Spoločenské vedy

O mystické sounáležitosti mezi lidmi. Autor ve své knize tvrdí, že Trojice je vrcholem pravdy, která proniká všechny zóny bytí a svědomí, a zároveň nás spojuje se všemi lidmi.

Texty uvádějící do problematiky “přechodu k jinému začátku filosofie” v Heideggerových přednáškách od poloviny 30. let. Úvodní studii napsal, ukázky Heideggerových poznámek ze 65. svazku jeho Sebraných spisů a texty některých komentátorů (O. F. Bollnow, F.-W. von Herrmann, K. Held, R. Pocai, P. Trawny) vybral a uspořádal J. Michálek.

Nové rozšířené vydání souboru studií předního českého literárního historika strukturalistické orientace z 50. a 60. let.

Práce je věnována výkladu díla v současném teologickém diskurzu méně známého a méně vlivného německého protestantského teologa první poloviny tohoto století.

Putování, reinkarnace, zbožštění. Vídeňský arcibiskup a znalec patristických textů rozebírá nauku o „zbožštění člověka“ v křesťanské tradici a do moderního kontextu ji začleňuje fundovanou polemikou s reinkarnačními názory. Schönborn se v této knize pokouší o rehabilitaci některých pozapomenutých pojmů, které se týkají především nauky o církvi, a uvažuje o smrti jako o přechodu do jiné dimenze života.

Studie věnovaná basilejskému sněmu.

Od Muhammada po dobu křesťanských reforem. Třetí svazek proslulého díla.

Skripta používaná na KTF.

Eseje k raným a středním Platónovým dialogům. Kniha Dialog, etika a politika vznikala v průběhu patnácti let. Je rozdělena do tří tematických okruhů (dialog, etika a politika) a její jádro tvoří studie k tzv. raným a středním Platónovým dialogům. Autor navazující na práce Th. Eberta na základě dialogického čtení hledá souvislost mezi péčí o duši, jednotou ctností, dialektikou a ideou dobra.

Kantova Kritika soudnosti (1790) představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani kritériu pravdivosti. Vedle obecných filosofických kategorií, které Kant nově včleňuje do svého kritického projektu (soudnost, účelnost), jsou zde pojednány pojmy génia, přírodní krásy, vznešenosti či originality uměleckého díla.

Od Kanta k Schopenhauerovi. První svazek nesoucí podnázev od Kanta k Schopenhauerovi, představuje Kantovo přelomové dílo ve všech jeho aspektech. Další část knihy je věnována bohatému působení Kantovy filosofie. Nejvýznamnější z myslitelů, které se kriticky vyrovnávají s Kantem, je Schopenhauer, jehož dílo Svět jako vůle a představa bezprostředně vyrůstá z kritického zhodnocení Kantovy filosofie.

Obrana Ducha zákonů. O duchu zákonů představuje dílo významné v několika ohledech. Montesquieu přináší originální typologii zřízení (republika, monarchie, despocie) a rozebírá, jak zřízení určitého státu ovlivňuje nejen politické, ale též občanské zákony dané země. S pohledem upřeným na Hobbese Montesquieu ukazuje, že zákony lidské společnosti nelze zkoumat po vzoru přírodních věd, neboť závisejí na situačním i historickém kontextu (mravech, zvycích, náboženství, přírodních podmínkách země, jejích dějinách atd.).

příběhy míst a lidí. Druhý díl úspěšné knihy Tichá srdce (Práh, 2013). Po zmapování historie a současnosti šesti řeholních řádů v Čechách a na Moravě přichází pokračování zaměřené na působení maltézských rytířů, templářů, augustiniánů, karmelitánů, křižovníků s červenou hvězdou, milosrdných bratrů, jezuitů a anglických panen.Prostřednictvím textů i působivých fotografií autoři odhalují skrytý život zrušených i znovuobnovených klášterů. Také ze stránek této knihy se ozývá hlas pamětníků pronásledovaných za komunistické totality za odlišný světonázor. Nejsilněji však zaznívají otevřená svědectví řeholníků o duchovní rovině naší současnosti, o naději a lásce, které jí dávají nadčasovou hodnotu.

Třísté padesáté výročí založení královéhradecké diecéze bylo vítanou příležitostí k reflexi řady významných témat z jejích dějin. Diecéze prošla od svého vzniku množstvím proměn a sehrála důležitou roli z hlediska náboženského života v regionu. Též se významně zapsala do života kulturního i společenského a v řadě faktorů ovlivnila i celospolečenské dění. Jak tedy místní církev vešla v život a jak obohatila život univerzální církve, jak posloužila věřícím a jak prospěla obyvatelstvu východních Čech? To vše jsou otázky, které si klademe při pohledu zpět.

Perspektivy současné ekleziologie. Od zasedání II. vatikánského koncilu nás dělí již padesát let, během nichž se o identitě církve napsalo hodně. Publikace navazující na konferenci, již uspořádala Katolická teologická fakulta UK v Praze, by chtěla ukázat, jak dnes církev o sobě přemýšlí. S ohledem na širším způsobem vedenou diskusi o církvi je třeba upozornit nejen na ty stránky života církve, v nichž se její život spojuje s každodenním pragmatickým průběhem života společnosti, nýbrž je třeba odhalit také témata, která skutečně vedou k hlubšímu pojetí identity církve.

Staroruská literatura 11.-12. století. Publikace nabízí překlady originálních textů, které vznikly v 11. - 12. století ve východoslovanském prostoru. Jedná se o díla staroruské literatury do češtiny dosud nepřeložená nebo s překlady zastaralými. Do souboru byly zařazeny texty hagiografi cké, homiletické, autobiografi cké, epistolární a právní.Konkrétně jsou to legendy sepsané pečerským mnichem Nestorem o Borisi a Glebovi a o igumenovi kyjevsko-pečerské lávry Feodosijovi, kázání Feodosije Pečerského Paměť a pochvala knížete Vladimíra od mnicha Jakova, Poučení Vladimíra Monomacha, jeho list knížeti Olegu Svjatoslaviči a obě verze staroruské právní památky Ruská pravda. Ke každému překladu je připojena odborná studie, osvětlující vznik, obsah a kontext díla.

Otevřená společnost a její nepřátelé je jeden z nejdůležitějších spisů moderní politické filosofie, v němž Popper rozvíjí svou vlivnou teorii demokracie a budování institucí a proti holistickému sociálnímu inženýrství, navrhujícímu „systémová řešení“, obhajuje inženýrství dílčí, které místo neuskutečnitelného jednorázového nastolení co nejlepšího stavu hledí odstraňovat jedno po druhém ty nejpalčivější zla a nepořádky. Ale Otevřená společnost je daleko více než to: je to srozumitelný a čtivý text, kde čtivost není výsledkem chtěné snahy o popularizaci, nýbrž Popperova přesvědčení, že osud svobodného světa možná závisí na tom, aby se hlavní sdělení knihy dostalo k co největší skupině čtenářů.

Základní text této knihy tvoří promluvy přednesené na setkání zástupců československých podnikatelů, kteří se v létě 1992 zúčastnili kooperativního vzdělávacího programu na Covenant College. V době, kdy se tyto přednášky konaly, byli Češi a Slováci na počátku politického oddělování, které bylo mezitím dovršeno. Upřímně doufáme, že přechod východní Evropy od řízeného komunistického hospodářství k volnému hospodářství tržnímu bude tímto kooperativním programem usnadněn. Ještě více však doufáme, že během tohoto přechodu objeví český národ znovu srdce a duši Jana Husa, a že to sehraje významnou úlohu na cestě k nové velikosti této země.

Cílem knihy je zpřístupnit zajímavou a složitou oblast duševních nemocí, přispět k rozšíření poznání a zmenšení nejasností, které v mnoha ohledech duševní nemoci stále provázejí. Kniha seznamuje s nejzajímavějšími nebo nejčastějšími duševními poruchami.Každá duševní nemoc je vždy uvedena ilustrativním příběhem, který názorně demonstruje, jak daná porucha může vypadat, jaké může mít projevy a znaky. Poté následuje čtenářsky přístupný komentář shrnující hlavní znaky dané duševní nemoci a doporučený postup k jejímu řešení.

Komunikace zaujímá v dnešní společnosti přední postavení a nejinak je tomu také v katolické církvi. I tady se v posledních letech musely udát změny, aby církev dokázala držet krok s moderní dobou.Předkládaná kolektivní monografie představuje tuto problematiku zblízka a to v různých sférách lidského dění, například jako komunikaci s médii, nebo rozebírá trendy v jazyce českém, které se promítají do církevních výrazů. Dále hledá odpovědi na otázky typu, jak církev reaguje na používání a na vliv sociálních sítí a co na to říká její nejvyšší představitel papež František?

První Husserlův spis k transcendentální fenomenologii provázený dvěma interpretacemi Jana Patočky. Lidské poznání se prostřednictvím subjektivních pochybností nepopírá, ale ani se nestává pochybným. Poznáním se však stávají pouze nepochybné možnosti poznání a absolutně "výstižné" poznatky. Základním předpokladem tohoto procesu tudíž je neakceptovat ihned žádnou formu poznání jako poznání, neboť subjekt by mohl být zaskočen pochybnostmi - prvotním se stává vědomí nepochybných případů poznatků, skutečně vystihující předměty svého poznání. Zakladatel fenomenologie zkoumá možnosti objektivních věd při poznávání problematiky transcendence. Jak může poznání překročit samo sebe a vystihnout bytí, které nelze najít v rámci vědomí?

Jak překonat minulost. Jednou kolem finského psychoterapeuta Bena Furmana projel motocyklista, který měl na předním skle anglický nápis „Nikdy není pozdě na šťastné dětství“. Snaha této větě porozumět se Furmanovi stala impulzem k napsání knihy. Ve dvou rodinných časopisech uveřejnil malý dotazník zahrnující tři otázky: „Co vám osobně pomohlo zvládnout obtížné dětské zážitky?“, „Co jste se naučili ze svého těžkého dětství?“, „Jak jste později v životě získali zážitky, které vám v dětství chyběly?“ Následně obdržel na 300 dopisů. Na základě jejich četby a zkušeností se svými klienty i z různých literárních zdrojů Furman došel k následujícím zjištěním: Važte si toho, jakým způsobem jste překonali těžkosti svého života. Vnímejte své problémy jako zkoušky, které vás mohou dostat dále. Všímejte si zdrojů, které jsou ve vás a kolem vás. Zaměřujte pozornost na znamení, která ukazují, že jste na správné cestě. Uvědomte si, co od života očekáváte. Důvěřujte, že si zasloužíte dobrou budoucnost.

Vědecké, právní, administrativní a školní texty starověké Levanty. Sv. 4: Mezi písemnými prameny ze starověké Levanty tvoří nezanedbatelnou součást texty vědecké, právní, administrativní a školní povahy. Prostřednictvím komentované antologie se tak čtenář může seznámit s vývojem jednotlivých skupin textů či žánrů. Pro řazení textů má nezanedbatelnou důležitost i chronologické uspořádání, které umožňuje snadný pohled na vývoj konkrétního druhu textů. Zatímco nejstarší texty pocházejí již ze 3. tisíciletí př. Kr., tak nejmladší reprezentují bohatství doby železné v 1. tisíciletí př. Kr.

Boj kultur a proměna světového řádu. Kniha předního amerického politologa je pronikavou analýzou stavu světové politiky po skončení studené války, kdy hnacími silami již nejsou národní státy a ideologie, nýbrž civilizace vymezené náboženskými, právními a kulturními tradicemi. Globální politika bude formována především kulturními rozdíly a pokud propuknou války, budou se týkat celých civilizací. Právě na rozhraní těchto kultur ve "zlomových liniích" se nacházejí možná ohniska konfliktů, jež mohou přerůst v mezicivilizační střety. Huntington varuje před rozšířením a vystupňováním těchto střetů a zevrubně analyzuje důvody, které k nim vedou: změny mocenské rovnováhy mezi Západem a někdejšími koloniálními oblastmi třetího světa, ekonomický, vojenský i politický růst asijských civilizací, kulturní obrat nezápadních společností k domácím tradicím, demografická exploze a konflikty vyvolané militantností islámu a vzestupem Číny.

Idea je prvním významným dílem Erwina Panofského, slavného historika umění, který se věnoval převážně ikonografi ia ikonologii. Tato kniha vychází z přednáškového cyklu pořádaného E. Cassirerem na Warburg Institute v Londýně a zabývá se proměnami platónského pojmu „idea“ od antického umění až po Michelangela a Dürera. Mapuje hlavní milníky vývoje estetických teorií a na textech antických i renesančních teoretiků umění i umělců samotných ukazuje, jak se tento pojem postupně začal používat zcela proti Platónově původní intenci.

Interpretace celku Aristotelovy teoretické filosofie, jak ji Pierre Aubenque podává v tomto svazku, stojí na aporetičnosti řečového bytí na jedné a dokonalého bytí na druhé straně. V řeči se bytí dává jako vůbec nejobecnější slovo, a pokud má tedy řeč jakýkoli zřetelný smysl, mělo by mít – také a především – vyhraněný smysl slovo „bytí“; pokud ale nemáme skončit ve slepé uličce reprezentované Parmenidem či megariky, nemůžeme mu vyhraněný smysl přisoudit. Dokonalé bytí, představované hvězdami a ještě důrazněji nehybným hybatelem, pak je nutným úběžníkem veškerých úvah o bytí ve sféře pohybu a změny – ale současně je ve své nehybnosti a samostatnosti nemyslitelné, neboť i lidské myšlení je pohyb. Aristotelés, jak jej představuje Aubenque, tedy nezavrhuje platónský chórismos, naopak jej vyostřuje; odmítá se však spokojit s Platónovými odpověďmi na výzvu sofistiky.

Kolektivní monografie k Platónovu dialogu Ión se zaměřuje především na vztah filosofie a řečnictví v klasickém Řecku.

V celém díle Josefa Škvoreckého, plném komických zápletek lidské marnosti, zaznívá bolestný tón ztracené generace, která předčasně dospěla za války, toužila po světě bez ideologie, bez reglementace, bez násilí a nesla vzpomínku na středostavovský komfort první republiky.

Historická monografie věnovaná oslavě hrdinného života mlčenlivého světce Jana a jeho boji proti násilí páchanému na církvi světskou mocí. Poutavé čtení přináší mnoho zajímavých informací.

Její proměny od doby Karla IV. do doby České konfese. Vývoj a důsledky polemiky o svaté a jejich úctu od doby Karla IV. do doby České konfese z r. 1575.

První část z připravované trilogie, která přináší celoživotní výsledek autorova hledání a tázání po kořenech vědy. Vypráví o Joachimu da Fiore, sv. Františku a zrození ducha novověku na pozadí teologie.

Jedním z hlavních předpokladů úspěšné moderní demokracie a právního státu je profesionalita a nezávislost státní správy, nezávislé, výkonné úřednictvo. Zpolitizování státní správy, korupce, neprůhlednost v zacházení se státními zakázkami, to vše patří dlouhodobě k zásadním problémům naší polistopadové současnosti. Edvard Outrata, bývalý předseda Českého statistického úřadu a v předlistopadové době ředitel informatického úseku kanadské statistiky, je dlouhodobým kritikem neutěšeného stavu české státní správy. V rozhovoru, který s ním vedl publicista Vlastimil Růžička, se Edvard Outrata věnuje především otázkám státní správy a hledání cest k její profesionalizaci.Dostane se ale i na další otázky fungování demokratické společnosti včetně těch nejaktuálnějších, přičemž Edvard Outrata kromě zkušeností s kanadskou i českou státní správou může uplatnit i pohled zevnitř české politiky – v letech 2000 až 2006 byl senátorem.Úvodní část knihy sleduje jeho životní osudy, práci v průkopnickém Výzkumném ústavu matematických strojů, emigraci po roce 1968, zkušenosti s exulantským prostředím. Knihu doplňují vybrané texty Edvarda Outraty věnované problematice státní správy. Jak konečně dospět k profesionální a výkonné státní správě, jejíž laskavou karikaturu nabízí oblíbený britský seriál Jistě, pane ministře?

Výbor z textů významného etnologa na téma našeho národního nápoje – piva. Základ výboru tvoří Zíbrtova kniha „Z dějin piva a pivovarnictví“, doplněná o další texty z publikací „Listy z kulturních dějin měst pivovarů v českých zemích“, „Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v pivovarech českých“ a „Pivo v písních lidových a znárodnělých“. Čeňka Zíbrta zajímalo pivo a pivovarnictví jako fenomén české historie a kultury, ale také jako živý současný jev. Mravenčí prací se mu podařilo shromáždit jedinečné literární texty, které jsou svým obsahem přístupné laikům i odborníkům řady oborů, neboť se v nich dobře spojuje zemědělský a kulturně-historický základ s pohledem člověka jakožto pěstitele chmelu, znalce vaření piva i milovníka nápoje. V knížce tak najdeme jak zajímavé informace o české chmelařské a pivovarnické tradici, která se v posledních dvaceti letech opět úspěšně rozvíjí, tak i umění díkůvzdání za plody země, váhu a prestiž dobrého řemesla i vtip a lásku k věci, projevenou slovem (pořekadlem, příslovím) i zpěvem (písněmi). Zvláštní postavení v této tradici zaujímají sladovnické obyčeje a slavnosti, v naší současnosti vyhledávané, neboť představují protiváhu fyzické práci a materiální péči o chmel a pivo. Doufáme proto, že se nám novým vydáním Zíbrtových textů podaří otevřít nový pohled na kulturní dědictví po našich předcích.

Filosofický časopis. Studie: Pavel Kouba, Přítomnost ve světě Milan Sobotka, Vyjevování bytí u Aristotela, Hegela a Brentana Lukáš Kollert, Fichtův koncept bezprostředního sebevědomí Františka Jirousová, Proces personalizace v díle Teilharda de Chardin Jakub Jirsa, Spravedlnost a přirozenost v Platónově Ústavě Jakub Jinek, Platónova různice s básníky Diskuse: Ivan Blecha, Osudová setkání Karla Flosse Recenze: Martin Nitsche, Prostranství bytí. Studie k Heideggerově topologii (D. Peroutka) Jakub Čapek, Maurice Merleau-Ponty. Myslet podle vnímání (J. Puc) Radim Kočandrle, Apeiron Anaximandra z Mílétu (A. Šíma) Petr Kůrka – Alexander Matoušek – Bedřich Velický a kol., Spor o matematizaci světa (Š. Holub) Heleno Sa

Počátek nového života může znamenat i jeho konec… Tato tragická, zarážející skutečnost je šokující a nepochopitelná pro rodiče, kteří ztratili dítě v pozdním stadiu těhotenství nebo krátce po narození. Jsou jich tisíce ročně, přesto má každá rodičovská dvojice ve svém zármutku pocit osamocenosti. Jejich zkušenosti, doložené osobními výpověďmi a úryvky ze stovek dopisů a rozhovorů, tvoří podstatu knihy. Rodiče sami hovoří o tom, jaké události provázely smrt jejich dítěte, jaké při tom měli pocity, co jim pomohlo a jak si pomohli sami. Kniha s porozuměním a soucitem pomáhá čtenářům pochopit, co pro rodiče znamená ztráta dítěte a co je podstatou jejich zármutku. Rodičům, kteří přišli o dítě, nabízí útěchu a podporu. Odborníkům pečujícím o tyto lidi pak umožňuje vhled do situace.

Tato obrazová publikace je svědectvím o podobě a proměnách významného díla architekta Josipa Plečnika, které aspiruje na zápis do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Architektonicky hodnotných kostelů postavených v Čechách i v zahraničí v průběhu 20. století bychom našli celou řadu. Každý z nich promlouvá svojí osobitou krásou a originalitou. Ale kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Královských Vinohradech mezi nimi bezesporu zaujímá výjimečné postavení. Tato publikace ale není pouze opěvováním architektury a jejích prvků, nýbrž i svědectvím o životě jedné křesťanské komunity na počátku 21. století.

Globální kapitalismus a smrt demokracie. Věděli jste, že ze 100 největších světových ekonomik je 51 globálních korporací a jen 49 národních ekonomik? Autorka, která je původním povoláním investiční bankéřka a dnes působí na univerzitě v Cambridgi, přináší znepokojivý přehled změn, k nimž došlo ve světě za poslední dvě dekády. Jednotlivé vlády ztrácejí stále více moci právě ve prospěch nadnárodních korporací, které se ovšem zodpovídají jen svým akcionářům. Jakoby se na globální úrovni opakovala situace z konce 19. století, kdy monopolizace ohrožovala demokratické základy moderní společnosti.

Proslulý kunsthistorik (mj. Příběh umění) se ve své knize zaměřil na mladší čtenáře (ale to neznamená, že by text nebyl zajímavý a užitečný pro dospělé). Jeho kniha čtenáře provede historií od nejstarších počátků až do dvacátého století, seznámí ho s důležitými historickými osobnostmi a událostmi, ale také ho poučí o souvislostech a spojitostech mezi různými údobími a územími. Gombrich své dějiny lidstva vypráví jako příběh, ne vždy právě útěšný a pochopitelně nezavršený. Otevřený konec však znamená naději do budoucna.

Sebeupálení studenta Jana Palacha na sebe strhává opětovnou pozornost, a to i po čtyřiceti letech od doby, kdy se tak stalo. Mělo v něm jít o znamení protestu, o snahu probudit „svědomí“ národa, který v důsledku invaze Sovětské armády a vojsk spojených socialistických armád do Československa v srpnu roku 1968 upadal do prohlubující se letargie.Je dosud otevřenou otázkou, zda se v tomto případě jedná o sebevraždu, hrdinství, nebo mučednictví. Kniha nabízí jedno z možných hodnocení a interpretací sebeupálení Jana Palacha z argumentačních pozic křesťanské etiky.