Spoločenské vedy

Vývoj křesťanství a vize budoucnosti. Závěrečný díl pětisvazkové série knih „Drama věků“ se narozdíl od čtyř předchozích svazků nezabývá biblickou historií, ale sleduje vývoj křesťanství v posledních dvou tisíciletích světových dějin. Provádí čtenáře obdobím pronásledování, evropskou reformací i duchovním obrozením, kterým prošla Amerika na počátku 19. století. Jednotlivé události i základní smysl historie jsou nazírány z perspektivy „velkého dějinného sporu“ mezi dobrem a zlem neboli mezi Bohem a jeho odpůrcem.

Husserl a fenomenologie ve Francii. Fenomenologie se po druhé světové válce „přestěhovala“ z Německa do Francie, kde si vydobyla a uchovává status živého a aktuálního myšlení. Cílem antologie je ukázat rozmanitost tamějších fenomenologických projektů posledních padesáti let prizmatem problematiky jednoho ústředního pojmu, kterým je fenomenalita, povaha jevení jako takového. Tato problematika se dostala do centra fenomenologického myšlení ve Francii na počátku šedesátých let a od té doby se rozvíjela a rozvíjí zejména v kritickém dialogu s myšlením Edmunda Husserla.

Výbor z textů předního českého historika moderního umění Petra Wittlicha poskytuje čtenáři bohaté panorama výtvarné tvorby spojené s procesy proměn moderního obrazu a sochy. Texty vznikaly během posledních padesáti let jako příspěvky a recenze a jako studie v souvislosti s významnými výstavami. Z rozmanitých úhlů pohledu sledují vývoj moderního umění. Jejich odborným těžištěm je zejména situace umění na přelomu 19. a 20. století, doba secese a vzniku klasického modernismu. Hlavní pozornost je přitom věnována českému umění v jeho živých kontaktech s uměním evropským i v otázkách jeho specifik, souvisejících s utvářením světově orientované národní kultury.

Knižní rozhovor s houslistou a hudebním skladatelem, uměleckým vedoucím souboru Hradišťan, jehož tvorba opisuje oblouk od písňových forem až po oratorní díla. Jiří Pavlica se inspiruje folklorním odkazem i historickými reminiscencemi, zaměřuje se na duchovní hudbu, ale zároveň je vnímán jako představitel tzv. cross-overu, tedy hudby putující napříč žánry. Rozhovor „nejen o hudbě“ s Jiřím Pavlicou vede hudebník, divadelník a spisovatel, a kromě toho i sběratel písniček Přemysl Rut. Netřeba dodávat, že setkání těchto dvou zajímavých a všestranných osobností bude stát za to…

Rusko, Polsko a moderní dějiny východní Evropy. Kniha Impérium a ti druzí je fascinujícím průřezem moderními dějinami středovýchodní Evropy, v němž se neustále střídají perspektivy imperiálního centra (Moskvy a Petrohradu) a jeho „západních periferií". Publikace představuje výběr esejů uznávaného odborníka na tento region a průkopníka pohledu na jeho dějiny z hlediska tzv. „imperiologie", polského historika Andrzeje Nowaka. První část je věnována historii i současnosti ruského uvažování o vztahu k „Západu", o místě a dějinné roli impéria a o paradigmatech ruské politiky vůči „blízkému zahraničí". Druhá část zahrnuje tři studie „imperiální praxe" carského Ruska 18. a 19. století. Poskytuje jedinečné a ilustrativní vhledy do příběhů lidí - jak obětí, tak budovatelů impéria - a míst rozesetých na obrovském prostoru mezi Vladivostokem a Vislou. Poslední sekce knihy se vyznačuje opačnou perspektivou - jde o analýzu role a politiky Polska směrem k východu a jeho opakovaných pokusů o vytvoření alternativního geopolitického řešení pro prostor středovýchodní Evropy.

Lze smířit politiku s vírou?. Joseph von Görres (25. 1. 1776 – 29. 1. 1848), literární kritik a publicista, politik a profesor historie na mnichovské univerzitě, jeden z exponentů při ustanovování ponapoleonské podoby Německa. Po své konverzi ke katolicismu ovlivnil řadu svých současníků. Osobní přítel význačných literárních autorů (Clemens Brentano, Jean Paul Richter, Achim von Armim). Z jeho děl se učili i přední čeští politici (Stojan, Neuschl, Reyl, Hruban, Fuchs). Napoleon Bonaparte o něm prohlásil, že představuje „zvlášť inteligentní křídlo protifrancouzského odboje“. Z jeho četných děl můžeme zmínit Dějiny mýtů asijského světa, několikasvazkovou Křesťanskou mystiku, systematické Dějiny německých knížek lidového čtení, komentáře k Františku z Assisi a Jindřichu Suso…

Publikace Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské kultuře přináší mnoho nových poznatků zejména z oblasti autorovy inspirace francouzskou literaturou, ale také z jeho života. Široké téma jsme zúžili na několik okruhů, a to na Zeyerovy cesty do Francie, kontakty s tamějšími umělci, četbu francouzské literatury a francouzské genetické prameny jeho děl.

Drawings. Dessins. Zeichnungen. Reprezentativní publikace zahrnující výběr kreseb významného současného českého malíře, grafika a ilustrátora Jaroslava Šerých z let 1954 až 2006. Autory doprovodných textů jsou Miroslava Hlaváčková a Petr Piťha, všechny texty v knize jsou také v anglickém, německém a francouzském překladu.

Vztah náboženství a politicko-státní moci se v průběhu dějin výrazně měnil. Transformace politických systémů a státních útvarů, od zásadních zlomů, jakým byl přerod antické společnosti ve středověkou, či pozdější vznik národních států, až po vliv Francouzské revoluce na evropskou společnost a po rozvoj demokratických struktur i tragických politických režimů dvacátého století, to vše hluboce ovlivnilo také institucionalizovanou podobu velkých náboženských tradic, jež stojí v základech současné evropské kultury. Zatímco židovství, křesťanství a islám zůstávají předmětem širokého společenského i politického zájmu, každá z těchto velkých náboženských tradic zároveň hledá, jak adekvátně definovat svou roli v současné evropské společnosti. Předkládaná kolektivní monografie českých i zahraničních odborníků se pokouší uchopit problém vztahu náboženství a státu v širších historických, právních i teologických souvislostech a přitom ponechat otevřený prostor pro další reflexi. První kapitoly se věnují nárysu vztahu židovství, křesťanství a islámu ke státu v souvislosti s jejich posvátnými knihami a ranými dějinami těchto náboženských tradic. Druhá část představuje reflexi o monoteistických náboženstvích v kontextu novověkých politických dějin. Třetí část přináší studie o vybraných otázkách specifického vztahu křesťanské nauky ke státu.

„Možná máte také pocit, že s politikou není něco v pořádku. Nemluvím ovšem k těm z vás, kteří jste takový dojem měli vždy a politiku považujete za špatnou, nezajímavou a nepotřebnou. Hluboce se mýlíte, samozřejmě, vždyť politika je nezbytná součást života společnosti, je důležitá a může a má být dobrá. Kdybych si myslel něco jiného, jistě bych o ní nenapsal tolik textů. Pokud jste ale přesvědčeni o důležitosti politiky, zajímá vás její kvalita, jen máte pocit, že se v poslední době nějak „pokazila", že je jiná a že se v ní a jejím prostřednictvím neřeší ty problémy, které jsou podstatné, že je stále obtížnější věřit nějaké straně, že opravdu udělá to, co slibuje, že jsou politici jaksi horší než dříve, že jde mnohem více o konkrétní ekonomické zájmy než o hledání řešení, jež je dobré pro společnost, že je v politice najednou nějak moc nevůle, byrokracie, korupce a nenávisti - pak vás zvu k četbě této knihy." (autor v úvodu knihy)

Kniha podává univerzální výklad dějinných událostí, které se odehrály v „krátkém", ale na změny bohatém dvacátém století (1914-1989). Dan Diner nevrší jen nová fakta, ale předkládá originální interpretace důležitých událostí a odhaluje doposud skryté souvislosti, které spoluvytvářely dramatické dějinné příběhy. Kniha pojednává o základních tendencích minulého století, k nimž patří zejména ideologizace politiky, převratné účinky nového způsobu vedení boje v obou světových válkách a rostoucí vliv USA. Vysvětluje též rozhodující děje dvacátého století a jejich následky: intervenční války, pokusy o revoluční uchopení moci, úpadek demokratické politiky, masové vraždění, pogromy a genocidy, národní socialismus a stalinismus, studenou válku jako období neutralizace konfliktu velmocí a v neposlední řadě též proces dekolonizace a evropské integrace. Předností publikace je zasazení interpretace do širšího rámce moderních dějin od sklonku 18. století, důraz na nově chápané politicko-kulturní dějiny a především schopnost autora přemýšlet o vztazích mezi pamětí, stereotypy historického výkladu a naší možností porozumět dějinám.

Kritické vydání nejdůležitější knihy literárního kritika Jana Lopatky (1940–1993). Postuláty literární kritiky prezentované v Předpokladech tvorby patří k dodnes diskutovaným otázkám české literární kritiky a vědy (např. otázka vztahu umění a skutečnosti, autenticity v deníkové literatuře, vztahu řemeslnosti a umění apod.). Editor Michael Špirit, který se Lopatkovu dílu soustředěně věnuje již více než desetiletí, znění prvního knižního vydání z roku 1991 konfrontoval s autorovým strojopisem, časopiseckými otisky před knižním vydáním, prvními samizdatovými edicemi z roku 1978 a 1983 i prvním soubornou samizdatovou edicí z roku 1985, a doplnil edici o opravenou, rozšířenou a aktualizovanou bibliografii Jana Lopatky.

Analýza legitimity jednoho politického konceptu. Autor přináší čtivou analýzu jednoho z nejaktuálnějších konceptů politické teorie - národního zájmu. Jeho cílem je především kriticky se vyrovnat se současným pojetím národního zájmu a poukázat na vztah národního zájmu a politické legitimizace. Tento vztah byl histo­ricky pro konceptualizaci národního zájmu zcela klíčový. Ovšem v průběhu dvacátého století se vazba mezi zájmem politického společenství a jeho legitimitou přerušila, což s sebou neslo řadu negativních důsledků. Studie se snaží tuto vazbu obnovit a dokládá potřebnost nového pojetí národního zájmu jak v (mezinárodní) politické teorii, tak i v politické praxi.

Osobnost v politickém a veřejném životě na přelomu 19. a 20. století. Kniha je výběrem z autorových biograficky zaměřených prací vzniklých v posledních patnácti letech. Představuje osobnosti světského a duchovního života, které významným způsobem zasáhly do veřejného dění na přelomu 19. a 20. století. Jejich pojítkem je většinou dramatický životní osud a vazba na otázky víry, náboženství, církví a sekularizace života moderní české společnosti.

Tato práce je prvním uceleným a vědecky zpracovaným přehledem českých a moravských evangelických časopisů z let 1848–1948. Ideová a teologická orientace časopisů je zde poprvé zřetelně a výstižně naznačena a zasazena minimálně do středoevropských souvislostí. Zvláštního ocenění zaslouží rozsáhlý kritický poznámkový aparát a faksimile obálek pojednaných časopisů.

Hermeneutické eseje o filosofii dějin. Filosofie dějin se po bouřlivém rozvoji v 19. století postupně stala mezi filosofickými obory popelkou. Obě světové války a sjednocení Evropy po roce 1990 dodaly filosofickému hledání konečného smyslu lidského dobrodružství nové dějinné podněty. Eseje předložené v této knize jsou pokusem nabídnout jednotný pohled na dějiny od Homéra do současnosti, a to z dvoupólové perspektivy filosofie a historie. Z hlediska této hermeneutické elipsy je pak možné nejen porozumět dějinným proměnám pohledu na lidskou přirozenost a časovost, ale též spolu s autorem dospět k přesvědčení, že před filosofií stojí nový úkol: Jak formulovat smysl dějin pro začínající 21. století, totálně ovládané sociálnem, objektivitou, vědou a technikou?

Průvodce po stopách spisovatelů, básníků, malířů, hudebníků a bohémů. Fialova Paříž představuje typ turistického průvodce, s jakým je na českém knižním trhu zatím minimum zkušeností. Čtvrť po čtvrti, ulici po ulici sleduje autor nejrůznější kulturní a zejména literární reminiscence s tou kterou konkrétní lokalitou svázané. Paříž, považovaná od konce 17. století až do současnosti za kulturní Mekku Evropy, nejenže hostila výkvět kultury francouzské, ale posléze též vynikající představitele umění národů dalších: existuje tedy Paříž Američanů, Paříž Rusů, Poláků, Paříž arabská, židovská, africká, čínská, vietnamská a v neposlední řadě též Paříž česká, neboť od počátku 19. století není snad význačnějšího českého malíře či sochaře, který by do města nad Seinou nezavítal.

Žánrově těžko zařaditelné dílo, v němž se prolínají autorovy zážitky z dětství a cest, vzpomínky na setkání s významným intelektuály a spisovateli 20. století (např. A. Tabucchi, M. Zambranová, J. Andrzejewski), v závěru pak literární eseje vystřídají dojmy z návštěvy mexického Chiapasu krátce po povstání zapatistů v roce 1994. Podobně jako v hudebním útvaru fugy autor rozvíjí ústřední téma svého života, jímž je umění jako takové, psaní literatury a její četba. Svůj hlas doplňuje jak o hlasy významných současníků, tak o hlasy literárních děl minulosti i současnosti. Vzniká tak mnohohlasné dílo, čtivé a hluboké zároveň.

Etnologie krajanské obce v Bulharsku. Předmětem knihy je dnes již neexistující společenství českých evangelíků ve vesnici Vojvodovo v severozápadním Bulharsku. Tato obec byla založena v roce 1900 asi dvaceti rodinami, které z důvodu náboženských rozporů a nedostatku půdy opustily českou vesnici Svatá Helena v (dnes rumunské části) Banátu. Ve Vojvodovu se pak v letech 1900-1950 utvářelo a vzkvétalo specifické společenství, charakteristické relativním ekonomickým blahobytem a vypjatou protestantskou morálkou, které se v mnoha ohledech odlišovalo od bulharského okolí. Byla to nejen odlišná architektura, efektivní hospodářské postupy, pečlivě udržovaná čistota veřejných prostor, ale také náboženská horlivost, morální bezúhonnost, píle a pracovitost či proslulá zpěvnost vojvodovských obyvatel, co vysloužilo Vojvodovu široko daleko pověst vzorové obce. Stabilní populační růst a nedostatek půdy sice během první poloviny 20. století vyvolal dvě vystěhovalecké vlny - první z nich směřovala v letech 1928-1929 do Argentiny, druhá pak v letech 1934-1935 do obce Belinci v severovýchodním Bulharsku - přesto však Vojvodovo coby česká obec existovalo až do konce 2. světové války. Bulharská historie tohoto společenství pak končí v letech 1949-1950, kdy se naprostá většina zdejších Čechů v rámci poválečných přesunů obyvatelstva vystěhovala do řady obcí na jižní Moravě. Tato kniha rozkrývá mnoho rovin vojvodovské české komunity, ať již je to religiozita, hospodářství, jazyk či vztah ke smrti, a zpracovává je způsobem, který dává vyniknout životu vojvodovských obyvatel v první polovině minulého století v jeho rozmanitosti i kráse.

Česká exulantská obec v Polsku. Další z obsáhlých prací věnovaných dějinám české náboženské emigrace. Renomovaná historička podává dějiny Zelova z exulantského, českého pohledu, jak jej umožňuje především farní archív evangelického reformovaného sboru v Zelově, sbírky zelovských rodáků a dosavadní polská literatura. Součástí knihy jsou seznamy rodin, které přišly do Zelova před rokem 1820, seznamy zelovských farářů, kazatelů, starších a kantorů, jakož i seznamy českých rodin v Zelově v r. 1945.

Duchovní cvičení Pierra Hadota, péče o sebe Michela Foucaulta a péče o duši Jana Patočky. Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault (1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu překvapení setkaly. Jejich koncepce duchovních cvičení, péče o sebe a péče o duši jsou tři způsoby, jak lze uchopit vnitřní proměnu sebe sama. Ta nabývá někdy až existenciální podoby a byla tradičním tématem především antické filosofie, ovšem neomezuje se pouze na ni. Stejně tak - byť někdy paradoxně díky své nepřítomnosti - mají zmíněné koncepce co říci i k středověkému, novověkému a současnému pochopení sebe sama. Zároveň však otevírají cestu k dalším možným úvahám na pomezí různých filosofií a obrazů světa.Vojtěch Hladký (nar. 1978), filosof a helenista. Působí na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Věnuje se především řeckému, renesančnímu a občas také současnému myšlení.

S Jiřím Karasem rozmlouval Jan Schwarz. Kniha rozhovorů Dr. Jana Schwarze s bývalým lidoveckým poslancem JUDr. Ing. Jiřím Karasem.

Poutní a pouťové umění. Tradicí, vznikem a významem náboženských poutí se zabývá první část zcela ojedinělé barevné výpravné publikace. Druhá část přináší charakteristiku jednotlivých předmětů, které se na poutích prodávaly, a dovádí historický výklad až k dnešní, začasté pokleslé formě poutí, jež s původním náboženským obsahem mají jen málo co do činění. Kniha je tedy určena jak čtenářům, které zajímají projevy lidového či zlidovělého umění, tak milovníkům historie, ovšem především zájemcům o náboženskou tradici, která dala vzniknout dnešní podobě naší kultury.

Snad nikdo z anglických autorů a autorek nemá dnes tolik nadšených čtenářů jako Jane Austenová. V čem spočívá její kouzlo - v romantické citlivosti, v brilantním popisu rodinných vztahů a vazeb v „domcích obrostlých růžemi", ve šťastných koncích hrdinek a hrdinů, v náznacích, které prozrazují autorčin vyzrálý smysl pro příběh a vytříbený styl? Profesor Robert Miles se zasvěceně věnuje klíčovým momentům jejího pozoruhodného díla. Rozebírá pojetí osobnosti, upřesňuje románový žánr, věnuje se nacionalismu, genderovým a třídním charakteristikám. Jeho výklad přivítají všichni, kdo si oblíbili kouzelný svět Austenové a chtějí do něj hlouběji proniknout a pochopit jej. Čtenářsky zajímavý bude však i pro ty, kdo se chtějí s dílem geniální spisovatelky teprve seznámit.

Život a dílo „Vynikajícího doktora“. V současné době se u nás fenomén „Suárez“ čím dál více dostává do popředí filosofického badatelského zájmu. Zatímco většina dosavadních bio-bibliografických pojednání se spíše omezuje na encyklopedickou a fragmentární informaci, je cílem této publikace předložit čtenáři přehled podrobnější a systematičtější. Vedle hlavních životních milníků autor představuje také Suárezovy významné filosofické a teologické doktríny. Jde především o téma vztahu Boží prozřetelnosti a svobodné lidské vůle (tzv. problém De auxiliis), o filosofii zákona, tyranovraždu a téma spravedlivé války.

Výbor ze samizdatových ročníků. Výbor zhruba sta textů, týkajících se filosofie, historie, literatury, hudby, divadla aj., jež mají prezentovat samizdatový KS jako jedno ze středisek nezávislého diskursu v české společnosti osmdesátých let, a tak aspoň částečně evokovat duchovní atmosféru oné doby. Předmluva podává nástin vývoje časopisu a jeho postavení na tehdejším samizdatovém trhu, textovou část doplňuje kompletní bibliografie Kritického sborníku z let 1981–1989.

Čítanka textů 1945-1989 / Díl 2.. Soubor známých i méně známých, publikovaných i nepublikovaných článků, rozborů, esejů a prohlášení z let 1945-1989, které vzešly z křesťanského prostředí a jsou věnovány vztahu křesťanů k marxismu, socialismu a komunistickému režimu. Čítanka má ekumenický a reprezentativní charakter - zachycuje postoje katolíků, evangelíků, československých husitů, pravoslavných a dalších církevních společenství - a přitom vystihuje celé spektrum názorů od kritických přes analyticky vstřícné až po jednoznačně pozitivní. V českém prostředí chce soubor přispět k poznání reakcí a rezistence křesťanství vzhledem k moderním ideologiím a režimům a k poznání jeho možností přinášet alternativní a současně životodárné koncepty. Jeho ambicí je též prozkoumat významné aspekty soudobých dějin po roce 1945.

Kniha soudce německého Spolkového ústavního soudu a profesora veřejného práva na Univerzitě v Bonnu Uda Di Fabio hovoří o základních konstantách západního civilizačního okruhu - především o historicky nejúspěšnější kultuře, která však začíná projevovat známky únavy a ztráty vitality. V současném „klimatu pluralizované libovůle" jsou dle Di Fabia omezovány svobody a státy se stále více musejí spoléhat na sociálněinženýrská opatření.

Ve své zatím poslední esejistické knize polská autorka Jadwiga Staniszkis analyzuje aktuální téma vlivu globalizace na národní stát, a to zejména z pohledu fenoménu moci a proměny vládnutí. Dovozuje, že dnešní situace, charakterizovaná „strukturálním násilím" globalizace působícím na státy a společnosti postkomunistické Evropy, vyžaduje zcela nový způsob pojímání moci i její reflexe. Tento způsob nalézá v přechodu k vícehodnotovému, nelineárnímu způsobu myšlení charakteristickému například pro filozofické směry Dálného východu.

Publikace soustřeďuje uměnovědné texty teologa a myslitele Romana Guardiniho (1885–1968), jedné z nejvýznamnějších postav katolicismu 20. století, a zahrnuje oblast Guardiniho myšlenkového odkazu, která dosud nebyla v češtině zpřístupněna. Guardini mj. navrhuje jako jistý ideál rozlišení typu kultového a zbožného obrazu a konstatuje, že kultový obraz v dnešním umění vlastně neexistuje. Na rozdíl od románského a středověkého umění podle něho dnes převládá subjektivní záznam osobní zkušenosti tvůrce. Nicméně abstraktní umění a snad ještě více moderní architektura bez doplňujících obrazů, její schopnost pojednat prázdný prostor podle Guardiniho dokáže znovu a zcela současným způsobem otevírat zkušenost „adventní“ Boží přítomnosti. (Vychází ve spoluprácí s Centrem teologie a umění při Katolické teologické fakultě UK.)

Wally Olins v knize O značkách shrnuje svoje dlouholeté zkušenosti marketingového poradce. Podrobně popisuje, co vlastně je značka, jak vznikla, jak funguje na trhu, jak ovlivňuje zákazníky; radí, co je třeba udělat, aby práce se značkou byla skutečně účinná, jak využít potenciálu tohoto obchodního nástroje. Sleduje využití značky i mimo komerční sféru - v té chvíli ji popisuje ne jako nástroj prodeje zboží, ale metodu, jak zprostředkovat ideje.Vysvětluje, že značku mohou s úspěchem využít charitativní organizace, ale i další společenské subjekty. Demonstruje dokonce i to, jak strategií brandingu mohou využít k sebepropagaci celá města, regiony i státy. Názorná a věcná kniha je určena jak laikům, tak marketingovým pracovníkům, kteří tak mohou konfrontovat své zkušenosti s názory jednoho z největších odborníků na danou problematiku.

Cyklus fotomontáží píseckého fotografa Jiřího Škocha ,,Petrkov Bohuslava Reynka“ s vybranou poezií básníka a grafika Bohuslava Reynka ze sbírek Odlet vlaštovek, Sníh na zápraží, Mráz v okně, Podzimní motýli, Setba samot, které vybral a opatřil úvodním slovem Michal Bauer. V každých padesáti výtiscích je na třetí straně obálky vložena jiná, podepsaná a číslovaná fotografie Jiřího Škocha.

Tato kniha představuje jeden z proudů současné angloamerické teologie - postkritický směr. Postkritičtí autoři sdílejí s postmodernisty kritiku moderny, nikoli však nihilistické a relativistické důsledky z této kritiky nezřídka vyvozované. Absolutní jistotu nemáme, můžeme však mít dostatečnou jitotu a zdůvodněnou a rozumnou víru, a na základě této víry můžeme mnohému porozumět. V první části knihy autor probírá hlavní inspirace postkritické teologie a způsoby, jak byly v teologii přijaty - filosofii poznání Michaela Polányiho, Austinovu filosofii jazyka a nové pojetí vztahu racionality a tradice u MacIntyrea. V druhé části knihy jsou představeni teologové a teoložky, navazující na G. A. Lindbecka, nejprve ti, kdo bezprostředně rozvíjejí jeho přístupy a následně ti, kdo jsou jím sice inspirováni, ale vidí jej značně kriticky. Jako jistý solitér je představen Th. Oden.

V úděsné realitě Terezína žily a dospívaly děti – ve stínu smrti, do které jim skoro všem zbýval jen krátce vyměřený čas. Děti, i ty dospívající, naštěstí mají vlastní svět, do kterého jen obtížně a ne zcela srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jehož běh se vymyká nudným zákonům fyzikálního času.J. R. Pickovi se podařilo ze vzpomínek nejen vzkřísit obraz dychtivé, živelné radosti z toho mála, co bylo předčasně dospívajícím v lágru dopřáno, ale paradoxně také postihnout absurdně komediální vztah židů k příšerné genocidní realitě. Jeho novelka je světovým unikátem, snad vůbec jediným humoristickým zpodobením života v koncentráku.

„Osobnost a dílo Bohdana Chudoby (1909-1982) jsou jedním z nejoriginálnějších a nejkontroverznějších fenoménů české nejen katolické kultury. Chudoba byl synem anglisty Františka Chudoby; byl aktivistou brněnského studentského spolku Moravan; propagátorem sportu; nejmladším ze spolupracovníků Durychova Rozmachu a přechodně redaktorem Akordu; historikem s doktorátem z Madridu, specializovaným na španělské dějiny zlatého věku; překladatelem beletrie z angličtiny i dalších jazyků; poválečným poslancem za Československou stranu lidovou; exulantem, který po krátkém čase působení v česk(oslovensk)ém politickém exilu, plném hádání, přeskupování a rozcházení, rezignoval na politickou práci a věnoval se jen bádání a psaní; autorem řady odborných a esejistických titulů, vydávaných španělsky a anglicky, a jedné mimořádné české beletristické knihy; osamoceným myslitelem, který během posledních let života vytvořil v madridském a escorialském ústraní několik dalších, mnohosvazkových děl, jež v tomtéž madridském a escorialském ústraní odpočívají dodnes...

Příspěvek náboženských aktivit k integraci Romů. Společenská integrace Romů coby úkol pastorace v České republice a Slovenské republice Vliv náboženských aktivit na integraci v národnostně smíšených lokalitách Zhrňujúca správa z realizovaného projektu v slovenských lokalitách "Integrácia Rómov vplyvom náboženských spoločenstiev" Doporučení a podněty Úloha Cirkvi pri komunikácii hodnôt napomáhajúcej integráciu Rómov do majoritnej spoločnosti Predsviatočné katechizačné pohovory ako pastoračný model komunikácie s rómskym etnikom Rómske prostredie - potrebaintegrálnej sociálnej formácie

Historické a politologické pohledy na spolupráci sociálních demokratů a komunistů. Historické události nemají význam pouze v době, kdy se dějí. Neméně důležitá, mnohdy i důležitější, je jejich následná interpretace, recepce a snad i mytizace. Některé z nich měly důsledky skutečně dlouhodobé, trvající i mnoho desetiletí. Jedním z mezníků novodobých československých dějin byly události roku 1948. Jiným pak polosvobodné volby v roce 1946, které v českých zemích skončily výsledkem nevídaným – dvěma pětinami hlasů určenými komunistické straně.Komunisté nebyli na budování totalitního státu sami. Pomineme-li zvláštní roli socialisty Edvarda Beneše, smutnou úlohu mouřenína sehráli sociální demo­kraté. I v dalších zemích střední a východní Evropy se v letech 1945–1948/9 ukázalo, jak blízko k sobě obě strany mají.Tento sborník představuje obecnější filozofické a politologické úvahy o vztahu socialismu a komunismu, dále přináší pohledy na první vlnu znárodňování, jež začala v Československu v roce 1945, a dále pak na spolupráci sociálních demo­kratů a komunistů, od jejichž sloučení uplynulo v červnu 2008 šedesát let.Sborník vychází ve druhém, upraveném a podstatně rozšířeném vydání.

Povinné poskytování almužny je jedním z pěti pilířů islámu, který muslimům přikazuje, aby odevzdávali část svého zisku ve prospěch potřebných. Islámské charitativní organizace tímto způsobem ročně získávají nemalé prostředky, které jsou věnovány na užitečné humanitární, sociální, vzdělávací, zdravotnické a kulturní projekty. Tyto organizace však mívají také značný mobilizační potenciál a v některých případech představují organizační zdroje radikálních skupin, což lze dokumentovat na příkladech Hamásu či Hizballáhu. Předmětem této knihy nejsou legitimní organizace, které se věnují výhradně skutečné charitativní činnosti, nýbrž právě ty, které buď přímo poskytly finance islámským radikálům, nebo nedokázaly zabránit zneužití prostředků k teroristickým účelům. Kniha je rozdělena do dvou tematických částí. V první se autoři zabývají dějinami charity v islámu, v druhé se zaměřují na negativní aspekty spjaté s některými islámskými charitativními organizacemi, jejichž aktivity se točí zejména kolem džihádu a snahy o šíření islámu.

Tématem monografie je vývoj islámu za carského a sovětského režimu ve středoasijských státech. Jestliže carský režim islám spíše přehlížel, cílem ruských komunistů byla úplná asimilace Střední Asie do nového sovětského systému, včetně likvidace muslimských sociálních struktur jako rivalské mocenské základny. Kniha Věry Exnerové objasňuje, jakou roli hrál islám v místní společnosti po více než sto letech ruské nadvlády a jaký význam měl v chápání jednotlivců a jejich jednání v rámci vztahů v rodině a místní komunitě. Monografie nejen zasazuje současný vývoj v oblasti do historických souvislostí, ale přináší i nový metodologický přístup k dané problematice - dává do souvislostí politiku vůči islámu i společenské a hospodářské změny a jejich vliv na místní muslimskou komunitu.

Životopisný nástin českého provinciála jezuitů Leopolda Škarka SJ (1874–1968).Jedinečný historický dokument k dějinám jezuitského řádu z let 1900–1968. V osobních vzpomínkách zaznívají také důležitá témata z obecnějších českých dějin (Škarkův úkol jako papežského zprostředkovatele při ohlášení abdikace pražskému arcibiskupovi Kordačovi; situace ve školství za první republiky; finanční strategie jednotlivých diecézí...).