Spoločenské vedy

Pro všechny milovníky architektury je určena unikátní výpravná publikace Klenoty českého baroka, která mapuje nejkrásnější barokní perly naší země. 224 stran plných nádherných fotografií a poutavých textů vás postupně seznámí se všemi významnými barokními stavbami v České republice. Kniha je členěna do kapitol podle jednotlivých krajů, nechybí úvod o barokní době a přehledný rejstřík památek.

Autor na základě studia literatury a v neposlední řadě i osobní návštěvy převážné většiny míst, která popisuje, nám přibližuje oblast, kde probíhaly intenzivní styky mezi jednotlivými městy, státy i říšemi – obchodní i civilizační – v období od 3. tisíciletí před Kr., přes foinickou, resp. kartaginskou a řeckou kolonizaci, římskou a poté byzantskou říši, arabský chalífát až po křížové výpravy. První díl mapuje období starověku a raného středověku

Autor, který pro Libri napsal knihu o Hanze, nezapře své ekonomické vzdělání a při popisu dopravy na mořích od konce 12. století do roku 1500 si všímá především obchodních aspektů, ale neopomíjí ani vojenskou a civilizační roli, kterou sebou tyto kontakty přinášely. Seznamuje nás s italskými námořními republikami (Benátky, Janov) a s pronikáním západoevropských států i Osmanů do této oblasti.

Tradiční nauka hovořila o limbu, tedy stavu, v němž duše dětí, které umírají nepokřtěné, netrpí žádnými tresty, neboť se nedopustily osobních hříchů, nezasluhují však z důvodu prvotního hříchu odměnu blaženého patření. Tato teorie, vypracovaná teology ve středověku, se nikdy nestala součástí dogmatických definic učitelského úřadu, i když ji magisterium ve svých výrocích zmiňovalo až do II. vatikánského koncilu. Tato studie Mezinárodní teologické komise dospívá k závěru, že existují teologické a liturgické důvody pro naději, že děti, které zemřely nepokřtěné, mohou být spaseny a uvedeny do věčné blaženosti, i když zjevení o tom nepodává výslovné učení.

Praha a Středočeský kraj. Naučné stezky jsou vybudovány na mnoha krásných místech naší republiky. Snaží se ukázat specifika krajiny, upozornit kolemjdoucí na zvláštnosti, které by jinak mohli minout. Autor prošel 90 tras ve Středočeském kraji a v Praze a seznamuje s nimi čtenáře v přehledné publikaci. Stezky jsou řazeny abecedně, v záhlaví každé z nich jsou uvedeny nejdůležitější údaje: okres či obvod, ve kterém je stezka umístěna, její začátek a konec, GPS souřadnice, délka trasy a počet zastávek, obory, kterým se tabule věnují, doba vhodná k prohlídce a možnosti veřejné dopravy, také obtížnost trasy, značené turistické trasy a cyklotrasy vedoucí ke stezce, zajímavosti i další stezky v okolí.Text u jednotlivých kapitol podává základní popis trasy a přírodovědné i historické poznatky, které se k jejímu okolí vážou. Každá kapitola je doplněna mapou a četnými fotografiemi. Tato kniha je prvním dílem chystaného cyklu, který postupně zmapuje naučné stezky v celé České republice.

Karlovarský a Plzeňský kraj. Po Středočeském a Jihočeském kraji vychází třetí díl cyklu turistických průvodců, který postupně mapuje naučné stezky v celé České republice. Naučné stezky se snaží ukázat specifika krajiny, upozornit kolemjdoucí na zvláštnosti, které by jinak mohli minout. V průvodci jsou stezky řazeny abecedně, v záhlaví každé z nich jsou uvedeny nejdůležitější údaje: okres či obvod, ve kterém je stezka umístěna, její začátek a konec, GPS souřadnice, délka trasy a počet zastávek, obory, kterým se tabule věnují, doba vhodná k prohlídce a možnosti veřejné dopravy, také obtížnost trasy, navazující značené turistické trasy a cyklotrasy, zajímavosti i další stezky v okolí. Text jednotlivých kapitol podává základní popis trasy a přírodovědné i historické poznatky, které se k jejímu okolí vážou. Každá kapitola je doplněna mapou a četnými fotografiemi.

Život i víra českých a moravských evangelíků v předtoleranční a toleranční době. Sborník historických prací o "tajných evangelících" je výsledkem badatelské činnosti v rámci výzkumného grantu Praxis pietatis haereticorum – Vnitřní život kacířů a jeho vnější projevy dvacet let před tolerančním patentem a v prvním desetiletí existence tolerančních církví, uděleného Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze Grantovou agenturou Karlovy univerzity. Kniha vychází rovněž v rámci projektu Úřadu vlády ČR Euroknihovna. Články, jejichž autory jsou renomovaní historikové v oboru, jsou uspořádány do sedmi tematických okruhů: Prameny pro výzkum vnitřního života tajných a tolerančních evangelíků; Regionální sondy, Praxis pietatis, Tajné evangelictví na území dnešního Rakouska, Toleranční střety; Místa bohoslužeb; Varia. Texty provázejí ilustrace, viněty a vlysy z děl, která tvořila četbu českých a moravských tajných evangelíků. Připojeny jsou informace o autorech a cizojazyčná shrnutí jednotlivých statí.

Obsáhlá studie o jednom z nejvýznamnějších českých exilových teologů. V první části autor mapuje Boublíkův život včetně problematických bodů, jako je jeho spolupráce s českou rozvědkou ve Vatikánu, druhá část podrobně rozebírá hlavní témata a prameny Boublíkova teologického myšlení, třetí část zveřejňuje dostupné archivní dokumenty týkající se jeho života a působení.

O směřování k plnosti lidské komunikace. Dialog patří k velice potřebným a frekventovaným, ale úměrně tomu i banalizovaným tématům dnešního praktického myšlení. Filosofka Jolana Poláková ve své knize pozorně a důsledně proniká k autentické hloubce a živému potenciálu dialogu.Nezastírá obtížnost dialogické komunikace – ale zároveň systematicky zpřístupňuje její možnosti. Otvírá srozumitelný vhled do utváření dialogu v jeho vzájemně propojených aspektech: praktickém jednání, teoretickém poznávání a duchovním spolubytí. Předností knihy je komplexní, ucelené a dalšímu dialogickému domýšlení otevřené zpracování, které může oslovit čtenáře zainteresované jak profesionálně, tak osobně.

Demokratizace na sklonku dvacátého století. Samuel Phillips Huntington, přední a vlivný americký politický teoretik, nabízí jednu z nejlepších koncepčních analýz politické vědy. Kniha je impozantní již svým geografickým záběrem – předkládá analýzu konce nedemokratických režimů a přechodu k demokracii ve více než třech desítkách zemí v letech 1974–1990, a to tak rozdílných a vzdálených, jako je kupříkladu Surinam, Barma, Turecko či Československo. A nejenom to – zevrubně analyzuje i vlivy a podmínky prvních dvou vln demokratizace od počátku 19. století.

Dlouho očekávané vydání deníkového svazku z let 1975–1989 (rozšířené o záznamy nalezené v autorově pozůstalosti z let 1980–1997) chronologicky navazuje na knihu Apokalyptický deník. V Neuwirthově uvažování o paměti, dějinách a tradici, které tvoří základ deníkového svazku Vcházení do Evropy, najdeme mnoho společných rysů se soudobými texty křesťanských myslitelů a církevními dokumenty. Čím je však Neuwirthův přínos mimořádně cenný, je osobní, svědecká účast na tomto dění, zvýrazněná touha zaslechnout Boží hlas ve světě, jehož tradiční hodnoty se rozpadají, potřeba reagovat autenticky, tj. pravdivě, na tyto skutečnosti. Součástí Neuwirthovy svědecké role je zřetel k „dění nad dějinami“, upozaďující jevovou stránku aktuálních událostí, avšak nerezignující na jejich prožívání. „Bůh je přítomen v každém bodě svého stvoření, v kosmu a hlubinách naší duše, celý. V každém bodě můžeme ,vcházet´ do něho, v němž je přítomen celý kosmos, celý svět se svými dějinami.“ Spojení „vcházení do Evropy“ chápal autor v jeho nedokonavém vidu, v úzké souvislosti s křesťanstvím, jež dalo Evropě jakožto kulturnímu, společenskému a politickému útvaru vzniknout. Toto vcházení je pro něho stále obnovovaným procesem, charakteristickým rysem naší civilizace, v němž se pokaždé stáváme plněji Evropany, tj. křesťany. Stejně jako křesťan nemůže zůstávat křesťanem, aniž neustále obnovuje a prohlubuje svou víru ze zdrojů Zjevení a z něho vyplývající – evropské – tradice. Význam obrazného názvu knihy přibližují též pasáže deníku, kde autor píše o „vrůstání do nebe“ či o modlitbě jakožto „vcházení do Boha“.

Kniha na základě hebrejské cestopisné literatury 12.-16. století a dalších hebrejských nebo arabských pramenů pojednává o vývoji židovské pouti do Svaté země a o postavení poutních míst na Blízkém východě a především ve Svaté zemi v náboženském životě Židů v Evropě a v islámských zemích. Židovská poutní literatura a seznamy svatých míst, jež vznikaly od druhé poloviny 12. století, nepopisují pouze tradiční pouť do Jeruzaléma, nýbrž i v judaismu doposud nový fenomén - návštěvu hrobů světců (zijara). Počínaje přibližně tímto obdobím, začínají na mapě Blízkého východu vznikat židovská svatá místa, která se z lokálních svatých míst, sloužících místním "uživatelům", proměnila na místa s přesně stanoveným kalendářem a poutním rituálem, jež k sobě přitahovala poutníky i ze širšího okolí. Kniha si všímá historie nejvýznamnějších z nich: Mojžíšovy synagogy Dammuhu v Egyptě, Ezechielova hrobu v Iráku, Elijášovy synagogy u Damašku, Hilelova a Šamajova hrobu v Meronu a Samuelova hrobu v Rámě. Cestopisy evropských židovských poutníků dávají nahlédnout do rozličných aspektů spojených s projevy uctívání svatých míst, jako jsou úkazy ohně nebo kouře nad hroby anebo léčebná a ochranná funkce svatého místa.

Básnické dílo velkého libanonského spisovatele a malíře „Bohové země“ (The Earth Gods, 1930) je posledním dílem, které vyšlo za autorova života. Džibrán, autor nesmrtelného „Proroka“, v něm působivým způsobem zpracoval svůj starý příběh o třech bozích, kteří spolu rozmlouvají o božském a lidském údělu: o vůli bohů, o lidské lásce. Práce vychází v novém českém překladu poprvé ve verších, v básnické formě.

Tato publikace je určena především studentům, ale i všem ostatním zájemcům, kteří se zabývají problematikou filosofie přírody. Předpokládá jisté znalosti filosofické problematiky, je však psána se snahou o co největší srozumitelnost. Neklade si za cíl být originálním badatelským přínosem, ale spíše informovat o historicky a systematicky zajímavých nebo aktuálních diskusích v té které oblasti. Filosofie přírody je jednou z disciplín, které se v minulém století dostaly do krize související s novými pozitivistickými východisky. Pokusili jsme se koncipovat text tak, aby byla zachována tradiční témata, která jsou pro současné myšlení nejen udržitelná, ale i nosná, a přitom zůstal prostor i pro aktuální otázky. Cílem není představit určitou dějinně filozofickou pozici, ale promýšlet současným způsobem současné problémy.

Jedinec je zpravidla brán jako uspořádaná a nedělitelná celistvá živá bytost. Záměrem autora knihy je doložit, že jedinec existuje také jako děj. Je uspořádán a nedělitelný nejen v prostoru, ale také v čase. Tento způsob nedělitelnosti a uspořádanosti je podstatou jedincovy celistvosti. Jedinec jako proces integruje po dobu své existence početné děje. Takový způsob existence je závislý na vodném prostředí, v němž se dějem stávají buňky, buněčné membrány nebo bílkovinné molekuly apod. Aby bylo možno uvést elementární děje probíhající ve vodném prostředí do patřičných souvislostí s tímto pojetím existence jedince, bylo třeba zavést poněkud netradiční způsob výkladu o předmětech pojednávaných v jednotlivých kapitolách. Zdůrazňuje se více význam genové exprese a bílkovin jako jejího produktu než - dnes populární - možnost cílené transformace genomu. Typy prostředí se odlišují podle toho, jak se jedinec podílí na jejich utváření, a jednotlivá prostředí jsou pojímána jako produkty i strůjci funkcí. Vývoj se podává jako nástroj prostoročasového způsobu existence jedince. Spis je určen především biologům, ale je též vhodným doplňkem pro studenty medicíny, jimž by mohl pomoci nalézt představu o souvislostech dějů probíhajících v živém organizmu, a lépe tak porozumět tomu, co se při diagnóze chorobného stavu odkrývá. Kniha může být zajímavá také pro širší vzdělanou veřejnost.

Osobnosti, samospráva, historie. Kniha poskytuje celkovou charakteristiku regionu, jeho historický, společenský a kulturní vývoj. Každou obec autor charakterizuje v závěrečných přehledech základními údaji včetně 1 745 jmény jejích představitelů v minulosti i v posledních obdobích. V dalším přehledu čtenář nalezne seznam všech škol včetně jejich 1 039 minulých i současných správců nebo ředitelů. Samostatně jsou uvedeni také kronikáři rovněž podle obcí – v přehledu je 282 jejich jmen. Hlavní náplň encyklopedie však tvoří 1 745 samostatných hesel jednotlivců – zemřelých i žijících, kteří svými pracovními, uměleckými, kulturními nebo sportovními výsledky a veřejně prospěšnými činy jsou spjati s historií a životem regionu. Prvním historicky doložitelným je kníže Bořivoj, jehož sňatek s Ludmilou – „první matkou České země“ – znamená zárodek českého státu v úrodné nížině kolem obou břehů Labe a dolního Povltaví.

Tato práce ukazuje, že i zdánlivě bagatelní vztah dvou historických kontextů může poukázat na podstatné souvislosti a vazby a vytvořit hodnotné pozadí pro naše chápání spojitosti a mnohdy takřka organické spletitosti kulturních, společenských a politických vazeb v souvislostech přelomu 19. a 20. století.

Druhé vydání úspěšného titulu. V knize Muklovský Vatikán vzpomíná českobudějovický kněz, filozof a přírodovědec Josef Petr Ondok (1926–2003) na dvanáct let strávených v komunistických vězeních, kam se dostal počátkem 50. let za organizování filozoficko-náboženských vzdělávacích kroužků pro studenty. Ondok podává nejen cenné svědectví o lágrovém životě kněží (mj. významných osobností, jakými byli J. Zvěřina, A. Kajpr, S. M. Braito nebo A. Mandl), nýbrž i neobyčejně pronikavou a navzdory popisovaným skutečnostem často i humorně pojatou reflexi muklovského údělu. Slovy autora jde o pokus „evokovat atmosféru života v kriminále ve zcela konkrétní podobě“, o zprostředkování „pohledu klíčovou dírkou, který by přiblížil všechny, i ty nejlidštější aspekty“. Osobité a originální Ondokovo vyprávění doplňuje fotografická příloha a dokumenty o soudním procesu i průběhu autorova věznění.

Alan Turing a první počítač. Britský matematik Alan Turing učinil jeden z nejdůležitějších průlomů na cestě k modernímu počítači. Nápad skutečně vyrábět imaginární počítací stroj „Turing machine“ vykrystalizoval poté, co Turing společně s kolegy z Bletchey Park sestrojil zařízení, které dokázalo dešifrovat německé kódovací zařízení Enigma a pomohlo spojencům vyhrát 2. světovou válku. Turing se pak stal přeborníkem na umělou inteligenci a formuloval známý (a dosud nepřekonaný) Turningův test, jenž vychází z úvah o tom, že lidský mozek je ve své podstatě jakýmsi komplikovaným počítačem. Jeho vize a plány však byly přerušeny – v roce 1952 byl zatčen a odsouzen za homosexualitu, k níž se otevřeně přiznával, která však byla v té době v Anglii ilegální. O dva roky později spáchal Turing sebevraždu. David Leavitt podává Turingův příběh s vnímavostí romanopisce, přibližuje nám jak jeho dílo a význam, tak jeho otevřenou a mnohdy excentrickou osobnost.

Studie věnovaná významným katolickým spisovatelům 20. století.

Zrod křesťanství a vliv apoštolů. Kniha americké spisovatelky pojednává o pozoruhodných událostech na počátku našeho letopočtu, kdy v Palestině vlivem Ježíšova učení vzniklo hnutí, které okolnímu světu přineslo fascinující poselství.

Studie k proměnám politické teorie v posttranzitivním čase. V české politologické produkci představuje tato kniha první pokus o popis a typologii nedemokratických politických systémů, které se zformovaly v postkomunistickém areálu po roce 1989. První část je věnována přehledovému výkladu v současné době používaných teoretických koncepcí a typologií nedemokratických systémů. Druhá část je tvořena studiemi jednotlivých příkladů nedemokratických politických soustav v postkomunistickém prostoru. V třetí, závěrečné, části je pak nabídnut návrh typologie postkomunistických nedemokratických modelů, vycházející z částečné revize teoretických nástrojů nutných k jejich deskripci a pochopení.

Náboženské umění je staré jako lidstvo samo. Člověk se odnepaměti snažil výtvarně znázornit svoje ochranné božstvo, aby mu pomohlo zajistit obživu, zahnat nemoci nebo strach. I proto byl magický faktor ve výtvarném umění silný a využívala jej více či méně každá z kulturních civilizací. V křesťanském světě má právě svatý obrázek, kromě svého estetického působení, ještě vyšší mystický smysl, a proto v něm věřící může kromě krásy nalézt i svoji víru.Svatý obrázek vybízí k meditaci, modlitbě i víře v zázraky. Náboženské umění tak přesahuje lidskou dimenzi a přechází do sféry mystické. V českých zemích byla doba pro svaté obrázky několikrát v dějinách nepříznivá, ale naštěstí dosud všechny nezanikly. Výběr dochovaných obrázků můžete najít v této knize, která slouží nejen jako pomůcka pro sběratele, ale ukazuje specifickou krásu českých a středoevropských svatých obrázků. Jejich magická síla bude předána všem, kdo ji chtějí přijmout.

Vtělení slova. Syntéza dogmatické teologie vznikla zredigováním kursů dogmatické teologie, které dával P. Jean-Hervé Nicolas na teologické fakultě ve Fribourgu. Jeho znalost současných teologů spojená s dokonalým ovládnutím teologické metody sv. Tomáše Akvinského ho uschopnila ke ztvárnění výkladu, který se vyznačuje jak pevností, tak ortodoxií, a přitom je obohacen o výsledky plodného období teologického zkoumání následujícího po II. vatikánském koncilu.

Stručná historie států. Autor popisuje dějiny Malé Asie od dob starověku s důrazem na vznik a vývoj osmanské říše, její výboje, zejména v Evropě, a poté následný úpadek, který vrcholil v 19. a počátkem 20. století, kdy došlo jak k její dezintegraci, tak neschopnosti čelit evropským mocnostem. Největší pozornost je však věnována vzniku a vývoji Turecké republiky po 1. světové válce až do počátku 21. století, včetně snah o integraci Turecka do EU.

Národní identita není něco, co by bylo dáno od přírody; evropské národy si ji vytvářely – více či méně pracně – buď odedávna, nebo od 18. století. Dnes považujeme stavební prvky národní svébytnosti, jako jsou dějiny sahající co nejhlouběji do minulosti, slavní předkové, jazyk, kulturní památky, prostředí, folklór apod., za zcela samozřejmé, ve skutečnosti je to však do značné míry výsledek snažení národních buditelů a teoretiků posledních dvou století. Autorka si proto ve své knize klade za cíl podat srovnávací a zobecňující přehled podmínek, které evropské národy musely splnit na cestě za nezpochybnitelnou identitou.

Zahraniční politika Slovenské republiky. Autor vyučuje politologii na JU v Českých Budějovicích.

Jak probíhal příchod Slovanů do českých zemí a jaké byly jejich vztahy k domorodému obyvatelstvu?Kdo jsou „Bohemi“ západních pramenů?Jak došlo k utvoření přemyslovské dynastické pověsti?Proč nikdo nikdy nezpochybnil přemyslovský primát?Vyvážely se české granáty už v 7. století?Odkud přicházelo české stříbro, které v raně středověkých Čechách představovalo zjevně jeden z hlavních obchodních artiklů?Tyto a mnohé další otázky si klade kniha historika a archeologa Petra Charváta Zrod českého státu (568–1055). Zachycuje období od příchodu Slovanů po definitivní zformování českého státu za knížete Břetislava I. Autor, vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR a uznávaný odborník v oborech středověká slovanská archeologie a klínopis, zasazuje dějiny slovanského etnika na našem území do širšího kontextu evropských politických, hospodářských, kulturních i náboženských dějin.Zabývá se politickými a společenskými proměnami, stejně jako strukturou dálkového obchodu raně středověké Evropy a vztahy pronikajícího křesťanství k přežívajícímu pohanství či k náboženstvím a kultům východu, například perskému mazdaismu.

Simón Bolívar a jeho doba. Zcela přepracovaná a rozšířená publikace autora, který napsal první český životopis Simóna Bolívara už v roce 1983, nabízí mnohem víc než jen životní osud nejproslulejší jihoamerické osobnosti. Odhaluje motivy emancipace čtyř španělských místokrálovství v Latinské Americe v letech 1808–24 a z perspektivy hlavního hrdiny zachycuje hnutí, které navázalo na vyhlášení nezávislosti USA, ovlivnilo vyhlášení brazilské nezávislosti a vytrhlo ze závislosti na Evropě více než desítku nových republik. Líčí mládí i evropské zkušenosti a poté dramatickou kariéru nejvýznamnějšího představitele osvobozeneckých hnutí španělsky mluvících Latinoameričanů Simóna Bolívara (1783–1830), obvykle nazývaného krátce a výstižně El Libertador – Osvoboditel.

Sborník k 800. výročí příchodu cisterciáků na Moravu a počátek Velehradu. Sborník z konference konané 11. a 12. listopadu 2005 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci

Církevněslovanské písemnictví tvoří podstatnou část nejstarší české kulturní historie. I když celkový objem zachovaných literárních památek z tohoto období představuje dnes pouze špičku ledovce, je možno nejen v nástinu, ale i v některých důležitých detailech poznat povahu a význam epochy slovanské vzdělanosti v Čechách 10. a 11. století. Slovní zásoba českocírkevněslovanských památek obsahuje četné prvky, které lze chápat jako filologické důkazy přímé a nepřerušené návaznosti této epochy na období velkomoravské, vypovídá o jejím přetrvávajícím postavení na styku kultury latinské a byzantské a odhaluje její pevné zakotvení v kontextu ostatních soudobých redakcí nejstaršího slovanského spisovného jazyka, zároveň však také poukazuje na některé svébytné rysy, díky nimž českocírkevněslovanské písemnictví zanechává nesmazatelnou stopu na dějinných křižovatkách nejen slovanských...

Rozdělení Československa a vyhlášení České republiky znovu vysunulo do popředí otázku o povaze české státnosti a o jejích dějinných proměnách. O její zodpovězení se pokusil význačný český filosof profesor Milan Machovec, který se již od počátku své badatelské činnosti soustředil na zkoumání dějin českého myšlení – připomeňme si jen jeho monografie o českém sektářství, o J. Dobrovském a především o T. G. Masarykovi. Za klíčové osobnosti při utváření ideje české státnosti považuje svatého Václava, Karla IV., F. Palackého a právě T. G. Masaryka. Své úvahy o vývoji této ideje zde předkládá čtenáři ve formě působivě napsaného eseje vysoké literární hodnoty.

Monografie z oblasti katolického církevního práva.

Kniha pojednává o vztahu etnicity a občanství. Jednotlivé kapitoly jej představují jak v obecném historickém kontextu moderních společností, tak zejména v prostředí naší současné zkušenosti: české, středoevropské, evropské. Na konkrétních případech i v obecných souvislostech odhalují sociálně kulturní podmínky a bariéry, jakož i různorodé způsoby či úrovně občanského začleňování etnicky definovaných aktérů a kolektivit. Společným východiskem je teorie občanské inkluze Jeffreyho C. Alexandera, jednoho z nejvýznamnějších současných světových sociologů. J. C. Alexander také napsal pro tuto publikaci speciální předmluvu.

Kniha Já a obranné mechanismy patří bezesporu ke klasickým, základním psychoanalytickým textům. Anna Freud, dcera Sigmunda Freuda, zde zřetelně ukazuje, že psychoanalýza se nezabývá výhradně lidským nevědomím. Dokládá, že ve skutečnosti bylo vždy předmětem zájmu psychoanalýzy Já a jeho poruchy - přičemž zabývání se nevědomím sloužilo obnově Já a jeho funkcí. Autorka se v této knize věnuje specifickému problému - prostředkům, kterými se Já brání nelibým stavům a úzkosti, a kterými se pokouší zvládat impulzivní jednání, afekty a pudové nároky.

Prager Altstadt. Průvodce kostelem Nejsvětějšího Salvátora a Vlašskou kaplí. Německá verze

Eseje. Kniha se zabývá výkladem ikon, problematickými a kulturními otázkami v umění.

Úvahy o demokracii v Evropě. Kam jsme se vlastně dostali? Z jedné strany na nás tlačí náš starý národ, který chceme opustit, a z druhé nová Evropa, jejíž součástí se chceme stát, a nevíme jak. Zastupitelská vláda má být nahrazena „demokratickým vládnutím“, které ani nevládne, ani nás nezastupuje. Lhostejně přihlížíme, jak se náš politický život rozkládá, protože se živíme iluzí o nějakém sjednoceném lidstvu, které bude držet pohromadě bez jakékoli politické formy. A už dávno nevíme, co si počít s náboženstvím. Jak dát této krizi naší společné existence smysl?Pierre Manent zkoumá dávné i nedávné dějiny národa, způsob, jak národ vstřebal a pěstoval demokracii a jak dnes jeho zánik ohrožuje samu tuto demokracii. Upozorňuje na paradoxní situaci náboženství, jehož brzký konec se v jednom kuse ohlašuje, a přitom je naše politické prostředí stále více ovlivňováno náboženskými třenicemi. Evropa by už dále neměla být „oblastí nízkého tlaku“, kde máme strach z vlastního stínu. Tento esej chce přispět k oživení povědomí o znalosti duchovních zdrojů, díky nimž má Evropa svou živoucí kontinuitu.

Projekt soupisu sepulkrálních památek na Moravě a ve Slezku má již poměrně dlouhou historii. Pomineme-li pokusy v 18. a 19. století, k prvnímu systematickému a vědecky pojatému projektu soupisu sepulkrálních památek na Moravě a ve Slezku (v hranicích současné České republiky) dali podnět Viktor Houdek a Augustin Kratochvíl. Tato pozoruhodná iniciativa nebyla však přivedena k vydání připravované edice.