Spoločenské vedy

Pri príchode do Trnavy sa nám naskytne neopakovateľný pohľad na dve jedinečne tvarované veže farského Kostola sv. Mikuláša, ktorý je staršími Trnavčanmi nazývaný aj „hrubý“ kostol či dóm. Od roku 2008 mu bol udelený nový titul – Bazilika minor.Napriek skutočnosti, že Bazilika bola centrom náboženského života mesta takmer tri storočia a zastávala aj úlohu metropolitného chrámu, nebola jej dosiaľ venovaná náležitá pozornosť. Nachádzame viaceré roztrúsené články vychádzajúce v rôznych zborníkoch, ale nijakú obsiahlejšiu prácu, ktorá by sa komplexnejšie a detailnejšie venovala Bazilike sv. Mikuláša. Bazilika sv.Mikuláša v určitom dejinnom období slúžila i ako katedrálny chrám ostrihomských arcibiskupov, z ktorých mnohí sú v ňom aj pochovaní. Dejiny Trnavy neboli k mnohým historickým klenotom žičlivé a veľa z nich Trnava v prvej polovici 19. storočia stratila. Rozobral sa napríklad Kostol sv. Michala archanjela, neskôr sa narušili mestské hradby, zhorel starobylý Kostol sv. Fabiána a Šebastiána a za minulého režimu odstránili z hlavného námestia súsošie Najsvätejšej Trojice, ktoré, chvalabohu, dnes už opäť stojí na svojom pôvodnom mieste. Kostol Nanebovzatia Panny Márie s kláštornou budovou klarisiek však prevzali štátne inštitúcie a dnes je v ňom zriadené múzeum. Mnohé kríže, Božie muky, budovy neexistujú, iné sa rozpadávajú a nedostáva sa im primeraných opráv a zvlášť z tohto dôvodu si vážme klenot, ktorý nám uchovali predošlé generácie a nedovoľme, aby zub času zničil to, čo je naším dedičstvom.

Posledné veľké dielo najvýznamnejšieho slovenského historika stredoveku prof. PhDr. Richard Marsina, DrSc., ktorý spolupracoval s Mgr. Jozef Meliš, Phd., prináša dobové svedectvá o najstaršej cirkevnej inštitúcii na Slovensku – Nitrianskom biskupstve založenom v roku 880. Kniha je zbierkou dobových listinných písomných pamiatok o šírení kresťanstva na území severne od Dunaja, o založení, existencii a znovuobnovení Nitrianskeho biskupstva, ako aj o majetkových pomeroch a personálnom obsadení Nitrianskej kapituly a Zoborského kláštora do roku 1300. Kniha je koncipovaná latinsko-slovensky, je teda plnohodnotnou publikáciou pre vedeckú verejnosť a zároveň z nej môžu čerpať poznatky dejinami nadšení laici. Súčasťou publikácie sú odborné štúdie z pera Richarda Marsinu. Čitateľovi ponúkajú pohľad na minulosť Nitrianskeho biskupstva očami rozhľadeného profesora.

od 17. júna 1939 do 11. júla 1940. Karol Sidor (16. 7. 1901 Ružomberok – 20. 10. 1953 Montreal, Kanada) bol slovenský štátnik, politik, novinár spisovateľ. V tridsiatych rokoch 20. storočia bol výraznou osobnosťou slovenskej a česko-slovenskej politickej scény a slovenskej žurnalistiky. Hoci bol jednou z vedúcich osobností Hlinkovej slovenskej ľudovej strany, po nátlaku nacistického Nemecka bol od marca 1939 odstavený z aktívnej politiky. V rokoch 1939 – 1945 pôsobil ako vyslanec Slovenskej republiky pri Svätej stolici. Po roku 1945 bol jednou z vedúcich osobností slovenského politického exilu. Karol Sidor začal písať svoj denník v decembri 1916 ešte ako študent a písal ho až do svojej smrti. Denníky z rokov 1930 – 1939 predstavujú unikátny pohľad reprezentanta nastupujúcej mladej laickej generácie v Hlinkovej slovenskej ľudovej strane nielen na vývoj v samotnej strane, ale sú aj významným dokumentom o zavŕšení dvadsaťročného zápasu za autonómiu Slovenska a o prvých mesiacoch existencie samostatného Slovenského štátu.

Traktát o svátosti eucharistie je posledním úplným traktátem Teologické sumy (STh III, q. 73–83). Tomáš ho s velkou pravděpodobností sepisoval na podzim roku 1273, krátce předtím než se po hluboké duchovní zkušenosti, jíž se mu dostalo právě při slavení eucharistie, definitivně odmlčel. Lze ho tak pokládat za jakousi Tomášovu teologickou a duchovní závěť.Tomáš se v něm nejprve zabývá eucharistií jakožto svátostí. Ptá se, jakým způsobem se obecný pojem svátosti vztahuje právě na eucharistii a jaká je její materie a forma. V této části probírá otázky týkající se svátostné proměny, způsobu, jímž je Kristus pod svátostnými způsobami přítomen, a akcidentů, totiž vnější podoby chleba a vína, u nichž při konsekraci k žádné zjevné změně nedochází. Dále pojednává o účincích eucharistie v řádu milosti, o těch, kdo eucharistii přijímají a kdo ji vysluhují, a nakonec rozebírá liturgické obřady, jimiž se eucharistie slaví.

Úvod do katolického učení o trojjediném Bohu. Kniha představuje prameny a vývoj trojiční křesťanské kultury. Nabízí potřebnou průpravu k tomu, aby čtenář tuto kulturu mohl nejen ocenit, ale také do ní vstoupit. Není pouhým historickým či systematickým úvodem, ale spíše modelem plně rozvinuté trojiční vnímavosti – v biblické, liturgické i dogmatické oblasti.Jasným a přístupným stylem se autor přesouvá od svědectví Písma a víry k doktrinálním formulacím o Trojici v sobě samé a ke stvořitelskému a spasitelskému konání Trojice. Nezamýšlí pouze prezentovat učení o Trojici, ale chce také přispět k rozvoji trojiční moudrosti u svých čtenářů.

Pojednání o habitech v Teologické sumě (STh I-II, q. 49–54) navazuje na traktát o vášních (STh I-II, q. 22–48). Habity jsou jisté kvality, které člověka uschopňují k relativně trvalé a snadné činnosti. Nauka o těchto principech lidských úkonů má zásadní význam pro morální a duchovní život člověka.Tomáš se nejprve zabývá habity obecně, tj. substancí habitů a jejich nezbytností pro lidský život (q. 49). Poté se zaměřuje na subjekt habitů, tj. na duševní potence, které jsou habity rozvíjeny a zdokonalovány (q. 50). V následující otázce (q. 51) se zabývá způsobem, jak lze habity získat, a rozlišuje habity přirozené a vlité od Boha. Dále pojednává o růstu habitů (q. 52) a jejich zániku a zmenšování (q. 53). V poslední otázce (q. 54) zkoumá rozlišování habitů.Na traktát o habitech navazuje traktát o ctnostech (STh I-II, q. 55–67), tedy habitech zaměřujících člověka k morálně dobrému jednání.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

Katolík a história. Monografia predstavuje priekopnícke vedecké dielo, pretože v slovenskej historiografii, či filozofickej a teologickej spisbe problematika zmyslu dejín, tobôž z kresťanského pohľadu na svet, nie je dostatočne pertraktovaná. Autor načrtáva najprv rámce kresťanskej filozofie a analyzuje dôvody, prečo sa zaoberať históriou, aký je jej význam pre spoločnosť. Poukazuje na tradičnú kresťanskú koncepciu dejín Jacquesa Benigne Bossueta, ktorú narušilo sprvu osvietenstvo (Voltaire) a potom materialistický svetonázor a utópia Marxa a Engelsa. Kresťanská filozofia dejín a Katolícka cirkev po Druhom vatikánskom koncile sú predmetom osobitnej autorovej pozornosti. Metódou postupného objasňovania doterajších prístupov a prehĺbením pojmu dejín ako sveta ľudského jestvovania autor dospieva k definícii pojmu filozofie dejín ako kritického skúmania dejín, pričom zisťuje ich súčasti. Podľa autora úlohou „kresťanskej filozofie dejín“ je hájiť jednotnú, integrálnu súčasť človeka v rámci celého historického diania vrátane ustavičného technického a vedeckého pokroku. Monografiu uvádza cirkevný historik Viliam Judák, sídelný biskup nitriansky, uzatvára ju preklad eseje nemeckého teológa Huga Rahnera SJ Zmysel dejín: osobnosť a dejiny a Poznámky o zmysle našich dejín z pera slovenského kardinála Jozefa Tomku. Samozrejmosťou je obsažný výber špecializovanej literatúry zameranej na kresťanskú filozofiu a na kresťanskú filozofiu dejín.

Spravodajská zložka 11. brigády pohraničnej stráže v rokoch 1951 - 1989. Vedecká monografia Vladimíra Palka ml. mapuje metódy a prax spravodajskej ochrany štátnej hranice 11. brigádou Pohraničnej stráže Bratislava. Represívna činnosť Pohraničnej stráže sa vzťahovala najmä na úseky štátnej hranice s Nemeckou spolkovou republikou a Rakúskom. Jej úlohou bolo zastavenie politicky aj hospodársky motivovaných útekov na jednej strane a ochrana štátnej hranice pred „vonkajším nepriateľom" na druhej strane. 11. brigáda pohraničnej stráže bola útvarom zabezpečujúcim fyzickú a spravodajskú ochranu slovenského úseku československo-rakúskej a čiastočne československo-maďarskej štátnej hranice. Monografia zaznamenáva jej represívne, rozviedne a kontrarozviedne pôsobenie počas takmer celého trvania komunistického režimu. Hlavnou úlohou spravodajských zložiek 11. brigády PS bolo zhromažďovanie a vyhodnocovanie informácií o osobách plánujúcich útek do zahraničia. S tým súviselo budovanie agentúrnej siete spomedzi obyvateľov kolaborujúcich s režimom v zverených úsekoch pohraničného pásma. Získavanie tajných spolupracovníkov, dôverníkov a operatívne rozpracovávanie podozrivých osôb sa uskutočňovalo podľa podzákonných noriem, ktorými sa riadila kontrarozviedka Štátnej bezpečnosti. Súčasťou publikácie sú aj prílohy obsahujúce organizačný vývoj spravodajského oddelenia a spravodajských skupín 11. brigády Pohraničnej stráže Bratislava, vrátane zverejnenia mien a tvárí jej spravodajských dôstojníkov.

Z počiatkov kresťanstva. Knižka zaujímavým spôsobom zachytáva prvopočiatky kresťanstva, kedy sa rodila novodobá civilizácia. 

v Teologické sumě. Shrneme-li Tomášův traktát o naději, vidíme v něm jednak souvislost přirozené vášně a nadpřirozené ctnosti, jednak uvedení do tématu naděje, kdy si čtenář vyjasňuje její definici, dále její místo v životě člověka, souvislost s duševními mohutnostmi apod. i její význam a vztah s ostatními teologickými ctnostmi. Není to ale samoúčelná popisná teologie. Je to teologie navýsost systematická a spekulativní, která se však nevyhýbá praktickým důsledkům a duchovnímu významu naděje v životě člověka.Ukazuje se to velmi dobře v části traktátu, kde nám Tomáš předkládá možné problémy s nadějí, ať už je to nedostatek naděje (zoufalství), nebo její karikatura spočívající ve zdánlivé hojnosti naděje, která ovšem není nadějí, ale spíše opovážlivým spoléháním se na Boha. Právě zde se ukazuje praktické vymezení rozumné oblasti, v níž se věřící křesťan má pohybovat, aby nesešel z cesty k poslednímu cíli, kterým je Bůh.V celém traktátu se klasicky tomášovským způsobem ukazuje sepětí teorie a praxe, dogmatiky a morálky, pravdy a dobra. Teologická suma se i zde prezentuje jako učebnice, jak ji zamýšlel její autor. Nejen jako učebnice pro poznání, ale i pro naše jednání a pro náš duchovní život. Právě zde, v části věnované ctnostem, se tato skutečnost projevuje největší silou, protože etika i teologie ctností jsou bytostným projevem sepětí teorie (co je pravda, co je dobro) a praxe (jak správně věřit, jak dobře jednat). (Z úvodní studie Tomáše Machuly)Naděje, o níž mluvíme, dosahuje Boha tím, že spoléhá na jeho pomoc k získání dobra, ve které doufá. Avšak účinek musí být přiměřený své příčině. A proto dobro, které máme od Boha v naději především očekávat, je dobro nekonečné, tj. přiměřené moci pomáhajícího Boha. Nekonečné moci je totiž vlastní přivádět k nekonečnému dobru. Takovým dobrem je pak věčný život, spočívající v zakoušení samotného Boha. Nemůžeme přece od něho doufat v nic menšího, než je on sám, protože není menší jeho dobrota, kterou sdílí svým tvorům, než jeho esence. A proto je hlavním předmětem naděje život věčný.V Bohu musíme vidět jak spravedlnost, na jejímž základě trestá hříšníky, tak milosrdenství, na jehož základě nás osvobozuje. Přihlížíme-li tedy k jeho spravedlnosti, objevuje se v nás bázeň, zatímco přihlížíme-li k jeho milosrdenství, objevuje se v nás naděje. A tak podle různých hledisek je Bůh předmětem naděje i bázně.

v Teologické sumě. Přímý výklad poměrně rozsáhlé části Písma v takovém detailu, jaký najdeme v traktátu o šesti dnech stvoření, není v Sumě obvyklý. Postup a rozčlenění tématu do jednotlivých otázek je u jiných traktátů veden spíše systematickým tázáním než přímým sledováním biblického textu. Tomáš zde však organicky skloubil úsilí o věrnost posvátnému textu s již existující teologickou tradicí výkladu daného biblického místa a spekulativně-teologickým rozpracováním daného tématu. Celek je pak prostoupen dobrou znalostí soudobé filosofie přírody včetně těch jejích částí, které bychom dnes vyčlenili jako empirickou přírodovědu vycházející z pozorování. Jde především o astronomické teorie a modely vesmíru. Celý traktát tak představuje nesmírně bohatý text dokládající obrovskou šíři znalostí středověkého teologa spolu se schopností tyto znalosti začlenit do originální syntézy.Četba Tomášova traktátu o šesti dnech stvoření je primárně úsilím věřícího křesťana promýšlet text Bible s důrazem na konkrétní text, jemuž je věnována velká pozornost, s rozumem připraveným studiem filosofie i přírodních věd. Pro současného čtenáře je takový přístup zajímavý a inspirativní i takříkajíc metodologicky. Ukazuje, že nic lidského by dobrému teologovi nemělo být cizí a že často zmiňované knihy, ve kterých se nám Bůh dává poznat (Bible a příroda), nejsou zcela oddělenými a nesouvisejícími světy, ani dominancí jednoho, který výkladově znásilní ten druhý, nýbrž dvěma vzájemně kompatibilními a na sebe odkazujícími cestami, na nichž se nám ukazuje jediná pravda. (Z úvodní studie Tomáše Machuly)Podle některých heretiků nejsou viditelné věci stvořeny Bohem, ale nějakým zlým původcem. A pro svůj omyl argumentují poukazem na Apoštola, který v 2 Kor 4, 4 praví: „Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl.“ Avšak takové chápání je naprosto nemožné. Když se totiž různé věci sjednotí, pak musí nutně existovat nějaká příčina této jednoty, neboť různé věci se nesjednotí samy od sebe. A proto vždycky, když se v různých věcech najde nějaké „jedno“, musí ony různé věci dostávat ono „jedno“ od nějaké jediné příčiny, jako mají např. různá teplá tělesa teplo od ohně. Avšak „bytí“ se nachází společně ve všech věcech, ať jsou jakkoli různé. Je tedy nutné, aby byl jediný princip bytí, od něhož má své bytí všechno, co jakýmkoli způsobem jest, ať už je to neviditelné a duchovní, nebo viditelné a tělesné. Ďábel je označován jako bůh tohoto světa ne kvůli stvoření, nýbrž kvůli tomu, že světsky žijící lidé mu slouží tak, jak to popisuje Apoštol ve Flp 3, 19: „Jejich bohem je břicho.“V díle stvoření je přítomné něco, co odpovídá tomu, o čem se mluví v díle oddělení a ozdobení: Bůh viděl, že je to či ono dobré. Pro objasnění této věci je třeba uvážit, že je Duch svatý láskou. „Bůh miluje své stvoření,“ říká Augustin v 1. knize Doslovného výkladu Genesis, „ze dvou důvodů: aby stvoření bylo a aby trvalo. Aby tedy bylo to, co by pak trvalo, praví se, že se Duch Boží vznášel nad vodami,“ (pokud se vodou chápe nezformovaná materie; tak jako se láska řemeslníka vznáší nad nějakou materií, aby z ní zformoval své dílo) „aby však to, co učinil, přetrvalo, praví se, že Bůh viděl, že je to dobré.“ Tím se označuje jakési zalíbení tvořícího Boha ve tvořené věci – ne že by ji poznával jiným způsobem nebo měl v již učiněném stvoření zalíbení jiným způsobem, než ho měl předtím, než ho učinil. A tak se obojím dílem, stvořením i formováním, ukazuje Trojice osob: ve stvoření osoba Otce jako Bůh Stvořitel, osoba Syna jako počátek, v němž tvořil, a Duch svatý, který se vznášel nad vodami; ve formování pak osoba Otce v Bohu mluvícím, osoba Syna ve vysloveném Slovu a osoba Ducha svatého v zalíbení, s nímž Bůh viděl, že všechno, co učinil, je dobré.

Predstavte si najkrajšie, najnavštevovanejšie a históriou opradené katedrály sveta. Ich nádherné obrázky nájdete na stránkach tejto knihy a navyše si prečítate zaujímavé informácie, na základe ktorých sa určite na niektoré miesta vydáte osobne. 

Quaestiones Disputatae De potentia představují mimořádné metafyzické dílo v rámci Tomášova myslitelského vývoje. Obsahují klíčové formulace, bez jejichž soustavného promýšlení a domýšlení nepronikneme nejen do Tomášovy syntézy, ale nedokážeme ani sami rozvíjet křesťanské pojetí stvoření a evoluce světa v současných podmínkách. Dílo vznikalo v Římě v letech 1265 - 1266, a badatelé se dokonce domnívají, že jde o jakési průzkumné texty před závěrečnou redakcí první části Sumy teologie, především otázek 75–89. Poslední díl překladu De potentia přináší otázky 5 a 6, které se zabývají problematikou bytí a zázraků.

Publikácia sa venuje vybraným okruhom dejín katolíckej cirkvi na Slovensku prevažne v rokoch 1939 – 1989. Člení sa na dve časti: Udalosti a Osobnosti. V prvej časti autor predstavuje katolícku cirkev v období prvej Slovenskej republiky a počas Slovenského národného povstania, venuje veľkú pozornosť cirkevným majetkom (cirkevným veľkostatkom, farským majetkom, znárodneniu, reštitúciám), začiatkom slovenského vysielania Vatikánskeho rozhlasu a zmyslu jeho existencie v súdobom kontexte, ako aj ceste k vytvoreniu samostatnej cirkevnej provincie na Slovensku a jej zveľadeniu. Druhá časť knihy predstavuje osem osobností: známejších (biskupi Andrej Škrábik, Michal Buzalka, Ján Vojtaššák), menej známych.

Úvod do telologické interpretace dějin. Hlavním tématem knihy je působení Boží prozřetelnosti a citlivost pro setkání s Bohem ve světě a v dějinách. Není cesty k Bohu mimo tento svět, ale jen skrze něj. A není cesty k Bohu mimo dějiny, ale jen skrze ně.

Evanjelickej cirkvi augsburského vyznania na Slovensku. Monografia zaoberajúca sa históriou dnes už neexistujúceho Malohontského seniorátu, ktorý existoval 357 rokov, je cenným príspevkom k hlbšiemu poznávaniu minulosti ECAV na Slovensku. Autor Martin Riecky, niekdajší dlhoročný farár v Kokave na Rimavicou (2002 - 2014), popri doteraz viac-menej známych faktoch mnohé dopĺňa, spresňuje, ale aj koriguje. Svoje informácie a uzávery opiera o konkrétne dobové dokumenty, z ktorých viaceré boli doteraz prakticky neznáme. Niektoré z nich doslova objavil a vyniesol na svetlo z temnôt zabudnutia. Práca je rozdelená do piatich kapitol:Prvá mapuje politickú históriu regiónu Malohont, ktorého cirkevné dejiny boli prirodzenou súčasťou. Druhá sa zameriava na reformačný proces a zároveň mapuje situáciu počas rekatolizácie v 17. storočí. Tretia mapuje proces maďarizácie a končí rozpadom rakúsko-uhorskej monarchie. Štvrtá pokračuje od vytvorenia prvej Československej republiky a končí rokom 1948. Záverečná piata kapitola zachytáva transformáciu Malohontského seniorátu do podoby súčasného Rimavského seniorátu, ktorá sa odohrala v roku 1953 a zároveň podáva krátku vývojovú líniu až do súčasnosti.

Ježíš v novozákonních spisech. Základní dílo současné christologieKřesťané vyznávají, že Ježíš je pravý Bůh i pravý člověk. Vyznávání pravého lidství Božího Syna je zkušebním kamenem, hnací silou a jádrem křesťanské víry stejně jako vyznávání pravého božství člověka Ježíše z Nazareta. Tato víra se opírá o Nový Zákon: spojení Ježíšova božství s jeho lidstvím zde sice není dogmaticky přesně formulováno, zato zde nalezneme živá svědectví prvotní víry, evangelijní příběhy o Ježíši, nejstarší bohoslužebné písně a vyznání. Úkolem teologa je vyložit, jak jde dohromady víra v pravého Boha s vírou v Ježíšovo lidství, a vyjasnit souvislost mezi vzpomínkou na pozemského člověka Ježíše a setkáním se zmrtvýchvstalým Kristem. Rozsahem i obsahem unikátní kniha německého teologa vznikla na základě série článků pro ekumenicky zaměřený časopis „Christ in der Gegenwart“ („Křesťan v současnosti“), která měla široký ohlas. Po úspěchu prvního vydání knihy (2006) následovalo v roce 2008 druhé, přepracované a doplněné vydání.Thomas Söding (* 1956) je významný německý katolický teolog. Působil jako profesor biblické teologie na univerzitě ve Wuppertalu, v současné době přednáší na Katolické teologické fakultě univerzity v Bochumi. Zabývá se především novozákonní teologií a christologií, věnuje se také ekumenickým otázkám. Má na svém kontě celou řadu teologických publikací. Jeho zásadní kniha Boží syn z Nazareta vyšla v originále v roce 2006.

Na osobním příběhu tří naprosto odlišných mužů (vedle Larryho Crabba přispěli ke knize ještě Al Andrews a Don Hudson) ilustruje autor skutečnost, jak velice bolestivé je dozrát ve skutečného muže a otce. Kniha povzbuzuje muže k tomu, aby se nebáli přijmout zodpovědnost za své jednání a vstupovali do smělých rozhodnutí.

Výchova a vzdělávání dětí s autismem. Těžištěm knihy jsou však praktické návody, jak reagovat na problémy, které se mohou při výchově a vzdělávání dětí s autismem vyskytnout. Publikace vychází z nejnovějších vědeckých poznatků a je napsána přehledně a srozumitelně, takže je přístupná i rodičům a vychovatelům, kteří nemají odborné speciálněpedagogické vzdělání. Práce je doplněna řadou příkladů, které teorii a jednotlivé rady ilustrují.

Evropské přednášky k filozofii a sociologii dějin křesťanství. Autor předkládá v šestnácti přednáškách, které pronesl na univerzitách a konferencích v sedmi evropských zemích plody své vědecko-pedagogické práce. Z hlediska filozofie, sociologie a teologie se zabývá otázkami evropské identity, včetně aktuálních problémů ústavy Evropské unie či vztahu Západu a islámu. Toto dílo je nejen originální reflexí západní duchovní kultury, vztahu křesťanství, náboženství a sekulární kultury, nýbrž zároveň naléhavou výzvou k toleranci a spolupráci přes nejrůznější názorové hranice, protestem proti náboženskému i sekularistickému fundamentalismu a fanatismu a pozváním k dialogu mezi vyznavači křesťanské víry a sekulárního humanismu.

Labyrintem světa s vírou a pochybností. Ve čtrnácti meditativních textech, inspirovaných zážitky a dojmy z cest po světě, rekapitulací vlastního života i některými otázkami filozofie náboženství, se Tomáš Halík zamýšlí nad základními otázkami, které vytyčují půdorys lidského života, ale jejichž řešení v podmínkách světa počátku třetího tisíciletí získává novou naléhavost, nad lidskou bídou a vztahem k násilí, nad osobní i politickou odpovědností, nad vztahem k historii, nad pojetím zbožnosti, nad místem křesťanství v současném světě, nad lidským štěstím, nad prožizkem smutku v lidkém životě a nad láskou.

Cesta italskou a rumunskou frontou za I. světové války v letech 1916-1918. Paměti malíře Českomoravské vrchoviny Františka Dobiáše z Jimramova (1898-1982) nás zavádějí na více bojišť první světové války v letech 1916-1918, především do jižních Tyrol mezi alpské velikány, kam se dnes jezdí za odpočinkem a relaxací, ale naši pradědové tam prolévali krev za dohasínající rakousko-uherskou monarchii. Barvité vyprávění s mnoha zeměpisnými detaily, reprodukcí dobových pohlednic. V závěru se autor vrací ke své vojenské službě v letech 1918-1921, mobilizaci v roce 1938 a zmiňuje i Jimramovské povstání na konci druhé světové války.

Znaková řeč je důležitý fenomén mnišství, který existuje již tisíc let. Znaky umožňují mnichům sdělit jednoduchou zprávu i ve chvíli, kdy má panovat ticho. Kniha se zaměřuje na benediktinské a cisterciácké kláštery. Vykresluje dějiny znakové řeči od 10. do 15. století a ukazuje, že se znaková řeč používala i v českých klášterech. Nejvíce pozornosti je věnováno základnímu prameni, katalogům znakové řeči připomínajícím výkladový slovník. Pro pochopení některých středověkých souvislostí jsou hledány paralely u současných trapistů, neboť znaková řeč se stále používá, i když čím dál tím méně.

Už od svojich počiatkov muselo kresťanstvo brániť čistotu svojej viery voči rozličným učeniam, ktoré v značnej miere deformovali jej základné prvky, keď Kristove slová interpretovali neprijateľným spôsobom, pripadne spochybňovali buď jeho Božstvo, alebo jeho človečenstvo a podobne. Takýmto učením je aj gnóza či gnosticizmus. Hoci boli gnostické myšlienky najsilnejšie v období kresťanského staroveku, aj v súčasnosti je možné pozorovať ich širokú implementáciu popri ďalších filozofických a teologických svetonázoroch najmä v oblasti tzv. populárnej kultúry - v knihách žánru fantasy a sci-fi, v komiksoch, a tiež vo filmoch a v seriáloch. Takto sa publiku, do veľkej miery dospievajúcej mládeži, predostierajú predstavy o Bohu, o svete a o človeku, ktoré sú adaptáciou starovekého gnosticizmu, resp. jeho ďalších vývojových fáz.Prostredníctvom tejto knihy sa môže záujemca oboznámiť s pozadím a hlavnými prejavmi gnosticizmu, s jeho najvýznamnejšími predstaviteľmi v dejinách od kresťanského staroveku až po súčasnosť a napokon na konkrétnych príkladoch aj so spôsobmi, akým sa šíria pre zdravé kresťanstvo deformačné myšlienky moderného gnosticizmu predovšetkým k mladej generácii čitateľov a divákov.

Od dona Bosca do roku 1924. Po dlhých rokoch náročného bádania prichádza na svet toto prvé významné a vzácne dielo ako príspevok k blížiacemu sa 100. výročiu príchodu saleziánov na Slovensko. Kniha predstavuje skutočné korene, z ktorých od roku 1924 vyrastá u nás rozsiahle saleziánske dielo, ako ho poznáme dnes. Salezián a historik Zlatko Kubanovič zachytáva prvé kontakty našich predkov s osobou a charizmou zakladateľa rehole dona Bosca, aktivity saleziánov v Uhorsku pred prvou svetovou vojnou aj počas nej. Osobitne sa venuje činorodému obdobiu rokov 1920 až 1924, keď sa podarilo otvoriť slovenské saleziánske dielo v Rímskej saleziánskej provincii a súkromné slovenské saleziánske gymnázium v severnom Taliansku. Historický náhľad do dejín slovenských saleziánov spĺňa náročné odborné kritéria, zároveň je však spracovaný veľmi zrozumiteľne a atraktívne pre čitateľa.„Som presvedčený, že jednotlivec môže porozumieť saleziánskemu spôsobu života a cítiť sa v saleziánskej rodine ako doma iba vtedy, keď porozumie, z akých tradícií vychádza. Jedine potom vzniká myšlienková a duchovná spriaznenosť a vzťah k tejto rodine,“ vyznáva autor.

Záujmy Soni Vancákovej PhD. vychádzajú z praxe a odhodlania pomáhať slobodným matkám v rámci občianskeho združenia Maják nádeje a preto s o to väčšou radosťou je potrebné privítať zrealizovanie slovenského výskumu o situácii osamelých matiek. Tak ako v teoretickej oblasti, ako v zrealizovaných výskumoch sa autorka snažila poukázať nielen na realitu starostlivosti, ale vo väčšej miere na nedostatok verejného záujmu o osamelé matky vychovávajúce svoje deti. Autorka sa tiež pokúsila sformulovať praktické návrhy na zlepšenie situácie osamelých matiek.Zdá sa, že vloženie výskumu do širšieho kontextu právnej situácie, starostlivosti štátu, iniciatív Cirkvi a činnosti tretieho sektora nám umožní vidieť drámu postavenia osamelých matiek a ich detí a tiež potrebu skutočne efektívnej pomoci.

Kniha Po proudu plavou jenom chcíplé ryby dává nahlédnout do života jednoho muže ve středním věku, který se probíjí všednodenním životem jako my všichni. Který hledá, co znamená být člověkem, manželem, otcem a křesťanem v dnešním světě. A svoje vzestupy i pády popisuje se sympatickou moravskou otevřeností.Robert Dojčár je křesťan-konvertita a psychiatr. Rozhovor s ním přináší neotřelé úhly pohledu na propojení křesťanské víry a psychické stránky člověka. Nemusíte se všemi jeho názory souznít, ale on je podává s noblesou a bez náznaku demagogie, takže se pro vás stanou plodným podnětem k přemýšlení. Kniha osloví všechny ty, kdo hledají, jak žít svou víru v našem poněkud chaotickém světě.

Súborné dielo 7. zväzok. Do siedmeho zväzku sú zaradené dva rozsiahlejšie texty: Zasvätenie do filozofie a Rok obnovy vo viere. Črtu zasväcovania možno vybadať v celom teologickom diele Emila Krapku SJ ako základnú metódu života vo viere, ktorá je povolaná, aby sa sprostredkovala a odovzdala iným na spôsob osobného svedectva. V tretej časti sme sústredili jeho dlhšie i kratšie štúdie a články, ktoré vznikli pri rozličných príležitostiach, ako sa to pri každom texte uvádza. Poukazuje to na šírku záberu Emila Krapku SJ, ktorý sa nebál pustiť aj do tém, s ktorými pôvodne nemal úmysel osobitne sa zaoberať, no prijal ich ako výzvu pre svoju službu teológa miestnej cirkvi. Siedmy zväzok Súborného diela je do určitej miery pestrý, no zároveň prináša dotvorenie celkového pohľadu na autorove spisy a prináša inšpiráciu pre ďalšie štúdium a rozvoj jeho myšlienok.

Jednou z najvýraznejších udalostí na prahu obdobia neslobody bola účasť Slovenska vo vojne proti Poľsku. Do protipoľského ťaženia v septembri 1939 zmobilizovala ľudácka vláda viac než 50 tisíc mužov. Priamych bojov sa však Slováci zúčastnili len ojedinele, v prvý septembrový týždeň.Slovenská republika sa týmto stala jediným spojencom Nemecka v protipoľskej vojne, čím svojou mierou prispela k začiatku druhej svetovej vojny a súčasne sa skompromitovala v očiach demokratických veľmocí. Na druhej strane bola účasť Slovenska vo vojne i reakciou na predchádzajúcu expanzívnu politiku Poľska, ktoré sa v roku 1938 snažilo o anexiu časti Slovenska a vytvorenie spoločnej hranice s hortyovským Maďarskom. Marxistická propaganda takisto zamlčovala fakt, že intervenčné slovenské jednotky boli vo viacerých ukrajinských, rusínskych i bývalých slovenských obciach pohraničia ich obyvateľstvom srdečne vítané.Rozpornosť i tragickosť tejto doby zachytávajú autentické dokumenty. V prvom rade osem denníkov (vrátane veliteľstva slovenskej poľnej armády Bernolák) a ďalších sedem kroník útvarov, resp. príslušníkov armády, ktoré sa zachovali vo Vojenskom historickom archíve Bratislava.Kniha má 255 strán v mäkkej väzbe formátu B5 a farebnú obálku. Dobové dokumenty dopĺňa zoznam 24 slovenských obetí, ako aj krátka biografická informácia o padlých, zoznam krycích názvov jednotiek, miestny a menný register, ako aj mapka s približným ohraničením územia, kam armáda vstúpila.

Cyklus vánočních obrazů Pietera Brueghela a jiných středověkých malířů inspiroval Gerharda Boose k poetickým rozjímáním nejen nad obrazy, ale také nad smyslem Vánoc a jejich poselstvím pro dnešního člověka. Pieter Brueghel byl také nazýván Sedlák Brueghel, protože pocházel ze selské rodiny a na mnoha svých obrazech zachytil vesnický selský život. Jeho vlámské krajiny jsou často nenápadným jevištěm biblických příběhů, především ze života Ježíše Krista.Kniha je psána pro čtenáře se zájmem o rozjímavou literaturu a výtvarné umění. Gerhard Boos je autorem řady rozjímavých knih a rovněž odborníkem na kunsthistorii.

Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupila do dějin jako „bod obratu“. Byť se bojovalo na moři, nechyběli u toho ani čeští rytíři Řádu sv. Jana Jeruzalémského, johanité – pánové z Vartenberka a Házmburka. Byli to příslušníci tohoto řádu, kdo pár let před Lepantem obranou Malty zabrzdil osmanskou expanzi do západního Středomoří, kdo začal onen dlouhotrvající obrat od ústupu před militantním islámem k jeho zadržování, jež později přešlo v jeho zatlačování. Nikoli náhodou zdobí oltář kostela Panny Marie pod řetězem poblíž Karlova mostu v Praze obraz Karla Škréty věnovaný Lepantu. Je svědectvím o českém příspěvku v tomto „svatém boji“.

Autorem tohoto nového velkého úvodu do dějin křesťanství je jeden z předních světových teologů, tvůrce řady tematických příruček a sborníků, které se následně staly bestsellery. Kromě přehledu samotného západního vývoje tohoto náboženství text poskytuje celkový souhrn související problematiky týkající se Asie, Latinské Ameriky a Afriky. Časový rozsah dvou tisíciletí a kombinace teologického, historického a kulturního hlediska umožňuje sledovat vývoj všech tří větví křesťanství, katolictví, protestantství a pravoslaví, a umístit vztah k židovství do kontextu. Vliv křesťanství v dějinách je zkoumán jak v ohledu vůči jednotlivci, společnosti, politice a intelektuálnímu myšlení, tak i například umění, architektuře a přírodním vědám. Pro větší přehlednost je materiál organizačně členěn do celistvých dějinných období. Přístupný text je určený zejména pro studenty, kteří nemají žádnou nebo jen povšechnou znalost teologie a jejích dějin.

Kostol Nanebovzatia Panny Márie je dominantou, ústredným bodom a duchovným stánkom Sečoviec. Prežil rôzne časy, menili sa jeho patróni, správcovia, kňazi, ale prežil aj časy skazy, keď bol zničený a nanovo povstal z ruín. Nachádza sa v ňom mnoho krásnych a cenných sakrálnych aj umeleckých diel. Jedinečnú duchovnú atmosféru vytvárajú oltáre, krstiteľnica, kazateľnica, plejáda sôch, krásne vitrážové okná či historický organ. Cieľom publikácie bolo opísať a fotograficky zdokumentovať všetky dostupné informácie o minulosti aj súčasnosti sečovského kostola. Môže teda slúžiť ako dobový dokument, ako zdroj informácií, aj ako turistický sprievodca.

Prof. RNDr. Jozef Michalov, DrSc. – prednáša na Katedre Etiky a Katecheteiky od roku 1995 dejiny poslucháčom FF UKF, ktorí sa pripravujú na vyučovanie náboženskej výchovy na ZŠ a SŠ na Slovensku a v zahraničí.

Katolícka Cirkev na Slovensku 1938 – 1945 v hodnotení nemeckých diplomatov a tajných agentov. Zozbieral a pripravil Milan S. Ďurica.

Konflikty mezi lidmi vznikají neustále. Pro někoho je jejich řešení výzvou, pro jiného jsou noční můrou. Autor popisuje druhy konfliktů (konflikty představ, názorů, zájmů, postojů, konflikty vnitřní a konflikty mezilidské) a různé typy jejich řešení (soupeření, spolupráce). Ukazuje rozdílný přístup k řešení konfliktů podle věku, pohlaví a typu osobnosti. Rozebírá vliv konfliktové situace a postojů účastníků konfliktu na vznik důvěry a rozvoj spolupráce. Na základě četných našich i zahraničních experimentů dokazuje účinnost různých modelů strategických plánů a taktických zásahů.

Komunikace mezi lidmi zajímá jak běžné laiky, tak širokou škálu odborníků, a to od novinářů a pracovníků reklamy po psychoterapeuty a lékaře. Tím spíše nás všechny zajímá, proč nás druzí v komunikaci často klamou a jaké prostředky k tomu používají. Poprvé v češtině vychází knížka, která se těmto otázkám systematicky věnuje.Přestože výchozím oborem autora je psychologie, text má zřetelné mezioborové přesahy. Svou povahou spadá do disciplíny nazývané někdy komunikační studia. Autorovou snahou je skloubit vysoký odborný standard se srozumitelným a seriózním popularizačním výkladem.

Tato kniha je o setkání s našimi nejhlubšími pocity - s naší citlivostí, zranitelností a opravdovostí. Je o radosti a smutku, o lásce a hněvu, o hlubším prožitku, který se skrývá za naší každodenní skutečností - zkrátka o dítěti v nás. Dobrý vztah k našemu "vnitřnímu dítěti" nám umožní s pochopením a láskou přijmout i jeho negativní pocity - bolest, strach a hněv. To pomáhá vyléčit naše stará zranění a dodává novou naději na cestě životem, která nás ještě čeká.V první části knihy Radost z prožívání budete mít příležitost setkat se se svým vnitřním dítětem v jeho různých podobách. Najdete zde řadu experimentů, které vám umožní vyzkoušet si na vlastní kůži setkání s vnitřním dítětem, popis některých problémů, s nimiž se při tom můžete setkat, a návrh, jak je řešit.Nejprve se setkáte se se svým radostným a kreativním dítětem a poté se smutným a zraněným dítětem. Pak se zaměříme na jeho strach, hněv a úzkost. V této části budete mít také příležitost poznat a "vychovávat" svého "vnitřního rodiče", který v nás vede s vnitřním dítětem neustále dialog - aby byl dostatečně citlivý a současně pevný, tak aby byl tvému dítěti oporou.Druhá část Osvoboďte své vnitřní dítě je zaměřená na práci se zakletími, které jsme při své výchově přijali, a na zdravý rozvoj a růst našeho vnitřního dítěte.Cílová skupina: Dospělí čtenáři zajímající se o svůj osobní růst, o vyléčení citových ran.

Známý polský reportér vytěžil ze svých pobytů v Čechách "výbušnou" knihu o naší zemi. Témata, z nichž některá patří k "neuralgickým" bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy. Kniha vypráví o ikonách českého kolektivního vědomí, fenoménech nedávné české historie (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová), ale také o osudech postav, které nebyly zatím hlouběji zpracovány ani samými Čechy (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost a orwellovským způsobem vymazal a nahradil sám sebe; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci). V roce 2007 byla kniha oceněna Cenou varšavských knihkupců a autor za ni byl rovněž nominován na nejprestižnější polskou literární Cenu Niké. V roce 2009 autor obdržel Cenu Gratias Agit 2009 za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí a v Bruselu mu byla udělena také Evropská knižní cena v kategorii beletrie. Knihu doprovázejí fotografie známého fotografa Pavla Štechy. Již vyšla v německém, maďarském, francouzském, ruském a italském překladu. V příštím roce vyjde v ukrajinštině, španělštině, bulharštině a švédštině. Vydáno ve spolupráci s nakladatelstvím Jaroslava Jiskrová - Máj.