Spoločenské vedy

Vyhlásenie štátnej zvrchovanosti Slovenska prišlo aj pre samých Slovákov tak nečakane, že sa mnohým zastavil dych.Ako to zvládneme? Čo na to povie svet? Dokážeme si úspešne vyriešiť všetky problémy, od ekonomických, cez vojenské, kultúrne, až po medzinárodné? Hitler síce sľúbil uznať, podporiť i zaručiť štátnu nezávislosť, ale... Brožúra Slovenská republika a jej vzťahy k Svätej stolici (1939 - 1940) historika Milana S. Ďuricu vychádza v edícii Linea recta brevissima - Priamo najbližšie k pravde.

Nauka o předurčení byla v západní teologii po staletí zatížena dualistickou koncepcí svatého Augustina. Biskup z Hippo se domníval, že Božím záměrem je zjevit své milosrdenství na malém počtu předurčených ke spáse a svou spravedlnost na nepoměrně větší mase po právu zavržených hříšníků. Nabyl přesvědčení, že spása je naprosto nezasloužený dar a následně popřel význam lidské svobody. Jeho výklad v člověku vzbuzoval spíše úzkost než naději, o které hovoří Písmo. Vladimír Boublík se odvážil postavit Augustinově autoritě a předložil docela odlišné řešení, opírající se o moderní exegezi pavlovských listů. Předurčení definoval jako neodvolatelné Boží rozhodnutí, jehož obsahem je účast celého lidstva na Božím životě v Kristu. Přítomná práce ukazuje, že Boublíkova teologie vychází nikoliv jen z akademického, ale především z bytostného hledání odpovědi na otázku lidského osudu, poznamenaného hříchem, utrpením a smrtí. Rýsuje se již na stránkách duchovního deníku, který si autor vedl v době svých studií. Celá jeho tvorba prozrazuje záměr oslovit současného člověka a vést ho ke Kristu, který stojí ve středu autorova uvažování. Tato práce je pokusem na česko-římského teologa navázat. Představuje jeho pojetí předurčení a v některých bodech ho dále rozvíjí. Především vnáší světlo do dříve nevyjasněného problému Kristova prvenství v předurčení.

Menšinová náboženství na Blízkém východě. Oblast Blízkého východu, odedávna žhavá půda, stojí dnes v popředí pozornosti ještě více než jindy. Pod vlivem aktuálních bouřlivých událostí probleskují v tisku zprávy o náboženských uskupeních dlouhou dobu koexistujících ve větším či menším souladu s majoritním islámem.Životní praxe i věroučné zásady těchto obcí jsou neodborníkům povětšinou jen velmi málo známy, stejně jako forma soužití s jejich okolím. Přitom jejich poznání a zachycení jejich historického vývoje a osudů zprostředkovávají závažný vhled do myšlenkového i politického vývoje celé oblasti. Přední domácí odborníci na jednotlivá blízkovýchodní náboženství proto spojili své síly v nové monografii mapující marginalizované nábožensko-etnické skupiny Blízkého východu.Čtenář najde v knize kapitoly věnované jezídům, mandejcům, alawitům, drůzúm, šabakům a járesáníům, syrským a arménským křesťanům, maronitům, koptům a álevitům, jakož i zamyšlení nad vývojem v oblasti Blízkého východu za poslední dvě staletí.Texty jsou v naprosté většině založeny na přímém terénním průzkumu a znalostech z první ruky. Svazek je doplněn unikátními fotografiemi pořízenými samotnými autory.

Nadčasový existenciální význam. Známý současný švýcarský teolog rozvíjí svůj výklad v několika rovinách. V první části se ptá (nábožensko-historicky), jakou úlohu hrály zprávy o zázracích ve starověkém světě a jak „zázraky“ chápalo Písmo. Ve druhé části teologicky vysvětluje významné zázraky Ježíšovy, o kterých vyprávějí evangelisté:Petrovu chůzi po vodní hladině, uzdravování lidí malomocných, slepých nebo ochrnutých. Objasňuje, že cílem všech Ježíšových zázraků – zázračných znamení – „je vposledku osvobodit člověka“.

história • pamiatky • prechádzky • informácie. Kniha je členená na päť oblastí nachádzajúcich sa na území Starého Mesta: Stredoveké mesto, Hrad a Podhradie, Hviezdoslavovo námestie a okolie, Východná časť a Severná časť. Šiesta oblasť pokrýva pamiatky v bratislavských mestských častiach (tzv. Veľká Bratislava). Predstavených je viac ako 160 pamiatok/turistických cieľov. Súčasťou je kapitola o histórii Bratislavy ilustrovanej na maľovaných mapách prezentujúcich, ako mesto v danom období vyzeralo. Ďalej sú to kapitoly Tematické prechádzky (Šľachta v Bratislave, Korunovačná Bratislava, Bratislava za hradbami, Židovská Bratislava a Bratislava pozdĺž Dunaja), Kultúra a voľný čas so súpisom pravidelných kultúrnych podujatí počas roka, zoznamom múzeí a galérii, a Praktické informácie. Kniha je ilustrovaná približne 600 fotografiami, mapami a maľovanými mapami.

Kniha je v zásadě přehledem o obsahu a vývoji interpretace prvních pěti knih Bible, takzvaného Mojžíšova zákona. Forma zpracování téma zpřístupňuje i širšímu okruhu zájemců. Autorský text doprovázejí krátké ukázky hebrejského textu s překladem. Úvod čtenáře seznámí se základními pojmy, rozsahem, obsahem a literárními druhy biblických knih. Přibližuje literárněhistorické problémy a poměrně rozsáhlé dějiny exegeze až po aktuální stav bádání. Následující tři kapitoly se soustřeďují na velké úseky biblického vyprávění Tóry: „dějiny“ počátků, příběhy patriarchů ve vyprávěcích cyklech a konečně příběhy Mojžíše a jeho lidu při cestě z Egypta do zaslíbené země. Na vyprávění logicky navazuje i legislativa – zvlášť významné jsou Desatero, smlouva a tři velké právní kodexy v knihách Tóry. Závěr stručně hodnotí dopady Tóry na další biblické knihy a tradici, zejména židovskou a křesťanskou. Publikaci lze využít jak pro systematické studium, tak jako informaci o základních teologických liniích a pojmech v Tóře.

Quaestiones Disputatae De potentia představují mimořádné metafyzické dílo v rámci Tomášova myslitelského vývoje. Obsahují klíčové formulace, bez jejichž soustavného promýšlení a domýšlení nepronikneme nejen do Tomášovy syntézy, ale nedokážeme ani sami rozvíjet křesťanské pojetí stvoření a evoluce světa v současných podmínkách. Dílo vznikalo v Římě v letech 1265–1266, a badatelé se dokonce domnívají, že jde o jakési průzkumné texty před závěrečnou redakcí první části Sumy teologie, především otázek 75–89. Druhý díl překladu QD De potentia přináší otázky 3 a 4, které se zabývají problematikou stvoření.

Mladému človeku predkladáme dielo rakúskeho morálneho teológa Andreasa Launa, ktoré pojednáva o problémoch lásky, sexuality a partnerstva vo svetle náuky evanjelia a Katolíckej cirkvi. Autor sa nad týmito problémami zamýšľa vo svetle personálnej filozofie Dietricha von Hildebranda a ukazuje, že náuka cirkvi nebrzdí rozvoj pravých ľudských hodnôt, ale naopak, chráni a privádza k plnosti pravého ľudstva.

Proměny vztahu člověka k posvátnému. Kniha reflektuje postavení fenoménu „náboženství“ v průběhu lidských dějin z filozofického a religionistického hlediska. Zamýšlí se nad postupným vývojem vztahu člověka k božství ve starověku, středověku, novověku i postmoderně. Autor mapuje antropologické konstanty tohoto vztahu, vyjádřené v psaném slově, architektuře, umění i v rituálních projevech. Ve svém výkladu vychází z křesťanských pozic, které jsou mu vlastní a snaží se odpovědět na základní otázku: může člověk přijmout křesťanské poselství, aniž by se musel vydělit z moderní společnosti?

Příručka pro rozpačité. Epperlyho uvedení do procesuální teologie přichází k českým čtenářům jako vůbec první obsáhlý text, který se tomuto teologickému směru věnuje. Uvádí do světa procesuálního myšlení, objasňuje jeho pojmosloví a vybízí k imaginativnímu přemýšlení. Kniha je určena nejen studentům teologie a farářům, ale především laikům, každému, kdo rád zakouší křesťanskou víru a spiritualitu z nezvyklých, překvapivých a někdy až provokativních perspektiv. V deseti kapitolách pojednává autor mj. tyto okruhy: Co je procesuální teologie, osobní Bůh, christologie, která proměňuje, Duch a tančící Trojice, víra a věda v tvůrčí proměně, etika pro malou planetu a církev v tvůrčí proměně.

Filosof, Kardinál a světec Robert Bellarmin patří nejen k významným církevním spisovatelům, ale také k církevním historikům. Známé jsou jeho polemiky s reformačními teology. Spis O vystupování mysli k Bohu překvapí čtenáře Bellarminovými značnými přírodovědnými vědomostmi.

V českém překladu texty Augustina, Dionýsia Pseudoareopagity, Tomáše Akvinského, Viléma Ockhama a spis O čtveru proktikladů neznámého autora přibližují čtenáři způsob, jakým představitelé středověké filozofie přistupovali nejen k logicko-ontologické problematice, ale i k otázkám etiky a teorie společnosti. Výbor je doplněn několika úvodními studiemi, stručným poznámkovým aparátem a studií o Vilému Ockhamovi.

Terapeutické působení se uskutečňuje především prostřednictvím psychoterapeutického rozhovoru. I když si tuto dovednost studenti a začínající tera-peuti osvojují především při praktickém výcviku, je užitečné, aby měli k dispozici knihu, která shrnuje hlavní zásady vedení psychoterapeutického rozhovoru. Autor vychází z integrativního modelu vedení psychoterapie a nejprve stručně představuje situaci v současné psychoterapii. Základem knihy je manuál vedení rozhovoru, který obsahuje mimo jiné způsob formulace případu, doporučení pro vytvoření kvalitního terapeutického vztahu, intervence podporující exploraci, porozumění a změnu. Dále se kniha zabývá etickými otázkami, supervizí a vedením zápisů. Poslední část je věnována práci se specifickými projevy v procesu psychoterapie, například práci s tichem, s pláčem, s depresivními nebo agresivními projevy. Celou knihu doprovázejí ukázky z rozhovorů.

Evropa 1789-1918. Ambiciózní syntéza britské historičky Lynn Abramsové představuje zrození moderní ženy od francouzské revoluce po první světovou válku, tedy v éře takzvaného dlouhého devatenáctého století. Líčí „ženské stereotypy“, které šířili evropští intelektuálové, i vývoj představ, jež o sobě evropské ženy postupně získávaly. Autorčin zájem se soustřeďuje jak na privátní život žen, na jejich sexualitu, mateřství a práci v domácnosti, tak na začátky veřejného života žen a na jejich postupné začleňování do společenského i politického života. Předností knihy je její srovnávací charakter: L. Abramsová má hluboký přehled o britských dějinách, stranou její pozornosti však nezůstávají ani kontinentální souvislosti, především německé a francouzské. Pro zájemce o gender studies a věcnou diskusi o feminismu a jeho kořenech je publikace nepostradatelným zdrojem.

Dějiny náboženství jako věci veřejné. Kniha patří ke klasickým dílům zabývajícím se problémy ztráty vlivu náboženství v evropské společnosti. Autor se v ní zabývá otázkou, zda se v moderním světě ztrácí spolu s veřejnými náboženskými projevy také osobní víra, a polemizuje s Weberovou tezí o postupné racio­nalizaci společnosti. Originálním způsobem rozebírá vztah státu a náboženství a zabývá se nejednoznačným poměrem mezi moderními vědeckými koncepty, ideologiemi a filozoficko-náboženskými idejemi. Odkouzlení světa je současně sbírkou brilantních francouzských esejů, v nichž se Marcel Gauchet představuje jako inspirující filozof, důkladný historik, znalec etnologie a dalších příbuzných oborů. Českému čtenáři se tak do rukou dostává výjimečná publikace, jejíž téma patří v evropském intelektuálním prostředí k nejdiskutovanějším. Marcel Gauchet (1946) je významný francouzský filozof a historik. Pracuje jako vedoucí vědecký pracovník na École des hautes études en sciences sociales a jako šéfredaktor prestižní kulturně-politické revue Le Débat, kterou řídí společně se svým kolegou, historikem Pierrem Norou. Je autorem knih: Odkouzlení světa. Dějiny náboženství jako věci veřejné (1985), Revoluce lidských práv (1989), Náboženství v demokracii. O problému lacité (1998), Demokracie proti sobě samé (2002), Historický úděl (2003). Gauchet v nich prokázal schopnost originálního přístupu k látce a schopnost diskuse nejen s filozofy a historiky, ale také sociology a politology.

Malíř, teolog, autor mozaiky pro kapli Redemptoris Mater v Římě, předkládá reflexi o podstatných bodech osobní formace k plnějšímu "být člověk". Bohatě čerpá z patristických zdrojů, teologické reflexe a vlastního pastoračního nasazení z doby mezi studenty, či mezi současnými přáteli.

Písmo jako scénář života. Přední americký biblista, autor řady komentářů ke starozákonním knihám a svého opakovaně vydávaného díla Teologie Starého zákona, shrnuje v této publikaci předpoklady pro dialog dnešního člověka s dějinným biblickým odkazem. Upozorňuje na doznívající vliv osvícenství, které důrazem na autoritu rozumu a na ideál objektivity oslabovalo sdělnost biblické zvěsti. Ta se znovu zaskví, když Bibli pojmeme jako odvážný alternativní výklad světa, který připomene opomíjené prvky lidské existence. Odtud pak autor formuluje nově nejen postavení církve ve světě, ale i zcela konkrétní závěry pro ty, jejichž úkolem je zpřístupňovat porozumění biblickým textům dnešním posluchačům či čtenářům.

Praktické učení o církvi. Autor, v letech 1984--2008 profesor pastorální teologie na vídeňské univerzitě, charakterizuje nejprve v této knize papeže jako člověka. Poté se zabývá jeho angažovaností na straně chudých tohoto světa, jeho úsilím o nastolení nových poměrů v církvi a o přehodnocení postoje církve k otázkám rodiny. Těchto tematických oblastí se týkají i doplňující články odborníků – ekonoma a politika Wolfganga Schüssela, sociálního etika Friedhelma Hengsbacha SJ a především biblicky hluboce a důsledně smýšlejícího představitele pravoslavné církve Bartholoaia I. Nedílnou součástí knížky jsou četné karikatury ze světového tisku, v nichž se odráží reakce veřejnosti na tohoto originálního a stále znovu překvapujícího papeže.

Komentář k Boethiovu spisu „De Trinitate“, Q.5-6. Komentář svátého Tomáše Akvinského k Boethiovu spisu De Trinitate se zabývá epistemologickými otázkami. Nejprve je to problematika teologického poznání a dále teorie a metodologie vědy. V této knize najde čtenář překlad posledních dvou kvestií (tj. 5. a 6.) Tomášova komentáře, kde se pojednává o rozdělení a metodách spekulativní vědy. Podle převládajícího antického a středověkého chápání se jedná o přírodní vědu (dnes bychom spíše řekli přírodní filosofii), matematiku a božskou vědu (neboli metafyziku).Tento komentář patří spíše k Tomášovým raným dílům. Představuje však jeden z nej důležitějších spisů anticko-středověké tradice věnující se teorii poznání a teorii vědy, která byla zahájena spisy jako Platónova Ústava a Theai-tétos nebo Aristotelovy Druhé analytiky. Je to tradice ideálu jistého intuitivního a deduktivního poznání prostřednictvím příčin. V následujících staletích po Tomášovi se toto pojetí vědy dostalo do krize především s nástupem nominalismu a empirismu, což vedlo k tomu, že pojem vědy dostal podstatně odlišnou tvář.Toto vydání předkládá čtenáři latinský i český text opatřený poznámkovým aparátem a úvodní studií, která zasazuje Tomášovu teorii vědy do systematického rámce jeho filosofie i do historického kontextu vývoje pojmu vědy.

Výklad celkové intence Wittgensteinovy první a vlastně jediné knihy, známé pod názvem Tractatus logico-philosophicus, vedla autora ke snaze postupovat po linii, kterou sám Wittgenstein doporučil nakladateli Fickerovi, když se mu snažil přiblížit, proč by mu měla být blízká odborná kniha z oblasti, v níž byl Ficker naprostým laikem v potaz, jde-li o to, přiblížit se záhadě oduševnění, zázračného spojení těla a duše, které funguje ve vztahu subjektivity k sobě, k druhým a ke světu.

Když se pořádně zahledíme do vlastní duše, život nekončí, ale začíná.... ...A pak si začneme připadat, jako bychom zatím vlastně jěště nežili..."Většina z nás dělá po léta vše pro to, abychom se nemuseli podívat zblízka na svou duši. Netoužíme seznámit se příliš důvěrně sami se sebou a se světem, v němž žijeme. Máme strach, že kdybychom poznali, co vlastně chceme a co vlastně máme, kdybychom věděli, co se v naší duši děje, vzdali bychom to nebo bychom zešíleli nebo se možná stali náboženskými fanatiky…Nicméně když se dovnitř podíváme pořádně, nic takového se nestane. Když začneme jasně vidět, co se uvnitř nás děje, nemusíme se ničeho takového obávat. Škodlivý je právě jen částečný pohled. Když se pořádně zahledíme do vlastní duše, život nekončí, ale začíná. A pak si začneme připadat, jako bychom zatím vlastně ještě nežili. Ne že by pominuly temné noci. Je v nich ale příslib jasného rána. Západy slunce na tomto světě se stávají rozbřesky v jiném světě. A najednou je radost na dohled…"

kniha + kalendář. Ponuka: 1 + 1! Kniha a kalendář Jiřího Trnky.Stolní kalendář s nejkrásnějšími ilustracemi Jiřího Trnky vztahujícími se k právě probíhajícímu týdnu je doplněn pranostikami, lidovými písničkami a pořekadly a připomíná tak bohatost naší lidové slovesnosti.České zvyky a tradice je knížka s ilustracemi Jiřího Trnky a představí tradiční české zvyky, hry a zábavy našich předků v průběhu celého roku. Každý týden si připomeneme, jak dříve běžely všední dny, jaké práce byly obvyklé, co se jídávalo a jaké svátky slavili naši předkové. Slavnosti a svátky bývaly předělem a také zpestřením nelehkého života plného práce.

Devět duchodních temperamentú – jejich silné a slabé stránky. Je zcela běžné a přirozené, že se v církvi setkáváme s lidmi odlišného duchovního založení a temperamentu. Problém vyvstává v okamžiku, kdy vlastní typ zbožnosti upřednostňujeme a prosazujeme jako ten jediný možný a správný, aniž bychom se seznámili s čímkoli odlišným.Užitečnou pomocí v bourání přesudků nám může být práce Garyho Thomase, která popisuje devět různých duchovních temperamentů, s nimiž se můžeme setkat v církvi – jejich rysy, silné a slabé stránky. Je nanejvýš pravděpodobné, že v jednom či více temperamentech poznáte sami sebe a také způsob, kterým nejpřirozeněji vyjadřujete svůj vztah k Ježíši Kristu.A ať už půjde o jeden temperament či jejich směsici, nejedná se v žádném případě o „náhodu“. Vaše založení je totiž dáno samotným Stvořitelem, jenž vás stvořil s určitým a jedinečným záměrem. Posvátné stezky vám mohou pomoci najít cestu vyjádření svého vztahu k Bohu. Cestu, která vám může přinést osobní růst a větší porozumění druhým lidem.

Uvedení do teologie. Kniha uvádí do tajemství života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, spasitele světa a spasitele člověka. Otevírá před čtenářem hluboký význam Kristova života, jeho skutků a jednání. Seznamuje s historickým vývojem pohledu a názorů na Ježíšovu osobu, prezentuje aktuální problematiku pojetí Ježíše Krista v teologii. Je to kniha prohlubující poznání Ježíše, ale současně nabízející odpovědi na otázky související s jeho osobou.

Jak najít v životě svuj směr. Francouzský katolický kněz se v knize obrací na věřící – křesťany, buddhisty a vyznavače dalších východních duchovních směrů a náboženství – stejně jako na ateisty a snaží se je vést k tomu, aby heslo „Poznej sám sebe a staň se sám sebou“ pochopili a uvedli do vlastního života. Ukazuje (formou rozhovorů se čtenářem, příklady z vlastní dlouholeté praxe i pomocí popsaných cvičení pro jednotlivce a skupiny), jak se postupně zbavit nánosů na naší skutečné podstatě. Jen tak odhalíme, kým jsme, kudy v životě jít a co představuje naše životní štěstí.

Uzdravení duše skrze sjednocení s Kristem. Nestává se často, že bychom našli tak originální a zároveň fundovanou knihu, jako je „Uzdravující Přítomnost“. Je v mnoha ohledech neobvyklá – velice seriozní, přesvědčivá, citilivě a krásně napsaná. A zároveň přináší silné a upřímné sdělení. Leanne Payneová píše především o uzdravení mysli a ducha. V popředí jejího zájmu je Svatost, Bůh světla, pravdy a čistoty. Zároveň nás varuje před falešnými bohy, kteří se nás snaží podvést, zkazit a ochromit. Autorka nás důsledně ujišťuje o tom, že celost přichází spolu s niternou Kristovou přítomností. Leanne Payneová směřuje neomylně ke kořenu celého problému, nezapře ani obrovské odborné znalosti, které získala jednak z osobní zkušenosti a zároveň i z dlouholeté a plodné služby v oblasti psychologického poradenství.

Vybrané kapitoly z dějin a kultury benediktinského řádu. Jedenáct studií zabývajících se historií a kulturou benediktinského řádu. Působení benediktinů bylo pro střední Evropu důležité v mnoha směrech.Díky dochovaným pramenným souborům i hmotným památkám lze sledovat přínos ohromného kulturního dědictví této řehole, která do osudů středoevropské oblasti vstoupila již před tisícem let. Snahou této publikace je upozornit na témata, která stojí poněkud stranou hlavních proudů badatelského zájmu, přestože představují důležité otázky výzkumu orientovaného na benediktinský řád.Autoři tohoto svazku chtěli poukázat na široké spektrum problémů a pramenů a upozornit na to, že svět středověkých benediktinských klášterů představuje velmi výmluvnou a informačně bohatou kapitolu evropské kultury, kterou lze zajímavě sledovat prostřednictvím světeckých životů a související hmotné i duchovní kultury.

Příběh Růženy Vackové. Co má větší cenu:žít v bezpečném závětří, ovšem za cenu kompromisů, nebo si stát odvážně za svým a uchovat si čisté svědomí?Kolikrát ve 20. století stáli lidé v Československu před touto volbou?Pro Růženu Vackovou ale otázka takto vůbec nestála. Neochotu přistoupit na kompromis dokázala tato univerzitní profesorka už za nacistické okupace, kdy byla za účast v odboji odsouzena k smrti. A znovu po únoru 1948, kdy ji soud poslal za mříže na dvaadvacet let za „špionáž ve prospěch Vatikánu“. V komunistických věznicích nakonec prožila 15 let. Přesto je její jméno veřejnosti málo známé.Román Trestankyně přibližuje její život na pozadí „šťastného“ 20. století.

Prvních jedenáct kapitol Bible patří k nejznámějším biblickým pasážím. Není proto divu, že o příbězích popisujících stvoření, konflikt Kaina a Ábela, potopu a stavbu babylónské věže existuje tolik falešných domněnek a roztodivných interpretací. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč rozhlasový redaktor Petr Vaďura požádal biblistu Jiřího Beneše, vedoucího katedry biblických studií na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, aby spolu hovořili o tom, co říká samotný hebrejský text. Beneš text překládá a vykládá tak, že se čtenáři stávají přímými účastníky dění. Nezabývá se zde textovou kritikou, nezkoumá, kdo texty napsal a jakými úpravami prošly. Jeho výklady jsou vedeny citem pro existenciální situaci dnešního člověka, takže posluchač se stává jednou z postav vyprávěného biblického příběhu. Kniha proto nepodává jen informace, ale především zve k oslovení a zásahu hluboko v lidském nitru.

Četba k přípravě na 1150. výročí příchodu slovanské misie na Velkou Moravu. Brožurka vydávaná k přípravám na 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu.

Církevní dějiny II.. Doba osvícenství, romantismu a s nimi spojeného národního obrození znamená mimo jiné i odklon od tradičních náboženských hodnot, konkrétně těch, které byly preferovány pobělohorským protireformačním katolicismem a barokní kulturou. Tato linie je zřejmá v literatuře, ve filozofii, dokonce i v katolické teologii. Nejlépe a nejvýstižněji však ilustruje celý tento vývoj české obrozenecké divadlo. Jsem přesvědčen, že repertoár divadelních her, jejich obsah, dialogy a monology jednotlivých postav vypoví o skutečné atmosféře doby víc než studium úředních pramenů a knižních děl.

Přhlížené hlasy v Novém zákoně. Teologie novozákonních knih, kterým se obvykle nedostává tolik pozornosti – třeba proto, že řeší jen některá vybraná témata, a jinými se nezabývají, chybí v nich ucelený systém (což však neznamená, že jej autoři v hlavě neměli). Knížka Jižřího Mrázka čte mezi řádky: v tom, o čem autoři novozákonních knih přímo nemluví, ale lze zjistit, že to předpokládají. Teologie evangelia podle Marka, Matouše a Lukáše, dopisů Petrových, epištoly Jakubovy a Judovy, Zjevení Janova a pastorálních epištol.

Vize o křesťanství a umění. Tato kniha představuje smělou vizi Steva Turnera, muže, který po tři desetiletí působil mezi umělci, z nichž mnozí byli křesťany a mnozí nikoli. Turner věří, že by se křesťané měli postavit tváří v tvář společnosti a církvi a že jejich vliv lze velice působivě sdělit prostřednictvím umění. Domnívá se, že umění je schopno věrně vylíčit jak životy běžných lidí, tak zároveň i vyjadřovat Boží transcendenci. Věří, že by se křesťané měli zapojit do každé oblasti umění a do všech médií. Umění a umělci však nebyli vždy mezi konzervativními křesťany dostatečně oceňováni. Přesto Turner v této podnětné knize přináší přesvědčivý argument, když tvrdí, že pokud je Ježíš Pánem nad veškerým životem a stvořením, pak se umění nenachází mimo hranice křesťanství. Spíše může být a mělo by být způsobem vyjádření víry kreativně, krásně a věrně vybranými slovy, zvuky a obrazy. Tato vzrušující výzva je nezbytnou četbou pro každého křesťana, který se zabývá uměním nebo jím byl ovlivněn. Steve Turner je básník a spisovatel žijící v Londýně, přispěvatel do The Mail on Sunday a The Times. Je autorem mnoha knih, mezi něž patří: Conversations with Eric Clapton, U2: Rattle and Hum, Van Morrison: Too Late to Stop Now. Vydal též několik sbírek poezie, například Up to Date a Tonight We Will Fake Love. Česky od něj vyšla kniha Touha po nebi.

Vydání České kroniky utrakvistického kněze Bohuslava Bílejovského z roku 1532, kterou čtenář právě drží v rukou, je vášnivou obhajobou tradičního utrakvismu před útoky Říma, stejně jako důrazným varováním před jakýmkoli typem kacířství. Obsahuje na jedné straně legendární myšlenku o nepřetržené praxi laického kalicha v českých zemích od dob cyrilometodějských, současně však střízlivě popisuje bouřlivé církevní poměry z počátků vlády habsburské dynastie.

S přihlédnutím k jižní Moravě. Hlavním cílem této monografie je dokumentovat dějinný vývoj křesťanské charity od počátku až do konce středověku se zaměřením na region jižní Moravy a oblast dnešní brněnské diecéze. Celá kniha je rozdělena do několika okruhů, které odpovídají naplňování blíženecké lásky v průběhu křesťanských dějin ve vztahu k bližnímu, jenž je chudý, nemocný nebo jiným způsobem potřebný. V každém časovém okruhu na základě odborné literatury, archivního výzkumu, shromažďování dat a informací je zachycen vztah mezi těmito potřebnými a Církví, která od svého zrodu se o ně stará, a tak se stává příkladem i pro ostatní. Tento příklad aktivní služby Církve se odráží i v několika fundacích městských špitálů, které vznikají během středověku.

Strhující historie jejího zrození. Autor stručně vypráví dějiny starověkého Izraele a prvokřesťanské církve a sleduje, jak během nich postupně vznikaly jednotlivé biblické knihy: za jakých okolností to bylo a jak se na nich ony okolnosti podepsaly. 2. vydání.

V knize se autor zabývá obrazy, jež se často objevují ve snech a fantaziích lidí, kteří prošli traumatickými životními okolnostmi. Poukazuje na skutečnost, že právě obrazy, které měly zprvu ochranný charakter, se mohou stát destruktivními a přispívat k prohlubování traumatu postižené osoby. Autor pracuje s bohatým klinickým materiálem, věnuje zvláštní pozornost problémům závislosti, psychosomatických poruch a disociace a přístupu k nim. Spojuje jungovské pojetí traumatu se současnou teorií objektních vztahů a teorií disociace. Ukazuje rovněž, jak porozumění univerzální řeči snů, mýtů a pohádek může osvětlit přístup k pacientům s traumatickými životními zkušenostmi a dát nové podněty k práci s nimi.

Od ústní tradice do současnosti. Bible je nejrozšířenější kniha na světě. Byla přeložena do více než dvou tisíc jazyků a odhaduje se, že jen v posledních dvou stoletích se prodalo šest miliard biblí. Autorka v tomto klíčovém pojednání sleduje proces utváření Bible a odhaluje, jak složité a vnitřně rozporuplné literární a teologické dílo Bible je a jakému lidskému úsilí trvajícímu tisíce let vděčí za svůj vznik a další život. Začíná rozborem počátků úplně nejstarších biblických knih, v nichž je Bůh nazýván buď Jahve, nebo Elohim. Dále sleduje vývoj hebrejské Bible i Nového zákona a odhaluje nejrůznější vlivy, které utvářely konečnou podobu posvátného textu. Od židovských midrašů a křesťanského Ježíšova kultu po vliv listů apoštola Pavla na reformaci a manipulace s knihou Zjevení u evangelikálních fundamentalistů je zkoumán kontext, v němž bylo šestašedesát biblických knih čteno, a objasněny otázky, na které Bible v různých společnostech přinášela odpovědi.

Tajná komunikace od starého Egypta po kvantovou kryptografii. Téma tajemných kódů a šifer – „nekonečný souboj mezi tvůrci a luštiteli“ – láká od nejstarších dob. V politice a válečnictví hrála utajená komunikace často klíčovou roli, její význam v informačním věku ještě stoupá a dotýká se zájmů skutečně každého jednotlivce a to zejména ve svobodné společnosti.Singhova kniha mapuje historii šifrování i současný stav kryptologie a podrobně zpracovává klíčová a nejzajímavější témata. Díky přístupnému stylu a jasnému vysvětlení řady složitých šifrovacích systémů a algoritmů lze knihu doporučit každému zájemci o tuto nesporně zajímavou oblast lidské činnosti.

První dílo francouzské filosofky, teoložky a odborářky představuje sborník zdánlivě neuspořádaných úvah, myšlenek a aforismů, které však tvoří promyšlený celek, tematicky rozdělený do 39 oddílů, jejichž základními stavebními kameny jsou zlo, láska, prázdnota, oproštění, vůle, Bůh, ateismus, krása, spravedlnost, smysl života. Formulace se vyznačují přímostí, provázaností, až obsesivní "wittgensteinovskou" metodou, jíž jednotlivá temata zkoumá z ruzných stran. Vybízejí k meditaci. Ve své intimnosti naznačují specifický vývoj, kterým tato autorka židovského původu prošla (od mládí v buržoazním prostředí po práci v továrně a na statku, od marxismu přes příklon k anarchismu až po výrazný obrat ke křesťanství, ale i k hinduismu a dalším věroukám). Její zásadně nedogmatická, otevřená mysl v tomto díle osciluje kolem zásadní otázky spásy: jak uniknout tomu, co nás táhne dolů? Jak prohlásil filosof Gustave Thibon, jemuž Simone Weilová před odjezdem do Anglie, kde roku 1943 zemřela, předala rukopisné poznámky, z nichž poté připravil k prvnímu vydání (1947) dílo s názvem Tíže a milost tak, jak je známe, nejde v této knize "o filosofii, nýbrž o život". Především pak o úvod do díla velké myslitelky 20. století.