Poézia

Rúfusove básnické zbierky z prelomu tisícročí (Jednoduchá až po korienky vlasov, 2000; Čas plachých otázok, 2001; Čakanka, 2003), ako i chronologicky o niečo staršia zbierka Žalmy o nevinnej (1997), sú dôstojným zavŕšením celoživotného diela. Ide o hraničnú poéziu v trojakom zmysle: z tematického hľadiska, z hľadiska spoločenského času a z hľadiska osobného času. Zjednocujúcim pocitom neskorej Rúfusovej poézie je vedomie blízkosti smrti. Konkrétnej smrti konkrétnych ľudí (či už sú to priatelia alebo anonymné obete vojen a nepravostí), ale aj smrti ako večnej sily, ktorá podmieňuje celý ľudský život i básnikov pohľad na svet a na vlastné poslanie. Rúfusova hraničná poézia (v estetickom aj časovom zmysle) uspokojí najmä tých, ktorí už dávnejšie sledujú jeho dielo a vážia si jeho myšlienkovú a výrazovú jednoliatosť.  

Podľa Rúfusa ľudia stvorili rozprávky nie preto, aby uspávali deti, ale aby prebúdzali dospelých. 7. zväzok Rúfusovho diela je venovaný deťom. Prebásňuje klasické rozprávky a pridáva vlastné básne zo zbierky Studnička.  

Ôsmy zväzok edície Dielo Milana Rúfusa obsahuje zbierky Lupienky z jabloní (1993), Modlitbičky (1992) a Pamätníček (1995).  

Deviaty zväzok obsahuje predslov M. Rúfusa v knihe Vám patrí úcta (1966), jeho predslov a báseň Ľudia v horách (1969), zbierky Kolíska (1972), Hora (1978), Hudba tvarov (1977), Zvieratníček (1944), Po čom to chodíme (2001, s doslovom V. Šabíka) a Osem variácií na tému Laluha (1999).

To Bear the Burden and Sing. Básnik, mysliteľ, ktorý sa neostýcha bádať v samých základoch bytia, duše, vesmíru, s presvedčivou pokorou hľadača pravdy viesť spor s bohom i s bohorovnou súčasťou... Jeho verše nám rezonujú s najcitlivejšími strunami duše, cítime ich tajuplné čaro skryté v minucióznych detailoch, záchvevoch jazyka, hlások, vnímame ich pravdivosť... Podnikli sme doteraz najodvážnejší pokus priblížiť veľkolepý svet Rúfusovej poézie čitateľskému svetu na Slovensku i v zahraničí. Výsledkom je kompletne dvojjazyčná kniha nádherných básní v siedmich kapitolách, ilustrovaných úryvkami z básnikových esejí a famóznymi výtvarnými kreáciami iného majstra, básnikovho blízkeho priateľa Vladimíra Kompánka. Vybral a doslov napísal Viliam Marčok. Kniha, ktorú sa oplatí vziať do rúk.  

Zbierka básní. Fotografie: Adam Polhorský  

Chlapec maľuje dúhu a iné. Milan Rúfus bol žijúcim klasikom slovenskej umeleckej spisby, po jeho nedávnej smrti ho verejnosť vníma priam ako národného barda. Svedčí o tom skutočnosť, že jeho dielo je čitateľsky veľmi frekventované, a preto jeho básnické zbierky vychádzajú v nákladoch, k akým sa knižky iných tvorcov poézie ani len nepribližujú, a sú úspešné na knižnom trhu. Spôsobuje to Rúfusova schopnosť vytvárať pôsobivý, esteticky účinný, a pritom významovo priezračný básnický obraz, nadanie lyrickou rečou otvárať pred človekom tajomstvá života i v jeho transcendentnom rozmere. Význam a kvalita jeho básnického diela je nespochybniteľná, zástoj v dejinách slovenskej lyriky druhej polovice 20. storočia takpovediac nenahraditeľný. Autor sa v tejto chvíli radí medzi najdôležitejšie osobnosti slovenskej literatúry všetkých čias.Výber Chlapec maľuje dúhu a iné, ktorý edične pripravila literárna vedkyňa Eva Jenčíková, sa usiluje v rámci daných možností jedného – hoci rozsiahleho – zväzku predstaviť básnické dielo Milana Rúfusa a jeho osobnosť čo najúplnejšie. Takto koncipovaný súbor umožňuje čitateľovi vytvoriť si predstavu o šírke básnikovho tematického záberu, o bohatosti motivickej výstavby jednotlivých básní a zbierok, o rozmanitosti umeleckého videnia a tvarovania lyrickej výpovede. Za náležité pokladám aj to, že editorka neobišla ani tvorbu pre deti, ktorej Rúfus venoval nemálo zo svojho umeleckého talentu (i keď, prirodzene, nemá tu rovnaký priestor ako poézia pre dospelých).  

paralely a paradoxy. Od srdca k srdcu sa v čase vianočných sviatkov nesú myšlienky novej knihy Jána Sucháňa – Slovo, paralely a paradoxy. Slovo je silnejšie ako zbraň a dôverné duchovné posolstvo populárneho slovenského autora a kňaza, ktoré osloví vás i vašich blízkych. Možno práve týchto niekoľko slov je tým pravým darčekom, ktorý bude vhodným doplnkom medzi ostatnými pozornosťami pre vašich najbližších, symbolizujúcich práve lásku a úprimné vzťahy, tak ako posolstvo Vianoc. Slovo je schopné ľudí motivovať k činom, dávať im nádej, vieru, vnášať pokoj do duše, ale i vystríhať pred zlobou, hlúposťou a obmedzenosťou. Dokáže pomenovať paralely i paradoxy. 

Autorská kniha Lamium album predstavuje ďalší z vydarených knižných artefaktov dvojice Kuniak & Kudlička. Básnik a výtvarník tentoraz nanovo objavujú tému piety. Básnický text spojený s koncíznym a emotívnym výtvarným výrazom sprievodným slovom doplnil Daniel Hevier. Štvorjazyčné vydanie (slovenský, poľský, nemecký, anglický jazyk). 

Autorova piata zbierka básní prináša prierez tvorbou z posledných rokov, ale i návraty k starším básňam, čo možno vnímať ako prejav konzistentnosti jeho literárnej tvorby a kontinuity hodnotových východísk. V knižke nachádzame vyvážený celok lyrických reflexií vnútorných zážitkov a vnímania okolitého sveta so silným meditatívnym akcentom i poukazom na transcendentné polohy bytia. Tradičné poetické formy autor oživuje drobnými útvarmi, sčasti inšpirovanými východným umením tvorby miniatúrnych krajiniek – saikei, a troma rozsiahlejšími kompozíciami. Dielo uzatvára krátkym esejistickým textom Božský rez, ktorý poukazuje na autorove inšpiračné zdroje i básnické smerovanie.

Recenzia: Pavol Korba, od roku 1997 člen minoritného rádu kapucínov, po knižnom debute Tanec o dušu (2009) sa predstavuje ďalšou zbierkou, nazvanou podľa básne Medonosná sestra. Útla zbierka obsahuje 41 krátkych básní, pričom niektoré z nich svojou fragmentárnosťou a striedmou formou vyjadrenia nadobúdajú skôr podobu bonmotov. V zbierke sa však objavujú i básne bez výraznejšej pointy. Korba vo veľkej miere využíva autorskú skratku, na jej úkor básne ostávajú útržkovité až torzovité. Čitateľa častuje značnou dávkou sentimentu, texty sú presýtené zbytočnými eufemizmami. Možno povedať, že vzhľadom na náboženské zázemie autora sa v zbierke ocitajú prevažne motívy podobného filozofického ladenia, vo veršoch je prostredníctvom alúzií na Bibliu prítomná i intertextovosť (Šavol – por. Sk 9, 4; Moderná Mária Magdaléna).Korba sa kriticky vyjadruje najmä k vyprázdneným pseudohodnotám súčasnej konzumnej spoločnosti (Santa Klaus; Hip a je tu hop;...), nevyhýba sa ani tematike lásky, ktorá neraz skĺzava do rozprávkovosti. V knihe sa vedľa seba nachádzajú svetské i náboženské námety, výrazovo i motivicky je pomerne nehomogénna. Napriek tomu, že Medonosná sestra je už druhou autorovou zbierkou, ide o nevyhranené, nevyrovnané dielo.

Zbierka obsahuje básne preniknuté duchom viery. Sú v nej tri tematické okruhy:Ježiš ako naša životná hodnota. Obsahuje aj vianočný a novoročný vinš.Poďakovanie Panne Márii, matke a biskupovi, ktorý birmoval autora.Tri cirkevne schválené piesne: Nitrianska cyrilo-metodská pieseň, Bolestná Matka, Matka Božia Nitrianska.

Panna Maria v poezii českých básníků nové doby. Panna Maria v poezii českých básníku Nové doby. Výbor uspořádal Mojmír Trávníček.

Daniel Pastirčák svojou básnickou interpretáciou vzácneho starobylého textu z pera Konštantína Filozofa približuje súčasným deťom jeho posolstvo a význam pre našu vzdelanosť a vzájomné dorozumievanie. Výtvarník Mioš Kopták svojimi ilustráciami odhaľuje tajomné grafické znaky, ktoré zaznamenávajú slová, a teda ľudskú reč do písomnej podoby. Celkovú podobu dal knižke grafický dizajnér Paľo Bálik.

Súborné básnické dielo básnika slovenskej katolíckej moderny.

Cyklus tridsiatich deviatich básní – druhý diel jedinečného básnického triptychu – je pokračovaním Rúfusovej výpovede v zbierke Báseň a čas. Ústredným motívom celej zbierky je vernosť a pokora, s ktorou básnik vníma svoj ľudský údel. Aj tu sa však ľudský údel rozširuje na osud celého ľudského pokolenia, víziu jeho ohrozenia, ale i nádej, že zlo ohrozujúce svet nemusí byť nezvratné. Zbierka vyšla s ilustráciami akad. mal. Ivana Pavleho.

Cyklus štyridsiatich piatich básní – tretí, záverečný diel jedinečného triptychu, ktorým sa zároveň uzavrelo celé básnické dielo Milana Rúfusa. Autor sa, žiaľ, vydania tejto svojej poslednej zbierky už nedožil. Nájdeme v nej básne so známymi motívmi detstva, dozrievania a starnutia, dobra a zla, úvahy o zmysle ľudského bytia. V hĺbkovej reflexii básnik pomenúva základné hodnoty, ktoré určujú osud človeka, a robí to vysoko kultivovaným básnickým jazykom. Zbierka vyšla s ilustráciami akad. mal. Ivana Pavleho.

Jan Zahradníček byl nejvýznamnějším básníkem ka­tolického proudu české literatury. V roce 1949 vychází sbírka básní Rouška Veroničina jako lyrický doprovod sbírky La Saletta. Verše jsou svědectvím autorovy víry, lásky a odhodlání. Ve verších této sbírky „nabývají básně Roušky Veroničiny velikého nadosobního rozmě­ru, přesahují literaturu a nesou pečeť bezvýhradného osobního nasazení a nezvratného svědectví celé básní­kovy osobnosti.“ (Mojmír Trávníček)

Výber z básnickej tvorby ponúka výpoveď autora, ktorý ani hĺbkach Jáchymovských baní nenechal pošliapať svoj talent. Jeho verše s hlbokým citom a talentom hovoria o láske, utrpení, slobode. Publikácia je ilustrovaná kresbami Jozefa Vydrnáka.

Tri básnické cykly. Zväzok Slovenský Igric sa búri aj žalostí obsahuje najúplnejšie vydanie Beniakových Igricovských spevov, v takej podobe, v akej doteraz nevyšli. Prvé dve častiIgricIgric a Mária (v Hamadovom Igricovi vyšla pod názvom Prach a popol);patria k vrcholu Beniakovej tvorby, jednak ľudskou problematikou, jednak umeleckou vituozitou. Úvodnú štúdiu napísal prof. Július Pašteka.

Jedinečná zbierka Takto má hlbokú výpovednú hodnotu a predstavuje originálnu, neraz až intuitívnu poéziu, plnú citu a pokory. Autorka sa v nej pohráva s bohatou obraznosťou čerpajúcou z prírody i bežného života a odvážne načiera aj do filozofických úvah.“ Zaujímavou robí knihu aj samotná obálka a fotografie doplňujúce text, ktorých autorkou je talentovaná študentka architektúry Mária Kubincová.

Třetí díl Nové Šestidílky Pět starozákonních knih v tomto svazku obsažených - Job, Žalmy, Přísloví, Kazatel a Píseň písní - spojuje kromě jejich básnické formy také společné téma: hledání moudrosti. Ačkoli poetická forma těchto knih může být pro dnešního čtenáře často náročná, přesto právě ony patří po staletí k vůbec nejčtenějším textům celé Bible.

U Miłoszových básní - zvláště v posledním období jeho tvorby - zřetelně cítíme kromě charakteristického synoptického básnického vidění také mimořádně citlivý teologický sluch. Miłoszův vnitřní svět se zároveň stával ozvučnou deskou světa v pohybu na pozadí celého dvacátého století, které v sobě nesl.

Jedno z nejvýznamnějších děl české literatury s obrazovým doprovodem Oldřicha Hamery (*1943), výrazného českého grafika, mj. jediného žáka a spolupracovníka Vladimíra Boudníka, ale také vydavatele samizdatových publikací v edici Explozionalismus (např. výběru z Máchových deníků s ilustracemi Jiřího Koláře či textů Ladislava Klímy).

Výběr básní ze Sbírky bezpočtu listů. Sbírka bezpočtu listů (Manjóšú), sestavená v 8. století a obsahující více než čtyři tisíce básní několika stovek autorů a autorek, je jedním ze základních zdrojů japonské poezie. Díky neobyčejné pestrosti témat i autorů, kteří pocházeli z nejrůznějších vrstev společnosti – od nejvyšších hodnostářů až po drobné úředníky, muže i ženy, představuje jakýsi vzorník námětů a citových poloh.Výbor, který sestavil překladatel sbírky, významný japanolog českého původu Antonín V. Líman, nabízí přehled témat, která dodnes zůstávají pro japonskou sensibilitu a poetiku typická: inspirace krajinou – horami, řekami a mořem, květy a rostlinami (slivoně a sakury, květy hagi a hvozdíky, bambusy, pinie a javory), ptáky (kulíci, kukačky a jeřábi) a cestami, či posvátným nápojem sake. Nechybějí ani verše o lásce, odloučení, žalosti z odchodu drahé osoby, či „dadaistické“ básnické hříčky. Zasvěcené komentáře A. Límana pomáhají vychutnávat bohatství japonské poetické tradice vskutku plnými doušky. Kompletní český překlad s komentářem, který Antonín Líman vydal v letech 2001-2008 v nakladatelství Brody, je po francouzštině teprve druhým úplným překladem jedinečného textu do některého z evropských jazyků.

František Pánek (nar. 1949) patří k nejvýraznějším představitelům české undergroundové poesie. Je možno bez přehánění říci, že ve své kompletní, původní, nepřepracované sestavě je tento svazek jakýmsi undergroundovým básnickým protějškem Vaculíkova Českého snáře. Pánek je básníkem obdařeným mimořádnou senzibilitou, umocněnou navíc poněkud rozštěpeným vnímáním světa, současně též autorem-svědkem a také spisovatelem v tom nejlepším slova smyslu insitním. S použitím často mimořádně drastického výraziva, monstrózních obrazů a občas též jaksi „chybného“ tvarosloví se na ploše básnické miniatury, zkratky, básníkovi podařilo vyjadřovat mravní depravaci tzv. „normalizační“ éry 70. let jako snad žádnému z jeho undergroundových kolegů. Dílo zůstává v chronologické sestavě, přičemž nejstarší texty v prvním oddílu pocházejí z let 1972–1974. Právě tento oddíl, jenž zřejmě vznikal ještě předtím, než se v Pánkově díle začal projevovat silný vliv Egona Bondyho, odkrývá zcela ještě neznámou tvář tohoto tvůrce. Snad jedině zde přítomná „Píseň brance“ vešla poněkud v povědomí kulturní veřejnosti díky svému zhudebnění skupinou Plastic People. Vzhledem k chronologickému uspořádání může také čtenář sledovat básníkův tvůrčí vývoj a zřetelně si uvědomit, jak toto dílo koresponduje např. s paralelně psanou poesií Jirousovou či Stankovičovou a že právě Pánek svým dílem podstatně přispěl ke struktuře poetiky např. samizdatových veršů J. H. Krchovského, Petra Placáka, Luďka Markse či Víta Kremličky.

První ukázka autorovy (*1938) tvorby ze šedesátých a sedmdesátých let, kdy se intenzivně věnoval experimentální poezii.

V pořadí třetí básnická sbírka básníka a spisovatele (* 1962), nazvaná Moře, obsahuje zhruba 90 básní, rozčleněných do pěti oddílů — Nezvěstný, Kodrcá Velký vůz, Moře, Slyšíš? a Řvou lvi. Oddíly Kodrcá Velký vůz a Slyšíš? představují básnické cykly, básně sepjaté opakujícími se "refrény" (refrénem je i samotný motiv Moře, objevující se průběžně ve všech oddílech). Kolmačkova poezie i próza je vysoce hodnocena v kontextu současné české literatury (román Stopy za obzor byl mj. nominován na Státní cenu), v nejnovější básnické sbírce se autor pokouší navázat na svá předchozí díla, zároveň však utváří svou poetiku novým způsobem. Sevřená, lapidární výpověď je v daleko menší míře vázána na rým a "lyrický záznam", více se akcentuje "příběhovost" a jednotné velké téma (Moře jako obraz světa za koncem vesnice, jako obraz nejistoty, živelnosti a zároveň životadárného pohybu).

Meditativní poezie vyzdvihuje hodnoty křesťanství...

Komiks. Komiksové vydání básnické sbírky Kytice. Deset kreslířů a ilustrátorů: Bára Čechová (Zlatý kolovrat, Lilie), Jan Černý (Záhořovo lože), Kristina Dufková ( Dceřina kletba, Štědrý den, Vrba), Daniela Horáčková (Kytice), Tomáš Chlud (Poklad), Adrian Kukal (Vodník) Karolína Rasochová (Svatební košile), Miroslav Vodička (Věštkyně) a Monika Zemánková (Polednice) zpracovalo, každý svým nezaměnitelným způsobem, třináct básní Erbenovy sbírky.

Existují okamžiky, kdy se člověku zhroutí svět. Do jeho života vstoupí utrpení a věci už nikdy nejsou takové, jako předtím. Otázky bez odpovědí ovládnou jeho mysl, dosavadní jistoty mizí, člověk všechno ztrácí, ničemu nerozumí a ptá se: proč? Přesně o těchto okamžicích je biblická kniha Jób. Hlavní hrdina ztělesňuje nejhorší katastrofy, jež mohou lidskou bytost postihnout. Starověký text hledá jejich smysl, dává je do nebeského a pozemského kontextu. Nad epickým príběhem probíhá debata, během níž postupně padají všechna tabu.Přebásnění Daniela Rause zvýrazňuje hloubku konfliktů, charakter postav a spád celého deje. Ukazuje, jak živé a současné jsou otázky hlavních aktérů. A především, oprašuje krásu poetického textu, který ožívá v překvapivých odstínech a nabývá sílu, jakou kdysi zřejmě působil na starověké posluchače nebo diváky. Kniha obsahuje samotné přebásnění a za ním přemítání autora nad zjevnými a skrytými významy tohoto obdivuhodného příběhu.

Básnická sbírka, v níž se autor obrací k Bohu se svými všedními postřehy běžného života.

Kolekce básní slavného anglického básníka Gerarda Manleyho Hopkinse (1844-1889) v překladu biskupa Josefa Hrdličky postihuje běžné události našeho dne, v nichž spatřuje podnětnou vznešenost: ta nás opět ubezpečuje, že život má hluboký význam a láska nevymizela.

Letošní rok je připomínkou významného kulturního výročí – 110 let od narození a 55 let od smrti Jana Zahradníčka. Kniha Dům Strach přináší básně napsané během pobytu v komunistickém vězení.

Výběr z posledních let, a to z dávna, co muselo dozrávat. Básnická sbírka

Půvabné milostné básně konce středověku. Slavný italský básník a prozaik Francesco Petrarca (1304–1374) bývá považován za otce renesančního humanismu. Jedním z rozhodujících momentů jeho života se stalo jeho setkání s krásnou Laurou, do níž se platonicky zamiloval a jež se mu stala mohutnou inspirací – podobně jako dříve Beatrice Dantovi. Lauře věnoval Petrarca řadu svých veršů, procítěné kancony či sonety Lauře představují snad nejčtenější součást jeho díla, které dodnes má svůj půvab. Zároveň je Petrarkova milostná lyrika prvním významným literárním svědectvím o proměně sebepojímání člověka končícího středověku: Petrarca sám sebe nechápe jen jako součást okolního celku, ale vyzvedá svou subjektivitu, hrouží se do svého vnitřního světa a líčí svár milostných citů ve svém nitru. V českém jazyce se překladu několika Petrarkových sonetů podjal již František Ladislav Čelakovský a Jaroslav Vrchlický. Z následujících jsme k novému vydání zvolili překlad Václava Renče z roku 1965.