili žít „jako kdyby Bůh byl“. Tomáš Halík se ptá, co vlastně rozlišuje život věřících a nevěřících a zda i věřící nemohou chápat víru jako hypotézu, kterou musí neustále ověřovat vlastním životem. Kniha vychází v roce, kdy autor získal významné evropské ocenění za „vynikající zásluhy o interpretaci našeho světa“, cenu Romano Guardiniho. Kniha obsahuje CD.

Ak je Boh láska, prečo existuje na svete utrpenie? Ak je Ježiš dvermi do nebeského kráľovstva, čo s tými miliónmi, ktorí o ňom v živote nepočuli? Ak sa Boh stará o každého, prečo dovolí večné utrpenie v pekle? Môžu existovať zázraky, keď sú v rozpore s vedou? Autor v tejto knihe skúma najzávažnejšie výhrady proti kresťanskej viere: „Tou poslednou vecou, ktorú by som ja, predtým dlhý čas žijúci ako ateista, chcel, aby bola naivná viera vybudovaná na vetchých základoch pekných predstáv či na predstieraní. Potreboval som vieru, ktorá by bola v súlade s rozumom, nie v rozpore s ním; chcem vieru, ktorá je pevne ukotvená v realite a nie odtrhnutá od nej. Potreboval som raz a navždy zistiť, či kresťanská viera obstojí pod drobnohľadom.” Titul vyšiel aj v češtine: Kauza Víra (2015).

Originální a čtivě napsaná kniha známého teologa a religionisty představuje „fenomén Foglar“ z náboženského hlediska. Rozebírá nejen vlivy indiánského totemismu a římskokatolické spirituality, ale i tajné vontské rituály, extatické stavy vyvolané nádherou přírody, posvátná místa a časy, klubovní rituály, úlohu dobra, pravdy a krásy ve foglarovských vyprávěních. Autorovi, který se důkladně seznámil s literárním a organizačním dílem autora Rychlých šípů a dalších nesmrtelných děl, jde především o působení a odezvu tohoto díla u čtenářů. Foglarovo dílo je podle Hoška neodmyslitelným způsobem svázáno s jeho mnohovrstevnatým působením na děti a mládež, jedná se tudíž o symbolické univerzum, o návod k celistvému způsobu života. Nejde pouze o nějakou volnočasovou aktivitu. Fenomén Foglar vyplnil imaginaci i konkrétní činnost několika mladých generací, což nemá v české kultuře obdoby. Pavel Hošek nabízí pro tento fenomén pojem „foglaring“ a snaží se vyjádřit jeho charakteristické rysy.

Potestas clavium. Jako Šestovovy Athény a Jeruzalém představují autorovu syntézu filosofickou, tak Potestas clavium (Vláda klíčů) je považováno za syntézu autorova teologického pohledu. Autor sází na existenciální paradoxy života, kterými zdařile narušuje uzavřené myšlení, spokojené se svým sebedefinováním. Jde rovněž o vážnou reflexi k tématu papežského primátu.

Vývoj a struktura religionistiky jako vědního oboru, vztah religionistiky a teologie a přehled náboženských systémů. Přehledná studijní příručka je souborem religionisticko-teologických studií. Autor se zabývá se vývojem, sebepochopením a strukturou religionistiky jako vědního oboru, vztahem religionistiky a teologie a přináší přehled náboženských systémů včetně důkladné charakteristiky náboženské scény s přihlédnutím k náboženské situaci v České republice. Těžištěm knihy jsou kapitoly, které jsou autorovi tematicky zvláště blízké. Týkají se nové religiozity, problematiky sektářství a mezináboženského dialogu.

Odkaz Druhého vatikánského koncilu. Při výročí uzavření Druhého vatikánského koncilu se specialista na církevní, kulturní a sociální dějiny zamýšlí nad řadou otázek, včetně té základní, jaké je místo koncilu v dějinách církve a západní společnosti druhého milénia. Jak je to s otázkou změny, vývoje, kontinuity a diskontinuity v dějinách církve?Opravdu byl koncil „jenom“ pastorální, nikoliv doktrinální?Co znamenal program hermeneutiky kontinuity a reforma reformy přelomu první a druhé dekády třetího tisíciletí?Kdo, proč a jak připravil a uskutečnil koncil?Jak je to doopravdy s „problematickým“ učením koncilu, například náboženskou svobodou?

Příprava, průběh, odkaz. Dnes, s odstupem poloviny století, už můžeme bezpečně povědět, že osobností papeže Jana XXIII. a jím svolaným Druhým vatikánským koncilem začalo nové a nadějné období v životě církve, otevírající se po letech společenské izolace nejen celému křesťanstvu, ale i světu svým programem aggiornamenta, „zdnešnění“. Kniha známého teologa, profesora Otto H. Pesche, vycházející nyní ve druhém vydání, zevrubně informuje o všech velkých koncilových tématech. Umožňuje nadto i nahlédnout do lidských zápasů o jednotlivé formulace, dokud jejich znění nedosáhlo náležité zralosti. K hlubšímu pochopení koncilových jednání i závěrů přispívá autor i četnými postřehy z církevních dějin. Česky dosud žádná jiná kniha o Druhém vatikínském koncilu nevyšla.

Tato kniha představuje jeden z proudů současné angloamerické teologie - postkritický směr. Postkritičtí autoři sdílejí s postmodernisty kritiku moderny, nikoli však nihilistické a relativistické důsledky z této kritiky nezřídka vyvozované. Absolutní jistotu nemáme, můžeme však mít dostatečnou jitotu a zdůvodněnou a rozumnou víru, a na základě této víry můžeme mnohému porozumět. V první části knihy autor probírá hlavní inspirace postkritické teologie a způsoby, jak byly v teologii přijaty - filosofii poznání Michaela Polányiho, Austinovu filosofii jazyka a nové pojetí vztahu racionality a tradice u MacIntyrea. V druhé části knihy jsou představeni teologové a teoložky, navazující na G. A. Lindbecka, nejprve ti, kdo bezprostředně rozvíjejí jeho přístupy a následně ti, kdo jsou jím sice inspirováni, ale vidí jej značně kriticky. Jako jistý solitér je představen Th. Oden. Postkritická teologie je příkladem ekumenické teologie, spektrum jejích představitelů sahá od římskokatolických teologů přes luterány a reformované až k baptistům a menonitům. Zvláštní ohlas našla mezi evangelikálními autory. Všechny tyto teology spojuje respekt k Písmu svatému a nové ocenění významu tradice a společenství pří výkladu Písma, jakož i postmoderní vědomí částečnosti a kontextuální omezenosti našich výpovědí. Postkritická teologie je otevřena současnému světu, vyrovnává se s jeho kulturou a vědeckými standardy. Tato kniha ovšem nechce pouze podat přehled o jednom proudu teologického uvažování. Jako červená niť se jí vine otázka, “jak dělat teologii dnes“. V návaznosti na Polányiho teorii vědeckých objevů chce sama uvádět na cestu teologického objevování, po které před námi kráčely velké postavy Písma svatého a dějin křesťanství. K této cestě patří “indwelling“ - přebývání v realitě, o níž teolog píše, především bohoslužebný kontakt s teologickou skutečností a otevřenost tomu, jak se nám tato skutečnost dává poznat, dále učednictví a víra, která hledá porozumění.

Idea má politicky ovládať celý priestor obývaný politicky vyspelým ľudom. Politická teológia, v ktorej sa prelína politická a teologická oblasť, poukazuje na náboženské prvky prenesené do politiky „po dobu mnohých storočí“. Carl Schmitt svojou základnou tézou, ktorú odborníci nazývajú „charizmatickou legitimitou“ alebo „kritériom charizmy“, tvrdí, že „všetky výstižné pojmy modernej náuky o štáte sú sekularizované teologické pojmy“. Politická teológia nie je len „nezanedbateľným momentom politickej teórie, ale jej orientujúcou zložkou“. A práve táto orientujúca zložka politickej teórie v politickej teológii C. Schmitta je podrobená skúmaniu a hodnoteniu z hľadiska etických zásad A. F. Utza.

Rozhovor. V novém knižním rozhovoru se oba protagonisté pokoušejí stanovit souřadnice duchovní mapy postkřesťanského a postnáboženského člověka dneška, jemuž především je kniha určena. Studentský farář, ale i filozof a zasvěcený interpret současných myšlenkových a náboženských proudů, Tomáš Halík, se spolu se svým interviewerem snaží postihnout základní otázky moderny: Potřebuje tento svět ještě Boha, a je-li tomu tak, jaký je tento Bůh?Je v různosti pohledů na existenci člověka a jeho bytí možné smíření a syntéza?Je dialog mezi různými pravdami víry a náboženství vůbec možný?

Nadčasový existenciální význam. Známý současný švýcarský teolog rozvíjí svůj výklad v několika rovinách. V první části se ptá (nábožensko-historicky), jakou úlohu hrály zprávy o zázracích ve starověkém světě a jak „zázraky“ chápalo Písmo. Ve druhé části teologicky vysvětluje významné zázraky Ježíšovy, o kterých vyprávějí evangelisté: Petrovu chůzi po vodní hladině,uzdravování lidí malomocných, slepých nebo ochrnutých.Objasňuje, že cílem všech Ježíšových zázraků – zázračných znamení – „je vposledku osvobodit člověka“.