Spoločenské vedy

Stručný přehled sjednocených i nesjednocených církví křesťanského Východu. Křesťanství se z Jeruzaléma šířilo několika směry. Jedním z jeho nejvlivnějších center byl Řím, jenž se také stal sídlem papežů a zůstal jím i po přesídlení císaře do nově vzniklé a tehdy řecké Konstantinopole. Kromě Říma, spjatého s apoštolem Petrem, však existovaly i další velké křesťanské obce, založené ostatními apoštoly a ležící na východ od římské říše, které se rovněž nazývaly církvemi. A tak i dnes kromě největší latinské (římské) církve existují desítky východních, právem se chlubících vlastní apoštolskou tradicí. Jejich vzájemná komunikace a spolupráce byla několikrát přerušena a zase obnovena, čímž vzniklo jejich dnešní označení sjednocené církve (s Římem) a církve nesjednocené. Tato encyklopedická monografie – první svého druhu u nás – přináší nejen stručný historický pohled na vznik a vývoj všech jednotlivých východních církví (sjednocených i nesjednocených), ale i jejich aktuální stav (2016). Mnohé z nich rostou počtem svých členů i svými aktivitami, další zanikají, a to nejen pro úbytek svých věřících, ale i z důvodu válek a pronásledování. Některé již po staletí setrvávají víceméně uzavřené na území, kde kdysi vznikly, jiné dnes naopak působí v lokalitách, které ani nelze označit Východem. Přesto zůstávají svou tradicí, obřadem, kulturou, právem i spiritualitou nadále církvemi východními.

Kniha se snaží přiblížit realitu dnešní Svaté země prostřednictvím rozhovorů s místními obyvateli. První část zachycuje sociokulturní, historické a náboženské souvislosti, které spoluvytváří komplikovaný obraz izraelské společnosti. Druha část je pak věnována analýze a interpretaci vypovědí současných Izraelců. Kniha představuje českému publiku postoje, názory a sebepojetí izraelských žen a mužů, a to především ve vztahu k nestandardnímu prostředí, ve kterém žijí. Postřehy a komentáře jednotlivců zpřístupňují čtenáři novou prožitkovou dimenzi. Tyto „živé vstupy“ konkrétních osob nám umožňují do jisté míry sdílení situací či přímo spoluprožívání diskutovaných událostí. Publikace může sloužit také jako praktický manuál či inspirace k realizaci terénního antropologického výzkumu.

Česká katolická morální teologie 1884 - 1948. Publikace se zabývá českou morální teologií od jejích počátků v poslední čtvrtině 19. století do poloviny století dvacátého. Autor kriticky hodnotí jednotlivé spisy, konfrontuje jejich postoje s dobovou společenskou a politickou situací a uvádí je do souvislosti s prohlubující se izolací církve. Vedle obecných aspektů morálky je v rámci morálky speciální věnován zvláštní zřetel sexuální, politické a sociální etice.

Či si to uvedomujeme alebo nie, ako kresťania nesieme na svojich pleciach obrovskú úlohu, za ktorej splnenie, či nesplnenie sa budeme raz zodpovedať. Tou úlohou je pretvárať svet a vydávať svedectvo života bez ohľadu na podmienky a dobu. Jedným z prostriedkov, aby sa naša viera nestala tradičná, matriková, povrchná, či nedajbože „katakombálna“ je spôsob prežívania viery v malom spoločenstve. Tematicky sa teda toto dielo zameriava na korene spoločenstva, kto je v spoločenstve podstatný, či vysvetlenie, čo to vlastne to spoločenstvo je. Môžeme povedať, že spoločenstvo nie je nejakým zanedbateľným faktom, ale takúto možnosť prežívania svojej viery, vítal nebohý pápež Pavol VI., Ján Pavol II., i terajší emeritný pápež Benedikt XVI. Autorka teda dúfa, že predložená publikácia prinesie patričné ovocie, a že si nájde svojich priaznivcov nielen v radoch katolíkov, ale aj v iných kresťanských denomináciách.

V době, kdy se křesťanství hlásilo o své místo na slunci, bylo podobných sekt v těchto místech na desítky. O prorocích nemluvě. Proč se zrovna křesťanství stalo světovým náboženstvím? V Novém zákoně se odpovědi hledají těžko, protože jeho autoři si v mnohém odporují. Autor se snažil najít odpověď, kde se dalo. A doufá, že se mu to částečně podařilo.

Štvrté, doplnené vydanie najúspešnejšej knihy prof. Matúša Kučeru, známeho odborníka na stredoveké dejiny. Kniha príťažlivou, vedecko-populárnou formou sprístupňuje dejiny Veľkomoravskej ríše a postavy jej najvýznamnejších predstaviteľov. Vychádza s rozsiahlymi doplnkami a bohatým dokumentárnym a ilustračným aparátom.

aneb řešení paní Hekate. „… máme podezření, že opakem zlého nemusí být nutně dobré, nýbrž že opakem může být ještě horší.“ Toto pokračování knížky Úvod do neštěstí je opět souborem esejů slavného rakousko-amerického psychologa. Zábavným způsobem, plným paradoxů a ironie, zpřístupňuje odborný pohled na některé ze zákonitostí lidské komunikace a popisuje, kam vede hledání dokonalých jistot a konečných řešení. Kniha vychází v novém, přepracovaném vydání.

Tajná komunikace od starého Egypta po kvantovou kryptografii. Téma tajemných kódů a šifer – "nekonečný souboj mezi tvůrci a luštiteli" – láká lidi od nejstarších dob. V politice a válečnictví hrála utajená komunikace často klíčovou roli, její význam v informačním věku ještě stoupá a dotýká se zájmů skutečně každého jednotlivce, a to zejména ve svobodné společnosti. Singhova kniha mapuje historii šifrování i současný stav kryptologie a podrobně zpracovává klíčová a nejzajímavější témata. Díky přístupnému stylu a jasnému vysvětlení řady složitých šifrovacích systémů a algoritmů lze knihu doporučit každému zájemci o tuto nesporně zajímavou oblast lidské činnosti.

Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina (1882–1973). Jeho žena Raïssa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize Odpovědnost umělce stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí.

Skutočný Príbeh Věry Sosnarovej, ktorá prežila dvadsať rokov v gulagoch. Tento neuveriteľný, ale kruto skutočný príbeh je desivým svedectvom Věry Sosnarovej, ktorá bola v roku 1945 deportovaná ako štrnásťročná spolu so svojou deväťročnou sestrou Naďou a ich matkou z Brna do Sovietskeho zväzu.V gulagoch na Sibíri prežívajú hrôzy stalinského teroru. Po nekonečne dlhých dvadsiatich rokoch sa jej podarilo so sestrou vrátiť späť do Českosloveska a po tridsiatich rokoch mlčania sa odhodlala vyrozprávať svoj životný príbeh. Prežila peklo na zemi."Odpustiť môžem, ale nikdy nezabudnem." Věra SosnarováSúčasťou knihy je doposiaľ nepublikovaný rozhovor s pani Věrou Sosnarovou v ktorom doplnila a objasnila niektoré udalosti.

Príbehy zo psychoterapie. Hlavnými postavami šiestich príbehov sú ženy v neľahkých životných situáciách. Známy americký psychoterapeut v nich vychádza z vlastnej praxe, titulný príbeh hovorí o jeho vzťahu s matkou, nedopovedaných témach a smrti, ktorá všetko zmenila a prinútila ho o všetkom premýšľať nanovo a inak.Irvin D. Yalom znova odhaľuje zákutia ľudskej duše – svojich pacientov aj seba samého – a hľadá cestu k jej pretvoreniu. Pomáha mu k tomu jeho zmysel pre detail, ale aj schopnosť uznať vlastné chyby. Hoci ide väčšinou o príbehy ľudí v hraničných situáciách, ak to okolnosti aspoň trochu dovoľujú, nechýba v príbehoch ani jemný humor a zmysel pre absurdnosť niektorých situácií.

Kňaz, spisovateľ, publicista prichádza s krásnou darčekovou knihou. Fotografie krížov zo Slovenska a z celého sveta, od pápežských až po obrázky krížov na horách či v poli, sprevádzajú krátke úvahy autora spojené s týmto symbolom a s citátmi svätcov, spisovateľov a vedcov, ktorí sa rovnako ako každý človek vyrovnávali so svojimi krížmi a statočne ich niesli životom.

Průvodce řešením osobních konfliktů. Konfliktním situacím se v životě nikdo z nás patrně nevyhne. Jsou neodmyslitelnou součástí každé společnosti. Zárodky těchto konfliktů vycházejí z rozdílnosti našich názorů nebo záměrů. A názory a záměry jednotlivých lidí nejsou shodné a mnohdy nejsou schopné ani částečné koexistence.Tato rozdílnost a křížení zájmů pak vyvolává ohniska napětí, což nezřídka vyvrcholí osobním střetem. Skutečným problémem je naše reakce na mezní situace. Extrémní reakce – jako je útok nebo útěk, mívají za následek ještě větší ztráty – vraždu nebo sebevraždu.V knize se mimo jiné seznámíme s tím: jak konflikty vznikají a jak na ně reagujeme;jaký je rozdíl mezi vyjednáváním, zprostředkováním, smírčím řízením, vedením soudního sporu a křesťanským smírčím řízením;kdy a jak prosazovat svá práva…

Rozhovory o dobe a ľuďoch. František Mikloško v rozhovore s Jánom Štrasserom citlivo rozpráva o osobných témach ako rodina, priateľstvá, či náboženstvo. Už od vysokoškolských štúdií sa angažoval v tzv. tajnej cirkvi. Otvorene sa vyjadruje aj k politickým a spoločenským otázkam, veď dvadsať rokov bol poslancom parlamentu a ako aktívny politik sa stal priamym svedkom mnohých kľúčových udalostí v dejinách Slovenska.Hovorí o:Charte 77,slovenskom samizdate,sviečkovej manifestácii,delení Československa,aj mečiarizme.Spomína mnohých svojich politických partnerov i oponentov. Priamo odpovedá tiež na otázky smerujúce k cirkvi a náboženstvu.

Sergej Dakov otevřeně a bez příkras vypráví vlastní životní příběh. V bezcitném prostředí dětských domovů byl formován v uvědomělého občana Sovětského svazu. Vlivem této výchovy neváhal krutě pronásledovat křesťany. Avšak paradoxně kontakt s nimi ho nakonec přivedl k obrácení.Mrazivě skutečný a přesvědčivý příběh psaný poutavým stylem odkrývá čtenáři fungování komunistického režimu v Rusku v polovině 20. století a jeho hrůzné praktiky.

V miestnosti vedľa pitevnej sály čakalo štrnásť cigánskych detí, ktoré srdcervúco nariekali. Doktor Mengele k nám neprehovoril ani slova a pripravil 10 a 5 mililitrové striekačky. Z krabice vytiahol Evipal, z ďalšej chloroform, ktorý bol uskladnený v 20 mililitrových nádobkách, a položil ich na stôl. Následne bolo privedené prvé dvojča, štrnásťročné dievča. Mengele mi ju nakázal vyzliecť a uložiť na stôl. Potom jej do žily pravej ruky vstrekol Evipal. Akonáhle dieťa zaspalo, nahmatal jej ľavú srdcovú komoru a vstrekol 10 ml chloroformu. Po jednom malom myknutí bolo dievča mŕtve, potom ju Mengele nechal preniesť do miestnosti pre mŕtvoly. Rovnakým spôsobom boli usmrtené v priebehu noci všetky dvojčatá. Josef Mengele sa stal prežívajúcim symbolom Hitlerovho konečného riešenia, stelesnením jeho hrôz chladný, odosobnený, a vždy dokonale pripravený na predlžovanie smrtiacich obradov pekelných selekcií, ktorých sa vtedy mladý doktor SS pravidelne zúčastňoval počas dvadsaťjeden mesiacov strávených v koncentračnom tábore Auschwitz. Spomienka na muža útlejšej postavy s upravenými vlasmi v tmavozelenom úhľadne vyžehlenom plášti s dôkladne vyumývanou tvárou a čiapkou so znakom smrti SS posadenou švihácky do strany zostáva vrytá do pamäte tých, ktorí prežili jeho skúmavý pohľad hneď po príchode na stanicu v Auschwitzi. Mierne rozkročený v nablýskaných čižmách, palec položený na opasku s pištoľou, skúmal svoju korisť chladnými prenikavými očami. Smrť vľavo, život vpravo. Predpokladá sa, že štyristotisíc ľudských duší bábätiek, malých detí, mladých dievčat, matiek, otcov a starých rodičov ľahkovážne odmávala smerom vľavo palička, ktorú držala ruka v rukavici. Mengele bol hlavným zásobovačom plynových komôr a krematórií. Občas jeho kamenný výraz tváre ožil. Oči mu zasvietili a ruky zjemnili gestá. Bolo to v okamihoch, keď genetik Josef Mengele zbadal dvojčatá.

a slovenská hudba, literatúra, jazyk v 18. storočí. Zborník referátov z konferencie. Skalica, 23. - 25. 6. 1992

Zborník informačných materiálov a dokumentov o histórii slovenských kresťanských odborov, s predstavením prvej vedúcej osobnosti kresťansko-robotníckeho hnutia na Slovensku i prvého historika slovenských kresťanských odborov. Dopĺňa ho faktografia o súčasnej situácii kresťanských odborárov združených v Nezávislých kresťanských odboroch Slovenska.

Ľubomír Martin Ondrášek (1972) sa narodil a vyrastal na Slovensku v čase, keď bola Európa rozdelená železnou oponou. V roku 1991 konvertoval na kresťanskú vieru. O štyri roky neskôr odišiel za teologickými štúdiami do Spojených štátov amerických, kde postupne absolvoval Northpoint Bibie College (vtedy Zion Bible Institute), Gordon-Conwell Theological Seminarg, Harvard University a University of Chicago. Počas štúdií získal mnohé ocenenia, vrátane Rumsfeld Graduate Fellowship udeľovanému osobám „vynikajúcich intelektuálnych schopností, integrity, morálneho charakteru a líderského potenciálu". Pôsobil ako pastor v Novom Anglicku, prednášal na Gordon-Conwell Theological Seminary v Bostone a vykonával znaleckú činnosť pre Cirkevný odbor Ministerstva kultúry SR. Ako verejný teológ sa primárne zaoberá otázkami náboženstva, etiky a verejného života. V roku 2009 založil spolu s manželkou v Chicagu kresťanskú organizáciu Acta Sanctorum, ktorej je prezidentom. V súčasnosti si robí doktorát v transformačnom líderstve na Boston University. Je autorom priekopníckej knihy Neocharizmatické hnutie na Slovensku (2011), spolueditorom kníh Pentekostalizmus v súčasnom náboženskom a spoločenskom kontexte (2013) a Cirkev a spoločnosť: Smerom k zodpovednej angažovanosti & Church and Society: Towards Responsible Engagement (2015) a prispievateľom do ďalších kníh. Napísal tiež viac ako stovku odborných a publicistických textov v slovenskom a anglickom jazyku.

Je vytvorenie umeleckého diela zárukou nesmrteľnosti jeho tvorcu? Tvoria umelci len preto, aby tu po nich niečo ostalo? Alebo sa chcú dielom dotknúť čohosi, čo sa skrýva za bežným životom a čo možno zahliadnuť len v sústredenej samote? Tvorivosť predpokladá kontakt s pôvodnosťou, skúsenosťou konečnej bytosti s nekonečným bytím. Tvorba i smrť odzrkadľujú čosi ľudské. Táto kniha reflektuje otázky smrti a nesmrteľnosti vo vzťahu k tvorbe. Snaží sa zachytiť časť tohto zrkadlenia: Vyberá z niekoľkých prameňov, čerpá z minulosti, aby aspoň nakrátko odhrnula záves terajšieho. Ponára sa do slov, symbolov, myšlienok, ktoré môžu vyjaviť podstatnejšie súvislosti.

Emblémy života. Kniha Cesty Sofie je ďalším prozaickým dielom Gabriely Spustovej Izakovičovej. Autorka ju vydáva s podtitulom Emblémy života. Jednotlivé emblémy či podobenstvá života spája hlavná hrdinka knihy -Sofia, ktorá si žije svoj obyčajný život, no v obrazoch a odrazoch všedného dňa, ktoré ju postretnú, hľadá symboly, ktoré ju učia vnímať zákonitosti a dôsledky činov, ľudského konania či nekonania. Meno hlavnej hrdinky nie je náhodné, znamená múdrosť, lepšie povedané, túžbu citlivo vnímať svet a človeka v ňom. V pozornom preciedzaní sveta nachádza oslobodenie, zdroj radosti a pokoja, ale i nepokoja z chronických chorôb ľudskosti a človečenstva. Premýšľa pritom nad liekmi, čo by aspoň zmiernili ich následky.

Quaestiones Disputatae De potentia představují mimořádné metafyzické dílo v rámci Tomášova myslitelského vývoje. Obsahují klíčové formulace, bez jejichž soustavného promýšlení a domýšlení nepronikneme nejen do Tomášovy syntézy, ale nedokážeme ani sami rozvíjet křesťanské pojetí stvoření a evoluce světa v současných podmínkách. Dílo vznikalo v Římě v letech 1265–1266, a badatelé se dokonce domnívají, že jde o jakési průzkumné texty před závěrečnou redakcí první části Sumy teologie, především otázek 75–89. Druhý díl překladu QD De potentia přináší otázky 3 a 4, které se zabývají problematikou stvoření.

Výber cestopisných a historických esejí. Emil Vontorčík (6. 8. 1935, Vyšná Lipnica) informatik, historik, publicista. Maturoval na gymnáziu v Nitre (1953). Absolvent UK v Bratislave. V rokoch 1960 - 1963 redaktor denníka Roľnícke noviny. V rokoch 1963 - 1975 budoval prvú verejnú vedeckú knižnicu v Nitre - Ústrednú pôdohospodársku knižnicu pri VŠP. V rokoch 1975 -1989 pôsobil ako vedúci Kabinetu histórie a propagácie VŠP v Nitre. Po prevrate roku 1989 riaditeľom Univerzitnej knižnice v Bratislave (1990 -1997). Pod jeho vedením sa uskutočnila automatizácia činnosti knižnice na základe grantu americkej nadácie Andrew Mellon Fundation.

Veľká výzva slovenskej žurnalistiky. Žurnalistika je adaptívna – prispôsobuje sa podmienkam doby, hoci v mnohom ich sama vytvára a mení.Práve dnešná doba ukazuje dopyt po novom – serióznom a objektívnom – denníku, ktorý by dokonca mohol mať prívlastok konzervatívny. Predstavuje to veľkú výzvu – výzvu nielen vybudovať nové kvalitné médium, presvedčiť čitateľov o jeho potrebnosti a význame, ale najmä výzvu priniesť vzácne hodnoty pravdy do slovenskej žurnalistiky.Konzervatívny denník predstavuje aj výzvu pre ostatné médiá, či ho prijmú nie ako svojho súpera, ale ako partnera – v duchu naozajstnej plurality názorov, faktov a informácií. A predovšetkým ako priateľa v dialógu a v hľadaní pravdy.Práve to je veľkou výzvou dnešnej žurnalistiky, aby sa z nej nadobro nevytratili dialóg a úcta k názoru iného.

Biblicko-teologické aspekty Lukášovho diela. V dňoch 14. - 19. marca 2012 navštívil Slovensko profesor G. C. Bottini, OFM, ktorý sa na františkánskej Fakulte archeológie a biblických vied špecializuje na Lukášovo evanjelium a Skutky apoštolov. Na slovenských teologických fakultách a inštitútoch predniesol prednášky, ktoré prináša táto publikácia.Giovanni Claudio Bottini (nar. 1944) pochádza z kraja Pescara v Taliansku, študoval na Pápežskom biblickom inštitúte v Ríme a na Studium Biblicum Franciscanum v Jeruzaleme. V rokoch 1980 - 2002 bol sekretárom povereným prípravou publikácií SBF, v rokoch 1985 - 2003 organizoval každoročne biblické týždne v Abruzzo (Taliansko) a v rokoch 2002 - 2011 bol dekanom Fakulty biblických vied a archeológie PUA v Jeruzaleme.Najvýznamnejšie diela:Introduzione alľopera di Luca (2011)Michele Piccirillo. Francescano archeol tra scienza Provvidenza (2010)One Land - Many Cultures. Archaeological Studies Honour of Stanislao Loffreda OFM (2003)Giacomo e la sua lettera. Una introduzione (2000),Štúdia HierosolymitanaIII. NelľOttavo Centenario Francescano (1182 -1982), (1982)La preghiera di Elia in Giacomo 5,17-18 (1981)

Texty knihy jsou jedinečné a fascinující. Zahrnují čtyřicetileté údobí a skýtají celistvý pohled na Franklovo dílo a zároveň bezprostředně vypovídají o jeho osobitém myšlení, povaze a způsobu přetavení vlastního prožitku ve smysl. Je pozoruhodné, jak brzy byly jeho teze jasně a srozumitelně zformulovány, takže jejich převážná část zůstala po celá desetiletí až do dnešních dnů nezměněna. Při čtení této knihy se zároveň dozvídáme – stojíce v němém úžasu až takřka ohromeni – jak dalece Frankl předběhl svou dobu; anebo z jiného úhlu pohledu, jak málo jsme se my lidé zřejmě od té doby posunuli. Jinými slovy, Frankl se dnes zdá být aktuálnější a významnější než kdykoli předtím.Viktor Frankl (1905–1997), neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Na základě své praxe dospěl k tomu, že jednou z hlavních potřeb člověka je „mít pro co žít“, touha po smyslu. Bezprostředně po válce vydal své slavné dílo A přece říci životu ano, které od té doby vychází neustále v nových vydáních a jazycích. Z dalších jeho knih vyšla česky např. Lékařská péče o duši, Člověk hledá smysl nebo Psychoterapie a náboženství.

Praktická príručka slovenského jazyka nezhŕňa len základy gramatiky, ale ponúka omnoho viac. Zamerajte sa spolu s ňou na najproblematickejšie výrazy, ktoré sa bežne používajú nesprávne. S touto šikovnou knižkou budete mať raz a navždy poriadok v spisovnej slovenčine. Postupne prejdete slovnými druhmi a nové vedomosti si ľahko zapamätáte vďaka cvičeniam. Overte si, či ste postupovali správne. V závere knižky nájdete kľúč s riešeniami. Využite túto príručku pri učení sa s deťmi, alebo ju majte poruke vždy, keď ju budete potrebovať v práci či v súkromí.

25 otázek a odpovědí. Kdo jsou zakladatelé světových náboženství? Jak se jmenují jejich posvátné knihy? Jak uctívají Boha a které tradice zachovávají židé, křesťané, muslimové či sikhové? Svět je dnes jednou velkou globální vesnicí. Chceme-li se vyhnout náboženským konfliktům, je třeba objevovat, co nás spojuje a co odlišuje. Tato příručka nás seznamuje s Abrahámem, Mojžíšem a Davidem, s Ježíšem, apoštoly Petrem a Pavlem i Martinem Lutherem, s Mohamedem, Buddhou a guruem Nánakem. Nakonec si můžeme srovnat znění zlatého pravidla („co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim“) v různých duchovních směrech. Knížku plnou faktů i zajímavostí ocení mladí i dospělí čtenáři, učitelé a studenti společenských věd a základů evropské kultury. Stane se vhodným průvodcem pro ty, kdo neznají světová náboženství do hloubky a hledají přístupný text, jenž je do pestrého světa náboženství uvede.

Květoslav Minařík vyberá citáty zo všetkých štyroch evanjelií, Skutkov apoštolov a niektorých epištol a doprevádza ich vysvetľujúcimi komentármi. Kresťanské učenie Nového zákona interpretuje ako náuku o vedení, moci a oslobodení, ktorá človeka vedie cestou spásnej mravnosti až do úplného ozdravenia a nadobudnutia múdrosti. Obhajuje hĺbku a veľkosť prínosu kresťanstva, ktoré niektorí tzv. mystici podceňujú v porovnaní s orientálnymi náukami. Cesta prostej morálky, ako ju ukazuje Nový zákon, je predpísaná každému, kto chce dospieť do sveta Veľkej mystiky všetkých dôb a smerov. Táto kniha ukazuje ako po tejto ceste ísť.

Nacizmus a komunizmus vo svojej epoche. Peter Škodáček v zápase za slobodu.Letáková akcia odbojovej skupiny Mladá garda slobody.Zo "zväzáckeho" funkcionára na straníckeho aparátnika.

Pomôžme citlivým deťom prežiť v nie príliš citlivom svete. Prelomová príručka pre rodičov, ako z vysoko citlivých detí vychovať s porozumením a starostlivosťou šťastných, zdravých a dobre naladených ľudí.

S novinármi slovenského exilu na stránkach Slovenských hlasov z Ríma. Monografia má charakter zakladajúceho diela pre dejiny slovenskej žurnalistiky, a to konkrétne v oblasti slovenskej exilovej publicistiky predovšetkým v období po roku 1945, s presahmi až do súčasnosti. Jadrom publikácie je dvadsaťtri podobne štruktúrovaných rozhovorov autora s predstaviteľmi slovenských exilových periodík, ktoré boli uverejňované v mesačníku Slovenské hlasy z Ríma od roku 1978 do roku 1990. Samotné rozhovory odkrývajú základné charakteristiky toho-ktorého exilového periodika, jeho históriu, poslanie, čitateľské zázemie a materiálne zabezpečenie, vízie do budúcnosti, vzťahy k ostatnej exilovej tlači a mnohé iné. Spolu vytvárajú neoceniteľnú mozaiku publicistiky slovenských exulantov v druhej polovici 20. storočia. Problematiku fundovane dopĺňajú texty prof. Emílie Hrabovec a Františka Vnuka, ako aj rozhovor Matúša Marcinčina s autorom. Kniha vyniká aj podrobnými dokumentárnymi a bibliografickými informáciami a osobitne cenný je bohatý obrazový materiál.ObsahVečný Rím (Stanislav Mečiar)Niekoľko myšlienok na margo Zaviatych rozhovorov o zaviatych dejinách slovenského exilu (Emília Hrabovcová)[I]Jozef M. Rydlo, bibliograf a kronikár slovenskej literárnej tvorby v zahraničí (František Vnuk)[II]Slovák v Amerike - Rozhovor s Michalom J. KrajsomJednota - Rozhovor s Jozefom C. KrajsomHorizont - Rozhovor s Jozefom Špetkom Slovensky štít - Rozhovor s Františkom Chajmom Slobodne Slovensko - Rozhovor s Krištofom Greinerom Ave Maria - Rozhovor s Andrejom Pírom Slovensky život v Argentíne - Rozhovor s Evou Jankovičovou-JoštiakovouSlovak Heritage - Rozhovor s Janom BelianskymListy sv. Františka - Rozhovor s Rudolfom Dilongom / Rozhovor s Teodorikom J. Zúbkom Most - Rozhovor s Mikulášom Šprincom Posol - Rozhovor so Štefanom Senčíkom / Rozhovor s Rajmundom OndrušomBulletin Svetového kongresu Slovákov - Rozhovor s Jánom Okáľom Kanadsky Slovák - Rozhovor s Mariánom JankovskýmSlovak Studies - Rozhovor s Michalom LackomEcho duchovného prúdenia dneška - Rozhovor s Rajmundom Ondrušom Krajansky pozdrav - Rozhovor s Vojtechom Zemanom Informačne správy - Rozhovor s Pavlom G. Dobišom Slowakei - Rozhovor s Vojtechom Buckom Život – La Vie - Rozhovor s Františkom RevesomMladý Slovak - Rozhovor s Vojtechom Zemanom Slovak Studies Association Newsletter - Rozhovor s Louise B. Hammerovou Novy život - Rozhovor s Víťazoslavom HroncomObežnYk - Rozhovor s Pavlom Šiškom Národné noviny - Rozhovor s Josephom Stefkom Slovakia - Rozhovor s Mariánom Markom StolárikomSlovenské správy/Slowakische Nachrichten - Rozhovor s Františkom Kollárom Slovenské hlasy z Ríma - Interview s Andrejom Paulinym v Šaštíne 22. marca 2005 (Viliam Jablonický)[III]Vznik a zánik vybraných mienkotvorných periodík slovenského politického exilu (1945 – 1989)[IV]„Chýbajú mi všetky exilové časopisy bez rozdielu.“ Ako vznikali rozhovory s novinármi slovenského exiluna stránkach Slovenských hlasov z Ríma? Interview s Jozefom M. Rydlom (Matúš Marcinčin)[V]Noviny a ich redaktori, dokumentáciaSupíš periodíkBibliograficky súpis rozhovorovZoznam redaktorov a redaktoriek exilových periodíkŽivotopisne profily redaktorov a redaktoriek[VI]Bibliografické hesláPramene a literatúraSúhrnyO autoroviMenný register

(zmenšená verzia). Vydajte sa na unikátnu prehliadku košickej metropolitnej katedrály.Nádherne graficky spracovaná kniha o najväčšom kostole z obdobia gotiky na Slovensku, ktorý vybudovali ako veľkolepý farský kostol mesta a dnes nesie aj titul katedrálneho chrámu. Dóm svätej Alžbety sprevádzal Košice storočiami a stal sa nezameniteľným symbolom mesta, jeho histórie a kultúry. Kniha vás prevedie dómom, jeho dejinami, vzácnymi pamiatkami, obrazmi a kontextmi v detailoch, celkoch aj v presahoch od minulosti po súčasnosť.Autorom fotografií je svetoznámy český fotograf Jan William Drnek. Použitím špeciálnej techniky a najnovších technológií zhotovil unikátne snímky, pri ktorých budete mať pocit, že sa pozeráte na skutočný trojrozmerný objekt. Ambíciou fotografií nie je umeleckým spôsobom interpretovať pamiatku. Naopak, podávajú ju v technicky precíznych záberoch, ktoré sprostredkúvajú realitu vernú pohľadu ľudského oka. Niektoré detaily uvidíte na fotografiách dokonca lepšie než voľným zrakom priamo v katedrále.Publikácia má 304 strán, obsahuje viac ako 180 fotografií a vychádza v roku, keď si košická arcidiecéza pripomína viaceré výročia: 220 rokov od svojho vzniku (1804), nedožitých 100 rokov nášho rodáka Jeho E. Jozefa kardinála Tomka, ktorý spočíva v starobylých kryptách dómu, či nedožité 90. narodeniny prvého košického arcibiskupa metropolitu Jeho E. Mons. Alojza Tkáča.

Hlavní tezí publikace Martina Fárka je tvrzení, že ačkoliv orientalistické či religionistické zkoumání zdánlivě předkládá nezkreslené, ba objektivní interpretace indických tradic, ve skutečnosti jde o pokřivené obrazy odkazující především k vlastní evropské kultuře badatelů. Konceptualizace náboženství je v Evropě klíčovým tématem diskusí již po celá staletí a zejména touto optikou je dosud Indie nahlížena. Teoretickým rámcem analýz náboženství však zůstávají implicitní východiska křesťanského myšlení. Při důkladném zkoumání se ukazuje, nakolik jsou orientalistika i další humanitní obory stále ještě ovlivněny původně teologickým rámcem. Autor při své analýze navazuje na aktuální mezinárodní diskuse a práce renomovaných badatelů, především na výzkumný program S. N. Bálagangádhary. Fárkova studie přináší výsledky originálního výzkumu několika klíčových témat: problémů s interpretací indických tradic jakožto náboženských, které daly vzniknout tzv. hinduismu, buddhismu a dalším. Pozoruhodným tématem je dále evropské zacházení s indickou minulostí, které se odráží v neukončených debatách o tom, zda Indové původně měli či neměli historické vědomí. Autor přináší také nové podněty z akutální mezinárodní diskuse teorie o příchodu Árjů do Indie. Věnuje se rovněž sporným interpretacím díla významného reformátora Rámmóhana Ráje. Práce je podnětnou a nepochybně provokativní studií pro indology, religionisty, teology, historiky, ale také pro antropology a zájemce o dějiny myšlení.

Monografie představuje texty českých a slovenských VŠ učitelů a badatelů v oblasti pedagogiky, psychologie, sociologie a filosofie výchovy, kteří se zabývají otázkami teorie vzdělání. Je rozvržena do tří částí, tematizujících problémy vzdělanosti z různých perspektiv a sledujících specifické logiky, rozpory a otázky těchto problémů. Zahrnuje perspektivy a texty historické, metodologické a filosofické a texty se sociopolitickým přesahem zaměřené k problémům ideologizace soudobých konceptů vzdělání. Konkrétně jsou v knize řešena tato témata: historické předobrazy soudobých problémů v teorii vzdělání; Komenského obraz světa vzdělanců, jeho atributy a kritika; fenomenologická analýza soudobých koncepcí vzdělání v kontextu filosofie přirozeného světa; úloha metafor v pedagogickém diskursu a chybějící metafora ideje vzdělanosti; ideové a organizační změny v řízení univerzit a v podobách univerzitního vzdělávání pod vlivem neoliberálních tlaků; akademické cíle základního vzdělávání; školské reformy a jejich ideologizace; problematika kulturního relativismu ve vzdělávání.

Kniha popisuje vývoj systematického výzkumu společnosti na území dnešního Česka a Slovenska, s přesahem do dalších zemí středu Evropy. Autoři jednotlivých studií představují významné etapy tohoto výzkumu s důrazem na dění v rámci sociologie, ovšem s vědomím, že sociální výzkum se často rozvíjel na hranicích tohoto oboru či zcela mimo něj. Popisují, jak byly prováděny významné výzkumy či jakým způsobem fungovaly výzkumné instituce. Tyto procesy jsou zasazeny do širších souvislostí vývoje oboru.Jaké texty může čtenář v knize najít? Kapitola Dušana Janáka "Rozvoj metodologie empirického výzkumu v počátcích sociologie ve střední Evropě" zasazuje československý (případně český a slovenský) vývoj do kontextu vývoje v Polsku, Maďarsku a Rakousku. Další kapitola stejného autora představuje brněnskou sociologickou školu od jejích počátků, kdy byla spjata zejména s Inocencem Arnoštem Bláhou, přes období obnovy v šedesátých letech až do současnosti.Tomáš Čížek se v kapitole "Hledání prvních výzkumů" snaží postihnout začátky empirické sociální vědy na českém území. Hlavní část textu je věnována popisu tří různých empirických studií od Eduarda Štorcha, Emanuela Chalupného a Inocence Arnošta Bláhy z počátku 20. století. Další kapitola téhož autora, nazvaná "Velké empirické výzkumy v české sociologii a pražská sociologická škola", ukazuje, jakým způsobem přispěla tato škola recepci kvantitativních metod výzkumu v československé sociologii. Martin Vávra s Markétou Škodovou a Jakubem Zelenkou se věnují obnově sociologie a zejména sociologického výzkumu v šedesátých letech a skrze analýzu výzkumů publikovaných v Sociologickém časopise i tomu, jak tento výzkum, na rozdíl od sociologické teorie, přetrval ve funkční formě i v období normalizace. Markéta Škodová a Martin Vávra v následující kapitole popisují výzkum veřejného mínění v Československu s jeho dvěma počátky (nejprve v roce 1946 a poté po přerušení padesátými lety znovu v roce 1967) a další rupturou na počátku normalizace, kdy přestal být součástí akademického pracoviště a byl provozován na pracovišti přímo kontrolovaném Sekretariátem ÚV KSČ.Za významný počin československé sociologie je obecně považován Machoninem vedený výzkum sociální stratifikace. Markéta Škodová v samostatné kapitole představuje institucionální zakotvení tohoto výzkumu, jeho metodologii, témata, kterým se věnoval, a v neposlední řadě také výzkumný tým, který jej připravil a jeho data zpracoval.Význam soukromých nadací pro rozvoj výzkumu společnosti ukazuje Marek Skovajsa v kapitole "Podpora Rockefellerovy nadace pro sociální vědy v meziválečném Československu". Jan Balon se v kapitole "Mezi vědou a reformou: západní teoretické inspirace československého výzkumu ve druhé polovině šedesátých let" věnuje tomu, jak českoslovenští sociologové v šedesátých letech diskutovali o možnostech využití "západních" sociologických teorií v situaci, kdy jedinou oficiální zastřešující teorií společnosti byl marxismus-leninismus.V knize jsou i dvě rozsáhlé kapitoly věnované výzkumu na území Slovenska. Miroslav Tížik svou kapitolu věnuje kvantitativním dotazníkovým výzkumům, zejména pak oblasti výzkumů veřejného mínění. Ľudovít Turčan se v kapitole "K empirickým výskumom v dejinách slovenskej sociológie" zaměřuje systematicky na vývoj slovenské empirické sociologie od jejích počátků v 19. století přes sociografické výzkumy obcí až k výzkumům prováděným v druhé polovině minulého století s pomocí "standardních" metod sociálních věd.

Karel IV. (1316-1378) byl králem a císařem v době, kdy se křesťanství ocitlo v krizi a Evropou zmítaly mor, stoletá válka a počátky papežského schizmatu. Jako příslušník lucemburské dynastie se narodil v Praze, vyrůstal v Paříži, své první panovnické kroky podnikl v Itálii, stal se římským, českým, langobardským i arelatským králem a nakonec římským císařem. Pierre Monnet (* 1963), který vede Francouzsko-německý institut historických a společenských věd ve Frankfurtu nad Mohanem a je specialistou na politické a sociální dějiny pozdního středověku, vidí Karla IV. rozkročeného mezi středověkem a modernou a problematizuje v českém prostředí mnohdy idealizovaný pohled na Otce vlasti, když akcentuje jeho strategické kroky při rozšiřování území a připomíná neúspěchy jeho potomků.

Kniha se na příkladu Ústavu politologie FF UK jako nejstaršího politologického pracoviště v Československu, jehož počátky sahají do konce 60. let minulého století, zabývá dějinami ustavování a obnovování oboru politické vědy v České republice. Ukazuje přitom, jak česká politická věda byla od svého počátku rozštěpena na scientistickou a humanistickou větev, jejímž představitelem byl a je Ústav politologie, a nakolik je toto rozštěpení pro českou politickou vědu svazující. Kniha se také věnuje průnikům mezi politickou vědou a dalšími obory, především pak politickou teorií a historií.

Americká badatelka tureckého původu Mutlu Konuk Blasingová se zabývá povahou lyrického subjektu a jeho vztahem k básnickému jazyku. Zdánlivě soukromé, individuální vědomí vyjádřené v básni je podle ní jen virtuální entitou. Oním "já", s nímž se v lyrickém diskursu setkáváme, totiž nejsou básníkova stylizovaná a společensky ukotvená "já" - jsme jím my sami. Blasingová klade důraz na rétorickou, veřejnou a univerzální povahu básnického kódu, jenž je hluboce zakořeněn v mateřské řeči. Podrobné čtení kanonických děl modernistů T. S. Eliota, Wallace Stevense a Ezry Pounda či americké básnířky Anne Sextonové opírá Blasingová o výzkum v oblasti lingvistiky, psychologie a psychoanalýzy. Pomáhá nám tak nahlédnout složité historické procesy, jejichž výsledkem jsou promlouvající lidské subjekty. Pochází-li účinek básnického jazyka z emočního náboje řeči samotné, lyrický subjekt je v prvé řadě produktem básnického kódu.

Ak by Ján Smetana chcel vzbudiť o svoju autobiografiu väčší záujem, asi by ju pomenoval Keď Andrej Hlinka odpisoval v škole a Štefánik sa nechal obsluhovať dievčatami. Ján Smetana, ktorého v slovenských kruhoch poznáme viac podľa jeho pseudonymu Ondrej Kalina, bol osobnosťou s hlbokou duchovnou sebareflexiou a rovnaké sú aj jeho spomienky. Namiesto senzačných udalostí nás skôr zoznamuje so životom medzi slovenskou inteligenciou a študentmi. Text bol digitalizovaný z pôvodného vydania z roku 1950 a boli v ňom vykonané minimálne štylistické a gramatické úpravy.